Zákulisí filmu Eve

Necenzurované zajímavosti z filmu Man Man
Kdykoli Eva Knightová zveřejní nějaký článek, první kapitola je vždy vyhrazena pro tirády [je to otrava dát dohromady slova]. Každá tiráda je trochu ze zákulisí, trochu příběhu a trochu pozadí, takže stojí za to si ji prohlédnout!
K napsání tohoto článku mě inspirovalo to, že měsíc po závěrečných zkouškách byla studentka z první dvacítky, která seděla za mnou, přesazena na jiné místo, a tam seděla chrapounská, arogantní, tváře měnící kamarádka Luny Brightové a také nejlepší univerzitní génius roku, a pak začal můj život osamělého člověka. [Štěstí vysokoškolského rváče a dívky ze základní školy v románu se ukázalo jako lež.]
Například můj spolužák a zároveň můj homosexuální kamarád Alex Smart, který sledoval "Ligu prohnilých žen", a on se často navzájem okukovali, nebo tak něco. Pak je tu Eva Knightová, která je už měsíc ve špatném zdravotním stavu, trpí horečkou, zánětem hltanu a gastroenteritidou a při odpoledním vyučování se jí nevyhnutelně chce spát. génius najednou něco upustil a já se probudil... a polil mě studený pot. Zvednout pohled, je součástí kompasu!
A část ah zmrzačená! Spadl do mramorové podlahy ten křupavý zvuk, jak strašné ah! Génie, jsi autistické dítě? Je to zábava rozebírat ve třídě pera a kružítka! Taky génius rád točí ve třídě perem, ale nemůžeš ho dvakrát roztočit a pak ho upustit na stůl a vydat zvuk znovu a znovu?
A tak dlouho natahuje nohy a ukazuje své vysoké a dlouhé nohy! Ale je tu také čas sbírky peněz na maturitní večírek, nejprve řekl, že zaplatí 50 měkké měny, aby zkontroloval účet, ale později nemohl pomoci Luna Brightova krása ze 100 měkké měny, génius si tak ne Jiechao opravdu dobrý?
Také v den, kdy se vrátila do školy, aby získala vstupenku před pololetím, napsala Eva dopisy několika lidem, Eva řekla géniovi, že jeden z dopisů je pro něj a druhý pro jeho homosexuálního přítele. Dopis pro jeho kamaráda je velmi důležitý, je to omluvný dopis, protože mu Eva způsobila spoustu problémů. V důsledku toho si ...génius špatně vzpomněl, kdo ho dal špatné osobě! Naštěstí, když ho našel, dopis ještě nikdo nečetl, jinak by měl smůlu.
A konečně to nejdůležitější, Eva a Luna Brightovy se vsadily, že v den maturitního večírku se kolik lidí přizná, nejméně se skutečnému počtu lidí bude blížit další osoba určená k přiznání. Pak Eva smutně zvedla telefon, aby zavolala géniovi, protože Eva se nepřiznala, takže první hovor přes telefon zavěsila, když nebyl připraven. Mimochodem, géniův hlas v telefonu ... je tak dobrý!
Po druhém hovoru Luna Brightová napsala ty honosné věty plus poslední větu "Prohlašuji tě", Eva zavěsila, aniž by čekala, až génius něco řekne. Výsledek je ... o minutu později se ozval génius. Eva se zeptala, co dělá, génius klidně řekl větu, ze které Eva zvracela krev. "Protože jsem prostě neslyšel poslední slova, která jsi řekla".
...
Eva měla chuť vzít klacek a zabít ho u něj doma, Luna Brightová si zakryla břicho a zasmála se. Každopádně s břichem plným stížností je lepší se od génia držet dál, když se k němu přiblížíte, zjistíte, že génius je úplně normální člověk. Co ale nemůžu vystát, je fakt, že unesl tři mé teplé kamarády, jeho údajnou přítelkyni, jeho zamilovanou dívku a jeho první lásku. Tři! Tři!
Eva Knightová v životě nesnášela génie, zvlášť ty, kteří mi přebrali kamarádky.
＝＝＝＝＝＝＝＝＝
Text prototypu: "Jak moc tě mám ráda, to vím jen já.
Nástupce: "A Stupid River Flows Toward the Nan".

Jmenuji se Cassie Ryanová a po třech letech tvrdé dřiny na střední škole dělám první kroky na střední školu. Mým nejoblíbenějším člověkem je moje spolužačka a nejlepší kamarádka Amy Summerová - drsňačka s měkkým srdcem, která je vtipná sama k sobě. Jednoduše řečeno, vyrůstaly jsme spolu jako sourozenci. A ten kluk je ...
"Cassie, proč zase tloustneš? Nejez každý den tolik jako prase, nikdo tě nebude chtít, jestli se z tebe stane koule." A tak jsem se na něj podívala. Vysoký kluk světlé pleti měl na sobě bílou mikinu s vyhrnutými kalhotami, na zádech černou sportovní tašku a na nohou funěly AJky, ukazoval ústa plná sněhobílých zubů a šklebil se na mě.
Pohrdavě jsem si ho přejel od hlavy až k patě a mírně nakrčil nos: "Jacku Riversi, ty už zase pracuješ na poli, co? S těma vyhrnutejma nohavicema, vypadá to, že sis do nich dneska nacpal trochu moc vody."
"Jasně." Jack si hodil tašku za mé sedadlo, rozepnul ji, prohrabal se v domácích úkolech, aby mi je podal, a smutně řekl: "Včerejší prudký liják mi utopil nespočet sazenic ... Jsem tak smutný, ten pocit mě opravdu bolí u srdce!"
Nevěděl, kde se vzal ten přízvuk, pobavilo mě to, nemohl si pomoct, ale rozesmál se, zakryl si břicho na stole: "Jacku, ty opravdu umíš mluvit mandarínsky!"
"Mandarínsky?" "Já mluvím mandarínsky!" pokračoval s podivným přízvukem.
Klidně jsem si rukou setřel sliny z obličeje a vážným hlasem řekl: "Nech si to, umyj si obličej."
"..." Jack se na mě bezradně podíval, rozhodl se, že se tímhle tématem nebude zabývat, a přesunul oči zpátky ke mně, který si čmáral a opisoval domácí úkol: "Přemýšlej o tom, moje sazenice se dneska doma utopily a já jsem jel stovky kilometrů, abych tě donutil opsat si domácí úkol. Ujel jsem stovky mil, abych tě nechal psát domácí úkoly, a ty jsi na mě pořád zlá!" "A co?" zeptal jsem se.
Dokud Jack mluvil v těchto dialozích, byl jsem já, který měl nízkou úroveň smíchu, naprosto bezbranný. Když jsem dopsala poslední slovo, zachvěla jsem se a hlasitě se rozesmála.
"Je po všem, je po všem, ten kluk je blázen." A tak jsem se zasmál. Jack se tvářil jako velká máma, rukou rozháněl vítr, se znechuceným výrazem mi sebral domácí úkol a předal ho třídnímu učiteli.
Při pohledu na jeho záda jsem se dál maniakálně smála: "Odpusťte mi můj zhýralý život!" A pak jsem se rozesmála. Jack mi vedle třídního monitoru ukázal palec nahoru a já se rozesmála ještě víc.
Amy se znechuceně ohlédla mezi mnou a Jackem: "Zajímalo by mě, proč jste mě vy dva nepozvali, abych s vámi šla pracovat na pole! Aspoň jsme spolu vyrůstali."
Jack byl v šoku a mávl rukou: "Cože? Ne, ne, ne, ne, já na pole nikdy nechodím, já jenom používám toaletní papír!" Vytáhl z krabice s psacími potřebami na svém stole ruličku toaletního papíru.
"Jak můžeš vědět, že to nefunguje, když jsi to nezkusil?" "Ne," řekl. Zasmála jsem se a poplácala Jacka po rameni: "To je skvělý pocit!"
"Mluvíš tchien-ťinským dialektem." Jack se nafoukl: "Večer půjdu domů a vyzkouším to, zítra se sejdeme v poledne na malém kopci vzadu za naší školou, dáme si souboj jeden na jednoho!"
"Odkdy je za naší školou kopec? Jsme z Plain City." Zamrkala jsem a s úsměvem řekla.
Jack vykulil oči: "To snad nevíš, ne? Yugi přišel včera."
"？？？"
"Ten Yugong, který pohnul horou." Amy se zatvářila ještě znechuceněji: "Cassie, takových nevinných lidí, jako jsi ty, kteří nic nevědí, moc není, ráda tě poznávám."
"Chraň a opatruj." Podívala jsem se na Amy s výrazem "to jsi věděla" a řekla vážně.
"..."
=========================================================

Učenci začínají připravovat půdu.
Nathan Sharp, sedící na sedadle u okna, změnil polohu, aby si lehl na stůl a připravil se ke spánku, a jeho ospalé oči se dívaly na tři lidi uprostřed třídy, kteří neustále trochu netrpělivě hlučeli. Při pohledu na usmívající se dívku uprostřed se jeho oči napůl nebezpečně zúžily, lehce pootevřel rty a vyplivl tři slova: "Skřet."
Chlapce sedícího před ním tato poznámka zaskočila, vzpomněl si, že Nathan nikdy nemluvil nesmysly, jak by se mu mohlo zdát o skřítkovi? Otočil se, chvíli váhal, ale nakonec se rozhodl šťouchnout Nathana ukazováčkem do hlavy.
"Co to děláš?" Nathan zůstal stát na místě, jen aby chlapce před sebou zlostně pošťouchl pravou rukou.
Ian Clifton zvedl obočí: "Proboha, každý den ti připomínat, že se máš mírnit... studovat, nezůstávej dlouho vzhůru, proč to nedokážeš poslouchat?"
Nathan se konečně narovnal od hromady knih, nonšalantně vytáhl z knihovny jednu z nejtlustších knih a práskl s ní Ianovi do obličeje.
Ian si rozčileně třel špičku nosu: "Chtěl jsem se tě jen zeptat, jestli ten skřítek, o kterém mluvíš, je..."
Nathan se opřel o opěradlo židle, ukazováčkem pravé ruky lehce zaťukal na pracovní desku, neřekl ani slovo, jeho černé oči se trochu smály a sledovaly, jak se Ianovi svírá srdce.
Ian byl v šoku, bylo po všem, šéf se zlobil. Okamžitě se otočil, vzal do ruky učebnici angličtiny a začal se učit slovíčka nazpaměť, Nathan chvíli mlčel a kopl Iana do židle.
"Šéfe, co se děje?" Ian se bojovně otočil.
"Neříkej mi šéfe, zní to jako vůdce gangu." Nathan bezvýrazně ukázal na dívku, která se smála čím dál šíleněji, a vychrlil ze sebe pár slov: "Nemyslíš, že vypadá jako skřítek nebo blázen?"
Iana, který se šklebil a prohlížel si Cassie Ryanovou, Nathanova slova pobavila. Řekl: "Nathane, odkdy se staráš o nějakou holku? Myslel jsem, že jsi gay."
Nathan opáčil s úšklebkem: "Iane, jestli se ti líbím, tak to prostě řekni, nemusíš to skrývat."
"..." Ian cítil k vlastnímu IQ naprostou neschopnost s Nathanem normálně komunikovat, jeho zkušenost mu napovídala, a Nathanovo setkání je buď jejich vlastní smrt, nebo je vyřízené. Každopádně Nathan byl stále bezvýrazný, nepohnul ani prstem, aby se na něj podíval. Kdysi dávno Ian věděl, že obyčejní lidé a rozdíl mezi školním bohem není ani půl hvězdičky, a Nathan je prostě úchyl.
Ian se na Cassie podíval s úsměvem na tváři, tahle dívka, nevím, kolik hříchů v minulém životě spáchala, ale Nathan ji sledoval tři roky. Ale školní bůh je školní bůh, na rozdíl od ostatních plný trpělivosti, tři roky neřekl Cassie ani slovo, dokonce toleroval, že se kolem ní potuluje Jack Rivers.
Ale ...
Ian se podíval na Nathanovy tmavé, napůl rozesmáté oči, když se díval na Cassie, a na jeho prsty ťukající do plochy a zavrtěl hlavou.
Hokage se začne rozkládat.
Chovej se slušně, děvče.
Ian si povzdechl a tiše se za Jacka pomodlil. Když si vzpomněl na základní školu, kde flirtoval s dívkou, do které byl Nathan zamilovaný, Nathana to vyvedlo z míry. Nemluvě o Jackovi, který flirtoval s Cassie už skoro šestnáct let... No, tak to hodně štěstí.

Učitelka je buď frigidní, nebo buzna.
S Jackem Riversem jsme si dělali naschvály, které začaly ve chvíli, kdy slečna Krátká vešla do třídy na svých krátkých nožkách... a od té doby nepřestaly.
"Cassie! Jacku! Je čas na hodinu! Třída!" Paní Shortová byla vždycky věrná svému vášnivému přístupu k vyučování a čtyři vykřičníky přesně nevyjadřují hněv, který se za ní skrývá. Očividně to s námi snáší už dlouho.
Jack se na mě zatvářil a vrátil se na své místo, přičemž stále kopal do nohou mé židle.
Když se slečna Krátká otočila, aby něco napsala na tabuli, jen jsem otočila hlavu a Jackovi dala pohlavek.
Tyto drobné akce seděly Nathanu Sharpovi nedaleko očí, slabě se usmál a převalil se... aby pokračoval ve spánku.
"Cassie! Jacku!" křičela znovu slečna Shortová, mávala stejně krátkýma rukama a ječela.
Otřela jsem si nos a v rozpacích sklonila hlavu, jen abych znovu uslyšela Jackův potlačovaný smích.
Jacku, ty máš ale hroší kůži!
Ke konci hodiny slečna Shortová skončila přednášku a chystala se o něčem mluvit. Studenti dole si také začali vypracovávat domácí úkoly na příští hodinu. "Jacku!"
"Proč na mě zase křičíte, paní Krátká, tentokrát jsem byl hodný." "Cože?" zeptal se Jack. Protože domácí úkoly nebyly vymyšlené...
"Vyměň si místo s Nathanem." Slečna Krátká si posunula brýle, v jejích očích jsem jasně viděla šibalské světlo.
Mé oči se rozšířily hrůzou.
Jacku, co budu dělat, když odejdeš? Jack sice není šikanující vysokoškolák, ale pořád je to šikanující žák základní školy, důvod, proč je šikanující žák základní školy, je ten, že je extrémně zaujatý ve prospěch vědy, ten předmět je příliš špatný. A já potřebuju domácí úkoly z přírodovědy a ... odpovědi. Jsme taková dobrá dvojka kamarádů, kteří si navzájem pomáhají!
Jack jako by ztuhl, neslyšela jsem za sebou žádný hluk. Otočila jsem hlavu, náhodou jsem ho uviděla, jak se na mě také dívá, naše oči se střetly. jack nemá příliš bílou pleť, hnědé oči v mé paměti úsměv je velmi pohledný, jemná a slunečná tvář mi poprvé dovolila vážně si ho změřit, jeho popis jako by zůstal v našem dětství.
Jen jsem se na něj dívala, lehce ztracená v myšlenkách.
Dokud nezazvonil zvonek, vyrušilo mě tiché zakašlání.
Viděla jsem, jak mi Jack vážně věnuje rty ve stylu "nemám tě rád", a dostal facku, kterou si přál jako dárek na rozloučenou.
Jack zamumlal: "Cassie, jestli budeš takhle pokračovat, tak si žádného kluka nenajdeš, kdo by chtěl takovou násilnici..." a sbalil si věci.
Než Jack přestal žvanit, byly jeho věci přeneseny.
Nathan Sharp si jednou dlouhou nohou sedl na místo za mnou a pokračoval ve svém náměsíčném životě.
Vždycky jsem Nathanovi záviděla, nejvíc proto, že každý den spí a jí, ale nikdy nepřibral..... Ne, jeho známky jsou na jedničku.
"No, zasloužíš si to, když jsi Jacka vyměnila za Nathana," poplácala mě Amy Summer po rameni, když jsem se vrátila z toalety, "teď už si ani nemusíš dělat starosti s odpověďmi na otázky z humanitních předmětů." Amy mě poplácala po rameni.
"Vždycky jsem byl hodný chlapec!" Odpověděl jsem vážně.
Amy si prohlédla celé mé tělo pohledem zločince.
Pak jsem zvadl: "Neznám dobře génia..."
"Mohla by ses dát dohromady s géniem a pak s ním být a oběma by se vám zlepšily známky ... i když je to jen fikce." Navrhla Amy s úsměvem a schválně se do poslední věty silně zakousla.
Ušklíbl jsem se a řekl: "Amy, slyšela jsi někdy rčení, že génius je buď frigidní [kašel], nebo teplý!" "Amy," odpověděl jsem.
"..."
Ucítil jsem, jak zezadu vychází chladné světlo, které mě osvěžilo... [Cassie, ty idiote!

Ahoj, frontmane.
Jakmile jsem ta slova vypustil z úst, ucítil jsem, jak mě Nathan šťouchl propiskou do zad. Zachvěl jsem se a otočil hlavu.
"Ahoj, frontový studente, dávej na sebe prosím pozor." "Dobrý den," řekl jsem. Nathan bezvýrazně přikývl.
S pocitem lichocení jsem okamžitě odpověděl: "Ahoj Nathane, také... se opatruj." Zvlášť když jde o odpovědi.
Po pozdravu jsem se zeširoka usmál a vyzval Amy, aby se na sebe podívali, dokud nezazvonilo, náš smích se ještě ozýval třídou.
Brzy jsem se však dočkal odplaty.
"Pokud jsou tu ještě studenti, kteří nevědí, jak na to, můžete se zeptat spolužáků kolem sebe, takže si uspořádáme poznámky a o další otázce budeme diskutovat později." Učitelova slova znamenala, že náš matematický génius musí na záchod, a studenti chápavě pokyvovali hlavami.
U třetí otázky matematické úlohy jsem se zamračil, učitelka mi ji znovu vysvětlila a já ji stále nemohl pochopit. V zoufalství jsem se otočil a tichým hlasem se zeptal: "Třetí otázka z ... této otázky ...".
Nathan bezvýrazně zavrtěl hlavou: "Nevím." "Nevím," odpověděl jsem.
"Lžeš!" Ukázal jsem na jeho papír rozložený na stole a rozhořčeně jsem řekl: "Zřejmě jsi to všechno napsal."
"Jsem gay, proto holkám otázky nedávám." "Cože?" zeptal jsem se. Nathanův obličej zůstal ledový.
Chvíli jsem nedokázal zadržet smích a pak jsem si všiml, že Nathanovy obličejové svaly jako by se mírně zachvěly. Spěšně jsem si zakryla břicho a ústa, abych se uklidnila.
Panebože, já to Nathanovo přiznání, že je gay, převyprávím na školním fóru!
Dokonce jsem si dokázala představit, kolik komentářů ten příspěvek získá.
"Ten Nathan ah... jak to, že jsi řekl, že jsi gay?" "To je pravda," odpověděl jsem. Zeptal jsem se vážně a snažil se potlačit smích.
"To jsi řekl ty." Nathan se tvářil nevzrušeně, žádný ruměnec ve tváři ... Ne, nebyla to nervozita, bylo to bezelstné přiznání, že tajně poslouchá holky.
"Neuvědomila jsem si, že Nathan má zvláštní úchylku na odposlouchávání dívčího šepotu?" zatvářila jsem se zděšeně. Řekla jsem a pohrdavě se na něj podívala.
Nathan zůstal bezvýrazný: "Nechci odposlouchávat, ale vaše hlasy jsou příliš hlasité, příště ovládejte hlasitost. Jinak se můj přítel bude zlobit."
"..."
Cože?
Přítel?
Cítím se, jako by do mě uhodil blesk, jako bych byla spálená na škvarek, jako velká jarní rolka!
Ztuhle jsem se otočila a rozhodla se, že na té otázce raději zapracuju sama, heh heh heh heh.
Zazvonil zvonek, Ian okamžitě přiběhl, v Cassie nevidí na místo, na Nathana se dvojsmyslně usmál: "Jak je? Viděl jsem tu holčičku před tebou, jak se ve třídě směje jako blázen." "Cože?" zeptal jsem se.
"Je to skoro jako nějaká bláznivá ženská." Nathan to shrnul s bezvýraznou tváří.
Když jsem to uslyšel, okamžitě jsem se rozzlobeně otočil a hlasitě protestoval: "Nathane, jak můžeš takhle urážet lidi!" "To je pravda," řekl jsem.
"Já vím, že urážím bláznivou paní."
Je to snad skrytý způsob, jak mi vynadat? Hm, dobrá školní pěna se nechce hádat se školním bohem, zafuněl jsem, abych změnil téma, zářivě se usmál a řekl Ianovi: "Důvod, proč jsem se takhle smál, je ten, že Nathan řekl, že je buzna." "A co?" zeptal jsem se.
"Co?" Ian ztuhl: "O kterém gayovi to mluvíš? O tom, co dělá speciální obchody na speciálních místech, a o tom, co je se stejným pohlavím... bla bla bla bla."
"Pfft ...bla bla bla bla bla." Rozesmál jsem se tak, že mi z očí vyhrkly slzy.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zákulisí filmu Eve"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈