Zrušené sliby v South Bay

V hotelu The South Bay Inn panovala dusná letní noc, ve které vzduch hučel vzrušením a scénu osvětlovala záře slavnostních světel. Grand Hotel hučel množstvím dobře oblečených hostů, ozdobených červenou a zlatou výzdobou, kteří oslavovali svatbu, jež všechny uchvátila.
Ale uprostřed smíchu a hovoru se pozornost všech očí bolestně upírala na jedinou postavu, která klečela na zemi, rozcuchaná a promočená. Eleanor Fairchildová, které se vlasy lepily na čelo, měla slzy smíchané se zbytky rozlitých nápojů, které jí potřísnily svatební šaty. Jasná světla jako by zdůrazňovala její bledou pleť a přitahovala dech přihlížejících, když tam tak zranitelně seděla.
Naproti ní se tyčil Lucas Albright v černém smokingu a tvář měl zkřivenou do grimasy plné vzteku. Jeho pronikavý pohled se do ní vpíjel, naplněný směsicí zrady a bolesti, jako by si přál vymazat její pouhou existenci.
Po jeho boku stála Clara Willowsová - se svým okouzlujícím oblečením a zářivým úsměvem - a přisypávala sůl do rány, čímž Eleanořino ponížení ještě umocňovala. Eleanor si nevšímala usmívající se Clary, bojovala se studem a vzhlédla k Lucasovi s očima lesknoucíma se slzami. "Ještě ve mě věříš?
'Pravda je přímo před námi, Eleanor,' odpověděl Lucas chladně a jeho tvář ztvrdla. 'Po všech těch letech jsi mi ani nedovolila, abych tě pořádně políbil. A teď, jen pár dní před naší svatbou, jsem zjistil, že mě - po tom všem, co jsem udělal pro ochranu naší lásky - tak krutě zrazuješ. Jak ti mám věřit?
"Eleanor, jsem jen člověk. Uvažovala jsi někdy o mých citech? Když jsi byla v náručí někoho jiného, myslela jsi na mě? Právě na muže, kterého sis měla za pár dní vzít? Jeho slova se zařezávala hluboko, každé z nich bylo dýkou mířící přímo do jejího srdce. Měla pocit, jako by jí někdo zabodl nůž do hrudi, bolestivě ji zkroutil a pak jí do rány nasypal sůl.
Důkazy byly usvědčující, nicméně nebylo jejím záměrem, aby se věci vyvíjely tímto způsobem. Proč se nezeptal na její verzi příběhu?
S roztřeseným dechem se opřela o stěnu, vzdorovitě si zoufala a řekla: "Lucasi, jestli tomu opravdu věříš, proč jsi mi řekl, že při mně budeš stát v čemkoli, budeš mi věřit navzdory všemu a budeš společně čelit všem pomluvám?
To, že se teď zachoval takhle, jí připadalo jako facka její bytosti.
"Taková drzost," zamumlala si pod nosem a cítila, jak v ní hlodá stud a vztek.
'Mohl by ji mít kdokoli!' ozývaly se kolem nich hlasy odsuzující.
Jak se k ní dav blížil, jejich tiché obviňování jí připadalo jako vlny, které se na ni valí a topí ji v moři zklamání a zoufalství. Z rozkousnutého rtu jí stékala krev, což svědčilo o jejím zmatku. V tu chvíli se Eleanor cítila naprosto opuštěná, jako odhozená panenka mezi zavrženými nadějemi.
Ještě před chvílí si vyměňovaly prsteny a teď její nejbližší přítelkyně Arwyn právě odhalila odpornou pomluvu o její loajalitě. Dokonce i její budoucí manžel Barrett Nightingale stál připraven ji bez rozmýšlení odsoudit.
Kdyby tak viděli pravdu - že to na ni někdo hodil! Právě osoba, která tuhle noční můru zosnovala, Clara, která jim okouzlila život, se teď nepochybně vyžívala v jejím neštěstí. Důvěřovala Claře, své údajně nejlepší přítelkyni, která se obrátila proti ní.
Eleanor, ' řekl Lucas a při pohledu na její bolest mírně změkl, ,,nechci ti dál ubližovat. Jen mi řekni pravdu.
Než se mohl přiblížit, Clara ho přerušila a z jejího tónu kapala neupřímnost: "Lucasi, je čas to nechat být. Wanda se právě vyrovnává s tím, co se stalo. Neměl bys jí to dělat těžší.
Místo aby ho Clařina slova uklidnila, jen v Lucasovi ještě víc roznítila oheň. Ztuhl, oči se na Claru zúžily a jeho empatie se vypařila. Tíha zrady visela hustě ve vzduchu a tlačila na Eleanor, která mohla jen stát, jak se pod ní propadala zem.
Uprostřed toho zmatku mohla jen bezmocně a se zlomeným srdcem zírat, zatímco se kolem ní ozýval jen smích a její osud visel na vlásku.

Frost Tang odstrčil ruku Clary Willowsové, která se ho držela za rukáv, a otočil se na Eleanor Fairchildovou, jejíž tvář byla zkrápěna slzami. Jeho hlas byl chladný jako led, když říkal: "Snažila ses za ni přimluvit, ale ať se děje cokoli, nikdy si ji nevezmu. Sirlbrightovo panství nebude tolerovat ženu s takovou minulostí, jako má ona!
Jeho tón byl tak ledový, že by z něj zamrzla Sahara, a pronikal místností jako ledové jehly, až ji dusil bolestí. Lucas Sirlbright po svých slovech odešel a zanechal ve vzduchu jen svou mrazivou přítomnost.
"Lucasi Sirlbrighte, nenávidím tě! Eleanor křičela, pěsti pevně sevřené v bok, hlas jí chraptěl námahou.
Lucas se na okamžik odmlčel, ale pak pokračoval ke dveřím, aniž by se ohlédl, a nechal její úzkost bez povšimnutí.
Když odcházel, Eleanor měla pocit, jako by z ní strhával každé vlákno její bytosti, a zhroutila se na zem.
Clara Willowsová za ní využila Eleanořiny zranitelnosti. Se samolibým úsměvem se naklonila blíž a zašeptala: "Eleanor, jaké to je, když tě odmítne ten, koho miluješ? Musí to strašně bolet.
Eleanor sevřela ruce a klouby jí zbělely, jak se jí hrudník zvedal potlačovanými emocemi. Tváří v tvář Clařiným posměškům nedokázala najít slova, kterými by se bránila.
Když viděla její mlčení, Clařino sebevědomí vzkvétalo. 'Ach, Eleanor Fairchildová, všimla sis někdy, že kromě své hezké tváře nemáš o mých záměrech vůbec ponětí? Kdyby Lucasovi Sirlbrightovi na tobě skutečně záleželo, proč by se vůbec stýkal s někým tak bezcenným, jako jsi ty?
Jako by se potřebovala zahloubat, pokračovala Clara: "Dřív jsem si myslela, že je do tebe Lucas hluboce zamilovaný, ale nebýt tvého tetování, pochybuji, že by si tě vůbec všiml!
Eleanořiny oči se rozšířily hněvem; vyrazila vpřed a srazila Claru na zem. Chytila ji za vlasy a vztekle zasyčela: "Co ty o tom víš?
Tetování na zádech bylo něco, co Lucasovi prozradila až po roce chození. Tak jak o něm Clara věděla?
"Ty blázne! Clara zalapala po dechu a vzpírala se Eleanořinu sevření: 'Kdo jiný by mi to mohl říct? Musel to říct on!
Clara lhala. V tom zlomku vteřiny využila Eleanořina zmatku a nehty jí zlomyslně hrábla po paži.
Eleanořina bezchybná kůže byla v mžiku znetvořena stopami po drápech, šokujícími na její bledé pleti. Reflexivně Claru pustila a klesla zpátky na podlahu, objala si kolena a zabořila obličej, zatímco začala nekontrolovatelně vzlykat.
Konečně se Clara vyprostila z Eleanořina sevření a nejistě se postavila. Když Eleanor podlehla svému žalu, Clara zvedla nedaleký kbelík s ledem a vylila na ni jeho tající obsah.
"Eleanor Fairchildová, nikdy nebudeš mou soupeřkou. Nikdy mi nebudeš moci konkurovat!
"Ha ha ha... Clara se vítězoslavně zasmála, hruď zvednutou, a s ozvěnou kroků za sebou odešla.
Led rychle roztál a Eleonoře přeběhl mráz po zádech, ale cítila se otupělá, místo chladu se utápěla ve svém smutku.
Po několika dnech bez jídla ji nakonec přemohlo vyčerpání a upadla do bezvědomí. Těsně předtím, než ji pohltila tma, zahlédla impozantní postavu v černých šatech.
Eleanořiny rty se zkroutily do nejslabšího úsměvu. Mohl to být... on, kdo se vrátil?

Před několika minutami zastavil před hotelem Grand elegantní černý Rolls-Royce. Dveře se otevřely a odhalily pár lesklých černých společenských bot, které vystoupily jako první, následované párem dlouhých nohou zahalených do kalhot šitých na míru.
Jak se dav rozcházel a chtěl se po skončení rozruchu vydat domů, zvědavost nutila zbývající diváky kradmo se dívat a přemýšlet, kdo by mohl být majitelem luxusního vozu. Objevila se postava - odhodlaně stál vysoký muž, jeho sestra Frost Tang, s ledovým chováním a královskou krásou, která upoutala pozornost všech.
Když konečně poznali tvář před sebou, davem se ozvalo zalapání po dechu. Mrazivý Tchang, pověstný svou bezohledností a zázračný obchodník, který se pohyboval jak na světlých, tak na temných stránkách obchodu, byl nečekaně přítomen na tak veřejném místě a nechal přihlížející ohromit.
Edmund Kingsley, postava doprovázející Frost Tanga, si se sotva znatelným zamračením prohlížel shromážděný dav. "Vykliďte prostor," přikázal a skupina černě oděných členů ochranky vyrazila vpřed a rychle rozehnala přihlížející.
Kdysi rušný Grand Hotel byl nyní opuštěný, židle rozházené a stoly rozházené. Na zemi ležely zbytky nedojedených jídel a rozlitých nápojů, které vytvářely nepříjemnou směsici pachů. Toto místo, kdysi plné smíchu a konverzace, nyní působilo děsivě tiše a bylo prosyceno atmosférou beznaděje.
Edmund Kingsley sem přiběhl po obdržení znepokojivých zpráv s úmyslem konfrontovat obtížnou ženu, která mu unikala z dosahu, aby se mu naskytl tento znepokojivý pohled. Zamračil se, prohlédl si děsivě prázdný sál a jeho pohled se zastavil na bílé siluetě, která spočívala na jevišti napravo.
Karmínový koberec pod ní připomínal živou kaluž krve. Žena v čistě bílých svatebních šatech ležela nehybně, její postava bez života, což v něm vyvolalo hluboký šok, který mu sevřel srdce.
Edmundovi se zkroutilo břicho obavami. Jeho ostré tmavé oči se mihotaly hněvem, když rychle kráčel k Eleanor Fairchildové, jejíž postava v bezvědomí v jeho mysli roznítila příval otázek. Jak se ocitla tady, v tomto stavu?
Uvědomil si naléhavost situace, popadl ji a spěchal s ní do nejbližší nemocnice.
Když se díval na Eleanor ležící na nemocničním lůžku, pochybnosti v jeho mysli znovu zavířily. Média informovala o jejím úmyslu se vdát - tak proč byla v takovém zmatku? Co se stalo s mužem, kterého si měla vzít?
Ta myšlenka ho zasáhla jako blesk: Byla její situace nějak spojena s ním? Ta představa prohloubila vrásky obav, které se mu vryly do čela, ale v očích mu přitom tančil záblesk nepřiznaného pobavení.
V zamyšlení mu v kapse zazvonil telefon. Naposledy pohlédl na tvrdě spící Eleanor a pak tiše vyšel ven, aby hovor přijal.
"Haló? Zjistila jsi, o co jsem tě požádal?" zeptal se náročným tónem.
Na druhém konci se ozval škádlivý hlas: "Co je to? Lord Edmund Kingsley se zajímá o vdanou ženu? Počkat, měl bych říct odkopnutou manželku. Hmmm, jak bych ji měl popsat...?
S každou poznámkou Edmundův výraz potemněl, ale rozhodl se mlčet a jen se drsně ušklíbl nad drzostí mluvčího. "Sebastiane Slavíku, opravdu se tak nudíš? Co kdybys poslal někoho, kdo by na staveniště dohlédl? Společnosti by se hodily ruce navíc.
"Klid, klid! Jsem zavalený prací - přenech dobré skutky někomu jinému,' namítl Sebastian, kterého ten návrh zjevně pobavil.

Muž vše spěšně popřel, než přešel rovnou k věci. "Žena, kterou jste chtěl, abych prověřil, Eleanor Fairchildová, je sirotek. Podrobné vyšetřování je poněkud znepokojivé... Dnes měl být její svatební den, ale ukázalo se, že její nejlepší přítelkyně o ní veřejně odhalila něco šokujícího.
Na druhém konci linky držel Sebastian Nightingale jednou rukou telefon, zatímco druhou procházel e-maily na počítači. Oči se mu zúžily, jak vstřebával detaily. 'Páni,' vykřikl a protáhl si záda. 'To je hodně. Ale zdá se, že ta žena skrývá tajemství spojené s lordem Nightingalem.
Tajemství? V očích Mrazivého Tanga se zatančil záblesk intrik, když odpověděl: 'Pokud se nám podaří zjistit, co se dnes stalo, musíme pochopit, proč její přítelkyně odhalila Eleanor, a také důkladně prozkoumat jejího snoubence!
Sebastian zmlkl, na okamžik zaskočený. Opravdu ho ta žena nějakým způsobem uchvátila?
"Hm, jen abyste věděl...
"Píp... píp...
Když se mu v uchu ozval tón vytáčení, Sebastian pocítil vlnu frustrace. Ještě si musel promluvit s tím chlápkem od Dee Family...
Poté, co zavěsil, se Edmund Kingsley slabě usmál a jeho kroky lehce zamířily do nemocničního pokoje Eleanor Fairchildové. Právě když došel ke dveřím, zazvonil mu telefon.
Když viděl, že na displeji bliká Sebastianovo jméno, vrhl přes skleněnou výplň dveří pohled na Eleanor, která klidně spala, a pak se otočil, aby hovor přijal.
----
Když Eleanor Fairchildová pomalu otevřela oči, ovanul ji pach antiseptik. Chvíli trvalo, než se jí vyjasnil zrak. Sama v malém nemocničním pokoji zírala na televizi s plochou obrazovkou naproti sobě a byla zmatená z honosného vybavení.
V pokoji bylo všechno podstatné: pohovka, konferenční stolek, čajové soupravy a další - pokud člověk ignoroval silný zápach dezinfekce, připadal si skoro jako v luxusním apartmá, a ne jako v nemocničním pokoji.
Zaplavila ji vlna hořkosti, když se cynicky ušklíbla. Tohle místo možná působilo nedotaženě, ale vyzařovala z něj extravagance. Kromě Lucase Albrighta si nedokázala představit, kdo jiný by se postaral o její pohodlí v takovém nóbl pokoji.
Cítila, jak ji bolí srdce, a po tvářích jí stékaly slzy. Proč ji zachránili? Proč se k ní chovali laskavě?
Její slzy tiše dopadaly na neposkvrněné bílé prostěradlo, jen aby se vsákly a zanechaly za sebou vlhké, bledě žluté skvrny, které svědčily o jejím zármutku.
V záchvatu zoufalství a vzteku si Eleanor vytrhla z paže kapačku. Jediné, na co teď dokázala myslet, byl útěk. Chtěla utéct od všeho - pryč od Lucase Albrighta, Clary Willowsové a strašidelných tetování, která měla vyrytá v mysli.
S povzdechem odhodila přikrývku a vypotácela se na nohy, aniž by se obtěžovala převléknout z nemocničního županu. S roztřeseným dechem se opírala o zeď, když se vydávala ven z pokoje.
Málem se srazila s procházející zdravotní sestrou, ale sklonila hlavu ve snaze rozplynout se ve vzduchu, uzemněná strachem, že ji někdo chytí. Rušná chodba plná pacientů naštěstí znamenala, že si jí nikdo nevšímá, a ona nepozorovaně vyklouzla ven.
Právě když vyšla ven, Edmund Kingsley ukončil hovor se Sebastianem, na rtech se mu objevil úsměv a zamířil k Eleanořině pokoji.

Po ukončení hovoru se Edmund Kingsley vrátil do nemocničního pokoje a jeho výraz byl tak mrazivý, že by z něj každý udělal nanuka. Lůžko, na kterém měla ležet Eleanor Fairchildová, bylo prázdné. V Havenburgu už neměla žádné blízké přátele, takže usoudil, že se vrátila do svého bytu. Od Sebastiana Nightingalea zjistil její aktuální adresu a odjel rovnou tam.
Eleanor Fairchildová zamávala taxíku u vchodu do Sunnyvale Community a nastoupila dovnitř, ve tváři vepsané vyčerpání. Zašeptala řidiči adresu svého bytu, opřela se a zavřela oči.
Když se nad obzorem objevilo první světlo úsvitu, svět za oknem auta zaplnil čilý ruch. Uvnitř však panovalo husté ticho, které přerušoval jen občasný závan větru za oknem - tak tiché, že slyšela, jak jí v uších buší vlastní srdce.
O půl hodiny později taxík hladce zastavil u brány Sunnyvale Community. Eleanor, oblečená v nemocničním plášti, se nepříjemně zavrtěla, když řidič požádal o zaplacení. Mírně se vyklonila z auta a vykoktala: "Moc se omlouvám, ale neměla jsem s sebou žádné peníze. Mohl byste počkat? Můžu si pro ně zaběhnout nahoru."
Dnes večer měla být její svatební noc; jak si mohla vzpomenout, že si má vzít peněženku? Ostatně, kdo by si pomyslel, že ještě včera byla plná štěstí, a teď se jen zhroutila a shořela?
Řidič Frost Tang se na ni otráveně podíval a začal si pod nosem nadávat, že laskavost na světě je k smíchu. 'Kdo by to byl řekl, že v dnešní době jde soucit stranou? Nevypadáš, že bys umírala, viď...?" "Ne," odpověděla.
Zatímco couval s autem, objevila se u okénka řidiče křupavá pětisetdolarová bankovka. Jeho nedokončené poznámky se vypařily, jak je náhle spolkl.
"Zavři hubu a vezmi si ty peníze. Vypadni,' řekl Edmund Kingsley a jeho tvář se zatvářila vážně, když hodil peníze na sedadlo.
Řidič, který se najednou usmíval a chtěl se zavděčit, sebral hotovost, aniž by se na svého dobrodince podíval, a řekl: 'Ano, pane! Děkuji!
Eleanor Fairchildová mezitím mohla jen sledovat, jak se k ní Edmund blíží. Muž se nad ní tyčil do výšky dvou metrů a byl oblečen do dokonale ušitého tmavého obleku, který zdůrazňoval jeho vysokou a impozantní postavu. Jeho ostře řezané rysy nic neodhalovaly, ale v intenzivně temných očích se mu nebezpečně leskly.
S každým jeho krokem měla pocit, jako by ji na hrudi tlačila tíha celého světa - těžká a dusivá. Studovala ho, když se k ní blížil; on ji pozoroval na oplátku. V ostrém ranním světle vypadala vyčerpaněji, než ji kdy viděl. Pryč byla vitalita jejich nočních rozhovorů; teď stíny pod jejíma očima vypovídaly o bezesných nocích a ona nosila svou únavu jako rubáš.
"Už je to nějaký čas, paní Kingsleyová," řekl nakonec a zastavil se před ní s intenzitou vlka, který si vybírá další potravu. 'Tak o tohle jste celou tu dobu usilovala?'
Setkala se s jeho pohledem a její hlas se instinktivně zkrotil. "Zrušili jsme... naše zasnoubení?
Když na ni upřel svůj ledový pohled, Eleanor cítila, jak její odvaha ochabuje, a slova se jí zadrhla v hrdle. To, po čem toužila, byla svoboda, ale život ji přetavil v omezení, které bylo nesnesitelné.
Zrada nejlepší kamarádky, opuštění snoubencem - to vše jí zanechalo jen prázdné ozvěny vzpomínek na lásku, která se kdysi zdála nezlomná. Myšlenka, že by na toto místo už nikdy nevkročila, ji sotva napadla.
"Jak jsi mě našla? Otázka jí vyklouzla ze rtů, podbarvená zmatkem.
Edmund při jejím zmateném pohledu mírně změkl, věděl, co chce říct, ale nechtěl rozdmýchávat plameny nevyřešeného napětí z jejich minulosti - minulosti protkané nesčetnými nedorozuměními.
"Kde bydlíš? Pojďme tam. Tam se lépe mluví,' řekl.
Už si nechal někoho vyhledat, kde se v poslední době zdržuje, ale nechtěl ji zahlcovat příliš mnoha informacemi.
Po chvilce váhání Eleanor přikývla a pokynula mu, aby ji následoval, když kráčela k bytovému komplexu. "Pojď se mnou.
Jen krátká procházka je dovedla k jejímu bytu Alden, kde posledních několik let bydlela. Cesta trvala jen pár minut, ale v tom mučivém tichu se zdála jako věčnost.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zrušené sliby v South Bay"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈