Mezi smíchem a tlukotem srdce

Pouhých deset minut před zvoněním zůstávala Julian Thorneová sedět v zasedací místnosti Rady a prohlížela si své plány hodin. Přestože si své učitelské dovednosti procvičovala během stáže na Ashfordu, začínala na ni doléhat realita, že se stane plnohodnotnou učitelkou. Jak tak seděla v zasedací místnosti Rady a čekala na svou první třídu, začala se do ní vkrádat nervozita.
Desátá třída Eastfortské akademie měla pověst skupiny s největšími studijními problémy, často byla považována za třídu "opozdilců". V tvrdém konkurenčním prostředí Eastfortské akademie jejich známky výrazně zaostávaly za ostatními, což upevňovalo jejich status nejhůře hodnocených.
'Juliane Edwarde Wellsi, do začátku vyučování zbývá pět minut, možná bys měl zamířit dřív,' řekla Isabella Greyová, nejzkušenější učitelka v zasedací síni Rady. Její pohled byl vřelý a pečující, připomínal pohled matky na své dítě.
"Ehm, dobře," odpověděla Juliana, aniž by úplně chápala, proč po ní Isabella chce, aby odešla dřív. Přesto rychle vstala, popadla své materiály a plány hodin a řekla: 'Lydie, Lydie, Isabello, já tedy jdu!
'Tak běž, běž,' usmála se Isabella Greyová a sledovala, jak odchází. Teprve když Julian zmizela z dohledu, mihl se jí po tváři záblesk lítosti.
Právě si zajistila své místo a Julian se chystal zdědit třídu Deset. Kdyby se věci vyvíjely špatně a ona skončila, možná by už nikdy nenašla odvahu znovu učit... jaká škoda.
Jakmile Julian vyšel z poradní síně, zazvonil zvonek na přípravu. Přidala do kroku a rychle zamířila na chodbu. V tu chvíli si uvědomila Isabellin záměr poslat ji dřív.
Do přednáškové síně vcházeli studenti z ostatních tříd, ale za dveřmi desáté třídy se zdržovalo jen několik chlapců a dívek, kterým bylo zvonění zdánlivě lhostejné a kteří propukali v smích nad něčím, co někdo řekl.
Julian přispěchal: "Hej, kluci, zvonilo na přípravu. Pojďme do přednáškového sálu - nechceme rušit ostatní!
'Podívejte, je tu nová třídní učitelka,' řekla dívka obklopená několika chlapci, na sobě měla přes krátkou černou sukni nadměrně velkou světle modrou školní bundu a pozornost budil její top s hlubokým výstřihem. Blýskla po Julianovi oslnivým úsměvem: 'Ahoj, já jsem Evelyn Hartová.'
"Ahoj! Julian odpověděl, potěšen, že ji Evelyn pozdravila. "Pojďme teď dovnitř, ano?
"Jistě! Evelyn vesele zacvrlikala. "Ať to naší nové třídní učitelce neznepříjemníme.
Několik chlapců, kteří se zdáli být připraveni promluvit, při jejích slovech zmlklo a vlekli se za ní, zatímco pomalu mířili do přednáškového sálu.
Uvnitř přednáškového sálu hlasitě bzučely stropní ventilátory, které se točily na plné obrátky. Když Julian vstoupila, setkala se se zvědavými a zkoumavými pohledy studentů a chvíli se vzpamatovávala, než vystoupila na pódium.
"Dobrý den, jmenuji se Julian Thorneová, vaše nová učitelka angličtiny a třídní učitelka desáté třídy. Pokud budete mít nějaké otázky ohledně studia nebo čehokoli jiného, neváhejte se mě zeptat,' řekla větu, kterou si den předtím před zrcadlem nacvičila nejméně desetkrát. Nervozita jí konečně povolila, když nezakopla o svá slova, a s úlevou se otočila, aby na tabuli napsala své jméno.

Když se k ní Julian Thorne otočil zády, Evelyn Hartová mrkla na chlapce v dálce, zvedla ruční vějíř a hodila jím po něm. Sledovala, jak ho vytrvale chytá, a po tváři se jí rozlil vítězoslavný úsměv.
Jakmile Julian dopsal její jméno na tabuli a otočil se, v přednáškovém sále zavládlo děsivé ticho. Tahle nechvalně proslulá třída se zdála být jiná než pověsti, které slyšela, a naplňovala ji důvěrou. Odložila knihu a oznámila: "Abychom se se všemi lépe seznámili, uděláme si rychlý nástup."
Seznam si připravila předem, ale když došla k jednomu jménu, hlas se jí zadrhl.
"Sebastian Reed.
Ticho.
"Sebastiane Reede, kde jsi?
Stále žádná odpověď.
"Můžu požádat o zvednutí ruky pro Sebastiana Reeda?
Julian si prohlédl místnost a nevšiml si žádného volného místa. Její pohled přirozeně padl na poslední řadu, kde se na zemi krčil spící chlapec.
"Sebastiane Reede," zavolala znovu a instinkt jí napověděl, že vzadu skutečně podřimuje on. Odložila seznam a zamířila k němu.
V přednáškovém sále bylo ticho, všechny oči se upíraly k ní, jak ve vzduchu houstlo napětí. Julianovi se trochu rozbušilo srdce, když se k němu přiblížila.
"Sebastian Reed? Cítíš se dobře? Instinktivně ztišila hlas, přestože během hodiny usnul. "Potřebuješ jít za sestrou?
Jemný vánek od větráku jí lehce nadzvedl sukni. Dnes zvolila skromně krátké šaty, aby navázala kontakt se spolužáky, a doufala, že bude působit spíš přístupně než zastrašeně.
Když došla k Sebastianově lavici, na chodbě se ještě více ztišilo. Všechny oči sledovaly její pohyby a ona cítila tíhu jejich očekávání, což ji trochu zneklidňovalo.
"Edwarde Wellsi, líbí se mi tvoje šaty!" Náhle se za ní ozval hlas.
Julian komentář sotva zaregistrovala, než pod sukní ucítila závan větru. Byl to Sebastian Reed, který jen těsně otevřel oči, aby spatřil krátký záblesk zvedání jejích šatů.
Černé šortky pod nimi možná zakrývaly barvu, ale ne tvar, a Julianovi na okamžik vytanulo na mysli. Výbuch smíchu ze třídy ji šokoval zpět do reality a přiměl ji, aby si instinktivně zakryla sukni.
"Edwarde Wellsi, tvoje šortky se vůbec nehodí k tvým šatům!
'Páni, Edwarde Wellsi, pěkné křivky! V tomhle vypadáš naprosto skvěle!
Chlapci se vyžívali v rozruchu a dál stupňovali chaos a Julian cítila, jak jí tváře hoří rozpaky. Zuřivě se červenala, nedokázala se zmoci ani na výtku, v panice divoce těkala očima po místnosti a přála si, aby mohla zmizet.
Evelyn Hartová se několikrát zachichotala, pak vytáhla telefon a vystřelila textovku Lucasovi Brightovi: "Ty idiote! Zrovna se chystala probudit Sebastiana Reeda. Proč jsi musel vyvolávat tyhle problémy?
Lucas, který necouvl, ani když byl v neprávu, se ušklíbl a zvedl telefon v odpověď právě ve chvíli, kdy jejich škádlení přerušil pozoruhodně otrávený hlas.
"Co je to za kravál?
Náhlé ticho třídu zmrazilo. Lucas při tom zvuku vyskočil a opatrně se otočil na Sebastiana, který se narovnal, stále ještě grogy, ale s divokým pohledem, který ho v polospánku řezal jako dýky.
"Vzpamatuj se," zamumlal Sebastian a upřel pohled na Lucase, který se snažil položit telefon a uvědomoval si napětí v místnosti, které se na okamžik přeneslo na něj.

Lucasovi Brightovi se sevřelo hrdlo, když se setkal s pohledem Olivera Ashforda, a instinktivně pohlédl na Evelyn Hartovou. Otevřel ústa, ale nenašel slova.
Přednáškový sál se ponořil do podivného ticha, nikdo se neodvážil promluvit, ba ani se ohlédnout na Sebastiana Reeda, který měl typický nevrlý výraz signalizující, že se nevyspal.
Evelyn rychle odvrátila oči od Lucasova pohledu a nonšalantně řekla: "Vážně, vy jste mimo mísu, když takhle šikanujete Edwarda Wellse."
Sebastian ji ignoroval a vzhlédl jen na tak dlouho, aby si všiml, že na tabuli je načmárané "Julian Thorne".
Julian Thorne měl krásný rukopis - jeden z důvodů, proč u zkoušek excelovala. Ve způsobu, jakým tvořila svá písmena, byla elegantní síla, krásně spojující jemnost s úderností.
Ale Sebastianu Reedovi to bylo jedno. Nechal svůj pohled sklouznout kolem tabule na Juliana, který stál rozpačitě a červenal se stranou, než položil hlavu zpátky na stůl.
"Hm..." Bylo jasné, že Julian poznal, že tenhle kluk, Oliver Ashford, ji právě dostal do první velké krize v její kariéře. Po několika vteřinách vnitřního boje si konečně uvědomila, že studenti na Eastfortské akademii jsou mnohem tvrdší, než si původně myslela. Setřásla ze sebe zmatek a vrátila se k osudu Edwarda Wellse. "Sebastiane, cítíš se dobře? Potřebuješ jít k sestře?"
I když se Julian v síni Rady dozvěděla o pravidle přežití ve třídě Deset - přivírání očí nad některými věcmi -, stále měla pocit, že tenhle kluk, Sebastian Reed, není ve své podstatě špatný.
Školní sestra. Do Sebastiánova výrazu se vkradl náznak podráždění a Evelyn to poněkud pobavilo. Zdálo se, že jejich třídní sotva najde někoho dostatečně kompetentního, aby se postaral o nepořádek ve třídě deset, a tak se museli uchýlit k tomuto naivnímu novému učiteli.
Když viděla, že ji Sebastian naprosto ignoruje, Evelyn si s úlevou oddechla, podělila se s Oliverem o vědoucí úsměv a nabídla mu přátelskou radu: "Edwarde, doporučuji ti, abys ho neobtěžoval. On na to opravdu nemá náladu."
Julian se zhluboka nadechla a pomalu vydechla, čímž uklidnila své bušící srdce. Otočila se zpátky k tabuli a pokračovala v hodině. Nedokázala říct, kolik lidí dává skutečně pozor, ale po incidentu se Sebastianem se nikdo neodvážil vyrušovat ani žertovat. Třída zůstala po celou dobu nezvykle tichá.
První hodina nakonec proběhla bez větších zádrhelů, a když Julian Thorne vyšel ze třídy šest, Oliver měl pocit, jako by právě unikl zážitku blízké smrti. V duchu si slíbil, že zítra si do školy vezme kalhoty.
V přednáškovém sále se Sebastian po chvíli, která mu připadala jako celá věčnost, začal probouzet a oči otevřel právě včas, aby zaslechl, jak Lucas Bright někomu poblíž šeptá.
"Viděl jsi, jak Oliver vykouřil Julianovi Thornovi sukni?" Lucas se snažil potlačit smích.
Studenti v desáté třídě měli ve zvyku oslovovat Edwarda Wellse celým jménem a kluk sedící vedle Lucase nadšeně přikývl: "Jak ti to mohlo uniknout? Teda vážně, to bylo něco jiného. Ale musím říct, že má neuvěřitelně kulatou a kyprou postavu. Takhle má vypadat správná ženská! V porovnání s holkama z naší třídy jsou to postavy jako větvičky!" "No jo!
Kulatá a čilá.
Sebastian sice skutečně zahlédl, jak se Julianovi vyhrnula sukně, ale vyčerpání mu zamlžilo detaily.
"A taky hrudník, že? Ten je velký! Taková škoda, že se obléká tak konzervativně. Kdyby tak nosila něco podobného jako Evelyn Hartová - to by byl pohled!" "A co?" zeptal se.

"Lucas Bright pokračoval a zvyšoval hlas: "Víš co? Až budu Ashford, určitě ty dva nechám stát vedle sebe a uvidíme, kdo má větší poprsí!"'
Za bílého dne, když takhle mluví, se Sebastian Reed vysmál. Konečně se pořádně vyspal a neměl náladu řešit Lucase Brighta. Protáhl si ruce a všiml si, že profesor Edward Wells vepředu stále hloubá, příliš zastrašený, než aby ho přerušil.
Tahle hodina byla poslední před obědem a do konce zbývalo pouhých pět minut, takže několik studentů už Edwarda Wellse ignorovalo a mířilo ke dveřím. Sebastian Reed se podíval na svůj telefon, kde se mu objevilo oznámení z WeChatu.
Evelyn Hartová: "Jdete na oběd beze mě? Lucas Bright se chová jako blbec a nechce mě vzít s sebou!
Sebastian Reed se rychle rozhlédl po Ashford Hall, ale neodpověděl, než zamknul obrazovku.
V okamžiku, kdy zazvonilo na rozchod, vyběhl Edward Wells ze třídy rychleji než kdokoli jiný a jeho poznámky se třepotaly. Když se Sebastian Reed chystal vstát, všiml si Juliana Thorna, který čekal u dveří: "Sebastiane Reede, mohl bys prosím zůstat vzadu? Vy ostatní můžete jít.
Sebastian zvedl obočí a náhle si vzpomněl na směšné poznámky Lucase Brighta o "velikosti poprsí".
"Profesore Wellsi, proč si potřebujete nechat Sebastiana? Julian se zeptal a vstal jako první. "Udělal něco špatného?
"Vůbec ne... Julian Thorne rychle mávl rukou: 'Jde jen o to, že si s ním potřebuji na chvíli promluvit. Nebude to trvat dlouho, jen pět minut.
'Všichni ostatní mohou odejít,' řekl Sebastian, upřímně zvědavý, co mu chce tahle nesmělá, bublající osoba říct.
Evelyn Hartová se cítila poněkud bezmocná, a tak jí nezbylo než následovat Lucase Brighta a ostatní z nyní prázdné přednáškové síně. Když se dveře zavřely, Sebastian se opřel na židli a choval se uvolněně. "Co se děje, profesore Wellsi?
Zmínka o Edwardu Wellsovi trochu uvolnila napětí Juliana Thorna. "Vlastně o nic nejde... Jen jsem ti chtěl poděkovat, Lydie. Kdybyste se dneska neozvala, byl bych úplně v rozpacích...
Sebastian si vzpomněl na to, jak málem ztratil klid ve třídě. Opravdu neměl zájem ji zachránit, ani trochu.
Překvapilo ho však, že se Edward Wells zmínil o Lydii.
"Co jsi říkal?
Julianův obličej trochu zrudl. Koneckonců byl předtím terčem posměchu Učenců. Cítil se příliš trapně, než aby se opakoval: "Hm, to nic není. Měl by ses jít najíst. A, no, hlavně zase nespěte ve třídě...
Po těchto slovech se otočil k odchodu.
"Počkej.
Sebastian najednou cítil, že Julian je jiný než ti domýšliví studenti, které poslali vedoucí předchozích ročníků. Bylo na ní něco fascinujícího.
Vyhoupl nohy zpátky na stůl a mávl na Julianu. "Pojď sem.
Julian měla pocit, že Sebastianův tón připomíná, jak mluví se svým malým pekingským psem, ale nohy se pohnuly dřív, než to stihl dohnat mozek.
Přednáškovou síň náhle naplnil letní vánek a zatlačil do dveří, které se mírně pootevřely. Julian se instinktivně zastavil asi tři kroky od Sebastiana. Přestože ona stála a on seděl, aura kolem něj jí připadala ohromně dominantní, takže váhala, zda se má přiblížit.
Později si Julian uvědomil, že tato instinktivní reakce je pouze instinktem přežití kořisti.
"Takže jsi říkal, že jsi přišel poděkovat Lydii? Sebastian zkřížil ruce a Julian si konečně všiml ostré intenzity v jeho pohledu. "Opravdu jí chceš poděkovat.
Julian důrazně přikývl: "Samozřejmě, že chci.
"Tvoje poděkování zní opravdu jen jako prázdná slova.
"Hm. Julian vlastně nepřemýšlel o tom, jak tuto laskavost oplatit. Po chvíli přemýšlení navrhla: 'Co kdybych tě pozvala na oběd? Co si dáš k jídlu?
'Oběd není potřeba,' usmál se Sebastian a koutek úst se mu zkřivil s drzým půvabem.
"No... Julian se podíval na jeho úsměv a náhle pocítil neblahou předtuchu.
'Vyhrň si sukni a ukaž se mi.'
Chtěl se jen podívat, co je to za ohromně nápadné zaoblení.

Julian Thorneová zalapala po dechu a instinktivně ustoupila o několik kroků dozadu, tvář jí zrudla jako rozpálená železná deska a na okamžik ji omráčila.
"Co jsi to právě řekl?" zakoktala se.
"Řekla jsem... "Chci vidět zadek Edwarda Wellse." Sebastian Reed se zle usmál.
Když o tom teď přemýšlela, její postava byla vskutku impozantní - kyprá s rafinovaným pasem. Sebastian si nemohl pomoct, ale vnitřně se usmál a vzpomněl si na předchozí poznámku Lucase Brighta: "Ve srovnání s ní vypadají holky z naší třídy jako vychrtlé opičky.
Julianu Thornovi se šokem rozšířily oči. "Sebastiane Reede, jestli budeš takhle vtipkovat o Edwardu Wellsovi, tak se naštve!
Z tlaku vycházejícího z Catherine byl Julian očividně trochu rozladěný. Zatímco ho varovala, neustále se ujišťovala o své identitě studentky Edwarda Wellse, i když to znělo trochu nuceně. Při pohledu na růžolící dívku, která se červenala prakticky až po uši a mírně se třásla, však Sebastian necítil strach z odvety.
Atmosféra v přednáškovém sále byla naprosto napjatá. Při pohledu na Juliana Thorna měl Sebastian dojem, že připomíná vyplašené jehňátko, zatímco jeho pohled se změnil v dravčí, jako když vlk sleduje svou kořist. Napětí konečně prolomilo bzučení jeho telefonu.
Ukradl pohled na displej. Byla to zpráva z WeChatu od Evelyn Hartové.
Evelyn Hartová: Ještě nedomluvila. Co říkala?
Co ta malá ovečka mohla říct? Její tvářička zrudla a vypadala žalostně a roztomile jako spařená krevetka.
Dělám si legraci,' řekl Sebastian, když konečně položil nohy zpátky na zem a židle zaduněla o podlahu. 'Takže už můžu jít na oběd, Edwarde Wellsi?'
Bylo to zdánlivě uctivé oslovení, ale způsob, jakým Sebastian vyslovil Edward Wells, způsobil, že se Julian Thorneová cítila, jako by byla její důstojnost obnažena a ona se cítila zcela odhalená.
Stále si opakovala, že to nemá přehánět; byl to jen mladistvý kluk, který občas zacházel s vtípky příliš daleko. "Jen si posluž, ale už si nedělej takové ošklivé vtípky, ano? Edward Wells ti to nebude mít za zlé, ale jestli to řekneš někomu jinému, mohlo by to vyvolat nějaké potíže.
"Aha. Sebastian vstal a usmál se na hranici mezi úšklebkem a úšklebkem. Teprve tehdy si Julian všiml, jak tenhle kluk vyrostl do výšky, takže stoly a židle kolem Catherine vypadaly téměř miniaturní.
Julian z té krátké reakce nedokázal vyčíst mnoho, a tak ustoupil stranou, aby ho nechal projít.
S pocitem, že si musí chránit sukni před jeho případnou neplechou, se Julian opřela o stůl za sebou a přitiskla ruce na jeho přední stranu, aby se podepřela.
Sebastian si všiml ostražitého pohledu v jejích očích - jako by v něm viděla zloděje - a náhle ho přepadla zvědavost a zastavil se.
"Edwarde Wellsi, dělal jsi někdy silový trénink?
Julian o něčem takovém nikdy neslyšel. Prohnula se v krku, ztracená v myšlenkách, jak si zajistit sukni, a hloupě zavrtěla hlavou.
Sebastian během okamžiku uchopil její zápěstí do svých silných rukou a bez námahy ji zvedl. Když pozoroval její vyděšený výraz, uvědomil si, že si připadá jako zlý, zvrácený vlk z pohádek.
"Tak proč sis myslela, že když si schováš sukni, tak mě to odradí od pohledu, hmm?

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi smíchem a tlukotem srdce"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈