#Kapitola 1
POV Carol Můj život byl až do dneška naprosto obyčejný. Myslela jsem si, že dnešek nebude jiný. Vstala jsem včas, do práce jsem jela bez většího provozu, a dokonce jsem se oblékla do svého běžného oblečení. Dokonce i teď jsem si v odpočívárně uvařila kávu jako vždycky. To všechno je součástí mé dokonale pohodlné rutiny. "Ahoj, zlato." Zvuk známého hlasu mi vykouzlí úsměv na tváři. Otočím se a přivítá mě pohled na mého přítele Zacka, který vstupuje do odpočívárny. Nikdo jiný tu není, pomyslím si s rošťáckým úsměvem. Přiblížím se na malou vzdálenost mezi mnou a Zackem a nakloním se k němu, abych ho něžně, ale vášnivě políbila. "Někdo má dobrý den," usměje se Zack. Zasměju se. "Možná. Já jsem jen... vděčná, myslím." Vděčná za konečně nějakou stabilitu, pomyslím si, ale nahlas to neřeknu. Zack nikdy nemá rád, když jsem příliš sentimentální. Když si připravujeme kávu, začnu se Zackem typickou konverzaci. Doufám, že ta rychlá chvilka PDA není příliš nápadná. Urovnám si halenku a tužkovou sukni a přelétnu pohledem i jeho oblečení - vypadá stejně jako vždycky, má zapnutý knoflík a šedé kalhoty. Při pohledu na něj by si člověk ani neuvědomil, že je vlkodlak. Když stojím v odpočívárně, nemůžu si pomoct a s láskou si vzpomenu na okamžik před téměř dvěma lety, kdy mi směle oznámil, že se mi chce dvořit. Vždycky jsem byla z kancelářských románků nervózní, protože rozchody bývají trapné - ale jakmile mi dal najevo, že jsem jeho osudová družka, začala jsem být zvědavá. O vlkodlacích jsem už věděla. Přesto mi vždycky připadali tak odlišní od života, který žiju. Mnoho vlkodlaků se drží ve svých smečkách a nemají moc potřebu se rozrůstat. Jako člověk jsem si samozřejmě neuvědomovala, že Zack je můj osudový partner - ale jako vlkodlak Omega to prý Zack věděl okamžitě. To pouto se nedá přetrhnout. Pro vlkodlaky jsou osudoví partneři navždy. Ale proč nezačít navždy už dnes? Nějaký hlas vzadu v mé hlavě zabručí. Snažím se ho ignorovat jako obvykle. S blížícím se dvouletým výročím se mi zdá divné, že jsme nikdy vážně nemluvili o svatbě nebo dokonce o společném bydlení. Zatlačím negativní myšlenky a osladím si kávu. Kdo ví, pomyslím si, třeba čeká na naše výročí, aby mě požádal o ruku! Se Zackem vycházíme z odpočívárny. Přivítá nás pohled na našeho šéfa Daniela, který se blíží s neznámou ženou po boku. "Carol, Zacku, přesně ty dva jsem hledal!" Daniel říká. "Chtěl jsem vám dvěma představit Sophii, nejnovější členku našeho týmu. Přivítejte ji prosím s otevřenou náručí." Z nějakého důvodu se cítím nesvůj, jakmile se na ni podívám. Snažím se ten pocit setřást. Co to do mě vjelo? Přemýšlím. Zrovna si nadávám, když se Sophiiny a Zackovy oči spojí. Zack se zhluboka nadechne a oči se mu rozšíří. "Kámo," řekne Zack náhle. Otočím se k němu v domnění, že mě volá. Místo toho se vrhne k Sophii a vtáhne ji do vášnivého polibku. Okamžitě se mi zhroutí svět. Tělem mi projede příliš mnoho emocí, než abych dokázala udělat něco jiného než šokovaně zírat. Můj šéf Daniel se také dívá a vypadá stejně zmateně jako já.Teprve když se konečně oddělí, jsem schopen se vzpamatovat. "Co se děje?" Ptám se. Ta otázka je vlastně zbytečná. Viděl jsem přesně, co se stalo. "Co?" Zack se suše usměje. Sophia se mu s plamenným výrazem opře o hruď, zatímco on nenuceně mluví. "Sophia je moje osudová družka. Ještě že jsi tady - teď se můžeme rovnou rozejít. To nám to usnadní." Tohle se přece nemůže stát, pomyslím si. "Ale já jsem tvoje osudová družka," řeknu. Zack se zasměje a ten zvuk mě prořízne až do morku kostí. "To myslíš vážně?" Posmívá se mi. Sophia se směje taky. "Žádný člověk není dost hodný na to, aby si ho bohyně měsíce vybrala za osudového druha vlkodlaka. Kromě toho - který vlkodlak by vůbec miloval podlého člověka?" Tohle je noční můra, pomyslím si otupěle. To je jediné možné vysvětlení. "Ty - ale ty jsi mi to řekl," podaří se mi slabě. Zack se ušklíbne. "Jsi tak naivní. Ty jsi na to vážně skočila?" Zackova slova jsou jako facka do tváře. Možná proto se mi ruka bezmyšlenkovitě stáčí zpátky. Silně ho udeřím do tváře. Zakopne o pár kroků a vydá ze sebe výkřik bolesti. Slyším, jak za mnou propuká sbor vzdechů. Skvělé, pomyslím si suše, přilákali jsme dav. Otočím se na Sophii s tím zbytkem rozumu, který mi ještě zbyl. "A ty se s tím prostě smíříš?" Vykřiknu. "Ještě před pár minutami se mnou chodil. Jsme spolu už skoro dva roky!" Sophia nonšalantně pokrčí rameny a ani se netváří, že by jí vadilo, že Zack skučí nad svou pohmožděnou tváří. "No a co? Spousta vlkodlaků má vztahy, než potkají svého osudového druha." Mrkne na něj řasami. "Ale teď má mě." Cítím, jak mě v očích štípou slzy. Kamkoli se podívám, všude na mě zírají lidé. Musím odejít, pomyslím si zoufale. Otočím se ke svému šéfovi. "Potřebuju volno," vyhrknu. Daniel si rozpačitě odkašle do pěsti a přikývne. Nezdržuji se, abych zjistila, jestli ještě něco řekne. Bez ohlédnutí běžím ke dveřím. Sesunu se na přední sedadlo auta a dusím v sobě vzlyk. Vytáhnu telefon. Prsty se mi třesou, když píšu zprávu své nejlepší kamarádce Fioně: "Zack mě podvedl. Dáš si něco k pití? Příval emocí se stupňuje, když jedu domů. Myslela jsem, že je to můj osudový partner, pomyslím si otupěle. Dva roky mého života, promarněné. Vystupuji z auta na autopilota a nohy mě nesou do mého bytu. Všimnu si, že před bytem vedle mého stojí hromada krabic. Ten byt byl už nějakou dobu prázdný, ale vypadá to, že moje soukromí skončilo. Jestli můj nový soused nevydrží poslouchat, jak se dnes v noci ubrečím, může mě přijít utěšit sám, pomyslím si suše. Jakmile se za mnou zavřou dveře, propuknu v pláč a zhroutím se na gauč. Zbytek dne uběhne jako voda. Nejsem si jistá, jak dlouho strávím pláčem, ale nemůžu si pomoct. Myslela jsem, že jsem konečně dostala to, co jsem hledala. Stabilitu - lásku. Ale všechno to byla lež. Ze sebelítosti mě vytrhne zaklepání. Vím, kdo to je, ještě než otevřu dveře. "Ten zasranej kretén! Věděla jsem, že pro tebe není ten pravý," prohlásí Fiona. Přitáhne si mě do pevného objetí."Říkal, že je tvůj osudový druh!" Vykřikne. Zvednu hlavu z Fionina ramene jen na chvíli, abych zamumlala: "Lhal. Dnes potkal toho pravého." "Kdo to byl?" Fiona se dožaduje odpovědi. "Sofie. Nová zaměstnankyně. Vlkodlak. Políbil ji přímo přede mnou." Vím, že mluvím v útržcích, ale bojím se, že když budu mluvit dál, začnu zase brečet. "Jen bych si přála..." "Teď si nic nepřej." Fiona mě přeruší. "Dneska se jdeme opít a koukat na hezký kluky. Všechno ostatní vyřešíme později." Setře mi slzy a sebevědomě se usměje. Nejsem si jistá, jestli Fioně věřím, ale vím, že musím vypadnout z domu. Usměju se. "Díky, Fiono. Nevím, co bych si bez tebe počala." Fiona se usměje. "Nejspíš bych pila mnohem míň." "Chraň bůh," zasměju se. Fiona se mě snaží ze všech sil rozptýlit, když se chystáme ven. Fiona trvá na tom, abych si vzala své nové černé minišaty, a snaží se mi tak zvednout sebevědomí. Setřeme zbytek mých slz a vyrazíme ze dveří. Když s Fionou jdeme po chodbě, všimnu si, že dveře bytu mého nového souseda jsou otevřené. Když procházíme kolem, věnuji mu pohled. Ztuhnu na místě. Na druhé straně dveřního rámu stojí vysoký a široký muž, kterého jsem v životě neviděla. Je vysoký a štíhlý, má pramen světle hnědých vlasů. I z druhé strany dveří je zřejmé, že je oplácaný. Na sobě má jen jednoduché černé tričko a šedé tepláky - nějak ho to dělá ještě víc sexy. Mou pozornost však upoutá něco bizarního. Cizinec slabě, jiskřivě růžově září.
#Kapitola 2
POV Carol Po několika mrknutích barva zmizí. Asi se mi točí hlava, pomyslím si. Byl to dlouhý den. Vypadá šokovaně, ale jeho výraz se rychle změní v úsměv. Bože, ten úsměv. Zhluboka se nadechne a opře se o dveře. "Ahoj," řekne. Jeho hlas je hluboký a tichý. "Jsem tvůj nový soused. Chtěl jsem přinést víno, abych se představil, ale propásl jsem příležitost." Konečně se probouzím z omámení a podaří se mi usmát. "No, můžeme předstírat, že se to nestalo, pokud to znamená, že mi přineseš víno." Zasměje se - bože, i jeho smích je přitažlivý - a natáhne ruku. "Já jsem Aiden," Podám mu ruku a usměju se. "Já jsem Carol." "Carol," opakuje. "Jako píseň. To si budu pamatovat." Nikdy jsem si nemyslela, že je moje jméno nějak zvlášť výjimečné, ale když ho vyslovil, připadalo mi jako ta nejcennější věc na světě. "Já jsem Fiona, ale na tom nezáleží," vloží se do toho Fiona vesele. "Dneska večer jdeme pít. Do nového baru, který se jmenuje Úplněk. Měli bychom se tam sejít." "Určitě toho máš hodně na práci," řeknu rychle. "Ale... Jestli máš čas, mohla bych ti napsat název toho baru?" "Ano," řeknu. Aiden mávne rukou. "Neboj se. Budu si to pamatovat." Odfrkne si a zasměje se. "Jsem vlkodlak, takže o 'úplňcích' slyším často." Srdce se mi sevře. Mám prostě štěstí. V žádném případě neudělám tu chybu znovu. "Asi bychom měli vyrazit - ty margarity se samy nevypijí," řeknu. Než stihne Fiona zaprotestovat, chytím ji za ruku a vedu pryč. "Počkej," řekne. "Cože?" Zeptám se. Přinutím se s ním znovu navázat oční kontakt právě včas, abych viděla, jak se mu ve tváři objevují komplikované emoce. "Tvůj parfém," řekne. "Je hezký, ale neuchopitelný. Je to nějaký speciální produkt?" "Ach - děkuji," řeknu, "ale já parfémy opravdu nepoužívám." Očekávám, že se Aiden bude tvářit rozpačitě - místo toho se mu na rtech objeví tajemný úsměv. "Promiň," řekne. "To musí být něco jiného. Prosím, nenech se zdržovat od pití." Navzdory jeho omluvě mám z té chvíle zvláštní pocit. Cítím, jak na mě Fiona zírá s obrovským úsměvem na tváři, když ji táhnu dolů po schodech a ven ze dveří. Teprve když sedíme u baru, konečně vybuchne. "Carol!" Vzrušeně vykřikne. "Slyšela jsi to? Flirtoval s tebou!" Našpulila jsem rty. "Nevím," řeknu pochybovačně. "Možná něco ucítil na chodbě." "Možná," řekne Fiona. "Ale viděla jsi, jak byl rozpálený?! Navíc měl na sobě rolexky. Je očividně nabitý!" Povzdechnu si. "Nejsem ve správném rozpoložení. A je to vlkodlak." "No a?" "Jak to myslíš, 'tak'?" Řeknu. "I kdybych o něm uvažovala, nakonec si najde svého osudového druha." "No, ty bys mohla být jeho osudová družka," řekne Fiona hravě. Udělám obličej. "Lidé obvykle nebývají osudovými partnery vlkodlaků." Zack mi to řekl. Cítím, jak se mi při té připomínce svírá srdce. S Fionou se škádlíme sem a tam. Je jasné, že se mě Fiona snaží rozptýlit, ale já si nemůžu pomoct a bloumám. Nic se nevyřešilo. Zítra se budu muset sejít se Zackem a Sophií v práci. Když Fiona navrhne, abychom si objednali několik run drinku, s radostí souhlasím. Rozhodnu se, že alespoň pro tentokrát utlumím svůj smutek. Potřebuju to.S Fionou o něčem debatujeme, když je moje světlo zablokované. Srdce mi vyskočí až do krku. Tu siluetu poznám kdekoli, bez ohledu na to, jak moc jsem podnapilá. "Aha," vyhrknu, "nemyslela jsem si, že přijdeš." "Aha," vyhrknu. "No, promiň, že jsem tě zklamal," škádlí mě Aiden. Fiona vyskočí na nohy. "Posaď se!" Trvá na svém. "Odcházím. Hned teď." Švihnu hlavou směrem k ní. "Cože? Odkdy?" Žádám. Fiona se ušklíbne. "Promiň! Můj Uber je tady!" Než se stihnu hádat, vyběhne ze dveří. Zasténám. Bylo by příliš trapné nechat tu Aidena samotného, a tak se usměju. "Omlouvám se za to," řeknu, "Fiona je... docela charakter." Aiden se zasměje a vklouzne do kabinky naproti mně. "To se pozná. Ale ty jsi taky trochu charakter. Jsi vtipná. A záhadný." "Moc si o mně myslíš," řeknu a přiblížím si skleničku ke rtům ve snaze zakrýt, jak jsem rozrušená. "Je to přesně naopak. Myslíš si o sobě příliš málo," odpálí mě. Pokyne číšníkovi, aby si objednal další rundu pití, a dá mi chvilku, abych se vzpamatovala. Jakmile číšník odejde, obrátí svou pozornost zpět ke mně. "Pověz mi něco o sobě," řekne. Z intenzity jeho pohledu mi poskočí srdce. "Co chceš vědět?" "Všechno," řekne tichým hlasem. "Ale pro začátek, čím se živíš?" Mírně se uvolním. Aspoň že první otázka není příliš intenzivní. "Jsem realitní makléřka," řeknu. "To není zrovna záhadné." Aiden se usměje. "Rozhodně je to důležitá práce. Hledal jsem dům, takže si ho právě teď obzvlášť vážím. Jsem bezradný." Okamžitě zpozorním. "Ach, ráda pomůžu!" Řeknu nadšeně. "V této oblasti je toho hodně, co je třeba zvážit. Jde o územní plánování. Velký rozdíl je také v uspořádání..." Odmlčím se a uvědomím si, že blouzním. Chystám se omluvit, když si uvědomím, že se Aiden naklání dopředu. "Jsi vášnivá," poznamená Aiden. Dívá se na mě, jako bych byla ta nejzajímavější osoba na světě. Srdce se mi rozbuší. "Asi jo," řeknu s rozpačitým úsměvem. "Ale vážně - kdybys potřebovala pomoc, klidně se na mě obrať." "Budu na to muset pamatovat. Zítra mám schůzku s jednou realitní kanceláří, ale kdyby to nevyšlo, přijdu zaklepat." Rozhovor mezi námi je až šokujícím způsobem přirozený. Naše smysly pro humor se k sobě dokonale hodí. Objednáváme si rundu za rundou, oba nechceme, aby noc skončila. Ani si neuvědomuji, kolik času uplynulo. Na okamžik se mi zdá, že znovu vidím tu zvláštní růžovou záři. Rozhodnu se, že musím být tak opilá, že blouzním. Když bar zavírá, jsme oba už dávno opilí. Když odcházíme, oba se o sebe silně opíráme a stále se smějeme. Teprve když stoupáme po schodech, uvědomím si, že jsem na Zacka od Aidenova příjezdu ani jednou nepomyslela. Neuvědomím si to, ani když procházím kolem svého bytu. Všimnu si toho, až když stojíme před Aidenovými dveřmi. "Aha," řeknu. Jsem příliš opilá, než abych se cítila trapně. "Jen jsem tě sledoval."Aidenovi se na rtech objeví šibalský úsměv. "Nestěžuju si," řekne. Odemkne dveře. "Nebudu ti bránit, když mě budeš sledovat." Ztěžka polknu. Aiden se otočí a vejde do svého bytu. Jen na okamžik zaváhám, než vejdu za ním. Aiden už sedí na posteli. Zatím se k němu nepřipojím. Stojím jen pár metrů od něj. "Takže," řeknu, "pozveš mě k sobě?" Aidenův pohled přejíždí po mém těle. Zhluboka se nadechne. "Prosím," řekne tichým hlasem. Nemusí se ptát dvakrát. Zmenším vzdálenost mezi námi a rozkročím se na okraji postele. Přitáhne si mě k sobě tak jemně, až zalapám po dechu. Jakmile jsem dostatečně blízko, vtáhne mě do něžného, ale vášnivého polibku. Ten polibek se nepodobá ničemu, co jsem kdy cítila. Aiden padá dozadu na postel a já ho následuji. Brzy je jasné, že ke vzájemné komunikaci nepotřebujeme slova. Naše těla se pohybují, jako bychom byli stvořeni jeden pro druhého. Když se konečně zamotáme do prostěradla, kůže na kůži, uvědomím si, že takovou míru uspokojení jsem ještě nikdy nezažila. Jak se ke mně Aiden tiskne, slyším v uchu jeho těžký dech. Nehty se mu zarývám do svalů na zádech. Kdyby jeho rty nebyly tak blízko mého krku, možná bych neslyšela, co říká. "To jsi opravdu ty." Nemusím nad jeho slovy dlouho přemýšlet, než nás oba unese extáze.
#Kapitola 3
POV Carol Ospale mrknu a otevřu oči. Jakmile to udělám, přivítá mě palčivé světlo. Zasténám a zabořím obličej do polštáře. Bolí mě hlava. Všechno mě bolí. Kolik je hodin? Otočím hlavu, abych se podívala na budík. Kupodivu tam není. Podívám se, jestli jsem ho neshodila na podlahu. K mému překvapení to není budík, co vidím na zemi. Místo toho mě upoutá řada oblečení rozházeného po podlaze. Vzpomínky na včerejší noc mě zasáhnou jako nákladní vlak. Ne. Nakouknu přes rameno. Vidím obrys svalnaté postavy zahrabané pod přikrývkami. Ztuhle se otočím zpátky na bok. Spala jsem se svým novým sousedem, uvědomím si otupěle. A navíc s vlkodlakem. Začíná mě zaplavovat lítost. Vyklouznu z postele a znovu si natáhnu oblečení. Zatřesu hlavou, abych zahnala příliš příjemné vzpomínky, a vyběhnu ze dveří. Naštěstí mám ještě dost času, abych se připravila do práce. Vezmu si tylenol a napiju se vody v naději, že se mi podaří zmírnit kocovinu. Snažím se rozptýlit tím, že provádím své běžné činnosti. Přesto kdykoli se mi myšlenky zatoulají na jedno ze dvou míst - k Zackovi nebo k Aidenovi. Nechci myslet ani na jedno. Konečně jsem na cestě ke dveřím, když si něčeho všimnu. Na zemi vedle dveří ležel malý papírek. Obrátím papírek a uvidím úhledné písmo. Dobré ráno, stojí na lístku. Rád bych se s vámi dnes večer znovu setkal, pokud jste tomu otevřená. Vzkaz je podepsaný Aiden a vedle jeho jména je uvedeno telefonní číslo. Včera večer jsem se bavil - víc, než si kdy pamatuju -, ale nemůžu si pomoct, musím si vzpomenout, co mi včera řekla Sophia. Spousta vlkodlaků randí, než potkají svého osudového partnera - proč by Aiden nemohl být stejný? Randění je zábava, ale vždycky jsem věděla, že to, co chci, je něco vážnějšího než randění. Přesto se nedokážu přimět k tomu, abych ten vzkaz zahodila. Ukládám si jeho číslo do telefonu, ale nutím se neposílat zprávu. S těžkým srdcem se vracím do práce. První část dne se snažím zůstat v kanceláři, abych se vyhnula Zackovi a Sophii. Bohužel mě do problémů dostává moje potřeba kofeinu. Když vejdu do odpočinkové místnosti, Zack a Sophia už tam jsou namačkaní jeden na druhého. Z toho pohledu se mi dělá špatně. Okamžitě se otočím na podpatku a snažím se odejít. "Hej," zavolá za mnou Zack. Úsečně si povzdechnu a otočím se. "Co chceš?" Řeknu tvrdě. Udělá na mě obličej. "Nebuď hrubý," řekne. Odolám nutkání zakoulet očima. "Měl by ses omluvit." "Cože?" Skoro se rozesměju. "To je od tebe bohatýrské." Upřímně se sama sobě divím, že můj smutek tak přebil vztek. Zack a Sophia vypadají taky překvapeně. Zack se na okamžik zarazí. "Tys mi dal facku!" Vykřikne. Upřímně řečeno jsem na to skoro zapomněla. Vzpomínka mi přináší malou jiskřičku uspokojení. "A?" Zeptám se. Jeho tvář začíná rudnout. "Jak to myslíš 'a'?! Ovlivňuješ mou image při setkání s klienty!" Ukáže na červenou skvrnu na boku obličeje.Podívám se na Zacka nechápavým pohledem. "Skvělé. Teď už tví klienti vědí, že jsi udělal něco, čím sis zasloužil facku," opáčím. Sophia šokovaně zalapá po dechu. Zack se zatváří rozzuřeně. "Ty mrcho!" Křičí. Zvuk jeho výbuchu přitáhne pozornost okolních spolupracovníků. Dveře do odpočívárny se otevřou a venku stojí několik dalších zaměstnanců a pozorují je. Moje frustrace jen narůstá, a tak si jich nevšímám. Tedy až do chvíle, kdy v davu uvidím stát svého šéfa Daniela. "Zacu, Carol, Sophie," zavolá na nás Daniel. "Sejdeme se v mé kanceláři." Zac, který právě vymýšlí další hádku, zavře pusu. Skvělé, pomyslím si. Tenhle týden je čím dál lepší. Prosmýknu se davem a zamířím k Danielově kanceláři. Slyším zvuk Daniela a Sofie, kteří jdou pár kroků za mnou. Ve výrazech našich spolupracovníků se mísí lítost a vzrušení. Ani jedno mi nepřidá na náladě. Posadím se ke stolu naproti Danielovi. Zack a Sophia jsou těsně za mnou. Daniel si před sebou pokrčí prsty. "Vy tři narušujete prostředí kanceláře. Trh je příliš konkurenční na to, aby se v kanceláři drbalo, jako bychom byli nějaký dramatický časopis. Je mi jasné, že konflikt mezi vámi třemi se v dohledné době nevyřeší." Daniel se usměje. Daniel se zhluboka nadechne a pak na nás tři upře přísný pohled. "Nejlepší by bylo, kdyby jeden z vás dobrovolně odstoupil. Zabrání to dalšímu chaosu." Zack okamžitě vyskočí na nohy. "Sophia je moje osudová družka. Když ztratíš jednoho z nás, ztratíš nás oba." Se samolibým výrazem se podívá na Sophii. "Carol by měla odstoupit." Je zřejmé, že si Zack myslí, že mu jeho prohlášení zaručí bezpečnost práce. Za normálních okolností bych si možná dělala větší starosti. Ale něco v Danielově výrazu mě utvrzuje v tom, že se z toho jen tak nevyvlékne. "Nepřísluší mi plést se do vašich osobních životů," začne Daniel, "ale chápu složitost vaší situace. Jde o obchodní záležitost, takže ji vyřešíme obchodně. Vzhledem k tomu, že Zack a Carol jsou do toho nejvíce zapojeni, rozhodnete o tom vy dva. Oba vás přidělím k jednomu velkému klientovi. Kdo klienta získá, tomu zůstane." Ten nápad mi připadá příliš unáhlený, ale teď už nemá smysl se hádat. Nezbývá mi než neochotně přikývnout. Zack souhlasně zavrčí. Když Daniel vidí, že souhlasíme, přikývne, vytáhne zpod stolu dvě složky a ke každému z nás jednu přisune. Otevřu složku a rychle ji začnu prohlížet. Dokument popisuje třicetiletého vlkodlaka Alfa. Je to zřejmě slavná hokejová hvězda, která nedávno přestoupila do místního klubu. Soudě podle informací byl neuvěřitelně úspěšný. Když dokončím svůj rychlý přehled, otočím zpět na první stránku. Oči mě okamžitě upoutá jméno na začátku spisu. Aiden Cruz. Srdce mi navzdory mně samé poskočí. Aiden je velmi běžné jméno, připomenu si. Přestaň se chovat jako zamilovaný puberťák.Moje snaha o racionální uvažování je zmařena, když můj pohled sjede dolů na dočasnou adresu uvedenou ve složce. Srdce mi poskočí. Je to adresa vedlejšího bytu. S pocitem předtuchy sklouznu na poslední stránku, abych se podívala na rozpis schůzek. Mé obavy se potvrdí, když vidím datum a čas schůzky. No, pomyslím si chmurně, asi stejně není důvod mu psát. Jeho schůzka je naplánovaná na dnešní odpoledne. Za tři hodiny ho uvidím znovu.
#Kapitola 4
POV Carol "Žádám o přesun k jinému klientovi," oznámím. Zack se začne smát. "Cože, už se bojíš?" Zack se mi vysmívá. Ani se neobtěžuju se na něj podívat. "Proč žádáš, aby tě přesunuli?" Ptá se Daniel. "Soutěž má být spravedlivá. Oba máte stejnou složku." Zack se jen zasměje ještě víc. "Aha, teď už to chápu," ušklíbne se. "Vycouval jsi, protože máš strach." Nakonec po něm střelím pohledem. "Proč bych se měl bát?" Odpovím. Zack se usměje. "Protože o hokeji nic nevíš. Naštěstí pro naši společnost já ano." Sebevědomě se otočí na Daniela. "Nebojte se, pane. O tohle se postarám." Protřu si čelo a povzdechnu si. Kdyby tak věděl polovinu toho, co se děje. Je pravda, že nejsem velký fanoušek hokeje a Zack ano - vždycky mi to připadalo spíš jako vlkodlačí záležitost. Vlkodlaci, obzvlášť alfy, mají tendenci být silnější než obyčejní lidé a vynikat ve sportu. Někteří lidé se na to rádi dívali, to jistě, ale já jsem to nikdy nedělal. "Tak takové jsou podmínky mého rozhodnutí," řekne Daniel přísně. "Pokud se necítíš dostatečně sebejistý, je tvým právem rezignovat. Ujišťuji vás, že vám napíšu vynikající doporučující dopis." Zavrtím hlavou. "Ne, pane," řeknu odhodlaně. "Přijmu tu výzvu." Ignoruju Zackovy a Sophiiny posměšné pohledy a znovu se začtu do spisu. Jak jsem si myslela, Aiden si nemovitost dočasně pronajímá a zároveň zvažuje její koupi. Jeho rozpočet je poměrně značný - to znamená velký poplatek za služby pro toho, kdo ho získá jako realitního agenta. Tlak je zjevně velký. Už chápu, proč Daniel tak trval na přidělení tohoto spisu. Oba se Zackem se vracíme do svých kójí, abychom pokračovali v prověřování případu. Probírám se spisem, když mi v kapse zazvoní telefon. Nešetřím pohledem a vidím oznámení od Fiony. "Jak to šlo včera večer?" Při čtení první zprávy zasténám. Kde mám vůbec začít? Přemýšlím. Zrovna když se chystám odpovědět, přijde další zpráva. 'Btw, právě jsem zjistila, že tvůj pohledný soused je zřejmě slavný hokejista?! Překvapeně zamrkám. Je natolik slavný, že se to dozvěděla?! Všimnu si, že ke zprávě připojila odkaz, a neodolám, abych na něj neklikla. Zjistím, že jsem přesměrována na stránku věnovanou výhradně Aidenovi. Ohromeně mlčky ji procházím, jak se na mě valí informace. Aiden není jen hvězdný hokejista - je to jeden z nejslavnějších hokejistů na světě! Odtud se stránka věnuje jeho životu mnohem podrobněji. Aiden podle všeho pochází z bohaté rodiny Alfa. Místní hokejový tým, do kterého přestoupil, o něj prý bojoval zuby nehty a nakonec se dohodl na ročním platu 60 milionů dolarů. Musím se ovládat, aby mi nespadla čelist. Nemůžu si pomoct, ale musím se podívat, jestli tam nejsou nějaké informace o jeho vztazích. Vzhledem k tomu, že se se mnou vyspal, je pravděpodobně jedním z vlkodlaků, kterým nevadí randit, než potkají svou osudovou družku. Je neuvěřitelně hezký a talentovaný, takže mu nedělá problém najít si někoho, kdo by mu zahříval postel.Polknu hořkost, která mi stoupá v krku. Dá se očekávat, že o skandály a pomluvy nejspíš nebude nouze. Když se však podívám dál, není to zdaleka tak zlé, jak jsem očekával. Jistě, existuje několik zvěstí o Aidenových pletkách s různými celebritami a modelkami, ale každá zmínka poznamenává, že Aiden tyto zprávy veřejně popřel. Ještě zajímavější bylo notoricky známé veřejné prohlášení, které Aiden zřejmě učinil. 'Nevěřte pomluvám, které vidíte na internetu. Pokud někdy zveřejním nějaký vztah, bude to jen proto, že jsem našel svou osudovou partnerku. Pocítím složitou vlnu emocí. Dnes ráno mě Aidenův vzkaz přivedl na myšlenku, že má zájem navázat nezávazný vztah, aby si ukrátil čas. Teď mi ta myšlenka připadá pošetilá. Aiden se nejspíš včera večer prostě bavil a chtěl si to zopakovat. Při té myšlence se mi naštvaně svraští obočí. Skvělé. Další vlkodlak, který si myslí, že jsem na jedno použití, pomyslím si kysele. Už tak mi přišlo dost špatné, že chce chodit s někým jiným, ale vědomí, že jsem jenom na zavěšení, mi jenom přitíží. Cítím se celou tou situací otrávená. Už se mi ani nechce říct Fioně o našem včerejším pokusu - ta představa je ponižující. Přepínám zpátky na aplikaci pro zasílání zpráv a odpovídám Fioně. "Bylo to v pořádku. Doprovodil mě ke dveřím, ale nikam to nevedlo. Díky, že ses ozvala. Vrátím telefon do kapsy a otočím se zpátky ke spisu. Navzdory rozčilení, které v průběhu dne jen narůstalo, nedovolím, aby mi cokoli zabránilo odvést dobrou práci. Vyhrnu si rukávy a začnu pečlivě procházet spis. Odmítám rezignovat. Vím, že s mým působivým životopisem pracovních zkušeností není problém v tom, že bych nemohla získat jinou práci. Problémem je princip této myšlenky. Zack je ten, kdo mi ublížil. Nedovolím mu, aby mi znovu vykořenil život. Uplyne hodina, než mi znovu zazvoní telefon. Když se na něj podívám, dvakrát se zarazím. "Lžeš mi?! Zamračím se. Jak na to přišla? V domnění, že jsem musel říct něco, co to prozradilo, kliknu na oznámení, abych viděl zbytek naší konverzace. Z další zprávy málem v šoku upustím telefon. "Nemluví o tobě Aiden právě teď v nějakém rozhovoru? Rychle vyhledám Aidenovo jméno na internetu. Okamžitě mou pozornost upoutá název článku, který vyšel teprve před několika minutami: "Aiden Cruz naznačil, že má přítelkyni - našel miliardář Alfa konečně svou osudovou partnerku?" Srdce mi buší v hrudi. Kliknu na odkaz a sjedu dolů na video přiložené k článku. Vypadá to jako záznam rozhovoru z dnešního dne. Rozhovor už má stovky komentářů. Když tak brzy znovu vidím Aidenovu tvář, srdce se mi rozbuší. No, očividně mě nepřitahoval jen proto, že jsem byla opilá, pomyslím si suše. Je oblečený formálněji než včera večer, má na sobě vypasovanou tmavomodrou košili na knoflíky a neformální kalhoty. Cítím, jak mě znovu začíná uchvacovat.Je jasné, že i tazatel je nadšený. Po celou dobu videa má zarudlou tvář a neustále si hraje s vlasy. Aiden je okouzlující jako vždy a tazatelku téměř nepřetržitě rozesmívá. Ignoruju zvláštní pocit, který ve mně ten pohled vyvolává. Až ke konci rozhovoru konečně dojde na téma článku. Tazatelka se nakloní dopředu se spikleneckým výrazem ve tváři. "Jak asi víte, spousta vašich fanoušků chce vědět, jestli jste ještě svobodná..." "Cože?" zeptám se. Rozhovorářka se významně odmlčí a zvedne obočí. Aiden se tiše zasměje, otázku zjevně očekával. Prohrábne si rukou rozcuchané vlasy a v očích se mu objeví vzdálený pohled. "No... myslím, že už nejsem," řekne. Úsměv na jeho tváři je nepatrný, ale i tak mi rozbuší srdce. "Chystám se navázat vztah se svým novým sousedem."
#Kapitola 5
POV Carol Spadne mi čelist. Cože? Tuhle část rozhovoru si přehrávám pořád dokola. Aiden zcela jasně prohlásil, že na veřejnost půjde jen se svým osudovým druhem. a teď... jako by mluvil o mně. O člověku. Cítím se příliš otupělá na to, abych si stále znovu pouštěla stejnou část, a tak nechám rozhovor pokračovat. Tazatel vzrušeně pokládá několik dalších otázek. Ptá se, jestli konečně našel svou osudovou družku, a rychle navazuje otázkou, k jaké vlkodlačí smečce patří. K mé úlevě Aiden zdvořile odmítá odpovědět. Rozhovor se chýlí ke konci a já upustím telefon na stůl. Proč to udělal? Přemýšlím a jsem ohromená. Ani nevím, jak mám Fioně odpovědět. Nechám telefon na stole a zabořím hlavu do dlaní. Nemám tušení, jak se budu schopná dát dohromady na schůzku s Aidenem. Nervózně si prohlížím poznámky a modlím se, aby se čas zázračně zastavil. Moje přání mi není nic platné. Než se naděju, ocitám se v zasedací místnosti. Se Zackem sedíme na stejné straně konferenčního stolu. Nervózně si pohrávám se sukní a snažím se nemyslet na to, kdo bude za pár minut sedět na neobsazené židli. Zack si všimne mé úzkosti a usměje se. "Nervózní, co?" Posmívá se mi. "To mě nepřekvapuje. Radši už začni psát výpověď." Neobtěžuji se odpovědět. Ve srovnání se vším ostatním, co mě čeká, se Zack zdá být bezvýznamný. Napjaté ticho v místnosti přeruší zvuk otevírajících se dveří. Oba se Zackem se postavíme, když Aiden vstoupí na scénu. Už když jsem ho viděla na videu v telefonu, srdce se mi rozbušilo, ale vidět ho osobně je na úplně jiné úrovni. Jakmile vstoupí do místnosti, Aidenovy oči se opět spojí s mými. Vidím, jak se mu ve tváři zračí překvapení. Výraz se mění v něco složitějšího. Začne se ke mně přibližovat, ale Zack ho přeruší podáním ruky. "Aidene Cruzi! Je mi ctí, že tě konečně poznávám," rozplývá se. "Jsem tvůj velký fanoušek. Miluju tě od prvního dne! Tady, vezmi si mou vizitku!" Strčí Aidenovi do ruky svou vizitku. Aiden se zdvořile usměje. "Děkuji," řekne a přeruší stisk ruky. Aidenův pohled se vrátí ke mně. Než Aiden stačí promluvit, Zack mu znovu skočí do řeči. "Chtělo by to někoho, kdo ví, jak hraješ, aby věděl, jak žiješ," prohlásí Zack. "Proto jsi na správném místě, aby ses dal dohromady s dokonalou nemovitostí. Není to tak, Carol?" Zack mi nabídne nevinný úsměv, ale v jeho očích vidím zlobu. Předstírá, že mě zahrnuje, a přitom se mě ve skutečnosti snaží ponížit. Bojuju s návalem rozpaků. Mohla bych samozřejmě lhát - po tom, co jsem celé dopoledne zkoumala Aidena, o něm rozhodně něco vím. Přesto vím, že mu řeknu pravdu. "O hokeji toho moc nevím," přiznám. "Bez ohledu na to udělám všechno, co bude v mých silách, abych ti pomohl najít to, co hledáš." Polknu nervozitu, přistoupím k Aidenovi blíž a vytáhnu vizitku. Na tváři má zvláštní úsměv. "Děkuju, Carol," řekne tiše. Při zvuku jeho hlasu, který znovu vyslovuje mé jméno, se zachvěju. Přesuneme se zpět na svá místa. Zack se okamžitě pustí do své plné žádosti o ruku."Našel jsem pro tebe perfektní místa," říká sebevědomě. Vytáhne ze složky několik referenčních fotografií. Každá fotka zobrazuje drahý dům, každá je honosnější než ta předchozí. Po několika honosných prezentacích se dostane k poslední nemovitosti na seznamu. "A tahle je moje nejoblíbenější," prohlásí. Posune Aidenovi fotografii obrovského bytu. "Tohle je prostorný penthouse, který se nachází na západní straně města. Je v samém srdci města, jen kousek od místa, kde budeš trénovat hokej." "To je skvělé," řekne Aiden. Ukazováčkem poklepe na fotku. "Je z něj úžasný výhled a má několik ložnic pro hosty... Ne že by vaši hosté chtěli spát jinde než v hlavní ložnici s vámi." Při Zackových slovech se zamračím. Narážka na přitahování žen stylovým penthousem byla zřejmá. Vím, že by se to líbilo mnoha slavným sportovcům, ale Aidenovi to nepřipadalo správné. Ve složce, kterou jsem dostala od Daniela, bylo několik obrázků jeho předchozího domu. Jeho dům byl poměrně minimalistický. Suterén, který by se skvěle hodil jako herna, byl přestavěný na soukromou posilovnu a velký bazén. Zdá se, že Zack je se svým nadhozem hotov, soudě podle toho, jak zkřížil ruce a usmál se. Aiden mu nabídne další úsměv, i když tenhle mu nedosáhne do očí. "Výběr je moc pěkný," řekne. Zack se opře na židli, zjevně spokojený se svým výkonem. Podívá se na mě s posměšným výrazem. Nevyslovený vzkaz je jasný: "Nemáš šanci". Ztěžka polknu a podívám se na svou složku. I já jsem měla několik relativně podobných vlastností jako Zack. Ve městě byla spousta honosných domů a většině slavných sportovců by se jistě některý z nich líbil. Přesto váhám. Přistihnu se, že listuju kolem extravagantnějších lokalit a mou pozornost přitahují skromnější domy. Vytáhnu vybrané fotografie a vzhlédnu. "Chápu, že tě tvůj život hodně zaměstnává," řeknu. "Jako celebrita na očích veřejnosti jsi neustále pod tlakem veřejnosti. Domy, které jsem vybral, vám umožní únik." Aidenovo obočí se zvedne. Beru to jako dobré znamení a pokračuji. Domy jsou menší než ty, které navrhoval Zack, i když rozhodně stále velké. Místo toho, abych se zaměřil na honosné interiéry, jsou mé vybrané domy mnohem střídmější a krásnější. Nejdůležitější je, že vyzdvihuji vybavení každého domu. Nezapomenu zdůraznit, že každá mnou vybraná nemovitost je vybavena rozsáhlou osobní posilovnou a bazénem. Cítím, že čím víc o každém domě mluvím, tím jsem si jistější. Nakonec svou prezentaci uzavírám. "Pokud tyto domy nejsou podle vašeho vkusu, mám připravené další podobné možnosti," říkám. "Snažím se vám zajistit dům, ve kterém se budete cítit opravdu jako doma." Od chvíle, kdy jsem začal prezentovat, Aiden nepromluvil ani slovo a dokonce se ani nepohnul. Cítím, jak na mě Zack zírá, nejspíš s posměšným výrazem ve tváři. Veškerá úzkost, kterou cítím, se rozplyne, když sleduji, jak se Aidenovi na tváři rozhostí úsměv. Poznám, že tentokrát je upřímný. Aiden se postaví na nohy."Děkuji vám oběma za doporučení," říká, "ale už jsem se rozhodl." Otočí se ke mně. "Věřím tvému rozhodnutí, Carol. Rád bych si s vámi prohlédl váš výběr." Pocítím příval radosti tak silný, že nedokážu potlačit úsměv. Slyším, jak Zack vedle mě nevěřícně prská. Než stačím promluvit, Zack odstrčí židli a vyskočí na nohy. "Fajn," odplivne si, "chápu, jak to je." Otočí se a jako nakopnutý pes se vydá ke dveřím. Když dojde ke dveřím, otočí se s pomstychtivým výrazem ve tváři. "Gratuluju, Carol," řekne sarkasticky. "Ty to s muži v našem oboru vždycky umíš." Zakoulím očima, ale neobtěžuji se reagovat. Nestojí mi za to, abych se kvůli němu hádala, zvlášť po takovém úspěchu. Když za sebou začne zavírat dveře, cítím, jak Aiden pevně svírá mou ruku. "Vrať se sem," nařídí mi Aiden.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Můj hokejový soused Alpha"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️