Kapitola 1
**Rozvod a darování vajíček** Norwick, Blackwood Manor. Elena Fairchildová se krčila na podlaze a pečlivě drhla hadrem tvrdé dřevo, bledý obličej měla skrytý pod závěsem hebkých vlasů. Zimní chlad jí zanechával lehce zarudlý nos a několik omrzlin rozesetých po dříve světlých rukou zpomalovalo její pohyby. Clara Hawthornová na ni pohlédla z pohovky, v očích netrpělivý výraz. "Jak těžké může být jenom umýt podlahu?" "Ne," odpověděla. "Proč jsme si tě vůbec brali, taková smůla?" Clara pokračovala a její jízlivá slova prořízla vzduch. "Tři roky od tvého příchodu do rodiny Blackwoodových a po dítěti stále ani památky." Elena držela hlavu skloněnou a nutila se k hořkému smíchu. Tři roky a Julian Blackwood sotva navštívil domov; ani se jí nedotkl, tak jak by mohla otěhotnět? Vtom se po schodech spustila lehkonohá mladá dívka s očima přilepenýma k tabletu a neopatrně do Eleny vrazila. Elena se jí rychle vyškrábala na pomoc, jen aby ji násilím odstrčila. Hubená a křehká dívka se zapotácela a tvrdě dopadla na podlahu, přičemž se loktem nejprve udeřila o tvrdé dřevo, což ji přimělo zavrávorat bolestí. "Jsi slepá? Copak nevidíš, že stojím přímo tady? Chceš mě zabít, nebo co?" Odvážná dívka, Beatrice Blackwoodová, Elenina švagrová, po ní střelila jedovatým pohledem. Klára k ní přispěchala, obavy maskovaly její rozmrzelost. "Zlatíčko, kam jsi spadla?" Beatrice se na Elenu ušklíbla: "Můj bratr musí mít opravdu smůlu, když si tě vzal. Když Elena začala vysvětlovat: "Mami... Než to stačila dokončit, Klára ji prudce plácla rukou přes obličej. Z Clary vyzařoval hněv, když se na Elenu zadívala: ,,Ať tě ani nenapadne vzít si od nás z Blackwoodského panství ani desetník. Když byla Elena potrestána, Beatrice konečně ustoupila, rty stažené do tenké čárky. 'Hlavně si pamatuj, kde je tvé místo, v tomhle domě jsi jen služka. Nepovažuj se za člena rodiny. S tím odkráčela nahoru. Tohle ponížení nebylo nové; od té doby, co se Elena nastěhovala do Blackwoodského panství jako Juliánova manželka, se podobné incidenty staly normou. Taková smůla,' lamentovala Clara a třela si spánky, jako by si chtěla ulevit od bolesti hlavy. S pohrdavým pohledem na dveře dodala: 'Dneska můžeš spát venku. Ať si klidně umrzneš, mně je to jedno. "Čen Mildred, dohlédni na ni, nesmí se vrátit až do rána. Elena pevně sevřela hadr, prsty se jí třásly chladným vztekem, přesto nekladla žádný odpor, jen poraženecky přikývla. Teta Mildred ji následovala ven a vrhla na ni poslední ledový pohled, než aktivovala automatický zámek dveří. Studený vítr zavyl jako divoká šelma, pronikl jí pod krk a rozechvěl ji po celém těle. Když se schoulila u dveří a třela si ruce, aby zahnala kousavý chlad, v očích se jí zaleskly slzy. Vtom jí v kapse zazvonil telefon. Třásla se a málem ho upustila, když se snažila odpovědět. Jakmile to zvedla, ozval se Lucianův hlas. "Hej, Eleno! Táta zase rozhazuje všechny peníze. Jsou u dveří a tentokrát mu vyhrožují, že mu zlámou nohy. Potřebujeme převést padesát tisíc, rychle! Slyšíš mě? "Mami, já... nemám u sebe tolik peněz... Koktala a studený vzduch jí zmrazil slova dřív, než je mohla plně zformulovat. "Tak se zeptej příbuzných. Je nejvyšší čas, aby něco vyklopili.
Kapitola 2
"Ty opravdu nepřemýšlíš o věcech, že? Teď jsi snacha Blackwoodského panství. Co na tom, že potřebuješ pár set tisíc? To se chceš jen dívat, jak tví rodiče umírají na ulici? Hlas lady Agnes Fairchildové byl na druhém konci telefonu hlasitý a pronikavý, než náhle zavěsila a vůbec nedbala na Elenino mrazivé ticho a její zoufalý dech, který se ozýval v chladném hovoru. Tady nešlo o starost, byl to jen další požadavek na peníze. Rodina Fairchildových se starala jen o včasné převody tety Mildred; v této zvrácené rodinné dynamice se nenašla jediná duše, která by o ni projevila zájem. Elena zavěsila telefon a její pohled chladně sklouzl k obrovskému, impozantnímu lordu, který představoval panství Blackwood. Dokázala snést tolik nespravedlnosti, ale její jedinou nitkou naděje byl ten muž, Julian Blackwood. Dokud mohla zůstat na Blackwoodově panství pod jeho jménem jako jeho manželka, byla ochotná vydržet cokoli. --- Toho rána ke vchodu do Blackwoodského panství pomalu přijíždělo elegantní černé auto. Řidič s deštníkem nad hlavou otevřel zadní dveře muži uvnitř, který pak rozvážně a pomalu vystoupil. Julian Blackwood, oblečený v černém kabátě šitém na míru, který byl mírně rozepnutý a odhaloval pod ním košili s vysokým výstřihem, měl vypracovaný obličej, z něhož vyzařoval nepopiratelný šarm, takže nebylo možné odvrátit zrak. Když procházel slavnostním vchodem, gestem požádal řidiče, aby mu podal deštník, a pravou rukou si obratně zapínal kabát, jako by pro něj toto královské chování bylo přirozené, jeho panovačná přítomnost vyžadovala respekt, takže se každý cítil nehoden setkat se s jeho pohledem. Když se blížil ke dveřím, spatřil baculatou matronu, která se třásla v tenkém bílém kabátě a hrbila se u zdi. Julianovo obočí se mírně svraštilo a v jeho nádherných rysech se objevil náznak rozmrzelosti. Elena Fairchildová držela oči pevně zavřené, ruce obtočené kolem sebe v marné snaze zahnat chlad, rty se jí slabě chvěly. "Pane Zhou, vy jste se vrátil? Proč jste o tom nikoho neinformoval? Teta Mildred vyšla ven a chystala se zavolat Elenu Fairchildovou, jenže se zarazila při Julianově ledovém pohledu a okamžitě sklonila hlavu. "Co se děje? Jeho hlas byl hluboký a těžký a přinutil tetu Mildred odpovědět: "To... to je Rowanův rozkaz. Zvuk jejich rozhovoru vytrhl Elenu z omámení. Vrávoravě otevřela oči, jen aby se setkala s párem dlouhých prstů, které se jí jemně otřely o čelo. Zamžourala na zdroj a spatřila muže, který dnem i nocí naplňoval její myšlenky - Juliana Blackwooda. Elena se zachvěla, cítila se neskutečně, ohromená jeho náhlým návratem. Zatímco na něj hleděla, unikala jí slova. Svraštil čelo a promluvil jako první: "Hoříš, musíme zavolat lékaře." "Cože?" zeptala se. Poznámka mířila na tetu Mildred, která rychle přikývla a spěchala zavolat. Elena konečně pochopila, že to není jen sen - opravdu se vrátil. Přesto jí v hlavě hučelo, jaký je účel jeho návštěvy. Byla odvedena do svého pokoje, její mysl byla zamlžená a rozbouřená, myšlenky v ní chaoticky vířily. Na povrch se jí draly tisíce otázek, ale rty měla pevně sevřené. Nedlouho poté, co se dozvěděla o synově návratu, k ní Clara Hawthorneová přispěchala a její vzrušení opadlo, když spatřila Juliana Blackwooda. 'Proč jsi nás o svém návratu neinformoval? Mohli jsme ti připravit tvé oblíbené jídlo,' vynadala mu zlehka. 'Mami, musím si promluvit s Fairchildem. Můžete všichni na chvíli ven?' Julian ji požádal. Clara vrhla na Elenu ostrý pohled, varování, aby si před synem nehrála na oběť. Jakmile vyšli z místnosti, atmosféra se změnila a zůstali v ní jen oni dva. Elena slyšela, jak se jí zrychluje tep, a přitom držela hlavu skloněnou, příliš nedočkavá, než aby se mu mohla podívat do očí. "Proč ses vrátil tak náhle? Slyšela svůj vlastní hlas, chraplavý a napjatý, a mihla se v něm lítost jako v případě dítěte káraného za to, že se nechová správně. Julianův výraz zůstal vyrovnaný, odněkud zevnitř vytáhl dokument a posunul ho k ní. "Tohle je rozvodová smlouva. Chtěl bych, abys ji dnes podepsala. Eleně projel hrudí ostrý záchvěv, jako by se v ní náhle přetrhla nit. Elena rychle popadla dokument, zběžně prolistovala jeho obsah a při jednom konkrétním ustanovení jí spadl kámen ze srdce. Střelila pohledem po něm a v jejím tónu byla cítit nedůvěra. "Chceš, abych darovala svá vajíčka? Co to vůbec znamená? (Tato kapitola končí zde.)
Kapitola 3
"Jsem vaše švagrová. Julian Blackwood si vůbec nevšímal bledé tváře kypré matrony před sebou a smutného výrazu v jejích očích. Jeho hlas zůstával stále tichý a pevný. "Fairchildová nemůže mít děti. Jsi její sestra; bude nejlepší, když jí daruješ svá vajíčka. V tu chvíli konečně pochopila: všechno bylo pro její sestru. Julian Blackwood se snažil dát její sestře legitimní postavení a nutil ji ustoupit. Jestliže ještě před chvílí chovala vůči tomuto muži špetku naděje, nyní se všechna její očekávání obrátila v popel. Elena Fairchildová se na něj podívala a náhle se usmála, její jemné oči postupně chladly. "Juliane Blackwoode, je to tvoje rozhodnutí, nebo Rosaliny Fairchildové? 'S vaší sestrou to nemá nic společného, je to můj nápad. Samozřejmě si můžeš stanovit vlastní podmínky. Dokončil řeč a vytáhl šek. 'Tady je šek na padesát milionů dolarů a mám v něm napsané tři nemovitosti. Všechny budou převedeny na tebe. Jakmile dokončíte darování vajíček a pokud bude úspěšné, dám vám dalších sto milionů. Elena zmačkala papír v ruce a hodila ho po Julianu Blackwoodovi, oči vytřeštěné vztekem. 'Myslíš, že jsem znechucená? Tuhle rozvodovou smlouvu v žádném případě nepodepíšu. A rozhodně ti nebudu darovat svá vajíčka! Julian Blackwood zůstával nehnutě stát, jeho chladné oči neprozrazovaly žádné emoce. Vtom se místností ozvalo zaklepání. "Lorde Zhou, přišel doktor. "Pojďte dál. Když doktor vstoupil, Julian Blackwood se postavil na nohy a vrhl chladný pohled na Elenu Fairchildovou. "Doufám, že se dnes můžete podepsat. S tím vyšel z místnosti. Při pohledu na jeho odchod se tělem Eleny Fairchildové začala centimetr po centimetru šířit otupělost. Jako by tohoto muže nikdy doopravdy nepoznala. Clara Hawthornová se za ním hnala. "Synu, proč zase odcházíš, když ses právě vrátil? Lucian má za dva dny narozeniny, zůstaň tady a dělej mi společnost, ano? "Mami, ve firmě je ještě spousta práce. Vrátím se za tebou. Když viděla, jak její syn odchází, vzplál v Claře Hawthornové hněv. Vpochodovala do pokoje Eleny Fairchildové. "Ty nešťastnice! Čím jsi Blackwooda rozzlobila tentokrát? Dlužila jsem ti snad něco z minulého života? Přišla jsi si vybrat svůj dluh? Když si vylévala svou frustraci, násilím odtáhla doktora a strhla Elenu Fairchildovou z postele. Elena se podívala na Claru Hawthornovou a v jejích typicky plachých očích se zračil chlad. Tento okamžik Claru, která nikdy předtím neviděla tak divokou stránku Eleny, vyděsil. Instinktivně se pustila; v šoku se zapotácela a upadla. Elena Fairchildová na ni hleděla a její výraz postrádal vřelost. 'Tvůj trest nejsem já, ale tvůj syn. Já jsem ta, která má být vůči tobě synovská, a tato odpovědnost leží na něm. Nemáš právo mi to vyčítat. "Ty... V Blackwoodském panství Clara nikdy neodmlouvala; vždy se podřídila všemu, co jí bylo řečeno. Teď, náhle vzpurná, Clara zaklela a sevřela si hruď. "Dobře, Eleno Fairchildová, chceš vzpouru? Jen počkej, až odejdu, a uvidíš, jestli se ti podaří převzít vládu nad Jamesem. Taková taktika na ni neměla žádný účinek. Elena Fairchildová už byla na podobné hrozby zvyklá. Právě vstala, když se Beatrice Blackwoodová vrhla dovnitř.
Kapitola 4
"Eleno Fairchildová, jestli se opovažuješ dotknout mé matky, zdá se, že jsi zapomněla, co znamená rodina," vyhrkla Clara a v hlase jí zazněl vztek. Instinktivně zvedla ruku, aby Elenu udeřila, ale tentokrát ji zachytila uprostřed úderu. Elenino sevření se sevřelo kolem Clařina zápěstí a její výraz se změnil v cosi ledového a hrozivého. Navzdory bledé pleti komorníka Jamese byla její aura neústupná, vzbuzovala pozornost a respekt. 'Možná jsem předtím ztratila ze zřetele své postavení, ale teď si vzpomínám. Jsem manželka Juliana Blackwooda, jsem vaše švagrová. Dlužíte mi alespoň trochu úcty,' prohlásila s pevným hlasem. "Blázen," odplivla si Clara a hlas se jí zvýšil, když se pokusila přivolat na pomoc tetu Mildred. Stačil však pouhý Elenin pohled a teta Mildred ztuhla v šoku, neschopná pohybu. 'Ať všichni vidí zvrácenou stránku vaší rodiny. Chceš publikum? Pusťte je dovnitř,' pokračovala Elena a její klidné chování zakrývalo ostré hrany jejích slov. Všichni na Blackwoodském panství byli touto nečekanou stránkou Eleny Fairchildové zaskočeni, umlčeni a znepokojeni. Dokonce i když konečně pustila Clařino zápěstí, místnost zůstala ochromená a nevěděla, co se bude dít dál. Elena se sklonila a zvedla z podlahy zmačkaný kus papíru, pak se k nim autoritativně otočila zády. "Tohle je můj pokoj. Všichni ven. Beatrice Blackwoodová se ušklíbla: "Jen počkejte. Jakmile starší Blackwoodová odešla, Elena ušla několik kroků a náhle se zhroutila na podlahu. Oči se jí zatměly, tupě zírala do stropu a po tvářích jí stékaly slzy. Všechny oběti, které pro Juliana Blackwooda přinesla, jí připadaly jako promyšlený žert a uvědomila si, že při tom ztratila sama sebe. Jednou rukou si zakrývala oči a nechávala slzy volně téct v domnění, že jakmile její pláč skončí, možná skončí i všechno mezi ní a Julianem. Když se jí pomalu vracela jasnost, zazvonil Eleně telefon. Několikrát si odkašlala, snažila se posadit a sáhnout po telefonu. Na lince byl Oliver Hargrove. Oliver Hargrove byl v Norwicku známou osobností, úspěšným dědicem, který vybudoval několik prosperujících značek a v současnosti se mu dařilo ve východní Evropě. "Ahoj, Eleno! Právě jsem se dozvěděl pikantní drb, který by tě mohl zajímat," ozval se jeho lehce škádlivý hlas. Elena ucítila, jak jí přeběhl mráz po zádech. Zabalila se do deky, hledala teplo a odpověděla na rovinu: "Jestli jsou to drby, tak zavěšuji. Přistižený při činu se Oliver uchechtl. 'Hádám, že jsi pořád takhle suchá, není divu, že s tebou Julian Blackwood nemá soucit. Po tomto rýpnutí se rychle dostal k jádru věci. "Julian Blackwood požádal Rosaline Fairchildovou o ruku. Tvoje sestra se brzy provdá za bohatého muže a stane se Rosalinou Donnellyovou a ty se staneš terčem posměchu celého Norwicku. "Ještě něco? Jakmile domluvila, zachvátil ji náhlý kašel a zanechal ji zarudlou a bez dechu. Měla pocit, jako by se celá snažila vypudit vzduch z plic. Oliver znepokojeně vykřikl: "Zníš hrozně! Hned tě vezmu na ošetřovnu. S námahou se jí podařilo nalít si sklenici vody a dusit kašel, až se nakonec uklidnila. Přesto se cítila tak slabá, že jí formulování slov připadalo jako námaha. 'Potřebuju s něčím pomoct,' řekla, když se chytila okraje stolu a sbírala odhodlání. 'Pošlu ti zprávu s podrobnostmi k rozvodové dohodě. Potřebuji, abys ji nechala vypracovat svým právníkem a zítra ráno mi ji přinesla. Oliver odpověděl cvaknutím jazyka. 'Takže ses konečně rozhodla opustit toho darebáka Juliana Blackwooda? Držela ses tady vysněného života, jen abys skončila jako trofejní manželka? Je nejvyšší čas, abys vystoupila z lesa a vrátila se na světlo. Elena svraštila čelo. "Moc mluvíš. 'Dobře, budu tu zprávu očekávat,' odpověděl, než zavěsil. Když Elena položila telefon, zaplavila ji chladná odhodlanost. Pokud chtěla odejít, postará se o to, aby dostal, co si přál.
Kapitola 5
Další den Julian Blackwood pozvedl obočí, když přijal její hovor. Podíval se na spící Rosaline Fairchildovou a tíha okamžiku ho táhla k oknu, kde nakonec odpověděl: "Už sis to rozmyslel? "Připravila jsem novou smlouvu. Prosím, vraťte se co nejdříve, abychom to mohli dokončit,' odpověděla chladným, ale nepřirozeně klidným tónem. Tento Rosalinin nečekaný klid Juliana zaskočil. Předpokládal, že baculatá matrona bude rozrušená, možná dokonce bude prosit, aby spolu zůstali, ale po jediné noci vypadala jako jiný člověk. "Dobře, večer se vrátím," potvrdil. Když se Rosaline posadila na posteli, při zmínce o jeho blížícím se příjezdu se jí zaleskly oči a Julian si všiml, že jí po tváři přeběhl vypočítavý výraz. Spěchal k ní a v jeho hlase byly patrné obavy. "Cítíš se dobře? Mám zavolat doktora? I přes bledou pleť tvořily Rosalininy jemné rysy nápadnou krásu, které bylo těžké na první pohled odolat. 'Upřímně řečeno, nejsem tak křehká, jak si myslíš. Jestli mě budeš dál zasypávat takovou péčí, mohla bych se proměnit v porcelán - stačil by jeden dotek a roztříštila bych se,' lehce si mě dobírala a její úsměv byl jemným balzámem. Julian se tiše zasmál a jeho výraz při pohledu na ni změkl. Jeho mysl však byla zastřená telefonátem, který právě měl. Rosaline cítila, jak v ní narůstá náznak úzkosti; děsila se, že by se Julian mohl s Elenou Fairchildovou příliš zaplést, bála se, že by její skryté pravdy mohly vyplout na povrch. Přesto nasadila fasádu, odhodlaná projevit pochopení a podporu. "Myslíš, že by Eleně nevadila myšlenka darovat vajíčka..." začala. Julian zamyšleně přikývl. 'Bude to muset pečlivě zvážit. Nabídka, kterou jsem jí dal, je velkorysá. Nakonec se vzpamatuje. "Juliane... slib mi jednu věc," požádala Rosaline a její hlas klesl do šepotu. "Netlač na mou sestru příliš. I když jsi mě požádal o ruku, chci, abys jí dal čas, aby si na tuhle změnu zvykla. Koneckonců jí na tobě hluboce záleží, nebude pro ni snadné to přijmout." "Cože?" zeptala jsem se. Julian souhlasil, protože vycítil, jak moc to pro ni znamená. Podrobnosti o svých plánech rozvést se s Elenou před ní zamlčel, protože považoval za zbytečné jí přidělávat starosti. "Dobře, večer se vrátím. Ty zůstaň tady a uklidni se. Kdyby něco, ať se mi Kendrick ozve,' odpověděl a odhrnul jí z tváře zatoulané vlasy. Sklonil se a jemně Rosalinu políbil na čelo, než se rozhodně postavil. 'Mám schůzku ve firmě, ale vrátím se, abych tě zkontroloval.' Jakmile Julian odešel, Rosalinino chování se dramaticky změnilo. Rychle vytočila číslo své matky, lady Agnes Fairchildové. "Mami, tady Rosaline. Potřebovala bych si promluvit,' řekla, jakmile se linka spojila. 'Miláčku, zrovna jsem si říkala, kdy zavoláš. Jak se daří? Má Julian nějaké podezření? Rosalinina tvář zbledla. 'Ještě na to nepřišel, ale požádal mě o ruku. Musíš mi slíbit, že nedovolíš, aby se Elena dozvěděla, co se mezi námi doopravdy děje. Jestli se dozví o mém předstírání a o všem, co souvisí s těhotenstvím, přísahám, že mi to zničí život. "Neboj se, jestli se ta divoška odváží ohrozit tvou budoucnost, vyřídím to," řekla jí matka pevně. "Děkuji," odpověděla a ulevilo se jí. Po zavěšení Rosaline stále cítila uzel úzkosti v žaludku. Věděla, že se musí s Julianem sblížit a tlačit na něj, aby věci s Elenou co nejrychleji dořešil. Konečně nastal večer a Julian se vrátil přesně tak, jak doufala. Rosaline připravila scénu, nalila červené víno do elegantních sklenic a převlékla se do podmanivých krajkových šatů, které zdůrazňovaly její světlou pleť. Jemná látka obkreslovala její křivky a díky vysokým podpatkům působily její dlouhé nohy ještě svůdněji a vyvolávaly myšlenky, které se vznášely ve vzduchu.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Ztraceni ve stínu tajemství"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️