Mezi stíny a tajemstvími

Kapitola 1

Pokud jde o lásku na první pohled, mužská taktika spočívá pouze ve vlastnictví;

a když se láska rozvíjí v průběhu času, žárlivost ženy odráží její touhu po náklonnosti.

Edward Bright, státní zástupce s nenuceně vřelým úsměvem, v sobě skrýval osobnost, která byla ostře asertivní. Narodil se do bohaté rodiny a vždy se prezentoval jako kvintesence gentlemana, přesto byl nepochybně mužem, kterému není radno zkřížit cestu.

Před čtyřmi lety se bezhlavě zamiloval do Alistaira Greena, což vedlo k noci plné nespoutané vášně;

nyní, o čtyři roky později, Edwardovi stále bušilo srdce pro Alistaira a on neměl v úmyslu nechat si ji znovu uniknout.

Alistair však na jeho dvoření reagoval s tvrdohlavou lhostejností. Bez ohledu na to, jak moc ji pronásledoval, se k jeho zájmu chovala, jako by nešlo o nic víc než o drobnou nepříjemnost - nakonec se mu podařilo zahnat ji do kouta, téměř ji přišpendlit k posteli, přesto ho odstrčila, neoblomná, že nemá právo plést se jí do života.

Edward byl ve svém obvyklém velitelském stylu zvyklý, že ho ženy poslouchají na jediný pohled, ale Alistair byl vůči jeho mrazivému chování imunní. Nejenže se jím odmítala nechat zastrašit, ale také mu ráda odporovala na každém kroku.

Neuvědomovala si však, že muž, který ji před lety připravil o nevinnost, je Edward. Dokázal ji zahrnovat náklonností, ale nikoho jiného na svou oběžnou dráhu nepustil. A teď, když měli společnou malou Pipinku, nemohla v žádném případě očekávat, že ji bude vychovávat bez něj jako svého manžela. Opravdu si myslela, že by mohla najít malému Pipinovi nového otce a zároveň ho odmítnout?

Ale Alistair byl stejně divoký jako ona nepolapitelný a věděl, že honička ještě zdaleka neskončila.

Kapitola 2

**Prolog**

Bylo krátce po deváté večer v baru v centru Londýna, kde se právě rozjížděl noční život.

Edward Bright seděl u baru, popíjel sklenku whisky a přitom si povídal se svými přáteli. Jeho pohlednou tvář často zdobil okouzlující úsměv, který mu dodával na nenuceném půvabu.

Byl ostře oblečený: na míru šitá košile na knoflíky v kombinaci s elegantními černými kalhotami. Seděl na vysoké stoličce a jeho dlouhé nohy zdůrazňovaly vysokou postavu. Edward měl výrazné rysy; každý úhel jeho obličeje se zdál být precizně vytesán. Když se usmíval, vyzařovala z něj vřelost a elegance, ale když zvážněl, jeho chování se změnilo v intenzivní soustředění, což odráželo dvojí povahu.

Tato složitost možná pramenila z jeho kariéry vrchního státního zástupce u soudu v Newcastlu na Tchaj-wanu. Ačkoli se choval s grácií gentlemana, jeho ostřížím zrakem sledovaný přístup ke spravedlnosti naznačoval jeho hrozivější stránku.

V současné době byl na dovolené a do Londýna přijel nejen proto, aby navštívil svou mladší sestru Margaret Brightovou, která zde studovala, ale také proto, aby dohnal staré přátele.

"Edwarde! Protože dívky na Tchaj-wanu nejsou tvůj typ, měl bys rozhodně vyzkoušet zdejší blonďaté krásky. Chceš, abych ti dnes večer dělal dohazovače?" škádlil ho kamarád a hravě do něj šťouchl.

Edwardovy rty se zkřivily do úsměvu. "Myslíš, že jsem sem přišel kvůli tomu?

"No, mladší už nebudeš. Koneckonců tvoje sestra Margaret bude brzy maturovat,' pozvedl jeho přítel obočí.

'Její promoce neznamená, že jsem připravený se usadit,' pokrčil Edward rameny a rozhazoval rukama v posměšném rozčilení.

'Jen ji nenechej udělat krok dřív než ty.' Přítelova slova byla protkána dobromyslnou starostlivostí.

Edward se zasmál. "Mluvíš úplně stejně jako moje máma, začíná to být otravné.

"No, máš pravdu. Opravdu by sis neměla dělat starosti se svým milostným životem. V okolí je spousta dychtivých dam, ale bohužel, talent jako ten tvůj má zřejmě vždycky neskutečně vysoké nároky,' dobíral si ho kamarád. V jejich společenském kruhu byl Edward považován za výjimečného, přesto byla skutečnost, že tento elitní starý mládenec nemá stálou přítelkyni, předmětem neustálých rozhovorů.

'City jsou rozhodující, ale já prostě nemůžu najít tu pravou. Nezáleží na tom, kolik dívek je kolem, pokud není žádný vztah, nemá to smysl,' zamyslel se Edward, než si dal další doušek whisky. Nápoj byl chladný a jemný, jeho pohled se svezl k dřevěným dveřím baru, jako by něco hledal.

Najednou se dveře otevřely a dovnitř vstoupila dívka s jemnými kadeřemi poskakujícími kolem ramen, oblečená do nápadně červených šatů. Zdálo se, že venku prší, protože si jemně otírala kapky ze šatů, než konečně našla stůl v rohu.

Edwardova pozornost byla okamžitě upoutána touto zajímavou nově příchozí. Tlumené světlo baru zvýraznilo její světlou pleť a líčení očí bylo smyslné, aniž by bylo přehnané - kouřový efekt zdůrazňoval její rysy, zatímco plné rty se leskly v odstínu šampaňského a svůdně se třpytily. Červené šaty dokonale obepínaly její postavu, a když tiše seděla v rohu, Edward si všiml, že zpod jejich lemu vykukují její krásné nohy, které krásně doplňoval pár černých vysokých podpatků.
Nevěděla, že si její přítomnosti všimlo i několik dalších hostů, protože Edwardův pohled se na ni upíral.

Číšník přistoupil k jejímu stolu a podával jí pití. Zatímco si nalévala víno do vlastní sklenice, Edward pozoroval, jak tmavě karmínová tekutina klouže z průhledné sklenice ke rtům, a všiml si elegantní křivky jejího krku, když zaklonila hlavu, aby se napila. Náhle si uvědomil, že se díval příliš dlouho.

Kapitola 3

Edwardu Brightovi mávla před obličejem ruka a vytrhla ho z myšlenek. Zamrkal a setkal se se zvědavým pohledem svého přítele.

"Co to máš za omámený výraz? Vidíš cíl, nebo co?" Jeho přítel sledoval Edwardův pohled na dívku kousek od něj, která popíjela svůj nápoj, a na tváři mu vyrostl vědoucí úšklebek.

Edward se napil svého nápoje a snažil se zamaskovat pocity, které v něm vířily. Nechtěl, aby jeho tajemství někdo odhalil, ale přesto se přistihl, že jeho oči často bloudí zpět k dívce.

Její štíhlé prsty jemně ťukaly do stolu v rytmu hudby. V tu chvíli se k ní přiblížil barman s pitím, ale vyměnil si vědoucí pohled s nedalekým opilcem.

'Ach jo, ta holka by mohla mít problém,' řekl jeho kamarád a zklamaně zavrtěl hlavou.

Edwardovi se pohár chvěl v ruce, když obrátil pozornost zpět ke svému příteli.

"Ten opilec jí něco podstrčil do pití. Za pár minut mu bude vydaná na milost a nemilost. Ale hele, někdo by si mohl zahrát na hrdinu, ne?" "Ne," řekl.

Edward se zamračil, na čele se mu vyrýsovaly vrásky obav, když znovu pohlédl k dívce.

'Smíchaná s pitím jí ta látka může na několik hodin způsobit hyperaktivitu, nebo hůř, může ji nechat zranitelnou po několik dní. A řeknu ti, že tyhle hezké holky se stávají terčem až příliš snadno." Tenhle tón dobře znal - jeho přítel až příliš dychtivě sledoval, jak se chaos rozvíjí.

Edward sledoval, jak jedním dechem vypila svůj nápoj a chystala se vstát. Vtom se opilec připotácel blíž.

"Co chceš? Já tě neznám," řekla dívka a její oči se na nevítaného vetřelce obranně zúžily.

"Je pozdě. Odvezu tě domů, " trval na svém muž a odmítal přijmout odpověď ne.

Dívka si zřejmě neuvědomovala plný rozsah nebezpečí, které jí hrozilo. Střelila po něm pohledem. 'Odvoz? Prosím tě, vypadáš, že sotva stojíš na nohou. Možná by sis místo toho měla najít někoho, kdo tě odveze domů."

Opilec se chlípně zašklebil, když ji přejížděl očima. "Co třeba tohle, zlato? Prostě mě vezmeš domů.

Dívka se bezmocně podívala na vzrostlého muže, který si ji prohlížel, a až příliš dobře si uvědomovala, že stojí tváří v tvář predátorovi. Snažila se ho ignorovat, nechtěla nic jiného než odejít.

Když však udělala krok, její tělo se nejistě zakymácelo. Zatřásla hlavou, jako by se snažila rozptýlit mlhu, a chytila se opěradla nedaleké židle, aby se opřela.

Edwardovi se rozbušilo srdce; pocítil nával obav o její bezpečí. Jeho sevření nápoje zaváhalo, ruka se mu mírně chvěla.

Zdálo se, že dívka trpí; nedbale si rozepnula horní knoflík košile a snažila se popadnout dech.

Edward si uvědomil, že musí zasáhnout, a věděl, že už nemůže dál přihlížet. Střelil rychlým pohledem po svém příteli a pak vykročil k dívce, svou impozantní postavou ji blokoval před opilcem.

"Hej! Ustupte," prohlásil a odstrčil opilce stranou. Ochranitelsky objal dívku kolem ramen, rozhodnutý ochránit ji před dalším nebezpečím.

"Co jsi sakra zač? Nezahrávej si s mou zábavou,' ušklíbl se opilec, jeho krví podlité oči se na Edwarda zúžily a vrhly se zpátky na dívku, stále si ji prohlížel jako kořist.

Kapitola 4

"Je moje. Jestli se jí dotkneš, budeš toho litovat," vysmíval se Edward Bright opilému muži a jako zbraň použil zastrašování.

'Tohle je moje území! Myslíš si, že mi můžeš jen tak vzít ženu? Opilec se vrhl vpřed.

Edward ho chytil za ruku a bolestivě s ní kroutil, dokud neuslyšel prasknutí kloubu. Muž vydal přidušený výkřik a zapotácel se, protože si uvědomil, že s mužem před sebou si není radno zahrávat. Spěšně se odpotácel ze dveří.

Edward se otočil k dívce, kterou právě zachránil, a všiml si jejích omráčených očí a zpocené kůže. Vypadala krajně nesvá.

Požádal přítele o pomoc, ale ten jen pokrčil rameny, jako by ho chtěl povzbudit, aby dal na své instinkty. Edward se cítil zmatený kulturními rozdíly - jeho hlavním cílem bylo jí pomoci. Neměl žádné postranní úmysly; byl prostě uchvácen tímto vzácným setkáním s někým, kdo v něm něco zažehl. Chtěl být jejím galantním rytířem a doprovodit ji bezpečně domů.

Pod vytrvalým londýnským mrholením byly ulice vlhké a tmavé. Edward dívku při chůzi podpíral a rychle vycítil, že se její stav zhoršuje.

"Slečno, kde bydlíte? Edward ji jemně poklepal na tvář v naději, že ji probudí.

"Doma... Tchaj-pej," zašeptala.

'Slečno, kde bydlíte v Londýně? Znáte tu někoho? Edward se zeptal a náhle si uvědomil, že mluví k ní stejně jako k sobě. Její situace byla zoufalá.

'Cítím se hrozně... pomozte mi,' pevně mu sevřela paži a její pohled se nesoustředil.

Jak slábla a v dohledu nebyl žádný taxík, Edward si uvědomil, že mu nezbývá než ji odvézt do svého dočasného sídla. Potřebovala okamžitou pomoc a on se cítil zodpovědný za její blaho.

"Je takové horko... Ve chvíli, kdy Edward otevřel dveře svého bytu, dívka už nemohla déle snášet nepohodlí. Začala šmátrat po svém oblečení.

Jeho úmysl zachránit ji ze spárů opilého dravce byl čistý, vedený citem. Ale okolnosti, které se teď odehrávaly, se mu vymykaly z rukou.

"Je to tak horké... Nemůžu to vydržet,' trvala na svém, ruce jí neklidně bloudily po oblečení a nalakované nehty svůdně rozptylovaly pozornost.

Edward věděl, že by nebylo vhodné využívat její zranitelnosti, a tak ji odvedl do ložnice s úmyslem nechat ji odpočívat, zatímco on zůstal v obývacím pokoji a čekal, až odezní účinky toho, co jí bylo podáno. Ale když ji pozoroval, jak se vzpírá a zjevně se trápí, cítil se provinile, že ji nechává samotnou. Jediná možnost byla jít do kuchyně a přinést jí sklenici studené vody.

"Mám takovou žízeň. Dívka vděčně přijala sklenici, sevřela ji v obou rukou a zhluboka se napila, studená voda jí sklouzla mezi rty a po krku směrem k lehce rozepnutému límečku jejího topu. Nezdálo se však, že by stačila na ochlazení její rozpálené kůže.

Zatímco tam Edward stál a cítil se bezmocný, dívka se k němu otočila a přitiskla se k němu. Sledoval, jak její omámené oči bloudí dál od reality; její měkké paže se mu ovinuly kolem pasu a její rty se o něj otřely s odevzdaností, která ho zaskočila.
Vedl ji k posteli, chtěl ji stabilizovat a bál se, co by se mohlo stát, kdyby rychle nezakročil.

Kapitola 5

Když došla na okraj postele, Alistair Greene pevně sevřel košili Edwarda Brighta a oba se svalili na postel. "Cítím se tak strašně. Prosím, pomozte mi... V koutcích očí se jí leskly slzy, tvář měla zarudlou a šaty rozhozené. Chytila se Edwardovy košile, jako by byl její jedinou záchranou.

Edward se na uslzenou dívku podíval a uvědomil si, že jediným způsobem, jak zmírnit její utrpení, by bylo vyhovět jejím touhám. Byla ohromující, podmanivá jako růže, která si od počátku podmanila jeho srdce. Teď, když se snažila o jeho objetí, necítil žádný důvod, proč by ji měl odmítat.

Když už k ní něco cítil, proč to neuskutečnit? Byl svobodný, a pokud byla svobodná i ona, převezme odpovědnost za to, co se mezi nimi odehraje. S touto myšlenkou uchopil její ruce, které mu bloudily po hrudi, a naklonil se, aby ji vášnivě políbil.

Jejich rty se setkaly ve vášnivém polibku a on ochutnal její sladkost, když pustil jednu z jejích rukou a nechal svou dlaň sklouznout po její postavě. Postupně z ní spadlo oblečení a odhalilo jeho pohledu její hebkou kůži. Sklonil hlavu a vtiskl jí palčivé polibky na jemná ňadra.

Alistairovi unikl ze rtů tichý zvuk; zdálo se, že touží po ještě větší dávce. Odkopla si boty na vysokém podpatku a roztáhla nohy, vítajíc Edwarda, který se nad ní vznášel, jako by ho vyzývala, aby uhasil ohnivý žár, který v ní vířil.

Edward jí vyhověl, přitiskl se k ní a vstoupil, a když cítil, jak jeho touha proráží bariéry jejího těla, pochopil, že i ona to dělá poprvé.

O dvě hodiny později, když sledoval, jak ruměnec v jejích tvářích mizí do jemnější růžové a její chvějící se tělo se uklidňuje, si všiml, že účinky drogy odeznívají. Alistair byla skutečně vyčerpaná, oči se jí jemně zavíraly ve spánku.

Edward ji pustil, přikryl ji lehkou dekou a postavil se k oknu, zapálil si cigaretu a tíha noci na něj těžce dolehla.

Když se ráno rozednilo, Alistair se probudila s pocitem naprostého vyčerpání, tělo ji bolelo, jako by se rozpadalo. Třásla se, když sbírala rozházené oblečení a mlčky se oblékala, když vešla do obývacího pokoje.

"Omlouvám se za to, co se včera večer stalo. Přijmu odpovědnost za své činy,' řekl Edward a jen stěží zakrýval únavu, když se posadil na pohovku.

Alistair stála na podpatcích, stále cítila bolest, která jí prozařovala tělem, a nebyla si jistá, co se minulou noc odehrálo. Vzpomínky byly přinejlepším mlhavé. Možná by mu měla být vděčná, nedokázala však najít slova, jimiž by poděkování vyjádřila. Možná to byl jen člověk, který ji využíval, nebo možná byl jen obětním beránkem. Nechtěla se těmito zbytečnými otázkami zabývat.

Jako módní návrhářka, která se účastnila přehlídky v Anglii, ignorovala varování své asistentky a rozhodla se předchozího večera bloudit londýnskými ulicemi sama. Pak ji z ničeho nic déšť zahnal do baru, kde jí při jediném pití někdo něco podstrčil do pití.
V hlavě se jí vynořily obrysy předchozího večera, vzpomněla si, že to byl opilec, kdo jí manipuloval s pitím, a nedlouho poté se začala cítit divně.

Nejdřív si myslela, že je to jen z deště, ale jak noc pokračovala, její tělo se začalo zahřívat, takže se jí špatně chodilo. Uvědomila si, že nejde jen o to, že ji zastihl déšť. Ten pocit jí projel a ona bojovala s nutkáním strhnout ze sebe v baru oblečení.

Všechno se jí vymklo z rukou. Vzpomněla si, že cítila neodbytný stisk muže, který se ji snažil odvést pryč, ale byl podlý a neuctivý, postava, kterou nemohla vystát. Ve svém zmatku se necítila bezpečně.

Pak jí přišel na pomoc Edward a vytáhl ji z té situace pryč. Z důvodů, které nedokázala vyjádřit, se v jeho přítomnosti cítila bezpečně, snad proto, že ji pevně držel za ruku a vzbuzoval v ní pocit bezpečí, když ho mlhavě následovala.

Když si na to Alistair vzpomněl, ukradl jí pohled na Edwarda a v mysli jí utkvěla letmá vzpomínka na jeho tvář. "Nepotřebuji tvou pomoc. Tohle je jen mezi námi, a dokud o tom nebudeš mluvit, bude to, jako by se to nikdy nestalo.

Výchova ji naučila být diskrétní; tohle bylo poprvé, co se něco takového stalo. Její mysl se zmítala v bludišti, ale v této cizí zemi znala pravdu jen ona a Edward. Kdyby o tom ani jeden z nich nemluvil, mohlo by to jednoduše zůstat nevyřešené.

"Dobře," přikývl Edward. To, že mu připadala přitažlivá, ještě neznamenalo, že má právo spěchat se svatbou. Vzhledem k tomu, že nechtěla přiznat jejich spojení ani mu dovolit, aby převzal odpovědnost, respektoval její rozhodnutí, protože věděl, že večer se těžko může změnit v něco podstatného.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi stíny a tajemstvími"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️