Manželství stínů a tajemství

Kapitola 1

Při jejich setkání zjistil, že aby si ji mohl vzít, musí s ní chodit. Když se poprvé setkali, aby se do něj zamilovala, rozhodla se, že si ho vezme.

Dnes Isabella Greenfieldová vystoupila oblečená od hlavy až k patě ve značkových šatech za celé jmění. Dnes se měla stát manželkou nějakého muže. Mluvit o něm jako o "nějakém muži" jí připadalo neuctivé, ale pravda byla taková, že mezi nimi nebyla ani stopa po lásce a ona si ho nebrala z vlastní touhy.

Edward Drax byl její přítel z dětství, zlatý chlapec, kterého všichni obdivovali. Ale ona k tomu pokrytci necítila žádnou jiskru, nejraději by se mu úplně vyhnula. Naštěstí se zdálo, že ani on o ni nejeví zájem. Jejich manželství bylo pouhou obchodní dohodou a oběma vyhovovalo žít si po svém.

Až se vezmou, nebude se muset starat o to, aby ho uspokojila v ložnici. Kdyby chtěl jiné ženy, neřekla by o tom ani slovo. Ve své naivitě ho však podcenila. Edward Drax, pýcha společnosti, arogantní a panovačný, by si ji nevzal, kdyby ji nechtěl. Ukázalo se tedy, že má obsadit jeho postel, a i když si možná myslel, že ji může pustit, ona mu nemohla uniknout.

Isabella se zhroutila na luxusní pohovku ve své komnatě a tíha blížící se svatby na ni dolehla. Její rodiče, Thomas a Margaret Greenfieldovi, si pro ni vždycky představovali prestižní budoucnost a sňatek s Edwardem byl krokem na této cestě. Přesto v ní hlodala pravda - tento svazek byl postaven na povinnostech a očekáváních, ne na lásce.

Když se dívala do zrcadla a upravovala si své nádherné šaty, odraz, v němž se mísila krása s neochotou, se na ni díval zpět. Plesový sál měl být plný smetánky z vyšší společnosti, včetně lorda Richarda Draxe, známého svým finančním impériem, a mnoha členů rodiny Draxů spolu s hostiteli dalších hostů. Už je viděla - ty znepokojené pohledy, ty zvědavé oči. Prokouknou maškarádu?

Svatební obřad ve Velké hodovní síni sliboval velkolepou záležitost, složitě naplánovanou s leskem a pozlátkem. Isabella však cítila vzrůstající vlnu paniky. Jak by mohla předstoupit před všechny, usmát se a říct "ano", když ví, že toto partnerství nespojuje žádná láska?

Edward vstoupil do místnosti, jeho přítomnost byla velitelská. Byl vyšší, než si pamatovala, a působil sebejistě, což jako by snižovalo její vlastní sebevědomí. "Isabello," řekl chladně, "jsi připravená?"

S bušícím srdcem přikývla a přinutila se k úsměvu. Neměla moc na výběr, co jiného dělat. Když stáli vedle sebe, připadala jim předehra k jejich slibu monumentální a zároveň nepodstatná, spíše smluvní dohoda než romantický slib.

A jak se obřad rozvíjel, uvědomila si, že i když se možná tváří lhostejně, jeho pohled ho zrazuje. Bylo v něm ohnivé odhodlání, které ji děsilo a zároveň fascinovalo.

Ve chvíli, kdy si vyměnili prstýnky a zpečetili tak své osudy, se Isabella nemohla zbavit pocitu, že pod povrchem se schyluje k bouři - takové, kterou ani jeden z nich zatím nedokáže plně pochopit. A když se ozval potlesk, něco zahlédla - možná to byl záblesk naděje, možná jen nejistota, ale stačilo to, aby to v jejím srdci vyvolalo pocit předtuchy, co ji čeká.
Jejich manželství sice začalo jako obchodní dohoda, ale život umí přepisovat smlouvy a ona měla pocit, že jejich příběh zdaleka nekončí.

Kapitola 2

Podíval se na vycházející měsíc, jehož záře se přelévala přes střechy domů a osvětlovala živou scénu před ním.

Zvuky rušných hostů ustoupily do pozadí, když se v mikrofonu ozval chlapcův hlas, jehož jasná výslovnost prořízla hluk. Stál sám na karmínovým kobercem vyloženém pódiu a cítil směs pýchy a izolace, zakrnělý vznosným pětipatrovým narozeninovým dortem, který se třpytil pod světly. Přestože byl během oslavy dědečkových narozenin středem pozornosti, jeho jemná, pohledná tvář neprozrazovala nic z úzkosti, kterou pociťoval; jeho hlas zůstal při hlasitém čtení klidný a plný emocí.

Jeho jasné kulaté oči se upíraly na starší postavu sedící pod ním. Obklopen hosty, držící se za ruku jiného chlapce a opírající se o hůl, byl jeho dědeček. Radostný úsměv na dědečkově tváři zářil vřelostí, přesto se chlapec cítil neviditelný, jako by se jejich pouto vzdálilo. Dědeček se na něj ani jednou doopravdy nepodíval, ne od toho letmého pohledu při jeho vstupu.

Když dopsal poslední slovo svého oceněného díla z nedávné čtenářské soutěže v angličtině, uzel zklamání a smutku v jeho srdci se nerozplynul. Když odcházel z pódia, sklopil zrak, aby se vyhnul omluvným pohledům rodičů, a maskoval své předchozí rozladění fasádou lhostejnosti.

Pohrdal dědečkem, kterého měl ctít, a ještě víc druhým chlapcem, kterého zahrnoval pozorností a náklonností a vláčel se s ním jako s cennou trofejí. Až dosud si nikdy neuvědomil, že skutečně existují lidé, kterým se dostává náklonnosti bez jakéhokoli úsilí, kteří jsou opečováváni, aniž by toho kdy dokázali být hodni.

"Hej, myslel jsem na toho člověka... Tichý, nesmělý hlásek malé holčičky přerušil jeho doutnající myšlenky.

Podíval se na její malou ruku, která se jemně držela jeho rukávu. Byla oblečená jako malá princezna, na tvářích měla poprašek třpytek a jasné oči plné nevinnosti.

Cítil se frustrovaný a chtěl zůstat sám sebou, a tak se rozhodl mlčet.

Dívka však jeho odmítnutí zřejmě nezaregistrovala. Místo aby ve světle jeho chladu ustoupila, odvážně pokračovala: "Je tam tolik lidí. Já jsem... Bojím se jít sama. Půjdeš se mnou?

Sledoval směr, kterým ukazoval její malý prst, a cítil, jak se mu při té myšlence rty zkroutily v hořkém úsměvu. V žádném případě! Nikdy by se nedokázal snížit na úroveň ostatních dětí, mazat se na starého pána, aby si získal jeho přízeň, posilovat rodinné vazby kvůli obchodním ziskům. Raději by zemřel, než aby tomu chlapci dělal poskoka!

Ale slova odmítnutí mu uvízla v hrdle, když se přistihl, že ho zaujal sladký úsměv, který jí rozkvetl na tváři. Byl tak jemný a lákavý, že téměř cítil chuť cukrové vaty, kterou vyzařoval - prchavé štěstí, které přetrvávalo déle, než čekal.

V tu chvíli její úsměv rozptýlil chmury, které se mu stahovaly v srdci, a místo aby ji odmítl, slovo, které mu uniklo ze rtů, bylo naprosto nečekané. "Dobře.
"Děkuji!

Její drobná ruka vklouzla do jeho a přirozeně se chytila jeho prstů, když ho táhla k davu hostů.

Přes počáteční nechuť se přistihl, že ji pevně drží za ruku, když proplouvali davem a dával pozor, aby ji nesrazili kolem se hemžící dospělí. Její drobný, hřejivý stisk v něm cosi roznítil, probudil v něm pocity, o kterých nevěděl, že jsou možné, a spojil ho s tou stránkou jeho já, kterou už dávno pohřbil.

Kapitola 3

Pokoj byl rozlehlý, ohromující ztělesnění evropského stylu s prostorným uspořádáním, které jako by pohltilo typický americký obývací pokoj - třikrát více. Jen šatna zabírala třetinu celkové plochy, nemluvě o bohaté otevřené koupelně a uzavřené toaletě vybavené nepromokavými závěsy.

Stěny zdobily tapety v barvě slonové kosti, zdobené klasickými vzory, které krásně doplňovaly průsvitné bílé závěsy a hnědě lemovaná okna a dveře od podlahy ke stropu. Pod měkkou, třpytivou září křišťálového lustru vše vyzařovalo auru vytříbené elegance, balancující na hraně vážnosti a zdrženlivosti. Člověk si nemohl pomoci, ale cítil tíhu toho všeho, zejména když si prohlížel impozantní plyšovou postel, která jako by místnosti dominovala.

Isabella Greenfieldová, obtěžkaná honosnými, čistě bílými šaty, které působily jako kotva, opatrně obcházela četné dekorace, které by mohly vyvolat nechtěné myšlenky. Každý krok na deseticentimetrových (zhruba čtyřpalcových) podpatcích jí připadal jako boj, když se přesouvala k neméně luxusnímu toaletnímu stolku, který se krčil v rohu.

'Podívejte se na tu okázalost,' pomyslela si trpce a zadívala se na svůj nalíčený odraz v nedotčeném zrcadle. Úsměv na její tváři byl zabarvený sarkasmem, a to nejen v reakci na ohromující přepych kolem ní, ale také kvůli ní samotné.

Šaty, které měla na sobě, byly bílé svatební šaty - něco, co je vyhrazeno pro svatbu - a podpatky se jí třpytily jako něco z pohádky, připomínaly princezniny kouzelné skleněné střevíčky.

Dnes nastal den, kdy měla jít k oltáři s dalším mužem - pokud se to tak vůbec dalo důstojně nazvat. Ve skutečnosti k němu Isabella nedokázala vzbudit ani špetku romantického citu. Její manželství se nezrodilo z lásky, ale spíše z pocitu povinnosti.

"Sakra, " vynadala si, úsměv jí ochabl, svaly ve tváři ji bolely z námahy, kterou musela vynaložit, aby před rodiči a hosty předvedla takové vynucené štěstí.

Isabella chtěla ochránit svou rodinu před tím, aby věděla, jak neochotně do tohoto manželství vstoupila. Od chvíle, kdy bylo oznámeno její zasnoubení, si přede všemi udržovala fasádu veselí. Ale teď byla tady, zpátky ve svém novém domově, dveře se za ní zavíraly s pocitem definitivnosti a ona už nemohla čekat, až ze sebe tuhle těžkou, falešnou přetvářku svlékne.

S povzdechem si z tváře uhladila zbytky umělohmotného úsměvu. V zrcadle ji zaujal odlesk snubního prstenu. Odmítla ho a začala se přehrabovat v zásuvkách a hledat odličovač.

Vtom se prudce otevřely dveře a v zrcadle se odrazila rozzuřená postava jejího manžela.

"Edward Drax," vykřikla a na okamžik zapomněla skrývat podráždění, v jejím hlase se ozývala rozmrzelost a nefiltrovaný vztek.

'Čekal bych, že uslyším 'miláčku' nebo 'manžílku', když jsi otevřela dveře,' odpověděl plochým a výsměšným tónem a lehký úsměv mu sotva zkřivil rty.

'Jestli chceš slyšet pronikavé sladké nic neříkající věty protkané neupřímností, určitě to dokážu zahrát,' odpálila ho a nedokázala zamaskovat své podráždění.
"Políbit ho? Milovat toho blbce? Viděla ho jako směšnou představu - svého manžela. Možná by mu za třicet let mohla říkat 'manžílek' a přidat před to slovo 'starý'.

Nicméně, ať už jakkoli nerada, nemohla popřít, že Edward Drax - současný prezident Drax Holdings, čtvrtý vnuk lorda Richarda Draxe - je nyní jejím manželem a má plné právo se tak nazývat jen proto, že ona, Isabella Greenfieldová z rodu Greenfieldů z Highshiru, je nyní jeho manželkou.

'Nezajímá mě nic, k čemu je třeba použít donucovací prostředky,' odpověděla Isabella chladně a upřela na něj svůj pohled.

Zdálo se, že ho její výbuch nijak nerozhodil, a tak se setkal s jejím ohnivým pohledem s lhostejným úsměvem, který pronikl napětím.

'Nedlužíš mi vysvětlení?' vyzvala ho a cítila, jak v ní stoupá známá hořkost. Pravděpodobně neměla důvod obviňovat ho z nátlaku, přesto jí v žaludku zůstal uzel.

Kapitola 4

Nikdo jí nedržel nůž pod krkem a nikdo ji neprosil na kolenou. Tohle manželství si vybrala sama, zoufalá doba ji přiměla k souhlasu, když otcovu firmu zavalily dluhy a nezbylo jí žádné východisko. Když k ní tento muž vtrhl jako rytíř v zářivé zbroji a zachránil ji před tím, aby se musela uchýlit k domluvenému sňatku jen proto, aby zachránila svou rodinu, vyvstala jedna palčivá otázka: co od tohoto svazku vlastně chce?

"Můžeš mi to ještě jednou vysvětlit?" Edward Drax na ni upřel oči, v nichž se zračil náznak zmatku.

"Vždyť mě ani nemáš ráda. Proč si mě chceš vzít?" Možná se měla zeptat na něco přímočařejšího, třeba: "Proč pomáháš mému otci?" "Ne," odpověděla.

Isabella Greenfieldová si neuvědomila, že spíš než na to, proč jejímu otci podává záchranné lano, se ve skutečnosti zajímá o to, co si Edward Drax o ní a o tomto manželství skutečně myslí.

Od chvíle, kdy se vetřel na seznamovací akci a oznámil svůj úmysl si ji vzít, ho neviděla. Záměrně se od ní distancoval a odřízl jí téměř všechny kanály, kterými se s ním mohla spojit, až do dneška, kdy se na svatbě konečně znovu ocitla Edwardovi tváří v tvář.

Pokud jí tolik pohrdal, nemělo by smysl se prostě držet dál? Proč s ní tedy dál zacházel jako s terčem úderu a trápil ji pro vlastní pobavení? Proč si ji bral?

"Proč?" Edward Drax zašeptal ta tři slova, jako by dlouho přemýšlel o jejich významu. Nakonec k ní udělal krok blíž. "Myslel jsem, že už jsi na to přišla.

Nebyla tím typem dívky, kterou měl na mysli, tou, která se navenek sladce usmívá, zatímco uvnitř spřádá nekalé plány. Popravdě řečeno, nikdy si nenašla čas na to, aby ho pochopila, ani nebylo možné postřehnout, co se skrývá pod jeho klidnou fasádou.

"Promiň, ale nejsem čtenářka myšlenek, ani nedokážu rozluštit tvé skryté myšlenky." Chtěla dát jasně najevo, že od něj nic neočekává. Přestože se Edwardovi ve tváři mihl jemný neklid - výraz vhodný pro romantické drama -, pochybovala, že by pronesl klišovité věty: "Mám tě rád, " nebo "Prosím, zůstaň se mnou navždy." V tu chvíli se jí zdálo, že se jí to nelíbí.

"Upřímně řečeno, tahle tvoje verze vypadá nejlíp."

"Cože..." Chtěla se zeptat, co se skrývá za Edwardovým náhlým sarkasmem.

Ale právě když zpracovávala jeho slova, zjistila, že sedí u toaletního stolku a luxusní svatební šaty jí způsobují bolest nohou. Než mohla přemýšlet dál, jeho horké, ale pevné prsty jí sevřely jemnou bradu.

Konečky jeho prstů byly teplé, přesto byl jeho stisk chladný a tvrdý a vyvolával v ní ledový pocit.

"Chci říct," pokračoval, "že když jsi takhle, bez toho rozmazleného dívčího chování, vypadáš nejlépe. Jeho polovičatý kompliment jí připadal jako výsměch, záměrný úder do srdce. Edward přidal zlověstný úsměv, který jako by ji varoval: "Nepředbíhej.

"Nech mě jít. Chtěla si mezi nimi vytvořit ještě větší odstup.

Isabella Greenfieldová jasně pochopila, že jeho prohlášení není kompliment, ale prostředek, jak ji znevážit. Jeho sevření její brady neodhalilo v jejích krásných rysech nic ze studu nebo rozpaků, spíše hněv, který bublal pod povrchem.
"Z psí tlamy nemůže vzejít nic jiného než slonovina," pomyslela si, což byl dokonalý popis Edwarda Draxe. Nemohla říct, že by ho znala zevnitř, přesto byla svědkem podvodu, který se skrýval pod jeho laskavými úsměvy.

Uměl si zachovat zdvořilé a kultivované vystupování bez ohledu na situaci nebo společnost, zatímco uvnitř něj vířily temné zápletky, které byly v rozporu s jeho okouzlujícím úsměvem. "Usměvavý tygr", to byl typ člověka, kterého nesnášela ze všeho nejvíc.

'Aha, neptal ses mě právě, proč bych si tě měla vzít? Myslel jsem, že když přijdeš takhle blízko, lépe to uslyšíš.

Kapitola 5

"Doufám, že je opravdu tak dobrosrdečný, jak všichni říkají." Isabella Greenfieldová však zjistila, že vysvětlení jen prohloubilo její opovržení Edwardem Draxem.

"Nikdy jsem neřekl, že naše manželství je založeno na citech, " prohlásil bez obalu. "Naše rodiny si byly vždycky blízké a ty jsi prostě náhodou někdo, koho můj dědeček obdivuje. Společnost tvého otce má potíže a tvá rodina potřebuje pomoc. Já se prostě přizpůsobuji situaci tím, že se ožením s vnučkou rodu Greenfieldů z Highshiru - je to krok, který mi má zajistit, abych si mohl zajistit prezidentství Draxovy finanční korporace dříve než kdokoli jiný v boji o rodinné jmění Draxů."

Jeho "dědečkem" nebyl nikdo jiný než lord Richard Drax, prezident Drax Holdings.

"Skvělé. Takže dokud si nezajistíš to prezidentské křeslo, nechme náš vztah chladný jako led, " odpověděla Isabella a její tón zdůraznil slovo "led", aby bylo jasné, že to myslí vážně.

Ačkoli se zdálo, že souhlasí s jeho cynickým pohledem na věc, zároveň dala jasně najevo, že její sňatek s ním je výhradně kvůli pozici, kterou bude zastávat. Nebylo třeba, aby k němu chovala nějaké sympatie, sdílela s ním lože ani mu rodila děti.

"Proč?" Tentokrát to byl Edward, kdo se zeptal, z jeho hlasu kapal zmatek, když jí položil ruku na stehno s nevítanými úmysly. "Už jsme se spolu intimně sblížili, tak proč uzavírat takovou tvrdou dohodu?"

Silný make-up na Isabellině tváři se při jeho troufalosti mírně rozčeřil, ale nebýt vrstev látky svatebních šatů, které jí obepínaly nohy, možná by uvažovala o tom, že ho odrazí jehlovým podpatkem.

"Sklapni," odsekla Isabella a přerušila ho dřív, než stačil pronést další nechutné poznámky.

Ano, sdíleli spolu chvíle intimity, ale ať už ji objal jako první on, nebo ho k sobě přitáhla ona, očividně se mu nelíbila - nebo ne? Ona ho rozhodně neměla ráda.

Isabella za svůj život viděla Edwarda Draxe čelit bezpočtu nepříjemných situací s úsměvem a ona byla jen další osobou, kterou smetl.

"Dobře, jestli to nechceš slyšet, tak to neřeknu. Není to tak, že bych tě předtím neudělal nešťastnou, zatímco ty tomu muži dál projevuješ svou jemnost a půvab," poznamenal svůdná slova zahalená neupřímným šarmem, čímž silně umenšil mizivé teplo, které z něj cítila.

Edward se stáhl a zdržel se dalších nepatřičných návrhů, ale náhle se sklonil, bez jediného pohledu sundal z levého prsteníčku jednoduchý prsten a nedbale ho hodil do zásuvky pod toaletním stolkem.

"Ty..." Isabellu jeho slova i činy zaskočily.

"Nejsi do mě zamilovaný, že ne? Pokud ano, proč se obtěžuješ s něčím tak povrchním?" V jeho hlase zazněl nádech sarkasmu, přesto se zdálo, že ho to odhalení nijak nezaskočilo.

Bylo jasné, že Edward ví, kdo se zmocnil jejích citů, a to, jestli mu na tom muži záleží, bylo nepodstatné. To, co Edward chtěl, bylo stejně jednoduché jako to, co si přála Isabella: oboustranně výhodné uspořádání, které vylučovalo lásku.
"Co mám říct, až se na nás rodiče zeptají?" Odvážila se jim říct, že mezi nimi nejsou žádné opravdové city a že snubní prsten je jen bezvýznamný šperk, který byl odhozen stranou, aby se na něj zapomnělo?

Bránila se připustit, že hořkost, která v ní stoupala, byla způsobena jeho neochotou nosit prsten, která ji bodala u srdce, nebo tím, že ji jeho otevřená neúcta k jejich svazku stavěla do nejisté pozice.

"Řekni jim, že jsem se bál, že ho ztratím, a požádal jsem tě, aby ses o něj postarala za mě, " odpověděl Edward vesele a odvrátil se, jako by ho k tomuto okamžiku nic nepoutalo, rozhodně se nechoval jako muž na prahu svatební noci.

"Kam jdeš?" Isabella se zeptala, plně si vědoma toho, že je to nevhodná chvíle, aby vyjádřila své obavy.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Manželství stínů a tajemství"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️