Můj úhlavní nepřítel

Kapitola 1 (1)

==========

Jeden

==========

Ellie Ryderová alias žena, která potřebuje víc než jen zmrzlinu, aby zaplnila díru ve svém srdci.

Až budu vládnout světu, bude mátová zmrzlina s křupinkami k dostání po celý rok, protože kreténi, kteří lidem lámou srdce, neomezují své kreténství a lámání srdcí jen na Vánoce.

Tedy pokud to není můj kretén.

Zkontroluj to.

Můj bývalý kretén.

Zabodnu lžíci přímo do studeného kartonu, který jsem po cestě sem popadla v obchodě, a ignoruju blikající sváteční náladu na obřím stromku mých rodičů v obýváku. Je pozdě, takže jsem jim neřekla, že přijdu, ale nechci tenhle týden strávit doma ještě jednu noc.

Sama.

Spát v posteli, ve které mě Patrick před dvěma dny přefikl - a pak mě přefikl -.

Veselé Vánoce, Ellie. Jsem zamilovaná do svého souseda.

Nechám jim vzkaz přilepený na konvici s kávou, aby věděli, že jsem tady, a pak sešlápnu schody - jemně, abych je nevzbudila - a zahnu za roh do obýváku, kde bouchnu do vypínače.

A pak skoro vykřiknu.

Na gauči se rozvaluje hromotluk, který sleduje černobílý film, a jakmile se rozsvítí, zavrávorá a přehodí si ruku přes oči. "Kriste," zavrčí.

Srdce mi couvne z propasti, kam se chystalo skočit, a pak se znovu rozbuší do zběsilého rytmu. "Co tady kurva děláš?"

Wyatt Morgan spustí ruku a přimhouří na mě oči. "Aha, dobře. To je Ellie. Zastavila ses, abys mi vmetla trochu soli do rány?"

Vdechnu další sousto zmrzliny a přitom se na něj zadívám, protože jsem se ho neprosila, aby tu byl, a on se mračí stejně silně jako já. "Beckův byt je v centru. Běž se tam opít." I když mi ta slova vycházejí z úst, do plic mě bodne pocit viny.

Ne do srdce, protože zaprvé bych musela mít nejlepšího kamaráda svého bratra ráda, aby se mě to dotklo, a zadruhé si nejsem jistá, jestli mi nějaké srdce zbylo.

Mám náladu na hovno - kdo by dal na Štědrý den kopačky své přítelkyni?" - ale i uprostřed svého vlastního večírku lítosti vím, proč Wyatt sedí ve sklepě mých rodičů, dusí se v pivu a dívá se na Báječný život.

Ani nevykulí oči na můj příkaz, aby vystoupil.

"Beck pořádá večírek," informuje mě. "Nechtěl jsem jít. Hádám, že tě nepozvali. Nebo jsi raději přidal na hromadu sraček tady."

Odklopí pivo a mě napadne další nůž viny, tentokrát do jater.

Je docela možné, že má větší problémy než já. Přišla jsem o přítele, o kterém si nejspíš brzy přiznám - doopravdy, ne jen v záchvatu vzteku -, že je mi bez něj líp.

Soud právě vydal Wyattovi konečné rozvodové rozhodnutí, které znamená, že se s dítětem bude vídat jen jednou měsíčně.

Pokud za ním pokaždé ujede pět set kilometrů.

"Strč si to někam, Morgane," řeknu mu. "Já do nikoho nekopu, když je na dně."

"Odkdy?"

"Ale prosím tě. Jako bys uměl mluvit."

Takhle to bylo už od dětství. Nejlepší kamarád mého bratra z dětství je jediný člověk v celém vesmíru, který se mi dokáže dostat pod kůži a vyvést mě z ošklivosti rychleji, než stačíš mrknout, a přísahám, že z toho má radost.

Pětadevadesát z testu z matematiky, Ellie? Proč ne perfektní?

Pěkná trefa, ale pořád máš o osm méně.

Kdo tě naučil držet kulečníkové tágo, slepá opice?

A sakra, jestli mě všechny ty posměšky nepřiměly k tomu, abych se pokaždé snažil ještě víc.

Protože když se mi zrovna neposmíval, byl první, kdo ke mně natáhl ruku, aby mě vytáhl z chodníku nebo z bláta, když jsem se nevyhnutelně ušlapal, když jsem se snažil držet krok s Beckem a jeho kamarády při fotbale, pouličním hokeji, basketbalu a čemkoli jiném, na co jsem přísahal, že jsem dost velký, abych s nimi mohl dělat.

Očima se mi dívá na prsa a celé mé tělo se rozzáří jako vánoční světýlka v celém centru.

"Sníš celý ten karton?" zeptá se a kurva, nedívá se mi na prsa.

Dívá se na mou zmrzlinu a mě tu vzrušuje představa, že si konečně všiml, že jsem ženská.

Mám problémy.

Tolik zasraných problémů.

Vrhnu se na gauč vedle něj. "Je to zmrzlina pro chudáky, takže jo, jsem," zabručím. "Tady máš. Dej si kousek, ty ožralej kreténe."

Ty šedé oči se spojí s mýma, a sakra, to se mi v břiše rovnou nahromadí chtíč.

Má hustý pětihodinový stín, a i když se rozvaluje na opotřebovaném květovaném gauči ve sklepě mých rodičů, vyzařuje z něj síla a mužnost způsobem, který bych od toho hubeného kluka, který před dvaceti nebo kolika lety vykukoval zpoza babiččiných nohou na verandě, nikdy nečekala.

Nebo je to možná tím přiléhavým černým tričkem, v němž jeho bicepsy zkoušejí hranice bavlny a detailně odhalují jeho vypracované břicho, a to i vsedě, a šedými tepláky, které naznačují, že má mnohem větší objem, než bych mu kdy přisuzovala.

Plus vědomí, že Pipsqueak Wyatt vyrostl, aby se přidal k letectvu jako nějaký drsný pilot, který létá s nevyzkoušenými letadly, což chce sakra velkou odvahu, když už jsem ochotná něco takového na něm připustit.

Což je zřejmě dnes večer.

Míval jsi ho rád, připomene mi podvědomí, protože zapomíná, kde je jeho místo.

Řekla bych mu, ať drží hubu, že nechodím po chlapech, kteří si mě neváží, jenže není to to, čím jsem právě strávila poslední dva roky svého života?

Natáhne se pro mou lžíci a naše prsty se otřou, když si ji bere. Po kůži mi přeběhne chvění. Odvrátím pohled a dívám se na film, zatímco mu držím karton, aby si mohl nabrat.

George Bailey se v televizi hádá s panem Potterem a já cítím, jak teplo z Wyattovy kůže proniká do mé pytlovité mikiny Ryder Consulting.

Tiše si pro sebe zachrochtám.

Samozřejmě že mi nezíral na hruď. Vždyť pod touhle věcí ho ani nemůže vidět.

Špatně držíš basketbalový míč, Ellie.

Vletěl dovnitř, že jo?

Kapitola 1 (2)

Ano, ale mohl bys být důslednější, kdybys zapracoval na své formě.

Proklínám ho, že se mi vplížil do hlavy. Proklínám ho za to, že se mi vysmívá.

Proklínám ho za to, že měl pravdu.

Protože já jsem na své zkurvené formě zapracoval a Beck - který je o tři roky starší než já - se mnou přestal hrát míč poté, co jsem ho ve dvanácti letech porazil v soutěži ve střelbě trestných hodů.

Říkal, že to bylo proto, že s klukama pracoval na jiných věcech, ale já jsem svého bratra znal líp.

Věděl jsem, že se mnou přestal hrát, protože jsem ho porazil.

Wyatt ale přesto výzvu přijal. Když jsem vyhrál, říkal mi, že mám štěstí. Říkal mi, co jsem udělal špatně, když jsem nevyhrál.

A já se snažil být lepší a lepší, až jsem ho pokaždé porazil.

A pak ztratil zájem i on.

Vezmu si od něj lžíci a tiše zavrčím, zatímco se zavrtám hlouběji do kartonu. "Když jsme byli malí, byl jsi takový kretén."

Zavrčí zpátky a znovu se chopí lžíce. "Když jsme byli malí, byl jsi takový kretén."

"Byl sis prostě nejistý, když ti holka na basketbalovém hřišti nakopala zadek."

"Jen ti vadilo, že beze mě bys nebyl ani z poloviny tak dobrý."

Vezmu si lžíci zpátky a naberu si. Z mimořádně velkého sousta zmrzliny mám křeče v mozku, ale kurva, jestli mu dovolím vidět, jak mě to bolí.

Ne že bych to dokázala skrýt. Vím, že mám obličej skvrnitý od pláče, než jsem sem jela, a oči mám takový ten zvláštní druh sucha, který se dostaví po příliš mnoha slzách.

Na prstech jedné ruky bych spočítala, kolikrát jsem s ním mluvila sama od té doby, co s Beckem a klukama ukončili střední školu. Změnil se. Jeho hlas je hlubší, pokud je to vůbec možné. Jeho tělo je rozhodně tvrdší - bože, ty bicepsy, a předloktí má napjatá, s velkými žilami, které se mu táhnou přes provazcovité svaly od loktů až ke kloubům - jeho hranatá čelist je víc vyrýsovaná, jeho oči jsou spíš ocelové než prostě šedé.

A není to tak, že by přišel o opatrovnictví svého dítěte, protože je to kretén.

Beck o tom včera u štědrovečerní večeře žvanil. Ten chlap je v prdeli. Armáda mu sem dala rozkaz, takže se Lydia s Tuckerem přestěhovali jako první. Nenáviděla vojenský život. Ale pak mu na poslední chvíli změnili rozkazy, takže skončil v Georgii, ona podala žádost o rozvod a on od té doby bojuje s armádou a soudy, aby se vrátil tam, kde může být blíž svému dítěti. Teď je v pekle. A jestli se na armádu vykašle, zavřou ho do vězení za to, že dezertoval. Je v prdeli. Je v prdeli.

George Bailey odchází z kanceláře pana Pottera a jde se opít.

Wyatt mu vrátí pivo. Sváteční pivo. Jako by ho to mohlo zbavit utrpení, že ho tohle roční období bolí. Nevím, proč je tady, místo aby využil každou poslední minutu se svým dítětem, ale na druhou stranu, já toho o rozvodech taky moc nevím.

Možná to nejsou jeho Vánoce, aby se viděl se synem. Možná se Lydia chová jako kretén.

Na stolku vedle něj leží ještě jedna láhev, ale jen jedna.

Utápí svůj žal se zlomeným Georgem Baileym.

"Je mi líto tvého posraného rozvodu," řeknu.

Mrzutě.

Jen pro případ, že by si myslel, že s ním snad soucítím. To by neprospělo ani jednomu z nás.

Odloží láhev a znovu se chopí lžíce.

"Takže se dělíš, protože je ti mě líto."

"Možná se dělím, protože nejsem úplný kretén."

"Ale pořád jsem?"

Povzdechnu si. Nechci tu sedět s Wyattem Morganem o nic víc, než chci podlehnout nutkání běžet k Patrickovu přepychovému bytu ve čtvrti Warehouse a prosit ho, aby nám dal ještě jednu šanci.

O Vánocích jsem se měla zasnoubit.

Ne dostat kopačky.

A nedokážu říct, jestli ta palčivá bolest v hrudi je moje srdce, nebo moje pýcha.

Nebo obojí.

Nejspíš obojí.

Vždyť ani ten sex včera večer nebyl dobrý a on se hned po něm převalil a zkontroloval si e-mail, takže logicky vím, že mi nic nechybí.

Ale srdce mě pořád bolí.

"Misery loves company more than it cares what the company is," říkám Wyattovi.

Podívá se na mě, zatímco strká lžíci zpátky do krabice, a pak mávne rukou dokola a gestikuluje ke mně. "Tohle že jsi nešťastná?"

"Já vím, dělám, že to vypadá dobře."

"Myslel jsem, že takhle vypadáš pořád."

"Kretén."

Usměje se, ale je to temný úšklebek. Jako by chtěl, abych ho nazvala kreténem, ale neudělalo mu to tak dobře, jak doufal. "Proč bys sakra měl být mizerný?" "Ne," řeknu.

"Zlomil jsem si nehet."



Chytne mě za ruku, zvedne ji a otočí, aby si prohlédl mé dokonale upravené nehty, a z místa, kde se jeho palec opírá o mou dlaň, se začne třást.

Jako by mě vzrušoval.

Patrick mě nevzrušoval už celé měsíce. To by se mělo stát, ne? Člověk se usadí s jednou osobou, dostane se do rutiny a sex se stane rutinou, místo aby byl vzrušující. To je normální, ne?

Nebo jsi byla idiot, který se na něj měl vykašlat už před rokem, nabízí mi vstřícně podvědomí.

Vytrhnu si ruku zpátky, ale pořád si směšně uvědomuju Wyatta vedle sebe.

Ten zádrhel v jeho dechu.

Jemnou vůni skořice a piva, která se z něj line.

Jeho pohled, který na mě stále upírá. "Takže ty jsi taky dostala kopačky," zamyslí se.

"Zavři hubu. Zmlkni."

Bylo by to účinnější, kdybych to dokázala říct, aniž by mi po bradě stékala mátová zmrzlina a hlas se mi chvěl.

Natáhne ruku a setře mi kapku z brady a já si uvědomím, že se naklání do mého prostoru.

Srdce se mi rozbuší. Prsa se mi plní a těžknou. V ústech mi vysychá, i když mi na jazyku stále zůstává zmrzlina, a při polykání se skoro dusím.

"Veselé zasrané Vánoce nám," řekne. Jeho nos je pár centimetrů od mého a víčka se mu spouštějí přes potemnělé oči.

"Žádné zasrané se nekonají," podotknu a můj dech je stále mělčí, když se podívám na jeho jen stěží odkloněný nos k jeho hloupě dokonalým rtům.

Kapitola 1 (3)

"Není, že ne?" zamyslí se, zatímco jeho pohled zabrousí i k mým rtům. "Je to jenom ojebávání."

Pokaždé, když řekne fuck, mezi nohama mi vystřelí horko.

"Jsi v mé bublině," zašeptám.

"Možná se tě snažím naštvat, abych se cítila líp."

"Možná, že kdybys mě chtěl naštvat, měl by ses svléknout."

Do prdele, to jsem právě řekla.

Půl vteřiny drží můj pohled a pak mu vyletí tričko. Usadí se zpátky na pohovku, pořád se opírá do mého prostoru, ale teď má akry pevného hrudníku, vypracovaného břicha a vykrojených boků a tu dokonalou stopu vlasů, která se mu šipkami svažuje dolů, aby zmizela pod tepláky.

"Co teď uděláš, abys mě naštvala?" zeptá se.

Měla bych mu na hlavu vysypat tuhle krabici zmrzliny.

Ale já chci udělat něco jiného.

Něco špatného.

Ale správně? Možná?

Na to kašlu.

Kvůli přemýšlení jsem se dostala do problémů s Patrickem. Myslela jsem si, že on je to, co chci. Myslela jsem si, že ho miluju, protože jsem si myslela, že bych měla. Myslela jsem si, že bude dobrý partner. Myslela jsem si, že chceme v životě stejné věci.

Myslela jsem si, že Wyatt je otravný.

Ale moje tělo nepřemýšlí.

Moje tělo prostě chce.

Plácnu zmrzlinu na rozviklaný koncový stolek, který můj bratr před lety rozbil, a pak ze sebe sundám mikinu a pod ní potřísněné vysokoškolské tričko.

"Už jsi otrávená?" Mručím.

Kurva, já mručím.

Jeho pohled sklouzne na můj hrudník a jeho tepláky stanou.

Do háje.

Wyatt Morgan se balí a mě z toho brní klitoris.

To se mi při pohledu na muže nestalo už několik měsíců.

"Jo," řekne, jeho hlas je silný a tichý. "Jo, jsem kurva naštvanej."

Zvednu se a vyklepu se z legín, protože tohle je špatný nápad, ale každý dobrý nápad, který jsem kdy měla, mi v životě nepřinesl to, co jsem chtěla, že?

"Kriste, Ellie," vyhrkne.

"Jen si přej, abys vypadala takhle dobře," řeknu mu, ale ani já nedokážu udržet hlas v klidu.

Z opojného brnění v prstech na rukou a nohou bych vinila zmrzlinu, ale v krvi mi nekoluje nic jiného než cukr.

Nechávám Wyatta, aby si mě prohlížel, protože vím, že vypadám dobře. Čtyři rána týdně chodím do posilovny na činky. Běhám maratony. Pořád mám křivky. Neběhám bez silné sportovní podprsenky a můj zadek by mohl rozmačkat supermodelku, ale nebudu se omlouvat za to, že jsem stavěná jako žena.

Jsem žena. Silná, mocná, jedinečná žena, která si kurva zaslouží přesně to, co vidím v syrové touze ve Wyattových šedých očích.

Jestli si nikdy předtím nevšiml mého těla, teď si ho všiml.

"Musíš se zase obléknout," říká, ale jeho oči nesouhlasí s jeho slovy.

Jeho oči mi nabízejí, že využijí mé tělo, aby můj mozek zapomněl na to, čím trpí mé srdce.

"Nebo co?" Zeptám se.

Viditelně polkne, ale neodpoví.

Neodvrací ani pohled.

Sklouznu si jedno ramínko podprsenky dolů z ramene a nechám ho viset v ohbí lokte, není sundané, ale ani zapnuté.

"Ellie," upozorní mě a ruka mu sjede ke kalhotám nad ptákem, jako by se nemohl rozhodnout, jestli si ho chce přitisknout, aby ho zastavil, nebo jestli si ho chce honit, zatímco mě pozoruje, jak se svlékám.

"Bolí tě to," řeknu a sklouznu i s druhým ramínkem podprsenky do půlky paže. Pořád mě zakrývají jednoduché saténové demižony, ale sáhnu za sebe, jako bych chtěla rozepnout pásek, a oba víme, že když to udělám, bude mít výhled na moje prsa. "Bolí mě to. Nechci, aby mě to bolelo. A ty ano?"

"Ne," vyhrkne.

"Nechceš si prostě říct, že je chceš ošukat a cítit se pár minut dobře?"

"Ano."

Vypínám všechny varovné signály, které mi v hlavě alarmují, protože všechny nejsou jenom nepíchej nejlepšího kamaráda svého bratra.

Některé z nich jsou víš, jak dlouho trvalo, než jsi na něj zapomněla, když ses do něj naposledy zakoukala.

A některé jsou, že je nedostupný, blbečku, a ty taky. Víš, že to nemůžeš udělat, aniž by se do toho zapletly city.

Nebo snad ne?

"Ty jsi asi hrozná povalečka," řeknu, když si shodím podprsenku.

Zvedne se a jeho kalhoty dopadnou na zem.

Stejně tak jeho boxerky.

Naskytne se mi pohled na jeho penis, který se pohupuje a napíná, a musím se fyzicky zastavit, abych po něm nesáhla.

Je dlouhý. Tlustý. S tupou hlavou a tmavými kudrnami rámujícími jeho koule, tak nepodobné Patrikově naprosté světlosti.

"Nejspíš tam ležíš jako studená bezvládná nudle," říká.

"Zkus mě."

Najednou drtí svá ústa na mých a chutná po skořici, pivu a létě a jeho kůže je horká na mé, jeho jazyk je neúprosný, jeho penis tvrdý na mém břiše, zatímco jeho ruce putují po mých bocích, aby dráždily spodní stranu mých prsou.

Sténám mu do úst. On v odpověď zasténá. Naše jazyky se střetávají, což je nevyhnutelné pokračování války, kterou jsme vedli odjakživa, ještě než jsme byli dost staří na to, abychom ji pochopili. Nehty ho škrábu na zádech. On mi mačká prsa. Tlačím ho do ramen, dokud si neklekne, a sleduju ho až na zem.

Tohle je šílené.

Měla bych přestat.

"Kondom," vyprskne. "Peněženku."

Sebírám ji z odkládacího stolku. "Pospěš si, než si to rozmyslím."

Zůstane stát.

Jako by si to rozmyslel.

Tak ho chytnu za ptáka a napumpuju ho v pěsti dřív, než mi stihne říct ne.

Nechci přemýšlet.

Chci jen cítit.

A právě teď mám kůži v jednom ohni, kundička mě bolí a prsa jsou těžká a zoufale touží po pozornosti.

"Kurva, Ellie," zasténá a hlava mu klesne dozadu, zatímco šmátrá po kondomu.

Jakmile ho vytáhne z peněženky, popadnu ho a roztrhnu. "Dotkni se mých prsou," nařídím.

"Kriste, tak jemná," zamumlá, zatímco zkouší váhu mých košíčků D a dráždí mi bradavky.

Každý dotyk jeho palce na některém z mých hrotů vyvolá vlnu touhy přímo v mém nitru. Střídá je. Jednu bradavku. Pak druhou. Jako by moje tělo bylo nástrojem a on dráždil nové tóny vzrušení na povrch.

Kapitola 1 (4)

"Tak tvrdý," zamumlám, zatímco mu sjíždím kondom po ocelovém dříku.

Objímám mu koule a vzápětí si uvědomím, že mě přetočil na záda a jeho ústa se znovu přitiskla na moje. Společně šmátráme, abych si sundala kalhotky. Roztáhnu nohy a prohnu se k němu a on do mě strčí.

Je to nové. A divné.

Ale ne nevítané.

Naplňuje mě, snadno vklouzne do mého promočeného tepla, i když mi roztahuje vnitřní stěny, a já se nakláním v bocích, abych ho přijala co nejhlouběji.

"Přivádíš mě k šílenství," vyhrkne, když do mě vnikne.

Neodpovídám, protože, kurva. "Tak. Přesně tam." Prohýbám se v bocích, napětí narůstá vysoko a napjatě přímo v té nejhlubší části mého těla, kterou zasáhne pokaždé, když do mě vnikne.

"Nezavírej oči," nařídí mi.

Proti své vůli je otevřu.

Sleduje můj obličej, zatímco do mě buší, rychleji a hlouběji, sleduje, jak lapám po dechu rozkoší, zatímco mě naplňuje až po okraj a couvá jen na tak dlouho, aby to bylo ještě lepší, až do mě s dalším přírazem hluboko vnikne.

Jak dlouho jsem Wyatta Morgana nenáviděla?

A jak dlouho jsem se možná jen bála?

Říkala jsem ti to, šeptá mi podvědomí, ale on znovu zasáhne to sladké místo hluboko ve mně a já se úplně rozvážu. Můj orgasmus ze mě vyrazí, svírám se a pulzuju a křečovitě se svíjím kolem jeho tvrdého péra, na rtech mám tichý výkřik, zatímco on sténá a napíná se, drží se ve mně, zatímco se zubí, oči stále pronikají do mých, vztek vře, bolest vře, uvolnění vře.

My dva jsme docela dobrý pár.

A není to zdaleka tak děsivá představa, jak by měla být.

Zalapám po dechu, dech mi hlasitě zní v uších, když najednou ztuhne.

"Do prdele," zašeptá. Vytlačí se na kolena, vytáhne se tak rychle a přikryje zboží tak rychle, že moje vagína málem dostane šlehačku. "Kurva. Ellie." Zavrtí hlavou a v panice těká pohledem po místnosti. "To jsme neměli dělat."

Chvíli trvá, než mi ta slova dojdou.

A on využije mého nechápavého mlčení a naskočí zpátky do svého oblečení. "Kurva. Promiň. I-"

"Buď zticha." Sáhnu po vlastním oblečení. Slzy mi zaplavují dutiny, a pokud se neovládnu, přibližně za dvě vteřiny mi vytékají z očních bulv. "Prostě sklapni."

Taky se vrhnu po svých šatech.

"Ellie..."

"Drž hubu. Zmlkni."

Ten soucit. Ta lítost. Že to byla chyba. Všechno je to ve dvou slabikách mého jména na jeho rtech.

Kurva. Kurva.

Přiblíží se ke mně, ale já ho strčím do hrudi, dokud neustoupí.

Má samozřejmě pravdu.

Je to Wyatt.

Vždycky má pravdu. Jestli tohle byl omyl, jestli jsem omyl, tak jo, očividně jsem omyl.

Omyl, který si myslel, že souložit s nejlepším kamarádem svého bratra je řešením zlomeného srdce.

Nepodívám se na něj, zatímco se řítím ke dveřím.

"Ellie," zavolá na mě tlumeným šepotem, ale já ho ignoruju.

Nedávno už jsem se stala něčí chybou.

A když vjíždím do chladné zimní noci a vrhám se do auta, přísahám si, že už nikdy nebudu ničí chyba.

"Už nikdy," zašeptám, když startuju auto.

"Už nikdy," zašeptám, když ho vystřelím na cestu ulicí mých rodičů.

"Už nikdy," šeptám přes slzy o pět minut později na smyčce I-256.

O vteřinu později vidím, jak vedle mě na nájezdovou rampu vletí pohyb.

Záblesk, jiskry, prasknutí, náraz.

Točí se.

Křupnutí.

Tříštění skla.

Kov se prohýbá.

Bolest.

Oslepující horká bolest.

Už nikdy více.

Je to moje poslední myšlenka, než všechno zčerná.

Kapitola 2 (1)

==========

Dva

==========

O šest měsíců později...

Wyatt Morgan alias svobodný otec voják netuší, že na něj ve vaně číhá nevyřešený kus minulosti.

V domě je příliš velké ticho.

Nejspíš proto, že Tucker přestal mluvit, jakmile uviděl ponožky a podprsenku visící na lustru v předsíni. V duchu se poplácám po zádech.

Jen tak dál, tati. Seznámit ho s centrem večírků už v útlém věku.

Kdyby Beck Ryder nebyl tím nejbližším, co mám k bratrovi, a kdyby už jen to, že jsem tady, ve mně nevyvolávalo stejný přetrvávající pocit viny, který mě provází posledních šest měsíců, spřádala bych plány, jak Icy Hot obléknout do těch slipů, které právě teď modeluje.

Místo toho věnuji obývacímu pokoji zběžný pohled a potlačím povzdech, zatímco si na vstupní rohožce odkopávám sandály a pobízím Tuckera, aby udělal totéž. Knihy, časopisy, robotické hračky a prázdné hrnky a sklenice jsou rozesety po všech rovných plochách prostorného obývacího pokoje, od stolků až po širokou javorovou podlahu. Nepořádek kazí efekt vysokých arkýřových oken s výhledem na smrky a duby svažující se po úbočí hory k malému vnitrozemskému městečku Shipwreck ve Virginii v údolí pod nimi.

Ve vzduchu se vznáší jemná vůně dřevěného kouře a masivní kamenný krb oddělující obývací pokoj od jídelny potřebuje vyčistit od popela. V kuchyni je to stejná pohroma, všude jsou rozházené špinavé talíře, hrnky, mísy a hrnce a pánve.

Použij můj víkendový dům, řekl Beck. Někdo by měl.

Běžte uklidit můj víkendový dům, mínil.

Měl by si dávat větší pozor na to, koho sem pouští, když je pryč.

Rodinná fotka na krbu upoutá můj pohled a já se snažím ze všech sil, abych se nezkroutila.

Pocit viny je stále ten tam. Ta vina a ta lež.

Naštvala jsem ji.

Víc jsem Beckovi o tom, co se stalo před Elliinou nehodou, neřekl.

Samozřejmě že ano, řekl Levi, protože i on číhal v nemocnici, když jsem se tam objevila, abych ji zkontrolovala, jakmile jsem druhý den dostala Beckovu esemesku. Nikdy jsem nebyla tak ráda, že mám nárazník, a už vůbec jsem neměla pocit, že si ho zasloužím, a po tom, s čím jsem vyrůstala, než nás máma konečně přestěhovala do Copper Valley, to už o něčem svědčí. Levi se neubránil úsměvu, když dodal: Naštvat Ellie je to, co děláš.

Kurva, chlape, máš svoje problémy, řekl mi Beck. Neházej to na sebe.

A právě tak mi bylo odpuštěno.

Tedy alespoň jimi.

Ale ona ne.

A ne mně.

Bylo snazší dostat se zpátky do rytmu účasti na skupinových esemeskách se všemi kluky ze sousedství, ale být tady, v Beckově druhém-třetím? čtvrtém? domě, obklopená připomínkami jeho sestry, mě napíná víc než za poslední měsíce.

Přijít sem byl špatný nápad.

Ale nejsem tu kvůli sobě.

Ne tak docela.

Stisknu Tuckerovi rameno. Jeho pohled sklouzl z lustru na kartonový výřez Becka v životní velikosti, který stojí v rohu.

Vzdušný štětec na té věci by byl k popukání, kdyby můj syn nezíral na Beckův six-pack. Otočím tu věc a kývnu směrem k chodbě za kuchyní. "Tak pojď, chlapečku. Pojďme najít ložnice."

Kývne na mě zpátky. Tak nějak. Vedu ho kolem kuchyně a chodbou ke dvěma ložnicím v tomto patře. Jeho kufr jde do ložnice pro hosty a já se chystám hodit svůj kufr do hlavní ložnice, ale pomačkané povlečení na královské posteli s nebesy, sklenice s vodou na těžkém nočním stolku, otevřený kufr vedle kamenného krbu vycpaného - paprikami? a květinová vůně, která mě šimrá v nose, mě zarazí.

Ale je to měkké světlo blikající ve dveřích koupelny, které mi zježí chloupky na zátylku.

Natáhnu ruku, abych Tuckerovi zabránila přijít blíž. "Zůstaň tady," zamumlám a tep se mi náhle rozbuší.

Od Vánoc jsem tu jen já. Sama. Kromě jednoho víkendu v měsíci, kdy letím do Copper Valley navštívit svého syna.

Zkontrolovat vetřelce? Dvacet osm dní v měsíci, to zvládnu.

Ale první den, kdy se na léto dostanu k Tuckerovi? Když nejde jen o můj krk?

Takhle by náš týden dovolené probíhat neměl.

Vysunu telefon z kapsy a tiše se plížím ke dveřím koupelny, jednou rukou se držím zpátky, abych Tuckerovi připomněla, že má zůstat a být zticha.

Je mu sedm let.

Tohle nedopadne dobře.

Ale zrovna když se rozhodnu, že vypadnout a zavolat šerifa bude asi lepší nápad, vidím, co číhá v koupelně.

Žena.

Sama.

V rohové vaně.

Tmavé vlasy má na hlavě stažené do krátkého culíku. Ze sluchátek se jí line slabý zvuk country hudby. Svíčky lemují poličku ve vaně a plošinu, na které stojí, a způsobují mihotavou záři. Bublinky ve vaně jsou tak vysoko, že jí nevidím do obličeje.

Srdce se mi sevře a vystřelí z něj pocit viny, ale řeknu mu, ať toho nechá.

Beck dovolí, aby tenhle dům používal každý, kdo o to požádá.

Ellie to není.

Má příliš krátké a tmavé vlasy. Ellie má ve vlasech vždycky blonďaté pramínky.

Stoupnu si na chladnou dlaždicovou podlahu a chystám se pročistit hrdlo, abych upoutala její pozornost, když Tucker vykřikne: "Pěna do koupele!"

Žena vyjekne, narovná se a otočí, široké modré oči se na zlomek vteřiny spojí s mýma, než zmizí.

V jednu chvíli má pusu od ucha k uchu a zírá, jako by byla stejně šokovaná, že nás vidí, jako my vidíme ji, a vzápětí se ozve šplouchnutí, které mi rozbuší srdce, protože kurva, to je Ellie.

Když se ponoří pod vodu, do vzduchu vystřelí příval pěnových bublinek. Její ruka mávne nahoru, pak druhá, divoce mává, jako by se snažila najít nákup, aby se vytáhla nahoru. Přeběhnu po kluzkých dlaždicích a chytím ji v hluboké vaně. Moje ruka se spojí s měkkým mokrým masem a najednou dostávám pěstí do hrudi, když se prodírá vodou. "Zpátky nahoru, kreténe. Já tě kurva podříznu!"

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Můj úhlavní nepřítel"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️