Zamilovat se do špatného šéfa

Kapitola 1

Sophia Ainsworthová byla typickou úřednicí v rušném americkém městě, která přicházela do práce v devět a odcházela v pět. Měla jednoduchý sen: najít si vhodného muže, usadit se a užívat si pohodlí stabilního života v domácnosti. Ale navzdory svému milému zevnějšku měla tvrdý, nesmlouvavý postoj, který často odrazoval potenciální nápadníky.

Dlouho jí nikdo nezaklepal na dveře. Pak přišel Lance Montgomery, její šéf - pohledný, charismatický a sebevědomý, který ji přitahoval. Když už si myslela, že dala jasně najevo, že nehledá problémy, chemie mezi nimi se vystupňovala nad rámec kancelářského škádlení. Než se nadála, smetl ji ze židle a zahrnul ji pozorností a náklonností. Ale nebylo to takové, jak si vztah představovala.

Na povrchu se zdálo, že je všechno dokonalé. Bylo však bolestně jasné, že Lance nemá v úmyslu, aby to bylo něco vážného. 'Nikdy jsem neměl v plánu si tě vzít,' řekl jednoho večera a nenuceně utrousil svou pravdu jako bombu.

"Děláš si srandu? Sophia vystřelila zpátky a pod kůží jí bublala nedůvěra. Když si pomyslím, že byla připravená ho považovat za víc než jen za svého šéfa - chtěla si s ním představit budoucnost, ale on chtěl jen flirt. "Když neplánuješ svatbu, tak jaký to má smysl?

Ona nehledala cukrového tatínka a on rozhodně nechtěl ženu, která by byla jen dočasnou partnerkou do postele. Veškeré pozlátko a jiskření mezi nimi rychle vyprchalo a změnilo se v nepříjemné napětí. Jejich cesty se rozejdou, rozhodla se; koneckonců stále ještě hledala manžela - někoho, kdo by s ní chtěl skutečně budovat společný život.

Ale Lance měl jiné myšlenky. Nehodlal ji nechat jen tak odejít. 'Nemůžeš jen tak chodit s někým jiným,' tvrdil a do hlasu se mu vkrádala podivná majetnickost. Kdo si proboha myslí, že je?

Sophia si odhodlaně stála za svým. Vzala by si každého, kdo by ji chtěl, jen aby dokázala, že má pravdu. Pokud ji Lance nehodlal brát vážně, najde si muže, který ji brát bude. Když zvažovala svůj další krok, nemohla se zbavit pocitu, že se spletitá síť citů mezi nimi teprve začíná rozplétat. A v téhle hře na lásku teprve začínala.

Kapitola 2

Do deváté hodiny zbývaly pouhé dvě minuty a před vchodem do Leighton Hall už dávno nebyl ranní shon, takže tu bylo až děsivé ticho. Náhle dveřmi proběhla drobná postava.

Sophia Ainsworthová s dlouhými skákavými kadeřemi a panenkovským obličejem orámovaným velkýma jiskřivýma tmavýma očima vyzařovala nakažlivou roztomilost. V běhu pozdravila personál recepce veselým zamáváním. "Dobré ráno, milé dámy!

"To zvládneš, Sophie!

Personál Sophii dobře znal - byla nechvalně proslulá tím, že se dostavila na poslední možnou chvíli, aby se přihlásila. Navzdory jejímu dlouhému zpoždění její slunečná povaha a oblíbenost znamenaly, že její šéf, lord Bennett, přivíral oči. Jinak by pro ni bylo těžké udržet si práci v Leighton Enterprises.

"Nebojte se, nepřijdu pozdě! Sophia sebevědomě vykřikla a podívala se na hodinky. Ukazovaly 8:58. Z jejího současného místa by jí cesta k měřícímu zařízení trvala minutu a půl. Měla prakticky dokonalé načasování a nemohla si pomoct, ale cítila se potěšená.

Avšak právě když se její štíhlý prst přiblížil ke snímači otisků prstů, někdo ji předběhl.

"Bingo! Právě včas!" ozval se dunivý hlas, a než se nadála, Sofie byla na okamžik omráčená a nevěřícně zamrkala.

'Hej!' zavolala na muže, který se právě postavil před ni. Nevšímal si jí a pokračoval v odchodu.

Rozzuřená Sofie se před něj vrhla a vykřikla: "Promiňte! Umíte se vůbec chovat? Copak nevíte, že kdo dřív přijde, ten dřív mele?

Lance Montgomery nečekal, že mu rázná žena náhle zatarasí cestu. Zvedl obočí a pohlédl na její drobnou postavu. "Slečno, mluvíte se mnou?

"S kým jiným bych měl mluvit, s duchem?

Žár v jejím pohledu mohl propálit led a on chladně odpověděl: "Nejsem 'hej'.

'Je mi jedno, jak se jmenuješ. Jsi neuvěřitelně hrubý! Copak jsi neviděla, že se chystám na nástup? Prostě jsi se zařadil do fronty, jako by o nic nešlo. To tě učitelka nenaučila žádným způsobům?

'Můžu upřímně říct, že jsem tě neviděl,' odpověděl Lance a snažil se skrýt své opovržení. Tahle drobná žena vypadala vedle jeho téměř dvoumetrové výšky skoro jako hobit - takže nevšimnout si jí byl sotva zločin.

"Co tím myslíš? Výsměch v jeho tónu ještě více podnítil Sophiin hněv. "Jak se opovažuješ dívat se na mě svrchu?

Lance pokrčil rameny a vysvětlil: "Jsi prostě jenom hrozně malinká.

Sophii to rozzuřilo. Narovnala se a s povýšeným zafuněním ho odmítla. "Takže to, že jsi vysoká, je takový problém? Jen prostomyslní lidé jsou samá síla a žádný mozek.

Vtom si Sophia uvědomila, že mu celou dobu zírala na hruď. Zaklonila hlavu, aby se setkala s jeho pohledem, a zalapala po dechu nad jeho nápadným vzhledem.

Byl neuvěřitelně pohledný, tyčil se nad ní nejméně metr osmdesát a měl elektrizující oči, které jiskřily, jako by byly nabité energií. Dokonale tvarovaný nos mu dodával nápadný profil, zatímco tenké svůdné rty se mu kroutily do lehkého úsměvu. Oblečený v módním, šviháckém oblečení by mohl snadno projít jako model kráčející z přehlídkového mola.
Pak si ale vzpomněla na jeho arogantní chování a záblesk přitažlivosti pohasl. Sophia si uvědomila, že dobrý vzhled člověku automaticky nezajistí půvab, a jeho předchozí chování v ní zanechalo kyselý dojem.

Kapitola 3

Lance Montgomery měl zároveň vlastní myšlenky o ženě, kterou měl před sebou. Měla milý a okouzlující vzhled, ale její osobnost byla divoká a odvážná - rozhodně ne tak příjemná, jak naznačoval její vzhled. Přesto musel uznat, že ho její ohnivé chování zaujalo, a brzy pocítil hravou touhu ji poškádlit.

Naklonil se a rychle přitiskl ruku ke zdi, čímž Sophii Ainsworthovou uvěznil mezi sebou a zdí. Na rtech se mu rozlil koketní úsměv, díky němuž byl ještě podmanivější. "Je to tak, hobite?

Hobit? Copak se ten chlap zbláznil? Jistě, Sophia měřila metr osmdesát, ale to neznamenalo, že by připomínala něco z fantasy pohádky. Vedle něj se musela vyrovnat se svou drobnou postavou, ale nazývat ji hobitem bylo prostě směšné.

Sophia mu chtěla křik oplatit, ale Lance ji svým jednáním přimáčkl ke zdi a ona neměla kam uhnout. Nabitá atmosféra jí kupodivu rozbušila srdce, což ji jen víc frustrovalo.

"Co chceš?" zakoktala se. Když se Lance přiblížil, instinktivně si před hrudí přidržela krabičku s obědem. Nijak mu to nebránilo v tom, aby narušil její osobní prostor, a brzy je od sebe dělila jen tenká bariéra její nádoby na oběd. Slyšela, jak jí zlomyslně šeptá do ucha: "Co myslíš?

"Nepřibližuj se! Propukla v ní panika. V banketní hale nebyli skoro žádní lidé, jen pár zaneprázdněných recepčních na recepci. Než by si někdo všiml jejího křiku, mohlo by být pozdě - Lance by už využil situace. Ve chvíli zoufalství si všimla něčeho za ním a vykřikla: "Ach, sire Reginalde!".

Doufala, že vyvolání jména sira Reginalda odvede Lanceovu pozornost, ale ten ani nehnul brvou. Jeho tmavé oči zůstaly upřené na ni, zatímco se tiše zasmál: "Sir Reginald a lady Evelyn cestují do zahraničí.

Co jí bylo do jejich plánů? Vždyť si ani nepamatovala, jak sir Reginald vypadal! Jediné, co Sophia chtěla, bylo, aby Lance ustoupil, zvlášť když jí jeho blízkost byla nepříjemná - měla pocit, že jí krabička od oběda drtí hruď. Bez přemýšlení zvedla nohu a lehce ho kopla do holeně.

Sophia využila chvíle jeho šoku, rychle se vzdálila a vyplázla na něj jazyk. "To sis zasloužil!

"Do prdele. Lance se ušklíbl a zaklel si pod nosem. Natáhl ruku, aby ji chytil, ale než to stihl, náhle vykřikla: "Ale ne! Ještě jsem nezapnula hodiny!

Bylo už devět patnáct, což znamenalo, že měla patnáct minut zpoždění. Podle pravidel Společnosti to znamenalo půldenní absenci, i když její nadřízený byl vždy shovívavý. Tentokrát byla odhodlaná nenechat kvůli němu padnout rekord, který si udržovala celá léta.

Rozzuřená Sophia si frustrovaně dupla nohou. Všimla si, že se tam stále zdržuje muž, který byl za její nedochvilnost zodpovědný, a zakřičela na něj: "Tohle všechno je tvoje vina! Co s tím hodláš dělat?
"Odškodnit vás? Lance zvedl obočí, jako by právě slyšel tu nejdivočejší věc.

"Samozřejmě! Kdybys přede mnou nespěchal s hodinami a neposmíval se mi, nepřišel bych pozdě! A už vůbec ne takhle pozdě! Sophia cítila, jak v ní bublá vztek, když shrnula své myšlenky do jedné rozčilené věty - za všechno může tenhle muž.

"Posmíval se ti?" Zle se ušklíbl a náhle se k ní naklonil, jejich tváře byly od sebe na centimetry. "Co bych tedy měla dělat? Právě jsi mě nakopla a já teď přemýšlím, že ti udělám něco ještě horšího.

Sofii se nevěřícně rozšířily oči a srdce jí bušilo při představě, co tím asi myslí. Zrovna když se chystala křičet o pomoc, Lanceova velká ruka jí zakryla ústa, a než se nadála, byla vtažena do Vyšší věže.

Jakmile se dveře výtahu zavřely a odřízly ji od zbytku světa, vzduch nad ní naplnil Lanceův uvolněný hlas. "Které patro?

'Dvacáté třetí patro,' odpověděla Sophia instinktivně. Ale zmocnil se jí strach - co s ní proboha chtěl ve výtahu dělat? V hlavě se jí honily představy děsivých situací, které často vídá ve filmech.

"Zapomeň na ty směšné myšlenky ve své hlavě. O naivní dívky, jako jsi ty, nemám zájem,' poznamenal Lance, zkřížil ruce a vrhl na ni pohrdavý pohled, jako by byla pod jeho rozlišovací schopnost.

"Ty...

"Blbec. Lance se usmál a v očích se mu zalesklo, když přerušil její protest. "Když jsem blbec, tak se podle toho musím chovat, ne?

Sophia se na něj zadívala a její obranné mechanismy začaly fungovat. Instinktivně se posunula dál a mírně pokrčila kolena, jako by se připravovala na boj. Kdyby se odvážil přiblížit na takovou vzdálenost, byla by připravená ho znovu nakopnout.

Kapitola 4

Lance Montgomery pobaveně sledoval reakce Sophie Ainsworthové, věnoval jí postranní pohled a pak vytáhl telefon. "Mary-Jane, oznam týmu, aby přemístil všechna hodinová zařízení z hodovní síně a rozptýlil je po různých patrech. Ujisti se, že to bude hotové do dneška.

Poté, co vydal příkaz, schoval telefon do kapsy a otočil se, aby viděl, jak na něj Sophia zírá, jako by právě spatřila ducha. "Co se děje?" zeptal se a jeho tón byl nečekaně mírný, což byl ostrý kontrast k tomu, jak byl před chvílí drzý.

"Ty... Sofiiny štíhlé prsty na něj ukázaly, ohromená a bezradná, jak vyjádřit své pocity. "Ty...

'Ach, zapomněl jsem se představit. Jsem nový asistent na oddělení lidských zdrojů, Lance Montgomery. Rád vás poznávám,' řekl a blýskl se okouzlujícím úsměvem, který by dokázal rozpustit led.

Sophia se však tvářila, jako by viděla horor. Asistentka pro lidské zdroje byla výkonná funkce. Ještě před několika dny slyšela šuškandu, že sir Reginald přivedl ze zahraničí drahé manažerské talenty, aby vyřešily chaos uvnitř Leighton Enterprises. A tady byla ona, nejnešťastnější zaměstnanec ze všech, kterého hned první den přistihli, jak chodí pozdě, a - ze všeho nejvíc - ho náhodou nakopli. Bude se jí mstít a vyhodí ji?

Lance ještě nikdy neviděl, že by se něčí výraz změnil tak rychle. Její střídavé mračení a zdvižené obočí ho naprosto fascinovalo. Zaujatě se zeptal: "Jak se jmenujete, do kterého oddělení patříte?" "Ano," odpověděla.

Sophii se rozbušilo srdce; při jeho otázce se jí v hlavě rozezněl alarm. Už si chtěla vymyslet jméno, aby se vyhnula odhalení, když pokračoval: "Slečno Sophie Ainsworthová, vítejte ve dvacátém třetím patře.

Když slyšela své jméno, přeběhl jí mráz po zádech. "Odkud znáte mé jméno?" vykřikla šokovaně.

Lance se uchechtl a gestem ukázal na její jmenovku. "Sophia Ainsworthová, administrativní oddělení.

Dech se jí zadrhl v krku. Její krytí bylo prozrazeno; měla pocit blížící se zkázy. Spěchala ven z výtahu, zoufale se od něj snažila dostat pryč.

"Do příště, Sophie Ainsworthová," řekl Lance s hravým mrknutím, když se mezi nimi pomalu zavřely dveře výtahu.

Do příště? Bože, mohla by žádat věčnost bez příště?

Otřesená Sophia se vrátila do své kanceláře. Zrovna když se usadila u svého stolu, přišla k ní její kolegyně a dobrá kamarádka Mary-Jane Walshová a ve tváři se jí zračily obavy. "Sophie, co se stalo? Proč jsi dnes přišla pozdě?

Za léta práce v Leighton Enterprises Sophia vždycky balancovala na hraně nedochvilnosti, ale nikdy nepřišla pozdě. Koneckonců, jak často žertovala, strhnout jí plat za pozdní příchod byl zločin proti její peněžence. Ale dnes nejenže přišla pozdě, ale navíc s velkým zpožděním. Ačkoli jejich šéf měl pochopení a málokdy někoho pokáral za maličkosti, Mary-Jane si nemohla pomoct a dělala si starosti, protože Sophia chyběla tak dlouho.

"Vlastně o nic nejde. Jen se mi v hodovní síni stala malá příhoda, která mě zarazila,' odpověděla Sophia a snažila se zlehčit své obavy.
"Co se stalo? Mary-Jane se zeptala a v jejím hlase byly patrné opravdové obavy.

Sophia vylíčila nepříjemné setkání, které právě zažila, a Mary-Jane nevěřícně vytřeštila oči, zejména při zmínce o nové asistentce personálního oddělení. 'Takže ty jsi toho nováčka kopla hned první den?' vykřikla, očividně víc šokovaná než cokoli jiného.

'Přesně to říkal,' vykulila Sophia oči a úzkost v ní bublala. 'Kdo ví, jestli si se mnou jen nechce pohrát?'

'Doufejme, že není drsný, jinak bys mohla mít vážný problém,' řekla Mary-Jane a podívala se stranou.

Sophii se při tom pomyšlení zvedl žaludek a v hlavě se jí honily obavy o její budoucnost v Leighton Enterprises.

Kapitola 5

Mary-Jane Walshová udělala dramatické gesto, kterým napodobila sekání hlavy.

Sophia Ainsworthová nevěřícně vytřeštila oči. "To není možné.

'Jo, těžko říct, vzhledem k tomu, jak pomstychtivý Cizinec dokáže být,' řekla Mary-Jane a nesnažila se šířit fámy, ale podělila se o upřímné obavy z muže známého svou omezeností.

'Panebože,' vzdychla Sophia a prohrábla si prsty kudrnaté vlasy. Cítila se poražená a položila hlavu na stůl. Uf, byla v pěkném průšvihu.

Mary-Jane se nad Sophiiným zachmuřeným výrazem ušklíbla. Ty dvě se sblížily z několika důvodů: obě pocházely z jiného města, ale Mary-Jane obdivovala Sophiinu neutuchající pozitivitu. Přestože se nacházely v podobné situaci, Sophia pracovala tvrději než kdokoli jiný a žonglovala se svým hlavním zaměstnáním a vedlejším přivýdělkem. Navenek byla ztělesněním veselé dívky, ale uvnitř divoké ženy.

"No tak, uklidni se. Možná jsem to přehnala. Třeba potkáš nějakého milého kluka. Nemusí být zlý,' utěšovala ji Mary-Jane.

Sophia vrhla na Mary-Jane unavený pohled. Milého kluka? Cizinec jí nepřipadal jako hodný člověk. Nebyla však z těch, kdo by se nechali negativně naladit, a tak se narovnala a odhodlaně se usmála. 'Dobře, ať se děje, co se děje, ať se děje. Jsem připravená!

Po několika dalších chvílích povídání se Mary-Jane vrátila ke svému stolu a Sophia se přihlásila do počítače, aby se ponořila do práce.

Nedlouho poté k Sophii přistoupil stařík Liu, nadřízený jejich oddělení, když si prohlížela měsíční výkazy. Připravila se na to, že jí přišel připomenout papírování. "Hele, staříku Liu, dej mi ještě deset minut. Budu to mít pro tebe připravené.

Za normálních okolností by stařík Liu přikývl a odešel, ale dnes tam stál a pozorně ji sledoval. Sophia ze zvědavosti vzhlédla a všimla si jeho napjatého výrazu. "Co se děje, staříku Liu? Vypadáš, jako bys spěchal.

Starý pán Liu byl padesátník, přísný a pečlivý. Všichni na oddělení se ho báli - všichni kromě Sophie. Na rozdíl od svých spolupracovníků s ním bez skrupulí žertovala a často ho nechávala v rozpacích. Navzdory svým výstřelkům byla zodpovědná a udržovala dobré vztahy napříč odděleními, což byl důvod, proč ji někdy nechával na holičkách.

"Sophia Ainsworthová," řekl a varovně ji pohlédl. Jeho výraz zůstal přísný. "Přišla jste dnes pozdě?

"Uh... Sophia zaváhala a pak přiznala: "Ano, přišla jsem pozdě, ale byla to nehoda! Prosím, pane Liou, nemohl byste se slitovat a neškrtat mi perfektní docházku? Prosebně sepjala ruce.

Stařec Liou ignoroval její zoufalý pohled. 'Jsem jen o něco výše v hodnosti než ty, nemám moc o tom rozhodovat. Kromě toho je ve hvězdách, jestli to do konce měsíce zvládneš.

"Cože? Sophia šokovaně zalapala po dechu. 'To myslíš vážně? Nemůžeš mě přece vyhodit!

"Chlapče, já tě nevyhazuju, chce tě vidět někdo z vyšších míst. Lidé z vyššího managementu málokdy přicházeli dolů, pokud neměli skutečnou starost, a Sophii tak mátlo, jak se dostala do jejich hledáčku.
"Někdo vyšší? Byla zmatená; neznala nikoho z vyššího vedení rodiny Leightonů, kdo by ji chtěl vidět. Náhle se jí v mysli objevila ďábelsky pohledná tvář. Mohl by to být on?

"Je to nový pracovník personálního oddělení.

Přesně jak se obávala, byl to on. Ale proč by ji ten rozzuřený muž chtěl vidět? Chtěl ji snad nahlásit za pozdní příchod? Pomyslela si. I kdyby ho předtím kopla, tohle byl teprve její první incident s pozdním příchodem. Nebylo možné, aby byl tak nerozumný. A co když k ní zase pořád choval zášť? Ach ne, opravdu by se z téhle šlamastyky nemohla dostat?

Nechtěla přijít o práci. I když byla v Leighton Enterprises jen podřadnou zaměstnankyní, pracoviště bylo přátelské a výhody skvělé. Kdyby ji vyhodili, cítila by se ukřivděná. Co měla dělat? V hlavě jí vířilo tolik myšlenek, až se jí chtělo brečet.

Mezitím v kanceláři oddělení lidských zdrojů...

"Lanci Montgomery, slyšel jsem, že ses konečně rozhodl nastoupit do Leighton Enterprises. Gratuluji! Tento mužský hlas se ozval v telefonu a kapal z něj škádlivý tón.

Lance Montgomery přesně věděl, proč mu jeho přítel volá, aby si z něj utahoval. Byl od přírody svobodný duch, rodinný podnik na léta opustil, aby se mohl věnovat barům, nočním klubům a restauracím, které všechny celkem úspěšně řídil. Pro jeho matku byl však jen ztělesněním flákače a neustále se ho snažila přesvědčit, aby se vrátil a převzal rodinný podnik.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zamilovat se do špatného šéfa"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️