Kapitola 1
Isabelle Chathamová nikdy nepochopila, proč si všichni myslí, že by ona a Alden Sinclair měli být víc než jen kamarádi z dětství. Nepopiratelná laskavost, kterou jí projevoval, často vedla ostatní k domněnce, že je mezi nimi něco hlubšího, přesto zůstávali pevně v oblasti platonického kamarádství. Od střední školy až dosud tu pro ni Alden vždycky byl. Každý den vstával brzy, aby jí koupil snídani a odvezl ji do školy. Jeho oddanost asi nejlépe ilustroval jednoho osudného odpoledne, kdy riskoval všechno, aby ji zachránil před nehodou, která vyústila v těžkou havárii, kvůli níž musel na rok přerušit studium. Ať byla kdekoli, nikdy nebyl daleko za ní. Dokonce i poté, co se kvůli práci přestěhovali na sever, bydleli naproti sobě; on se o všechno staral, zvládal velké i malé problémy, které se objevily. Isabelle si často myslela, že by bylo mnohem jednodušší prostě bydlet spolu a ušetřit na nájmu, ale Alden byl rozhodně proti a trval na tom, aby vše zůstalo při starém. Nejvíce matoucím aspektem jejich vztahu bylo, že Isabelle za dobu, co se znali, prošla sedmi rozchody. A při každém zlomeném srdci jí byl Alden vždy nablízku - naslouchal jejímu trápení a sbíral kousky. Teď, když se na něj dívala, se jí vrátily všechny ty malé společné chvíle a najednou cítila, že se v ní probouzí něco víc než jen přátelství. Co když už bylo pozdě? Co když byla tak pošetilá, když se ho snažila dát dohromady se svou kamarádkou, místo aby si uvědomila, co má přímo před sebou? Nemohla si pomoct, ale napadlo ji: měla ještě šanci to vyprávění změnit?
Kapitola 2
Ve vzduchu se vznášel chlad brzkého jara a do okna klepalo lehké mrholení. Isabelle Chathamová seděla v rohu útulné restaurace, dívala se ven a srdce se jí rozbušilo vzrušením. Pohlédla na lístky na koncert, které svírala v ruce - vstupenky na symfonický koncert, který netrpělivě očekávala. Bylo to poprvé, co tento proslulý orchestr vystupoval v Eagle's Crest, a po dlouhém úsilí se jí podařilo získat skvělá místa. Dnes uplynuly dva měsíce od chvíle, kdy začala chodit s Thomasem Millerem, což byl milník hodný oslavy. Pro tuto příležitost si vybrala tuto okouzlující restauraci plnou romantického světla svíček a jemných klasických melodií a menu s vynikajícími pokrmy, které, jak doufala, učiní jejich večer nezapomenutelným. Konečně se chystala překonat dvouměsíční hranici... Zatímco přemýšlela, jak svého přítele překvapit, vešel od vchodu Thomas Mlynář. Isabellin úsměv ochabl, když si všimla, že není sám. Písařka Eleonora?" vyhrkla, když poznala mladší ženu, která se za ním táhla. "Uh... seni... starší... Eleonora Písařka se zakoktala, oči měla zarudlé a opuchlé, jako by se právě rozplakala. "Co se děje? Co se stalo? Isabelle k Eleanor přiskočila, jemně jí stiskla rameno a pak obrátila pohled k Thomasovi. "Narazila jsi na ni venku? Eleanor Písařka byla někdo, o koho se Isabelle vždycky starala, upřímná svěřenkyně, s níž si zůstala blízká i po ukončení studia, a Thomase uvedla do svého života, takže Eleanor znal. "Hm... no... Thomasův výraz byl zvláštní, když se posadil a vyhýbal se očnímu kontaktu s Isabelle. Isabelle v náhlém záchvěvu úzkosti pohlédla z Eleanořiny uslzené tváře na Thomasovo provinilé chování a v žaludku se jí zkroutil zlověstný pocit. 'Posaďme se a promluvme si,' navrhla, když je usměrňovala na jejich místa, a vnitřně prosila, že tohle se nemůže stát. K jejímu šoku si Thomas nevybral místo vedle ní. Místo toho si sedl přímo naproti ní, vedle Eleanor. 'Je mi to... opravdu líto, Chui,' řekl Thomas náhle a sklonil hlavu, když se usadil. Isabelle se nevěřícně rozšířily oči a tiše si opakovala - ne, tohle se přece nemůže stát! 'To není tvoje vina! Být s tebou bylo tak uklidňující... ale uvědomil jsem si, že se k Eleanor hodím víc... prostě jsme si souzeni! Eleanor vypustila vzlyk, její něžná povaha vybublala. Vždycky si vážila Isabelliny laskavosti a nikdy jí nechtěla takhle ublížit... ale láska se k ní nečekaně vkradla. 'Říkala jsi mi, že mám ráda stabilitu, že se cítím potřebná... měla jsi pravdu,' Thomas se na ni zadíval a oči mu ztěžkly pocitem viny. "Ale zjistil jsem, že jsem se zamiloval do Eleanor... Všechno se divoce točilo, jak se Isabelle snažila pochopit zradu - krutý zvrat osudu! Osmá zrada! Její osmý přítel se rozhodl pro jinou ženu, kterou považoval za "vhodnější". A teď se jejich vztah zredukoval na nenahraditelné přátelství. Isabelle se prudce postavila, pevně sevřela kabelku a spěšně sbírala své věci, dech se jí zadrhával zoufalstvím. "Isabelle! Thomas vykřikl a snažil se k ní dostat. Otočila se ke svému "bývalému" a stejně utrápené dívce vedle něj, hrdlo stažené citovou bolestí. "Přeji vám oběma štěstí... zůstaňte v kontaktu. Připadalo jí to neskutečné; bylo to už poosmé, co se přistihla, že říká přesně tato slova. Proboha! Byla Isabelle Chathamová předurčena k tomu, aby navždy hrála vedlejší roli v milostném příběhu někoho jiného? Kdy konečně přijde řada na ni, aby se stala hrdinkou svého vlastního romantického příběhu?
Kapitola 3
Isabelle Chathamová se sotva obtěžovala otevřít deštník, když procházela chladným mrholením s rukama zkříženýma na hrudi v marné snaze zahnat chlad. Kousavý vítr se nemohl rovnat chladu hluboko v jejím srdci. Proč se to děje? Proč se zdálo, že každý její přítel si našel někoho "vhodnějšího" už po dvou měsících jejich vztahu? Byla opravdu tak nevhodná? Vždyť to byla ona, za kým se na začátku neúnavně honili. Její společenský život vzkvétal, byl plný přátel ze všech koutů světa. Když však došlo na romantiku, zdánlivě se rozpadla. Co na ní bylo tak závadného? Pokaždé, když vstoupila do nového vztahu, vrhla se do něj po hlavě, oddávala se hlubokým rozhovorům se svými nápadníky, a dokonce jim nabízela svou moudrost jako jakýsi citový průvodce. Ale nevyhnutelně si po jejich dušezpytných rozhovorech uvědomili, že jsou určeni pro někoho jiného - pro někoho, kdo nikdy nebyl ona. Prvních sedm přítelů mělo každý svou verzi stejného scénáře: byli jí vděční, že jim pomohla objevit jejich pravé já a ideálního partnera, ale měli výčitky svědomí, že ji opustili, nechtěli ztratit její přátelství. Těchto sedm bývalých kráčelo k oltáři se svými novými nevěstami a ona tu byla, pozvaná na jejich svatby, buď jako družička, nebo možná dokonce jako ta, která jim pomáhala s přípravou. Bylo to vyčerpávající, celé tohle randění ji vyčerpávalo. Proč každý z jejích nadějných románků uvadl hned na začátku? To ona zůstávala se zlomeným srdcem, ale nakonec nějak zařídila štěstí pro ostatní. Možná by si měla hledat chlapa, který to s manželstvím myslí vážně hned od začátku. Ideální by bylo, kdyby se hned zasnoubili, aby i jemu neunikl. Že by její neštěstí v lásce byla karma z minulého života? Možná právě proto nemohla v tomto životě nikdy najít úspěšný románek, odsunutá do role vedlejší postavy v milostných příbězích všech ostatních, opakovaně usnadňující jejich šťastné konce. Ať už byl důvod jakýkoli, byla prostě vyčerpaná. Výtah cinkl v osmnáctém patře a Isabelle stála přede dveřmi, ale neobtěžovala se vytáhnout klíče. Místo toho zazvonila na zvonek bytu naproti přes chodbu. Místností se rozléhaly kroky, a když se dveře otevřely, vykoukl z nich vysoký muž se skeptickým výrazem. "To snad ne," řekl Alden Sinclair, když otevřel dveře dokořán, "neříkejte mi, prosím, že sem chodíte už poosmé... 'Ještě to nesvázali, takže se to nepočítá,' Isabelle po něm střelila pohledem, než vstoupila dovnitř, aniž by čekala na pozvání. Alden zavrtěl hlavou, když za ní zavřel dveře. "Takže Thomas má opravdu někoho jiného. Kdo to je? 'Eleanor Písařka,' řekla Isabelle, odhodila kabelku stranou a dramaticky se rozplácla na pohovce. "Eleanor Písařka," zopakoval Alden překvapeně. To byla docela shoda. Isabelle, ležící na pohovce, se na něj podívala a ve tváři se jí zračil smutek. Právě před Aldenem - chlapcem odvedle - nechala své skutečné emoce vyplout na povrch. Po tvářích jí tiše stékaly slzy. "Cítím se prokletá," řekla s bolestí v hlase, když znovu ležela na jeho pohovce. Její jemná ruka, která jí kdysi zakrývala čelo, nyní sklouzla dolů, aby zakryla uplakané oči. Ztráta lásky jí připadala jako opakované proříznutí srdce, a její srdce... to už muselo být v troskách. Alden stál ve vstupní hale. Jen když se Isabelle nedívala, mohl se dívat na ženu, kterou tak dlouho miloval, ale nikdy se neodvážil překročit tu neviditelnou hranici. "Potřebuju se napít..." zašeptala, její hlas sotva přesahoval šepot. "Já vím," odpověděl tiše; vždycky přesně chápal, co chce a potřebuje. Po každém rozchodu k němu přiběhla, zhroutila se na gauč a plakala mu do ramen. Když zamířil do kuchyně, aby jí přinesl vychlazené pivo a ušlehal nějaké občerstvení, přemýšlel o tom, jak si stále nechává unikat lásku, jak se stále zraňuje, a přemýšlel, jak dlouho jí bude trvat, než si uvědomí, že po celou dobu stál po jejím boku dobrý muž.
Kapitola 4
Isabelle Chathamová byla nepopiratelně úžasná, její krása a okouzlující chování k ní přitahovaly lidi jako můry k plameni. Díky vřelému úsměvu a přístupné osobnosti si ji každý snadno zamiloval. Proto působila jako magnet a přitahovala nespočet přátel a obdivovatelů. Její vztahy však vždy po pouhých dvou měsících vyšuměly a ona musela svého přítele přenechat někomu jinému. Alden Sinclair, její kamarád z dětství, ji znal lépe než kdokoli jiný. Isabelle měla příliš velké srdce, působila jako mentor, který se dokázal bavit s kýmkoli a pomoci mu zorientovat se v jeho bolestech a potřebách. Přesto se tito osvícení muži nakonec vždy rozhodli přejít k jiným ženám. Isabelle se přistihla, že pláče kvůli mužům, kteří jí za ty slzy nestáli. Copak si neuvědomovala, že přímo před ní je jiná možnost? Čekal na ni už více než deset let. Proč o něm nikdy neuvažovala? Kdo by jí mohl rozumět lépe než on? Kdo by se dokázal vcítit do jejích radostí a strastí nebo se s takovou oddaností postarat o každou její potřebu? Alden nikdy nepochyboval o tom, že nikdo by Isabelle nedokázal dát to, co jí dal on, ale ona si toho nikdy nevšimla. Byli pro ni jen kamarádi z dětství - známí, blízcí, ale bez hlubšího významu. Alden si v kuchyni tiše povzdechl. Byl vyčerpaný. Bez ohledu na to, jak široká měl ramena a jak moc ji miloval, nedokázal snést pomyšlení, že žena, kterou zbožňoval, tráví čas s jinými muži, sdílí sladké chvíle a představuje si její něžnou stránku s někým jiným. Pokaždé, když Isabelle promluvila o svém posledním vztahu, měl pocit, že mu rozřezává srdce. Záviděl každému muži, který ji objímal, a pohrdal těmi, kteří ji líbali na rty. Někdy mu v hlavě tančily temné myšlenky na pomstu těm, kteří se jí mohli dotknout. Nyní, po třicítce, po patnácti letech, kdy se držel zamilovanosti, věděl, že je čas čelit realitě. Už by neměl ztrácet čas doufáním v lásku, která se zdála být beznadějně nedosažitelná. Když odložil sklenici s vínem na konferenční stolek, Isabelle dychtivě popadla plechovku piva a napila se. Alden se tiše posadil vedle ní, protože znal její zvyk utápět po rozchodu smutek v alkoholu. "Azzy, jsi nejlepší. Vždycky jsi tu pro mě byl,' řekla Isabelle a podala mu další pivo. 'Jsi jediný, kdo mě neopustí.' Aldenovi poskočilo srdce, když si od ní vzal pivo a pevně ho sevřel. Hlavou mu bleskla myšlenka - možná je to ta pravá chvíle. Překročit tu hranici, tady a teď. "Takže by sis mě měla vybrat za přítele," řekl napůl žertem a cítil, jak se mu rozbušilo srdce. Isabelle se zarazila, podívala se na něj a na okamžik si spletla jeho vážnost s vtipem. "Přestaň žertovat," odpověděla a přinutila se k úsměvu, když si znovu lokla. Naposledy ho odbyla slovy: "To stačí." "To stačí," odpověděla. Předtím se mu vysmála s tím, že je směšný. Reakce se různily, ale konečný výsledek byl vždy stejný. Byli příliš blízko. Vyrůstali ve stejné čtvrti, chodili do stejné základní a střední školy. Ačkoli navštěvovali různé střední školy, stále bydleli ve stejné oblasti. Od dětství byli nerozluční, dokonalá dvojice přátel na celý život. Přesto ho tato důvěrnost svazovala příliš pevně; pro Isabelle bude vždy jen kamarádem. Nyní žili ve městě, pronajali si byty ve stejném domě a její nevinný návrh, aby spolu sdíleli byt, ho hluboce bodl. Opravdu si nemohla být vědoma jeho citů? Pokaždé, když se setkali, potlačoval nutkání přitáhnout ji do objetí, ale ona mu nonšalantně navrhla "společné bydlení". Kdyby se po bytě procházela ve volném oblečení, Alden se obával, že by se nedokázal ovládnout. Ve chvíli impulsu by ji mohl prostě přitáhnout k sobě a pak by ji navždy ztratil.
Kapitola 5
Jen ho nikdy nenapadlo, že ji možná vůbec nedostane... "Co uděláš s Thomasem Mlynářem a ostatními? Alden jí jemně zajel prsty do vlasů, hřejivá útěcha. "Co můžu udělat? Jen se musím uklidnit,' řekla, pokrčila nohy a opřela si bradu o kolena. "Jsem tak unavená. Tenhle cyklus ji úplně vyčerpal. Možná už prostě není stvořená pro lásku; možná by místo toho mohla uvažovat o kariéře dohazovačky. "Ach, ty," povzdechl si Alden Sinclair. Už vyčerpal všechna svá utěšující slova - tohle bylo poosmé. Jakou novou radu by mohl dát? 'Možná bys měla místo toho zvážit, jestli mi nepomůžeš vést duši; to já ji skutečně potřebuji.' Isabelle Chathamová byla dokonalá guru léčitelství; zdálo se, že každý muž, který se k ní přiblížil, našel křídla a vzlétl - jen aby odletěl s někým jiným. Tak proč mu nepomohla, proč se blíže nepodívala na to, kdo je pro něj ta pravá žena? "Ty," zvedla Isabelle obočí. Proč by Alden potřeboval poradit? Vždycky byl srdcař; jeho přítelkyně musely být jako stálý příliv nových rekrutů... Počkejte chvilku. Isabelle se na muže, kterého znala už sedmadvacet let, pořádně zadívala. Alden Sinclair měl skutečně nápadné rysy: hluboko posazené oči pod hustým obočím, rovný nos a tenké rty, které mu dodávaly působivě chladné vystupování. Ostatní ho často označovali za "pohodáře". Věděla však, že pod tímto chladným zevnějškem je Alden pozorný a starostlivý. Nyní byl vycházejícím interiérovým designérem a byl to docela úlovek... Páni, Isabelle zamrkala, když si uvědomila, že kluk, se kterým vyrůstala, je teď dospělý muž. Počítala na prstech a zalapala po dechu, když si uvědomila, že Aldenovi bylo právě třicet. Proč nemáš přítelkyni?" zeptala se a svraštila obočí. Alden se málem udusil pitím, několikrát si odkašlal a otřel si okraj sklenice, jak na ni zmateně zíral. "O čem to mluvíš? 'Myslím tebe, ty to máš všechno v malíku. Proč jsi pořád svobodný? Zdálo se, že od vysoké školy chodil jen se dvěma dívkami. Byly všechny ženy na světě slepé? Kdo by si nechal ujít zlatého mládence, jako byl on? Kvůli tobě. Alden toužil křičet. Nebýt Isabelle Chathamové, už dávno by chodil s někým jiným. Dělal si o ni starosti - bál se, že nemá nikoho, kdo by se o ni postaral, že nemůže volně přicházet a odcházet k němu domů, bál se, že když se bude cítit na dně, nikdo tu pro ni nebude a že o víkendech nemohou společně nakupovat věci denní potřeby. Dělal si starosti kvůli všem těmto zbytečným věcem, přestože dobře věděl, že by neměl dopustit, aby něco narušilo jejich normální život. Jaký je tvůj typ holky?" zeptala se, když si uvědomila, že nesleduje kamarádčin milostný život. 'Jak je stará? Nějaké zvláštní požadavky? 'Paní, možná byste si měla nejdřív vyřešit svoje vlastní problémy. Nerozptyluj se mými. Isabelle se jen usmála. Opravdu se nechtěla dál ničit. "Asi nejsem na randění stavěná," zasmála se zničeně. "Vážně, proč o mně nepřemýšlíš? Alden Sinclair se znovu hravě zeptal. Myslet na něj? Isabelle po něm střelila pohledem. Ta možnost s Aldenem... Pocítila vlnu závratě; možná toho vypila příliš mnoho a bylo toho na ni teď příliš, než aby se na něco soustředila. 'Fajn, líbí se ti chytré holky, měly by vypadat slušně a měly by mít co říct...' Přinutila se soustředit a analyzovala preference své nejlepší kamarádky. "Taky musí být veselé a živé a... To jsi ty. Alden Sinclair si Isabelle Chathamovou pozorně prohlížel. Proč nevidí, že je to přesně ta dívka, kterou chtěl? Bolestně zavřel oči, protože až příliš dobře znal utrpení neopětované lásky. "Ahoj, Aldene. Naklonila se blíž a prakticky přiložila svou tvář k jeho. "Co si myslíš o Fioně z Glenu? Fiona z Glenu byla Isabellina nejbližší kamarádka ze střední školy. Znaly se už deset let a jejich pouto se podobalo poutu sester, nerozlučnému a pevnému.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Za každým úderem srdce se skrývá láska"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️