Dobrodružství akademie Eldergrove

"Páni, tohle je legendární Eldergrove Academy! Rozhodně je mnohem luxusnější než moje malá vesnice doma! Isolde Fairweatherová vykřikla a oči jí jiskřily vzrušením.
'Hele, já vím, že jsi vysoká a tak, ale my dvě jsme jediné z Windmere Village, které se sem dostaly. Chováš se tak mladě, je to trochu trapné,' poznamenala Cecilie Brightová a skepticky se podívala na svou společnici.
'Dobře, dobře! Už to chápu. Ale můžeš mi to mít za zlé? Konečně budeme studovat na té nóbl Eldergrovské akademii! Už jen to pomyšlení na to je úžasné,' odpověděla Isolda s vytřeštěnýma očima a hodila Cecilii ruku kolem ramen, jako by to udělal starší sourozenec. "Pojďme se ubytovat!
V kanceláři lorda Alarica.
'Takže vy dvě jste Cecilia Brightová a Isolda Fairweatherová?' Lord Alaric, muž středního věku s brýlemi, vyzařoval směs autority a šarmu, kterému bylo těžké odolat.
"Ano, to jsme my! Právě jsme přijeli z Windmere Village," zahihňala se Isolda a před ředitelem se ze svého obvyklého divokého já okamžitě proměnila ve zdvořilou, usměvavou dívku.
To byla opravdu velká proměna.
"No, ode dneška jste obě oficiálně studentkami Eldergrovské akademie. Vyučování začíná zítra, tak ať nepřijdete pozdě. Vaše kolej se nachází v Rytířské čtvrti B, pokoj 305 ve třetím patře. Rozumíte? Lord Alaric zamíchal nějakými papíry.
"Mám to! Díky! Teď se vydáme do naší koleje, paní Elowen! Isolda zacvrlikala, už si brala zavazadla a stála u dveří, sotva dokázala potlačit své vzrušení.
"Tak běžte," řekl lord Alaric, stále soustředěný na svůj úkol.
"Ha ha! Nemůžu uvěřit, že já, Isolda Fairweatherová, jsem tady konečně studentkou! Ha ha!" vykřikla a Cecilie nevěřícně zavrtěla hlavou.
"Vážně, můžeš být chvíli zticha? Vždyť jsou tu ještě další lidé. Kdybys nebyla moje nejlepší kamarádka od dětství, asi bych tě nakopla,' řekla Cecilie, které došla trpělivost, a pevně zatahala Isoldu za paži.
"Au! Dobře, dobře, zmírním to! Isolda se zkroutila a chytila se za ruku, za kterou ji Cecilie tahala.
"Páni, podívej se támhle! To je lord Jasper?" vykřikla najednou jedna dívka.
"Počkat, je to opravdu Jasper Fairweather? On je tu dneska taky na vyučování?" zašeptala další dívka v úžasu.
'Je to opravdu legendární lord Jasper Fairweather? Co tady dělá?" zašeptal někdo další.
'Slyšela jsem, že se jeho sestra právě vrátila z ciziny a přitáhla ho s sebou. Trénuje taekwondo, takže asi trvala na tom, aby začal chodit do školy. Jaké štěstí pro nás, budeme ho vídat každý den!" řekl zasněně jeden z obdivovatelů.
'Je to syn z té nesmírně bohaté rodiny, že? Slyšela jsem, že jsou tady nejbohatší!" ozvala se kamarádka.
"Rozhodně! A je tak hezký!
Cecilie a Isolda se otočily a uviděly ho: lord Jasper s krátkými, sluncem políbenými vlasy vesele kráčel po školním dvoře. Jeho hranatá tvář vyzařovala šarm a měl ten nenuceně chladný výraz, který ho nechával vyniknout.
"Páni, ten je fakt něco! Cecilie se rozplývala a oči jí jiskřily jako hvězdy. Sevřela si ruce podél tváří a prakticky omdlela. 'Je prostě tak neuvěřitelně krásný!'

"O co jde? To, že je hezký, ještě nic neznamená. Hezký a mladý ti žaludek nenaplní. Isolde Fairweatherová se ušklíbla, když zpovzdálí pozorovala stále populárnějšího dědice Jaspera Fairweathera. Když Isolda vyrůstala ve skromné Windmere Village, vždycky jí privilegované děti připadaly nesnesitelné. Nebyly pro ni ničím víc než rozmazlenými dětmi, které dostaly všechno na talíř. Když ho dál pozorovala, její opovržení se jen prohlubovalo. "Vždyť ani není tak hezký! Můj pes má lepší srst než on,' dodala s dramatickým nádechem.
Její slova se ozývala jako hromová rána po celé Lordově zahradě a všechny přimrazila na místě, když se otočili, aby se podívali na toho 'mladého všeználka', který dělá vlny.
Jasper se zarazil a zúžil oči na dívku před sebou.
Isolda nečekala, že se její hlas ponese tak daleko, ale teď, když se na ni upíraly všechny ty oči, nemohla couvnout. Zocelená odhodláním si založila ruce na bocích a zaujala pózu šéfa.
"Mluvila jsi o mně? Jasper se zeptal a s nechápavým výrazem se na ni podíval. Připadalo mu to směšné; ani nevěděl, kdo ta dívka je, a přesto měla tu drzost ho 'urážet'. Ještě směšnější bylo, jak se ho tahle vesnická dívka, oděná do těch nejprázdnějších květovaných šatů se slunečnicemi - vlasy spletené do copů a pár jasně zelených bot - odvážila vyzvat.
"Ano, byla jsem! Co je ti do toho? Isolda odpověděla a její statečnost mírně ochabla, když si prohlédla jeho bezcitnou tvář.
Kolem nich se dívali studenti a očekávali, že se ta naivní dívka bude krčit a omlouvat. Místo toho se dočkali poměrně odvážného projevu vzdoru. Začal se shromažďovat dav, který chtěl být svědkem souboje mezi "ošklivým káčátkem" a pohledným vrstevníkem.
"To jako vážně? Nezapomněla sis dnes ráno uvařit mozek? Takhle ses oblékla schválně, abys upoutala mou pozornost, že? Tyhle nesmysly dělám jen proto, abych si tě zapamatoval! Jasper se usmál a ústa se mu zkroutila do pobaveného úsměvu.
"Pfft~" Isolda se při jeho slovech nekontrolovaně rozesmála, strach na chvíli zapomněla. 'Myslíš, že tě chci přitahovat? Ještě nikdy jsem nepotkala někoho, kdo by měl o sobě tak vysoké mínění - to je příliš směšné!
Jasper zůstal šokovaně stát, když se ozval Isoldin smích, který ho zcela zaskočil. Ještě nikdo jiný si nedovolil se mu takovým způsobem vysmívat.
"Hej, hej, Isolde! Pojďme! Cecilia Brightová, její kamarádka, se snažila Isoldu odvést pryč, zatímco studenti kolem nich nevěřícně zírali.
"Aha? Isoldin smích se vytratil, když se podívala na rostoucí dav. Když si uvědomila, jakou pozornost přitahují, přinutila se k úsměvu, popadla Cecilii za ruku a zvolala: "Pojďme utíkat! Než kdokoli stačil říct další slovo, rozběhla se a táhla Cecilii směrem k internátu.
"Ty malá potížistko! Jasper za ní zavolal, stále se vzpamatovával z toho setkání. "Nenech se znovu chytit, nebo přísahám, že toho budeš litovat! Ale to už byla Isolda vzdálenou postavou a uháněla s kamarádkou pryč.

"Co to je za zírání?! Jasper Fairweather si otřel slinu z brady a nechápal, proč ráno po probuzení cítil potíže. Nikdy nečekal, že narazí na někoho tak arogantního, jako je Rowan.

"Těsný souboj! Sledoval nás? Isolde Fairweatherová se zhroutila na postel a těžce oddychovala, když se dostala zpátky do jejich koleje.

"Jak by mohl? Tohle je přece dívčí kolej,' odpověděla Cecilia Brightová, odložila Isoldino prádlo a vrhla na ni zuřivý pohled. "Proč trváš na tom, že jsi tak lehkomyslná? Když se dostaneš do problémů, stáhne mě to s sebou! Víš přece, jaký je Cedric velký bratr frajer. Proč by sis s někým takovým vůbec zahrávala?

"Já vím, že je to fešák! Ale já tyhle typy kluků nesnáším. Chovají se, jako by jim patřil svět, a myslí si, že peníze je opravňují k aroganci. Slyšela jsi, co řekl? Obvinil mě, že s ním flirtuju. Vážně, kdo si myslí, že je?" Isolda si odfrkla a její frustrace byla hmatatelná.

"Fuj, ani na tebe nemůžu přijít. Jasně, je zahleděný do sebe, ale buďme realisté, taky neuvěřitelně dobře vypadá. To charisma, Alaricova atmosféra, rodinné zázemí - to je docela záviděníhodné,' zamyslela se Cecilie a trochu se zasnila.

'Pfft~' Isolda se své zamilované kamarádce vysmála. 'Jsi beznadějná. Potřebuju si zdřímnout.' S tím se rozvalila na posteli.

"Počkej chvilku," řekla náhle Cecilie.

'Proč křičíš? Snažíš se vyvolat duchy? Isolda zabručela.

"Co přesně říkal ten Jasper Fairweather? Cecilie naléhavě pokračovala.

"Proč tě to zajímá? Nepamatuju si každé slovo a upřímně řečeno, jsem příliš vyčerpaná na to, abych o tom mluvila,' opáčila Isolda a přetáhla si deku přes hlavu.

'Myslím, že jsem ho slyšela, jak říká, že už tě nechce vidět, jinak bys mohla...' Cecilie pokračovala s vytřeštěnýma očima.

"Počkej, cože? Isolda vystřelila z postele. 'Co s tím mám dělat?'

"S tím toho moc nenaděláš. Jen se snaž nekřížit cesty. A když už, tak se mu vyhni,' poradila Cecilie nonšalantně.

"Ach, můj drahý příteli, musíš mi pomoct! Isolda zakňourala a přitiskla se k Ceciliiným zádům.

"Přestaň být tak rozmazlená. Udělám, co budu moct, abych ti pomohla, ale no tak - sbal se, zítra máme vyučování. Nezapomeň, že lord Alaric říkal, že můžeme přijít pozdě!

"Dobře, dobrou noc! Isolda zavolala a otočila se.

"Dobrou noc.

Druhý den...

"Cože?! To už je tak pozdě? Cecilia Brightová se prudce napřímila a spěšně zkontrolovala svůj telefon. "To snad ne! Je 7:50 ráno? Přiběhla k posteli Isoldy Fairweatherové a strhla z ní přikrývku.

"Au! Co se děje? Na tohle je moc brzy! Isolda vykřikla a třela si červenou tvář, očividně naštvaná.

"Podívej, už je skoro čas na vyučování! Za deset minut přijdeme pozdě! Cecilie řekla a hlas jí zabarvila naléhavost.

"Vážně? Proč jsi mě nevzbudila dřív? Co máme dělat?" Isolda zpanikařila.

"Přestaň mluvit a už se oblékni! Cecilie ji vyzvala.

"Utíkej, utíkej! Máme dvě minuty! Bože, pomoz nám! Isolda křičela a spěchala se připravit.

"Proč musíš pořád žvanit? Copak nevidíš, že utíkám? Cecilie se rozštěkala a už se dala do pohybu.
"Už je to jen půl minuty! Isolda vykřikla.

"To je naše učebna? Pojď! Když Isolda spatřila budovu, pocítila nával naděje a zrychlila krok.

"Zbývá deset vteřin!

"Támhle přede mnou je Učebna učenců! Mohli bychom to stihnout! Isolda se rozzářila vzrušením.

Dveře byly přímo před nimi a oni měli tři vteřiny k dobru...

"Páni! Kdo mě takhle chytil do očí? Au! Zrovna když se Isolda chystala dojít k Učebně učenců, někdo vystoupil a srazil ji k zemi. Podívala se na toho, kdo jí narušil její chvíli.

"To jsi ty?!

"V žádném případě, to jsi ty?

"Skvělé, není divu, že mám dnes pocit, že jsem prokletý, to ty! Isolde Fairweatherová se pomalu odlepila od země, oprášila si šaty a nevěřícně vytřeštila oči.
"Perfektní načasování. Ušetří mi to práci s hledáním tebe,' odpověděl Jasper Fairweather, sundal si sluneční brýle a přistoupil blíž k Isoldě, na tváři se mu objevil šibalský úsměv. Naklonil se k ní, až se jí rozbušilo srdce.
"Hej, co si myslíš, že děláš? Snažíš se se mnou osvěžit?" Isolda vystřelila zpátky a cítila chlad, přestože bylo léto. Instinktivně zkřížila ruce na hrudi.
Jasper pokračoval v pomalém postupu, centimetr po centimetru. Právě když napětí dosáhlo vrcholu, žena středního věku s velkými černými brýlemi si odkašlala a přerušila je. "Jaspere Fairweathere, je čas na hodinu. Byla to paní Elowenová.
"Aha? Jasper se otočil a na okamžik odvrátil pozornost od Isoldy. Upravil si sluneční brýle a s úsměvem řekl: 'Dnes je první školní den. Měl bych na paní Elowenovou udělat dobrý dojem. Tentokrát se považuj za šťastlivce, Isolde. Až se potkáme příště, osud už nemusí být na tvé straně.
Ve skutečnosti mu nešlo ani tak o to, aby udělal dojem na paní Elowen, jako o to, že na něj bude jeho sestra tlačit, aby se na Eldergrovské akademii choval slušně.
"Hej, paní Elowen! Isolda a Cecilie Brightovy si najednou uvědomily, že se snaží pozdravit svou učitelku.
'Vy musíte být Cecilia Brightová a Isolde Fairweatherová, ty nové studentky, které se sem dostaly s tak skvělými známkami. Předpokládám, že víte, jak se vyhnout problémům? Paní Elowen si posunula brýle a zadívala se na třídu učenců. "Zdá se, že vy a Jasper jste měli těžké začátky. Doporučuji se mu vyhýbat, pokud chceš, aby vše probíhalo hladce. Teď pojďme dovnitř na hodinu.
"Ano, madam. Následovali paní Elowen do třídy.
"Všichni poslouchejte. Od této chvíle budou tito dva vašimi novými spolužáky. Určitě jim pomáhejte," oznámila paní Elowen.
"Ahoj, já jsem Isolda Fairweatherová," řekla Isolda.
Já jsem Cecilie Brightová,' dodala Cecilie.
"Počkejte, vy jste Isolda Fairweatherová? Ta, která včera urazila rodinu Jaspera Fairweathera? Vy se tu ještě odvažujete ukázat? Vypískla dívka oblečená v křiklavém stylu, odložila zrcátko a ušklíbla se.
"Tak to jsi ty? Myslela jsem, že jsi nějaká vznešená dáma. Ukázalo se, že vypadáš, jako bys právě vylezla z houští!" přidala se další dívka a třídou se rozlehl smích.
"Nech toho! Paní Elowen to zaskočilo, ale zachovala si autoritu. 'Jestli se ještě někdo ozve, okamžitě ho vykážu ze třídy!
Ve třídě učenců zavládlo ticho.
"Dobrá, Cecilie Brightová, Isolde Fairweatherová, můžete si sednout tam," pokynula paní Elowen a ukázala na dvě místa za Jasperem.
"Vážně? Proč má sedět vepředu? Uf! Teď musím sedět za ním jako spolužačka! To je prostě skvělé! Isolda si bručela pod nosem, očividně naštvaná.
"Přestaň se flákat! Běž si sednout a připrav se na hodinu,' řekla paní Elowen pevně a pohlédla na Isoldu.
"Aha, jasně. Dobře," zamumlala Isolda.
"Ahoj, Cecilie," zašeptala Isolda své kamarádce sedící vedle ní.
'Cože? Je čas na vyučování. Můžeme si popovídat potom. Musíme dnes na paní Elowen udělat dobrý dojem.
"Pokud se budeme držet při zemi, bude to v pořádku. Ale věřila bys, že Jasper prospí celou hodinu a nikdy se nedostane do problémů? Isolda se ušklíbla a kradmo pohlédla na Jaspera, který už usnul.
"Co na tom záleží? Jeho rodina je v balíku. On to prostě přežije, zatímco my musíme skutečně chodit do školy a vydělávat si na živobytí,' odpověděla Cecilie a v jejím tónu se ozývalo zklamání.
"Pravda, pravda. Knihy před chlapci, že? Isolda řekla, když obě mlčky přemýšlely o nadcházejících studijních výzvách.
Jasper se náhle otočil a pohlédl na Isoldu. "O co ti jde?
'Já? Já tu jen sedím a užívám si hodinu. Ty pořád spíš, zatímco já si dělám poznámky. Nevšímej si mě! Isolda odpověděla, zamávala mu před obličejem propiskou a předstírala, že pilně čmárá.
"Vážně, co jsem ti kdy udělala? Proč jsi mi kopla do židle? Zbláznila ses nebo co? Jasper se dožadoval a jeho rozmrzelost viditelně stoupala.
"Hele, já jsem ti do židle nekopl! Jen jsem tiše seděl! To ty jsi náměsíčný při hodině! Isolda opáčila vzdorovitě i pobaveně.
"Cecilie, ona mě vážně ignoruje? Jasper se otočil a vřel frustrací nad Isoldinou nehoráznou ignorací.
Cecilie cítila, jak mezi nimi narůstá napětí, a tušila, že brzy dojde k výbuchu. "Isolde...
Isolda ignorovala její prosbu, dál se soustředila na své poznámky a předstírala nevinnost.
"Vážně?! Ty si se mnou chceš hrát? Jasper vykřikl, vstal ze svého místa a ignoroval autoritativní pohled paní Elowen. "Ptám se tě na něco. Odpověz mi!
Isoldu přepadl strach, když si uvědomila, jak neústupný Jasper přede všemi je. Koktavě řekla: "Ehm, já...
"Jasper Fairweather! Co se to tu děje? Paní Elowen vstoupila dovnitř, šokovaná Jasperovým chováním. Navzdory vlivu jeho rodiny zachovala klid a prohlásila: "Oba dva - Isolde Fairweatherová, Jaspere Fairweathere - jděte na chodbu na hodinu!
"Ježíši! Isolda střelila po Jasperovi pohledem a vyrazila z Učebny učenců, v její tváři bylo patrné zklamání.
"To je fuk! Jasper vykulil oči na Isoldina záda, než ji následoval ven, oba ještě rozčilení z jejich setkání.

"Mohl byste se trochu posunout? Překážíš mi. Isolde Fairweatherová se podívala na svého bratra Jaspera s odporem, který by si člověk mohl dovolit vůči tulákovi. Cítila se ještě odporněji, než by se cítila při pohledu na nějakého tuláka na ulici.
"Fuj, koho zajímáš ty? Kdo si myslíš, že jsi? Jasper odvětil, na okamžik zaskočen, než se posunul stranou a vytvořil si od sestry určitý odstup.
"Kdo jsem já? Dovol, abych ti připomněl: Jsem Isolda Fairweatherová - Isolda Fairweatherová! To si už konečně uvědom! S rukama založenýma na bocích a vypnutou hrudí připomínala spíš zuřivou bojovnici než podrážděnou sestru.
"Ty! Jasper se ještě nikdy nesetkal s tak bojovnou osobou. Proč si myslela, že mu může poroučet svými sebevědomými prohlášeními? 'To je fuk, nechme to stranou. Musíme si promluvit o něčem důležitém.
"O něčem důležitém? Myslíš, že o tom rozhoduješ ty? Nemám čas na tvoje nesmysly! S tím si Isolda zakryla uši a vyzývavě na něj zamrkala, jako by ho vyzývala, aby pokračoval. "Jen do toho, vyplivni to - uvidíš, co se stane!
"Ty! Jasper byl na okamžik bezradný. Dívka ho ještě nikdy nezahnala do kouta. Jeho typicky drzé chování ochablo, když se kousl do podráždění a zadíval se na Isoldu.
"Na co zíráš? Ještě nikdy jsi neviděl krásnou dívku? Isolda mu to oplatila a z jejího tónu kapal sarkasmus.
"Krásnou? Ty? Jsi jen dinosaurus! Jasper si ji změřil a všímal si jejího divokého chování. Ještě včera měla dva copy, ale dnes jí vlasy kaskádovitě vlály v rozcuchaném drdolu. Slunečnicovou sukni nahradily obyčejné bílé šaty a ty do očí bijící zelené boty se změnily v jednoduché černé sandály. Přestože byla průměrně vysoká, působila dojmem, který byl všelijaký.
Jak mohla vypadat tak jinak než předešlý den?
"Dinosaurus? Už jsi někdy viděla dinosaura v šatech? Isolda cítila, jak se vzteká. Na koupi těchto šatů šetřila celou věčnost, byl to vzácný požitek, na který dlouho šetřila. Bylo to pro ni vyjádření, že nepatří do stejné třídy jako mnoho bohatých dětí na Eldergrovské akademii. Koneckonců Isolde Fairweatherová byla osmnáctiletá dívka, která se chtěla trochu oblékat - na tom není nic špatného! Bylo k vzteku, když ji někdo nazval dinosaurem.
Čas se vlekl a Jasper stále neodpovídal.
"Hej! Proč nic neříkáš? Bojíš se mi říct do očí, že jsem dinosaurus? Isolda přistoupila blíž, oči vytřeštěné a téměř vypoulené frustrací.
"Ehm, proč křičíš? Snažíš se mě vyděsit? Jaspera její náhlý výbuch zaskočil.
'Zeptám se tě naposledy - kde vypadám jako dinosaurus?" Isolda před ním držela pěst a třásla s ní, jako by to byla zbraň, aby mu vnutila svůj názor.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Dobrodružství akademie Eldergrove"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈