Dva dolary a sen

"Všechno je za dva dolary! Kupte si cokoli za dva dolary!
Eli Hawthorne seděl u pokladny a přemýšlel. Snažil se vzpomenout, kam ztratil nefritový přívěsek po dědečkovi - jedinou památku po rodině.
"Eli Hawthorne?! Jsi hluchý, nebo jen slepý?
Zpoza pultu se na něj zadívala ostře řezaná žena s hlavou plnou kudrlinek. Jmenovala se Amelia Hartová, Eliho tchyně, a neubránila se opovržení. 'K čemu je dobrý ten tvůj krámek se zvědavostmi? Sotva vyškrábeš dost peněz na zaplacení nájmu a Sophia nikdy nepochopí, proč si vzala takového budižkničemu...
Eli překvapeně vyskočil, ztratil rovnováhu a málem spadl ze stoličky. Pokorně se postavil. "Mami, co tady děláš?
Amelie, oblečená v módních šatech, byla hrdou majitelkou Gwendolynina krbu, restaurace s horkými pokrmy ve městě, která měsíčně vydělávala přes sto tisíc. Eliho zisky z obchodu se sotva dotýkaly tohoto čísla.
"Řeknu vám to na rovinu. Bydlíš v mém domě a jíš naše jídlo, a teď budeš mít námitky, když sem přijdu? Pokaždé, když Amelie svého zetě viděla, probublávala v ní frustrace.
Eliho zesnulý tchán, lord Reginald Sinclair, kdysi podal Elimu pomocnou ruku. Těsně před svým odchodem však napsal dopis, v němž požadoval, aby si Sophia toto zklamání vzala, a všem připomněl, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. 'Proč prostě nedáš Sophii milion dolarů a nezbavíš ji své mizerné existence?" odtušila. "Vždyť jí ničíš budoucnost!" "Cože?
'Já ne...' Eli zamumlal a jeho zvyk sklopit zrak, kdykoli ho někdo pokáral, se rozhořel. Mlčky snášel její příval frustrace a přijímal déšť jako vždycky.
'Mistr Hawthorne si přede mnou hraje na oběť, ale já nejsem takový hlupák jako ta naivní Sophie,' pokračovala Amelia a byla čím dál rozzuřenější, když na Eliho upírala svůj opovržlivý pohled. "Už jen to, že tě vidím, mě znepokojuje.
Tady máš sto tisíc,' vyžádala si a praštila bankovní kartou do pultu. 'Je to všechno tvoje. Jakmile bude pohřeb hotový, rozvedeš se se Sophií. S touto chladnou poznámkou se otočila na podpatku a opustila obchod.
Eli pohlédl na bankovní kartu a neměl slov, kterými by jejímu přísnému ultimátu oponoval. Prostě se rozhodl znovu vydržet a mlčky se smířit s krutostí svého života.
Chtěl ji vyprovodit, Eli vyskočil na nohy, ale když sebral odvahu a vyšel ven, nevysvětlitelně si uvědomil, že může nahlédnout do svého dantianu a objevil malého kapra, který vypadal stejně jako jeho přívěsek.
Ohromený Eli se chtěl do tohoto podivného jevu ponořit hlouběji, když vtom někdo zavolal od vchodu.
"Hej, Eli, zase tě sežvýkali?
Zvedl hlavu a uviděl, že ve dveřích stojí strýc Tobiáš s vlasy posetými šedinami a v ruce drží pytlík čerstvě upečených palačinek.
"Strýčku Tobiáši, pojď dál! Eli se usmál a v jeho tváři se objevila úleva.
Strýček Tobiáš byl v jejich čtvrti oblíbenou postavou, prodával palačinky ze svého náklaďáku. Byl si obzvlášť dobře vědom Eliho potíží; rodina Hawthornových byla v Harrowdale prominentní, vážená pro svůj původ a bystrost, zatímco Elimu chyběl jen zlomek této bystrosti.
"Čerstvé z roštu, nejlépe je jíst, dokud jsou horké. Položil palačinku na pult a usadil se na židli vedle Eliho. "Zase myslíš na dědečka?
Eli se dokázal hořkosladce usmát, což v sobě neslo atmosféru osamělosti a lítosti. Otevřel zásuvku, vytáhl z ní pět mincí a podal je strýci Tobiášovi, svůj malý projev vděčnosti.
'Táta říká, že je čas jít domů na večeři.' Do obchodu vešel mladý muž a mezi rty držel cigaretu.
'Vidíš, jsi zpátky, Nathanieli. Měl bys přestat kouřit v přítomnosti všech, víš,' lehce vynadal strýc Tobiáš a zvedl se k odchodu.
Eli sledoval, jak se před ním odvíjejí známé vzorce rodinného života, teplo normálnosti pro něj bylo téměř nedosažitelné.

Eli Hawthorne najednou pocítil ve svém Dantianu zvláštní pohnutí. Otočil se a spatřil tvář strýce Tobiáše zkřivenou do znepokojivého výrazu, jeho sedm otvorů krvácelo, pleť měl hluboce posetou pihami a šedou barvou, na čele vyryté karmínové písmeno "S".
"Strýčku Tobiáši, proč krvácíš? Eli znepokojeně vykřikl.
"Jaká krev? Strýc Tobiáš si sáhl na nos a zjevně si nevšímal žádného zranění.
Buclatý - Eliho mladý přítel - uhasil nedopalek cigarety a ohlédl se na Eliho otce Lynwooda, který měl stejně zmatený výraz. Pohled, který na Eliho vrhl, byl nedůvěřivý, jako by Eli byl ten hloupý v místnosti.
"Copak to všichni nevidíte? Eli si energicky protřel oči, aby zjistil, že strýc Tobiáš nevypadá jinak než předtím.
Cítil, jak ho zaplavuje vlna rozpaků, a zamumlal: 'Možná... Možná to jen vidím.
Strýc Tobiáš s mírným povzdechem doporučil Elimu, aby si před odchodem se synem dobře odpočinul.
"Tati, myslíš, že se Eli ze Sinclair Manor zbláznil? Raději zůstanu navždy svobodný, než abych byl zeťem rodiny Sinclairových; je to příliš divoké!
"Přestaň plácat nesmysly!
...
Eli si zvykl na šeptandu a pomluvy, které ho pronásledovaly. Říkalo se o něm, že si vybudoval impozantní odolnost, ale kdykoli zaslechl klepy, stejně ho zabolelo u srdce.
Posadil se na stoličku a znovu se pokusil nahlédnout do svého Dantianu. Ke svému úžasu zjistil, že se vedle kapra uvnitř vytvořily dvě bubliny. Byly jasně oranžové.
Eli potřásl hlavou, cítil se zmožený ze své nedávné zaneprázdněnosti a pomyslel si, že má možná halucinace. Jak by v jeho Dantianu mohla být ryba? V mysli se mu vybavila předchozí slova Amelie Hartové.
Kromě účtu od ředitele mu zbývaly už jen dvě položky, za které utratil celkem pět tisíc dolarů: replika puklé keramiky, kterou doufal vydávat za dárek pro svého budoucího tchána Chestera, jenž si potrpěl na starožitnosti. Eli se obával, že kvůli tomuto padělku bude mezi Chesterovými vrstevníky, kteří byli odborníky na sběratelské předměty, terčem posměchu.
Kdyby se mu podařilo předložit pravý kus s pihami, zajistil by si tím respekt Sophiiny rodiny.
Doma v pracovně byl uložen úvod do sbírek mistra Hawthorna. Aby utužil společný zájem s Chesterem, udělal si Eli dokonce domácí úkol a vybral si repliku podle Chesterova oblíbeného kousku, nicméně i amatér jako Eli poznal, že napodobenina je na hony vzdálená pravému zboží.
V tu chvíli Eli ucítil další posun ve svém Dantianu a všiml si, že oranžové bubliny zmizely. Zmateně zjistil, že se na stole náhodně objevilo několik keramických šálků s puntíky.
Jeden z nich byl krystalický a nádherně tvarovaný - přesně ten samý kousek z knižních ilustrací!
Eli šokovaně zalapal po dechu; takový úkaz nečekal. Odkud se vzala tato pórovitá keramika?
Mohly to být oranžové bubliny, které ji projevily?
Kapr vypustil bubliny, které dokázaly proměnit vize ve skutečnost? Eli pocítil příliv radosti z tohoto pozoruhodného objevu, jako by se mu otevřely dveře a umožnily mu přístup k novému životu.
Kdyby dokázal skutečně zhmotnit ilustrace, které viděl při svém rozsáhlém studiu, představovala by každá ilustrace v těch starobylých sběratelských knihách, kterými se pilně probíral, nádherné poklady - každá z nich by mohla mít cenu celého jmění!

Eli Hawthorne byl hluboce zamyšlený a představoval si, jaké by to bylo mít Cedrikův poklad jen pro sebe. Kdyby se mu ho podařilo získat, nepotvrdilo by to, že Cedric má v držení skutečnou dědičnou hodnotu?
"Tati, co se děje?" ozval se zvenčí hlas, který ho vytrhl ze snění.
"Tati, vzbuď se! Zavolej záchranku! Byl to Jasper, Eliho obtloustlý bratranec, a znělo to šíleně.
Eli se zvědavě zvedl na nohy a vydal se ke dveřím, aby zjistil, co se děje. Venku našel strýce Tobiáše ležet u vozíku s palačinkami a z obličeje mu tekla krev. Shromáždil se tam malý hlouček pěti lidí, kteří nervózně sledovali, jak Jasper horečně vytáčí číslo pro pomoc.
Eli přiběhl blíž a srdce mu spadlo, když uviděl strýčka Tobiáše s bledou pletí a karmínové krůpěje vytékající ze sedmi obličejových otvorů. Připomnělo mu to, jak strýček vypadal, když ho viděl naposledy.
Náhle Eli ucítil ostrou bolest v pravém oku a svět kolem něj se zatměl. Vtom si všiml poloprůhledné postavy, která se snažila vylézt z těla strýce Tobiáše.
Šokovaný Eli si nemohl pomoci a jen zíral, jak se přízrak prodírá davem a začíná se vzdalovat. Postava se nápadně podobala strýci Tobiášovi, vyzařovala děsivou záři, až se Elimu zvedl žaludek.
"Strýčku Tobiáši, kam jdeš? Eli náhle zpozorněl a vykročil vpřed, aby uchopil přízračné zjevení, které jako by odráželo jeho strýce. Ale bylo to jako natahovat ruku po kouři; nemohl ho chytit.
"Zpátky domů," zamumlal strýc Tobiáš unaveně a jeho hlas se dutě ozýval ve vzduchu.
"Ne, ještě ne! Eli vykřikl a zmocnil se ho strach. Uvědomil si, že jde o ducha strýce Tobiáše, a pokud by mu vyklouzl, strýc by nepřežil. "Musíš se vrátit se mnou!
Eli znovu natáhl ruku a zoufale se snažil uchopit strýcova ducha, ale bylo to marné. V slzách prosil strýce Tobiáše, aby se vrátil, až se konečně zdálo, že ho duch pochopil a obrátil se zpět ke své pozemské podobě.
Za Elim mezitím stál malý dav, který ho sledoval s výrazy podobnými mírné zvědavosti a opovržení - jako by byli dychtivými diváky na obzvlášť tragické hře.
Nejzuřivější ze všech byl mistr Alaric, který stál stranou ve svém profesionálním oděvu a hluboce se mračil s pohrdáním zřetelným v očích. "To je ale trapas!" nadával a znechuceně vrtěl hlavou nad Elim.
Nevšímaje si odsudků a kritiky přihlížejících, vedl Eli duchnu strýce Tobiáše do sanitky, která přijela na místo.
Uvnitř se na Eliho podrážděně zadíval léčitel. "Co to děláš? Zdržuješ záchranu! Dokážeš vůbec zvládnout následky?
Šumění davu nepomáhalo. 'Ten chlap je snad pacient? Nebo chce jen upoutat pozornost?" posmíval se mu jeden z kolemjdoucích.
"No tak, je to ubohé. On tu jen hraje divadlo,' zašeptal další a vykulil oči.
"Eli! Už toho nech! Mistr Alaric už to nevydržel, vtrhl k Elimu a prudce ho škubl za paži. 'Ještě nemáš dost ostudy?'
Ruka mu bolestivě pulzovala, Eli se zavrtěl a odvrátil pohled. "Sophie? Co tady děláš?
'Přišla jsem se podívat, jak předstíráš, že někoho zachraňuješ, to je takové zklamání,' vystřelila chladně, otočila se na patě a nechala Eliho zmateného, její pohrdání bylo hustě cítit ve vzduchu.
Eli se s těžkým srdcem otočil zpátky a s úlevou zjistil, že duch strýce Tobiáše se vrátil na své právoplatné místo. Následoval Sofii do rodinného obchodu.
'Eli, prostě se rozvedeme,' byla první slova, která z jejích úst zazněla, a zasáhla ho jako blesk.
Byli manželé už pět let. Navzdory jejich hádkám Sophia ani jednou nepřišla s tématem rozvodu. Oba spolu vyrůstali jako blízcí rodinní přátelé, sdíleli vzpomínky jako kamarádi z dětství, dokonce měli díky rodinným vazbám domluvené zásnuby. Jejich svazek měl být šťastný, přesto se vše zvrtlo, když Sophia vynikala ve studiu, zatímco on tápal.
Když se obě rodiny dostaly do finančních potíží ve stejnou dobu, starý lord Sinclair se rozhodl zanechat závěť, v níž jmenoval Evžena pro Eliho. Sophia s tím proti vůli všech šokujícím způsobem souhlasila.
Chápal, že vzhledem k jeho chatrnému zdraví je nerozumné očekávat zázraky. Přesto nebyl z těch, kteří by se životem jen tak proplouvali, zvlášť když se spoléhali na někoho jiného. Kvůli Sophii se pustil do podnikatelského záměru a od základů založil svůj obchod se zvědavostmi.

Právě teď bylo pro Eliho Hawthorna příliš pozdě...
Ne! Ještě měl šanci...
Než Eli stačil zvednout hlavu, v Sophii se vzedmul pocit úzkosti a hněvu. Těžce si povzdechla a v jejím hlase byl patrný boj. "Už to vzdej. Dala jsem ti už nespočet šancí a ty jsi mě už příliš mnohokrát zklamal, Eli Hawthorne." Eli Hawthorne se zasmál.
"Myslíš, že se bojím tvé neschopnosti nebo nedostatku tvých referencí? Bojím se toho, že jsi ztratil tu nejzákladnější důstojnost muže. Stál jsi tam, když byli lidé v nebezpečí, a předstíral jsi, že jsi nějaký hrdina. Nemysli si, že to neprokouknu; jediné, co chceš, je proslavit se zkratkovitým jednáním! Opravdu si myslíš, že když se budeš chovat jako ten tvůj směšný bratranec, získáš si něčí respekt? To je prostě ubohé!"
Eli ještě nikdy neviděl Sophii takhle rozzuřenou. Hrudník se mu zvedl, když zavrtěl hlavou a úplně ztratil řeč. Uvědomil si, že Sophia bojuje sama se sebou, že se zmítá v bouřlivém citovém zápase.
"Já ne... v tu chvíli..."
"V tu chvíli co? Stála jsem přímo vedle tebe, Eli! A přesto se chceš hádat? Ty ses opravdu změnil!" Lady Auroře Sinclairové se zalily oči slzami, když se rychle odvrátila, nechtěla, aby Eli viděl její trápení a nabídl jí útěchu.
"I..." Eli tiše zamumlal a pomalu zase sklonil hlavu; už nevěděl, jak si to vysvětlit.
Lady Aurora se zhluboka nadechla. Dnes si přišla s Elim promluvit, aby zjistila, co si myslí. Donovan vedl rodinný obchod a oni nevydělávali dost, aby se uživili.
Našetřila si nějaké peníze s úmyslem pomoci mu založit vlastní obchod. I kdyby to znamenalo, že bude muset pracovat až do úmoru...
Ale teď už byla rozhodnutá.
Než se Eli zmohl na slovo, lady Aurora se zvedla a odešla, u chodníku si přivolala taxík a pak rychle odjela.
Eli ztěžka polkl, slova mu uvízla v krku. Možná kdyby se se Sophií dokázali trochu uklidnit, byla by šance podělit se o to, čím teď prochází.
Eli Hawthorne znal lady Auroru Sinclairovou dobře. Byla to bystrá a laskavá žena a od mládí snášela mnoho kritiky a posměchu za to, že se provdala do rodiny Hawthornů.
I kdyby se měli rozvést, rozhodl se, že Sophii dopřeje důstojné rozloučení. Eli si to horlivě přísahal.
Bylo už osm hodin, když jel autobusem domů, ale uvědomil si, že nemá klíče. Sir Reginald Sinclair mu po dlouhém klepání konečně otevřel. Když spatřil Eliho na prahu, měl na tváři výraz postrádající jakoukoli vřelost.
"Tati. Eli se přinutil k úsměvu. Jestli se k němu doma někdo kromě Sofie choval jako k rodině, byl to právě tento muž, jeho tchán Linwood.
"Proč ses vrátil tak pozdě? Sir Reginald se otočil zády, očividně neměl náladu na rozhovor.
"Ach, v obchodě byly nějaké problémy... Eli odpověděl, sáhl do batohu a vytáhl složitě malovaný porcelánový šálek, který chtěl ukázat své tchyni Vance. I teď, když ho daroval, by pro ně mohl vykouzlit něco lepšího.
Než však stačil pohár vytáhnout, ozval se zevnitř chladný výsměch. "Jsi tak namyšlený, děláš, jako bys byl někdo výjimečný, i když k tomu ani nepřispíváš.
Sophia stála v obývacím pokoji, přešla k jejich ložnici a s hlasitým bouchnutím zabouchla dveře.
"Eli, řekni něco! Vance ucítil napětí ve vzduchu a donutil matku Agnes Amelii Hartovou, aby se uchýlila do ložnice a měla soukromí.
Eli držel křehký šálek ve vzduchu jako přimražený, nikdo se neodvážil navázat s ním oční kontakt...
Eli trpce posunul malovaný šálek zpátky na místo, kam patřil, hodil batoh na pohovku a zamířil do kuchyně, aby si uvařil instantní nudle. Když Sophia zuřila, věděl, že dnes večer nemá šanci vrátit se do jejich ložnice.
Když dojedl nudle, všiml si, že se mu v Dantianu tvoří další bubliny.
Eli se zamračil a vzpomněl si na souvislost mezi těmito bublinami; bubliny, které vytvářel jeho Dantian, umožňovaly ilustracím projevit se jako skutečnost - otevřely mu oči. Jaké další účinky by pro něj mohly mít?

Na jednotce intenzivní péče harrowdalské centrální nemocnice zíral lékař strýce Tobiáše na řadu výsledků testů před sebou a byl znepokojený. Muž středního věku byl už dlouhých pět minut v bezvědomí; jeho puls a dech byly slabé, ale známky života zůstávaly slabé.
"Gideone, jsi tady. Ten pacient na šestém lůžku, všechno, co jsme viděli, a údaje přístrojů mi říkají, že jde o srdeční problém,' řekl chmurně.
Vedoucí lékař, doktor Gideon, mu opáčil: 'To vidí i někdo tak hloupý, jako je tenhle chlap.
Protože se s podobnou situací za svou dlouhou kariéru nikdy nesetkal, trápilo ho to; každý pacient, s nímž pracoval, se obvykle do dvou dnů zlepšil, ale uplynulo už pět dní bez výsledku, přestože vyzkoušel všechny možné triky. Aby toho nebylo málo, na stejném patře se nacházel i vysoce postavený syn lorda Hawthorna, který byl v péči prvotřídního lékařského týmu, o němž se tvrdilo, že ho dokáže vyléčit, a za jehož vyléčení byla vypsána odměna 100 milionů dolarů!
Bylo neuvěřitelně frustrující, že nebyl vybrán k jeho léčbě. Zdálo se, že v těchto dnech se nikdy nic nedaří.
Když vstoupila sestra, okamžitě pochopila, že Gideon má špatnou náladu, ztěžka polkla a mlčela.
'Začněte s ECMO pro pacienta. Prozatím izolujte srdce,' nařídil Gideon a odložil hlášení. Než sestra stačila odejít, dodal: 'Rozeslat naléhavé oznámení o dárcích srdce. Zjistěte v ostatních nemocnicích, jestli někdo nemá vhodný orgán.
Sestra vzala příkazy na vědomí a opustila místnost.
Toho rána vyšel Eli Hawthorne ze své pracovny, ospalý po noci strávené čtením, a připravil si v kuchyni snídani. Eli, syn z prominentní rodiny, měl útulnou malou pracovnu, která připomínala miniknihovnu, kam se často uchyloval ke čtení.
Včera večer při spěšném procházení své ilustrované sbírky knih doufal, že v ní najde užitečné poznatky pro své budoucí studium medicíny.
Jako každé jiné ráno otevřel Eli svůj obchod se zvědavostmi brzy ráno. Z reproduktoru venku hrála tichá hudba a on seděl poblíž vchodu, zabraný do knihy. Ačkoli v rukou držel poklady a sběratelské příručky, v mysli se mu honily myšlenky na zvláštní srdce, které včera večer zahlédl v jednom obchodě.
Hawthorne Nathaniel... Můžu si půjčit sto tisíc dolarů? Do jeho myšlenek se vloudil známý hlas. Eli vzhlédl a uviděl svého strýce Zacharyho, v jehož tváři se mísila úzkost a zoufalství.
"Děje se něco? Je strýček Tobiáš v pořádku? Eli vstal a všiml si šmouh od slz, které strýci Zacharymu zůstaly na tváři.
Strýc Tobias, který před lety přišel o partnera, dělal všechno pro to, aby strýce Zacharyho v těžkých chvílích podpořil. Vidět strýce v úzkosti bylo znepokojující, protože to znamenalo, že naděje se tenčí.
'Doktor říkal, že potřebuje náhradu srdce, ale není žádný vhodný dárce... Požádal mě, abych sehnal poplatky za operaci. Strýčkovi Zacharymu se zlomil hlas; náklady byly astronomické, přesto by vyměnil cokoli - v případě potřeby i své vlastní srdce - za záchranu svého otce.
"Srdce... Eli zamumlal, v hlavě se mu honily myšlenky. Pak se prudce otočil: "Počkej tady. Přinesu peníze.
Včera večer při listování knihami narazil na jednu, která podrobně popisovala lidskou anatomii a její funkce. V hlavě se mu vynořil odvážný nápad.
Eli se trochu zarazil a zaváhal, než se zbavil výčitek, které v něm hlodaly. To srdce, původně zamýšlené jako dárek pro Sophii, by místo toho mohlo zachránit život.
'Životy jsou na prvním místě,' řekl si, když se soustředil na srdce, které si představoval na základě svých výkladů.
'Potřebuji srdce, které zachrání život...' Když se pochybnosti vytratily, objevila se ve vzduchu zářící kapsle, která vyzařovala pulzující energii.
"Mám to! Eli vykřikl, odhrnul kouř, který ji zahaloval, a našel nádobu na nedaleké polici.
Pak ze zásuvky vytáhl svou platební kartu. Měl ji vrátit poté, co si ji vypůjčil od své matky Agnes; teď se však zdálo, že ji použije k mnohem ušlechtilejšímu účelu.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Dva dolary a sen"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈