Měsíční svit a vzpomínky

Isolde Blackwoodová si navždy zapamatovala okamžik, kdy poprvé spatřila Lucase Claymora. Bylo to 31. srpna, v den jejích šestnáctých narozenin. Slunce jasně svítilo a třídu naplňoval jemný vánek.
Ona seděla v první řadě u dveří, zatímco on vzadu u okna - zdánlivě na druhém konci světa. Když se postavil, aby se představil, sluneční světlo bezchybně orámovalo jeho siluetu a zdůraznilo jeho vysokou, štíhlou postavu. Ten jediný pohled stačil k tomu, aby Isoldino srdce naplnil pocitem podobným měsíčnímu světlu - jemným, a přesto rozjasňujícím.
Od té chvíle se jí Lucas Claymore vryl do paměti jako strašidelná přítomnost, na kterou nikdy nedokázala zapomenout.
---
Pronikavé zvonění Juniperina budíku Isoldu probralo ze snu. Ležela na horním lůžku a do očí ji bodala ostrá záře světla nad hlavou. Navzdory nepříjemnému pocitu zůstala na okamžik jako přimražená, jantarové oči doširoka otevřené v nedůvěře.
Po několika okamžicích se Isolda konečně pohnula. Pomalu přehodila nohy přes okraj postele, natáhla se pro oblečení a jedno po druhém si je navlékla. Od ukončení studia na Akademii svatého Augustina uplynuly dva roky a v poslední době byly její noci plné neklidných snů - ale nikdy nečekala, že se jí bude zdát o něm.
Jak absurdní, pomyslela si, že by se jí zdálo o tom, že je Lucas Claymore s ní.
Isolda se pousmála nad vlastní pošetilostí - od jejich posledního setkání uplynuly dva roky. Jejich životy se rozdělily, každý je zavedl do jiného města, a bylo pravděpodobné, že na ni úplně zapomněl.
"Vočko, myslíš, že tenhle outfit vypadá dobře? Zavolala Cecilia Fairchildová a pózovala před zrcadlem, když si upravovala šaty.
Isolde zamrkala a pozorným okem zhodnotila Ceciliino oblečení, než odpověděla: "Jo, vypadáš skvěle.
"Hurá! Já to věděla! Tohle si dneska vezmu na sebe! Cecilie nadšeně vykřikla a spěšně odhodila pyžamo ve prospěch sukně a topu.
'Páni, to je kompliment, který jsem od tebe právě slyšela, Isolde? To je vzácná příležitost! Nathaniel Nightingale, jejich spolubydlící z dolního lůžka, se škádlivě ozval.
Isolda po něm střelila pohledem, její výraz byl nečitelný. Byla známá svým ostrým jazykem, a kdykoli se jí někdo zeptal, jestli něco vypadá dobře, její odpověď byla obvykle vlažná - něco jako: "Je to v pořádku" nebo "Není to špatné." "A co?" zeptala se. Její dnešní přímočarý kompliment tedy spolubydlící zaskočil.
Cecilie se konečně chytila neobvyklé poznámky a zapózovala před zrcadlem. "Co si myslíte? Žárlíš?
Nathaniel vykulil oči. "Já? Žárlit na tebe? Nelichoť si!
"Hm! To by sis přál! Cecilie mu to oplatila s hravým úsměvem na rtech.
Evelyn Frostová, další spolubydlící, se k nim připojila, když vylezla z postele, a pohlédla na Cecilii. "Proč se tolik oblékáš? Vždyť ani nemáš přítele.
Cecilia se zavrtěla a hravě opáčila: "Evelyn, umíráš touhou být vyčleněna? Mít přítele je něco, na co můžu být pyšná - tak kdy dostanu večeři zdarma, co?
Tato poznámka Isoldě připomněla trvalé pravidlo, které se zavedlo, když se poprvé stali spolubydlícími: každý, kdo navázal vztah, musel pohostit celou kolej jídlem.
Isolda, Cecilie, Elena Starková a Shira Frostová byly nechvalně známé "čtyři královny" pokoje 521. Po více než dvou letech na koleji se už ani nedalo spočítat, kolik nezadaných se objevilo v jejich blízkosti - zdálo se, že odhánějí nápadníky jako prokletí.
Evelyn při zmínce o jídle zdarma vykulila oči. "Uklidni se, na to je ještě příliš brzy!
Cecilie se posmívala: "Lidé jako ty nikdy nepořádají večírky! Ani mě nikdo nepozve! Všichni přicházíte o skvělé jídlo jen kvůli svým vybíravým nárokům!
V tu chvíli Elena zpozorněla a zaujalo ji to. "Aha, to si někdo našel přítele?
"Ne, ne, nic takového! Cecilie se rošťácky usmála. 'Ale dneska mám úžasný styl, nemyslíš?'
Den pokračoval v obvyklém škádlení, smích se mísil se spodními proudy jejich skrytých emocí, každý se svým vlastním způsobem potýkal se svou minulostí a nejistou budoucností.

Elena Starková se na něj podívala: "Vypadáš skvěle, vypadáš skvěle, sluší ti všechno."
Cecilia Fairchildová okamžitě zjihla, její vzrušení bylo hmatatelné: "Nepřijdou dnes do naší Velké učební síně na společenskou akci dvorní strážci z Akademie svatého Augustina? Xander Goldenová mi říkala, že včera viděla nějakého Younga, a Archibald říkal, že je moc hezký! Rozhodně nevypadá jako kluci z naší Velké síně. Jestli budeme mít ráno po Fyzikálním tréninku štěstí, možná narazím na pár hezkých kluků. Kdo ví, třeba to bude moje šance konečně si najít kluka!"
Xander Golden seděl vedle Cecilie na jejich koleji, zatímco ostatní čtyři členové jejich kamarádské skupiny zůstávali klidní jako klidné vody.
"Zase se ti něco zdá?" ušklíbla se Shira Frostová.
Cecilia Fairchildová k ní zvedla pohled a povytáhla obočí: "Ach, Shiro Frostová, nebuď tak nafoukaná! Jakmile budu mít přítele, uspořádám večírek pro celou kolej... a ty rozhodně nejsi pozvaná."
Shira Frostová na protest vykřikla.
Isolde Blackwoodové se však při zmínce o Akademii svatého Augustina sevřelo srdce. Pomyslela na to, jak už dva roky její srdce stagnovalo - a přesto se v něm teď začal probouzet známý tep, podobně jako první pupeny prorážející mráz.
Věděla však, že to musí ukočírovat, zvlášť když to byla Starkina věc.
Serafína bývala jednou z jejich blízkých přítelkyň, než dokončila studia. Potom si zrušily přátelství na QQ a WeChatu, a i poslední zbývající kontakt zmizel, když si Isolda vyměnila telefon.
---
Fyzický trénink.
Když se Isolda Blackwoodová vracela z tréninkového hřiště, procházela kolem Dvora šampionů a nečekala, že tam uvidí někoho, kdo byl v jejím životě tak dlouho nepřítomen.
Počasí bylo příjemně teplé a naznačovalo blížící se jaro. Osvěžující ranní vánek jí tančil ve vlasech.
Nad hlavou se táhla obloha bez jediného mráčku - prostě úplně obyčejný den mezi 365 dalšími. Přesto byl dnešní den pro Isoldu výjimečný: spatřila osobu, o které snila dlouhé dva roky - Lucase Claymora.
Na Dvoraně šampionů dribloval s basketbalovým míčem, na sobě měl vypasované černé tričko a volné černé tepláky, na nohou nejnovější tenisky Adidas. Pohyboval se lehce a prováděl působivé střely, které přitahovaly pozornost davu obdivovatelů obklopujících hřiště.
Mezi davem přihlížejících se Isolda prodírala hlučícím davem, oči upřené na zářivou postavu Lucase Claymora, jako by je oba osud svedl do tohoto okamžiku.
Byl to osud?
Isolda si nemohla pomoci, ale hořkosladce se usmála a cítila se jako přikovaná k zemi. Zdálo se, že Lucas má neviditelnou sílu, která k němu přitahuje její pohled - přitažlivost, které nemohla uniknout.
Byly to dva roky, co se viděli naposledy.
Za ty dva roky se zdál ještě nápadnější a charismatičtější než dřív.
Jeho kdysi štíhlá chlapecká postava se vyvinula v širokou svalnatou postavu, která připomínala spíše mladého sportovce než křehčího chlapce, jak si ho pamatovala.
Z dálky stál vysoký a pyšný jako mohutný bambus, který se kymácí k nebi, téměř sošný ve svém postoji.
Ve srovnání s tím, jak vypadal před dvěma lety, kdy trávil každou chvíli na kurtu pod sluncem, vypadal úplně jinak než opálený a jeho pleť byla všechno, jen ne plachá.
Teď...
"Blackwoode, jsi v transu? Na co to zíráš? Usnula ti noha nebo co?"
Isolda se vrátila do reality a přinutila se k úsměvu, zatímco přesouvala nohy. V tu chvíli Lucas zřejmě vycítil změnu, na okamžik přestal s rutinou a podíval se přímo jejím směrem.
Jeho pohled byl temný a hluboký a přitahoval Isoldu jako soucitný příliv. Přísahala by, že se dav kolem nich rozestoupil, což vedlo jeho pronikavý pohled přímo k ní - nevýrazné dívce, která se náhle ocitla v centru pozornosti.
S každým dalším okamžikem se jí srdce rozbušilo tak, jak už dlouho necítila.
Jako by celý svět ustupoval do pozadí a v bublině elektřiny zůstávali jen Lucas a ona sama.

Isolde Blackwoodová se cítila jako přikovaná k zemi, jako by měla nohy zabetonované. Hluk a chaos obklopující Dvoranu obručí se vytratily a zůstali jen oni dva, zavěšení v intimní bublině, kde se čas a prostor zdály nepodstatné.
Hlučné davy a křičící hlasy ustoupily do nicoty a nahradil je ševelící vítr, který šuměl v okolních stromech. Isoldě se rozbušilo srdce, když se intenzivní pohled Lucase Claymora setkal s jejím - za ty dva roky, co se viděli naposledy, se něco změnilo. Jeho výraz byl zatížen nevyřčenými emocemi, směsicí zdrženlivosti a intenzity, která jí vyrazila dech.
Až příliš dobře si pamatovala na doutnající napětí, které mezi nimi kdysi panovalo - a které se teď bála prozkoumat. Tehdy jí i jeho pohled rozechvíval srdce, a teď, když byla svědkem jeho přítomnosti, měla pocit, že stojí příliš blízko ohně. Vyhnula se jeho pronikavému pohledu a obrátila se ke své přítelkyni Eleně Starkové. "Starku, pojďme zpátky na kolej. Začíná tu být příliš horko, potřebuju si vydechnout.
Elena se zatvářila zmateně. "Horko? Děláš si srandu? Vždyť je perfektní den! Fouká příjemný větřík a slunce ještě ani nevyšlo!
Isolda otevřela ústa, aby protestovala, ale ze Dvora obručí se ozval hlasitý jásot, který odvedl její pozornost. Vzhlédla právě včas, aby viděla, že ji Lucas stále pozoruje a stojí odvážně uprostřed dění. Basketbalový míč se k němu blížil velkou rychlostí a i na tuhle vzdálenost vypadal nevšímavě, jako by odfiltroval všechen okolní hluk a upřel se jen na ni.
Isolda byla zaskočena a instinktivně vykročila vpřed, ale právě v tu chvíli se míči s lehkostí vyhnul. Koule kolem něj prosvištěla a zrcadlově kopírovala způsob, jakým od ní sklouzl jeho pohled - oba byli těsně mimo dosah.
"Páni, ten kluk je vážně sexy! Cecilia Fairchildová vykřikla a sevřela telefon, jako by to bylo záchranné lano, uchvácena leskem Lucase Claymora na kurtu.
'Ale prosím tě, o co jde? Vždyť si tě ani nevšimne, ne? Shira Frostová, známá svou neomluvitelnou praktičností, sklopila oči, tónem typické fanynky, na kterou povrchní šarm neudělá dojem.
Cecilie po ní střelila pohledem. "To tu budeš jen tak sedět a odsuzovat?
'Jestli nad ním chceš omdlévat, tak si posluž,' usmála se Shira a s chladným chováním se na ni podívala.
Lucas mezitím ustoupil stranou a posadil se na postranní lavici. Mírně se předklonil, opřel si lokty o kolena a po spáncích mu stékal pot, jak se zdál být ztracený v myšlenkách. Přiblížila se k němu odvážná dívka s lahví vody, ale on jí zamával, což Isoldu přimělo pozvednout obočí. Ještě nikdy žádnou nabídku neodmítl.
'Nikdo o něm moc neví, ale slyšel jsem, že Lucas Claymore je v Elderwoodské pevnosti legendární,' ozval se Xander Golden, opíraje se o nedaleký sloup. 'Je tady na tomhle turnaji. Několik univerzit vyslalo své týmy a on je tu už nejméně deset dní. Mohla by to být pro tebe ideální příležitost!
Alex vědoucně mrkl na Cecilii, která se v odpověď lehce zasmála.
Isoldě se sevřelo srdce. Deset dní? Lucas by tu byl dva týdny?
Cecilie se k ní s náhlým uvědoměním otočila. 'Hej, Moe, ty jsi z Elderwoodské pevnosti, že? Alex říkal, že Lucas je tam dost slavný, znáš ho?
Isoldě se znovu rozbušilo srdce, zmítané mezi možností oživit staré spojení a strachem, že se minulost bude opakovat. S Lucasem Claymorem měla svou minulost, ale s novou vlnou nejistoty, která ji zaplavovala, zůstávala na pochybách, zda se do toho světa chce opravdu znovu ponořit.

Isolde Blackwoodová se zadívala Roweně do očí a náhle ztratila řeč. V hloubi duše věděla - ne, bylo to víc než jen vědomí. Tři roky ve Vznešené říši podnítily veškerou její vzpouru, a to všechno kvůli němu...
"Isolde," začala Rowena a chtěla něco říct, ale v tu chvíli se Evelyn Frostová vrátila od svého telefonátu a přistoupila k nim.
'Moje kamarádka chce vědět, jestli dneska půjdeme na večeři, jdete do toho?" zeptala se vesele.
'Počítejte se mnou!" ozvali se jeden po druhém a jejich zájem okamžitě vzrostl.
Rowena spolkla slova, která neřekla.
"Kde budeme jíst? Isolda se zeptala.
'Říká, že se všichni musíte rozhodnout,' odpověděla Evelyn.
'Opravdu se vracíme do Haishe? Začíná mě to trochu unavovat,' postěžovala si Cecilie Fairchildová. Protože pocházela z Jasper Townu, často přebírala rozhodování o jejich výletech.
"Další večeře v Haishe? Isolda se snažila soustředit pozornost na plány na večeři. 'Už mě to tak nějak přešlo.'
"Tak na co máš chuť...?
Město Jasper bylo sice hlavním městem provincie, kde se to hemžilo lidmi strýčka Calvina, ale někdy to bylo kvůli množství možností výběru složitější.
'Hej, hej, hej, čas na večeři! Nezapomeňte si s sebou vzít svoje plusy! Nathaniel Nightingale se ozval a gestem ukázal na Blue River, která seděla vedle něj. 'Mně stačí, když budu jen jíst. Může mě hlídat.
'Vážně? Jen se dívat, jak jíš? Tak co bude jíst on? Evelyn si zavtipkovala a s hravým úsměvem se podívala na Blue River.
Nathaniel se zasmál, jeho úsměv byl zlomyslný. "On? Prostě počká, až dojíme, a pak, no, však víš, umře hlady!
Tohle bylo každodenní vtipkování na koleji, rutina, na kterou si všichni zvykli. Po lehkém škádlení se vrátili k hlavnímu tématu.
"Ale vážně, kde budeme jíst? Zeptala se Cecilie a obrátila se na Isoldu. 'Nejsi to ty, kdo pořád křičí, že nás pohostí? Tak kam jdeme?
Isolda pocítila záchvěv viny. 'Nejsem z Jasperova města, jak bych mohla vědět, kde se dá dobře najíst?'
'Jestli si nepospíšíte a nerozhodnete se, tak prostě řeknu kamarádce, ať se neobtěžuje,' kontrovala Cecilie rozhodně.
"Ale ne! Ani náhodou! Cecilie byla první, kdo něco namítl. 'A co třeba ten podnik s masem?'
Na Jasperově akademii se scházeli senioři ze všech koutů a šest z nich pocházelo z různých koutů země strýčka Calvina a jen zřídkakdy se vydávali na průzkum místních restaurací.
"Co je to za podnik? Je to dobré? Elena Starková se zvědavě zeptala.
Cecilie odpověděla: "Hned za Severní bránou, je to blízko a jídlo je tam opravdu dobré, ne drahé. Mohli bychom tenhle výlet využít k tomu, abychom se víc scházeli.
Všichni souhlasili a v tuto chvíli bylo o plánech na večeři v podstatě rozhodnuto.
Jako studenti druhého ročníku měli nabitý rozvrh. Ačkoli se ve výuce orientovali hladčeji než při nástupu, stále váhali, jestli mají bez legitimní výmluvy vynechat Odysseu, aby se vyhnuli riziku, že je někdo chytí.
"Tak pojďte všichni! Utečme!
"Pojďme...
-
Lucas Claymore se znovu napil vody a kapky se mu leskly na štíhlých rtech, což vyvolávalo pískot okolních dívek.
Isolde Blackwoodová se už vzdálila. Prodíral se davem, pohled upřený na ni.
Když ji chvíli pozoroval, pod povrchem jeho klidného chování se vzedmula vlna skrytých emocí.
Calvin Stone, kolega z Akademické ligy, se prodral k němu a zaujal místo naproti Lucasovi. Napil se vody a hravě poplácal Lucase po rameni. "Co se děje? Zdá se, že jsi mimo.
Lucas neodpověděl; jeho pohled zůstal upřený na vzdálenou postavu, byl uchvácený.
Calvin zmateně sledoval jeho pohled. "Co upoutává tvou pozornost? Nemluvíš.
Lucas sklonil hlavu a prsty si prohrábl vlhké vlasy, z jejichž pramenů stékaly kapky a vytvářely ostrý kontrast proti jeho vypracovaným rukám.

Calvin Stone náhle vzhlédl. "Je pravda, že Akademie svatého Augustina spolupracuje s Jasperovou akademií?
"Cože? Lucas Claymore zmateně svraštil čelo. 'Myslíš to oznámení? Ano, je to pravda. Nevím, proč se k tomu nadřízení rozhodli z ničeho nic, ale bylo to vyhlášeno ve Velké síni učení, takže to nemůže být podvod.
Právě před měsícem Akademie svatého Augustina představila překvapivou spolupráci s Ulysses Jasper Academy. Rytířka nejvyššího stupně Evelyn Starková měla na Jasperovu akademii zamířit jako učitelka na stáži. Sloužila by rok, a pokud by poté chtěla pokračovat ve výuce po boku mistra Cedrika, musela by složit učitelskou atestační zkoušku a podepsat smlouvu s Jasperskou akademií. Pokud by se rozhodla nepokračovat, mohla by poté odejít bez jakýchkoli závazků na obou stranách.
Akademie svatého Augustina byla jednou z nejlepších institucí v zemi, zatímco Jasperova akademie byla spíše průměrným zařízením, které se snažilo jen udržet si svůj status. Cílem náhlého partnerství bylo pravděpodobně zvýšit celkové sportovní výsledky Jasper Academy.
"Přihlásil se někdo? Lucas se zeptal a jeho zvědavost se rozhořela.
Calvin se poškrábal na hlavě. "Pár jich možná je, ale ne moc. Upřímně řečeno, je s tím víc starostí, než užitku. Nejenže musíš mít solidní schopnosti, ale také probíhá přísné hodnocení. Je to intenzivní. Jistě, pokud učíte, dostáváte plat, ale není to nic moc. Pravděpodobně byste si vydělali víc, kdybyste si založili vlastní firmu. Popravdě řečeno, je to pro The Realm jen způsob, jak získat talenty, moc výhod z toho není.
Lucas mlčel, pohled ztracený v myšlenkách.
----
Isolde Blackwoodová zažívala svůj první výstup přes stěnu a říct, že byla nervózní, by bylo slabé slovo. Když se rozhlédla, z pohledu na ni se jí zatočila hlava a zatrnulo jí; opatrně se sesunula na okraj stěny a ochrnula.
"Hej, Blackwoode! Co to děláš? Musíš sem dolů, než nás Cedrik chytí!" křičela na ni kamarádka Cassandra Fairchildová.
Ostatní přítomní byli ve šplhání po stěnách staří mazáci, kteří je zdolávali už nesčetněkrát. Ale Isolda ne. Pouhý pohled na dvoumetrový pád pod ní stačil, aby se jí rozbušilo srdce, a měla pocit, že se jí podlomí nohy.
Při skoku dolů měla pocit, že stojí tváří v tvář srázu.
"V žádném případě! Nemůžu to udělat! Ten žebřík vypadá tak vratce! Co když spadnu?" naříkala a v hlase jí stoupala panika. "Jděte se najíst beze mě...
Cassandra se zhluboka nadechla a snažila se udržet podráždění na uzdě. Jen stěží se dokázala zdržet toho, aby na kamarádku nekřičela.
Isolda se nebála, tohle byl prostě její první pokus. V jejím srdci se odehrával nelítostný boj mezi duševním strachem z pádu a hrůzou z toho, že ji někdo chytí. Cítila se zdrcená a ztracená, uvězněná v moři nerozhodnosti.
"No tak, přestaň dělat povyk! Cítila jsem se stejně jako ty poprvé, a to jsou to jen dva metry! Když skočíš, neumřeš! Prostě to udělej!
Než mohla Isolda dál protestovat, Shira Frostová ji zezadu jemně postrčila.
Isolda zavřískla, jak se jí podlomila rovnováha, a celé její tělo se nejistě naklonilo přes okraj. Otočila se a pohlédla na Shiru. "Nestrkej do mě! Chceš mě snad nechat zabít?
Šira stála s rukama v bok a tvářila se nevzrušeně. 'Budeme jíst, nebo ne? Je to jenom zeď! Čeho se tak bojíš?
"Prosím tě! Já to vážně nemůžu udělat! Jsem příliš vyděšená! Isolda blábolila zpátky, tentokrát tišším hlasem.
Nathaniel Nightingale, který scénu pozoroval se stěží skrývaným opovržením, se ozval. "Skvělé, Isolda Blackwoodová zase vynechává jídlo! Říkal jsem ti, abys víc jedla, a podívej, kam tě to dostalo - teď se nedokážeš spustit ani z dvoumetrové zdi!
Jeho škádlení bylo dalším stéblem na Isoldiných zádech a vyvolalo v ní prudkou vlnu frustrace a rozpaků. Kdyby jen nebyla přilepená na stěně; vyrazila by vpřed s odjištěným mečem, připravená postavit se Nathanielovi a všem ostatním, kteří se jí odvážili posmívat! Co na tom záleželo, jestli měla přátele, nebo ne?

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Měsíční svit a vzpomínky"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈