Zničená nevinnost a skryté touhy

Kapitola 1

Když se na ni ten muž vrhl, Elena Ashwoodová to cítila až příliš jasně, ale její tělo bylo slabé a nereagovalo, takže neměla sílu se bránit.

Projela jí svíravá bolest, až měla pocit, že smrt by pro ni byla milosrdenstvím. Její nevinnost, kterou si uchovávala dvacet let, jí ten odporný stařec vyrval.

Její vlastní strýc ji za peníze prodal odpornému padesátníkovi.

Byl to její člověk z masa a kostí.

Měla se před nimi chránit.

Cítila, jak v ní vře vztek.

Čas jako by se protáhl a Elena nakonec nabyla vědomí. Zamrkala a všimla si, že venku právě svítá. Když si promnula prsty, uvědomila si, že se může hýbat.

Pomocí svého roztříštěného těla se Elena podepřela. Krátké vlasy měla rozcuchané a rozcuchané, prameny jí padaly přes oči. Instinktivně si vlasy odhrnula a mírně zaklonila hlavu. Jemná křivka čelisti rámovala její jemnou bradu a její nádherné rysy obličeje, připomínající jemně opracovaný porcelán, vypadaly jako mistrovské dílo.

Když se její krátké vlasy sotva dotýkaly ušních lalůčků, byly vidět nápadné linie jejích ramen. V tlumeném světle vypadala jako křehká, ale divoká mladá žena.

Elena si kolem hrudi pevně omotala tenkou přikrývku; pod ní se skrývala její neposkvrněná kůže.

V místnosti byl stín, ale její jasné, hroznovité oči těkaly kolem a zkoumaly okolí. Ve vzduchu byla cítit odporná směs alkoholu, parfému, kouře a odporného zápachu muže vedle ní.

Celé tělo ji bolelo, jako by ji někdo roztahoval, zejména mezi nohama. Každý sebemenší pohyb vyvolával ostrou, palčivou bolest.

Muž vedle ní stále spal, ležel tváří dolů a byl k ní otočený zády. V tlumeném světle rozeznávala jen jeho nejasné obrysy.

Slyšela jeho stálý, ale slabý dech - takový, který vyžaduje soustředění.

"Ty nestydatý dědku," přísahala Elena. "Jen počkej, až se mi vrátí síla. Budeš toho litovat."

Elena opatrně odhrnula přikrývku a sklouzla z postele. Natáhla se, aby z podlahy sebrala svazek oblečení, a ruce se jí třásly, jak si je spěšně oblékala. Bylo jí jedno, jestli jsou roztrhané - potřebovala utéct dřív, než se muž probudí.

Přesně tak, utéct.

Osud však měl jiné plány. Právě když se postavila a chtěla se rozběhnout ke dveřím, podlomila se jí pravá noha a ona bolestivě upadla na zem.

S hlasitým žuchnutím se něco rozbilo o podlahu. Byly to jeho kalhoty, pásek zacinkal, jak dopadl na zem.

Muž na posteli se pohnul, zřejmě ho hluk probudil, zapřel se rukama, aby se posadil.

Elenou projela panika. Uchopila kovovou přezku pásku do pravé ruky a levou sevřela kalhoty. Sebrala všechnu odvahu a švihla opaskem směrem k mužově hlavě.

"Fuj..." Zachrčel, když znovu dopadl na podlahu, tentokrát se zaduněním.

Aniž by se Elena pozastavila nad přemýšlením, odhodila kalhoty stranou a vypotácela se z místnosti.
Musela utéct.

Než oblohu plně ozářilo svítání, Liam Silent zaklepal na dveře šéfova pokoje, ale nikdo mu neotevřel. Zhluboka se nadechl, přejel kartou a vstoupil.

Z výjevu před ním mu spadl kámen ze srdce. "Kapitán Noah Sterling! Jste v pořádku?

"Fuj... Gideon Blackwood zasténal a čelo se mu svraštilo. Po noci plné alkoholu se mu zatočila hlava, bolela ho záda a hlava se mu točila, jako by ho něco tlačilo.

Vzrostlý Liam se málem rozplakal. "Kapitáne Noahu, díky bohu, že jste se probral! Jste v pořádku? Můžete mi říct, co se stalo?"

Včera večer byl kapitán Noah při smyslech, když ho Liam doprovázel ke dveřím. Jasně Liamovi řekl, aby si odpočinul. Nikdy by neodešel dřív, než by se ujistil, že je kapitán v bezpečí uvnitř.

Když Liam pomohl Gideonovi posadit se, jeho oči zahlédly na polštáři krvavé skvrny. Když se dotkl boku jeho hlavy, zavrávoral nad ostrou bolestí.

Když pohlédl na Liamovy ruce, které mu držely kalhoty, Gideonův výraz potemněl. "Kdo mi přehodil kalhoty přes hlavu?"

Liam si pozorně prohlédl lesklou přezku opasku a všiml si, že drahý černý kámen je potřísněný krví. "Ani náhodou, uhodil ses sám?"

Gideon po něm střelil pronikavým pohledem. "Tak hloupý nejsem."

Kapitola 2

Liam Silent nepřítomně sklopil pohled ke straně, kde leželo čistě bílé prostěradlo potřísněné jediným rudým květem.

Uvědomil si, že byl přepaden, a rychle prohlásil: "Kapitáne, okamžitě se spojím s nemocnicí a úřady.

V nemocnici, ve VIP apartmá, stál Gideon Blackwood připravený u okna. Jeho vysoká postava budila pozornost, obočí měl tmavé jako inkoust a oči se leskly jako vyleštěný černý kámen. Jeho vyrovnaný výraz vyzařoval sebejistotu, ačkoli přes jeho intenzivní soustředění prosvítaly záblesky vzpurnosti.

S výškou téměř šest a půl metru se tyčil nad všemi kolem, jeho vznešená přítomnost byla nepopiratelná.

Živě si vzpomínal na včerejší noc; šplouchnutí červeného vína sotva narušilo jeho sebeovládání. Když se chystal do sprchy, narazil na postavu zahalenou v bílém, ležící na jeho posteli. Čisté měsíční světlo osvětlovalo osobu, jejíž jemné rysy působily téměř andělsky.

Gideonem projela vlna hněvu. Ani jeho matka nesměla poskvrnit jeho postel, natož cizí člověk. Aby toho nebylo málo, šuškalo se, že po své dlouhé vojenské službě dal přednost mužům. V tu chvíli ho zaplavil zmatek; přistihl se, že pochybuje o samotné podstatě svých tužeb.

Bez váhání popadl límec mladíkovy košile s úmyslem potvrdit svůj nezájem o muže činem.

Ale počkat... tohle mu připadalo skoro... měkké.

Jako by do něj udeřil blesk a přimrazil ho na místě.

Když se pozorněji soustředil, uvědomil si, že to vůbec není mladý muž, ale spíš dívka - voňavá dívka s dráždivým dotykem, která v něm rozněcuje fantazie, jež se nikdy neodvážil pojmout.

Ať už to byl účinek vína, nebo nově objevená touha ověřit si vlastní sklony, jeho počáteční hněv začal slábnout a změnil se v opatrnou zvědavost, když k ní přistoupil blíž.

Tato myšlenka vyvolala na Gideonově tváři zamračený výraz, podráždění bylo hmatatelné, jak bojoval se svými myšlenkami. Jak jsem se mohl takhle přestat ovládat?

Při své práci se setkal s mnoha ženami - zkušenými i čerstvými tvářemi - v nesčetných situacích. Přesto si vždy udržoval určitý odstup a nikdy nepřekročil tuto hranici. Ale na té androgynní dívce z předešlého večera bylo něco hluboce podmanivého; všechno na ní, od naivní postavy až po stydlivé způsoby, se zdálo být v dokonalém souladu s jeho tajnými touhami.

Náhle jeho zamyšlení přerušily spěšné kroky. Dovnitř vtrhl Liam Silent, rozzářený novinkami. 'Kapitáne, máte drobná zranění na zátylku - nic vážného, a jinak jste nezraněn.

Gideon Blackwood odpověděl úsečně: "Přeháníte, už dávno jsem vám řekl, že jsem v pořádku.

Liam zaváhal a sbíral myšlenky. 'Kapitáne, vaše zdraví je naší nejvyšší prioritou. Nemůžeme si dovolit ho zanedbávat. Naštěstí jsme provedli důkladné testy, jinak bychom ve vaší krvi nezjistili stopy látky známé jako 'Pramen vrbových listů'.

"Pramen vrbového listí," zopakoval Gideon a zalila ho vlna uvědomění.
"Přesně tak, je to druh... narkotika.

"To samozřejmě vím," vyhrkl a na čele se mu vytvořily hluboké vrásky. Kdo to na mě takhle ušil? "Přineslo vaše vyšetřování nějaké výsledky?

'Ano, něco našli. Poté, co jsme provedli porovnání DNA, jsou její údaje přímo tady.

Gideon popadl dokument a rychle jím prolistoval. Jeho chování se prudce změnilo, když pročítal jména. "Jsi si jistý, že je to ona?

"Rozhodně, kapitáne. Ještě jste nepřišel na to, jestli je to ona?

Kapitola 3

Na akademii Eldoria se studenti třídy Finance 101 probírali matematikou pro pokročilé. Elena Ashwoodová seděla v lavici, oči přilepené k tabuli, v ruce držela pero a občas si něco naškrábala a předstírala, že látce rozumí.

"Už jste na to všichni přišli? Mistr Reginald prohlédl místnost a jeho pohled spočinul na Eleně. "Eleno, jaká je odpověď?

Elena byla ztracená ve svých myšlenkách, zcela nevšímavá.

Několik spolužáků se ušklíblo, což přimělo mistra Reginalda zvýšit hlas. "Eleno! Eleno!"

"Tady! Elena polekaně vyskočila na nohy.

'Jaká je odpověď?' zeptal se znovu.

Oči jí padly na stránku sešitu plnou čmáranic s nápisem 'Hlupák' a ona se podívala stranou a proklínala Cyruse Mapletona za to, že ji nenechal, aby ho ošidila.

Mistr Reginald si upravil brýle a napomenul ji: "Soustřeď se na svůj papír, ne na papír souseda.

Elena se narovnala a hlasitě prohlásila: "Mistře Reginalde, já nevím.

"Nevím? Všechno jsem ti důkladně vysvětlil a ty jsi mě neposlouchala?

"Prostě jsem to nepochopila.

"Nepochopil? Není to složité. Tyhle základy jsem prošel několikrát.

Elena po něm střelila vyzývavým pohledem a odpověděla: "Kdybych tomu všemu rozuměla, byl byste bez práce."

Ve třídě propukl smích.

Mistr Reginald rozrušeně bouchl do stolu. "Eleno, s tímhle přístupem si vážně myslíš, že projdeš? Je jen pár dní před závěrečnými zkouškami a ty pořád sníš!"

Elena přenesla váhu a mírně se naklonila na stranu, ruce ležérně sepnuté v kapsách. Pokrčila rameny. "Tohle je můj postoj. Mohla bych spát celou noc a tebe by se to netýkalo. Navzdory jejímu nafoukanému chování v ní bylo něco nepopiratelně chladného, co konkurovalo Cyrusu Mapletonovi, lamači dívčích srdcí ve třídě.

'Páni!' Dav zajásal a zatleskal, čímž podnítil další podráždění mistra Reginalda.

"Zmlkni! Ty... Ukázal na Elenu. "Po škole za tebou přijdou rodiče.

"To se nestane.

"Když nepřijdou, nepůjdeš domů.

"Perfektní! Díky za pohostinnost, pane Reginalde.

Třída znovu zařvala smíchy.

---

Po vyučování se Elena ocitla ve sborovně. Jako studentce vysoké školy jí bylo předvolání na rodičovskou schůzku bolestně trapné, zvlášť když neměla rodiče, kterým by mohla zavolat.

Kdykoli ve škole padlo její jméno, "Elena" byla notoricky známá - potížistka, lenoška a typ studentky, která přiváděla učitele k šílenství. Ve třídě se trápila, ale uměla skvěle vyrušovat ostatní.

Nebýt toho, že její odcizený otec věnoval gymnáziu její jméno, neměla by na této univerzitě co dělat.

Pokaždé, když ji viděl její poradce, vyvalilo se z nich podráždění. 'Postav se rovně a sundej si ty náušnice!

Změnila postoj, zkřížila jednu nohu přes druhou a usmála se. 'Ne, líbí se mi.'

"Podívej se na sebe. Co jsi, kluk, nebo holka?

Elena měla na sobě světle modrou kostkovanou košili, pytlovité kalhoty a nakrátko ostříhané vlasy - stíraly hranici mezi mužským a ženským pohlavím, s drsným nádechem, který připomínal spíš problémového kluka než cokoli jiného.
"Jsi přece holka, proboha. Nemůžeš se chovat trochu slušně? Postav se rovně.

Elena prostě dál poskakovala nohou a vyzařovala z ní atmosféra 'Co s tím uděláš,' vyzařovala z ní vzpurnost i šarm.

'Máš tátovo telefonní číslo?'

"Ani nápad.

"Ani nápověda? Ty neznáš číslo na vlastního otce?

"Ha! Paní učitelko, já ani nevím, kdo je můj táta.

Poradce byl zklamaný i soucitný zároveň; dnešní mládež bylo čím dál těžší zvládnout. "A co tvoje máma?"

'Ne, taky netuším.'

Poradce si zhluboka povzdechl, obával se, kam to povede, pokud budou v tomto rozhovoru pokračovat. Kdyby se Elena zmínila: 'Nemám nikoho, kdo by se o mě staral,' zlomilo by jim to srdce.

"Poslouchej, Eleno," požádal poradce rozčileně. 'Co s tebou mám dělat? Podívej se na své známky! Přemýšlíš vůbec o tom, že bys mohla odmaturovat? Ta tělocvična, kterou postavili, by mohla přijít vniveč.

Akademie Eldoria byla přísná, pokud šlo o studium: studenti přijatí jakýmkoli způsobem mohli být vyloučeni, pokud se dopustili závažných chyb nebo selhali ve studiu.

Co se týče Eleniny budoucnosti, cítil se rádce naprosto bezmocný.

Kapitola 4

Když začalo zapadat slunce, vešel Cyrus Mapleton do kanceláře s rukama plnýma papírů. Jako místopředseda studentské rady Akademie byl vždy považován za zlatého hocha - měl výborné známky, dobře vypadal a měl působivé rodinné zázemí.

Elena Ashwoodová po něm střelila zuřivým pohledem a v myšlenkách se jí honilo rozhořčení. "Jsi tak zbytečný, Cyrusi. Nikdy mi nepomůžeš, když to potřebuju!" vyhrkla. Pohrdavě mávla rukou a dodala: "Jen mě ušetři těch motivačních řečí. Vím přesně, co se mi snažíš říct. Příště se s Gregorym Highwoodem hádat nebudu. Pokud budu mít chuť si v jeho hodině zdřímnout, udělám to právě tak."

Jejich třídní učitelka, slečna Beatrice Caldwellová, mohla jen otráveně kroutit hlavou nad Eleniným vzpurným vyváděním. "Jestli v tom budeš pokračovat, tak už si s tebou opravdu nebudu vědět rady, " varovala ji a snažila se zachovat si autoritu.

"Ale prosím tě! Vždyť já vůbec nikdy nechtěla, abys mě řídila." "To je pravda. Elena vzdorovitě naklonila hlavu a odhrnula si ofinu, která jí spadla do čela. Pomyslela si, že ji nikdo na tomto světě nemůže ovládat a ani to nepotřebuje.

Jakmile vyšla z kanceláře slečny Caldwellové, Elena zrychlila krok, aby Cyruse dohnala.

Ve zlatavém světle kampusu za sebou houpala batoh a pod nohama jí křupalo spadané listí, jak se k němu blížila. Rychlým pohybem poplácala Cyruse po rameni a zvolala: "Cyrusi! Vážně, jak můžeš být tak bezcitný? Vždyť ses se mnou ani nepodělil o své odpovědi!"

Cyrus stál vysoko, jeho výška se blížila metru osmdesáti. Nepodíval se na ni dolů, jen vrhl pohrdavý pohled. "Proč bych ti měl pomáhat?" opáčil.

"Ty si vážně říkáš o rvačku, že?" Elena odpověděla a odhodila tašku stranou. Hravě mu vyskočila na záda a objala ho kolem ramen, jako by byl statný strom.

"K zemi," nařídil Cyrus a jeho výraz potemněl. Elena se ho však držela jako klíště a odmítala se pohnout. "Jak dlouho se mě hodláš takhle držet, Eleno?"

"Asi jsem tak houževnatá," škádlila ho s úsměvem na tváři.

Ačkoli Elena a Cyrus byli spolužáci, kteří se na sebe často mračili, časem mezi nimi vznikl zvláštní smysl pro kamarádství.

Cyrus byl něco jako školní princ, dívky mu neustále podstrkovaly srdečné vzkazy. Bylo to jiné než na střední škole; vysoká škola připomínala spíš mikrokosmos společnosti, akademické obory byly oddělené jako horská pásma. Mnozí se domnívali, že proslulý "mladý pán Elena" je ve skutečnosti chlapec, což Elena jen utvrzovala tím, že k tomu zůstávala nonšalantní.

Dostávala úctyhodné množství milostných dopisů, překvapivě rovnoměrně rozdělených mezi chlapce a dívky. "Půvab 'Elena Young Master' nerozlišuje, " smála se sama pro sebe.

Popravdě řečeno, Cyrus ji ve skutečnosti neměl rád. Kdyby ji chtěl setřást, snadno by to dokázal. Mírně se sklonil a podrážděně poklepal nohou. "Eleno, jen mi dneska nelez na nervy, ano?" zeptala se.
"A když to udělám?" vyzvala ho, pevně ho sevřela kolem pasu a drze se mu naklonila k uchu. "No tak, Cyrusi! Co se stane, když tě opravdu naštvu?"

Cyrus náhle ztuhl, jeho ruce sevřely její, jak se ji snažil odtrhnout, a zároveň ji chránil před pádem. Otočil se k ní čelem a jeho úzké, charismatické oči se upřely do jejích. "Jestli mě budeš dál otravovat, tak..."

"Eleno! Okamžitě z něj slez!" ostrý, pronikavý hlas prořízl vzduch a prakticky protrhl Cyrusovy ušní bubínky. Vzhlédl a uviděl Ninu Southwind, jak se na ně upřeně dívá, obklopená skupinou svých stoupenců - kluků i holek -, kteří se k nim hrnuli jako shluk bouřkových mraků.

Kapitola 5

Nina Southwind byla vynikající studentkou oboru Rozhlasové a televizní vysílání, stejně jako její spolužák Cyrus Mapleton - oba byli známí dobrými známkami, působivým vystupováním a silným zázemím. Nina se sice sama prohlašovala za "královnu kampusu", ale nikdo se neodvážil s jejím titulem nesouhlasit.

Shodou okolností byli Cyrus, Elena Ashwoodová a Nina spolužáci ze střední školy, přičemž Cyrus a Elena seděli ve třídě vedle sebe.

Ninina zamilovanost do Cyruse byla všeobecně známá. Když sledovala Elenu, jak se hravě vozí na Cyrusových zádech, vřela v ní směs vzteku a žárlivosti; zvlášť proto, že se na Elenu Ashwoodovou vždycky dívala svrchu.

Napětí mezi Ninou a Elenou bylo kdysi zdrojem zábavy. Na začátku školního roku Nina pocítila okamžitou přitažlivost Elenina hravého ducha, jen aby ji odmítla tupou pětislovnou odpovědí: "Já se takhle nerozhoupávám.

Nina byla znechucená, téměř se jí z Elenina odmítnutí dělalo špatně, a nechtěla nic jiného než jí dát za vyučenou. Aby očistila své jméno, začala Eleně na každém kroku oponovat.

Později se v Nině objevily city k Cyrusovi a zamilovala se do jeho chladného chování. S hrůzou však zjistila, že Elena je stále jeho kolegyní od stolu, takže každá návštěva, kdy si chtěla s Cyrusem promluvit, byla trapná.

I po ukončení střední školy nakonec všichni navštěvovali stejnou vysokou školu. Jako by se osud spikl, aby zůstali propleteni.

"Eleno, okamžitě z něj slez! Nina podrážděně vykřikla. 'Nedovol, aby sis se Cyrusem zahrávala svýma špinavýma rukama!'

Elena měla původně v plánu vyhovět, ale když uslyšela Ninina slova, pevněji sevřela Cyrusův krk, naklonila se blíž a škádlivě se zeptala: 'Cyrusi, je to tvoje přítelkyně?'

Nině se rozbušilo srdce. Na Cyrusovu odpověď čekala celý týden.

Cyrus Mapleton zůstával nevzrušený, jako by šlo o rozhovor, který se ho netýkal. "Ne," odpověděl prostě.

Nina ucítila pulzující bolest v hrudi. Po tolika letech čekání se dočkala jen tohohle? Cítila se zdrceně.

Odpolední slunce vrhalo na areál zlatavý nádech a osvětlovalo Eleninu tvář, jak se rozvalovala na Cyrusových zádech, hlavu skloněnou, s rozpuštěnými vlasy padajícími přes oči. Její černé zorničky připomínající hrozen se leskly a jemné rysy vyzařovaly téměř éterickou záři.

Měkkým, roztomilým tónem se zeptala: "Takže... můžu být tvoje přítelkyně? Ráda škádlila univerzitního lamače dívčích srdcí. Už na střední škole ho často hravě provokovala a on se občas rozčiloval nebo splachoval - byl prostě příliš roztomilý, než aby mu odolal.

V tu chvíli jako by se zastavil čas. Raně podzimní kampus, zbarvený do zlatavého světla s mihotavými stíny stromů, je zahalil do jemného vánku a pohnutí mladých, naivních citů.

Cyrus Mapleton se setkal s jejím pohledem, víčka mu lehce cukala. V jeho klidném chování se objevil záblesk potěšení.

Otevřel ústa, aby odpověděl, ale Elena mu jednou rukou drze podebrala bradu a druhou ho štípla do krku a vyzývavě se Nině vysmála: "Jen se s ním bavím. Znečišťuju ti kluka, tak proč nejdeš po mně?
Nina byla bez sebe vzteky a ukázala na Elenu obviňujícím prstem. "Ty androgynní zrůdo! Tvoji rodiče musí litovat, že tě přivedli na svět. Není divu, že tě opustili - kdo by potřeboval někoho s rodiči, kteří se k němu nehlásí?

Eleně zmrzl hravý úsměv, její oči teď byly plné vzteku. Zmínka o rodičích znamenala překročení hranice; odskočila Cyrusovi od zad a hněv z ní sálal jako žár z plamene.

Nina se k němu vrhla, chytila Cyruse za zápěstí a snažila se ho odtáhnout. "Drž se od toho psychopata dál! Slyšela jsem, že se včera večer nevrátila na kolej - nevím, s kým tam byla, ať od ní nechytneš nějakou divnou nemoc!

K jejímu překvapení se Cyrus zbavil jejího sevření a chladně prohlásil: 'Vlastně se zas tak moc neznáme.

Ninin výraz potemněl, protože ostatní kolem nich byli stejně ohromeni.

'A aby bylo jasno, včera večer odešla domů. Nebyla 'venku' s nikým, je to moje spolužačka a já nemám v úmyslu se od ní distancovat." Nina se usmála.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zničená nevinnost a skryté touhy"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️