Kapitola 1
Když slunce kleslo pod obzor, prosklenými stěnami kanceláře pronikl teplý zlatavý odstín. Uvnitř byla přetlaková klimatizace v ostrém kontrastu s dusným vedrem, které obklopovalo město venku. Evelyn Lancasterová usrkávala kávu a upírala pohled na obrazovku počítače. Na rozdíl od okolního klapotu klávesnic se zdála být soustředěná a nevzrušená. To, co se odehrávalo na její obrazovce, bylo bezpochyby poutavé uvedení produktu na trh - událost, která jí připadala vzdálená od její každodenní rutiny. Pak ucítila jemné poklepání na rameno. Otočila se a poznala Marcuse Renfielda, generálního ředitele společnosti. Rychle si z uší sundala bezdrátová sluchátka. 'Poslal jsem vám poslední návrh projektu optimalizace infrastruktury, návrh Sunney. Měla jste možnost si ho prohlédnout? Evelyn odpověděla a nejevila žádné známky viny za to, že její pozornost byla odvedena od práce. Korporací Great Ocean, začínajícím hráčem v odvětví autonomního řízení, skutečně zmítaly větry změn. Danny Thornton, další spoluzakladatel společnosti, byl zastáncem této myšlenky a společně proplouvali bouřlivými vodami. Evelyn bez zaváhání promluvila: "Nezklamu vás." "To je pravda," řekl. Marcus se lehce zasmál. "Vidět, že považuješ Qi-Yu za konkurenta, je osvěžující. Odvážný postoj. Při jeho zmínce o vedoucí firmě se jí mírně rozbušilo srdce. 'Ještě nikdy jsi mě nezklamal,' dodal Marcus s lehkým úsměvem. Co na to mohla říct? Povídali si ještě deset minut, než Marcus vyhlásil konec pracovního dne. 'Už se blíží konec pracovní doby, takže tě nebudu zdržovat od tvých večerních plánů.' Evelyn přikývla; skutečně žádné neměla. Marcus si ji prohlížel s obdivem. 'Upřímně řečeno, neustále na mě děláš dojem. Když jsme společnost zakládali, mnozí ji opustili kvůli nejistotě financování. Myslel jsem si, že budeš určitě jednou z nich, přesto sis nikdy nestěžovala. Prokázala jsi větší odhodlání a dovednosti než mnozí tvoji kolegové. Cole dnes oficiálně podal výpověď,' odpověděla a odhalila tak to, co předpokládala, že se bude připravovat několik let. Evelyn se zhluboka nadechla. Přestože byla společnost Great Ocean Corp. teprve tři roky starým začínajícím podnikem, vydobyla si svou cestu v dynamickém odvětví autonomních vozidel. Budoucnost se zdála být slibná. Najednou ji napadla myšlenka: "Nehodlám odejít po boku Colea." V tu chvíli si uvědomila, že se jí to nelíbí. Když Marcus viděl její zamyšlený výraz, rovnou se zeptal: "Co máš na mysli?" "Ne," odpověděla. Hlavou se jí honily myšlenky. Evelyn přikývla a stiskla mezerník, aby pozastavila video přehrávané na obrazovce. Na okamžik pocítila, jak se z ní snesla tíha, jako by se konečně zbavila břemene, které nesla. "Když jsme se stěhovali do této kanceláře, překypovala jsem ambicemi," vzpomínala. Byla hlavní architektkou. Tři roky předtím se Marcus po letech práce pro přední firmu, vybavenou kontakty a odbornými znalostmi v oboru, rozhodl vrhnout do vzrušující oblasti autonomního řízení. Nyní však měla před sebou každý detail této technologie. Evelyn získal z jejich alma mater - nejen proto, že spolu chodili do stejné školy, ale i díky jejím vynikajícím technickým schopnostem, které ji označovaly za jednu z nejlepších absolventek jejich ročníku. Ačkoli Evelyn nabádala členy svého týmu, aby nešířili nepodložené pomluvy, byla svědkem toho, jak talent a elán kolem ní pod tlakem slábnou.
Kapitola 2
Cole Martin byl hlavním architektem společnosti Great Ocean Corp. a také šéfem Evelyn Lancasterové. Nedávno se objevily zvěsti, že hodlá rezignovat. Hromadný odchod by ve společnosti vyvolal značný zmatek. Marcus Renfield se podíval na obrazovku svého počítače. "Sledujete poslední tiskovou konferenci společnosti Innovation Technologies? V posledních týdnech si Cole často bral dovolenou a většinu povinností přenechával Evelyn. 'Ačkoli Danny Thornton stále uvažuje, já jsem se rozhodl,' řekl Marcus a blýskl se na Evelyn úsměvem. 'Chci, abys převzala Coleovu pozici, až odejde.' Evelyn se při Marcusových slovech rozbušilo srdce. Do společnosti nastoupila před třemi lety a pilně pracovala, od mladšího inženýra pod Augustem až po současnou pozici vedoucího inženýra. "Samozřejmě, rozumím," odpověděla Evelyn, překvapená směrem jejich rozhovoru. Marcus se zasmál a vypadal pobaveně. 'Jsi můj člověk; ať se děje, co se děje, starý Cole tě s sebou vzít nemůže. Předpokládám, že ti nedal ani náznakem najevo, že bys chtěla odejít? Evelyn se odmlčela, cítila směsici emocí. "Jsem si toho vědoma, pane. Když vstoupili do Marcusovy kanceláře, neposadil se, ale vykročil k oknům sahajícím od podlahy ke stropu. Marcus si očividně nepřišel jen tak popovídat. "Mohl bys jít na chvíli do mé kanceláře?" řekl. Začínala se schylovat k bouři. "Dnes jsi tak pěkně oblečená, předpokládám, že slavíš Qixi se svým přítelem? Marcus si ji dobíral. "Myslím, že je jen otázkou času, než se Innovation Technologies pustí do samořídícího průmyslu. Znalost vašich konkurentů nám dává výhodu,' odpověděla a už cítila, jak to dneska frčí. Vzhledem k tomu, že se dnes konal festival Qixi, byly všude propagační akce a reklamy, což bylo nevyhnutelné rozptýlení. Obvykle Evelyn dávala přednost jednoduchému, praktickému vzhledu, ale dnes měla na sobě mátově zelené šaty, které zdůrazňovaly její světlou pleť. Byla úchvatně krásná - přinejmenším ohromující. Když Marcuse poprvé seznámil s Evelyn jeden profesor, přemýšlel, jestli se tak nádherná dívka může vážně zabývat technikou. Evelyn mu dokázala, že se mýlil, a předvedla svůj talent a odhodlání. Evelyn se lehce usmála a odpověděla: "Uhodl jste správně. 'S tím, jaké má Gideon Fox štěstí, se zdá, že si zajistil nejhezčí dámu z Velké oceánské korporace. Když už jsme u toho, asi se budu muset považovat za tvého dohazovače. Očekávám, že až se vy dva vezmete, budu sedět u hlavního stolu,' zažertoval Marcus. "Rozhodně," přikývla Evelyn na souhlas. Gideon Fox, Evelynin přítel, byl shodou okolností stejně jako ona absolventem Jasper College. Ačkoli se na vysoké škole neznali, jejich cesty se zkřížily během finančního projektu ve společnosti Great Ocean, kde Gideon pracoval v investičním bankovnictví. Marcusovo tvrzení, že si hraje na dohazovače, tedy nebylo úplně neopodstatněné. * Evelyn vyšla z Marcusovy kanceláře, vrátila se ke svému stolu a cestou si všímala posměšných výrazů ve tvářích svých kolegů. Když přišla ke svému stolu a uviděla na něm vystavenou obrovskou kytici růží, všechno jí zapadlo do sebe. "Vypadá to, že někdo ví, co dělá. To je určitě od pana Foxe,' zašeptala Clara Leftonová a šla vedle ní. 'Když ji stážistka přinesla, celá kancelář se rozzářila.' Evelyn si nemohla pomoct a usmála se. Zrovna když se chystala napsat Gideonovi zprávu, zazvonil jí v kapse telefon. Byl to hovor od něj.
Kapitola 3
Evelyn Lancasterová se usadila do křesla a přemýšlela, kdy ji její přítel vyzvedne na večeři. Vtom jí zazvonil telefon a ona uviděla, že je to Gideon Fox. Zvedl to, jakmile to zvedla. "Ahoj, Evelyn, moc se omlouvám. Právě jsem na poslední chvíli dostal oznámení z práce. Musím zamířit do Hollowridge na krátkou služební cestu. Tohle Evelyn nečekala. Cítila, jak se jí v krku zvedá knedlík, a na okamžik ztratila řeč. Gideon, který vycítil její mlčení, zmírnil tón. 'Slibuji, že až se vrátím, vynahradím ti to. Prosím, nezlob se na mě. Když budeš naštvaná, nebudu se moci soustředit na svou práci. Nakonec se jí podařilo odpovědět. "To je v pořádku, Gideone. Práce je důležitá. 'Nebuď taková,' řekl a snažil se odlehčit náladu. "Dostala jsi květiny, které jsem ti poslal? "Dostala. Jsou nádherné! Všichni v kanceláři jsou zelení závistí. Gideonův smích jí zlepšil náladu. "Slibuji, že ti budu i nadále závidět. Po ukončení hovoru se Evelyn vrátila ke své práci a tiše si povzdechla. V její práci u Oceanic Intelligence byla tvrdá konkurence a ponocování bylo na denním pořádku. Protože však byl den svátku Qixi - pro mnohé romantické příležitosti - většina jejích kolegů se okamžitě vydala na rande. "Šéfko, jste ještě tady? Clara Leftonová, její kolegyně, zavolala ode dveří a její hlas byl zabarvený obavami. Evelyn vzhlédla od stolu. "Můžeš klidně odejít, Claro. Já to jen potřebuji dokončit, než vyrazím. Clara vědoucně přikývla. "Myslela jsem, že na pana Foxe čekáte. Zprávy o Gideonově usilování o Evelyn se šířily rychlostí blesku, když spolu začali chodit, a všichni je obdivovali jako pár. Evelyn se při té představě usmála, i když raději zůstala v kanceláři, než aby čelila otázkám své matky, proč si s Gideonem nevyšla. Když hodiny odbily sedmou, Evelyn se protáhla a vytáhla aplikaci pro spolujízdu, aby požádala o odvoz domů. Uvízla ve frontě na řidiče a rozhodla se ukrátit si čas projížděním sociálních sítí. Jeden příspěvek ji zaujal - byla to fotka oblohy, kterou předtím sdílel Gideon. Klikla na něj s úmyslem dát mu lajk, ale pak nechtěně narazila na jeho lajky a uviděla nahoře selfie mladé ženy. Její zvědavost vzplanula, a tak na ni Evelyn klikla. Vedlo to na příspěvek od Sunney Forthové, který ukazoval kytici růží. Vzhledem k tomu, že byl svátek Qixi, bylo běžné, že se páry dělily o své dárky, ale ji zaujala nápadná podobnost mezi růžemi na Sunneyině fotografii a těmi, které dostala ona. Obal i stuha byly totožné. Evelyn se prudce nadechla a snažila se setřást vířící myšlenky. Věděla, že by se neměla oddávat divokým spekulacím. Koneckonců Sunney se Gideonův příspěvek prostě líbil a pro přítele bylo typické posílat svým partnerkám v tento den květiny. Možná to byla jen náhoda, že si je objednali ve stejném květinářství. Vtom jí zazvonil telefon s hlášením řidiče, který oznamoval jejich příjezd do přízemí. Spěšně zavřela notebook a při pohledu na růže v ruce se rozhodla, že je vezme s sebou. Jakmile nastoupila do auta a řidič jí potvrdil cíl cesty, promluvila. 'Promiňte, ale mohu změnit adresu?' "Jistě. Kam?" zeptal se řidič vesele. "Jasper's Touch," řekla Evelyn a byla rozhodnutá. Byla to restaurace, kam se Sunney ve svém komentáři na sociálních sítích zmínila, že jde na večeři, nejoblíbenější místo na promenádě Riverside.
Kapitola 4
Evelyn Lancasterová věděla, že její jednání je v tuto chvíli iracionální, podobné zamilovanému stalkerovi. Přesto, aniž by ho zahlédla, cítila, že dnes večer se nedokáže uvolnit, ani kdyby byla samotným Augustem Harlowem. Možná že kdyby ho uviděla, uvědomila by si, že to jen přehání. Dnes večer bylo na Riverside Promenade obzvlášť živo. Břehy lemovaly budovy zářící teplým žlutým světlem, které se třpytilo pod noční oblohou. Tohle bylo srdce Brightwateru, normálně rušné, ale při slavnostních příležitostech, jako byla tato, ještě rušnější. Když Evelyn dorazila ke vchodu do restaurace, na okamžik se cítila ztracená. Neměla to úplně promyšlené. Opravdu se chystala vplout dovnitř, stůl po stole, a hledat ho? Zdvořilý hostitel u dveří se zeptal: "Slečno, máte rezervaci? Předpokládal, že je jen další host. Evelyn zaváhala a srdce se jí rozbušilo. V impulzu, který si nedokázala vysvětlit, poskytla Gideonu Foxovi číslo řidiče. Když si ho zkontroloval na tabletu, usmál se a řekl: "Máte stůl u nejlepšího okna. Stůl číslo pět. V tu chvíli se Evelynina naděje vypařila. Přemýšlela, že se otočí na podpatku a odejde, ale teď, když byla tak blízko, nedokázala odolat nutkání přesvědčit se na vlastní oči. Odmítla tedy hostitelovo vedení a vstoupila dovnitř. Restaurace uvnitř vyzařovala intimní atmosféru a tlumené osvětlení umocňovalo její romantický půvab. Nevěděla, kde je stůl číslo pět, ale věděla, že je u okna, a tak zamířila k místům podél skla. Nakonec její pohled spočinul na určitém místě. U toho stolu pokrýval povrch křupavý bílý ubrus, elegantně zdobený třpytivými křišťálovými svícny a dlouhými flétnami na šampaňské, již naplněnými zlatavou tekutinou. Seděl tam její přítel Gideon Fox a smál se naproti ženě, kterou nikdy předtím neviděla. Na židli vedle ženy ležela kytice růží - stejná jako ta, kterou dostala Evelyn. Ha! Ten muž si opravdu dělal zkratky. Stejná restaurace, dvě kytice růží. Gideon se náhle postavil, což Evelyn přimělo přikrčit se za nedaleký sloup v obavě, že by ji mohl zahlédnout. Ale on se jen přesunul, aby si sedl vedle mladé ženy, servírka zvedla tác s nápoji. Žena objala Gideona kolem ramen a opřela si hlavu o jeho rameno. Usmívali se do kamer jako všechny ostatní páry v restauraci. Tak sladké a dokonalé jako obrázek. Když se žena naklonila, aby Gideonovi něco pošeptala do ucha, objevil se mu na tváři slabý, bezmocný úsměv. Evelyn ten výraz viděla už nesčetněkrát. Kdysi věřila, že je to jeho jedinečný výraz, který měl, když jí nedokázal říct ne. Ukázalo se, že ten výraz je stejně obecný jako růže v její ruce. Když žena zvedla tvář a Gideon se sklonil, aby ji políbil, Evelyn konečně zavřela oči, už se na to nemohla dívat. Myslela si, že se rozzuří, ale v tu chvíli cítila jen mrazivou otupělost, která jí pronikala až do morku kostí. Jak si mohl udržet takovou fasádu a tak snadno ji oklamat? Pak si Evelyn vzpomněla na jeho vychloubačná slova během jejich posledního hovoru, jak mu budou všichni závidět. Tak takhle tedy přiměl ostatní, aby jí záviděli: tím, že jí daroval exkluzivní zelenou kartu zrady. Impulzivně pocítila nutkání se mu postavit, odhalit všem podvod tohoto muže. Ale ozvala se racionalita a připomněla jí, že taková scéna by z ní udělala jen podívanou, pointu interního vtipu v restauraci. Nenechala by se takhle ponížit. Tenhle pitomec jí za to nestál. Při pohledu na Gideona, který zůstal v blažené nevědomosti, se Evelyn zmocnil pocit osvobození. Otočila se a vyšla z restaurace, pohlédla na růže, které stále svírala v ruce, a pak je bez rozmýšlení hodila do koše. Kdysi zářivé růže dopadly na okraj koše, okvětní lístky se rozletěly všude kolem a zvadly k nepoznání. Stejně jako její pocity, které se před chvílí změnily ze sladkosti na popelavou prázdnotu v jediném okamžiku.
Kapitola 5
"Dříve jsem si myslel, že Gideon Fox je jedním z mála citlivých lidí ve světě financí, že se na něj stereotyp bezohledných hráčů nevztahuje. Ale zdá se, že jsem se mýlil, stará přísloví umějí odhalit tvrdou pravdu. Na druhé straně baru Mason Hills frustrovaně vykřikl a jeho hlas se zvedl nad hovor. Mason Hills znal Evelyn Lancasterovou od dětství. Ačkoli nechodili na stejnou střední školu, znovu se setkali na Jasper College. Dokonce i jejich rodiny se za ta léta sblížily a prakticky z nich udělaly sestry s jiným příjmením. Takže dnes, v tento romantický den, kdy se jí opravdu chtělo jít domů a sledovat seriály, místo aby byla svědkem toho, jak si páry dávají najevo svou lásku, ji Mason vytáhl ven po naléhavém telefonátu od Evelyn. Mason tam seděl a poslouchal Evelyn, jak si vypráví o svých frustracích, což mu připadalo jako celá věčnost. Jak pití teklo proudem a Masonův vztek narůstal, najednou si lokl piva. "Ten hajzl je mistr podvodů! Upřímně řečeno, na hráče oklamal i můj expertní radar. Když tě naháněl, kdo by si kdy pomyslel, že se z něj vyklube takový chlap? Evelyn nebyla jediná, kdo měl ten pocit. 'Ani se nezlobím, jen mě uspokojuje, že ho pomlouváš. Jsi můj zástupce všech mých nadávek na něj,' odpověděla a hlas jí stoupal emocemi. Když to Evelyn slyšela, jen to prohloubilo její frustraci. Všichni byli dospělí - proč to nemohla prostě přejít a jít dál? Přes cestu ji upoutala Gideonova postava. Neviděla mu jasně do tváře, ale stál tam, bezvadně oblečený - živá figurína. Zanedlouho si všimla, že jeden z Gideonových přátel na něj mluví, nejspíš se snažil přes hudbu udělat nějaký hluk. Mírně zaklonil hlavu a napínal se, aby slyšel. Byla by naštvaná ještě víc, kdyby s ní nebyl Mason, aby to ventiloval. Bylo to skoro ironické. 'Dala bych cokoli za to, abych se mu mohla postavit právě teď. Vážně, proč jsi prostě nešla nahoru a neřekla mu, co si myslíš? Mason se rozčílil. 'Hele, když mi řekneš, kde večeří, napochoduju tam a vyřídím to za tebe.' Evelyn si stáhla ruku: "Au, to bolí! Gideon to zpočátku hrál chladně, tak nenápadně se do Evelyn navážel, až to bylo skoro lichotivé. Ale když si uvědomil, že nekouše, vyložil karty na stůl. 'Fuj, jako by se narodil pro hlavní roli a já zůstala ve vedlejší,' postěžovala si. 'No, kdyby si tolik nehrál, našel by se někdo, kdo by ho úplně zastínil. Ukaž mu, že když od tebe odejde, skončíš jen s lepším,' řekl Mason a viditelně se za Evelyn rozčílil. 'Nemůžu uvěřit, že by si chlap nechal ujít takovou krásku, jako jsi ty. Musí být slepý, když si ji nechal ujít. Mason se podíval na Evelyn, která vypadala naprosto vyčerpaně, jako zvadlá květina, která právě prodělala mráz. Ten pohled mu trhl srdcem. "Pojď, já se o to postarám. Pojďme,' řekl a znovu ji vzal za ruku. Když pokračovali v škádlení, Mason se náhle naklonil a ztišil hlas: 'Podívej se támhle, Klára je u stolu vedle nás. Rychle! Kdo má v dnešní rychlé společnosti, zejména v oblasti financí se všemi jejími nároky, vlastně čas se za někým honit jako kdysi ve škole? Pokud člověk nedokázal ovládat své pudy, proč se snažil usilovat s takovým nasazením jako tehdy? V tu chvíli Evelyn zahlédla Sunneyho u baru.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Ztraceni v ozvěnách lásky"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️