Mezi stíny a tajemstvími

1

Evelyn Rayneová si do vagonu přitáhla kufr a konečně pocítila úlevu. Den byl vyčerpávající. Po sprintu ze zadní části vagonu 13 až do vagonu 3 byla připravená se zhroutit.

Usadila se na sedadlo a zahlédla vysokého, pohledného muže vedle sebe - Fredericka Ashforda. Seděl se zkříženýma dlouhýma nohama a v šedých kalhotách na míru vypadal bez námahy stylově. Evelyn ztěžka polkla a snažila se zachovat klid.

"Promiňte, mohu vám s tím nějak pomoci?" nabídla se jí vlaková obsluha a ukázala na její kufr.

"Děkuji," odpověděla Evelyn a její hlas zněl sotva šeptem. Protáhla se kolem Fredericka a sedla si k okénku hned vedle něj. Zahalilo ji teplo jeho přítomnosti a téměř cítila jemnou, vábivou vůni santalového dřeva.

Evelyn nervózně vytáhla telefon.

**Elmwoode, Elmwoode, právě jsem potkala sexy chlapa!

**??? Co se stalo?

Kradmo se podívala na Fredericka a srdce se jí rozbušilo. Zdálo se, že vycítil její pohled a podíval se na ni, jeho ostré rysy zachytily světlo.

"Děkuji," řekl, jeho hluboký hlas rezonoval jako tóny violoncella a mluvil dokonalou americkou angličtinou.

Evelyn se kousla do rtu, v hlavě se jí honily myšlenky.

**Pomozte mi vymyslet, jak s ním promluvit!**

**Měla bys mu prostě napsat na WeChat. Být tebou, trochu bych s ním flirtovala. Ale ty? Měla by ses prostě zaměřit na jeho kontaktní údaje.**

**Jak s ním mám flirtovat? "** Už jen při pomyšlení na takovou odvahu se jí zatočila hlava.

**Evelyn, pomalu! Ne příliš agresivně hned na první pokus!**

**Ale co když vystoupí z vlaku a já ho už nikdy neuvidím? "** Zavřela telefon a nervozita ji přemohla, když si olízla suché rty.

Frederick se soustředil na svůj tablet, ale koutkem oka zahlédl jemné bledé ruce, které se k němu natahovaly.

Vzhlédl a zjistil, že hledí přímo do Evelyniných jasně modrých očí. Byla obrazem nevinnosti, tváře měla zarudlé, drobný obličej rámovaný jemnými vlnami vlasů. Spojení mezi nimi bylo jako elektrizující.

"Jste ženatý? Evelyn se zeptala tiše, sotva víc než šeptem.

Její porcelánová pleť jako by zářila, jak na něj upírala pohled, a Frederick si nemohl nevšimnout, jak se k němu naklonila, její zvědavost byla zřejmá.

"Proč se ptáš?" odpověděl a na rtech mu zatančil úsměv.

Evelyn se rozbušilo srdce, když k němu pomalu natáhla ruku a konečky prstů se dotkla jeho kolena. "Nemyslím si, že jsi...

Frederick pozvedl obočí a předstíral nenucený zájem. "A proč máš takový dojem?

Evelyn zaváhala a hlavou jí prolétla odvážná myšlenka. "Doufala jsem, že bychom se mohli... však víš, bavit. Společně.

Vzduch zhoustl napětím, když se Frederick opřel, pobavený a zároveň zaujatý. "Jaký druh zábavy máš na mysli, děvčátko?

Evelyn se kousla do rtu, cítila se odvážná a zranitelná zároveň. "Víš... taková ta zábava, při které se dva lidé lépe poznají.

Udržovala jeho pohled a cítila se divoce a osvobozeně, jako by vystoupila z mezí stydlivosti a vstoupila do něčeho vzrušujícího.

2

Frederick Ashford zúžil oči, když odložil tablet a zkoumal situaci.

Evelyn Rayneová jemně uchopila jeho velkou ruku a vedla si ji na stehno. Měla na sobě krátkou černou sukni a Frederickova ruka byla poněkud suchá a teplá, což ostře kontrastovalo s její jemnou pokožkou.

Když se Frederickova dlaň dotkla jejího stehna, náhle ho to zaujalo. Jeho ruka začala bloudit a sklouzla až na vnitřní stranu stehna, kde byla kůže jemná a hladká jako hedvábí. Jeho prsty se pohybovaly po jejím jemném těle, ale zastavila je bariéra černých bezpečnostních šortek.

Evelyn se kousla do rtu a při každém jeho pohybu se jí zatajil dech. Nikdy předtím se jí takhle nedotýkal a cítila, jak se v ní hromadí teplo.

"Promiňte, nepotřebujete něco?" Zeptala se letuška, když k nim přistoupila.

Evelyn rychle obrátila pohled k okénku a nebyla schopná promluvit.

Frederick spustil stínítko a chránil ji svým tělem. "Dvě deky, prosím, a mohla byste ztlumit světla? Necítí se dobře, " požádal tiše.

"Jistě, " odpověděla letuška a odstoupila.

Frederick se naklonil blíž a jeho teplý dech ovanul Evelyninu tvář. "Jsme nervózní, co?" škádlil ji.

Evelyn se začervenala, vzhlédla k němu a pocítila vlnu tepla. V tlumeném světle kabiny bylo těžké jasně rozeznat výraz její tváře. Letuška podala Frederickovi přikrývky a ohleduplně ztlumila světla, než odešla.

Evelyn zatnula zuby, vzdorovitě si posunula bezpečnostní šortky a kalhotky ke kolenům a cítila podivný pocit zranitelnosti na čerstvém vzduchu.

Frederick naklonil hlavu a usmál se jejímu odvážnému kroku. "Teď už nejsme tak nesmělí, co?" zasmál se tiše.

Rozpačitá, ale odhodlaná Evelyn se setkala s jeho pohledem. "Nejsem tak malá..." zašeptala, její hlas se chvěl, ale byl vážný.

"Je to tak...?" Frederickova ruka si našla cestu zpět k jejímu vnitřnímu stehnu a jeho prsty jemně zkoumaly hebkost jejího těla.

Nadzvedl jí sukni a odhalil její bezchybná, mléčně zbarvená stehna mírně rozkročená a hladký, holý pahorek. "Ty jsi teda něco, " podivil se a stiskl její jemné tělo.

"Nedívej se..." Evelyn se začervenala ještě víc a snažila se zakrýt sukní.

"Kolik ti je let?" zeptal se a jeho ruka se naléhavěji přitiskla na její intimní oblast.

"Jednadvacet..." zašeptala.

"Pak bys mi měla říkat strýčku, " řekl Frederick zlomyslně a vlepil jí polibek na tvář.

"Ach..." Evelyn se zarazila a podívala se na něj.

Frederickovy prsty shromáždily její jemné záhyby a jemně je třelily. Evelyn se ze rtů nekontrolovaně vydraly tiché vzdechy.

Jeho drsné prsty způsobily, že se kolem něj sevřela, a její tělo se zachvělo, když silně přitlačil na její nejcitlivější místo. Nedokázala zadržet zvuk rozkoše, který jí unikal. "Ach..."

"Pst... chceš na nás upozornit?" zašeptal a jeho ruka nepřestávala s dráždivým průzkumem.

Pohyb pod přikrývkou pokračoval. Evelynino tělo se zachvělo a Frederickovu ruku zalila vlna tepla.
V tlumeně osvětlené kajutě, jejíž prostředí zůstalo pro ostatní cestující neprozrazeno, prožili Evelyn a Frederick intimní chvíli obestřenou rouškou tajemství.

3

"Evelyn, proč je tu tolik...?" Frederick Ashford tiše zašeptal.

"To prosím neříkej, " odpověděla Evelyn Rayneová a cítila směs ostychu a rozpaků.

Frederick jí setřel tekutinu ze stehna, stáhl ruku z přikrývky a na prstech měl stále viditelné lesklé kapičky. Evelyn omámeně sledovala, jak je olizuje, až zrudla do sytě karmínové barvy.

"Umíš lízat?" Frederick se zeptal, hlas tichý a svůdný.

Evelyn pomalu sklonila hlavu a vklouzla pod deku, která přikrývala starého Geoffreyho. Kalhoty měl napnuté, kopeček pod nimi se napínal proti látce. Polkla a cítila, jak jí tělem proudí horko.

Políbila ho přes látku, což vyvolalo tiché Geoffreyho uchechtnutí. Její rty se přitiskly na jeho vzrušení a dráždivě se pohybovaly. Evelyn cítila, jak jí prochází směs strachu a touhy.

"Lízej ho jako hodná holka," řekl Geoffrey, když si rozepínal pásek a rozepínal kalhoty.

Evelyn mu rozepnula kalhoty a odhalila obrovský objem jeho vzrušení, které sotva zadržovaly černé slipy. Stáhla je dolů a pižmová vůně naplnila její smysly, když jí jeho vztyčený úd udeřil do tváře. Bylo to horké a lehce bolestivé.

Evelyn ho jemně políbila, ovinula kolem něj ruce a její malá ústa nesměle objala špičku. Uslyšela Geoffreyho zasténání a zdvojnásobila své úsilí a vtlačila si ho do úst víc.

Byl příliš velký, tváře měla propadlé, když jazykem kmitala kolem hlavičky a dráždila citlivé hřebínky. Její ruce pracovaly nahoru a dolů po jeho hřídeli, ohromené jeho velikostí.

Vytáhla ho, sklonila hlavu, olízla jeho délku od základny ke špičce a pak mu lehce olízla koule, které rytmicky laskala jazykem.

"Hodná holka," Geoffreyho velká ruka jí prudce přidržela hlavu na místě.

Evelyn zalapala po dechu a jazykem neustále pracovala na jeho údu. Její ruce se pohybovaly rychleji.

"Vezmi si ho celého..."

Poslušně vzala hlavičku do úst a kývala se nahoru a dolů, jak cítila, že nad sebou ztrácí kontrolu. Zvuk vysílení ji vyděsil, což způsobilo, že náhle polkla a uvěznila si jeho úd vzadu v krku. Tvrdě se udělal a jeho horké semeno jí naplnilo ústa.

Evelyn se s kašlem odtáhla, zhroutila se na opěradlo a silná, pižmová chuť v ní přetrvávala.

Je to všechno jeho... líbilo se jí to.

Vzhlédla s očima plnýma slz, spolkla zbytky jeho uvolnění, prsty si setřela tekutinu z obličeje a pak je vysála.

"Líbilo se ti to?" Frederick se zasmál. Jeho hlas byl chraplavý touhou.

Evelynina tvář hořela karmínem, když přikývla.

"Chtěla bys ochutnat víc?"

Kousla se do rtu, stydlivě se setkala s jeho pohledem a nepatrně přikývla.

4

"Co když nás chytí... Evelyn Rayneová se zarazila, tváře jí zrudly a nervózně se na něj podívala.

Frederick Ashford si olízl rty a podíval se na digitální displej nad hlavou. "Malá dámo, já mířím do Bramblewoodu, a kam jedete vy?

'I... Já tam jedu taky,' odpověděla Evelyn a uvnitř ní probublával náznak vzrušení.

Frederick se podíval na hodinky. "Ještě máme hodinu. Co myslíš, že bychom měli dělat?

Evelyn cítila, jak jí do tváře stoupá horko a celé tělo jí vzplálo rozpaky.

"Jsi mokrá? Frederickova ruka sklouzla pod přikrývku.

"Hm... Evelyn se nepohodlně posunula, nohy se jí pletly očekáváním.

Dveře vlakového vagonu se otevřely a ona předpokládala, že to jenom vstupuje nějaký zaměstnanec. Evelyn v nervózní panice instinktivně stiskla Frederickovu ruku a zabořila obličej do boku sedadla...

Frederickovy prsty jemně přejížděly po její hebké kůži, rozevíraly jí rty, prostředníček dráždivě klouzal sem a tam a vyvolával vlnu pocitů, jak se Evelyn pod jeho dotekem kroutila. Její tělo zareagovalo, mezi nohama se jí shromáždilo teplo a Frederick se sklonil, zachytil její rty svými a tlumil její tiché vzdechy na svých ústech, když zvuk hlasu zaměstnance přehlušil jejich dech.

Frederickovy polibky byly stále vášnivější, což Evelyn přimělo, aby se opřela o sedadlo, lehce se zadýchala a její nohy se instinktivně sevřely kolem jeho rukou. Frederick se nejistě snažil o hlubší přístup.

Nádherný pocit její těsnosti obepnul konečky jeho prstů a Evelyn ze rtů unikl tichý zvuk. Frederick v mžiku stáhl prsty zpět. Tohle rozhodně nebylo to pravé místo pro takové setkání.

Evelyn zalapala po dechu, myšlenky se jí rozběhly, jak jí projelo vzrušení; každý centimetr její kůže byl jako živý, toužila po jeho doteku... nemohla si pomoct, ale třela si nohy o sebe.

Vůz se ponořil do ticha, ostatní cestující se zdáli být zaujati svými vlastními světy, možná ztraceni ve svých sluchátkách.

Evelyn vzhlédla k Frederickovi širokýma, prosebnýma očima a on jí vsunul dva prsty do úst. Poslušně je sála, vlhké teplo jejího jazyka se ovíjelo kolem jeho prstů. Evelyn hleděla Frederickovi do očí a nedokázala ovládnout proud své touhy, když pod ní stékala vlhkost. Jemně se zakousla do jeho ruky a Frederick pozvedl obočí a škádlivě zakroutil prsty proti jejímu měkkému jazyku, což vyvolalo Evelynino hravé zaúpění, když dychtivě pokračovala v sání.

Zanedlouho Frederick odtáhl prsty, vytáhl kapesník a s pečlivou něhou jí očistil vlhký vchod. Evelyn se kousla do rtu a zoufale se snažila nevydat ani hlásku.

Po chvíli, která jí připadala jako celá věčnost, její ohromná potřeba pomalu ustupovala, i když se na sedadle nepohodlně pohnula, zbytky bezpečnostních šortek a spodního prádla pod ní stále těsně přiléhaly.

Vagónem se rozeznělo hlášení vlaku a Frederick se naklonil blíž a z jeho tichého hlasu jí přeběhl mráz po zádech. 'Jakmile vystoupíme z tohohle vlaku, budu tě mít.'
Evelyn se zachvěla a její tělo se při jeho slovech zachvělo očekáváním. Tenhle muž ji v nejlepším slova smyslu přiváděl k šílenství...

Evelyn stydlivě vytáhla zpod sukně vlhké spodní prádlo, které se lesklo její esencí.

"Tady, pro tebe...

Frederick se ušklíbl, překvapeně si vzal jemné krajkové kalhotky a strčil si je do kapsy obleku.

Evelyn cítila, jak ji zaplavuje vlna ostychu; koneckonců to byla ona, kdo to inicioval.

Frederick jí jemně vložil do ucha sluchátko, v zařízení se rozezněl známý zvonek spojení. Když k němu vzhlédla, položil jí na klín tablet. Hlas, který se ozval, byl povědomý. "Ahoj, tady Penny, a tohle je můj bratr George.

Evelyn si nemohla pomoci, ale usmála se na veselý hlas z přehrávaného animovaného pořadu, na chvíli zapomněla na své dřívější rozpaky a cítila se zase jako dítě...

5

Evelyn Rayneová právě dokoukala devatenáctý díl svého oblíbeného seriálu Penny, když jí zvukové upozornění připomnělo, že je čas vystoupit. Zvedla hlavu, opatrně si vyndala sluchátka z uší a podala je Fredericku Ashfordovi.

"Máš nějaké plány na později?" zeptal se tichým hlasem a schoval sluchátka a tablet do elegantní černé aktovky.

Evelyn se stydlivě usmála: "Mám..."

"Chceš se ke mně přidat?" Frederick se usmál. Tiše přikývla.

Frederick jí podal svou tašku: "Tady, já ti to odnesu, Olivere." Neprotestovala; bylo příjemné pro jednou nenosit těžké věci.

Když Evelyn seděla na zadním sedadle, pocítila záchvěv nervozity a uvědomila si, že se díky sukni cítí zranitelná. Úzkostlivě si třela nohy o sebe.

Frederick si všiml jejího neklidu a přehodil jí přes ramena sako. "Tak vidíš," řekl a na rtech se mu objevil škádlivý úsměv.

Evelyn auto nepoznávala, ale vypadalo impozantně - rozhodně to nebylo nic běžného. Mírně se na sedadle posunula. "Takže, kam máme namířeno?" zeptala se, její zvědavost byla podnícena.

"Opravdu se na to ptáš až teď? Trochu pozdě, nemyslíš?" zeptal se. Frederick se lehce dotkl prsty její hebké tváře.

"Je to jen otázka, " řekla, zrudla a snažila se hrát nevinnou.

"Jsme na cestě za zábavou, vzpomínáš?" Naklonil se blíž a jeho teplý dech ji polechtal na uchu.

Najednou ucítila, jak se jí po tvářích rozlévá známé teplo, jak se jí v mysli přehrával Geoffreyho polibek, přízrak intimity trvající na její kůži. "Ne... tohle," zamumlala a trochu v ní vzrostla panika, zvlášť když byl Geoffrey stále vpředu.

"Bojíš se o školu?" Frederick se zeptal a změnil téma.

"Jo, trochu. A co ty?"

"Jsem o něco starší než ty - dost starý na to, abych byl tvůj strýc, řekl bych." Hravě na ni mrkl.

Evelyn překvapeně zamrkala. Rozhodně nevypadal o moc starší než ona. "Tak to z tebe asi dělá 'super strejdu'," zachichotala se tiše.

"Dávej si pozor, jak mluvíš, mladá dámo." Lehce ji štípl do tváře.

"Au!" vykřikla a mírně se odtáhla, otisk jeho prstů na její kůži už zrůžověl.

"Pozor, miláčku, neštípl jsem tě dost silně. Taková křehká květinka," škádlil ji.

"Co tě přivádí do Bramblewoodu?" Evelyn vyplázla jazyk.

"Obchodní cesta do Morton Vale. Říkal jsem si, že bych si mohl užít trochu volna, tak jsem vynechal cestu letadlem, " vysvětlil.

'Aha!' Zamyšleně přikývla, stále ještě trochu rozladěná z hravého žertování.

"Zvláštní, že jsem na tebe narazil po letu..." Frederick se k ní znovu naklonil a v očích se mu zlomyslně zablýsklo. "Malá koketa," usmál se.

Tvář jí zaplála, když ho hravě poškrábala na dlani, a uvažovala, že ačkoli ho přitáhla jako prvního, s Geoffreym se takhle nikdy nechovala.

Frederickova velká ruka jí nenuceně přejížděla po stehně a uhlazovala jí šaty, jako by se na ni domáhala práv. Jeho prsty tančily kolem a dráždivě se dotýkaly její citlivé kůže. Evelyn se kousla do rtu, potlačila jakékoli zvuky a snažila se udržet jeho bloudící ruce na uzdě, zatímco se bezděčně tiskla k jeho paži.
Jeho prsty si k ní dráždivě našly cestu, pobídly ji výš a rozproudily v ní vlny pocitu. Tiše zakňourala, jak se snažila zachovat klid.

Frederick se její reakci tiše zasmál, pobaven její mladickou nevinností. Jeho prsty pokračovaly v dráždivém laskání, cítil její teplo a zjevně ho těšilo, jak na ni působí.

Když vjeli do podzemních garáží, Frederick stáhl ruku a nechal Evelyn bez dechu a v rozpacích, neodvažovala se příliš prudce pohnout.

Jednou rukou uchopil její kufr a druhou ji pevně sevřel, když spolu nastupovali do výtahu. Evelyn pocítila nával úzkosti, uvědomila si, že míří hlouběji do neznámého území.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi stíny a tajemstvími"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️