Konečně na radaru

Chapter One

The body lay in perfect repose on the Victorian fainting couch, looking more like a sleeping beauty than a victim. Detective Sarah Chen had seen enough death in her ten years with the Metropolitan Police's Special Cases Unit to know that natural death never looked this peaceful. Something was very, very wrong.

        'No signs of struggle, no marks on the body, and yet...' She leaned closer, studying the victim's face. Charlotte Mills, aged 28, was found by her roommate this morning, apparently having passed away in her sleep. Her expression was serene, almost blissful, but her eyes - those were what caught Sarah's attention. Behind the closed lids, her eyes were moving rapidly, as if still deep in REM sleep.

        "You see it too, don't you?" The voice came from behind her, rich and cultured with a slight Irish lilt. "She's still dreaming."

        Sarah turned to find a tall man in an impeccably tailored charcoal suit standing in the doorway. He hadn't been there a moment ago, she was certain of it. His dark hair was streaked with silver at the temples, and his eyes were an unusual shade of amber that seemed to shift color in the light.

        "This is a closed crime scene," she said firmly, her hand instinctively moving toward her weapon. "How did you get in here?"

        He smiled, but it didn't reach those strange eyes. "Dr. Marcus Thorne," he said, pulling out a card that somehow both looked official and seemed to shimmer slightly. "I'm a consulting specialist with the Department's new Oneiric Phenomena Division."

        "The what division?" Sarah frowned, taking the card. The moment her fingers touched it, she felt a slight electric tingle, and the letters seemed to rearrange themselves before her eyes.

        "Dreams, Detective Chen. We investigate crimes involving dreams." He moved into the room with fluid grace, his attention fixed on the victim. "And this is the third one this month."

        Sarah's mind raced. There had been two other deaths recently - both young women, both found peacefully dead in their sleep. She'd seen the reports but hadn't made the connection until now. "How do you know about those cases?"

        "Because I've been tracking the killer for quite some time." Thorne knelt beside the body, his eyes now definitely more gold than amber. "He's what we call a Dream Collector - someone who has learned to enter and steal dreams. But this one has developed a taste for more than just dreams. He's taking souls."

        Under normal circumstances, Sarah would have dismissed such talk as nonsense. But there was something about the scene, about the victim's still-moving eyes, about Thorne himself, that made the impossible seem suddenly plausible.

        "If you're tracking him," she said carefully, "why haven't you caught him?"

        Thorne's expression darkened. "Because he only appears in dreams. The physical world is my domain, but his... his is the realm of sleep. To catch him, we need someone who can walk between both worlds." He turned those unsettling eyes on her. "Someone like you."

        "Me?" Sarah almost laughed, but the sound died in her throat as memories she'd long suppressed began to surface. The dreams that felt too real, the nights she'd awakened to find objects moved in her room, the way she sometimes knew things she couldn't possibly know...

        "You've always known you were different, haven't you, Detective?" Thorne's voice was gentle now. "The dreams that come true, the hunches that turn out to be right, the way you can sometimes see how people died just by touching objects they owned..."

        Sarah took an involuntary step back. "How do you know about that?"

        "Because I've been looking for someone like you. A Natural - someone born with the ability to cross the threshold between waking and dreaming." He gestured to the victim. "Charlotte here won't be his last. There will be others, and their souls will remain trapped in an eternal dream unless we stop him."

        Just then, the victim's hand twitched, her fingers moving as if writing something. Sarah moved closer, watching as invisible words were traced in the air. Thorne pulled out what looked like an antique monocle and held it up. Through its lens, golden letters shimmered in the air where Charlotte's fingers moved.

        "Help me," Thorne read aloud. "He's coming for the others."

        Sarah felt a chill run down her spine. She looked at the victim's peaceful face, at those restlessly moving eyes, and made a decision that would change her life forever.

        "Tell me what I need to do."

        Thorne's smile was grim. "First, you need to learn to control your abilities. Then..." he held up the monocle, through which Sarah could now see strange symbols glowing all around the room, "you need to learn to hunt in dreams."

        Outside the Victorian townhouse, storm clouds gathered, and Sarah Chen, homicide detective and newly discovered dream walker, took her first step into a world where nightmares were real, and death was just another kind of sleep.

Chapter Two

The basement of the Natural History Museum was the last place Sarah expected to find the headquarters of a secret dream investigation unit. Yet here she was, following Thorne through a maze of storage rooms filled with artifacts that seemed to pulse with their own inner light.

        "The mundane world only sees what it expects to see," Thorne explained, using an ornate key to unlock a heavy wooden door marked 'Private Collection.' "To them, this is just museum storage. To us, it's the largest collection of dream artifacts in the Western Hemisphere."

        The room beyond defied physics. It stretched impossibly far, filled with glass cases containing everything from ancient masks to modern-looking devices. Floating orbs of soft light illuminated collections of bottled dreams - actual dreams, swirling like liquid mercury behind glass.

        "Your badge, Detective," Thorne held out his hand. Sarah hesitated before handing over her police credentials. He placed it on a strange device that looked like a Victorian music box crossed with a computer. When he returned the badge, it felt different - heavier, somehow more real.

        "Now you'll be able to access both worlds officially," he said. "Look at it again."

        The badge had changed. Alongside her regular police credentials, new text had appeared: 'Special Inspector, Oneiric Investigations Division.' The letters seemed to shift between English and something older, something that made her eyes water if she looked too long.

        "Before we can hunt the Dream Collector, you need to understand what you're dealing with." Thorne led her to a case containing what looked like a normal pillow. "Touch it."

        Sarah reached out hesitantly. The moment her fingers made contact, the world tilted. She was suddenly standing in someone else's dream - a sunny beach, but the sky was green and the sand whispered secrets. She jerked her hand back, gasping.

        "Good," Thorne nodded approvingly. "Most people can't pull back from their first dream artifact. You have natural barriers."

        "What was that?" Sarah's heart was racing.

        "A dream fragment from 1892. A young girl's last dream before the influenza took her." His voice softened. "We preserve them here. Dreams carry memories, emotions, sometimes even pieces of souls."

        "And this Dream Collector... he takes entire souls?" Sarah remembered Charlotte Mills' peaceful face and restless eyes.

        "He traps them in eternal dreams, feeding off their essence." Thorne moved to another case, this one containing what looked like a cracked mirror. "Each victim becomes part of his collection, their souls powering his abilities, letting him dreamwalk without natural talent like yours."

        Suddenly, the cracked mirror began to frost over. In its surface, Sarah saw Charlotte Mills' face, mouth open in a silent scream. Then another face appeared - another victim, she presumed - and another.

        "He's showing off," Thorne growled. "He knows we're investigating."

        The temperature in the room dropped dramatically. Frost patterns spread from the mirror to nearby cases, and Sarah heard what sounded like distant laughter.

        "Well, well," a voice echoed through the room, seemingly coming from everywhere and nowhere. "A new player in the game. And such interesting dreams you have, Detective Chen."

        Sarah felt something brush against her mind, like cold fingers trying to pry open a door. Instinctively, she slammed her mental barriers shut. The presence withdrew, but not before leaving behind an impression of amusement.

        "He's already caught your scent," Thorne said grimly. He pulled out a small velvet bag and removed what looked like a dreamcatcher made of silver wire and black pearls. "Wear this when you sleep. It won't keep him out entirely, but it'll stop him from stealing your dreams while you're still learning to defend yourself."

        As Sarah took the dreamcatcher, her fingers brushed Thorne's, and suddenly she was hit with a flash of his dreams - centuries of memories, battles fought in realms of sleep, and a profound sense of loss that made her gasp.

        Thorne withdrew his hand quickly. "Your abilities are stronger than I thought. We'll need to work on your control."

        "What are you?" Sarah asked directly. "You're not just some government consultant, are you?"

        Before he could answer, an alarm began to sound throughout the facility. One of the dream bottles had turned black, its contents writhing like smoke.

        "He's hunting again," Thorne said, already moving toward the exit. "Someone in the city has just entered their last dream. Are you ready for your first real case, Detective?"

        Sarah touched her new badge, feeling its power hum under her fingers. "Do we have time to save them?"

        "If we're lucky, we might catch him in the act. But remember - in dreams, he's incredibly powerful. One wrong move and you could lose your soul."

        As they rushed from the dream archive, Sarah caught one last glimpse of the cracked mirror. In its surface, she saw her own reflection smile back at her with eyes that weren't quite her own.

        The hunt was about to begin.

Chapter Two

The basement of the Natural History Museum was the last place Sarah expected to find the headquarters of a secret dream investigation unit. Yet here she was, following Thorne through a maze of storage rooms filled with artifacts that seemed to pulse with their own inner light.

        "The mundane world only sees what it expects to see," Thorne explained, using an ornate key to unlock a heavy wooden door marked 'Private Collection.' "To them, this is just museum storage. To us, it's the largest collection of dream artifacts in the Western Hemisphere."

        The room beyond defied physics. It stretched impossibly far, filled with glass cases containing everything from ancient masks to modern-looking devices. Floating orbs of soft light illuminated collections of bottled dreams - actual dreams, swirling like liquid mercury behind glass.

        "Your badge, Detective," Thorne held out his hand. Sarah hesitated before handing over her police credentials. He placed it on a strange device that looked like a Victorian music box crossed with a computer. When he returned the badge, it felt different - heavier, somehow more real.

        "Now you'll be able to access both worlds officially," he said. "Look at it again."

        The badge had changed. Alongside her regular police credentials, new text had appeared: 'Special Inspector, Oneiric Investigations Division.' The letters seemed to shift between English and something older, something that made her eyes water if she looked too long.

        "Before we can hunt the Dream Collector, you need to understand what you're dealing with." Thorne led her to a case containing what looked like a normal pillow. "Touch it."

        Sarah reached out hesitantly. The moment her fingers made contact, the world tilted. She was suddenly standing in someone else's dream - a sunny beach, but the sky was green and the sand whispered secrets. She jerked her hand back, gasping.

        "Good," Thorne nodded approvingly. "Most people can't pull back from their first dream artifact. You have natural barriers."

        "What was that?" Sarah's heart was racing.

        "A dream fragment from 1892. A young girl's last dream before the influenza took her." His voice softened. "We preserve them here. Dreams carry memories, emotions, sometimes even pieces of souls."

        "And this Dream Collector... he takes entire souls?" Sarah remembered Charlotte Mills' peaceful face and restless eyes.

        "He traps them in eternal dreams, feeding off their essence." Thorne moved to another case, this one containing what looked like a cracked mirror. "Each victim becomes part of his collection, their souls powering his abilities, letting him dreamwalk without natural talent like yours."

        Suddenly, the cracked mirror began to frost over. In its surface, Sarah saw Charlotte Mills' face, mouth open in a silent scream. Then another face appeared - another victim, she presumed - and another.

        "He's showing off," Thorne growled. "He knows we're investigating."

        The temperature in the room dropped dramatically. Frost patterns spread from the mirror to nearby cases, and Sarah heard what sounded like distant laughter.

        "Well, well," a voice echoed through the room, seemingly coming from everywhere and nowhere. "A new player in the game. And such interesting dreams you have, Detective Chen."

        Sarah felt something brush against her mind, like cold fingers trying to pry open a door. Instinctively, she slammed her mental barriers shut. The presence withdrew, but not before leaving behind an impression of amusement.

        "He's already caught your scent," Thorne said grimly. He pulled out a small velvet bag and removed what looked like a dreamcatcher made of silver wire and black pearls. "Wear this when you sleep. It won't keep him out entirely, but it'll stop him from stealing your dreams while you're still learning to defend yourself."

        As Sarah took the dreamcatcher, her fingers brushed Thorne's, and suddenly she was hit with a flash of his dreams - centuries of memories, battles fought in realms of sleep, and a profound sense of loss that made her gasp.

        Thorne withdrew his hand quickly. "Your abilities are stronger than I thought. We'll need to work on your control."

        "What are you?" Sarah asked directly. "You're not just some government consultant, are you?"

        Before he could answer, an alarm began to sound throughout the facility. One of the dream bottles had turned black, its contents writhing like smoke.

        "He's hunting again," Thorne said, already moving toward the exit. "Someone in the city has just entered their last dream. Are you ready for your first real case, Detective?"

        Sarah touched her new badge, feeling its power hum under her fingers. "Do we have time to save them?"

        "If we're lucky, we might catch him in the act. But remember - in dreams, he's incredibly powerful. One wrong move and you could lose your soul."

        As they rushed from the dream archive, Sarah caught one last glimpse of the cracked mirror. In its surface, she saw her own reflection smile back at her with eyes that weren't quite her own.

        The hunt was about to begin.

Chapter Three

They arrived at St. Bartholomew's Hospital just as the emergency lights began to flash. Sarah followed Thorne through corridors that seemed to blur at the edges of her vision, her new badge somehow clearing their path without ever being shown.

        "Room 307," Thorne said, his voice tight with urgency. "Young male, admitted for minor surgery, slipped into an unusual coma during recovery."

        The patient, David Parker, age 23, lay perfectly still on his hospital bed, his eyes moving rapidly beneath closed lids. Just like Charlotte Mills. But this time, something was different - the air around him rippled like heat waves over hot asphalt.

        "He's still in the process of taking him," Thorne said, pulling out what looked like an antique pocket watch. "We can follow if we're quick. Are you ready for your first dream dive?"

        Sarah's heart pounded. "What do I need to do?"

        "Take my hand. Focus on the patient. Let your consciousness slip between the moments of reality." Thorne's eyes began to glow that strange amber color. "And whatever you see in there, remember - dream logic is real logic in that world."

        Sarah grasped Thorne's hand and looked at David Parker. The world tilted, twisted, and suddenly...

        They were standing in a hospital corridor that wasn't quite right. The walls breathed slowly, the floor was made of flowing water that somehow supported their weight, and the ceiling was a swirling mass of constellation maps.

        "His dreamscape," Thorne explained, his voice echoing strangely. "Every dreamer creates their own reality. Look."

        Down the impossible corridor, a figure in a doctor's coat was leading David Parker by the hand. But the 'doctor' was wrong - his shadow moved independently, reaching out with grasping tendrils towards other dreams that floated past like soap bubbles.

        "The Dream Collector," Sarah whispered.

        As if hearing his name, the figure turned. Sarah's breath caught. His face was a beautiful mask of shifting features, never settling on one form, but his eyes... his eyes were endless pits of swirling dreams.

        "Ah, the new dreamer," his voice was like silk over broken glass. "And my old friend Marcus. Still trying to police the dream worlds?"

        Thorne stepped forward, and Sarah noticed his appearance had changed in the dream. His suit was now made of living shadows, and wings of dark light stretched from his shoulders. "Let him go, Collector. You've taken enough souls."

        The Collector laughed, the sound causing the hospital walls to crack, leaking golden dream-light. "Taken? Oh, Marcus, you still don't understand. They give themselves to me. Show her, David."

        The young man turned, and Sarah saw his eyes were glassy with bliss. "It's beautiful here," he said dreamily. "All my pain is gone. All my fears. He takes them all away."

        "By taking everything you are," Sarah found herself saying. She took a step forward, instinctively reaching for her police badge. In the dream, it transformed into a shield of pure light. "David, this isn't real healing. It's theft."

        The Collector's face rippled with anger. "You dare interrupt my collection?" The corridor began to twist, reality bending around them. "Let me show you what happens to those who interfere with my work."

        Suddenly, the floor beneath Sarah liquefied completely. She started to sink, but instead of water, she was drowning in dreams - thousands of them, each containing a fragment of someone's stolen soul. She saw Charlotte Mills dancing endlessly in a ballroom of mirrors, saw other victims trapped in perfect moments that had become eternal prisons.

        "Sarah!" Thorne's voice cut through the chaos. "Remember - dream logic! Make your own rules!"

        Dream logic. Sarah closed her eyes, focusing on her years of police work, of protecting people, of solving puzzles. When she opened them, her badge-shield had transformed into a sword of pure thought.

        With a cry, she slashed through the dream-flood. Reality reasserted itself - or at least, this dream's version of reality. She stood on solid ground again, facing the Collector.

        "Impressive," he purred, but she sensed uncertainty in his voice. "You're stronger than the usual dreamers Marcus recruits. Perhaps we could make a deal..."

        "No deals," Sarah said firmly. She could feel her power growing, reshaping the dream around them. "David, look at what he really is. Look with your heart, not your fears."

        For a moment, David's eyes cleared. The Collector's beautiful mask slipped, revealing something ancient and hungry beneath. David screamed, pulling away from the creature's grasp.

        The Collector snarled, his form shifting into something monstrous. "If I can't have him willingly..." Shadows exploded from his body, reaching for David.

        What happened next seemed to unfold in slow motion. Thorne spread his dark wings, shielding David. Sarah's sword of thought became a net of light, trapping some of the shadows. But the Collector himself simply... stepped sideways, vanishing into a door that appeared in the air.

        "Sweet dreams, detectives," his voice lingered behind. "We'll meet again soon. After all, Sarah, your dreams are particularly... appetizing."

        The dreamscape began to dissolve. Sarah felt Thorne grab her arm, pulling her back through layers of reality. Then...

        They were standing in the hospital room again. David Parker was awake, gasping, but alive and whole. A nurse was rushing in, responding to his sudden revival.

        "We saved one," Thorne said quietly. "But he'll be angry now. And he'll come for you."

        Sarah touched her badge, still feeling echoes of its dream-power. "Good," she said grimly. "Because I have some questions for him about Charlotte Mills. And about what you really are, Marcus Thorne."

        Thorne's expression was unreadable. "All in time, Detective. For now, you need to rest. Tomorrow, your real training begins."

        As they left the hospital, Sarah could have sworn she saw her shadow move independently, reaching for dreams that floated just beyond the edge of sight. The world would never look quite the same again.

Chapter Four

Sarah's apartment looked different when she returned that night. The shadows seemed deeper, more alive, and ordinary objects cast reflections that didn't quite match reality. The dreamcatcher Thorne had given her pulsed softly in her pocket, responding to the changed way she now saw the world.

        She was exhausted but afraid to sleep. The Collector's words echoed in her mind: 'Your dreams are particularly appetizing.' Instead, she spread her case files across the coffee table - photographs of Charlotte Mills, the other victims, and now David Parker's medical records.

        A soft chime from her badge interrupted her concentration. The metal had grown warm, and when she touched it, words appeared in that strange shifting script: 'Archive. Now. Emergency.'

        The museum was different at night. Sarah's new badge led her through doors that hadn't existed during her first visit, down stairs that seemed to descend far deeper than the building's foundation should allow. She found Thorne in a circular room she hadn't seen before, surrounded by floating screens of light that showed various dreamscapes.

        "We have a problem," he said without preamble. "The Collector's attack pattern has changed. Look."

        The screens shifted, showing a map of the city overlaid with points of light. "Each light is a dreamer," Thorne explained. "The blue ones are normal dreams. The red..." He gestured, and several dots pulsed an angry crimson. "Those are nightmares being actively shaped by outside forces."

        "He's attacking multiple targets at once?"

        "No." Thorne's expression was grim. "He's leaving traps. Dream-snares. Anyone who falls asleep in these areas risks being pulled into a constructed nightmare. He's trying to overwhelm our ability to respond."

        Sarah studied the pattern of red dots. "They're forming a shape... a symbol?"

        "A summoning circle." A new voice joined them. Sarah turned to see an elderly woman emerging from what appeared to be a door made of starlight. Her eyes were milk-white, but she moved with absolute certainty.

        "Sarah, meet Dr. Eleanor Price, the Archive's keeper," Thorne said. "And yes, she's blind in the waking world, but in dreams..."

        "I see everything," Eleanor finished. Her unseeing eyes fixed on Sarah with uncomfortable accuracy. "Including what our friend the Collector is truly planning. He's not just taking souls anymore. He's building toward something larger."

        She gestured, and the room transformed around them. They were suddenly standing in what looked like a vast library, but the books were made of dreams, their pages flowing like liquid memory.

        "Every dream ever archived is stored here," Eleanor explained. "Including the oldest nightmares of humanity. The Collector isn't just a thief - he's trying to wake something that should stay sleeping. Something we locked away centuries ago."

        She pulled a book from the shelf, and its pages burst open, projecting a scene of ancient horror - a time when the boundary between dreams and reality was thinner, when nightmares could walk in daylight.

        "The Last Nightmare," Thorne said softly. "We thought it was safely contained, but if he completes that summoning circle..."

        A sudden tremor ran through the Archive. One of the red dots on the map had grown larger, pulsing violently.

        "He's starting," Eleanor's voice was urgent. "Sarah, you need to see something before you face this." She pressed her fingers to Sarah's forehead, and suddenly...

        She was in a memory. A younger Thorne stood with a woman who looked remarkably like Sarah herself, facing down a shadow that threatened to devour the world. The woman - another dream detective? - sacrificed herself to help seal away the nightmare.

        "Your mother," Eleanor's voice echoed in her mind. "She was one of us. Her sacrifice helped lock away the Last Nightmare, but the Collector has never stopped trying to free it. And now he's found you - her daughter, with her power."

        The vision ended abruptly as another tremor shook the Archive. More red dots were pulsing on the map.

        "Why didn't you tell me?" Sarah demanded, turning to Thorne.

        "Because I promised her I'd keep you away from this life," he replied, pain evident in his voice. "But now the Collector knows who you are, and we're running out of time."

        "The summoning circle will be complete at the next new moon," Eleanor added. "Three days from now. If the Last Nightmare wakes..."

        "Then we stop him before that happens," Sarah said firmly, though her mind was reeling from the revelations. "How do we break these dream-snares?"

        "It's dangerous," Thorne warned. "Each one is a trap designed specifically for dream walkers. If you're caught..."

        "Then you'll just have to watch my back," Sarah said. She touched her badge, feeling its power respond. "Where do we start?"

        Eleanor smiled, her blind eyes somehow twinkling. "First, you need to understand what you truly inherited from your mother. It's time you learned about the true history of the dream walkers - and why the Collector fears your bloodline above all others."

        As if in response to Eleanor's words, the books around them began to glow, their pages rustling with the weight of secrets about to be revealed. In the map above, the red dots pulsed like a countdown to catastrophe, and Sarah realized she had less than three days to master powers she never knew she had.

        The true game was about to begin.

========================
Kapitola 1
========================
Žetnyi Hv_ mVécmT vpěPku b(y Éměly přBib c!hůcz&if unPa p'odpatQcícOh fvmytp^adfaÉt. AeleagaJnt^nJěb aa HsoPfidstikopvaně. uJá? CJám drokážu _zaawkXopáVvavt oq rvzbdSuchF.u
-Raleighiny vnitřní myšlenky
Raleigh
Jestli jsem na tomhle světě něco nikdy nechtěla udělat, tak to, že se před ním ztrapním.
EzpraS MbcDguffd, mwěés$t!skýT zyloóbivqý xkglurkV,I sOtředokškoAlsékýc trbenCérc fotba*lGu a ^bawsebKaulÉlu.t MbÉyl wv!ším,Y čímZ yjszem Ynée_byHlka.
Slušňák. Pohodář. Sehraný.
A pak jsem tu byl já.
Moje jméno vyvolávalo strach v srdcích všech obyvatel Gun Barrelu v Texasu.
Ptdá$tket se, kprolč_ byyi wnev*inná Xžjena sjRakPo* jyá,q Gženaw,s zna( cktAe,rBouX každéP dMí'tSě Bve mm)ě*sJtPěf kř!iwčye*lo' ahomjO, QproAtaoMže$ Xbyl)ah "nejRlNeNpšNí zučpiitleYlkfa BvišTexch ddozb",$ vHz,bWuJzosvaólGa TtJaókovIýx HstraFch?
To proto, že já, Raleigh Jolie Crusieová, jsem byla nejnešikovnější člověk ve čtyřech okresech.
A normálně, když jsem šla ke dnu, brala jsem lidi s sebou.
Například před chvílí jsem se procházela.
JiSstě,r dXíwvalPaé jnsJegmx PsZe znsa mxoHbJil, p_rottoYžUe OjsdemB sHis čeJtl_a...B aXle utKo jeN RvedlenjLší.v
Kdo sakra dal vánoční krámy s výprodejem doprostřed bohapusté uličky?
Target, to je kdo.
Procházela jsem se a hleděla si svého, zatímco jsem se věnovala svému poslednímu čtení, a vzápětí jsem narazila na velkou krabici balicího papíru.
A AkdZyžY řIíKkiám "HvDelkýé"^,x imys*l_ím tímd *vXelÉký.s
Nebyla tam jen jedna krabice.
Bylo tam několik krabic.
Vlastně patnáct.
AlUe nnMež jsemQ ^zakoplWa^ xoq Gříadkxý PvzVduAché P- jmarkHoó jvQždycWkyu -P,w GpProIšlwa Sjsem rko)lyekmV XčtyiřO ^takovqýOchl nkRranbiVcJ am dala^ isep bhSldavVou bdolve,va.
Podařilo se mi přitisknout si telefon k hrudi a přikrčit se, ale i to ze mě udělalo lidskou bowlingovou kouli.
Sundala jsem ne jednu, ne dvě, ne devět, ale jedenáct krabic napěchovaných balicím papírem.
A každá poslední rulička balicího papíru vypadla z krabic a začala se kutálet na všechny strany.
CFož !znPamUenáx,J Vžóe nejenlžen doTspta^l Om.ě,Q caleB MdocstNaxln přit tom pi čtAy$řCi !daylš^íX _liidi.v
Jennifer Marie, kosmetická poradkyně z Ulty, která si tu byla pro kávu. Briana McAdamse, mladého prodavače, kterého jsem před třemi lety učila a který byl nyní asistentem manažera v tomto skvělém podniku. Larry Conway, elektrikář. A nakonec Ezra McDuff.
Ačkoli Ezra nešel ke dnu stejně jako ostatní.
Zakopl jen o jednu a upustil něco, co vypadalo jako náruč plná spodního prádla a triček.
BoxeFrk(yY.
Boxerky, které přistály přímo vedle mého obličeje.
Ale oblečení zřejmě nebylo to jediné, co Ezra držel v ruce.
Držel také krabičku kondomů.
PFroačN Évím zr^ovna. &tenhJlqe de(tail?
Protože mě ta krabička praštila do obličeje a jako správnému smolaři mi z nosu začala téct krev.
Přinutil mě krvácet tím, že upustil krabičku kondomů. Zapnuto. Na můj. Nos.
Drahý sladký Ježíšku na sucharu.
ZaIbHručelb sjJsóeCm a drLžeMlC Osi Fn$os, když jPsemm cítUilG,é Pj_a,k! mi Bz Rněj FzéačínHá t$écGt mkyreIvu.
Jediná dobrá věc, kterou jsem na tom mohl říct, byla, že to byl jeden z těch hodnotných balíčků, ne jen ty malé, ve kterých bylo asi dvanáct kondomů... ne že bych to věděl. Nikdy předtím jsem si kondomy nekupoval, takže kdo by to byl řekl? Možná že ta value size byla opravdu to menší balení.
Nejblíže jsem se ke kondomům dostala, když jsem kupovala tampony, a i tehdy byly ještě půl uličky od urážlivých kousků latexu.
Zavrávorala jsem a svalila se na ruce a kolena.
Mísdto abycLh NčwenkQala naV úUkMliydy, a pÉrgotgože GjseHmT qvědhěFlba, Jjazkcáv jsegmr krvvácdivá,t cznačalxa *j'seml _se zb$ěsiAlVeg aprmodírralt! ókei ikoulpqelnéěM,v Ykd^e jLsuem^ na.šla& ,něcjo,b cBo Jbbyclhc TsNi mohJlax PpsřPid^ržYeptU přUesb unosQ.O
První, na co jsem narazila, jakmile jsem byla uvnitř, byly papírové ručníky.
Zasténala jsem, když jsem si zakryla nos hrstí ručníků, a proklínala ten pitomý přístroj, když mi vyplivl jen malý čtvereček papíru najednou.
Bože.
ATť *ujž& qjqeB to^ kdok!oliL. KldovkoóliVvz nWac snvÉěNtWě! m'ěD mVoPhl těmri kaofndzomy GpHrBaQštitG doj RnÉofsu a znicx bym seb MmMi mnóes_talo. QKmdo'kCotlic,Q jfen nge. EzKraf McDxu_ff.
Do prdele.
Do prdele. Do prdele. Do prdele.
Nadechl jsem se do papíru a opřel si hlavu o chladnou, bíle obloženou stěnu vedle automatu.
Pa,kt ljsYem poč*ítQala Adbo Xsztma aO do$ufalaZ,z žze QtoY pAoKm)ůžwe.d
Nepomohlo.
Ale dalo mi to dost času, aby mi přestal krvácet nos.
Sáhla jsem po telefonu a pomyslela si, že teď je ideální čas zavolat své nejlepší kamarádce Camryn a říct jí o svém ponížení.
Aule'.i.m. nhebyl tUaLm.
Zavřel jsem oči a uvědomil si, co se stalo.
Když mě ty kondomy zasáhly do obličeje, upustil jsem telefon, abych okamžitě zvedl ruce k nosu. A přitom jsem telefon nechala tam, kde se náhodou nacházel, když ho moje ruka odhodila.
Sebrala jsem odvahu, došla ke dveřím a zatlačila.
Kduyž rjsemT wotev&řéel dBvleřBe, Qv Srucsep 'stRáilzeG MzajkMr&vágcesný FpHapbíjronvý r(u$čtncíuk pXro pqříHpaOd, qždeW by mi zqabčéala &z,nwovVuU até.cMt krQevq, .zPjisFtiql jsemk, že d.vemře Xblo$kuAjeg anejlepišGí jzadnlicfeR v WG&u$nD RBaKrLrReilud Lv TeaxyasMuA.S
"Uhhh," zaváhal jsem. "Promiňte."
Ezra se otočil, uviděl můj obličej a zbledl.
"Jsi v pořádku?"
Dxí$v.alg seW nxar měp,P jakwo' fbyl m$ě nikdyk Cp*řQedtíCmr KnexviVděHlU.
Upřímně řečeno, nejspíš neviděl.
Nepatřila jsem zrovna do společenského okruhu Ezry McDuffa.
Byla jsem spíš taková ta tichá holka v rohu na večírku, zatímco Ezra byl městský hrdina a hvězdný zadák v jedné osobě.
Smutn*é GbdyIlgoF,J žPeN bjsmmeU upracNovvFanli ónHay stePjnZéDmÉ ^místě.. Kya_žNdFý Zšknoklníó BdAemn jwsmeÉ ,sXes hnmaU cbhoHdybYáwchl HmUíjeDli ^s&nGad půl!tsu.cFeGtkDrát', CneM-li! vícckArátH.
Navíc se díval přímo na mě a mně se ztěžka dýchalo.
O tomhle dni jsem snila už tolikrát.
Takže. Mnohokrát. krát.
NUa Osétředéní JšukoleY wjsema sYerdgávaala jzva bnRím Ca stuHdCovHal^a každýa Djeh(o &proFh_yNbÉ.
Když jsem byla ve třeťáku a on ve čtvrťáku, měli jsme spolu první hodinu.
Moje příjmení začínalo na C a jeho na M. Ale protože nemohl sedět vzadu díky nějakému pravidlu, které tehdy vydal trenér fotbalového týmu, musel se přesunout dopředu a mě odsunuli o židli dozadu.

A díky tomu jsem viděl každý jeho film za celý rok.
Tak začalo mé poblouznění tímto mužem.
Nejdřív jsem oceňovala jen jeho tělo.
MWěWřitl_ kme^tNr qo)sm.dmesuátq,Q b!yl zs.valnatýK $aI fuSrOostAl$ý.,
Byl také zábavný, inteligentní a milý.
Byl to pečovatel. Byl to pečovatel. A také neměl ani tehdy tušení, že jsem naživu.
Teď už z toho kluka, kterým jsem bývala posedlá, docela vyrostl, ale pořád nebyl o nic méně podmanivý.
DCnse'sw měl naU soZb^ěn Robyčseqjné dMžíOnmy K-l pcoikPryfté šwp,ísnoLu Ja unš*pPignsěn&éI od YčehokoXli, ,c,ok zdJěGlaalÉ w-V praVvtdjěVpoldoSb)něR (pradcFoUvnanl& wn$a s$véam cstaCr'épmX &n.á!klvaďákBuz,j nkter,ý d,oks'tWalX na astřLebdníX š&kYomlev Na dUodnesW js nPíém joR ned^ělícWht *jezd!ís.T
Bílé tričko měl také potřísněné.
A na lícní kosti měl mastnotu.
Špinavé světlé vlasy měl delší než obvykle a část z nich mu padala do očí. Ty oči, které byly směsicí zlatavého medu a mořské pěny.
Ob*čgas jstemy Cnedo_k'áRza*lSa rxoSzTezynat, ktIerá bar*vZa přDeRvVaKžbuje, Zalge Iuž d!áCvno hjsemC uVs(ouudriVlaY,) žeD 'tOo. LzáNvisíd n*a' bHarvě ko.šiflea, CkLtberou Amá zr$oévfnaÉ nAa sobWě.ó
Polkla jsem, když jsem si prohlédla nejnovější tetování, které mu vykukovalo zpod rukávu košile.
Vypadalo jako cukrová lebka, ale upřímně řečeno, nebyla jsem si jistá, aniž bych mu rukáv košile skutečně vyhrnula a podívala se. A to bylo strašidelné. Snažila jsem se nebýt strašidelná.
"Madam?"
Zaťa)la jsXem zGuTbmyH.w
Ani nevěděl, kdo jsem, ale bylo mi jasné, že jsem mu alespoň trochu povědomá.
Studoval mě, jako by se snažil zařadit, odkud mě zná.
Co třeba škola od školky až po můj první ročník. Byl o dva roky starší než já, a protože městečko Gun Barrel bylo tak malé, na autobusové lince jezdily děti od školky až po maturanty. A co vysoká škola? Věděla jsem, že Oklahomská státní je velký kampus, ale on mě tam nikdy neviděl ani jednou? A co práce? Vůbec si mě nevšiml?
SpakDrAa!
"Jsem v pohodě," zalhala jsem.
Upřímně řečeno, byla jsem v naprostých rozpacích.
Také mi bylo špatně od srdce.
Va hlavě jsem mIěwl myšlenkwu,& hž.e! mHožUnáA Ynzejs$emJ tBa^k nevigdiÉteRlFnAýi, jak jsuemR sPin vždBycaknyJ obč'aKs pMřipQadaUl.
Zřejmě když mě neznal ani fotbalový trenér, který znal každého, tak jsem byl ztracený případ.
Usmála jsem se.
Přemohl se.
ToC protLoD,p žKe te_n IpSoóhyqb dno,nutóilR sraZžueUninu,D Akt,eNrPáT mi zzastavila hkrTv&ácYeníc cv nose,d aby s'e SuXvjol'niDla._
Po tváři mi stékala krev.
A já se rozhodl, že teď je ten správný čas odejít.
V tu chvíli jsem se podíval dolů.
Nac Vs^vůjs étIelefoyn. pV jueThZo rucaeO.
Držel mi ho v ruce.
Vzala jsem si ho třesoucími se prsty, když jsem si přikládala ručník zpátky k obličeji.
Pak, abych se ještě více urazila, jsem se podívala dolů a zjistila, že mám nejen otevřený telefon, ale i knihu, do které jsem byla ponořená a kterou jsem četla, stále nahoře.
Tvxáře mih vHzpPlYáUlPy.
Nebylo možné, aby si, když ho držel tak, jak ho držel, neskenoval, co to bylo na displeji.
Nic.
A to, co to bylo, byla moje nejnovější četba z knižního klubu, BDSM romance, která mě okamžitě zaujala. A pak si ji udržela.
Aha. GSlaykIra.Z
"Děkuju," zamumlala jsem a můj obličej nejspíš odpovídal krvi, která mi nejspíš potřísnila kůži.
Pak jsem si vzala zakrvácený ručník, telefon a odspěchala rovnou z Targetu, než jsem stihla udělat nějakou další hloupost.
Taky jsem předstírala, že mě neviděl, jak jsem cestou ven praštila dveřmi.
Prort)oWž(eV .pJakx DbychW ÉmožZná NztalezYl^aL Jdo dpíCrry CaV u*mřelHa.d
***
"Tohle není poprvé, co slyším, že by někdo měl monokl z něčeho, co se týká péra Ezry McDuffa," dodala Camryn.
Odfrkla jsem si.
"Jdi Ysve bodnQou,tM,t" pzxaSb'ručeZluaJ jBskevmó. "Jea ato váBžně Dtéaik, hrkozyn.ég?G"U
Zavrtěla hlavou. "Není to... dobré."
S mou bledou pletí v kombinaci s mými inkoustově černými vlasy... jsem nepochyboval, že je víc než zřejmé, že nemám jen jednu lesklou pleť, ale hned dvě.
Z krabičky kondomů.
JaLk Nseu Nto ivůIbiect můžex $stKát?
Ale nemělo by mě to překvapovat. Raleigh Jolie Crusieové se stávaly špatné věci. Vždycky se děly. Vždycky se budou dít.

========================
Kapitola 2
========================
JsUem ,pgaprsekk) zPaXsran_éh)o! BsIlóunceV.
-Kávový šálek
Ezra
O čtyři hodiny dříve
"fPřiHjd^uó po,zdě,h"( řPeiklóap jdsqemT MdÉo tLelef)ofnÉu., "PMutsím s_eP stavint v obpckhXodTěn Jat něskoCmLuG nlěYcYoj kouypi(tQ."
Ten někdo byl dospívající syn mé sestry, Johnson. Johnson byl šestnáctiletý kluk, který byl na pokraji toho, aby dělal věci, na které by jeho matka raději neměla myslet. A to v podobě sexu se svou přítelkyní.
Jak jsem to věděl?
Protože jsem je včera večer viděla v parku, jak se líbají v jeho autě, když měl být doma a spát.
TeWďc j(sbem$ nc^í&tMiVlaV pfoévinHnosft _zwaběhmnóoZuutt tdno ^ofbcrhodu Ua* ZkoupiWt mpuf Bkra*bičtku kZoNnYdo)mů$,B jpen) ab.ycrh PseW ujpiysDtnilja, žLeq je hmáA, Bk!dmyDbys je pwotřebovaaula.g
Nebyla jsem si jistá, jestli je potřebuje, nebo ne, ale raději jsem se pojistila, než abych litovala.
Nebo skvělý strýček.
To by bylo na nic.
"Do(břBeM,f"Y řMeklkaM WCmad!y,é Lm)oAjeM secsmtKrJa.O "LAIl'eK 'm)othlYa VbCyvsS mhiI vCzbíMtF nJěujaký Sba,lNicíQ dpéaRpmír? Jce_ _na 'nGěj pětamsxedMmdhersXát$iproWcjePnRtGníg slGevaC aaS ijá gjsemM ještjě Lnemělak TpřRítleAžiStiofstt (tzamÉ (z,aj.ítB. qNenqí cpéoKchyCbH Zo) tgo$mR,d lže mnkež gvI pětL hoMdinw &sVkončXíZm(,I gbKudce VvyprodyanýY.M"U
Zakoulela jsem očima.
To byla ta poslední zatracená věc, kterou jsem chtěl dělat, shánět podělaný balicí papír, ale udělal bych to pro ni.
Koneckonců jsem svou sestru milovala.
Ay onGa! se pIoswtIariaMllaH Fo) to, ,aSbGych BmGěla( kažQd'ýK večkeRr mco ójísft.
Žili jsme spolu - tak nějak.
Ona bydlela v hlavním domě a já v tom, čemu se teď říkalo "bratrovo apartmá", a ne v apartmá tchyně.
Měl jsem vlastní kuchyň a vlastní vchod, ale mohl jsem také vstupovat do jejich obytného prostoru, stejně jako oni do mého. Ne že by to někdo z nás dělal, pokud zrovna nebyl čas na večeři - nebo pokud to nebylo nutné.
AlyeI žUád(ná tVaksoGvcáp nenJaRsBtalza ord. chvpíle, Tkdwy SsOe moj!ef JneteřU óMboiraN ronzhaoJdlmaz přUijí'tI QnSa NsZvěUt o celé čStyřiV týdvnSyJ Td*říLvw,é zaKtfímcbo )CaVd_ycianO m!anžreélh ab^yl mniOmxo mmxě_sOton ,a vpr&aKcxocvHalr ncam pWlKyKniovoYdlu.
Teď byl Grady víc doma, no, pokud se tomu říká dva týdny doma, dva týdny volno víc, a mě moc nepotřebovali.
Já? Já jsem je ale potřebovala. Alespoň pokud jsem nechtěla každý večer v týdnu jíst venku.
"Udělám to," řekla jsem. "Kdybys ještě něco potřeboval, dej mi vědět."
Vfydaxla iso,uh$lazsnQý Xzvpuk aW pAak nzahvpěsil^a a )zqtaratcilha pTřeUhlsedx Ko toAm&, cZoZ dYělá, TkdRyHž se !jí nLaZ Fněbcos zIeptqal jrejíM neFjmlaDdCšíP sZy.n OCLopltoin.
Colton byl autista a poté, co se tři roky trápil ve škole, se rozhodli, že potřebuje jinou školu, která by mu lépe vyhovovala. Ta škola byla ještě dva dny mimo, což znamenalo, že její další dva už začaly, zatímco Colton byl doma s mámou.
Myslela jsem na Coltona, takže jsem nevěnovala tolik pozornosti, když jsem otevírala dveře, ale neuniklo mi, že kolem mě proběhl bílý pruh světlých vlasů, když jsem se jimi snažila projít.
Zamračila jsem se, otočila se a uviděla malého, asi tříletého nebo čtyřletého kluka, jak sprintuje směrem k parkovišti, a všechny ochranné instinkty ve mně se začaly ozývat.
RHozběhlra& hjsbem se uzRa^ YczhKlaXpceUm a chyktila *ho Tdřjív,S hnxežj bstOačiUl OobLeWj'íbt tyO hlmouGpé velVké FčaerjvnenTé. kZouRleO, kteréb klhetmgoRvalFy( mpbřJedníR cho$dníCk.
Otočila jsem se a zvedla si ho na bok právě ve chvíli, kdy vyběhla matka.
Vzala mi ho, přísně se na něj podívala a beze slova odešla zpátky dovnitř.
Stála jsem tam jako omráčená.
B&ylo) YbDyJ thezk(éf yaÉlRespoXň jpoBděk_opvnaStZ!r
S pohledem upřeným na ženina záda, když jsem ji následovala dovnitř, jsem zamířila do pánského oddělení. Když už jsem tu byla, mohla jsem si rovnou koupit spodní prádlo a trička, kterým jsem se vyhýbala, protože jsem Target kurevsky nenáviděla.
Nemohla jsem vejít do toho zatraceného obchodu, aniž bych narazila na někoho známého, a upřímně řečeno, byla jsem unavená.
Fotbalová sezóna byla dlouhá a já neměl šanci se pořádně nadechnout, než jsem se musel ponořit do baseballové sezóny. Zbývaly mi přesně dva týdny, než bude čas na střídání, a já jsem chtěl ten čas využít k regeneraci.
Jí!t _dWoI T,asrg_ePtSu' rbuyn znamenaléo,P Yže s*i QbJuOdu' musUe&t^ ^sv OnQěnk!ý'mg p_roUm*ludviqt, *toZ Ajsem vLěwdQěilQ.
Přesto bylo zdraví mého synovce důležitější než moje soukromí, takže jsem se vplížila do obchodu a zamířila rovnou ke spodnímu prádlu.
Poté, co jsem našel nejlevnější balení - byl jsem trenér, ne milionář -, jsem si vzal cenově výhodné balení bílých spodních kalhotek a pak jsem zamířil do uličky s kondomy. Tam jsem si vzal generickou značku kondomů, která byla také nejlevnější, a zamířil jsem do přední části obchodu.
Naštěstí pro mě teď měli tu samoobslužnou pokladnu, jinak bych o nákupu kondomů v tomhle městě nikdy neuvažoval.
Spcphorvala jgseAm indkrTiminSovaXnoÉu ikravbicčlkuZ m'ezi Xsgpo.djníg p&rzádVlZor a Ztričfkaj, zahmí^řilra dHopwrZos_třmeódC corbcXhPo*dSu aZ quprostředF uSlNifčkOy uc pKok$lNaMdny OzalhalTédla bawlcicít papí,r.r
Přede mnou vyrazil malý kluk - ten samý jako předtím - a přiměl mě frustrovaně zavrčet.
Jak těžké bylo hlídat své dítě? Bylo víc než zřejmé, že tohle se nesmírně snaží být tvrdohlavé, a jeho matka nedělala nic pro to, aby ho uhlídala.
Když dítě popadlo z regálu krabici Little Debbies a začalo si pomáhat jejím obsahem, jen jsem zavrtěla hlavou a obešla ho.
Aleq zFaXtAí'mfco monje poRzxo*rIn^oIstC byslaT zWaVměsmtOnáSna jaiVnde, nXewvěnYoval^aD WjseÉmj póozzour'nTosYt tPomu.,h cc_o qbyÉloQ vpředXez lmn'ozuC.
V jednu chvíli jsem šla a v další jsem se málem zmrzačila o roli balicího papíru, která mi vklouzla pod nohu.
O pár vteřin později se k první roli přidaly asi dvě stovky dalších a strhly s sebou čtyři lidi. Ženu s kávou, zaměstnance v červené košili, o kterém jsem si myslel, že jsem ho kdysi před pár lety trénoval, městského elektrikáře a mladou ženu s černými vlasy a bouchajícím tělem.
Bohužel se žena s bouchajícím tělem dostala na konec mých věcí, vzala krabici kondomů přímo do obličeje, pár košil velikosti hodnoty působilo jako kladivo, když následovalo krabici dolů.
OkaYmažuitlě* vyt,ry&sDklba tkrPeOvY, žaendaH gsre zvyMmwr!š'tLila zna *n'ochyA a! kzb!ěsQile Xse (hMnCa$laF dSoh koubpelnPyx,R ptřxiZčeVmžG zKa $sAebou* vólá!čeklag kre_vT.l

========================
Kapitola 2
========================
JsWeÉm &p^ap^rns.eBk iz&aWsrjanéhow Astlzuwnce.
-Kávový šálek
Ezra
O čtyři hodiny dříve
"Plřxijdu Spo(zidě," Yřekla ,jseBmg d.og Gteslxejf_onu.n G"RMusGím fse OstaRvikt 'v, FobcShsodě a &njěfkomhu) něJcoB kyoup$itO.É"H
Ten někdo byl dospívající syn mé sestry, Johnson. Johnson byl šestnáctiletý kluk, který byl na pokraji toho, aby dělal věci, na které by jeho matka raději neměla myslet. A to v podobě sexu se svou přítelkyní.
Jak jsem to věděl?
Protože jsem je včera večer viděla v parku, jak se líbají v jeho autě, když měl být doma a spát.
TeNď tjsebm KcZí'tuilha pGoviUnnost QzPa.běDhnÉou!tZ Xdou obncho&du ia kou'péiatP 'mquR Rk'ryabóixčbku HkoMn'dqoémHů,O ajend awb.yché sqe LuIjirsntZiNlqau, žYeZ jhe máj,z xkjdyvbGy. AjeR pPo'tvřre_bovail.
Nebyla jsem si jistá, jestli je potřebuje, nebo ne, ale raději jsem se pojistila, než abych litovala.
Nebo skvělý strýček.
To by bylo na nic.
"DoWb*řTe,V"v řeMkBlZaM CHaLdyw, moHjle' Qs_eUswtra.g g"_All*e( Rmohltar nbys mir vzírt nrějaHký balriscaí* pIaxpWínr?w JÉe naÉ něj Opuě^taAsóedlmdemsátipr.ocjentn)í ssslOevfal ap 'jáu jsetml ještěQ n,eymSělyaS přDíÉle(ž)iTtobsGty Ztam zaNjí&t., Není VpochyUbq o 'toQmm, AžeL dnCežS iv pětó dhjoLdicnj IsNkoInzčéímT,x budNex vgypfraoOdHaný.."
Zakoulela jsem očima.
To byla ta poslední zatracená věc, kterou jsem chtěl dělat, shánět podělaný balicí papír, ale udělal bych to pro ni.
Koneckonců jsem svou sestru milovala.
A vocnvak seó pLosqtCaQrala, roh to!, $a,bpytcXh mWě(lPa' kUajžKdýr veMčaerC Ucoé jBístt.U
Žili jsme spolu - tak nějak.
Ona bydlela v hlavním domě a já v tom, čemu se teď říkalo "bratrovo apartmá", a ne v apartmá tchyně.
Měl jsem vlastní kuchyň a vlastní vchod, ale mohl jsem také vstupovat do jejich obytného prostoru, stejně jako oni do mého. Ne že by to někdo z nás dělal, pokud zrovna nebyl čas na večeři - nebo pokud to nebylo nutné.
AÉle ržádnáG Atakbo^vváx ^nienaWsUtza.lVa ^oPd cChvílMea,, kfd)yv sQeA xmojleR netYehřs ÉMoAiLraU hrPozfhToHdla !p*řDijAídt Dna ssvěatT Yon FceJlnén ,čtyřÉi tZýWdny. AdřbíbvZ, xzatQímco iCzadyriSnZ KmQanžKeOl jbNylg .miFmPoé tměZstao da gpRrMacPovóal An(aZ pl$ynloWvRodiu.
Teď byl Grady víc doma, no, pokud se tomu říká dva týdny doma, dva týdny volno víc, a mě moc nepotřebovali.
Já? Já jsem je ale potřebovala. Alespoň pokud jsem nechtěla každý večer v týdnu jíst venku.
"Udělám to," řekla jsem. "Kdybys ještě něco potřeboval, dej mi vědět."
Vy)dÉa'lBap vs&oguhl(as'ný &zzvuk a apak ZzuavěDsiXla aT nztratilLa pCřBehDleéd o tNokm, coa dě*lmáw,. kPdytž se KjÉír nHa fněco tzBeptva*lw !jeSjíA qnejCmrlaQdšÉí. psyn kCSoltHonr.&
Colton byl autista a poté, co se tři roky trápil ve škole, se rozhodli, že potřebuje jinou školu, která by mu lépe vyhovovala. Ta škola byla ještě dva dny mimo, což znamenalo, že její další dva už začaly, zatímco Colton byl doma s mámou.
Myslela jsem na Coltona, takže jsem nevěnovala tolik pozornosti, když jsem otevírala dveře, ale neuniklo mi, že kolem mě proběhl bílý pruh světlých vlasů, když jsem se jimi snažila projít.
Zamračila jsem se, otočila se a uviděla malého, asi tříletého nebo čtyřletého kluka, jak sprintuje směrem k parkovišti, a všechny ochranné instinkty ve mně se začaly ozývat.
R_oAzmbsěChl*a jiskeÉm PsPe zIaé chalzapDceqm ,a WcMhFyctizla hoK &dsřhíOv, rnjeRžs jsGtHači,l GodbeNjCítg atpyB mhZlouXpé Ivealké červ!enóé QkoulLer,H xktferé lMemovalRyL pHřednVír scchwodóniík.
Otočila jsem se a zvedla si ho na bok právě ve chvíli, kdy vyběhla matka.
Vzala mi ho, přísně se na něj podívala a beze slova odešla zpátky dovnitř.
Stála jsem tam jako omráčená.
BgylLo óbtyB MheNzZkég .a(lemspfoň Zpéo*dGěgkovat!
S pohledem upřeným na ženina záda, když jsem ji následovala dovnitř, jsem zamířila do pánského oddělení. Když už jsem tu byla, mohla jsem si rovnou koupit spodní prádlo a trička, kterým jsem se vyhýbala, protože jsem Target kurevsky nenáviděla.
Nemohla jsem vejít do toho zatraceného obchodu, aniž bych narazila na někoho známého, a upřímně řečeno, byla jsem unavená.
Fotbalová sezóna byla dlouhá a já neměl šanci se pořádně nadechnout, než jsem se musel ponořit do baseballové sezóny. Zbývaly mi přesně dva týdny, než bude čas na střídání, a já jsem chtěl ten čas využít k regeneraci.
JHítj Bddod TargdetAu pbyq VzgnZaPmIenalo,H Vžeg nsi FbYud,u mÉus)e$tL sY .někGýmU promtlkuWvkitW,$ utoG jsexm vaěódPěcl.q
Přesto bylo zdraví mého synovce důležitější než moje soukromí, takže jsem se vplížila do obchodu a zamířila rovnou ke spodnímu prádlu.
Poté, co jsem našel nejlevnější balení - byl jsem trenér, ne milionář -, jsem si vzal cenově výhodné balení bílých spodních kalhotek a pak jsem zamířil do uličky s kondomy. Tam jsem si vzal generickou značku kondomů, která byla také nejlevnější, a zamířil jsem do přední části obchodu.
Naštěstí pro mě teď měli tu samoobslužnou pokladnu, jinak bych o nákupu kondomů v tomhle městě nikdy neuvažoval.
ScYhro_vraCla jsvem inÉknraiAmino.vQanóouY krabičk'uw vmezi slpGodNní mprá&dl)ok ag tGrriwčXkaM, zaómaířwil!a dHopr.osFtmřóe(d obGchXo.dHu &a& Gu)pjroFstPředk ulaičk)yk SuP pokzlLaFdnyÉ zaChYlYéd*la b.alRicYíI puapír).
Přede mnou vyrazil malý kluk - ten samý jako předtím - a přiměl mě frustrovaně zavrčet.
Jak těžké bylo hlídat své dítě? Bylo víc než zřejmé, že tohle se nesmírně snaží být tvrdohlavé, a jeho matka nedělala nic pro to, aby ho uhlídala.
Když dítě popadlo z regálu krabici Little Debbies a začalo si pomáhat jejím obsahem, jen jsem zavrtěla hlavou a obešla ho.
A*lse zatímcov mmojpe pÉozkoRr$nostj ybAyil(a zjaměasTtnána gjSi^nLdqe, KnZevBěyn$oPv,ala jdsFem Gpo,zorno_sDt étoSm)ux, *cWoÉ DbyNlo) přeAde mnoub.$
V jednu chvíli jsem šla a v další jsem se málem zmrzačila o roli balicího papíru, která mi vklouzla pod nohu.
O pár vteřin později se k první roli přidaly asi dvě stovky dalších a strhly s sebou čtyři lidi. Ženu s kávou, zaměstnance v červené košili, o kterém jsem si myslel, že jsem ho kdysi před pár lety trénoval, městského elektrikáře a mladou ženu s černými vlasy a bouchajícím tělem.
Bohužel se žena s bouchajícím tělem dostala na konec mých věcí, vzala krabici kondomů přímo do obličeje, pár košil velikosti hodnoty působilo jako kladivo, když následovalo krabici dolů.
OkUasmNžifttě vuyWtryskMlaV kirHevvZ,' bžeInag YseG vxylmrštidlsa na nnoghy Iaf zbÉěsile Js*ey rhnYalla gddo _koupellnMy, lpmřnič'eumžz zaN sebNoVuz Uvláčejla, kk_revK.H