Dnes jsem se poprvé políbila. Nebylo to plánované. A taky s úplně cizím člověkem. Když jsem procházela chodbami své školy, Akademie měňavců Higala, zastavila jsem se, když mě zaplavil známý pocit. Můj přítel Scott byl poblíž a nebyl sám. "Ty jsi tak zlobivý, Scotte," uchechtla se vlčice Sarah. "Jen pro tebe, zlato," odpověděl tlumeně, když se její rty sevřely kolem jeho. V tu chvíli se mi udělalo špatně od žaludku. "Ach, Scotte. Přestaň. Víš, že nás spolu nesmí vidět. Co když nás najde tvoje přítelkyně?" "Je ve třídě. Nikdy nechodí pozdě. Nemusíš se bát." Srdce mi ztěžklo v hrudi, ale zároveň mnou projela vlna vzteku a nelibosti. "Lilo?" Scott se nadechl a šokovaně na mě zíral: "Co to..." Než stačil celou otázku vyřknout, otočila jsem se k pánovi vedle sebe, položila mu ruce na ramena a přitáhla ho k sobě. Šel snadno, i když jeho oči ukazovaly jen zmatek. Pevně jsem zavřela oči, abych už nemusela vidět jeho výraz. Pak se naše rty dotkly. Později jsem vešla do třídy, ale zjistila jsem, že je to on... Ten muž, kterého jsem před chvílí políbila na chodbě. Muž, kterému jsem dala svůj první polibek, byl můj profesor.
Když Beryl se zlomeným srdcem zjistila, že ji její přítel podvádí s nevlastní matkou, objevili se trojnásobní miliardáři, kteří se vydávali za její kamarády. Tvrdě se do ní zamilovali. S jedním z nich se vyspala. Neví však s kým. A co hůř, je těhotná. Ona: Kdo je otcem mého dítěte?! --- Beryl, která už měla zlomené srdce, když jí zemřel otec, byla zničená, když na parkovišti před pohřbem našla svého přítele, jak šuká její nevlastní mámu. Ještě větší šok jí způsobilo náhlé objevení miliardáře Armanda Lupina a jeho sexy trojčat, která se prohlašovala za jejího druha. A co je to vlastně kamarád? Beryl, která byla nucena žít s Armandem a trojčaty, odhalila říši vlkodlačího světa. Ačkoli si jí Armand váží, trojčata, hvězdný hokejista Nicholas, světoznámý malíř Brian a rocková hvězda Cheney vždy využili každé příležitosti, aby si z ní vystřelili. Jsou to skutečně Berylovi kamarádi? Může se s nimi Beryl vrátit k obyčejnému lidskému životu, jak si přála?
"Rozveď se se mnou ještě dnes, nebo zemře." V mysli jsem Josepha propojila. Před třemi lety mi Joseph řekl, že by si mě vzal, kdybych mohla být dárkyní krve jeho milenky. Myslela jsem, že ho přiměju, aby mě miloval, až se vezmeme. Ale mýlila jsem se. Byla jsem služebnou jeho rodiny, dárkyní krve jeho milenky, ale nikdy jsem pro něj nebyla skutečnou lunou. Teď jsem o svého vlka přišla. Musela jsem se z toho manželství bez lásky dostat. "Nebuď hloupá, Ann. Jde ti o peníze? Můžu ti dát víc." Josef se nabídl. "Tady stojí, že od tebe nic nechci." Ukázal jsem na rozvodové papíry a požádal ho: "Podepiš ty papíry, Josephe." --- "Tati..." Myšlenkově jsem se spojil s otcem. Nemluvila jsem s ním celé tři roky, co jsem vdaná. "Mariano? Co se děje?" Otec se zeptal, jeho hlas byl tichý, a přesto byl tak nadřazený. "Jsem rozvedená," řekla jsem mu slavnostně. "Vrať se domů do paláce, princezno," nařídil mi otec. --- Jak pravda pomalu vycházela najevo, Josef si konečně uvědomil, co ztratil. "Můj příteli, vezmeš si mě znovu?" Konečně odhodil svou hrdost a důstojnost. "Nech toho."
Rogue！Murder！Lunatic！ Snaží se zabít naši Alfu a Lunu！Řekli. Prokletý bohyní Lunou, říkám já! Dokud jsem nepotkal svého druha... --------------- Mate! Lucas se v duchu zhuleně a šíleně zakuckal. Náš druh!! Daphne vyjekla, když se na ni vlk vrhl a srazil ji k zemi. Zírala na vlka, který se nad ní tyčil, ztuhlá hrůzou. Zasyčela bolestí v krku, když jí sundal tlapu z krku a jen o kousek ustoupil. Zavrčel tiše a téměř něžně: "Kamaráde." Ach bohyně, on hledal svou družku? Chtěl ji zabít. "P-prosím, nezabíjej mě..." "Prosím, já..." prosila. Vlk sebou trhl a zachvěl se: "Ne. Ne. Já bych... Nikdy... Omlouvám se..." Daphne si nebyla jistá, co si má myslet o jeho náhlé změně tónu a chování. Ustoupil o půl kroku dozadu. "Jsi zraněná? Ukaž mi svá zranění," zeptala se Daphne ustaraně. "Nemáš... Nemáš ze mě strach?" "Ne," odpověděla Daphne. "Ne, dokud se tvoje tlapy budou držet dál od mého krku." Pokrčila rameny. Tvář se mu rozpálila a žaludek se mu nervózně sevřel. Dokonce i Lucas vypadal, že ho to zneklidňuje. "Promiň. Opravdu mě to mrzí. Myslel jsem, že jsi nepřítel. Nevěděl jsem...
Tu noc, kdy mě táta vyhodil, jsem se moc napil a vyspal se se svým "bratrem". Byla to chyba na jednu noc. Přesto mě požádal o ruku a prohlásil mě za svou družku, za svou lunu. "Už jsi téhle rodině udělala dost ostudy." Jeho alfa hlas zuřivě stoupal. "Já?!" Vypustil jsem nucený smích. "Já nejsem ten, kdo spí s každou ženou, která projde mou přítomností. Já nejsem ten, kdo zavraždil svou matku!" "To je pravda. Zasyčela jsem. "VYPADNI!!!" Rozkázal mi. "Byla chyba, že jsem ti dovolil vrátit se do Ironclawu. Odejdeš a máš zakázáno se vrátit." ** Co jsem to udělal? Vždyť je to prakticky můj bratr. Měla jsem sex se svým bratrem. "Nebyla to chyba," "O čem to mluvíš, Jonathane?" Zeptal jsem se ho. "Arino, jsi můj kamarád. Narodila ses jako moje luna," řekl. Jeho tvář nevykazovala žádné známky humoru. "Nenarodila jsem se, abych byla něčí lunou," odpálila jsem ho. "Arino, miluji tě..." promluvil tiše a stále mi hleděl do očí. Cítila jsem, jak se ve mně probouzí vlk; něco, co jsem nikdy předtím necítila. Probouzela se; oheň, který ve mně hořel tak hluboko, se začínal rozhořívat. "Láska?" Slyšela jsem se říkat. "Nic takového jako láska neexistuje..." Po tom všem, co jsem o "lásce" věděla, čím si moje matka prošla, když si vzala mého otce, láska neexistovala. "Dej mi šanci dokázat, že se mýlíš. Vezmi si mě."