Nájemná družička

První kapitola (1)

KAPITOLA PRVNÍ

"Nevěsta, nebo ženich?" Zeptala jsem se muže na temeni hlavy a nasadila svůj "ahoj, jsem společenská" úsměv.

Seděl na židli a psal si na mobilu. Byl mladý a vysoký, měl špinavě blonďaté vlasy a byl na téhle straně nevychovaný, když se na téhle akci nemohl obtěžovat navázat konverzaci.

Muž také neměl na sobě jmenovku. Proč se lidé nemohli řídit jednoduchými pokyny a usnadnit všem život?

"Nevěsta nebo ženich?" Zopakovala jsem to.

"Nejsem ani jedno," zněla jeho křečovitá odpověď a já se jen tak tak ubránila tomu, abych se nezranila tak mohutným vykulením očí, že by bylo vidět z vesmíru.

"Já vím, že nejsi ani nevěsta, ani ženich. Ptal jsem se, jestli jsi tu s rodinou nevěsty, nebo ženicha." "To je pravda," odpověděl jsem. Nebylo to snad jasné? Ztrácel jsem snad cit pro navazování nezávazných hovorů na svatbách? Tenhle uvítací brunch byl první z mnoha akcí a já jsem se měla s každým pěkně domluvit. Místo toho jsem se snažila potlačit svůj sarkasmus.

Pak se na mě podíval a bylo to jako tenkrát, když mi bylo jedenáct let na školním výletě do zoo a koza mě praštila hlavou do břicha.

Byl fantasticky přitažlivý. Tmavozelené oči, čelist, která by mohla řezat sklo, ramena, která jako by se táhla na míle daleko. Svůj očividně drahý oblek nosil jako druhou kůži. Páni.

Roztřeseně jsem se nadechla a chtěla, aby se mi tep vrátil do normálu.

To, že si mě vděčně prohlížel, mi s aktuálním problémem s tepem nijak nepomohlo. Zvlášť když jsem se cítil tak divně. Už dlouho se na mě žádný muž takhle nedíval, protože jsem vysílala tak silné vibrace "nerušit".

Přemýšlela jsem, jestli je nepřejícný, nebo je mu to prostě jedno. Řekl: "Jsem tu s ženichem. Jsem svědek. Camden Lewis." Zasunul si telefon do kapsy a nabídl mi ruku. Chvíli jsem váhal, než jsem ji přijal. Už tak jsem měla nepřiměřenou fyzickou reakci jen na to, jak vypadal; nedokázala jsem si představit, že by se to dotykem zlepšilo.

Camden Lewis. To jméno jsem znala, protože jsem si udělala průzkum. Byl to ženichův nejlepší přítel a generální ředitel jejich technologické společnosti. Přátelili se od dětství, a i když mi Sadie ukázala jeho fotku, asi jsem se víc soustředila na práci, která mě čeká, než na to, jak atraktivní Camden bude.

Jeho velká ruka mě objala kolem dlaně a já jsem téměř vzdychla z toho, jak mě jeho kůže šimrala.

Pak jsem si uvědomila, že uběhla trapně dlouhá doba a že stále držím jeho silnou, pevnou ruku a ještě jsem mu neřekla své jméno. Dělala jsem to divně. Rychle jsem se pustila a řekla: "Rachel Vinsonová. Družička."

"Rachel?" zopakoval a vypadal zmateně. "Nikdy předtím jsem neslyšel, že by se o tobě Sadie zmínila."

To proto, že ještě před měsícem jsme se s nevěstou Sadie Snyderovou nikdy nesetkaly. Vyprávěla jsem mu příběh, který jsem si pro tuto svatbu připravila. "Jsme staří přátelé. Jako děti jsme spolu jezdily na letní tábor do New Yorku a celé ty roky jsme zůstaly v kontaktu." "Ahoj, Sadie.

Jeho pohled "hele, ty jsi ale roztomilý" zmizel, když se zeptal: "Vážně? Který?"

"Který co?" Co po mně chtěl upřesnit? Lidé se nikdy nedopátrali, jakmile jsem nabídla své falešné vysvětlení, odkud jsem nevěstu znala. Natáhla jsem se, abych se ujistila, že můj upravený francouzský cop je na svém místě. Byl to jako kus mé zbroje, způsob, jak se cítit profesionálně, aniž bych na sebe upozorňovala, ale něco v rozhovoru s tímhle mužem mě trochu rozladilo. Jako by mi kousek té zbroje vyklouzl.

"Který letní tábor?" upřesnil.

"Aha. Tábor, ehm..." Krista, moje kamarádka, zaměstnankyně a kolegyně z družinky, vybrala název tábora, který mi v tu chvíli úplně unikal. Nebo možná můj mozek jen rozptyloval magnetismus, který z něj zřejmě vyzařoval. Jak tam tak stál a zdvořile na mě zíral, zjevně očekávaje odpověď, vzpomněla jsem si na cestu letadlem, kde jsme s Kristou probíraly špatný stav občerstvení v letadlech a jak se o tom jménu zmínila, a odpověď se mi v zápětí vrátila. "Oheneya. Camp Oheneya."

"O tom jsem nikdy neslyšel."

Vzhledem k tomu, že to bylo vymyšlené, jsem nečekal, že by to věděl. "Je to maličké rodinné místo. Myslím, že ho před pár lety zavřeli."

Ten nechápavý pohled byl zpátky. "A Sadie tam chodila? Na tábor, kde se spí? Nejsou ty obvykle drahé? Dan se zmínil, že když vyrůstala, neměla žádné peníze."

To je Dan Zielinski, ženich. Ten pravděpodobně znal Sadie lépe než kdokoli jiný na světě. Znovu jsem si na tvář nasadila falešný úsměv. Měla se mi zmínit o své výchově, když jsme vymýšleli naše pozadí. Řekla jsem jí, že to nemůže být žádné překvapení.

Překvapení!

Místo odpovědi jsem řekla: "Když už mluvíme o Danovi, tady ho máme." Vždycky jsem zjistila, že rozptýlení pozornosti funguje nejlépe, když mě málem přistihnou při lži. Očekávala jsem, že uvidím Sadie s budoucím ženichem, ale on měl po boku starší ženu, která měla na hlavě barevný šátek.

"To je Danova matka?" Zeptala jsem se. Sadie se určitě zmínila o Ireně. Léčila se s rakovinou prsu a nedávno prodělala kolo chemoterapie. Lékař si nebyl jistý jejími vyhlídkami do budoucna. Měli naději, ale existovala možnost, že tohle bude její poslední rodinná akce. Pro Sadie i Dana bylo důležité, aby vše proběhlo bez problémů.

Což znamenalo, že budu muset najít způsob, jak zvládnout Camdena Lewise a jeho otravné otázky.

"Je to tak. Měla bych se k nim přidat." Vstal, začal odcházet a pak se zastavil. "Měli bychom se později sejít a promluvit si o našich společných povinnostech. Možná dnes večer na koktejlovém večírku?"

"Jistě," to jsem skutečně řekla. Chtěl jsem říct, že mám v plánu strávit celý tento týden tím, že se ti budu vyhýbat, děkuji pěkně. Vypadal jako přirozeně podezřívavý typ a to jsem teď ve svém životě nepotřebovala.

Sadie byla velkou klientkou nejen proto, že měla na Instagramu pět milionů sledujících, ale také proto, že měla působivou síť dalších influencerek, které byly na tom stejně jako ona, mladých žen, které se v blízké budoucnosti chystaly vdát a mohly by potřebovat profesionální družičky a družičky. Byla to fantastická příležitost pro mé podnikání.

První kapitola (2)

"Těší mě," řekl.

Přikývl jsem, ale nebyl jsem schopen říct totéž. Na svatbách jsem si vypěstovala dobrý instinkt na lidi, kteří by pro mě mohli být problém, a tenhle chlapík byl problém s velkým T.

Z nemalé části proto, že jsem poprvé za celou věčnost chtěla porušit své pravidlo nemíchat obchod a zábavu. Bylo to nejdůležitější pravidlo, které jsem pro sebe měla, a i když bych neudělala nic, co by ohrozilo mou firmu nebo ženy, které pro mě pracovaly, cítila jsem se trochu v pokušení.

Zvlášť když jsem viděla úsměv radosti na tváři Danovy matky, když uviděla Camdena. Celá jejich interakce byla tak milá. Pomyslela jsem na to, čím si prošla, a rozhodla se udělat všechno pro to, aby se během tohoto týdne měla dobře. Na zítřek byla naplánovaná svatební oslava a já si v duchu poznamenala, že si sednu vedle Ireny a udělám cokoli, abych jí pomohla se bavit.

Když do mě málem vrazil kameraman, připomněla jsem si, že Danova máma není jediný rodič, o kterého se budu muset starat. Sadiina matka a nevlastní otec prošli ošklivým rozvodem a navzájem se nenáviděli. Sadie prohodila, že její máma Brandy má tendenci se opíjet a dělat scény. Musela jsem si dávat pozor.

Zvlášť když se každý okamžik téhle svatby vysílal živě na Sadiin instagramový účet. Byla influencerkou v oblasti životního stylu, módy a cestování. Svým fanouškům dávala plný přístup ke všem aktivitám a já slyšela, jak režisér posílá dva členy kamerového štábu opačným směrem, aby se připravili na Sadiein příjezd. Režisér chtěl, aby na každé akci udělala velkolepý nástup a měla na sobě jiné couture šaty od svého sponzora, módního návrháře.

Můj pohled se vrátil ke Camdenu. Mozek mi říkal, že je hrozbou, ale zbytek mého já měl jiné představy o tom, co by chtěl dělat s ním i s ním. Usoudila jsem, že je to zřejmě znamení, že musím vyrazit ven a víc randit. Byla jsem tak soustředěná na budování své firmy, že jsem na vztahy neměla čas.

Možná bylo načase to napravit. Poté, co tato svatba skončila. Odvrátila jsem pohled a podívala se z oken od podlahy ke stropu na bílou písečnou pláž, palmy a tyrkysovou vodu v zátoce hned za hotelem. Prsty jsem se otřela o růžovo-bílé květinové lei na krku. Vždycky jsem si přála jet na Havaj a ta splňovala všechna má očekávání. Když jsem zavřela oči, skoro jsem cítila slaný vzduch oceánu, který mě lákal ven.

Navzdory nádherné scenérii jen pár kroků od tohoto pokoje jsem si nemohla pomoct a ohlédla jsem se na Camdena, který se opět smál. Radost v jeho tváři ho nějak činila přitažlivějším.

"Kdo je to?" Zeptala se Krista, když se postavila vedle mě a podala mi mimózu. Vzala jsem si ji, ale nevypila jsem ji. Nikdy jsem moc nepila, a tak jsem se tomu snažila při práci vyhýbat. Upadnout opilá na recepci by mi zničilo pověst.

Mým prvotním instinktem bylo předstírat, že nemám tušení, o kom mluví. Vytýkala jsem si, že jsem mu věnovala tak okatou pozornost. "Camden Lewis. Je to svědek."

"Souhlasím. Rozhodně je tady nejlepší muž," řekla s mrknutím. "Měli by ho servírovat jako pokrm na tomhle nóbl uvítacím brunchi." Natáhla se pro jeden ze sendvičů. "Vážně, podívej se na to. Už jsi někdy viděla něco dokonaleji nakrájeného?"

Souhlasně jsem přikývl. Hotel byl dalším ze Sadiných sponzorů. Každý aspekt její svatby měl firemního sponzora - od bot přes cestu až po alkohol - a kamerový štáb tu byl proto, aby zachytil každý okamžik pro všechny její fanoušky, kteří chtěli být jako ona a chodili do stejného hotelu, kupovali si stejné šperky a objednávali si u stejné pekárny, která dělala její svatební dort.

Pokud jsem věděla, ona a Dan za tuhle svatbu neutráceli žádné vlastní peníze.

Kromě toho, co platila mně.

"Jídlo je luxusní," souhlasila jsem.

"Všechno je to přehnané. Vždyť oslava, kterou jsem měla po zasnoubení, byla moje svatba."

Krista mě překvapila. Nikdy se o svém bývalém manželovi nezmínila, a už vůbec ne takhle žertovně. "Tohle je ten koncert. A když už mluvíme o násilnických blbečcích z tvé minulosti, držíš se dál od kamer?" "Ano," odpověděla jsem.

"Ano, matko slepice." Věnovala mi lehce netrpělivý úsměv. "Už jsem ti říkala, že mě nemusíš chránit. Jsem v pohodě. I když jsem před kamerou, už se o něj nebojím. V poslední době se pro mě věci mění. Říkala jsem ti, že jsem minulý týden šla na rande?" "Ano," odpověděla jsem.

Z toho se mi skoro zatočila hlava radostí. Krista si zasloužila to nejlepší. "Opravdu?"

"Ano." Vypadala se sebou velmi spokojeně. "Ale když jsem se mu snažila popsat, co děláme - kéž bys viděl jeho tvář. Řekla jsem, že nám ženy platí, abychom předstíraly, že jsme jejich družičky, aby to při svatbě vypadalo, že mají víc kamarádek, než mají. Nechápal, proč na tom záleží."

Záleželo na tom, protože každá žena, která si nás najala, hledala pomoc. Buď neměla blízké kamarádky, nebo měl ženich více družiček než ona družiček a ona to chtěla vyvážit, nebo hledala profesionála, který by se postaral o všechny drobné, ale důležité detaily. Někoho, kdo by ji podpořil emocionálně i fyzicky (stala jsem se opravdovou expertkou na držení nevěstiných šatů, když se počůrávala). Pro ženy této generace nebylo neobvyklé, že neměly žádné opravdové přátele. Nebo jako v případě Sadie měly jednu opravdu blízkou kamarádku, která je podrazila. Její bývalá nejlepší kamarádka zneužila Sadieinu slávu a využila ji k tomu, aby získala vlastní následovníky. Sadie si od té doby jen těžko připouštěla lidi k tělu.

Nevěsty, které si nás najímaly, nejčastěji chtěly mít na večírku někoho dospělého, kdo by dohlížel na neukázněné členy rodiny (Sadieho máma) nebo zvládal hlučné družičky. Na rozdíl od nich jsme se nesnažily sbalit ženicha nebo se vydat na flám.

Něco jako Sadieina třetí družička, její sestřenice Mary-Ellen, která, jak jsem si všimla, právě pila třetí mimózu. Chystala jsem se, že jí budu muset připomenout, aby něco snědla, a/nebo ji z brunche vyvést, pokud nezpomalí.

První kapitola (3)

"Je ten Camden svobodný?" Krista se zeptala a já na ni povytáhla obočí. Povzdechla si. "Já vím, já vím, na svatbách se s hosty nebavíme. Jen mi to přijde škoda."

To byl názor, který moje matka z celého srdce sdílela. Byla zdrcená, když jsem opustila svou pohodlnou práci ve finančnictví a začala pracovat jako nájemná družička. Dokud se nerozhodla, že svatby jsou ideálním místem, kde bych mohla potkat toho pravého, přestože jsem jí říkala, že se to nestane.

Horlivě věřila, že chytím kytici a všechno do sebe zázračně zapadne. Nechala jsem ji žít v jejím světě fantazie, protože to prostě nestálo za hádku.

Krista mluvila dál. "Tvoje pravidlo neznamená, že si toho lahodného muže nemůžu vážit. A můžeš to popírat, ale viděla jsem, jak si ho taky prohlížíš. Kdyby šlo o jakoukoli jinou situaci, řekla bych ti, ať po něm skočíš jako gepard po nemocné gazele."

"To je krásná představa," řekla jsem a bez přemýšlení se napila mimózy. Okamžitě jsem ji vyplivla zpátky do sklenice.

"Lidé si budou myslet, že jsi těhotná. Nebo mormoni," řekla mi se smíchem.

"Mně je jedno, co si ostatní myslí." A já se teď nehodlala začít starat. "Jsme tady kvůli práci, a na ničem jiném nezáleží."

Nasadila vážnou tvář. "Jasně. Omlouvám se. Je tu prostě tak krásně, že je snadné nechat se unést fantazií. Měli bychom spolu vůbec mluvit? Když už se snažíme být v utajení?"

"Obě jsme družičky." Technicky vzato jsem byla družička, ale ona věděla, co tím myslím. "Což by znamenalo, že jsme obě Sadieiny kamarádky, takže by dávalo smysl, že se přátelíme. I když bychom se nejspíš měly vmísit mezi ostatní hosty." "Aha.

"Jasně, šéfe."

Byl to takový švestkový úkol - týden na Havaji na svatebních oslavách - že jsem si vybral Kristu, aby jela se mnou. Byla mým prvním zaměstnancem, když jsem začínal podnikat. Utekla z příšerného manželství a hledala útočiště v relativní anonymitě naší práce, když jsme šli z jedné svatby na druhou. Většina mých zaměstnanců měla podobný příběh. Snažila jsem se zaměstnávat ženy, které potřebovaly druhou šanci.

Přesně takový, jaký jsem potřeboval.

V těchto dnech dělala Krista většinu administrativní práce, ale stále se čas od času zapojovala jako družička. Byla také mým výzkumným guru, a i když vynikala ve vymýšlení věrohodných kulis, nebyla tak skvělá v jejich zapamatování.

Proto jsem jí říkala: "Nezapomeň, že se jmenuješ Richterová." A taky jsem jí říkala, že to není pravda. Požádala jsem ji, aby používala pseudonym, aby ji její bývalý manžel nemohl najít.

"Jo, jdu všem lhát," řekla vesele.

"To není lež..." Nechal jsem svůj hlas odeznít a nedokončil jsem své obvyklé "chráníme lidi", protože byla zaneprázdněná mumláním "Richter, Richter, Richter" sama pro sebe.

Povzdechl jsem si. To nebylo vůbec podezřelé. Doufala jsem, že si toho Camden nevšiml.

Protože jsem podepsala dohodu o mlčenlivosti tlustou jako moje zápěstí. Moje společnost by nemohla unést finanční úder, kdybychom já nebo Krista prozradili, že Sadie ve skutečnosti neznáme. Nemluvě o tom, jak ji Sadieina bývalá kamarádka zradila - nebylo možné, abych udělala totéž. Udržel bych její tajemství v bezpečí.

Když už mluvíme o budoucí nevěstě, ve dveřích nastal rozruch a dovnitř vešla Sadie. Měla na sobě krajkový top a odpovídající dlouhou bílou sukni. Vypadala bezstarostně a nenuceně, i když jsem věděla, že právě strávila hodiny úpravou vlasů a líčením a že šaty, které měla právě na sobě, jí na míru ušil Stefan, zástupce návrhářské značky.

Zdálo se, že září, a to ještě zesílilo, když uviděla svého ženicha. Sadie se mi zalíbila hned, jak jsem ji poznala, a to jsem se považovala za docela dobrého odhadce charakteru. Byla milá a starostlivá a jeden z nejsamostatnějších a nejodhodlanějších lidí, jaké jsem kdy potkala (což je vlastnost, kterou jsem obdivovala a sdílela).

Navíc byla do Dana zamilovaná. Nejspíš to vypadalo jako předem prohraný závěr, ale když jste pracovali v mém oboru, viděli jste všechno. Od bláznivě zamilovaných párů, o kterých jste věděli, že spolu zůstanou až do smrti, až po lidi, kteří se otevřeně nenáviděli, a přesto se vzali. Také jsem pomohl nejedné nevěstě utéct.

Když byli manželé šťastní jako Sadie a Dan, byla to pro mě příjemnější práce. Zřejmě to byly velmi krátké námluvy a zasnoubení - svěřila se mi, že oba věděli hned první noc, kdy se potkali, že jsou si souzeni.

Když ji k radosti davu opřel o záda a políbil, snažila jsem se, aby ve mně nevyprskla žárlivost. Navzdory tomu, co jsem řekla mámě, jsem to chtěla pro sebe.

Přidala bych si to na svůj hlavní seznam úkolů. Najít si spřízněnou duši.

To je snadné.

Otočila jsem se a naservírovala Sadie malý talíř s jídlem. Podle mých zkušeností tolik nevěst zapomínalo na podobných akcích jíst - několikrát jsem jich omdlela. Bylo mým úkolem postarat se o ni, když byla příliš zaneprázdněná, aby se o sebe postarala sama.

S talířem v ruce jsem přistoupila k její skupině a pozdravila ji. Sadie mě objala a pak mě rychle představila Danovi a Irene. Když došla ke Camdenovi, tvářil se divně a prohlásil: "Už jsme se potkali".

"Tady." Podala jsem Sadie jídlo. "Chtěla jsem, abys něco snědla."

"Děkuju! To je tak pozorné!"

I když jsem s ním nenavazovala oční kontakt, cítila jsem na sobě Camdenův pohled. Nebylo to v sexy smyslu, jako bych mu připadala přitažlivá a nemohl si od pohledu na mě odpustit. Spíš jako by byl velmi skeptický člověk a já mu omylem spustila alarm nebezpečí. Znovu jsem se rozhodla, že ho budu po zbytek týdne ignorovat. Počínaje právě teď.

"Není zač!" Řekl jsem jí to. "Můžu tě na chvíli ukrást?"

Dan řekl: "Jen na minutu. Nevydržím od ní být pryč o moc déle." "Aha," řekl jsem.

Byl tak upřímný ve svém obdivu, že jsem ani necítila nutkání vyvalit oči. Bylo to milé. Sadie a Dan se rychle políbili, než jsme se s ní přesunuli do rohu místnosti. Přemýšlela jsem, jestli ví, jaké má štěstí, že má kluka, jako je Dan, který ji očividně zbožňuje.

První kapitola (4)

"Jsem ta nejšťastnější holka na světě!" řekla s povzdechem, jako by přesně věděla, na co myslím. "A všechno je skoro dokonalé, až na..."

Namočila si celerovou tyčinku do rančerské omáčky a já jsem byla ohromená, když ji snědla, aniž by vylila jedinou kapku. Kdybych na sobě měla bílé šaty, zaručuji, že bych jejich přední část ozdobila rančerskou omáčkou.

Přemýšlela jsem, co by si o mně pak myslel Camden Lewis. Znovu jsem se na něj podívala a on mě stále studoval. Přinutila jsem se soustředit veškerou pozornost na Sadie a na to, co se mi snažila říct.

"Kromě toho?" zeptala jsem se jí.

"Kromě mojí mámy. Vzala si v letadle Xanax, protože nemá ráda létání. Vyspává se z toho v hotelovém pokoji." Snažila se o lehký tón, ale z toho, jak se jí stáhly koutky úst, jsem poznala, jak je rozrušená. Nevěděla jsem, jestli je to z toho, že její matka není na téhle akci, nebo z toho, že bere příliš mnoho léků na předpis.

"Nedělej si s tím starosti. Mám tě v hrsti a hlídám Brandy. Všechno bude v pořádku."

Usmála se na mě, ale do očí jí to nedosáhlo. "Víš, že to nemusíš dělat, že? Přivedla jsem tě sem, abys byl na mých fotkách a videích. Nemusíš dělat mámě chůvu." "To je v pořádku.

Přikývla jsem. Mohla jsem být na fotkách a pomáhat hlídat její matku. "Já vím."

"Dobře. Chci, aby to byl kouzelný zážitek pro všechny, kdo se zúčastní. Včetně tebe. Možná někoho potkáš."

Na Camdena jsem se už nepodívala. "Pochybuji."

"Promiň, ale já jsem ta otravná nevěsta, která je tak šťastná, že jsem rozhodnutá zajistit, aby byli šťastní i všichni ostatní."

"Já jsem šťastná."

Ale jsi?" ozval se mi v hlavě matčin hlas a jeho zvuk oslabil mé odhodlání a donutil mě znovu pohlédnout na Camdena. Sadie si toho zřejmě všimla a řekla: "Možná bys mohla být šťastnější. Nevím, kolik jsem ti toho o Camdenovi už řekla, ale je tak chytrý a milý a myslím, že vy dva byste si opravdu rozuměli."

Pokud tím, že si padli do oka, nemyslela minivyslýchání a podezírání, čekalo ji zklamání. V jejím hlase jsem poznala ten dohazovačský tón. Poslední tři roky jsem ho od mámy slyšela nepřetržitě.

Rozhodl jsem se pro "Kdo ví?" To bylo dostatečně neutrální a nezávazné. "Hodně se vyptává." Invazivní, osobní otázky.

"Aha," mávla volnou rukou, "to je prostě Camden. Bere život, jako by to byla nějaká velká hádanka, kterou se chystá vyřešit. Ale vážně, měla bys to zkusit. Myslím, že by se ti mohl líbit."

Místo abych jí řekla, jak moc se mýlí, udělala jsem to, co umím nejlíp. Přikývla jsem a usmála se. Byla to nevěsta a mým úkolem bylo udělat všechno, co chtěla a potřebovala, i když mi to připadalo hloupé.

Protože mezi mnou a Camdenem Lewisem se nic nestane, ať už Sadie chtěla sebevíc.

Kapitola druhá (1)

KAPITOLA DRUHÁ

Po skončení brunche jsem se vrátil do hotelového pokoje, abych se připravil na večerní koktejl, neboli "Booze and Board Games Extravaganza", jak bylo uvedeno v mém rozvrhu. Akci zjevně sponzoroval výrobce her spolu se sponzorem Sadieho špičkového alkoholu.

Rozpis byl příhodně umístěn v uvítací tašce, kterou dostali všichni hosté. Trochu mi to připomínalo můj pohotovostní balíček pro družičky, který jsem si všude brala s sebou. Jejich taška měla na jedné straně vyšité propletené písmeno D a S. Na druhé straně se nacházela výzdoba. Spolu s rozvrhem byla v tašce také láhev vína, sáčky makadamových oříšků, sušené ananasové chipsy, aspirin, několik náplastí, svíčka s vůní kokosu a limetky, opalovací krém, balená voda, balzám na rty a mentolové bonbony, to vše elegantně sladěné a opatřené dvěma svatebními hashtagy - #DanAndSadie a #SadieMarriedLady, což byl zřejmě odkaz na píseň z muzikálu, o kterém jsem nikdy předtím neslyšela.

Vyhodila jsem papírový rozpis a z kabelky si vzala zalaminovanou kopii. Sadie mi ho dala už před dvěma týdny a já ho okamžitě zalaminovala, jak se na každý správný plán sluší a patří.

Pak jsem sáhla po mobilu. Napsala jsem Sadie, jestli něco nepotřebuje. Odpověděla rychle, že šťastně tráví čas se svým budoucím manželem. Upustil jsem telefon na postel. Některé práce jsem měla během oslav nabitou každou minutu a pak byly jiné jako tato, kdy jsem zřejmě měla spoustu volna, abych si dělala, co jsem chtěla.

Když jsem se pustila na svůj balkon s výhledem na oceán, usoudila jsem, že jsou horší místa, kde bych mohla trčet se svými vlastními myšlenkami.

Poté, co jsem několik minut oceňovala výhled, jsem se vrátila dovnitř a rozhodla se osprchovat. Možná to byl ráj, ale na tomto ostrově byla taková vlhkost, na jakou jsem nebyla zvyklá. Chladná voda mi pomohla.

Zabalená do nadýchaného bílého županu jsem se s notebookem vrátila na balkon. Během sprchování mě napadlo, že potřebuji o Camdenu trochu víc informací. Ve znalostech je síla, ne?

Poslal jsem textové zprávy Kristě a našemu IT manažerovi Taimanimu. Požádal jsem je, aby o něm zjistili, co se dá. Krista mi poslala několik sugestivních emotikonů, ale odpověděl jsem, že to souvisí s prací.

Během několika minut jsem měl odkazy na články o něm. Věci, které jsem už věděl. Byl generálním ředitelem společnosti, kterou založil s Danem. Vyrostl v Kalifornii, stejně jako já. Já jsem byla z Los Angeles a on žil v malém městečku severně od San Franciska.

Ale nic víc. Neměl vůbec žádné sociální sítě, což mi přišlo zvláštní.

Já taky ne, ale měla jsem k tomu dobrý důvod.

Bylo tam několik jeho snímků z charitativních akcí s Danem, které jsem si možná důkladně prohlédla, možná ne.

Z profesionálních důvodů.

A jak jsem tam tak seděla a myslela na něj, napadlo mě, jestli nemyslí na mě. Při představě, že by mohl, mi nevysvětlitelně naskočila husí kůže.

Proč se tolik vyptával na to, odkud znám Sadie? Možná byl jen zvědavý, jak naznačovala. Nebo se možná snažil dohlédnout na Dana a Sadie. Myslel si, že jsem možná někdo z její minulosti, kdo ji chce zneužít, jako to zřejmě chtělo udělat tolik členů její rodiny.

To dávalo určitý smysl, ale pokud věděl, byla jsem jedna z jejích nejlepších kamarádek a chtěla jsem pro ni jen dobré věci. Tak proč ten třetí stupeň?

Předpokládal jsem, že na tom nezáleží. Neměla jsem v úmyslu s ním znovu mluvit, jen jsem na něj zdvořile kývla přes uličku, když si Dan a Sadie řekli své "ano".

Podívala jsem se na hodiny svého notebooku a uvědomila si, že je čas se připravit. Sepnula jsem si tmavé vlasy a zamířila ke skříni pro své třpytivé vínové koktejlové šaty. Za ty roky jsem nashromáždila slušnou sbírku šatů - od neformálních až po plesové. Na tuhle cestu jsem si s sebou přibalila několik koktejlových šatů a také letní šaty. Bylo to zvláštní, ale jako malá holka jsem nesnášela, když jsem se oblékala do šatů. Chtěla jsem džíny nebo nic. Ale jak jsem stárla, zamilovala jsem si, jak se v šatech cítím, jak mi sukně obepíná nohy a dodává mi ženskost.

Nanesla jsem si rtěnku, trochu řasenky a popadla kabelku. Než jsem zamířila ke dveřím, překontrolovala jsem, jestli mám v kapse kabelky klíčenku. Už jsem si nejednou zamkla ve svém pokoji a nechtěla jsem si tuhle konkrétní zkušenost zopakovat. Vyšla jsem na chodbu, zatáhla za dveře a ujistila se, že jsou zavřené.

Dveře hned vedle mých se otevřely, a když vyšel Camden, mírně jsem nadskočil.

A navzdory tomu, že jsem právě strávila dost času slintáním nad jeho fotkami, když jsem ho znovu viděla osobně, projely mnou malé záchvěvy vědomí.

Usmál se na mě a pohled na jeho úsměv mě málem srazil ze židle. Měl lehce vlhké vlasy, jako by právě vyšel ze sprchy. Úžasně voněl, celý čistý a lahodný.

"Vypadá to, že jsme sousedi," řekl.

"Jo." No, to bylo prostě dokonalé a to, co jsem nutně potřebovala. Jít v noci spát s vědomím, že muž, kterého jsem označila za zakázaného, je hned vedle.

Snažila jsem se zadržet dech, abych do svého vzpurného nosu nenatáhla další jeho vůni.

Nefungovalo to.

Udělal krok směrem ke mně a moje zrádné tělo se v odpověď naklonilo k němu. "Míříš na večírek?" zeptal se.

"Jo," zopakovala jsem. Chtěl si myslet, že jsem tak geniální a duchaplná se svou neschopností tvořit celé věty a s tím, jak neustále opakuji stejnou jednoslabičnou hlásku.

Zdálo se, že ho nic z toho neodradilo, a znovu na mě mrskl tím svým rádobylegálním úsměvem. "Půjdeme dolů spolu?"

"Ne, to nemůžu. Musím jít, ehm..." Kam jsem měla namířeno a co budu dělat, až tam dorazím? Jeho oči byly jako travnatá pole na jaře v Irsku. Jak jsem měla přemýšlet? "Nahoru. Nejdřív musím jít zkontrolovat... někoho." Málem jsem mu řekla, že se jdu podívat, jak se daří Brandy. O opilosti Sadieiny matky chtěla Sadie pomlčet a já mu málem naznačila, že něco není v pořádku.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Nájemná družička"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️