Manipulované stránky

Kapitola 1

1 Laura     

"Díky za svezení." Vydechnu a doufám, že nepřijdu pozdě. Nikdy se to nedozvím do konce a Hvězda mi způsobí příšernou noc. Myslím, že hledá důvody, aby na mě byla zlá. Nemám ponětí, co jsem té ženě kdy udělala. Když už, tak by měla být nejšťastnější zatracená ženská na světě. 

"Už to ten hajzl má za sebou?" zeptám se. Zatajím dech, když se na mě podívá, než zahne ostře doleva, aby se pokusil vyhnout provozu na pásu. Není to zrovna nejlepší řidič, ale žebráci si nemůžou vybírat, když se někdo snaží odvézt. Ještě je brzy, ale ve Vegas je vždycky provoz. 

"Doufám, že ne. Betsy je se mnou odjakživa." Miluju toho malého Brouka. Až do dneška byla vždycky tím jediným, na co jsem se mohla spolehnout, že tu pro mě bude. Ale tentokrát jen zakašlala a prskla, když jsem otočila klíčkem. 

"Divím se, že to ta věc vydržela tak dlouho. Kup si něco nového." 

Aha. Není to tak, že bych si mohl zaběhnout pro nové auto. Možná Scott by mohl, ale pořád je tu velká šance, že by ho někdo ukradl. Což mě přiměje na chvíli se zastavit a zamyslet se nad tím, že tohle auto by mohlo být ukradené, co já vím. Neptám se, protože bych to raději nevěděla a potřebuju se svézt. 

"Chceš, abych se podíval, jestli se na to někdo nepodívá?" ptám se. 

Na okamžik zaváhám, nejsem si jistá, jestli mám jeho nabídku přijmout. Nerada žádám o laskavosti a rozhodně nesnáším pocit, že někomu něco dlužím. Přesto vím, že právě teď nemám moc jiných možností. Peněz je málo a bez toho auta se do práce nedostanu. Takže se rozhodnu, že to překousnu a jeho nabídku přijmu. 

"To by bylo skvělé." Zastaví na zadním parkovišti. "Támhle." Ukazuji na boční dveře. Mám pár minut času. 

"Je tu dneska večer?" Kývne směrem ke kasinu. 

"Když jsem tady já, tak ona je tady." Místo aby mě vysadil u dveří, na které jsem ukázala, zajíždí na parkovací místo. 

"Scotte." Zasténám. 

"Má mě ráda." Pokrčí rameny a vystoupí z auta. Líbí se každé holce na světě. Nejenže je můj bratr hezký, ale je i okouzlující. Nezapomínejme, že je taky obrovský děvkař a má na sobě napsáno zlomené srdce. To ale nikdy nezabrání holkám, aby se za ním hrnuly. Dokud není pozdě, nevidí, jaký ve skutečnosti je. 

Dokonce i Star několikrát propadla kouzlu mého bratra. Řekl bych, že jestli je někdo imunní, tak je to ona. Star je úchvatná. Proto jsou její burleskní představení každý večer vyprodaná. Každý týden dostane několik nabídek k sňatku. Muži, kteří jí nepřestávají vyznávat nehynoucí lásku. Myslím, že to je ten problém. Vnímá mého bratra jako výzvu. Myslí si, že ho dokáže přimět, aby zůstal. Myslí si, že to bude ona, kdo ho zkrotí a že se kvůli ní změní. Je to stejná chyba, jakou dělá každý z nich. Existuje důvod, proč je stále svobodný. 

Scott mě následuje k bočním dveřím. Prohodím odznakem a on mě následuje dovnitř. Strčím všechny své věci do skříňky, než se vydám ke Starině šatně, abych zjistila, co dnes večer potřebuje udělat jako první. Protože ona vždycky něco potřebuje. 

I když nic nepotřebuje, něco si vymyslí, aby mi znepříjemnila život. Mým úkolem je udržet ji šťastnou. To není snadný úkol. Star je možná jedna z nejkrásnějších žen, které jsem kdy viděl naživo, ale její nitro tomu neodpovídá. Vždycky mě zajímá, co někoho tak krásného dělá zároveň tak naštvaným. 

Než jí začnu otevírat dveře, dvakrát zaklepu. "Jdeš pozdě," odsekne. 

Nejdu, ale nemá smysl ji opravovat. Jen by mi to znepříjemnilo život a já tuhle práci potřebuju. 

"Promiň." 

"Neomlouvej se..." Přestane mluvit. Očima přelétne po mé hlavě a její chování se při pohledu na Scotta okamžitě změní. Na tváři se jí pomalu rozhostí úsměv. Ani se ho nesnaží zakrýt. Ani ji nerozhodí, že tam stojí v červených kalhotkách. Abychom byli spravedliví, ty nosí na pódiu většinou. Takže je zvyklá, že ji lidé takhle vidí. 

"Ahoj, Hvězdo." Můj bratr proklouzne kolem mě a padne na pohovku, aby se cítil jako doma. 

"Tady." Star přejde ke svému toaletnímu stolku a vezme si nějaké papíry. "Vyřiď to." Vezmu si je od ní, protože vím, že chce, abych se ztratil. Než se ponořím ven, věnuji bratrovi poloviční úsměv, přičemž se snažím nedat se do dávení. 

Projdu si seznam a pustím se do práce. Vydávám se do přední části výstavní síně, abych se zeptal pokladní, jaký je dnešní seznam. Hvězda chce vždycky vědět, jestli jsou na představení přítomni nějací vysocí hráči. Vyhlédnu ze dveří, které vedou do kasina se všemi jeho blikajícími světly. Zajímalo by mě, jestli je tady. 

Už dva týdny potkávám na podlaze kasina stejného muže, kdykoli si jdu něco vyřídit. Pokaždé mě pozve na rande a já pokaždé odmítnu. On se nezlobí, jen se usměje a řekne, že se uvidíme. Otřu si ruce o džíny. Cítím se nervózní, nebo je to možná vzrušení. 

Nevím, proč mě pořád zve na rande. Proměním se v červenající se školačku, která sotva dokáže tvořit věty, když jsem v jeho blízkosti. Ten muž je tímhle drsným způsobem bezbožně sexy. Vždycky má oblek na míru, ale z nějakého důvodu mám pocit, že kdyby se mi otřel rukama o kůži, byly by drsné. Při tom pomyšlení mi na rukou naskočí husí kůže. Když na něj přijde řeč, všechno je temné, od očí až po vlasy. Dokonce i aura kolem něj je temná, kdykoli se k němu přiblížím. Nejsem si jistá, jestli je to kvůli moci, kterou vyzařuje, nebo kvůli něčemu jinému. 

Mohla bych jít zadním vchodem, ale samozřejmě se přistihnu, že se tlačím ven do kasina. Vzduch naplňují zvuky hracích automatů a jásání lidí. Rozhlížím se kolem, ale nikoho nevidím. Proč to dělám? Řeknu mu, že ne. Já s nikým nerandím. Nikdy. Přesto mi lichotí, že mě muž jako on stále zve na rande. 

"Lauro." Při hlubokém dunění jeho hlasu se nadechnu. Přísahám, že jen když vysloví moje jméno, srdce se mi trochu rozbuší. Otočím se a vidím, jak ke mně kráčí. "Je všechno v pořádku?" 

"Ano," odpovím a jsem zmatená, proč se mě na to ptá. I když moje odpověď není pravdivá. Všechno není v pořádku. Jsem si jistá, že jsem dneska Betty ztratila. "Dobře." Přestanu dýchat, když mi přejede prstem po čelisti. 

"Nevěděl jsem, že něco může být tak měkké." 

Otevřu ústa, ale žádná slova ze mě nevyjdou. Ani já nedokážu vysvětlit pocit, který se mi rozlévá po těle. Nikdy předtím se mě nedotýkal. Nedokážu říct, jestli mu mám dát facku, nebo se opřít o jeho ruku. 

"Lauro! Co to děláš?" Star na mě zasyčí. "Potřebuju kafe, abych mohla fungovat, a ty se musíš postarat o můj seznam." Myslela jsem, že mám čas. 

Podle toho, jak je teď naštvaná, musela udělat něco, čím mého bratra naštvala, a on ji nechal na holičkách. Teď za to budu platit já. 

"Promiň, už jdu." Ohlédnu se na svého tajemného muže, který se teď upřeně dívá na Hvězdu. Nesmírně si uvědomím, že má na sobě jen podpatky a tenký hedvábný župan, pod kterým toho má jen málo. Na okamžik mě přepadne žárlivost, když vidím, jak na ni upřeně hledí. Což je naprosto směšné. 

"Později." Věnuji mu malý úsměv a cítím se trapně, že jsem se před ním dostala do problémů. 

"Kdo je to?" Star se zeptá, když jdu kolem ní. 

"Nevím, jak se jmenuje." 

Usměje se. "No tak dobře. Půjdu to zjistit. Ty se dej do práce." Dívám se, jak k němu kráčí. Nechci se dívat, jak se to odehrává, ani se vyrovnávat s bolestí, kterou cítím, a jdu zpátky pro kávu pro Stara. Na seznam věcí, o které jsem dnes přišla, přidávám svého záhadného muže.

Kapitola 2

2 Xavier     

Laura je pryč a já se rychle vypořádám s harpyjí v tenkém hábitu. 

"Nechceš se podívat na můj pořad?" zeptá se a přejede mi prsty po klopě obleku. 

"Ne." Neplýtvám na ni dalšími slovy, když obcházím její našpulené rty a rozšířené oči. Přišel jsem sem kvůli Lauře. Stejně jako jsem sem kvůli Lauře přišel posledních pár měsíců. 

Zahlédl jsem ji náhodou, když jsem přišel navštívit svého přítele Brocka, kterému shodou okolností patří celé kasino, hotel a půlka města. Druhá polovina je moje. 

Pobíhala kolem a snažila se posbírat různé věci z baru, od jednoho z prodejců jídla a od hrstky dalších, když do mě vrazila. Pamatuje si vůbec na ten den? Já ano. Mám ho vrytý do mozku. Byla motýlem, který se vznášel z květu na květ, dokud na mně nepřistál. Kamenný ostrov. A od té chvíle po ní toužím nade vše. 

Poznám, když najdu něco k nezaplacení. Něco, pro co udělám cokoli a všechno, abych to měl. Je to talent, který jsem měl vždycky. Když jsem vyrůstal ve stoce, tenhle talent se mi hodil při rozhodování, komu věřit a jaké věci ukrást. Teď? Používám ho k tomu, abych dál budoval své impérium a zároveň ničil každého, kdo se mi postaví do cesty. 

Protlačím se kolem lidí u hracích automatů a oblaku cigaretového kouře, který se nad Los Angeles vznáší jako smog, a vstoupím do přední kanceláře burleskní show. 

TJ mi mává dovnitř. Většina zaměstnanců mě zná - nebo přesněji řečeno ví, že mě mají nechat dělat, co kurva chci, jinak se to rozjede. Vcházím do boční chodby, odkud mám nejlepší výhled na svého motýlka, jak přelétá z úkolu do úkolu. 

Stojí na místě jen chvilku, oči přilepené na seznamu, který jí ta pekelná ženská dává každý večer před představením. Laura přikyvuje, když odškrtává jednotlivé úkoly, a pak vydá přidušený zvuk. 

"Boty!" vykřikne, pak se otočí a vrhne se ke dveřím kasina. 

Vrátím se do zakouřeného doupěte a sleduju, jak spěchá hlavní uličkou a její boty skřípou na leštěném mramoru. Pit boss jí věnuje pozdvižené obočí, když se řítí k luxusním butikům kolem přeplácané mramorové fontány, které Brock upřednostňuje. Následuju ji a využívám bzučících a blikajících strojů, abych skryla svou vysokou postavu. 

V rekordně krátkém čase vyběhne zpět s krabicí od bot v ruce. Když se pak ocitne uprostřed kasina, vystoupí z něj servírka s tácem plným ředěných nápojů. 

"Do prdele." Spěchám k Lauře. 

Vrazí do servírky, nápoje odletí a servírka spadne zpátky na bublinkový automat na kostky. Laura takové štěstí nemá. Už se chystá tvrdě narazit do mramoru, když ji chytím za ruku a vytáhnu ji nahoru těsně před dopadem. 

Vydere se z ní slabý výkřik, když ji přitáhnu k sobě a držím ji, dokud nezíská rovnováhu. 

Podívá se nahoru a její oči se rozšíří. "Ty." 

"Chtěla bys se mnou jít na rande?" Zeptám se jí znovu. Tohle je její poslední šance. To jí samozřejmě neřeknu. Není důvod zvonit na kočku, jak se říká. Ale jestli tentokrát nebude souhlasit, obávám se, že to takhle dál nepůjde. Je pro mě příliš cenná, i když si zatím nejsem úplně jistý proč. Ale ten lechtivý pocit v zadní části mozku mě nikdy nemýlil. Je k nezaplacení. To znamená, že je moje. Chci, aby se udělala sama. Ale to asi nepřipadá v úvahu. 

"Já, ehm... myslím, že..." 

"Řekni ano." Lehce ji uchopím za bradu a zakloním jí hlavu. Je tak krásná, ale neuvědomuje si to. Starina slova si vzala k srdci, každá negativní poznámka se v ní usadila jako závaží. Chci je pro ni všechny zvednout, odnést její starosti pryč. Ale nejdřív mi musí dát šanci. 

Nadechne se a její pohled na zlomek vteřiny zabloudí k mým rtům. 

"Potřebuješ polibek, aby ses rozhodla?" Nakloním se blíž. "Rád ti dám vzorek, aby se ti rozhodování usnadnilo." 

Tváře jí planou, řasy se jí třepotají, když se ještě víc přiblížím. Hlučné, zakouřené, alkoholické kasino mizí a jsme tu jen my dva. Ona se musí rozhodnout. A pokud se rozhodne správně, můj plán může počkat. Pokud ne, no... nejsem muž, který je zvyklý na odmítání. Ani v obchodě, ani jinde. 

"Řekni ano," zašeptám a mé rty jsou jen kousek od jejích. 

Její ústa se lehce pootevřou, jazyk jí vyplave a uhladí cestu slovu, které chci slyšet. 

"Lauro!" křičí tanečnice ode dveří na jeviště. "Kde mám kurva boty?" 

Kouzlo se zlomí a celé kasino kolem nás ožije. 

"Musím jít." Laura se vymaní z mého sevření a sebere boty z podlahy, pak dokončí svůj zběsilý úprk přes kasino. "Tady! Mám je přímo tady." Laura je podává Staru, který si je bere. 

"Snažíš se mi zničit představení. Přijdu pozdě na závěs, ty nechápavá blbko!" Hvězda je celá rozzuřená, ale já ji prokouknu. Žárlí. Tolik žárlí na mou Lauru s velkýma očima, kůží posetou pihami a vlasy, které se lesknou z každého úhlu. 

Laura spustí bradu; nevidí, jaký je Starin vztek. Už jen ten pohyb ve mně vyvolává chuť strhnout Star paruku a dát jí kopanec do zadku, který ji pošle pryč z tohohle kasina a z tohohle města. Ale neudělám to. 

Stojím si za svým. Star se vyřítí a pořád ječí, že jde pozdě, i když do opony zbývá ještě půl hodiny. 

A když se na mě Laura ohlédne, je to smutek, který vím, že dokážu napravit. A brzy to udělám. 

Laura projde dveřmi na jeviště a zavře je. 

Vytáhnu telefon a zavolám jistému svému bookmakerovi. 

Vypadá to, že se něčí dluhy brzy vyplatí ve velkém. Jaká smůla. 

Strčím si telefon do kapsy a s hvízdáním na rtech a ohněm v srdci se procházím z kasina.

Kapitola 3

3 Laura     

Stojím v lékárně v dolarovém oddělení a přemýšlím, jak utratit těch pět dolarů, které si dovolím. Je to můj jediný den volna a já se ho pokusím užít. Ani si nedovolím přemýšlet o tom, jak by se mohlo dařit Betty. Nechci se tím trápit, dokud nezjistím, jaké je poškození. Jde o to, že si nejsem jistá, jestli na tom záleží. V tuhle chvíli si nemůžu dovolit nic. Taky vím, že není možné, abych se obešla bez auta. 

Podívám se do uličky a všimnu si muže v obleku, který stojí před výrobky pro péči o ženy. Chudák chlap. Vracím se ke svému velmi důležitému výběru. Jako první se rozhodnu pro pleťovou masku, než popadnu i dva laky na nehty. Jeden je jemně růžový a druhý tak světlý, že vypadá skoro jako neonový. 

Toužebně zírám na bombu do koupele. Už si ani nepamatuju, kdy jsem si naposledy dopřála ten luxus, že jsem se namočila do vany, nebo že jsem ji vůbec měla. Než se vydám do přední části obchodu k pokladně, vezmu si peeling na obličej a broskvový krém. Muž v obleku je teď za mnou. Kradmo se ohlédnu přes rameno a čekám, že ho uvidím s nějakými ženskými výrobky, ale nemá žádné vložky ani tampony. Asi se zbaběle vzdálil. 

Vždycky mi přišlo divné, že se muži diví, když si takové věci kupují. Nikdy jsem nechápala, proč je to takový problém. Je to stejné jako kupovat jakýkoli jiný výrobek v obchodě. Vždyť nikdo si nemyslí, že je používá osobně. Muži by se měli překonat, pokud jde o tohle. 

Zřejmě ve mně pořád dřímá zášť z doby, kdy jsem si ve čtrnácti myslela, že umírám, a Scott mi nechtěl žádný vzít. Když jsem se zeptala, podíval se na mě, jako bych měla dvě hlavy. 

"Další," zavolá pokladní. Odložím košík a odbavím svých pár položek, než se vydám do pekárny u mého domu. Tracy se na mě usměje, když vejdu. Nemusí se mě ptát, co chci. Jsem tu každé úterý. 

Vždycky dostanu to samé. Dvojitý čokoládový koláček a jednu velkou horkou čokoládu s marshmallow navíc. Je jedno, jestli je venku sto stupňů, stejně ji dostanu. Jsem na té čokoládové smetanové dobrotě závislá a je to jediný požitek, který si vždycky dovolím. 

Vytáhnu pět dolarů a šest centů a položím jí je na pult. Jako vždy je tu narváno. O pár minut později mi hodí na zem tašku a kelímek a pak si vezme z pultu peníze. 

Vytlačím se z obchodu a vydám se zpátky domů. Bylo by fajn, kdyby v některý z mých volných dnů vedro polevilo a já mohla jít do parku nebo tak něco. Místo toho jsem zalezlá ve svém pětisetmetrovém bytě. 

Jdu uličkou mezi italskou kuchyní Gino a prádelnou. Vede k zadním dveřím mého bytu. Šmátrám po svých věcech a snažím se vytáhnout klíče. Křičím, když upustím horkou čokoládu a ta se mi rozstříkne po noze. 

Zatnu zuby a čekám, až bolest odezní. Neodezní. Strčím klíč do zámku a otevřu dveře ke schodům, které vedou přímo ke mně přes Ginův byt. Myslím, že to tu kdysi měla být kancelář nebo tak něco. Je malinká, ale já moc místa nepotřebuju. Ze všeho nejvíc je to levné a nejsem v nejhorší části města. 

Když vyjdu nahoru, hodím všechno na malý stolek a pak popadnu ručník, abych si zkusila očistit nohy. Zděsím se, když vidím, že už se mi začínají tvořit červené šrámy. Kousnu se do spodního rtu, když se mi začne třást. Nebudu brečet. Je to jen pár malých popálenin a ztracená horká čokoláda. Nadechnu se a přejdu ke stolu, abych se posadila. Proč nemůžu mít jeden den, kdy se nemusím o nic starat? Kdy všechno půjde tak, jak má? Slzy hrozí ještě víc. 

Vážně jsem měla toho krasavce z kasina na to rande vzít. Jeden hezký večer zní božsky. Věnoval by se mi? 

"To je ubohé," říkám si, když se v duchu zdržím u představy, jak se o mě stará. 

Musíš se starat sama o sebe. Tvrdě si přikývnu, čímž ze sebe setřesu pár zbytečných slz. Vím, že by nešlo jen o noc, když jde o toho pohledného cizince. Má v sobě vepsané zlomené srdce. Mám podivný sklon se k věcem upínat a být jimi posedlá. Nemám nad tím žádnou kontrolu. Něco jako koláčky a horká čokoláda. Je to pořád stejné. 

V kabelce mi zazvoní telefon. Moje číslo mají jen dva lidé. Můj bratr a Star. 

"Ahoj," odpovím. 

"Myslím, že ji nelze zachránit." Scott zní alespoň mírně omluvně. 

Zavřu oči. "Její oprava by stála víc, než kolik stojí celé auto." "Ne," řeknu. 

Přikývnu. Z oka mi vyklouzne další slza, kterou rychle setřu. Věděla jsem, že to přijde, ale přesto jsem se držela jednoho malého kousku naděje. Jak může být všechno moje štěstí špatné? Nemělo by se sem tam proklouznout i něco dobrého? 

"Lauro?" 

"Jsem tady." 

"Nechám je to sešrotovat." 

"Ne!" 

"Proč? Možná bych mohl dostat pár stovek z náhradních dílů." 

"Můžu o tom popřemýšlet?" 

"Proč? Je to..." 

"Prosím?" Přerušil jsem ho. 

"Fajn." Dá se. "Hned jsem venku," křikne Scott na někoho. "Musím jít, ségra." Ukončí hovor dřív, než se stihnu rozloučit. Hodím telefonem přes celou místnost a s křikem ho odhodím, když dopadne na zem. Skvělé. Rozbitý telefon je to poslední, co potřebuju. 

Když ho zvednu, displej vypadá v pořádku. Tentokrát ho hodím na pohovku. Oči mi ulpí na oknech přes ulici. Stejný muž z obchodu stojí venku na chodníku a zírá na můj dům. A jéje. Zatáhnu závěs. 

Skvělé. Nejenže je dneska den na hovno, ale ještě mě sleduje nějaký podivín. Zasténám a padám na gauč, kde si dovolím pořádně si poplakat, dokud nezačnu být unavená. Zavřu oči a představím si muže z kasina, který mě nutí k úsměvu. Tentokrát ho políbím. Je to jen sen. Ve snech můžete mít cokoli. Je to něco, čeho se můžu držet a nikdo mi to nemůže vzít. A dnes ze všech dnů potřebuju něco, čeho bych se mohla držet. 

Už skoro usínám, když slyším klepání na dveře. 

Zasténám a zvedám se z gauče. Jestli je to Gino, kdo chce zaplatit nájem, a já jsem si jistá, že ano, přišel o dva dny dřív. Od toho je přece lhůta na odklad, ne? 

"Poslyš, Gino..." Roztáhnu dveře a pak vykřiknu. Ale zvuk rychle přeruší lepicí páska, černá kukla na hlavě a to, že mě ten podivín přehodí přes rameno, když mě snese ze schodů a nacpe do něčeho, o čem jsem si jistá, že je kufr, i když je podivně měkký a pohodlný, jako by pode mnou byla péřová přikrývka. 

Jsem mrtvý. A nejhorší na tom je, že jsem si jako poslední jídlo ani nedala horkou čokoládu.

Kapitola 4

4 Xavier     

Chvěje se, strach ji obklopuje jako jemný parfém. 

Chci jí říct, že jsem se to snažil udělat přímočařeji, snažil jsem se ji nalákat jakýmkoli způsobem, ale nic z toho nezabralo. Takže to musí být takhle. 

Jeden z Tlustého Tommyho poskoků vtáhne do místnosti jejího bratra Scotta. 

"Kluci, podívejte se, já jsem pro to dobrá, jasný?" "Jo," řekla. Její bratr se snaží o své obvyklé sladké řeči, ale ty fungují jen na burleskní tanečnice, ne na placené svalovce. 

Strážný ho strčí na židli a pak si Laura sedne na své místo. Dobře. Ona je tady odměnou. Její bratr, ačkoli, jeho hrubé zacházení mě nezajímá. 

"Víš, proč jsi tady." Tlustý Tommy vstane ze svého místa za ušmudlaným stolem ve své kanceláři. Budova, která v šedesátých letech sloužila jako obchod s alkoholem pro bohaté a slavné, je teď opuštěnou pastvou pro oči jižně od Stripu, místem, kde Tlustý Tommy přijímá sázky a obchoduje. To vše pod mým bedlivým dohledem. 

Provozuji většinu sázkových kanceláří v tomhle městě. Je to jeden z mých nejlépe vydělávajících lidí. Možná proto si ho Scott vybral, protože když se na toho kluka podívám, poznám, že ani jednou v životě netančil s paní Štěstěnou. Je to smolař. Ne v obecném slova smyslu, ale doslova. Nic, čeho se dotkne, se nikdy nepromění ve zlato. 

Očima přelétnu k Lauře, která si mumlá pod černým pytlem na hlavě. 

Když ji strážný odtáhne, zatnu zuby. Přelepil jí ústa páskou. To nebyl jeho pokyn. Bude to bolet, až to sundá. Zaplatí za každou unci bolesti, kterou jí způsobí. 

"Co tady dělá?" Scott se pokusí vstát, ale další strážný ho strčí dolů a drží ho na místě. 

"Hej!" Laura vykřikne, když se páska strhne. "Co je to?" S vytřeštěnýma očima se rozhlédne kolem sebe a zaměří se na Tlustého Tommyho. "Scotte, co se děje?" 

"Scott má potíže, holčičko." Tlustý Tommy - který by mohl vážit sto kilo promočený - se opře o stůl a zkříží ruce. "Dluží." 

"Říkal jsem ti, že na tom pracuju. Zítra dostanu dvě stě dolarů." 

Tlustý Tommy se rozštěká smíchy. "To ani nedělá díru do země." 

"To jsou peníze z mého auta." Laura se otočí ke Scottovi. 

"Já vím. Je mi to líto." Natáhne se po jejích spoutaných rukou. 

"Na tom nezáleží. Potřebuješ peníze? Proč jsi nic neřekla?" 

"Nechtěla jsem, aby sis dělal starosti." Scott zavrtí hlavou a tmavě blond vlasy mu spadnou do očí. "O nic nejde." 

"Dvacet velkých je pro mě velká věc, Scotte." Tommy se ušklíbne. 

"Dvacet tisíc dolarů?" Lauřin hlas se s každým slovem zvyšuje a oči se jí rozšiřují. "Tolik přece nemáme! Jak jsi vůbec mohl mít dost peněz na to, abys mohl začít kopat takovou díru?" 

"Uklidni se." Scottovi se podaří chytit ji za ruce. "No tak, ségra, není to tak hrozné." 

Otevře ústa, ale žádný zvuk z nich nevyjde. Jen na něj šokovaně zírá. 

Můžu jí odpovědět na její otázky - vlastně na všechny. Obvykle by Scott neměl přístup k tolika penězům, aby se vsadil a prohrál je plus další, aby se dostal do dvacetitisícové díry. Ale díky sérii štěstí v kasinu mého přítele se Scottovi podařilo vyhrát právě tolik peněz, aby byl nebezpečný. A pak? Pak udělal to, co jsem věděl, že udělá. Myslel si, že štěstí je na jeho straně, i když jsem ve skutečnosti zmanipuloval systém tak, aby získal počáteční peníze, které vedly k jeho záhubě. A teď jsme tady. 

"Hele, já ti ty peníze seženu, Tlustý Tommy," žadoní Scott. "Nevím, proč jsi ji do toho zatáhl." 

"To je vedlejší." Tlustý Tommy pokrčí kostnatými rameny. 

"Je to člověk, ne auto nebo dům." Má tu drzost znít rozhořčeně. "Na Lauru nemůžeš mít páku." 

"Je cenná." Tlustý Tommy má jasný tón, jeho záměr je chlípný. 

Nelíbí se mi to. Opět se neřídí mými pokyny do písmene. Možná jsem v jeho části své operace příliš polevil v disciplíně. To se dnes večer změní. 

"Nedívej se na ni takhle." Scott konečně ukáže trochu páteře, když se snaží vstát. 

"Hej, hezká holčičko." Tommy přistoupí blíž k Lauře a Scotta si nevšímá. "Jakou cenu má polibek?" 

"Co?" Laura zamrká. 

Nedokážu říct, jestli je zděšená, nebo zmatená. 

"Přestaň," zavrčí Scott. Přesně ví, o co jde. 

Jsem kurevsky naštvaný. Tlustý Tommy bude krvácet už jen za to, že něco takového navrhl. 

"Deset dolarů? Víc?" Tlustý Tommy si mne ruce. "Takovej sladkej kus prdele jako ty, pusa by mohla stát sto dolarů? Jak to zní? Můžeš svému bratrovi pomoct hned teď. Odpracovat si část jeho dluhu. Za polibek zaplatím stovku, ale jestli mu chceš opravdu pomoct, budeš mi muset dát víc." Olízne si rty. 

Ruce mi sevře v pěst. Tlustý Tommy sice vydělává, ale je postradatelný a jde po zatraceně tenké hranici. Laura je moje. 

"Jsi nechutný." Plivne na něj. 

To je ten oheň, o který mi jde, ta jiskra, kterou jsem v ní viděl, když jsme se poprvé potkali. 

"Jestli se mě dotkneš, ukopnu ti ptáka!" dodá. 

Usměju se její formulaci. 

Tlustý Tommy pokrčí rameny a ustoupí. 

Uvolním se jen o chloupek. 

"No, jestli nechceš odpracovat bratrův dluh, tak co si s vámi dvěma počneme? Nemůžu tě nechat dál neplatit." Tlustý Tommy si povzdechne. "Takže z tebe asi budeme muset udělat exemplární případ." Škubne bradou na jednoho ze svých poskoků. "Dirku, přines pilu." 

"Cože?" Laura vykřikne. 

"Cirkulárku, nebo kejklířku?" Dirk se zeptá. 

Tlustý Tommy si převalí pravé rameno. "Použijeme na něj jig, cirkulárka se tak špatně ovládá, když je krvavá, že mě z ní bolí klouby. Úchop je celý kluzký. Je to fakt nebezpečný. Mohl bych to pokazit a uříznout si nohu." Zavrtí hlavou a zasměje se. 

"Panebože." Lauře z tváře vyprchá všechna krev. "To nemyslíš vážně." 

"Ale myslím, holčičko." Ukáže na Dirka. "Přines taky plachtu." 

"Počkej!" vykřikne. 

Tlustý Tommy se k ní otočí. "Co se děje, holčičko?" 

"Lauro, ne." Scott zavrtí hlavou. "Nedělej to." 

"Co ne?" Zvedne spoutané ruce. "Chtějí mi uříznout končetinu! To nemůžu dopustit. Podívejte, pane Tlustý Tommy, můžeme to vyřešit." 

"Můžeme?" Tlustý Tommy se k ní znovu přiblíží. 

Zatnu zuby. 

"Ano, já..." 

"Lauro, nedělej to. Nic nedělej. Budu v pořádku. Jen blafuje s tou pilou a..." Druhý strážný Scottovi zacpe ústa, když se Dirk vrátí s modrou plachtou pod jednou paží a skládačkou v druhé ruce. 

"Dobře, můžeš si se mnou dělat, co chceš!" Laura vykřikne. "Jen mu neubližuj!" 

"Stejně jsem to chtěl udělat, holčičko." Tlustý Tommy se zasměje. "A kromě toho, i kdyby tvoje kunda stála za dvacet velkejch, já tolik peněz nemám." 

Dirk šmátrá po elektrické zásuvce, ale nakonec pilu zapojí. Vydává pěkný zvuk zzzzz, čepel pilky řezá nahoru a dolů. 

Laura vykřikne. 

Konečně. To je můj signál.

Kapitola 5

5 Laura     

Na zvuk bzučící pily nikdy nezapomenu. Křičím. Vím, že je to zbytečné, ale představa, že by ta pila ublížila Scottovi nebo mně, je příliš. Jak jsem se sem dostala? Začínají mě ovládat slzy. Nikdy jsem se necítila bezmocnější. Scott bojuje, aby se osvobodil. 

Dnes o něco přijdu. Musím jen doufat, že to nebude můj život nebo život mého bratra. Myslím, že to bude něco mnohem horšího. Vědomí, že můj první polibek bude s Tlustým Tommym, mi nedělá dobře. Budu zvracet. 

"Vypadni!" 

Hlava mi trhne ke dveřím, když se místností rozlehne dunivý rozkaz. Temný prostor zaplní velká postava. Zajímalo by mě, jakou má tenhle chlapík přezdívku, když tomu malému říkají Tlustý Tommy. 

Bzučení okamžitě ustane. 

Polknu. Copak se to nějak zhoršilo? 

"Pusťte ji!" Scott se dál snaží vyprostit. 

"Ubližuješ si," syčím na něj. Jeho ruce začínají fialovět. 

Nadechnu se, když do místnosti vstoupí muž. Srdce se mi rozbuší. Tuhle stavbu znám. Málokterý muž je stavěný jako můj kasař. Nejenže měří hodně přes metr osmdesát, ale je široký a tlustý po celém těle. Ale to nemůže být on. Mám halucinace, že mě přišel zachránit. 

"Lauro." 

Zavřu oči. Ten hlas se nedá splést. Tohle se neděje. Pořád ještě spím na pohovce. Vykřiknu, když uslyším hlasité bouchnutí. Oči se mi rozletí. Ne, jsem vzhůru. 

"Kurva." Tlustý Tommy se zhoupne na nohou a málem spadne na zadek. Drží si ruku u nosu. Vytryskne z něj krev. Šokovaně zírám. Je to čím dál divnější. 

"Páska?" vyhrkne na Tommyho muž z kasina. 

Páska? Bože, je tam páska? To se zbláznil kvůli nějaké nahrávce? 

"Kdyby to neudělal, tak by křičela. Kurva, pane Vincente." 

Muž z kasina - pan Vincent, hádám - na mě obrátí pohled. Upustí na podlahu velkou tašku. 

Nadskočím. 

Zadívá se mi na ústa. Bojuju s tím, abych si neolizovala rty, ale prohrávám a zvlhčuju je. 

"Bolí to?" Jeho tmavé oči se jen o chloupek zúží. 

Zadívám se na něj. Bolí to? Ne, nebo ještě lépe, co tady sakra dělá? Začne se mi točit hlava. 

"Bolí tě pusa?" 

Zavrtím hlavou. Vtom si uvědomím, že mluví o pásce, kterou jsem měla přes ústa. Bolí to, ale nechávám si to pro sebe. Nejsem si jistá, jestli v tuhle chvíli dokážu mluvit. Nic mi nedává smysl. 

"Kdo kurva jsi?" 

Pan Vincent si Scotta změří pohledem. 

Scott naštěstí pro jednou zmlkne. Tím, že mluví, nám nic dobrého nepřinese. Nikdo z nich ho neposlouchá. Všechno se mi pořád vrací, jako by to byla moje vina. 

"Já jsem ten, kdo má těch dvacet tisíc, co potřebuješ." 

Ta taška s věcmi. Je plná peněz? Jak se tenhle muž náhodou objevil s dvaceti tisíci v tašce? Zadívám se na jeho pohlednou tvář. V tlumeném světle místnosti vypadá spíš jako padouch než jako cokoli jiného. Sice sexy, ale pořád je to padouch. 

"Proč?" Hlas se mi zlomí. Z křiku mě bolí v krku. 

"Záleží teď vůbec na tom proč? Uzavřela jsi dohodu a já budu ten, kdo ji bude vybírat." 

To nemůže myslet vážně. 

"Co to má kurva znamenat? Kupuješ si mou sestru?" Scott se znovu začne vzpírat. 

Zatnu ruce v pěst a třesu se. Tommy vydává zvuk mmp, jak se snaží zastavit krev. Počkej. Udeřil ho pan Vincent kvůli pásku přes moje ústa? 

"Tommy, jestli se na ni ještě jednou podíváš, tak ti vyndám ty tvoje zasraný oči." 

Zavrávorám. Žaludek mi klesá. Tommy se na mě okamžitě přestane dívat. Opravdu se bojí, že pan Vincent svou hrozbu splní. Neměl bych za to být vděčný, ale jsem. Scott je opět zticha. 

Zalapám po dechu a zavřu oči, když pan Vincent vytáhne nůž. Chystá se Tommyho zabít? 

"Neublížím ti." 

Otevřu jedno oko. Teď je přímo přede mnou, tak blízko, že bych se ho mohla dotknout. 

"Jo, protože jsi za ni právě zaplatil dvacet tisíc, ty zvrácenej parchante." 

Pan Vincent zvedne druhou ruku, připravený dát Scottovi facku. 

"Prosím, nedělej to." 

Pan Vincent se na mě zadívá a pak pomalu pustí ruku. 

"Zachránila tě." Pan Vincent prostrčí nůž plastovým zipem a uvolní mi ruce. Trhnu jimi k hrudi a třu si bolavá zápěstí. Tommy sebere tašku ze země a odnese ji k muži, který stále drží pilu. Vrčí, když pokládá mučicí nástroj na zem, zjevně zklamaný, že ho nemohl použít. 

Pan Vincent ukáže na Scotta. "Takhle to bude fungovat. Laura jde se mnou." 

"To ne!" Scott se znovu pokouší vyprostit. 

"Nech toho." Kdybych si teď měla vybrat mezi Tlustým Tommym a panem Vincentem, beru pana Vincenta. Nebo bych se možná měla bát, že se ho Tommy bojí. 

"Ona je vedlejší. Až seženeš těch dvacet tisíc, co jsem za ni zaplatil, můžeš si pro ni přijít." 

"Žádná dohoda!" Scott vykřikne. 

"Dirku," řekne pan Vincent, i když nespouští oči z mých. 

Dirk se ušklíbne a pila znovu ožije. 

"Platí. Platí!" Vykřiknu. "Prosím, vypni to. Nemůžu to vydržet." Sklopím hlavu a po tváři mi sklouznou slzy. 

Pila se zastaví a já cítím Dirkovo zklamání, i když ho nevidím. 

"Lauro, nedělej to." 

Zavrtím hlavou. "Nemám na vybranou." 

"Ale je! Můžu nás z toho dostat." 

"Jo, tím, že přijdeš o končetinu. To nedopustím." Zvednu hlavu, abych se na něj podívala. "Jsi všechno, co mám." 

"Do prdele, Lauro." 

Pan Vincent ke mně natáhne ruku. Zírám na drsnost jeho dlaně, která se nehodí k jeho luxusním oblekům. Nesnáším, že se mi ruka třese, když ji do něj vkládám. 

"Lauro, je mi to líto." Scott zní poraženě. Pak se zase pustí do svých obvyklých keců. "Jestli jí ublížíš, tak je mi jedno, kdo jsi, upálím tě!" 

Pan Vincent mě vytáhne na nohy. Mám slabé nohy a nejsem připravená stát. Padám mu na hruď. Obejme mě kolem ramen a přitáhne si mě ještě blíž. Proč musí tak krásně vonět? 

"Vyděsil tě Tommy?" Ptá se tak jemně, vůbec se to nepodobá tónu, který používal doposud. 

Přikývnu. Jak jsem se mohla nebát? 

"Chceš, abych ho zabil?" Stejně jemný tón. 

"Pane Vincente!" Tlustý Tommy zavřeští. "Člověče. Všechno, co jsem udělal..." 

"Drž hubu." Chování pana Vincenta se změní na smrtící a mně naskočí husí kůže. "Teď mi řekni, jestli chceš, abych..." 

"Ne. Nechci, aby někdo umřel." 

"Ale měl by zaplatit?" 

Chci říct ano. Ale neřeknu. Co to hraje za hru? 

"Chceš, abych ho vyděsil, jako on vyděsil tebe?" 

Přistihnu se, že přikývnu. 

Usmívá se. Pak se jeho ústa ocitnou na mých v tvrdém polibku, který skončí stejně rychle, jako začal. "Dávej pozor, drahoušku. Abys viděla, co se stane, když se někdo jiný dotkne něčeho, co patří mně." 

Tentokrát nezavírám oči.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Manipulované stránky"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️