Kapitola 1
Že by křik do fontány během špatné nálady vedl k nečekané romantice? Byl tak chráněný, nebo jsou dnešní dívky tak odvážné? Sotva se seznámili, a ona už se k němu tiskla, což vypadalo jako intimní setkání. Ještě pobuřující byl způsob, jakým ho odhodila stranou, jakmile skončila, a při odchodu si zamávala vlasy, takže ho nechala přemýšlet, kam se poděla. Netušil, že když se po letech znovu setkali, chovala se k němu jako k jedu a vyhýbala se mu, jako by byl zmije. Aby toho nebylo málo, přivedla si s sebou malého potížistu, pravou předzvěst chaosu. Ještě ani neměl šanci ukázat své pravé já, a už byl uvržen do chladného stínu, daleko od její náklonnosti. Musel udělat něco, cokoli, aby ji přitáhl zpátky do své náruče. Jinak by mu to nezlomilo srdce, tělo i ducha najednou?
Kapitola 2
Moje kamarádka, která dva roky vychovávala svého pomeraniana Boba, se vdávala a chtěla mu najít nový domov. Byla jsem první, koho oslovila. "Kdo by se o Boba postaral? Já?" Ujmout se té malé chlupaté kuličky, která na mě štěká jako na cizího člověka pokaždé, když navštívím její dům? Ani náhodou! S Bobem jsme byli jako olej a voda - ani jeden z nás nemohl toho druhého vystát. Kdykoli jsme se potkali, byla to jen symfonie štěkání a mých rozčilených proseb: "Prosím, přestaň štěkat!". Vyměňovali jsme si štěkot jako ostřílení soupeři. Jak jsem si jen mohl adoptovat toho chlupatého potížistu? Připadalo mi nevyhnutelné, že nás oba vyhodí z bytového komplexu za všechen ten hluk. "Proč zrovna já?" zeptala jsem se upřímně zmatená. "Protože si myslím, že Bobo má k tobě zvláštní vztah. "Cože? "Když ke mně přijdou přátelé, Bobo se na ně skoro ani nepodívá. Ale pokaždé, když přijdeš ty, tak nepřetržitě štěká. Myslím, že tě musí mít opravdu rád. Slyšel jsem rčení: 'Bití je projevem náklonnosti,' ale když na tebe pes štěká, znamená to, že tě má rád? Znělo to směšně - nebo možná prostě jen bláznivě. Koho se snažila oklamat? Bylo jaro, krásné počasí a ona vyprávěla tenhle chladný vtip? Musel jsem obdivovat její odvahu! Nakonec si Boba adoptoval jiný milovník psů a prý si rozuměli jako dva hrášky v lusku. Opravdu důvod k oslavě.
Kapitola 3
Osmnáctiletá Isabella Zhao dostala šílený telefonát, že její otec zkolaboval v práci a byl převezen do nemocnice. Bez rozmýšlení spěchala do nemocnice se svou sestřenicí Marigold Yu, která byla na návštěvě mimo město. Henry Zhao ležel na nemocničním lůžku, jeho prošedivělé vlasy a bledá pleť ostře kontrastovaly se světlým pokojem. "Isabello, neboj se, jsem v pořádku. Je to jen opakující se problém, není to nic vážného." Zhao se usmál. "Dnes jste se měl jít podívat na výsledky testů s Mej Mej. Co se stalo?" Henry, kterého víc než vlastní zdraví zajímaly výsledky dceřiných přijímacích zkoušek na vysokou školu, se zeptal se stopou obav v hlase. "Teto, není třeba si dělat starosti! Vedla si fantasticky - míří na školu, kterou si vybrala jako první! Marigold energicky odpověděla jménem své sestřenice a v očích jí zářil obdiv k Isabelle, která byla nejen krásná, ale také dobrosrdečná. "To je úžasné. Vždycky jsi byla tak bystrá," řekl Henry a zalil ho pocit vděčnosti. Zatímco byl nadšený z Isabellina přijetí do prestižní instituce, hlodal v něm osten lítosti. "Škoda, že nejsi kluk, jinak bych ti mohl předat firmu." "To je škoda," odvětil. Po letech láskyplného manželství byli Henry a Isabella obdařeni dcerou, ale vesmír mu vzal ženu dřív, než mohli mít další dítě, a zanechal Henryho s touhou po synovi, která se nikdy nenaplnila. Henry byl tradiční muž, pevně zakořeněný ve starosvětských hodnotách. Podle jeho názoru se dívky měly vdávat a vedení podniku bylo mužskou prací. Často pracoval dlouho do noci nebo cestoval za obchodem - role, které podle něj byly pro ženy zatěžující. "Tati," řekla Isabella a srdce jí ztěžklo, když viděla, jak se v jeho výrazu zračí lítost. Navzdory jeho hluboké lásce k ní se nemohla zbavit pocitu, že si vždycky představoval syna, který převezme rodinný podnik. "Teto, tvé myšlení je tak zastaralé. Je nová doba! Ženy mohou vést a řídit firmy stejně dobře jako muži, " vložila se do toho odvážně Marigold, která nedokázala pochopit, proč strýc omezuje své názory na základě pohlaví. Vezměme si jako příklad její vlastní rodinu. Její rodiče se přestěhovali za prací na pevninu a nechali ji a její sestru Serafínu Yu, která pracovala zpátky ve Státech, na holičkách. Přesto nikdy neslyšela, že by její otec naříkal nad absencí syna. Naopak, miloval ji a její sestru a byl na ně hrdý. Isabella byla výjimečná; Marigold nedokázala pochopit, proč se její strýc vždycky tvářil smutně, že nemá syna. Kdyby ona sama měla alespoň polovinu Isabellina lesku a šarmu, její rodiče by byli v sedmém nebi - tak proč to zklamání? "Milá holčičko, řídit firmu není tak snadné, jak si myslíš. Vyžaduje to nesmírně mnoho času a energie. Být vedoucím může být těžké, zvlášť pro dívky. Měly byste se všechny soustředit na to, abyste si našly dobrého partnera; na tom opravdu záleží. "Proč nepočkáš, až se Isabella vdá a bude mít syna? Pak budete mít vnuka, který bude pokračovat v rodinném dědictví! Marigold nevinně zvolal a navrhl jednoduché řešení Henryho trápení. Když Henry vyslechl její naivní návrh, unaveně se usmál. "To neříkej. Isabella ještě ani nemá přítele. Teprve letos se dostala na vysokou. Jestli dostuduje, vdá se a bude mít děti, čeká nás několik let. Nemůžu si pomoct, ale zajímalo by mě, jestli tu budu tak dlouho. "Tati, prosím tě, nemluv takhle. Budeš v pořádku,' naléhala Isabella, pevně sevřela otcovu ruku a její uslzené oči odrážely její obavy. Přestože vynikala ve studiu a věnovala mu nespočet hodin tvrdé práce, nedokázala zaplnit citovou prázdnotu, kterou její otec pociťoval kvůli tomu, že nemá syna. Myšlenka, že nedokáže zmírnit otcovu lítost, ji svírala v hrudi a působila jí velkou bolest. "Znám své tělo dobře. Kdybych mohla, přála bych si tu být dost dlouho na to, abych viděla svého vnuka.
Kapitola 4
Henry Zhao si zhluboka povzdechl. Uvažoval o tom, že by svůj podnik předal vnučce Isabelle, ale ta byla ještě studentkou. V jeho věku a s podlomeným zdravím záleželo jen na osudu, zda se toho dne dožije. "Isabello, je mi to tak líto! Letěla jsi za mnou až do Ameriky a teď mě na týden zavolali do New Yorku,' řekla spěšně Serafína Yu, když si balila kufry. Isabella Zhao si cestu do Států naplánovala dlouho před přijímacími zkouškami na vysokou školu a původně ji chtěla zrušit poté, co její otec před několika dny omdlel a byl hospitalizován. Její otec však trval na tom, že jde jen o starý problém, a naléhal na ni, aby se držela svých plánů. Kromě toho se její sestřenice Serafína na návštěvu těšila, a proto se Isabella rozhodla, že stejně přijede. "To je v pořádku, sestřenko! Nemusíš si o mě dělat starosti. 'Zásobila jsem ledničku jídlem na celý týden a nezapomeň zůstat tam, kde je rušno. Nemluv s cizími lidmi, zvlášť ne s muži, ano? Serafína jí to naposledy připomněla, než odešla. Isabella nebyla v USA nováčkem a věřila si ve své znalosti angličtiny, ale tentokrát to bylo jiné; týden bude sama, a to Serafinu, která se k ní chovala jako k dítěti, znepokojovalo. Když slyšela Serafinin ochranitelský tón, Isabella se rozesmála. 'Sestřenko, vždyť jsi mi to říkala včera a předevčírem! Je mi osmnáct, ne osm. Navíc nejsem v Americe poprvé. "Já vím, jenže... "Dobře, slibuju, že zůstanu v tvém bytě a počkám na tvůj návrat. Budu se jen procházet po nedalekém parku - nic šíleného! Nebudu mluvit s žádnými cizími muži. Isabella ji uklidnila, aby zmírnila sestřenčiny obavy. "Dobře. Jen buď opatrná, až budu pryč,' řekla Serafína. "Věř mi. Budu opatrná. "Dobře, musím jít. Ahoj! Její kolegyně venku zatroubila, což Serafínu přimělo popadnout zavazadla a odjet do New Yorku. Poté, co Isabella sestřenici vyprovodila, rozhodla se vyjít ven a nadýchat se čerstvého vzduchu v nedalekém parku. Bezcílně se toulala a její myšlenky byly roztěkané. Vzpomínky na otcův unavený, zklamaný obličej v nemocnici jí zaplavily mysl a zanechaly její srdce zkroucené a bolestivé, jako by ji na hrudi tlačila těžká váha. Když stála u malé fontánky v parku, vzpomněla si na studánky přání ve Formose. Přemýšlela, co by si lidé pomysleli, kdyby ji viděli, jak sem hází minci, aby si něco přála. "Zatraceně, tohle je blbost! Isabella, zaskočená hlasitým výkřikem, si všimla vysokého blonďatého amerického chlapce asi dva metry od ní, který zřejmě křičel na fontánu. Jeho frustrace odrážela tu její, takže se překvapeně zarazila. *** "Proč se mi to děje? Dvaadvacetiletý Bennett Rivers cítil, jak mu tvář rudne hněvem, když křičel na fontánu a cítil potřebu dát průchod své frustraci. Od ukončení vysoké školy ho spalovala vášeň pro herectví a chtěl se prosadit v Hollywoodu. Těsně před promocí se mu však podařilo získat několik menších rolí, ale v poslední době se mu nedařilo získat žádné angažmá. Dokonce i producenti, kteří mu kdysi nabízeli šance, se ho nyní zdráhali brát v úvahu i pro malé role. Nemohl si pomoci, ale napadlo ho, že s jeho hereckými schopnostmi není něco v pořádku.
Kapitola 5
Ben Rivers se právě od štábu na place doslechl, že někdo využil svých konexí, aby zajistil, že ho finanční společnosti už nebudou najímat ani na ty nejmenší role. Bylo jasné, že jen jeden člověk má moc zorganizovat tak zjevný sabotážní čin. 'Jen se dívejte, i kdybych skončil na ulici, nikdy se nehodlám zkompromitovat!' Ben frustrovaně vykřikl a jeho hněv vřel. Koutkem oka si všiml malé postavy poblíž. Otočil se a zjistil, že stojí tváří v tvář roztomilé asijské dívce, jejíž velké tmavé oči byly rozšířené překvapením. Jeho výbuch ji musel zaskočit. Ben se snažil ovládnout svůj hněv a vzpomněl si, že jeho emocionální výbuch neměl nikoho vyděsit, zejména ne malou holčičku, která mu sotva sahala po prsa. Její kulatý, cherubínský obličej vypadal tak rozkošně, že pocítil výčitky svědomí. "Omlouvám se. Nechtěl jsem tě vyděsit,' řekl a pozorně se jí zadíval do jasně zelených očí. Vypadala tak malá; kolik jí mohlo být let? "To je v pořádku," odpověděla Isabella Zhao. Nečekala, že se jí rozzlobený muž tak zdvořile omluví. Možná nebyl tak zlý, jak si myslela - jen měl těžký den. 'Cítíte se na dně,' poznamenala a všimla si, jak zahraniční návštěvníci často vyjadřují svou frustraci křikem na fontány místo házení mincí. 'Jo,' připustil, stále ještě pociťoval tíhu dne. 'Taky se cítím sklesle. Jestli ti to nevadí, mohl bych to s tebou ventilovat? Isabella v sobě příliš dlouho dusila frustraci a dychtivě se podívala na fontánu, do níž se vkrádal pocit zlomyslnosti. "Ventilovat? Ben zvedl obočí a zajímalo ho, co tím myslí. V příštím okamžiku dostal odpověď. Isabella vykřikla na fontánu: "Proč jsem holka a ne kluk?! Proč?! Ben ji zaujatě pozoroval, tu zvláštní holčičku, která se, přestože nerozuměla svým slovům, vyjadřovala s pobavenou tvrdohlavostí, jež se vzpírala jejímu roztomilému vzhledu. Když ji viděl, jak si takhle vybíjí frustraci, napadlo Bena, co ji ještě trápí. "Je to podivně osvobozující pocit," pomyslela si Isabella. Zhluboka se nadechla a znovu vykřikla: 'Jestli je to možné, pomozte mi najít způsob, jak udělat tátu pyšným bez výčitek! Přestože se díky samotnému fyzickému výkřiku cítila unavená, zároveň pocítila výraznou úlevu od tlaku, který ji tížil na hrudi. Když popadla dech, její zarudlé tváře se rozzářily jasným úsměvem. 'Páni, tohle vážně funguje! Cítím se mnohem lépe. Ve svěže zeleném parku Isabellina radost zářila jako rozkvetlá květina a vyzařovala mladistvý půvab, který byl úžasně podmanivý. Při pohledu na její sladký úsměv se Ben rozesmál a ze rtů mu unikl hřejivý smích. "Opravdu? Nechceš si spolu zakřičet?" navrhl a už nedbal na zvědavé pohledy ostatních návštěvníků parku. Stáli tedy vedle sebe, dva lidé, kteří si u fontány vybíjeli svou frustraci. Když křičeli, jejich břemena se odlehčila a oni se společně vědoucně usmívali. Atmosféra kolem nich se změnila, naplnila se teplem a radostí. "Mimochodem, já jsem Bennett Rivers. Jak se jmenuješ?" představil se a cítil jiskru spojení. 'I...' Isabella zaváhala a vzpomněla si na slib, který dala sestřenici, že se nikdy nebude bavit s cizími muži. "Hm. "Já jsem... Zi...' zašeptala a nebyla si jistá, jestli se má svěřit se svým jménem. "Zi," zopakoval Ben, kterého to zaujalo. No dobře, byla to jen přezdívka a on nevypadal nebezpečně. 'Tak mi můžeš říkat prostě Zi.'
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi sny a nečekanými místy"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️