Kapitola 1
"Sire Alistaire, sire Alistaire, kdo tu pro vás vždycky byl?" "Sire Alistaire, sire Alistaire, kdo vám pomáhal sbírat kousky po každém zranění?" "David." "Sire Alistaire, sire Alistaire, kdo byl celou tu dobu vaším štítem?" "David." "Sire Alistaire, sire Alistaire, kdo vás vždycky držel v myšlenkách?" "David." "Sire Alistaire, sire Alistaire, koho se nejvíc bojíte?" "David." Je to všechno David - náš největší David, komorník David. Spolehlivý David. Při tom všem si vzpomenu na znělku ze seriálu SpongeBob SquarePants... Online verze "Sira Alistaira" a publikovaná verze "Libertinský život sira Alistaira" se rozcházejí pouze kvůli vloženému "manželskému životu". Porovnávala jsem obě verze a upřímně řečeno jsem se nemohla rozhodnout, jak je oddělit, takže jsem prostě zařadila obě verze, abyste mohli posoudit! (Pokrčí rameny) Pro ty, kterým se úpravy online verze zdají nesourodé, se klidně podívejte raději na zveřejněnou verzi! Malá poznámka navíc: Online obsah je poměrně rozsáhlý!
Kapitola 2
Sir Alistair se s Davidem poprvé setkal v den matčina pohřbu, když mu bylo pouhých třináct let. David s jemnou tváří k němu přistoupil a zeptal se: "Jste mladý, pane Houghtone? 'Pokud nehledáte támhle toho živého pana Houghtona,' odpověděl sir Alistair, který seděl na podlaze v rohu a pohrával si s rozbitými kousky vázy, kterou právě rozbil. Se svými zlatými vlasy a výraznýma modrýma očima to byl pohledný chlapec, který se vrátil z internátní školy v Americe, aby si připomněl matčin slavný odchod. "Jsem tu pro tebe... Jsem David Keel,' představil se David. 'Jste si tím jistý?' Mladý pan Houghton odhodil útržky stranou a zvedl své jasné smaragdové oči, aby se setkal s jemně mluvícím mladíkem před sebou. "Rozhodně. "Dobrá tedy... co pro vás mohu udělat? Sir Alistair poněkud pohrdavě pokrčil rameny. "Jsem správce jmenovaný vaší matkou... David se klidně usmál: "Od této chvíle se o tebe budu starat, dokud nedosáhneš plnoletosti, pokud mi to dovolíš. "Lady Kaylo. Oči sira Alistaira se rozšířily překvapením: "Ani mě před smrtí nevarovala, a přesto mi šla naproti a našla správce... klasika ji. Zamumlal si pod nos a dodal: "Hej, máš na to nějaký důkaz? David se na něj usmál a řekl: "Je mi líto, ale dopis, který ti zanechala, je na bezpečném místě. Nevadilo by, kdybych ti ho přinesl o něco později? Sir Alistair vykulil oči: "Netahej mě za nos, tak snadno mě neoblafneš... Vstal: "A nemysli si, že jen proto, že dobře vypadáš, mě můžeš obelstít. Proč se nejdeš raději ohlásit ke svému starému siru Houghtonovi? Nejsem na jeho seznamu bezradných synů. Bosý se belhal ke konci chodby, ale v půli cesty se zastavil a ohlédl se: "Můžeš mi přinést pití ze sálu? Až se vrátíš, dám ti spropitné, krasavče... ehm... 'David, David Keel,' odpověděl. 'Dobře, Davide, přines mi to zatracené pití.' Šarmantní sir Alistair nařídil svým půvabným obličejem, který udával tón. David se lehce uklonil, plynule se otočil a zamířil do haly, aby přinesl to, co sir Alistair potřeboval... mléko vhodné pro někoho v jeho věku spolu s dopisem od jeho drahé matky, který zněl "Můj nejdražší, nejzlobivější malý sire Alistaire, až budeš číst tento dopis, tvoje krásná, sexy maminka byla Satanem povolána do pekla, aby se věnovala jiné kariéře. Prosím, neplač pro ni; víš, že se o sebe vždycky dokáže postarat sama. Když už mluvíme o péči, vždycky ji potřebuješ... vzpomínáš, jak jsi mi vynadal v den, kdy jsem tě poslala do Ameriky, jen proto, že jsem tě nemohla odměnit polibkem, když jsi ráno před školou zlobil? V souvislosti s tím jsem našla velmi spolehlivou osobu, která se o tebe postará, dokud nebudeš plnoletá. Aha, to jsem mu řekla, ale musím přiznat, že jsem ti lhala; doufám, že se o tebe postará na dlouhou dobu. Je to génius a nenašel bych nikoho vhodnějšího, kdo by se o tebe postaral. Věř mi, miláčku, pevně se ho drž a nepouštěj ho. Nikoho lepšího, kdo by ti byl věrný, nenajdeš. Jeho rodina má v tomto ohledu dlouhou historii; jeho prapradědeček byl prý nejdůvěryhodnějším správcem anglické královny... Ujistil jsem se, že veškerý majetek rodu Houghtonů - i můj - je veden pod tvým jménem. Ach, má drahá, opravdu doufám, že až tohle budeš číst, bude ti už osmnáct. Pokud ne, stane se tvým poručníkem tvůj otec; je trochu roztržitý a mohu jen hádat, jakých hloupostí by se mohl v budoucnu dopustit. Buď prosím opatrný. Samozřejmě vím, že se ti představa správce může nelíbit... ale, miláčku, je to dokonalá volba, kterou jsem dlouho hledal, takže se ti musí líbit. Odteď bude každý tvůj výdaj vyžadovat jeho souhlas... takové právo jsem mu dal. Za chvíli vám tuto potěšující novinu přijde oznámit nejotravnější Bartoloměj Vousatý. No, mé drahé dítě, mamince poslední dobou není moc dobře... a z té šňůry nadávek, které jsi v poslední době vyslovil, mě bolí hlava, až mi z toho teče krev, takže to necháme být. Navždy tě miluji, lady Kaylo. PS: Snový úsměv: "Sire Alistaire, víte, proč vám píšu?" Sir Alistair (stále se tváří krásně): "Proč?" Zasněný úsměv (opět se usměje): "Občas tě poslat, abys mi sehnal lístky, nebo se dokonce zapletl do něčeho, co souvisí s mafií, je mnohem zábavnější." Sir Alistair (znovu se usměje): "To je od tebe velmi upřímné, pojďme na skleničku..." Zasněný úsměv (úsměv mírně ochabne): "Platíte vy." Sir Alistair (stále se tváří rozkošně): "No tak, když se ode mě budeš držet dál od Davida, tak tě příště pozvu na drink, co ty na to? Nebo mi můžeš ukázat na muže v této hale, který se ti líbí, a já se postarám, aby dnes večer skončil ve tvé posteli." Zasněný úsměv (nesměle): "To nechci, chci jen lístky..." Sir Alistair (lichotí): "Vaše ambice jsou opravdu chvályhodné..."
Kapitola 3
"Zopakuj své jméno," přikázal sir Alistair a z jeho tónu kapala povýšenost. Když promluvil, uvědomil si, že jsou od sebe s Davidem příliš vzdáleni, než aby jeho zastrašovací taktika zabrala, a tak si vylezl na židli, aby nabral trochu výšky, a zopakoval: "Řekni ještě jednou své jméno... David zůstal šéfovou arogancí nezasažen a zachoval si nenucené chování. S vřelým úsměvem upřímně odpověděl: "David Keel, pane Houghtone... "Říkejte mi prostě sire Alistaire," ušklíbl se a mírně se nafoukl. 'Fajn, zatraceně, lady Kayla mi tě předala, tak se chovej jako dobrý sluha.' Seskočil ze židle, zahodil velitelskou pózu a posadil se s aurou oprávněnosti, nohy zkřížené jako malý aristokrat. Pipinova otevřená dominance Davida ani trochu nepřekvapila. Jen se mírně naklonil dopředu a trpělivě se zeptal: "Co byste si přál, pane? Džus nebo... "Víno, sakra, víno. Sir Alistair ho hrubě přerušil a ztělesnil temperamentní dítě, kterým byl. David pohlédl na stepujícího Brandona Blonďáka, který netrpělivě poskakoval, přesto si zachoval neochvějný klid. "Co takhle ovocné víno? Ingram právě uvařil čerstvou várku a slyšel jsem, že pochází právě z toho stromu, který miluješ. "Opravdu? Malý pan Houghton zvědavě rozkročil nohy a naklonil se, aby vykoukl z okna, jen aby si v půli cesty vzpomněl na své postavení a rychle se s urputným trucováním otočil zpět. "Prostě se vrať k práci. "Samozřejmě, pane. David se lehce uklonil a odstoupil. Sir Alistair upřel oči na dveře, když David odcházel, a pak se rozběhl k oknu. Přitiskl tvář ke sklu, zadíval se na strom, kde ho lady Kayla kdysi strkala na houpačce, a oči se mu zalily slzami. 'Lady Kaylo... podívej, vzal jsem ti sluhu - proč jsi mi to neřekla naposledy, než jsi odešla? Se slzami v očích truchlivě zamumlal: 'Říkala jsi, že mě miluješ, a to musela být lež... taková lhářka! Jednoho dne se určitě ošklivě znemožníš. Představa, jak jeho krásná lady Kayla ošklivěje, ho naplňovala smutkem. Pokrčil rameny a prohlásil: "Dobře, i když nezešeredníš, určitě budeš trochu baculatá... Posadil se na podlahu a smutně si povzdechl: "Nechala jsi mi příliš zlomené srdce. S pohledem sklopeným k zemi začal na podlaze obkreslovat zvířátka, která ho lady Kayla naučila kreslit - jedno byl lev a druhé gorila. Jeho myšlenky přerušilo lehké zaklepání na dveře. Zvedl pohled a spatřil Vysokého Američana, jak se ladně sklání s tácem s jídlem v ruce a ptá se: "Mohu dál, pane? "Samozřejmě. Odfrkl si a zvedl bradu na znamení sebevědomí. David přistoupil a poklekl na jedno koleno, aby podal tác. Sir Alistair zvedl z podnosu sklenici a rukou si otřel mírně ucpaný nos. "Pane... Ozval se tichý hlas a před ním se objevil čistě bílý kapesník. Sir Alistair kapesník rychle popadl, několikrát si otřel nos a pak ho podal zpět Davidovi. "Díky. Když se napil živého, barevného lektvaru, zjistil, že je pikantní a sladký - přesně tak, jak to měl rád. Měl žízeň, zaklonil hlavu a vyprázdnil sklenici na jeden zátah. Poslední doušek mu uvízl v krku a vyvolal plynné říhnutí podbarvené směsí sladkosti a kyselosti. S očima dokořán a plný energie se otočil k Davidovi a prohlásil: "Tak jo, komorníku, sbal si kufry. Zítra odpoledne se vracíme do Ameriky. S tím pokračoval v radostném chrčení, přičemž každé bylo menší než to předchozí. Díky svým oslnivým zlatým vlasům, zasněným zeleným očím a spratkovskému chování mohl David jen těžko popřít, že sir Alistair - malý pan Houghton - má drsné kouzlo, které z něj dělá roztomilého rošťáka.
Kapitola 4
Sir Alistair Houghton přijel do Ameriky v elegantním obleku na míru, s okouzlujícím motýlkem na perfektním místě a se svým komorníkem v závěsu. Od této chvíle bude sir Alistair muset pobírat kapesné od svého komorníka, což bylo mnohem příjemnější řešení než přijímat peníze od svého zneuznaného otce - muže známého svými prohřešky. Alespoň s sebou nebude muset tahat právníka při každé návštěvě otce, což mu vždycky připadalo jako obtížná povinnost, která ho okrádá o volný čas. Po příjezdu si sir Alistair s sebou nesl kapesní hodinky, které získal z posledního kapesného od lady Kayly - relikvii, která kdysi patřila zhýralému vévodovi z britské královské historie. Plánoval je darovat svému milovanému spolubydlícímu z koleje, čínskému chlapci s příjemnou tváří, který se jmenoval lord Hawthorne a byl rovněž ve stejném věku. Když vstoupil na kolej své nové školy, vyskočil na postel nyní již poněkud šviháckého čínského chlapce. Lord Hawthorne vynechával vyučování a dopřával si šlofíka. Sir Alistair vytáhl kapesní hodinky a zvolal: "Podívejte se na to! To je to, o čem jste se zmínil? Pohledný čínský chlapec se na hodinky podíval, uznale přikývl, pak se naklonil blíž k siru Alistairovi a zeptal se: "Kdo je to za vámi? Sir Alistair se nijak zvlášť neznepokojoval, otočil se a vlepil lordu Hawthornovi polibek na tvář: "Komorník. Stále ještě mrzutý Číňan se protáhl, objal sira Alistaira kolem ramen a tiše zívl: "Aha. 'Zemřela mi matka,' řekl sir Alistair, objal svého nejdražšího přítele a cítil, jak ho zaplavuje vlna melancholie. Čínský chlapec se otočil ke komorníkovi, nasadil zdvořilý výraz, políbil sira Alistaira na hlavu a tiše řekl: 'Navždy zůstane ve tvém srdci. 'Musím najít způsob, jak se vrátit, bez ohledu na to, co by si myslela; mohla by být tak tvrdohlavá, že by bylo jedno, jestli bych ji poslechl, nebo ne,' lamentoval. 'Je mi líto, že jsem ti nemohl pomoci,' odpověděl Číňan s lítostí v hlase. Kdysi se pokusil pomoci siru Alistairovi utéct z Ameriky, ale neuspěl. 'To není tvoje vina,' povzdechl si sir Alistair. 'Až vyrosteme a budeme mít nějaké peníze, můžeme si koupit letadlo a odletět, kam se nám zlíbí. Ale zatím to musíme vydržet. Čínský chlapec přikývl a pak si postěžoval: 'Měli bychom si koupit dvě letadla, kdybys náhodou chtěl v půli cesty změnit destinaci; nejsi ten typ, který by chtěl vždycky letět tam, kam já. Sir Alistair souhlasil: "Dobrá tedy, ale není to tak, že bych se k vám nechtěl přidat; jen si myslíte, že na mých preferencích nezáleží, přesto mám někdy pravdu. Lord Hawthorne se ušklíbl: "Právě ses vrátil, opravdu se musíme hádat? "Máš hlad? 'Trochu,' odpověděl a poplácal se po břiše. 'Musel jsem za trest odevzdat celé včerejší kapesné správci koleje, takže jsem spal, abych neměl hlad.' Sir Alistair se soucitně dotkl jeho břicha a políbil ho na hubenou tvář. 'Požádám komorníka o nějaké peníze. Pojďme se pořádně najíst. "Dáte mi nějaké peníze, pane komorníku? Sir Alistair se zdvořile zeptal a jeho mladistvý hlas zněl jasně. "Samozřejmě, pane," odpověděl David Keel, mírně se uklonil a jeho modré oči se vřele zaleskly.
Kapitola 5
Slunce pomalu vycházelo nad obzor jako půvabná debutantka a vrhalo klidnou záři na anglické sídlo, které stálo pod jeho světlem. V luxusní vile se dlouhou chodbou zdobenou nástěnnými malbami tiše pohyboval vysoký, pohledný muž, jehož kroky tlumil tlustý koberec. Přistoupil k hlavní ložnici na konci chodby a klid jeho chování mírně narušil pohled na schoulenou postavu pohřbenou pod peřinou. Zpod kokonu přikrývek se jako ospalá želva vynořil zlatovlasý chlapec a několikrát zamrkal, aby ze sebe setřásl zbytky spánku. S nápadně hezkými rysy zasténal: "Chci zůstat v posteli, Hugh by mě takhle brzy nebudil." "Cože?" zeptal se. David, vždy laskavý a vyrovnaný komorník, mu s úsměvem nabídl teplý ručník. "Pane, jakou snídani byste si přál? Anglickou, americkou, nebo snad něco čínského? 'Nic nepotřebuji...' zamumlal rázný chlapec a schoulil si hlavu do dlaní, 'Davide, nech mě spát...' 'Musíš vstávat do třídy,' naléhal David laskavě. "Sakra. Sir Alistair otráveně praštil do přikrývek, aniž by zvedl hlavu, obličej stále zabořený do polštáře. Při sledování každodenního představení neochoty svého mladého pána vstát zachovával bezvadně dokonalý komorník trpělivost. Naklonil se blíž a vedle zlatých kadeří sira Alistaira tiše řekl: "Připravil jsem vaši oblíbenou polévku z okvětních lístků růží... Zdálo se, že vzduch naplnila voňavá vůně pečlivě připraveného rybího vývaru, který se vařil tři dny. Zlatovlasý chlapec rozčileně vyskočil z postele. "Davide, chci tě vyhodit! Rozumíš? 'Ano, pane,' odpověděl David pevně a dál jemně otíral Alistairovi obličej ručníkem. 'Přestaň používat tenhle trik, abys mě vylákal z postele; je to neuctivé, Davide. Už ti nedovolím, abys mi to udělal, slyšíš můj rozkaz? Sir Alistair ho pokáral, jeho hlas byl zabarvený posměšnou vážností. "Samozřejmě, pane. David mu rychle pomohl z jednoduchého hedvábného pyžama a oblékl se do křupavé bílé košile. Sir Alistair s pohodlným zívnutím a částečně zavřenýma očima natáhl ruku a řekl: "Dobře, Davide, chci čínskou snídani. Udělej porci navíc, chci ji vzít Hughovi. "Ano, pane. David se sehnul, aby mu pomohl s botami. Když se sir Alistair posadil na okraj postele a podíval se na svého komorníka, který klidně klečel na kolenou, prohlásil: "Nemusíte čekat, až se dnes vrátím na večeři, jdu na ples. "Samozřejmě, pane. V kolik hodin vás mám očekávat zpátky? Rád bych vám připravil pozdní svačinu." David se lehce usmál, jeho pohyby byly elegantní a ladné, dokonale dokazující jeho schopnosti špičkového komorníka. "To není nutné. Zůstanu u Hugha. Sir Alistair se zvedl z postele a přešel do koupelny, aby si vzal zubní kartáček, již připravený s pastou. 'Dávám ti den volna. Běž si najít nějakou hezkou holku na rande, místo abys mě celý den pronásledoval, sakra, Davide.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi stíny a tajemstvími"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️