Učiň mě neodvolatelně svým

Kapitola 1

Jana

"Dobře, dovolte mi, abych sem přivedla pana Savage, aby si prošel váš životopis."

Zírala jsem na ženu, která se jmenovala Poppy nebo Pippy nebo něco stejně falešně znějícího. Jen jsem přikývla, nehodlala jsem se chovat jako chytrák a ptát se, proč musím mluvit s majitelem klubu, když se u nich ucházím o práci striptérky. Potřeboval snad vědět, kam jsem chodila do školy, než jsem se svlékla?

Pippy nebo Poppy, nebo jak se sakra jmenovala, se zvedla a nechala mě v té přepychové kanceláři samotnou. Musela jsem tomu místu dát za pravdu; bylo to tu na úrovni, jako by muži museli vypláznout hromadu peněz, jen aby se dostali do VIP místnosti.

Začal jsem si vybírat žmolky na košili. I když tam nejspíš nic nebylo, cítila jsem, jak mi stoupá nervozita. Vteřiny se posouvaly mučivou rychlostí. A pak jsem ucítil, jak se mi ježí chlupy na zátylku.

V místnosti bylo čím dál větší horko, vzduch byl hustší. Kůži jsem měla napjatou, a přestože jsem stála čelem ke stolu a neslyšela nikoho vstoupit, věděla jsem, že do místnosti někdo vešel.

Otočil jsem se na židli a stál tam on, impozantní postava vysoká přes metr osmdesát, v tmavém třídílném obleku, který měl vepsanou autoritu. Měl krátké vlasy barvy uhlí. Měl tmavě modré oči, tak tmavé, že by skoro mohly být černé. A viděl jsem tetování, které mu vykukovalo zpod límce košile a saka a plazilo se mu po rukou.

Ale byl to jeho výraz, jeho soustředění na mě, co mě přimělo sedět rovněji.

Přistoupil blíž, nic neříkal, nespouštěl ze mě pohled. Posadil se za stůl, konečně ode mě odvrátil pohled a zadíval se na složku s mým životopisem.

Dlouhé chvíle nedělal nic jiného, než že se díval na ty formuláře, na mou kvalifikaci. Nevěděla jsem, co se snaží zjistit, když jsem se tu přišla svléknout.

"Jsem Cole Savage, majitel klubu. Řekněte mi, slečno Banksová, proč byste tu chtěla pracovat?" "Ano," odpověděl jsem.

To myslel vážně? Chtěl snad nějaké dlouhé, rozvláčné vysvětlování, proč chci stát před místností plnou mužů, jejichž pohledy sjíždějí mé částečně nahé tělo, těsně předtím, než se budu otáčet na stříbrné tyči?

Místo abych lhal a vymýšlel si výmluvy, proč potřebuji peníze, řekl jsem mu pravdu.

"Dřív jsem tancovala." Když na mě jen zíral, pokračovala jsem. "Dělala jsem balet, ale poranila jsem si kotník a už jsem ho nemohla dělat. Místo toho, abych dělala nějakou bezvýznamnou práci, uklízela stoly nebo roznášela lidem jídlo, napadlo mě, že nejrychlejší způsob, jak splatit dluhy, je dělat striptýz."

Nic neřekl, jen se opřel v koženém křesle, ruce složené na široké hrudi, pohled upřený do nitra.

Posunula jsem se na sedadle a pocítila nepříjemnou tíseň v celém těle. Nevěděla jsem, co to s tím mužem je. Když jsem ho měla jen pět metrů od sebe a jeho výraz ve mně vyvolával pocit, že do mě vidí skrz naskrz, že zná každé moje tajemství, cítila jsem se nesvá.

Zavřel složku a zablokoval můj životopis, takže jsem měla pocit, že tohle je konec příběhu. Možná se mu nelíbilo, co viděl? Nebyla jsem dobře obdařená v oblasti hrudníku, neměla jsem křivky, které by se táhly na míle daleko. Rozhodně jsem nebyla stvořená jako ženy, které jsem viděla tančit v jeho klubu.

Byla jsem baletka až na dřeň, i když jsem seděla před majitelem striptýzového klubu a žádala ho, aby mi dal práci svlékat se před cizími lidmi. Byla jsem půvabná, štíhlá. Ale věděla jsem, že tančím krásně.

Kdyby chtěl, abych mu předvedla, co umím, byla bych víc než ochotná předvést mu show, na kterou by nikdy nezapomněl.

Pak se naklonil dopředu, ruce sepnuté na stole. Zírala jsem na jeho prsty, jak byly dlouhé a silné. Hřbety rukou měl potetované, klouby na rukou měl potetované stejným inkoustem. Kolik toho měl tenhle muž na sobě? Kolik z jeho zlatavé, tvrdé kůže bylo pomalováno abstraktními, zdánlivě nebezpečnými černými čarami?

Kupodivu jsem to chtěl vědět. Chtěl jsem to vidět na vlastní oči.

Nevím, čím to bylo, ale měl jsem z něj pocit, že chodím po laně a země pode mnou je nekonečná prázdnota neznáma.

Ale měla jsem pocit, že spadnout z toho lana do propasti by nebylo to nejhorší, co mě kdy potkalo.

* * *

Cole

Z kanceláře odešla teprve před pěti minutami, ale celé mé tělo bylo stále v jednom ohni. Můj penis byl stále jako olověná trubka mezi mými stehny, bolel a potřeboval být zabořený hluboko v její kundičce.

Ve chvíli, kdy jsem ji uviděl, jak tam sedí, její dlouhé černé vlasy byly vlnou rozlitého inkoustu podél ramen a zad, ta majetnická touha do mě vjela. Nikdy jsem necítil, že by mi tělo bylo tak tvrdé, tak napjaté. Ještě jsem jí ani neviděl do tváře, ale věděl jsem, že bude moje.

To se mi kurva splní.

A pak jsem obešel stůl a zadíval se na její jemné rysy: velké modré oči, které na mě zíraly, doširoka otevřené, nejisté, nevědomé. Vypadala trochu váhavě, skoro se bála.

Dobře.

Byla chytrá.

Byl jsem člověk, který byl zvyklý vidět v očích lidí strach v okamžiku, kdy mě spatřili. Takový jsem byl, takový jsem žil život. Nikdy jsem netvrdil, že jsem dobrý člověk. Živil jsem se tím, co ostatní považovali za tabu, dokonce za špatné.

Jana Banksová.

Už její jméno mi postavilo ptáka.

Přestože byla nádherná, nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl, už jen představa, že by se měla svléknout před bandou nadržených bastardů, mě rozzuřila.

Denně jsem byl obklopen povrchní krásou. Měl jsem před očima samé kozy a zadky. Ale tohle byl obchod, a tak jsem se na to díval. Se svými zaměstnanci jsem nešukal, ať už po mně vyjeli sebevíc.

Ale kvůli Janě jsem pravidla ohýbal, dokud se kurva nepřetrhla vejpůl.

Nepochyboval jsem, že by mi vydělala spoustu peněz, kdyby se svlékala a brousila své nádherné tělo podél té stříbrné tyče. Ale za těch pět minut, co jsem byl v její přítomnosti, jsem chtěl jen ji.

Bezpochyby jsem věděl, že ji udělám svou.

Držel jsem se té majetnické, panovačné povahy, která mi pomohla projít životem. Kdyby tu Jana chtěla pracovat, najal bych ji. Ale brzy by si uvědomila, že jediná osoba, pro kterou by se svlékala, jsem já.

Kapitola 2

Jana

Hlasovou schránku jsem si musela poslechnout už třikrát. Pan Savage chtěl, abych přišla a zatančila mu... v soukromí.

Ačkoli mě to nepřekvapilo, protože ve většině striptýzových klubů se předtím, než se vůbec uvažovalo o přijetí tanečnice, konal konkurz, tento konkrétní případ mě velmi znervózňoval.

Byla to práce, způsob, jak si vydělat peníze a zaplatit dluhy. Kromě toho, kdyby se můj, doufejme, brzy budoucí šéf dozvěděl, že jsem vlastně panna, nejspíš by se mi vysmál.

Jak by mě mohl pro tuhle práci brát vážně, když nemám žádné sexuální zkušenosti? Copak tanečnice nemusela mít tu erotiku, tu znalost, jak člověka vzrušit, aby ho svedla, aniž by se ho dotkla?

Ale já tančit uměla a šlo mi to zatraceně dobře. Nemusela jsem vědět, jak se ve mně cítí penis, abych se uměla hýbat.

Musela jsem mu jen dokázat, že jsem dost dobrá.

Popadla jsem tašku, která stála u vchodových dveří, vzala klíčky od auta a zadívala se na sebe do malého zrcadla nad stolkem v předsíni.

Foyer... mohla jsem se zasmát tomu výrazu, který jsem právě použila. Byt, ve kterém jsem bydlela, byl špinavý, vybydlený a měl jednu ložnici s věčným zatuchlým zápachem, loupající se linoleum v kuchyni a koberec v obýváku, který vypadal jako ze sedmdesátých let.

Ale tohle byl domov, alespoň dokud jsem si nemohla dovolit něco lepšího.

Nastoupil jsem do své mizerné, otlučené hondy. Náhodně jsem si vyčesala vlasy a stočila je do drdolu. Zapnula jsem si je sponkou, uhladila si prsty lehce tmavé kruhy pod očima a snažila se zklidnit dech.

Neseděla jsem tam moc dlouho, protože jsem věděla, že udělat dobrý dojem, i kdyby to mělo být pro striptýzový klub, je v mém nejlepším zájmu.

Nastartovala jsem motor a vyrazila po silnici, aniž bych věděla, jak bude den probíhat, ale cítila jsem, jak mnou cloumá vzrušení.

Na Coleovi Savageovi bylo něco, co mi rozproudilo krev v žilách, z čeho se mi potily dlaně a bušilo srdce. Věděla jsem, že cítit takové vzrušení, takovou reakci na muže, kterého jsem ani neznala a se kterým jsem se setkala celkem jen na pět minut, je směšné.

Ale také jsem nemohla zabránit tomu, jak působil na mé tělo. Od chvíle, kdy jsem opustila jeho kancelář, jsem myslela jen na něj. Obrazy, které se mi míhaly hlavou, byly odporné. Věci, které jsem chtěla, aby mi udělal, mě nutily červenat se, i když jsem byla sama.

Ať už jsem byla hloupá, nebo ne, lpěla jsem na svých emocích, na svém vzrušení. Nechtěla jsem, aby skončily, nechtěla jsem, aby zmizely tak snadno jako všechno ostatní v mém životě.

I když jsem nebyla zlomená a neměla jsem hrozné dětství, přišla jsem o život, o věci, které jsem milovala. Balet byla věc, které jsem litovala nejvíc. Když vám rodina dávala najevo zklamání nad tím, že z vás nebude vytoužená tanečnice, bylo těžké nevstřebat tu temnou slabost, která vás sžírala jako nic jiného.

Ale dobře jsem udělala, že jsem se udržela nad vodou. Místo toho jsem přijala to, co jsem měla, to, v čem jsem byla dobrá.

A právě teď to bylo udělat dojem a ukázat Coleovi Savageovi, co můžu nabídnout.

* * *

Cole

Pro tuto chvíli jsem klub speciálně uzavřela. Chtěl jsem sledovat Janu při tanci bez jakéhokoli rušení nebo rozptylování.

Chtěl jsem, aby tančila jen pro mě.

Zavedl jsem ji do zadní místnosti, protože i když v klubu nikdo jiný nebyl, chtěl jsem mít soukromí. Nechtěl jsem, aby se na ni někdo díval, nechtěl jsem, aby někdo viděl, jak se svléká. To bylo všechno pro mě. Byla moje.

Moje.

To jediné slovo ještě nikdy neznamenalo tolik.

Byla nervózní, to bylo jasné podle toho, jak neustále kroutila prsty, podle zrychleného tepu přímo pod uchem. Věděl jsem, že se mě chce zeptat, proč v klubu nikdo jiný není, protože jsem viděl, jak se rozhlíží kolem sebe a ve tváři má zmatek.

Strčil jsem do zadních dveří, podržel jí je a nechal ji projít kolem sebe. Když mě míjela, zhluboka jsem se nadechla, hlavu mi naplnila sladká vůně květin a cukru.

Okamžitě se mi postavil.

I když jsem věděl, že až bude na tom pódiu a bude pro mě kroutit svým tělem, i když bude ještě úplně oblečená, můj penis bude tvrdý jako skála.



Nikdy jsem necítil tak silnou potřebu nárokovat si ženu. Už je to několik let, co jsem si vzal ženu do postele. A i předtím jsem to dělal jen zřídka. Léta celibátu, kdy jsem netoužil po opačném pohlaví, podněcovala mou potřebu, aby se můj podnik rozrůstal.

Ale stačila mi vteřina pohledu na Janu, abych věděl, že ji neodvolatelně chci. Než skončí týden, bude mi patřit každý její centimetr.

Insta-love, insta-lust, ať už se tomu říká jakkoli... bude moje.

Jakmile jsme byli oba v místnosti určené pouze pro VIP, zavřel jsem dveře, tiché cvaknutí znělo ohlušujícím způsobem, jak se ticho protahovalo.

Stála tam, dívala se na pódium a ruku měla pevně omotanou kolem popruhu tašky. Přešel jsem k jednomu ze stolů, popadl převrácenou židli, která na něm ležela, a položil ji na podlahu. Posadil jsem se a nemluvil, protože jsem věděl, že je dost chytrá na to, aby poznala, že chci, aby to začalo.

Protože pravda byla, že jsem byl kurevsky připravený na to, aby se dostala na pódium a ukázala mi, co umí.

Trvalo jí jen pár vteřin, než se přesunula k mírně vyvýšenému pódiu.

Světla už byla částečně ztlumená, jediná záře svítila na stříbrný bar. Srdce mi bušilo, to vzrušení se mnou lomcovalo už jen při pomyšlení na to, co uvidím. Byl to teprve jeden den, co přišla do mé kanceláře, ale od té doby jsem myslel jen na ni.

Věděl jsem, že mě nezklame, jednoduše proto, že byla dokonalá.

Kapitola 3

Jana

Zírala jsem na jeviště, ovládala mě nervozita a srdce mi bušilo jako o závod. Věděla jsem, že by se mi třásly ruce, kdybych je neměla sevřené v pěst.

Cítila jsem na sobě jeho pohled, to temné, pronikavé soustředění, které mě nutilo ostře vnímat své okolí. Zhluboka jsem se nadechla, přešla k pódiu, udělala tři kroky, které byly nutné k tomu, abych se na něj dostala, a odložila tašku.

"Kdyby ses potřebovala převléknout, vlevo je malá šatna." Jeho hlas byl tak hluboký, temný a velitelský.

Podívala jsem se na něj přes rameno a zadívala se mu přímo do očí. Rozhodně to nebylo poprvé, co jsem se účastnila konkurzu na striptérku, ale z nějakého důvodu jsem byla k smrti vyděšená.

"Nemusím se převlékat. Přišla jsem připravená."

Sako do půli stehen, které jsem měla na sobě, jsem měla pevně stažené kolem pasu kravatou. Rozepnula jsem ji, sundala si bundu z těla a odhodila ji stranou. Sklouzla jsem z balerínek a sehnula se, abych otevřela tašku. Vytáhla jsem černé lakované lodičky na podpatku a nazula si je.

Srdce mi bušilo jako o závod a cítila jsem, jak mi prudce buší u kořene hrdla. Jakmile jsem tašku odsunula z cesty, otočila jsem se a postavila se čelem ke Coleovi. Pozoroval mě s nečitelným výrazem, tvář částečně zahalenou stínem, velké tělo impozantní.

Zvedl ruku a já viděla, že drží malý ovladač. O vteřinu později začala z reproduktorů nad hlavou hrát hudba.

"Až budeš připravená, Jano."

Ze způsobu, jakým vyslovil mé jméno, mi přeběhl mráz po zádech. Znělo to tak důvěrně, jako by mě znal, jako by předtím viděl každý kousek mého těla. Jako by věděl, kdo jsem, a předvídal tento okamžik.

Zavřela jsem oči, zhluboka se nadechla a soustředila se na svůj úkol. Byla jsem tu, abych na něj udělala dojem, abych mu ukázala, že budu pro jeho firmu přínosem.

Otevřela jsem oči a přešla ke stříbrnému baru. Zvedla jsem ruku a obtočila prsty kolem lesklé tyče, cítila jsem, jak se kov pod mým dotykem zahřívá.

Nad hlavou dál hrála hudba, jemnější, svůdný tón, ale zároveň měla takový kousavý nádech. Začala jsem se hýbat. Oblečení, které jsem měla na sobě, byla miniaturní sukně s růžovou krajkou na okraji. Horní díl se mi zastavoval až u půlky těla, měl hluboký výstřih a stejnou krajku kolem živůtku, což zdůrazňovalo můj dekolt.

Na striptérské poměry jsem byla dost přehnaně oblečená, ale čím víc jsem se dostávala do písně a tance, tím víc ze mě oblečení padalo.

Soustředila jsem se jen na to, co dělám, a ne na to, že Cole je jen pár metrů ode mě a jeho intenzivní pohled mi vypaluje díry do zátylku. Cítila jsem, jak mě pozoruje, jako by mi prsty přejížděly po obnaženém blesku. Po pažích mi naskočila husí kůže a přeběhl mi mráz po zádech.

Pak jsem se začala hýbat, tiskla jsem své tělo k tyči, pohupovala boky a vyvolávala touhu každého, kdo se díval. To byl cíl, přimět je, aby po mně toužili, i když věděli, že mě nemohou mít. Čím víc jsem se do toho dostávala, tím víc bylo v místnosti horko.

Oči jsem měla stále zavřené, soustředila jsem se na tanec. Pohyby byly smyslné, svůdné. Byly směsicí mého baletu a erotiky, kterou jsem cítila, když jsem věděla, že mě sledují... že mám moc.

A pak jsem se vzdálila od tyče a začala si rozepínat svršek, stále jsem se pohupovala v bocích, stále jsem byla sexuální. Nechala jsem látku sklouznout po těle, až spadla na zem. Moje prsa byla volná, obnažená. I když mi bylo horko, vzduch, který se dotýkal mých bradavek, se zdál být chladivý, takže se jejich špičky dmuly, prodlužovaly. Spodky jsem si ale nechala na sobě, protože trocha tajemna je vždycky vzrušovala víc.

Hudba náhle zhasla a já byla vytržena ze svého oparu, ze svého transu. Stála jsem tváří v tvář Coleovi a dívala se mu přímo do očí. Nepohnul se a zdálo se, že ho můj tanec nezasáhl.

Seděl tam s arogancí, takovou tou aurou, která ve mně vyvolávala pocit, že jsem pro něj nahá, a to nejen ve zjevném smyslu.

Copak jsem ho nelákala, nedráždila? Jeho nečitelný výraz mě znervózňoval ještě víc. Ale nechtěla jsem to dát najevo, nechtěla jsem mu dát najevo, že jsem na vážkách, že mě zajímá, co si myslí.

Cole se pak zvedl a přistoupil ke mně. Byl teď jen metr od pódia, hlavu měl mírně zakloněnou, aby se mi mohl podívat do tváře.

"Jsi najatá, ale mám podmínky."

Podmínky?

"Přijď zítra večer do klubu podepsat papíry a probrat právní stránku věci."

Mluvil tak formálně, ale já si připomněla, že jde o obchodní transakci. Ať už to byl striptér nebo ne, byl to pro mě způsob, jak vydělat peníze, a pro něj taky. To, jak jsem se cítila já, jak jsem se cítila díky němu, nebylo v této situaci důležité. Podle toho, co jsem věděla, jsem byla jen další holka, kterou si najal.

A zatraceně, nelíbilo se mi, jak jsem se při tom uvědomění cítila.

Kapitola 4

Cole

Druhý den

Kdybych mohl klub zavřít podruhé, udělal bych to. Ale byl pátek večer a o víkendu přišla spousta vysoce postavené klientely.

Seděl jsem za stolem a soustředil se na nerezovou ocel před sebou. Každou chvíli měla přijít Jana, a jakkoli jsem byl dobrý ve skrývání emocí a udržování se na uzdě, čekal jsem to jako sviňa.

Čekal jsem, že ji uvidím.

Ozvalo se lehké zaklepání na dveře a já se posadil rovněji. "Pojď dál," zavolal jsem. Když se dveře otevřely, zasáhlo mě zklamání, když jsem viděl, že je to jen Ruby, jedna z tanečnic.

Vešla dovnitř, zavřela za sebou dveře a na tváři se jí okamžitě objevil svůdný úsměv. Ruby mi dost silně naznačovala, že ode mě chce víc než jen vztah zaměstnanec/zaměstnavatel.

Chtěla si se mnou zajezdit na péru, pořádně si se mnou zašpásovat, přestože jsem o to nejevil žádný zájem a už jsem jí mockrát řekl, že mezi námi nikdy nic nebude.

To jsem nechtěl.

Když jsem se potřeboval uvolnit, vyhonil jsem si ho.

Soustředil jsem se na svůj úkol, na svou práci. Ale s Janou... to bylo něco úplně jiného.

Byla jiná a já po tom toužil. Potřeboval jsem to.

Nepotřeboval jsem s ní trávit delší dobu, abych věděl, že je moje, že bude jenom moje.

Chtěl jsem ji a chtěl jsem ji mít. A ona si to brzy uvědomí.

"Vaše schůzka je tady, pane."

"Přijď za ní." Neobtěžoval jsem se navázat s Ruby oční kontakt. Protože Poppy měla dnes volno, Ruby se starala o vztahy se zaměstnanci.

S přibývajícími vteřinami odmítala opustit mou kancelář.

"Ruby, pošli ji hned dovnitř, prosím."

Dál na mě zírala s úsměvem na tváři. Přešla k mému stolu, přejela prsty po jeho desce a zamrkala na mě řasami.

"Chtěla jsem se zeptat, jestli bych si s vámi mohla ještě dnes večer promluvit o tom, že bych si mohla vzít další směny?" Obešla můj stůl a přistoupila ke mně blíž.

"Víš, že o všech změnách v rozvrhu musíš mluvit s Hillary." Podívala jsem se jí přímo do očí a moje podráždění z toho, že je pořád tady, rostlo.

"Já vím, ale myslel jsem, že když si s tebou promluvím přímo, možná mi budeš ochotnější pomoct."

Nemusela to rozvádět, abych pochopil, co říká. To, že si se mnou chtěla promluvit o rozvrhu, nemělo nic společného s tím, že by si vzala víc směn, a všechno souviselo s tím, že mě chce ošukat.

Dal bych Ruby chladnou, tvrdou pravdu, kdyby o to stála.

Poté, co jsem se postavil a obešel stůl, jsem se zastavil pár centimetrů od ní. Natáhla krk dozadu, aby se mi podívala do tváře. Podle jejího výrazu jsem poznal, že si myslí, že se chystá něco víc.

"Ruby, jsi milá holka, ale mezi námi nikdy nic nebude." Podíval jsem se jí přímo do očí a doufal, že je dost chytrá na to, aby prostě odešla.

Její další snaha, aby to se mnou fungovalo, začínala dosahovat úrovně zoufalství. Moje mysl už byla pohlcena Janou a nic a nikdo mě nepřinutí odklonit se od toho, abych dostal, co chci.

Dál se na mě usmívala tím svým "jdi do prdele". Všechny myšlenky jsem měl na Janu. Rozhodně jsem nechtěl, aby objekt mé touhy přišel k Ruby, která se mě pokouší osahávat. Určitě jsem nechtěl, aby si Jana myslela, že mezi námi něco je. Už jsem se rozhodl, že chci jen Janu.

"Ruby, pošli sem Janu, nebo se ocitneš bez práce."

Její úsměv se vytratil a oči se jí po mých slovech rozšířily.

"Cože?" Řekla to slovo tiše.

"Už jsem ti mockrát říkal, že mezi námi nikdy nic nebude, ale kurva, jestli ti to zřejmě projde hlavou." Vypadala pekelně nervózně. Dobře. "Teď přiveď Janu, nebo můžeš vypadnout a na konci týdne si vyzvednout svou poslední výplatu."

Sledoval jsem, jak polkla a pak našpulila rty, možná ji naplňovala rozmrzelost nebo rozpaky, které ji nutily vyletět.

"Ano, pane." Po vteřině se otočila a odešla a já se opřel o stůl a zíral na částečně pootevřené dveře a čekal, až jimi projde žena mé posedlosti.

Můj penis byl tvrdý a tlačil se mi do poklopce kalhot. Ten parchant chtěl ven, chtěl vidět, jak teplá a mokrá Jana ve skutečnosti je.

Dveře do mé kanceláře se konečně otevřely naplno a ona vešla dovnitř. V reakci na to mi cukl penis a já věděl, že pokud se neovládnu, budu mít na přední straně kalhot mokrou skvrnu od mé potřeby.

"Prosím, zavři dveře." Líbilo se mi, jak okamžitě udělala, co jsem řekl, a ta poslušnost způsobila, že mé vzrušení stoupalo ještě výš.

Měla na sobě černé legíny a téměř průsvitný top. Tričko pod ním mělo hluboký střih, takže jsem viděl její výstřih. Byla malá, drobná. Její prsa byla nejspíš jen hrstka, ne jako u holek, které pracovaly v klubu s hrudníky vyplněnými silikonem.

Ale upřímně řečeno jsem měl raději, jak Jana vypadala, než jak vypadaly ostatní. Jana byla celá přirozená, její křivky byly jemné, ženské. Byla to baletka až do morku kostí.

Postavil jsem se, moje postava se tyčila nad její, a gestem jsem jí naznačil, aby se posadila. Obešel jsem stůl, posadil se a sledoval, jak předstupuje a konečně dělá totéž.

Dlouhou chvíli jsem ji jen pozoroval a vnímal její reakci na mě, jak reaguje na to, jak se mezi námi rozprostírá ticho. Byla nervózní a já měl pocit, že to nesouvisí s prací, o které budeme mluvit, ale spíš s tím, že je v mé přítomnosti. Taky jsem nemohl lhát a říct, že mě to poznání nevzrušuje ještě víc. Dělalo to ze mě jejího ďábla, jako by byla mou oblíbenou drogou.

Ona je.

"Přejdu rovnou k věci, Jano."

Olízla si rty, její malý růžový jazýček klouzal po spodní části, než se přesunul na horní. Snažil jsem se nenápadně sáhnout dolů, abych si upravil péro, ten zmrd byl obrovský a škubal sebou vzrušením.

"Dobře," řekla tiše.

"Chci tě najmout, ale ne jako tanečnici v klubu."

Její jemně tvarované obočí kleslo nízko, ve tváři se jí zračil zmatek. "Nejsem si jistá, jestli tomu rozumím, pane Savage."

I když jsem rád slyšel, jak je ke mně formální, chtěl jsem, aby vyslovila mé křestní jméno.

"Jmenuji se Cole. Odteď mi říkejte Cole." Možná jsem to řekl o něco tvrději, než jsem potřeboval, ale právě teď jsem se cítil prvotněji, náročněji než obvykle. Sakra, kdybych na ni mohl jít jako jeskynní muž, hodit si ji přes rameno a vzít ji k sobě domů, abych jí ukázal, jak se o ženu stará opravdový muž, udělal bych to.

Nakonec přikývla a znovu si olízla rty, oči se jí rozšířily a vzduch kolem ní se zdál být napjatý.

"Najímám tě - nebo ti spíš nabízím místo své osobní asistentky." Pravdou bylo, že jsem osobního asistenta nepotřeboval. Měla jsem lidi, kteří za mě zvedali telefony, vyplňovali papíry, dělali kraviny na počítači. Jen jsem nechtěla, aby tančila před muži, ale zároveň jsem ji chtěla mít blízko sebe.

Neodpověděla hned, jen mě dál pozorovala, možná zpracovávala, co jsem právě řekla.

"Nevěděla jsem, že je tu volné místo osobní asistentky."

Nehodlal jsem jí lhát. "Není."

Znovu svraštila obočí.

Předklonil jsem se a opřel se předloktími o stůl. "Nebudu se tu s ničím srát, Jano. Najímám tě jako osobní asistentku, protože nechci, abys tančila před muži. Nejen v mém klubu, ale i při striptýzu v jakémkoli podniku."

Její hrudník se zvedal a klesal rychleji, tvrději, a prsa se jí tlačila na tenkou látku trička. "A proč nechceš, abych se svlékala?" Položila tu otázku tak tiše, možná si nebyla jistá, jestli opravdu chce slyšet odpověď.

Zatnul jsem čelist, sevřel ruce v pěst a zhluboka se nadechl. "Protože nechci, aby se na tebe díval někdo jiný. Nechci, aby ses svlékala kvůli kdejakému blbci." Pro kohokoli kromě mě. "Nechci, aby ses svlékala, protože tě chci mít jako svou."

Kapitola 5

Jana

Slyšela jsem ho správně? Nevěděla jsem, jestli mám zchladit svůj výraz, nebo pocítit vzrušení nad vyhlídkou, že mi Cole Savage právě řekl, že mě chce za svou. A nejen to, on ani nechtěl, abych pro někoho tančila striptýz.

Olízla jsem si rty a přinutila se ke klidu. Nechtěla jsem vypadat vzrušeně nebo přehnaně nervózně, ale realita byla taková, že jsem byla nesmírně vzrušená a očekávala jsem, že mě chce.

"Vidím, že tě má slova šokovala." Vstal, obešel stůl a zastavil se přímo přede mnou.

Zaklonila jsem hlavu a cítila se v tu chvíli nesmírně žensky. V místnosti bylo horko, vzduch se zdál být hustší. Dýchala jsem obzvlášť ztěžka, ale nemohla jsem si pomoct, ani jsem se nechtěla snažit zabránit tomu, abych takhle reagovala.

Klesl na záda, ruce teď měl opřené o područky židle po obou stranách. Věděla jsem, že moje emoce jsou jasné jako facka, zvlášť pro muže jako Cole.

"Vyděsilo tě, co jsem řekl?"

Byla jsem? Mohla jsem lhát, ale říct pravdu mi připadalo jednodušší, z dlouhodobého hlediska lepší.

"Ne."

Po mém osamělém slově zvedl jedno ze svých tmavých obočí, v jeho výrazu byla zřetelná zvědavost, nebo ho možná jen překvapilo, že se nebojím.

Možná čekal, že jeho slova ve mně vyvolají ten děsivý pocit, který se ve mně pohne. Možná na to byl od lidí zvyklý? Nemohla jsem popřít, že ano, část mého já byla šokovaná tím, co řekl, ale větší část byla... vzrušená.

Cítila jsem očekávání, vzrušení.

"Tak mi řekni, Jano, jak se teď cítíš?"

Ruce jsem měla položené v klíně a téměř bolestivě jsem kroutila prsty. Cítila jsem, jak mi za žebry buší srdce a hrozí, že se protrhne.

"Řekni mi to." Řekl ta dvě slova, jeho hlas byl tak hluboký, tak mužný, že jsem cítila, jak mi po těle běhá mráz.

"Chci to. Chci být tvůj." Prostě jsem řekla, co jsem cítila, byla jsem naprosto upřímná k muži, kterého jsem vlastně neznala.

Ale já ho chci poznat.

To, jak jsem se cítila v tom prvním okamžiku, kdy jsem ho uviděla, se nepodobalo ničemu, co jsem kdy zažila. Cítila jsem svou potřebu k němu tak silně, že jsem ani nechtěla uvažovat o tom, že bych si některého z nás odepřela.

Já bych to neudělal.

* * *

Cole

Uplynulo několik dní od chvíle, kdy jsem měl Janu ve své kanceláři, od chvíle, kdy přijala nabídku... od chvíle, kdy jsem jí řekl, že ji chci za svou. Posledních pár dní jsem byl schopen myslet jen na to, že mi řekla, že to chce taky.

Od chvíle, kdy jsem s ní měl pohovor, mi neustále stál penis. Věděl jsem, že ten zmrd nepůjde dolů, dokud v ní nebudu mít koule. Ale měl jsem pocit, že i potom, co se tak stane - což se stane, ale až bude připravená -, bude jediná, kdo mě takhle postaví.

Byla jediná, která ve mně vyvolávala touhu po něčem víc než jen po sexu, která ve mně kdy vyvolávala touhu po... něčem víc. Ještě jsem se jí ani nedotkl, nepolíbil ji, ani se o ni nepřihlásil, ale chtěl jsem s ní víc než jen sexuální uspokojení.

Chtěl jsem ji mít po svém boku. Chtěl jsem ji jako svou královnu, jedinou ženu, která by dokázala přimět mé srdce, aby bušilo rychle a tvrdě... bolestivě.

Dnes byl její první oficiální den jako mé osobní asistentky. Očekával jsem okamžik, kdy přijde a já ji uvidím. Bylo mi upřímně jedno, jestli bude celou směnu jen sedět v mé kanceláři, a to jen proto, abych se na ni mohl dívat.

A pak vešla do mé kanceláře, tužková sukně, kterou měla na sobě, jí byla těsná a spadala jí až ke kolenům a ukazovala mi tělo baletky, které měla. Byla štíhlá, s jemnými křivkami, a můj penis se v tu chvíli rozhodl trhnout sebou.

Úsměv, který mi věnovala, byl sladký, nevinný... skoro. Zajímalo mě, jak zranitelná ta žena ve skutečnosti je. Už jen představa, že by mohla být tak nevinná, že by se jí nikdo nedotkl, ve mně vyvolala majetnickou stránku, která se ve mně vzedmula jako ta zlá šelma.

"Pane Savage," řekla tichým, sladkým hlasem.

"Chci, abys mi říkala Cole," připomněl jsem jí znovu. Byl jsem si jistý, že se snaží být profesionální, ale to bylo to poslední, na co jsem myslel. Chtěl jsem, aby slyšela moje jméno, abych si představil, jak to bude znít, až ji budu šukat.

To, co jsem chtěl udělat právě teď, bylo odhodit tu malou taštičku, kterou nesla, strhnout z ní přiléhavý top a sundat jí sukni v tužce, která jí byla těsná jako prdel. Co měla pod ní? Upřímně řečeno, mohla mít na sobě klidně pytel z pytloviny a stejně by mi z ní bylo kurevsky těžko.

Vstal jsem a zamířil k ní. Jana měla hlavu jen mírně zakloněnou a já viděl, jak se jí rozšířily zorničky.

Už byla vzrušená.

Nedokázal jsem zastavit vrčení, které mě opustilo. Byl jsem jako to zasrané zvíře, které potřebuje mít svého partnera. Cítil jsem se tak barbarsky, tak zuřivě jsem ji chránil, že kdyby se mě někdo pokusil zastavit, roztrhal bych mu končetinu.

Ale nespěchat bylo to nejlepší řešení, ne?

Nechal bych ji, ať se uvelebí, ukázal bych jí, že je mi souzena, ať se děje, co se děje. A Bůh pomáhej každému, kdo by se jí pokusil dotknout, kdo by si myslel, že má právo se jejím směrem jen podívat.

"Kde chceš, abych začal?"

Ušklíbl jsem se a fakt, že se snažila vypadat klidně, mě pobavil. Ve skutečnosti jsem jí chtěl říct, že chci, aby se svlékla do kalhotek a podprsenky, šla si sednout do koženého křesla v rohu a roztáhla přede mnou nohy.

Byl jsem takový odporný parchant. Ale chtěl jsem vidět každý její centimetr. Chtěl jsem si zapamatovat každou její část.

Upřímně řečeno, neměl jsem ponětí, co po ní chci, protože jsem vlastně nepotřeboval žádnou osobní asistentku, kurva. Potřeboval jsem jen ji.

Ale otočil jsem se, došel ke svému stolu, vzal do ruky štos faktur ze zásilky, kterou jsem tento týden obdržel, a otočil se, abych jí je podal. "Řeknu ti, abys je zadala." Vrátil jsem se k ní a podal jí papíry. Chvíli jsem tam stál a jen ji pozoroval. Zvedla pohled k mému a její oči byly tak modré, že jsem se v nich chtěl ztratit.

"To ráda udělám, ale kam přesně to mám zadat?" V jejím hlase se objevilo malé zaváhání a to mě jen ještě víc vzrušilo.

"Tady. Na mém osobním počítači." Chtěl jsem ji mít blízko, chtěl jsem cítit tu sladkou vůni, která z ní vycházela, chtěl jsem, aby prosytila mou kancelář. Chtěl jsem fantazírovat o všech těch špinavostech, které bych s ní dělal.

Gestem jsem jí naznačil, aby se posadila na mé místo za stolem. Jakmile jsem spustil počítač a načetl program, jen jsem tam stál a pozoroval ji. Nejspíš si myslela, že jsem podělaný úchyl, a možná jsem byl, ale byla tak zatraceně krásná, že jsem si nemohl pomoct.

Následujících deset minut jsem jí vysvětloval, co po ní chci.

A pak jsem se přinutil odejít, protože kdybych zůstal, nedokázal bych se ubránit tomu, abych ji měl přímo tady v kanceláři... přímo na svém stole.

Jana

Poslední hodinu jsem zadávala dokumenty, a přestože to byla celkem snadná práce, nemohla jsem se soustředit, protože pokaždé, když se Cole vrátil do kanceláře, cítila jsem na sobě jeho pohled. Naposledy jsem se na něj podívala a viděla jsem, že sedí na židli v rohu místnosti. V kanceláři byl zpátky jen pár minut, ale jeho přítomnost byla velmi intenzivní, velmi pohlcující.

I když by si někdo mohl říct, že je divné, že mě neustále pozoruje, pravdou bylo, že se mi to líbilo. Měla jsem pocit, že ze mě nemůže spustit oči, že jsem pro něj tak fascinující, že na mě prostě musí zírat.

Pořád jsem nemohla dostat z hlavy vzpomínku na to, jak mi říkal, že mě chce, nebo jak jsem mu říkala, že ho chci zpátky. Nevím, na co jsem myslela. Byla to samozřejmě pravda, ale teď mi to přišlo trochu trapné, když jsem viděla, že už se o tom nemluví.

Zadala jsem do systému poslední čísla a vydechla. "Můžu pro vás ještě něco udělat?" "Ano," odpověděl jsem. Po téhle myšlence se mi okamžitě rozleželo v hlavě. Napadala mě spousta věcí, které bych chtěla, aby mi Cole udělal.

Několik vteřin neodpovídal. "Co kdyby sis vzal oběd, a až se vrátíš, můžeme probrat, co bys mohl dělat dál?"

Celý tenhle den mi připadal zvláštní, jako by Cole neměl tušení, co se mnou má dělat.

Opravdu jsem začínala pochybovat, jestli skutečně potřebuje osobního asistenta. Samotná myšlenka, že si mě najal, abych... mu byla nablízku... ve mně vyvolala nesčetné množství emocí. Nevěděla jsem, jestli je mám přijmout, nebo je držet co nejdál od sebe.

Obojí mi připadalo dost děsivé.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Učiň mě neodvolatelně svým"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️