Dluh a osud

1

"Co mám dělat?

Anthony Coldridge zoufale zíral na sbírku upomínek na dluhy v aplikaci svého chytrého telefonu. Účty se vršily jako věž Jenga a stále se blížící termín splatnosti jen zvyšoval jeho pocit naléhavosti. Naproti tomu jeho přítel Roderick Hawthorne se zdál mít radost z vlastního bohatství a čtyřicet tisíc, které dlužil tetě Elise, ho nijak nerozhodilo.

Každý cent z jeho tenčících se prostředků šel na účty za léčení jeho zesnulého otce, ale nakonec to stejně bylo k ničemu. Před ním ležel tác s kávou a na něm tři předměty, každý hrozivější než ten předchozí. Žena kdysi používala dýku, provaz a karmínový šátek; vrchol moderny si žádal praktičtější prostředky a on se místo nich rozhodl pro nůž na ovoce, opasek a pesticidy, které nahradily její volbu.

Po dlouhém, váhavém uvažování si nakonec vybral opasek. Postavil se na robustní židli a obtočil ho kolem trámu. Vyzkoušel jeho pevnost a potvrdil, že ho dokáže udržet - alespoň na krátkou chvíli. Těžké srdce a zoufalá mysl vedly Anthonyho k tomu, aby smyčkou prostrčil hlavu.

Být chudý se v tomto světě jevilo jako hřích. Co kdyby se v příštím životě mohl znovu stát rytířem, který je předurčen k tomu, aby se stal dědicem slávy?

Jeho myšlenky přelétaly z okamžiku na okamžik, mysl mu zaplavovaly pocity ztráty a touhy. "Tenhle dům mé rodiny," pomyslel si, "by měl mít ještě nějakou hodnotu, možná deset tisíc, možná víc...

Počkat, nezapomněl dokončit papírování hypotéky? Měl ho vůbec vyměnit?

Vzplanula v něm jiskřička naděje. "Možná, že když budu tvrdě pracovat," uvažoval, "možná bych mohl ten dluh splatit...

V tu chvíli Anthonyho myšlenky náhle přerušil zvuk kopanců u vchodových dveří. Otevřely se a dovnitř vešla úžasná mladá žena v červených přiléhavých šatech. Měla na sobě šarlatové jehlové podpatky, které cvakaly na dlážděné podlaze, a její přítomnost vyžadovala pozornost. Přestože byla na prahu dospělosti, zachovávala si dětský vzhled, možná jako úlek - její chování vybízelo ke zvědavosti, zatímco v ruce svírala cestovní tašku. Bez jediného pohledu zpět vstoupila do domu, jako by jí patřil.

"Zachraň mě... Anthony sotva stačil zašeptat.

Přerušení ho však vyděsilo a on klopýtl, až se židle převrhla. Pás, který měl nyní napnutý kolem krku, ho vytáhl nahoru a nechal ho viset mezi životem a smrtí.

Jak se vzpíral a z plic mu unikal vzduch, měl pocit, že se topí - jeho končetiny bez užitku mávaly. Skrz mlhu paniky zahlédl ženu, která se náhle objevila ze vzduchu. V zoufalství ji požádal o pomoc.

Ale jak to bylo nešikovné! Kvůli zúžení kolem krku reagovalo jeho tělo způsobem, který nemohl ovládat - tím nejtrapnějším způsobem.

'Sakra,' pomyslel si, 'takhle snad umřu? Před touhle krásnou ženou?

Přesto uprostřed trýzně nemohl Anthony předvídat další ženina slova.

"Slib mi, že si mě vezmeš. Staň se mým pánem a já tě zachráním. Jen mi ukaž znamení 'OK', jestli souhlasíš. Pokud ne... můžeš rovnou zemřít,' prohlásila nonšalantně.
'...'

Ať už to bylo dobré, nebo špatné, v tuto chvíli na tom skoro nezáleželo.

Zoufalství převážilo nad veškerou jeho logikou; chtěl jen přežít. Ve chvíli, kdy si všimla jeho panické snahy naznačit souhlas - jeho prsty vykreslovaly tvar 'OK' -, nahradil její lhostejnou tvář příval radosti.

Švihla zápěstím a v mžiku měla v ruce třpytivý meč. Máchla silou, přeťala pás a poslala Anthonyho k zemi.

"Prásk!

Když se vzpamatoval, uvědomil si, že pád zmírnil, když dopadl na převrácenou židli.

Zadýchaný, ale s úlevou se na ni Anthony podíval a pocítil nedůvěru smíšenou s vděčností. Nečekaný vpád se díky této záhadné krásce změnil z hrozivého okamžiku v záchranné lano. Nebylo jisté, co ho čeká, ale cítil se opět živý, skutečně živý.

2

I když to bylo trochu nepohodlné, stálo to za tu námahu - dostat se z Hawthornu nebylo snadné. Mohla jsem přijít o hlavu nebo vykrvácet, ale nikdy bych nedopustila, aby se můj účes stal nepořádkem!

Podepřela jsem si jednu nohu a snažila se skrýt něco kritického, protože Anthony Coldridge, těžce oddychující a svírající si modřinu na krku, měl výraz plný hrůzy.

Vtom k podnosu, který ležel vedle něj, přistoupila žena celá v karmínovém.

"Proč jste si vybrali oběšení?" zeptala se.

'Ehm... použití krční metody bylo příliš bolestivé a chuť alternativy byla příliš intenzivní... Takže co?

Instinktivně nabídl vysvětlení, ale brzy si uvědomil, že sklouzl do hlubších vod: 'Mimochodem, kdo přesně jsi?

"Jsem lady Margarita.

'...'

Odkdy mám v životě takovou dámu, jako je Margarita? Jak to, že jsem o tom vůbec nevěděla?

'Hele, i když jsi mi zachránila život a mám byt, jsem hluboce zadlužený - přes padesát tisíc, a opravdu tu není nic, co by stálo za tvůj čas...'

'Já vím, že jsi zadlužený, ale to se mě netýká. Důležité je, že tě chci za manžela. Co se týče dluhů, ty dokážu pokrýt.

Zatímco mluvila, slečna Margarita mu předložila smlouvu spolu s perem a hodila ji Anthonymu přímo na klín. "Podepiš to.

"Počkej, cože?

Anthony při pohledu dolů málem omdlel.

Manželská smlouva!

Ta věc... je vůbec právně závazná?

Podepsat něco takového znamenalo pro Anthonyho Coldridge tvrdé ne. Ale ve chvíli, kdy mu lady Margarita hodila do cesty pořádný balík peněz, spěšně napsal své jméno.

V dnešní době je s hotovostí všechno jednodušší!

Za poskytnuté peníze postavil oltář pro své předky a při rituálním obřadu zapálil obřadní svíce, které přinesla - pár ozdobených draků, oblékajících šarlatový květ. Jednou se poklonil nebesům, podruhé ctihodným starším a vyměnil si s paní Margaritou slib.

V mlze, napůl zmatený tím vším, se Anthony Coldridge ocitl v okamžiku, kdy ho lady Margarita odváděla na svatební noc.

Co se právě odehrálo?

Jeho cestovní taška napěchovaná různými drobnostmi - včetně láhve šampaňského - ležela opodál. Po společné sklence oslavného vína si obě ženy lehly na postel.

Přesně tak, jen tak ležely; navzdory bohaté vůni linoucí se vzduchem se Anthony neodvážil pohnout ani brvou.

V ruce lady Margarity totiž ležela dýka.

Varovala ho: opovaž se na něco zlého pomyslet, a ona s ním skoncuje.

"Hm...

Když Anthony Coldridge přemýšlel o všem, co se stalo od chvíle, kdy byl zachráněn, v tomto krátkém časovém úseku, stále si připadal jako v nějakém surrealistickém snu.

Zatímco předtím se cítil jako bez jazyka, teď, když ležel v posteli a z nudy se nemohl nezeptat: "Margarito...

"Říkej mi Lady.

"Dobrá, tak tedy... má paní, nejsem příliš sebemrskačský? Určitě je spousta mužů silnějších než já, tak proč chceš zrovna mě?

'Dovolte, abych vás poučil, je to docela neškodné.'
Tón lady Margarity zvážněl. "Jsem Charonova volba. Sňatek s tebou by mi nabídl spojení s kočím a ochránil by mě před neštěstím. Neboj se, i kdybys toto spojení prošvihl, já ti to vynahradím. Uhradím všechny tvé dluhy. Utrácejte, jak si přejete; v budoucnu usilujte o jakoukoli ženu, po které zatoužíte.

'...'

Popravdě řečeno, slyšet slova lady Margarity Anthonyho Coldridge v hloubi duše překvapilo.

3

Anthony Coldridge byl téměř ochromen strachem. Neměl ani tak strach z "dámy", která jako by přišla o rozum, ale spíš z obavy, že by se žena ležící vedle něj mohla náhle vymknout z kloubů a otočit tu dýku proti němu. V životě už zažil dost dramat, aby pochopil, jak rychle se věci mohou změnit v nebezpečné.

Zatímco zvažoval své možnosti a přemýšlel, jak by mohl tajně zavolat o pomoc, aniž by vzbudil pozornost, Anthony se zarazil, když se náhle přistihl, že ho tajemná žena vytrhla. Zdálo se, že z něj vyprchal každý kousek energie, když ho bez námahy táhla jako kus mýdla, který používá jako nástroj.

"Hej! Co to má vůbec znamenat?" zakoktal se.

V jejím sevření ho znervózňoval lesk nože a znemožňoval mu vyslovit slova 'správná dáma'. Po počátečním šoku ho Elena Willow odhodila jako včerejší novinku, s mladistvým odrazem se od něj odvrátila a švihácky vyrazila z místnosti do zahrady.

Anthony zůstal zmatený, ale uvědomil si, že nemá nic lepšího na práci, a vydal se za ní ven, zvědavý, co udělá příště. Přišel právě včas, aby viděl, jak vytáhla skládací lopatu a začala ze země vyrývat dlaždice. Pak začala kopat a po chvíli vykopala starou dřevěnou krabici.

Jako na zavolanou se krabice otevřela a odhalila měděné umyvadlo, které se nacházelo uvnitř. Anthonyho zaplavila zvláštní pohoda, když misku poznal. Žil v tomto sídle už více než tucet let a věděl, že pod touto zemí je toho pohřbeno víc.

Ale jaký význam měla tato stará mísa? Právě když se přiblížil, aby si ji lépe prohlédl, Elena náhle zvedla dýku do výšky a zavrčela: "Zůstaň stát! Nepřibližuj se! Opovaž se vykročit a přísahám, že tě sejmu!" Elenu to rozlítilo.

'Máš to mít, nehnu se...' řekl a opatrně ustoupil o krok. Nečekal od ní tak nepřátelskou reakci a s bušícím srdcem si udržoval odstup. Než však stačil plně zaregistrovat situaci, zavolala: "Řekni, slib mi, že mi vydáš tu mísu!

Ačkoli byl požadavek zvláštní, zdál se být docela neškodný, zvlášť když mu hodila hrst peněz. S rozšířenýma očima nad náhlou výhrou jí její požadavek rychle přetlumočil poslušným přikývnutím.

"Skvělé!

S miskou v ruce si to štrádovala ke svatyni předků, kterou předtím postavili. Padla na kolena před symbolem svého rodu a ani nemrkla, když si dýkou rozřízla dlaň a nechala krev kapat do misky.

Na zlomek vteřiny se Anthonymu zdálo, že vidí, jak se v umyvadle mihl záblesk zlatého světla, jak krev dopadla na kov. Byl to snad trik světla? Nebyl si jistý, měl pocit, že tíha okamžiku všechno proměnila.

Elenina radost byla hmatatelná, když uchopila otlučenou měděnou mísu jako vzácný artefakt, nacpala ji do tašky a zamířila k východu.

"Brzy se vrátím! Zůstaň na civilním úřadě, dokud si pro tebe nepřijdu. Potřebuji vyřídit nějaké papírování.
"Kam přesně máte namířeno?

"Otázky nejsou vaší silnou stránkou, že?

Hodila mu bankovní kartu, kterou vylovila z kapsy, a nenuceně řekla: "Na kartě je pět set dolarů, jen si trochu přihoď, ano? PIN je tvůj narozeninový kód, to je snadné.

S tím zmizela z dohledu a nechala Anthonyho v němém úžasu zpracovávat vše, co se právě odehrálo.

4

Byla to všechno jen iluze?

V červencovém parnu stál Anthony Coldridge omámeně u hlavního vchodu do Windhamské občanské komory a po čele mu stékaly krůpěje potu. Hlavu mu zaplavily vzpomínky na několik posledních let a zanechaly v něm pocit naprosté zmatenosti.

Všechno to začalo, když mu nad hlavou visel pětitisícový dluh, dluh, který ho přivedl k úvahám o tom, že si vezme život. Když už si myslel, že by to mohl udělat, z ničeho nic se objevila žena. Naléhala, aby si ji vzal, a po smršti událostí zahrnující vykopání rozbitého květináče ze zahrady a obdržení záhadné karty s impozantním zůstatkem pěti set dolarů se nemohl ubránit myšlence, že na tom není nic pravdy.

Bylo něco z toho skutečné?

U hlavního vchodu civilního úřadu se Anthony rozhlédl, ale "tajemnou ženu" nemohl spatřit. Místo toho si všiml Lucase Brightmana stojícího naproti místní bance. Možná tam šla něco zkontrolovat?

Po dlouhém přemýšlení se Anthony chladně rozhodl, že pokud jde o záležitosti týkající se Quinta, je přece jen lepší věci vyřešit.

Banka. Takové místo? Od té doby, co se dostal do finančních potíží, se do žádné neodvážil vkročit.

Anthony Coldridge s těžkým srdcem vstoupil do bankovního domu. K jeho překvapení však hned při vstupu narazil do dvojice chlapů.

"Hej, to jsi ty, Anthony Coldridgi?" zvolal jeden z nich s úsměvem.

"Rád tě vidím!" ozvalo se v odpověď.

Anthony překvapeně vzhlédl; oba muži byli nepopiratelně pohlední. Jeden z nich, Lucas Brightman, byl jeho starý spolužák, zatímco druhý byl Viola Greystroke.

Anthony se cítil poněkud omráčený, ale dokázal je pozdravit. "To je ale náhoda! Co vás sem oba přivádí?

'No, zrovna jsme se s přítelem chystali na soud, abychom si vyřídili povolení k sňatku, ale mám trochu málo peněz, tak jsem si řekl, že si vyberu pár dolarů,' odpověděl Lucas a nenuceně si odhrnul bundu, aby ukázal lesklé klíče, které mu visely na opasku.

Pak, jako by se mu v hlavě rozsvítila žárovka, Lucas dodal: 'Mimochodem, Anthony, pamatuješ, jak sis ode mě naposledy půjčil peníze? Opravdu rád bych ti pomohl, ale na druhou stranu, moje finanční situace teď nevypadá moc dobře. Víš, jak to chodí.

"To je v pořádku. O nic nejde,' odpověděl Anthony úsečně a snažil se zakrýt nepříjemné pocity. Ještě ve škole bylo půjčování peněz stejně tak o přátelství jako o nutnosti. Nikdy nechtěl, aby se to takhle vyhrotilo.

Lucas Brightman ho však znovu zaskočil: 'Takže, potřebuješ ještě nějaké peníze? Jsme přece staří spolužáci. Kdybys byl v úzkých, mohl bych ti ještě půjčit tak tři tisíce.

Cože? Anthony cítil, jak v něm bublá rozhořčení; bylo směšné něco takového vůbec navrhovat.

Než však stačil promluvit, Viola Greystrokeová rychle zatahala Lucase za paži a ve tváři se jí zračilo jasné opovržení. "Proč bys mu chtěl půjčovat peníze?
Blahosklonným tónem se podívala na Anthonyho a řekla: "Podívej se na něj. Mračí se jako Coldridge. Jestli je jeho táta v nemocnici, tak to je bezedná studna na peníze. Půjčit mu peníze by bylo jako hodit steak toulavému psovi - už se to nedá vrátit.

"Ale no tak. Všichni jsme tu spolužáci!

"Spolužáci? Toho mě ušetři! Viola na něj vystřelila a zakoulela očima. Ukázala prstem na Anthonyho a její tón byl ostrý. 'Říkám ti, Anthony, ať tě ani nenapadne tvrdit, že jsme kamarádi. Nechtěli bychom být spojováni s někým, jako jsi ty. A jestli si myslíš, že si můžeš půjčovat z online půjček; to je tvůj problém. Když nám volají exekutoři, že dlužíte peníze, je to prostě směšné. Proč nás vůbec obtěžujete?

Její silný hlas se rozléhal po celé bance a přitáhl pozornost několika klientů, kteří si mezi sebou začali šeptat, až Anthonyho tvář zrudla do sytě karmínové barvy.

Byla sice pravda, že si od ní nikdy nepůjčil, ale o to víc ho stresoval fakt, že ho také zaplavily telefonáty od vymahačů dluhů.

"Co se týče toho... no, já...

"Přestaň! Viola ho přerušila.

5

Viola Greystrokeová mávla odmítavě rukou a ve tváři se jí objevil znechucený výraz. "Myslíš si, že někdo jako ty - podřadná žena - nám může mluvit o tajemném? Ušetři mě!"

"Hm, počkejte chvíli..."

Anthony Coldridge chtěl něco opáčit, ale po chvíli přemýšlení se rozhodl pro mlčení. Nakonec to nemělo cenu; Viola byla rozrušená, protože ji někdo obtěžoval, a teď, když se ocitli tváří v tvář, se na něj vrhla. Rozhodl se nechat věci plavat, i když měl pocit, že ho tajemná přehlédla.

"Promiňte, " řekl Anthony a snažil se zůstat klidný, "ale můžete ustoupit stranou? Potřebuji si něco vyřídit."

"Počkejte!"

Viola si vyměnila pohled s Lucasem Brightmanem, který se usmíval plný opovržení. "Slyšela jsem, že jsi nadělala pěkné dluhy - desítky tisíc - a teď si myslíš, že můžeš ještě obchodovat s bankovním domem Hawthorne? Hypotéka? Ha! Prosím tě, tvůj starý dům nemá takovou cenu, aby se vůbec přiblížil tvým dluhům."

"Tady nejde o mě," vypálil Anthony, ale v jeho hlase byl znát náznak obav.

Lucas pozvedl obočí, zaskočen Anthonyho odvahou. "Ty mi chceš opravdu odmlouvat? Slyšel jsem šeptandu, že ses kdysi zakoukal do Clary Watersové, krásky ze Západního Willow. Jaké to tenkrát bylo?"

"Zasměj se tomu!" Viola se zasmála, plně si vědoma Lucasova tónu - věděla, kam to směřuje. "Ještě ve škole, když se Claře porouchal kočár, nabídl jí tenhle rytíř, že jí koupí zbrusu novou Nokii! To mě dostalo!"

"Páni, Nokia? Pěkný pokus, aspoň je to značková věc, ne?" "Ne," odpověděla jsem.

"Značková? Chudák to upustil na místě! Když to Percival zjistil, daroval Claře nejnovější iPhone X a špičkový iPad. Nikdy jsem nepoznal rytíře, který by se tak zoufale snažil udělat dojem na dívku!"

Jak Viola a Lucas žertovali a přitom zvyšovali hlas, jejich smích se ozýval místností. Přátelé a známí se otočili - od incidentu uplynul rok, přesto Anthony Coldridge při zmínce o Claře znovu pocítil bodnutí u srdce.

Clara Watersová, školní láska, kterou neúnavně pronásledoval. Po měsících škudlení a šetření konečně sehnal peníze, aby jí koupil nový telefon. Jenže ona se pak obrátila k jinému.

Zhluboka si povzdechl a setřásl vzpomínky.

"No tak, chlape! Nesmíš je nechat, aby tě dostali!" Anthony si řekl a zamířil k bankomatu, kam vložil bankovní kartu, kterou mu dala Elena Willow.

Ale Viola a Lucas ještě nebyli hotovi; táhli se hned za ním.

"Anthony, co je to s tebou? Snažím se s tebou bavit a ty si dovoluješ mě ignorovat? Myslíš si, že jsi lepší než já?"

"Hele, dámo," vmísil se do hovoru samolibě Lucas, "nekontroluje si právě rovnováhu? Chceš hádat, kolik je na té ubohé náhražce karty?"

"S jeho záznamem? Divil bych se, kdyby tam měl pět babek," ušklíbl se Lucas.

"Ale no tak, nepodceňuj ho. Mohl by tě překvapit deseti dolary!"

"Ha! Jestli má deset dolarů, tak sním svůj klobouk zaživa!" Lucas se zasmál, ruce sebejistě zkřížené na hrudi.
Anthony se za zvukem jejich posměchu otočil a tvářil se zmateně. "Páni, netušil jsem, že máš tak jedinečný vkus."

"Počkej, co..." Lucas začal, ale než to stačil dokončit, Anthony se naklonil k displeji bankomatu.

Na displeji se objevilo: $50, 000.

Lucasovi a Viole okamžitě zmrzly úsměvy na tváři a jejich výrazy se změnily v šok.

Dokonce i Anthony cítil, jak se mu rozbušilo srdce. Nečekal, že uvidí takovou sumu. Ale zachoval klid, nasadil nenucenou tvář a řekl: "Neslyšel jsem právě někoho říkat, že by snědl svůj klobouk?"

"Kde jsi proboha vzal tolik peněz?" Viola vykřikla, sotva dokázala zadržet překvapení.

"Do toho ti nic není!"

Byla to férová poznámka. Peníze pocházely od dědičky, která o něj našla zájem a trochu ho podporovala.

"Jistě, jen to drž v tajnosti, dokud to nebudeš potřebovat!" Lucas ze sebe vyprskl, načepýřený, jak bojoval s ponížením. "To je ale ostuda! Za padesát tisíc dolarů by ses prodal? Takoví přátelé by se měli stydět!"

"Aha, a já bych se měl stydět? Na něco se tě zeptám," odpověděl Anthony s šibalským úsměvem. "Když sečteš všechno své bohatství, dosáhneš vůbec na 50 000 dolarů?" "Ano," odpověděl.

"Páni!" Lucas se zakuckal a jejich divadlo se proplétalo hučícím davem na tržišti.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Dluh a osud"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️