Kapitola 1
Elena Chamberlainová si nikdy nemyslela, že její život nabere tak nečekaný směr. Poté, co zjistila, že ji její láska z dětství podvedla, byla svým otcem a macechou dotlačena do domluveného sňatku. Její nastávající, Vincent Hawthorne, pocházel z bohaté rodiny se značným majetkem. Byl však o deset let starší než ona a měl postižení levé nohy. Když Elena poprvé spatřila Vincenta, byla zaskočena. Zdálo se, že se nosí sebejistě, umně maskoval umělou končetinu a byl překvapivě pohledný. Přesto na něm bylo něco záhadného; působil zdvořile, ale citově odtažitě, takže bylo těžké navázat s ním kontakt. Od jejich prvního setkání nic nečekala, předpokládala, že Vincent nikdy nebude mít zájem o někoho, jako je ona. K jejímu šoku se po jejich rozchodu dozvěděla, že projevil silnou touhu se s ní okamžitě oženit. Elena zůstala beze slov. Zpočátku jí svatba s Vincentem připadala skličující. Připadal jí odměřený a chladný, takže se zdálo, že bude náročným partnerem. Postupem času si však začala uvědomovat, že tento vyrovnaný muž, který se často tvářil, je ve skutečnosti docela láskyplný. * * * Jednoho dne se u jejích dveří nečekaně objevil muž, který se měl zúčastnit konference v zahraničí. Eleně se rozbušilo srdce úzkostí, protože si myslela, že tam musí být z nějakého naléhavého důvodu. "Ztroskotalo to partnerství v Evropě?" zeptala se a v jejích rysech se zračily obavy. Vincent se zatvářil přísně a upřel na ni těžký pohled. "Proč jsi mi neodpovídala na zprávy?" zeptal se pozoruhodně vážným tónem. Elena zmateně zamrkala a nebyla schopna odpovědět. * * * V hloubi duše Elena pochopila, že Vincent je navzdory svému sebevědomému zevnějšku na své postižení dost citlivý. Například nikdy nedovolil, aby se ta noha dostala do kontaktu s ní. Chtěla uklidnit jeho nejistotu, přikrčila se před ním a objala ho kolem nohy. Jeho vyděšený výraz ji rozesmál a ona řekla: "Jsem tvoje žena, můžeš mi dovolit, abych tě objala, ne?" "Ne," odpověděl. Ačkoli jeho tvář zůstala vážná, do tváří se mu vkradl slabý ruměnec. Rychle ji vtáhl do svého objetí a pevně ji sevřel v pase. Hlasem napjatým potlačovanými emocemi ji varoval: "Takhle si mě nedráždi." "Ne," odpověděla. Elena se tiše zasmála a cítila, jak se v ní rozlévá teplo. * * * Uprostřed složitostí jejich vztahu si Elena často vzpomínala na větu, kterou kdysi četla: Každá zamilovaná žena je jako Sherlock Holmes. Vypovídala o tom, že ženy do svých vztahů investují tolik, že si bedlivě všímají i těch nejmenších změn v chování svých partnerů. Během večeře se Cedrikem Albrightem cítila, že je myšlenkami jinde, což signalizovalo problémy v jejich přátelství, a nemohla se zbavit pocitu, že něco není v pořádku. Netušila, že je to jen začátek cesty, která změní jejich životy a znovu je spojí způsobem, který si nikdy nedokázali představit.
Kapitola 2
Jak to mám říct? Cedric Albright sice obvykle vyzařuje bezstarostnost a vzpurnost, ale vždy byl vychováván v přísných mravech. Například jídlo je v jeho světě vážná věc; málokdy při něm mluví nebo se rozptyluje. Za normálních okolností by se Cedric během jídla na telefon ani nepodíval, ale tentokrát byl přilepený na displeji a občas se uchechtl. Kdykoli se ho Elena Chamberlainová pokusila zapojit do hovoru, reagoval odmítavě. Nebylo to poprvé, co to mezi nimi neklapalo. Elena si vzpomněla na jejich poslední společnou návštěvu knihovny, kdy byl zabraný do telefonu a reagoval na zprávy v okamžiku, kdy se ozvalo upozornění. Kdo měl takovou schopnost, aby Cedric Albright, nezdolný sportovec, okamžitě odpovídal? Dokonce i ona, jeho přítelkyně, se snažila takhle upoutat jeho pozornost. Elena se nemohla zbavit pocitu, že Cedric něco skrývá, a tak když dojedli večeři a šli na kolej, váhala, jestli se má rozloučit. Místo toho na něj zavolala, právě když se zdálo, že se chystá odejít. Cedrik se zastavil, ruce v kapsách, a s rozcuchanými vlasy, které mu propůjčovaly divoký pohled, se na ni podíval. Byl oblečený v basketbalovém dresu, chrániče kolen měl stále na sobě - zjevně přišel přímo ze zápasu. S výškou přes metr osmdesát působil impozantně. Rád sportoval, často hrál venku, což mu ztmavilo pleť do sluncem políbeného bronzu. Místo aby zakrývala jeho dobrý vzhled, jen umocňovala zdravý šarm, který vyzařoval. "Jak je, Malá Mae?" tak ji vždycky škádlil přezdívkou, kterou miloval už od dětství. Náhle k ní přistoupil blíž, naklonil se nad ni s ďábelským úsměvem na tváři a jeho jasné, jiskřivé oči jiskřily rošťáctvím. "Co se děje? Nemůžeš se se mnou rozloučit? Jeho škádlivý šepot se jí otřel o tvář a nesl teplý nádech mátového dechu, až se jí rozbušilo srdce, jako by ho pevně sevřela neviditelná ruka. Od dětství ji rád škádlil, byl to prostě jeho způsob. Nechtěla dát najevo, jak moc se cítí rozrušená, a tak Elena předstírala, že je v klidu, ustoupila a předstírala, že se jí to netýká. "Nech toho. Narovnal se a usmál se. "Tak proč jsi mi volala zpátky? "Tajíš přede mnou něco? Elena se zeptala a nedokázala v hlase potlačit obavy. Líně se zasmál, jeho úsměv byl líný, ale svůdný, obočí se mu sugestivně zkroutilo. "Znáš celý můj rodokmen. Co bych před tebou mohl tajit? Když se rozloučili, Elena se vrátila na kolej a stále se cítila nesvá. Vzpomněla si, jak se během večeře podívala na jeho telefon. Projížděl stránku na sociální síti; na displeji se objevil blikající příspěvek od uživatele jménem 'Flower Jam', na němž byl jako profilový obrázek malý králíček ve slunečních brýlích. Vytáhla svůj vlastní telefon, přihlásila se na svůj účet na sociální síti a vyhledala "Flower Jam". Účtů s tímto jménem bylo několik, ale Elena rychle našla ten se známou ikonou králíčka. Když klikla na profil, klesl jí žaludek, když zjistila, že uživatelka je žena. Celé tělo jí sevřel podivný svíravý pocit. Když sjela dolů, brzy narazila na příspěvek označený místem: Northwoodská univerzita. Blogerka byla absolventka, stejně jako Cedric.
Kapitola 3
Elena Chamberlainová projížděla svůj telefon a náhle ji zaujal příspěvek na sociálních sítích. Byla na něm dívka, která byla nepopiratelně rozkošná. S rozzářeným úsměvem, který odhaloval dva jemné dolíčky, měla na sobě vysoký culík, světlé tričko Kate Whitakerové a kostkovanou sukni Bartholomew a v náručí svírala plyšového králíčka. Nápis Quinn Hawthorneové zněl: "Doufám, že dnes budu stejně roztomilá jako malý králíček!". Příspěvek vyvolal pod sebou desítky komentářů. Elena rychle rozpoznala známé uživatelské jméno a klikla na něj - určitě to byl Cedric Albright. 'Rozkošné,' komentoval tónem připomínajícím drsného sportovce. Jeden uživatel odpověděl: 'To znamená jen 'roztomilý', že? To jsi nevěděl, seniore? 'Stejně jako Little Bunny, jsi rozkošný,' opáčil Cedrik. Další komentář se přidal: "Chceš říct, že nejsem tak roztomilý jako králíček? (dramaticky se nakrčí)". 'Může se králíček vůbec srovnávat s tím, jak jsi roztomilý?' Cedric odpověděl a přidal hravé mrknutí emoji. Eleně se při čtení těchto výměn nevěřícně rozšířily oči. Nemohla uvěřit, že to Cedric Albright napsal. Znala ho od dětství a jeho osobnosti rozuměla lépe než kdokoli jiný. Dívky se za ním vždycky honily, ale zdálo se, že ho vztahy nezajímají. Málokdy se bavil s dívkami mimo svůj úzký okruh a už na střední škole si vysloužil přezdívku "pan pohodář". Vidět Cedrika, jak nechává komentáře k příspěvku atraktivní dívky, bylo skutečně šokující; překonávalo to všechno, co o něm věděla. Instinkt jí napovídal, že za jeho vztahem s touto dívkou je rozhodně něco víc než jen náhodná školní známost. Elena zavřela telefon a cítila, jak ji svrbí chuť zeptat se Cedrika na ten komentář o "chlupatém zajíčkovi". Váhala však, protože se bála, že by to mohla přehnat a on by se jí vysmál. I když spolu teď technicky vzato chodili, jejich vztah byl ještě čerstvý a z nejlepších přátel ještě úplně nepřešli na milence. Jejich škádlení zůstávalo hravě nepřátelské, chyběla mu intimita, jaká bývá v romantických párech. Dokonce se zatím ani nedrželi za ruce; nejcitlivější gesto, které Cedrik udělal, bylo položení ruky na její rameno - pohyb, který dělal i s ostatními kamarády, takže to nepůsobilo nijak zvlášť. Co kdyby ho o to požádala a on si myslel, že žárlí? Ačkoli jako jeho přítelkyně byl záchvěv žárlivosti oprávněný, zvlášť teď. Ale už si dokázala představit Cedrikův škádlivý úsměv protkaný šarmem, jak si ji dobírá, že je majetnická. "Ty se dnes cítíš majetnicky, co? Nevadí ti, že si povídám s jinými dívkami?" mohl by si rýpnout a usmát se: "To se ti vážně tak líbím? Elena nikdy neřekla, že se jí takhle líbí. Ve skutečnosti se často přistihla, že při jeho hravém škádlení obrací oči v sloup a ostře ho vyzývá. Byl to Cedric, kdo jako první inicioval jejich románek během třídního srazu. Na tu noc na střeše nikdy nezapomene. Po několika skleničkách vyšli ven, aby se trochu provětrali. Náhodou se zmínil: "Podívej, jak se tady všichni párují, co kdybychom to zkusili?". Ovanul ji ten jemný, teplý vánek. Chvění nervů v žaludku, když z něj ta slova unikla, ji vrátilo do té chvíle, prsty jí ztuhly úzkostí.
Kapitola 4
Elena Chamberlainová pocítila smršť emocí a nebyla si jistá, jestli si z ní Cedric Albright zase dělá legraci, nebo ji škádlí. Uvažovala, že ho nakopne a vynadá mu za to, že se chová jako blbec; králíci přece nežerou trávu hned vedle své nory, a přesto tu byl a myslel na ni. Jemný vánek jí zamotal myšlenky a alkohol jí zamotal mozek. Slyšela, jak jí srdce v hrudi buší téměř proti její vůli. Místo toho se přistihla, že mu nepatrně přikývla. "Dobře, zkusíme to. Uvnitř však cítila vinu a úzkost. Co když Cedrik opravdu prohlédl její smíšené pocity? Vždyť jenom experimentovali, jenom si dělali legraci, aniž by jeden o druhého projevili skutečný zájem. Ale kdyby znal myšlenky, které nedokázala vyslovit nahlas, dalo by mu to nad ní moc, což by ho přimělo k ještě bezohlednějšímu škádlení. To poslední, co chtěla, bylo, aby se mezi nimi všechno stalo trapným. Rozhodla se tedy dál se na nic neptat. Následující víkend za ní Cedric nepřišel. Místo toho jí poslal zprávu na WeChat: "Tento týden nemůžu přijít, musím si něco zařídit. I předtím se stávalo, že nemohl přijít, ale ani tehdy se do jeho života příliš nezabývala. Tentokrát si však nemohla pomoct a odpověděla: "Co se děje? Chvíli mu trvalo, než odpověděl, a nakonec se k ní vrátil se slovy: "Spousta věcí, mám toho moc. Navštívím tě příští týden. Eleně se neklidně rozbušilo srdce. Chtěla mu zavolat a zjistit, co ho tak zaměstnává, ale tím by působila přehnaně nedočkavě, jako by se nemohla dočkat, až ji navštíví. Cedrikovi samozřejmě věřila. Vyrůstali jako přátelé v Little a ona věřila, že by jí nikdy neublížil. Uplynul další týden a těsně před polednem dostala Elena od Cedrika novou zprávu: "Budu tam za půl hodiny." "Ahoj," odpověděla Elena. Elena se zrovna učila na závěrečné zkoušky, když zpráva zazvonila. Rychle odložila knihy, lehce se nalíčila a vklouzla do blankytně modrých šatů. Elena se obvykle oblékala dost konzervativně, šaty nosila jen zřídka. Tyhle byly jediné, které vlastnila, ušité na míru se střídmým vzorem, který byl přesto podstatně odvážnější než její obvyklá volba džín a triček. Cedric jí věrný svému slovu napsal už o půl hodiny později: "Přijď dolů. Elena vzrušeně seběhla ze schodů. Před ubytovnou se nad ní tyčil nádherný granátovník, který byl na konci června v plném květu. Široká koruna stromu vrhala hluboký stín, pod nímž se do slunečních paprsků rozlévaly obří květy granátového jablka velikosti vinného skla a vytvářely tak živou scénu, že Elena téměř cítila jejich vůni. Většinou, když ji Cedrik navštívil, ležel v chladivém stínu a občas si zapálil cigaretu. Tentokrát si však přivedl společnost - dívku. Elena v ní okamžitě poznala bublinkovou dívku z předchozího semestru. Vtom se ze stromu snesl květ granátového jablka a přistál dívce přímo na obličeji. Cedrik ho smetl stranou a s tichým pochechtáváním si ji dobíral. Dívka se mírně rozhořčeně nakrčila a Cedrik se natáhl, aby ji lehce štípl do tváře. Když na ni Cedrik pohlédl, přiblížil se k ní s nenuceným, nonšalantním výrazem a stále držel dívčinu ruku. S lehkým úsměvem ji představil: "Ahoj, chtěl jsem ti někoho představit. Tohle je moje přítelkyně Nia Blackwoodová.
Kapitola 5
Elena Chamberlainová měla pocit, že ho zpočátku špatně slyšela. Nevěřícně zírala na Cedrica Albrighta. Představil jí snad právě tuto dívku jako svou přítelkyni? "Tohle je Nia Blackwoodová, ta dívka, o které jsem se zmínil," řekl Cedric nenuceným tónem. Nia na ni se zářivým úsměvem zamávala. "Ahoj, Eleno! Tolik jsem toho o tobě slyšela od Cedrika." "Ahoj, Nio. Eleně se zvedl žaludek a žebry jí projela ostrá bolest, jak instinktivně zatnula pěsti. Tělem jí projely vlny chvění. Vždycky věřila, že Cedrik je lepší než tohle, že nikdy nebude člověkem, který by jí úmyslně ublížil. Bylo nepochopitelné, proč si mohl tak snadno přivést jinou dívku přímo před ni a tvrdit, že je to jeho přítelkyně. Co to z ní dělalo? V nitru se jí vzedmul příval viny; bála se, že by Cedrik mohl odhalit její city k němu. Představa, že by se vysmíval její zamilovanosti, ji naplňovala hrůzou. Teď ji však přemohl vztek a nesnesitelný pocit zrady, což ji přimělo vyhrknout: "Cedriku Albrighte, co to znamená?" Cedric si všiml jejího rozrušení. "Co se děje?" zeptal se upřímně překvapeně. Tvářil se naprosto klidně, jako by vůbec neměla důvod být rozrušená. Elena se obrátila přímo na Niu. "Řekl ti, že máme vztah?" "Ne," odpověděla. Nia se zatvářila rozpačitě, když pohlédla mezi Cedrika a Elenu. "No, zmínil se, že jste spolu vyrůstali a dobře se znáte. Říkal, že jste jednou přemýšleli o tom, jestli by se to mohlo vyvinout ve víc, ale nevyšlo to, protože jste se příliš znali. Říkal, že oba rádi udržujete neformální vztahy. Takže jsem předpokládala, že to nemyslíte vážně? Trochu zmateně se ohlédla na Cedrika. "Vy dva jste se jen tak pošťuchovali?" "Dělali jste si legraci? Cedriku Albrighte, takže jsi to celou dobu bral jako hru? "Eleno, no tak... proč takhle reaguješ? To sis vážně myslela, že je to něco víc než jenom zábava, kterou si chceš vyzkoušet?" Elena pocítila silné nutkání vrazit mu facku. Pro něj to byla hra, dětská kratochvíle jako hra na dům. Cedrik na ni upřeně hleděl. "Eleno, prosím tě, neříkej mi, že jsi to myslela vážně." Samozřejmě, že si to mohl myslet. Všechno, co Cedrik udělal, odpovídalo jejím nejhorším obavám. Elenin hněv vzplál ještě víc a nechtěla už říct ani slovo. Připadala si směšně a poslední, co chtěla, bylo vidět na Cedrikově tváři jakýkoli náznak pobavení na její účet. Beze slova se otočila a odešla. "Eleno! Cedrik zavolal. "Velká sestro!" Slyšela za sebou Cedrikův hlas, ale nezastavila se. Nia se zatvářila znepokojeně. "Rozrušila jsem ji? Je to kvůli mně?" Cedrik pokrčil rameny, jemně se zasmál a prohrábl Niiny vlasy. "Nic jsi neudělal. Vím, jak na ni, jen jí za pár dní koupím dárek. Znám ji dost dobře." Byl si jistý, že s několika vlídnými slovy a dárkem se vše urovná. Jistě, nezvládl to dobře, když přivedl Niu na setkání s Elenou bez předchozího upozornění, ale chápal Eleniny typické nálady. Koneckonců je spojovalo tolik let; měl instinkt, jak se orientovat v jejích emocích.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi přátelstvím a zlomeným srdcem"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️