Dva dolary za sen

"Všechno je za dva dolary, kupte si, co chcete!
Ethan Lewis seděl za pokladnou a byl hluboce zamyšlený. Snažil se vzpomenout si, kam ztratil nefritový přívěsek po dědečkovi; byla to jeho jediná památka.
"Ethane?! Jsi hluchý nebo slepý?
Žena středního věku s kudrnatými vlasy u pultu na něj upřela pohled plný opovržení. "Trávíš celý den obklopen tímhle harampádím a nevyděláš skoro nic. Jak si Amélie mohla vůbec vzít někoho, jako jsi ty?
Ethan vyskočil a málem spadl ze židle. Vstal a nervózně sebou trhl. "Mami, co tady děláš?
Stylově oblečená žena před ním byla jeho tchyně, Gretchen Howellová, která vlastnila restauraci s horkými pokrmy v Haven City a vydělávala statisíce ročně. To bylo na hony vzdálené skromným ziskům jeho dolarového obchodu.
Gretchen neměla se svým zetěm příliš trpělivosti, neustále ho shazovala, že nemá vzdělání ani schopnosti, že sotva přežívá ze dne na den jako nepotřebný člověk.
"Vážně? Ty jíš naše jídlo a spoléháš se na nás, a já teď chvíli stojím v tvém krámku, a tobě to vadí?" "Ne," odpověděla. Pokaždé, když se setkala s tímto bezpáteřním mužem, její hněv prudce vzrostl.
Před lety Ethanův dědeček pomáhal Ameliinu otci a těsně před smrtí po sobě zanechal dopis, v němž naléhal, aby si Amelie vzala tohoto takzvaného "zbytečného" muže. Proč prostě nedat velkorysou částku jako výraz vděčnosti? Místo toho se rozhodli zničit Ameliino štěstí na celý život; byla to parodie!
"Nebyl jsem..." Ethan ze zvyku sklopil zrak. Mlčky snášel příval slovních urážek, jako to dělal vždycky.
"Přestaň přede mnou předstírat ubohost. Nenechám se snadno oblbnout jako ta hloupá holka Amelie,' řekla Gretchen a její podráždění vzrostlo. Od svého příchodu se na něj ani nepodívala. "Už jen to, že tě vidím, mi vadí.
S hlasitým 'žuchnutím' praštila kartou o pult.
"Na téhle kartě je milion dolarů. Jakmile skončí šedesáté narozeniny pana Shermana, rozvedeš se s Amelií,' řekla chladně, neobtěžovala se déle zdržovat a vyrazila ven.
Ethan se na kartičku podíval, ale mlčel a rozhodl se přijmout její slova jako obvykle.
Když si všiml, že tchyně odchází, instinktivně vykročil vpřed a chtěl ji vyprovodit, ale když se otočil, zasáhlo ho nečekané odhalení - mohl se introspektivně podívat do svého dantianu a tam jako přívěsek plavala ryba koi.
Ohromený Ethan chtěl pozorovat dál, ale vtom uslyšel, jak někdo volá jeho jméno.
"Hej, Ethane! Zase jsi dostal vynadáno?
Ethan vzhlédl a uviděl strýce Loua, jak stojí u dveří, bílé vlasy a v ruce pytel palačinek.
"Strýčku Lou, pojď dál a posaď se," přivítal ho Ethan s úsměvem.
Strýček Lou tu prodával palačinky už léta a o Ethanově situaci věděl víc než kdokoli jiný. Ethan žil s krásnou a schopnou ženou, která pocházela z prestižní rodiny a nyní se jí dařilo v kariéře, zatímco on, dobrosrdečný, ale křehký, se sotva protloukal dolarovým obchodem.
"Čerstvě upečené, jezte, dokud je to horké. Strýček Lu položil palačinky na pult a posadil se na stoličku. Zase myslíš na dědečka?
Ethanovi se sotva podařilo vymáčknout hořký úsměv, vytáhl ze zásuvky pět dolarů a podal je strýci Lu.
Tati, večeře je hotová! Dovnitř vešel dvacetiletý mladík s cigaretou v ústech.
"Tenhle kluk! Kolikrát jsem ti říkal, že tvůj bratr nesnese pach kouře." "Cože?" zeptal jsem se. Strýc Lu ho pokáral, když vstal a chystal se odejít.
Vtom Ethan ucítil podivný pohyb na svém dantianu, a když se znovu podíval strýci Lu do tváře, byl tak vyděšený, že mu tekla krev ze všech sedmi otvorů, obličej měl šedý a na čele krvavě rudý nápis 'Shen'.
Ach! Strýčku Lou, proč krvácíš?
''Krvácíš? O čem to mluvíš? Strýček Lou se zamračil a sáhl si na nos, ale nezjistil nic neobvyklého.
Mladík típl cigaretu a s nechápavým výrazem pohlédl na otce a pak na Ethana, jako by se díval na blázna.
'Copak to nevidíš? Ethan si protřel oči, a když se znovu podíval, strýc Lou vypadal úplně normálně.
Cítil se trapně a zamumlal: 'Možná jenom mrkám.
Strýc Lou Ethanovi připomněl, aby na sebe dával pozor, tiše si povzdechl a se synem odešel.
Tati, myslíš, že se Ethan pod tlakem Shermanů zblázní? Raději budu svobodný, než abych žil takhle!" "Cože?" zeptal se.
Nebuď směšný!
...
Ethan byl na pomluvy kolem sebe zvyklý. I když si vybudoval silnou toleranci, stále ho bolelo, když slyšel řeči zvenčí.
Poté, co se znovu posadil, pokračoval v pohledu do svého dantianu a všiml si dvou oranžových bublinek plovoucích vedle koi.
Zavrtěl hlavou, cítil se zmatený, možná byl příliš vystresovaný a něco si představoval. Jak by v dantianu mohly být ryby? Zároveň se ušklíbl nad předchozími Gretcheninými slovy.
Vedle kartičky z dřívějška ležela imitace celadonového šálku, který koupil za pět tisíc dolarů, dárek k narozeninám pro Ameliina otce. Její otec miloval starožitnosti a docela se v nich vyznal. Tato replika by ho nejspíš rozesmála.
Kdyby mohl dát Amelii jako dárek pravý celadon, jistě by si získal její uznání!
Ethan studoval starožitnosti ve své pracovně a doufal, že se mu podaří navázat s tchánem kontakt. Pečlivě vybral tuto repliku podle tchánova ceněného celadonu, ale i on, amatér, věděl, že replika se pravému nevyrovná.
V tu chvíli ucítil další podivný pohyb ve svém dantianu a k jeho překvapení jedna z oranžových bublinek zmizela. Najednou se na stole objevil zářivý celadonový šálek.
Šálek byl křišťálově čistý a elegantně navržený, přesně takový, jaký viděl na ilustraci!
Ethan byl tak překvapený, že málem vykřikl. Odkud se ten šálek vzal?
Že by to bylo něco z oranžové bubliny?
Kdyby koi dokázala proměnit to, co vyplivla, ve skutečnost, bylo by to úžasné!
Měl pocit, jako by Ethanovi svět otevřel dveře do zcela nového života.
Kdyby dokázal skutečně proměnit ilustrace ze vzácných starožitných knih, které studoval, ve skutečné předměty, pak by každý obrázek měl cenu celého jmění!

Ethan Lewis byl tak nadšený, že mu otec Národního pokladu, lord Sim, v duchu říkal, že kdyby se mu dostal do rukou, nebyl by v zemi už třetí autentický kus?
"Tati, co je to s tebou?" zeptal se.
Ze dveří se náhle ozval výkřik.
"Tati, vzbuď se, rychle, zavolej záchranku!"
Byl to syn strýce Loua, Ethan byl zmatený a chtěl se podívat, co se děje venku. V tu chvíli vedle palačinkové tříkolky ležel strýc Lou, kolem už se shromáždilo čtyři nebo pět lidí, syn strýce Loua úzkostlivě volal do nemocnice.
Ethan se přiblížil a uviděl strýčka Loua krvácejícího ze sedmi otvorů, jeho obličej byl zelený a šedý, přesně takový, jaký viděl předtím. Aniž by měl Ethan mnoho času na přemýšlení, ucítil slabou bolest v pravém oku, jeho dantian se vyprázdnil a zbytek bubliny opět zmizel, a pak uviděl průsvitný předmět, který se dral ven z těla strýce Lou.
Ethan měl ústa dokořán a užasle sledoval, jak průsvitná osoba pomalu odplouvá davem směrem do dálky, na hrudi měla osoba tmavou hmotu, která mu byla velmi nepříjemná. "Strýčku Lou, kam jdeš?" Ethan zareagoval tím, že udělal několik kroků vpřed a pokusil se průsvitnou osobu, která vypadala jako strýček Lou, chytit, ale osoba byla jako vzduch, vůbec se jí nemohl držet.
"Běž domů." Strýc Lou se unaveně otočil, jeho hlas byl dutý a vzdálený.
"Ne, ještě ne!" Ethan si uvědomil, že to je duch strýčka Loua, a pokud ho nechá jít, strýček Lou už nikdy nebude zachráněn: "Musíš se vrátit se mnou."
Znovu natáhl ruku, stále nic neuchopil, Ethan zneklidněl, plakal a prosil strýčka Loua, aby se vrátil, naštěstí ho strýček Lou nakonec pochopil a zamířil k fyzickému tělu.
Za ním stál asi tucet lidí, každý s jiným výrazem ve tváři, jako by sledovali klauniádu. Nejvíce rozzlobeně a zahanbeně se tvářila štíhlá dívka s dlouhými vlasy, oblečená do profesionálního kostýmu.
"Styďte se!" Dospívající dívka se pevně zamračila, v očích se zračila stopa opovržení.
Ethan ignoroval pohledy a námitky davu a odvedl duši strýce Loua do sanitky 120 . ...
Následovaly oči lékaře, který na Ethana zlostně zíral: "Co to děláš, zdržuješ záchranu, můžeš si dovolit vzít na sebe odpovědnost?"
V tu chvíli sledovali diskusi i kolemjdoucí.
"Co je s ním? Předstírá uprostřed dne, že je duch?" "Ne," odpověděl Ethan.
"I kdyby nepomáhal, i když tady hraje tuhle show, je to prostě kvůli tomu, aby byl slavný. ..."
"Ethane, to stačí!" Mladá dívka to opravdu nevydržela, vrhla se k Ethanovi a silně ho zatahala za ruku: "Pořád se dost nestydí!"
Ruka ji bolestivě štípla, Ethan se zamračil a otočil hlavu: "Amelie, proč jsi tady?"
"Abych viděla, jak tady předvádíš záchrannou akci, zklamala jsi mě!" Amelie chladně domluvila, otočila se a odešla, zanechávajíc Ethana s nezvykle sarkastickým prázdným pohledem.
Ethan otočil hlavu, viděl, jak se duše strýce Loua vrátila do původní polohy, a pak otočil hlavu, aby viděl, jak Amélie vchází do obchodu, a následoval ji.
"Ethane, pojďme se rozvést."
První, co Ethan řekl, když vstoupil do místnosti, byl tenhle blesk z čistého nebe. Oni dva byli manželé už pět let, a i když se Amelie zlobila, nikdy se o rozvodu nezmínila. Ti dva spolu vyrůstali, dětské lásky, a tím, že rodina domluvila dětské manželství, měli mít šťastný konec, dokud Amelie neodešla na slavnou univerzitu a on neuspěl; starý pán obou rodin zároveň onemocněl, během několika dní nechal Ameliin dědeček dopis na rozloučenou, slíbil vnučku Ethanovi; když proti tomu všichni protestovali, Amelie dokonce vyšla vstříc.
Ethan věděl, že jeho zdraví nedokáže zázraky rychle, ale nechtěl žít život na měkké rýži; kvůli Amelii se rozhodl začít podnikat, otevřít si obchod a začít od nuly. Teď už je ale pozdě. ...
Ne, ještě má šanci ...
Než Ethan zvedl svou pokornou hlavu, Amélie nedokázala skrýt bolest a hněv v srdci, hluboce si povzdechla: "Vzdej to, dala jsem ti nespočet šancí, opravdu jsi mě příliš zklamal."
"Myslíš, že se bojím, že nejsi schopný nebo vzdělaný? Bojím se, že jsi ztratil tu nejzákladnější důstojnost člověka, zrovna teď jsi nešel na pomoc, před tolika lidmi jsi předstíral, že jsi duch, nemyslíš si, že nevím, k čemu jsi, že ti nerozumím? Znám tě dost dobře. Chceš se jen proslavit zkratkou, že? Myslíš si, že získáš potlesk jen tím, že se budeš chovat jako klaun? Jsi tak naivní!"
Ethan ještě nikdy neviděl Amelii tak rozzlobenou, hruď se jí prudce zvedala a klesala, neustále vrtěla hlavou a vzdychala, věděl, že Amelie v tu chvíli bojuje se srdcem, bylo to velmi bolestivé.
"Já ne, tenkrát..."
"V té době co? Stála jsem u toho a jasně jsem to viděla, ty se chceš pořád hádat, Ethane, ty ses vážně změnil!" Amélii se zalily oči slzami, rychle zaklonila hlavu a odvrátila se od muže před sebou, nemluvě o tom, že se mu opřela o rameno.
"I ..." Ethan promluvil tichým hlasem, ale pomalu sklonil hlavu, už nevěděl, jak to vysvětlit.
Amelie se zhluboka nadechla, dnes sem původně chtěla najít Ethana, aby si s ním promluvila, zeptala se ho, co si myslí, že pořád držet tenhle posraný krámek nikdy nevydělá. Za ty roky si našetřila nějaké peníze, původně chtěla vynést, aby si otevřel obchod, i když jí pomáhal starat se o trochu unavený... ale teď si to rozmyslela.
Nečekala, až si Ethan rozmyslí, co řekne, Amelie se zvedla a odešla, postavila se na kraj silnice, zastavila taxík a odjela. Zanechala Ethana těžko polykat slova, která následovala, možná až bude vztah trochu uvolněnější, bude mít příležitost podělit se s ní o to, co se teď děje.
Ethan zná Amelii, je to krásná a milá dívka, od dětství má mnoho obdivovatelů, ženatý si za ty roky vytrpěl opravdu hodně pohledů a sarkasmu. I kdyby byl rozvod skutečný, stejně dá Amelii krásnou řádku, přísahal Ethan tvrdě.
Bylo už osm hodin, když jel autobusem z obchodu domů, a on neměl klíče od domu. Po dlouhém klepání na dveře přišel George Sherman otevřít a uviděl Ethana, jak stojí ve dveřích s malým výrazem ve tváři.
"Tati." Ethan se usmál a otevřel ústa, jestli se k němu rodina chovala jako k rodině a trochu na něj myslela, pak to byl kromě Amelie právě tenhle starý tchán.
"Proč jdeš tak pozdě?" George Sherman se odvrátil a moc se s ním nebavil.
"Aha, něco se stalo v obchodě a zdržel jsem se..." Ethan sáhl po batohu a chtěl vytáhnout modrý porcelánový šálek, aby ho tchánovi ukázal, i kdyby ho v tuhle chvíli dal pryč, pořád by ho mohl proměnit v lepší dárek.
Než ho však vytáhl, ozvalo se z místnosti chladné zachrčení: "Den nevstoupí do člověka, ale také se tváří, že obchod vzkvétá."
Amélie v obývacím pokoji vstala, zamířila k ložnici a s prásknutím zavřela dveře.
"Moc nemluv." Tchán vycítil, že atmosféra není v pořádku, a donutil tchyni Gretchen Howellovou, aby šla do ložnice.
Ethan držel Modrý porcelánový šálek zamrzlý ve vzduchu, nikdo se na něj nepodíval... s hořkým koutkem úst Ethan vrátil Modrý porcelán zpátky, položil batoh na pohovku a šel do kuchyně najít horkou vodu, aby si uvařil nudle k jídlu.
Dnes je Amelie naštvaná, do ložnice se asi nevrátí, aby se vyspal; Ethan po snědení nudlí zjistil, že v dantianu je další bublina.
Ethan se zamračí a vzpomene si na vztah mezi nimi; Lucky Koi vyplivl bublinu, která může realizovat ilustraci do fyzického objektu a také mu pomůže otevřít oči oblohy, takže jaké další účinky bude mít v budoucnu?

Na jednotce intenzivní péče Ústřední nemocnice v Hand City zírá ošetřující lékař strýce Loua s ustaraným výrazem na hromadu laboratorních zpráv před sebou. Pacientovo srdce přestalo bít už před pěti hodinami, a přestože jeho puls a dýchání byly stále normální, jeho životní funkce byly stále slabé.
"Pane řediteli, pacient na lůžku č. 6, soudě podle různých přinesených ukazatelů a aktuálních výsledků monitorování si myslím, že s jeho srdcem není něco v pořádku." Lékař nejistě řekl.
Ošetřující lékař netrpělivě opáčil: "Tohle vidí každý hlupák." "A co je to?" zeptal se. Byl v lékařské profesi už sedm let a viděl už nejrůznější případy, ale s takovou zvláštní situací se ještě nesetkal. Každý pacient, který k němu přišel, měl do dvou hodin plán léčby, ale tento pacient tu byl už pět hodin a po vyzkoušení všech druhů léčby stále neviděl žádné výsledky.
A aby toho nebylo málo, nahoře na oddělení péče se náhodou nachází pan Hong z Howard Corporation, který sestavil tým špičkových odborníků a tvrdí, že ho dokáže vyléčit, a to s odměnou až miliardu dolarů! Jenže ho nedokázali vybrat, i když byl v úzkých, takže je v pěkném průseru.
V tu chvíli přišel doktor v brýlích a viděl, že je ředitel rozzlobený, a tak tiše polkl slinu a neodvážil se vydat ani hlásku.
"Připojte pacienta na mimotělní oběh a prozatím izolujte srdce." "To je v pořádku," řekl lékař. Ředitel odložil zprávu, kterou držel v ruce, a pak řekl: "Dejte rodině kritické oznámení a zjistěte, jestli existuje vhodné srdce, které by se dalo převést."
Lékař to slíbil a spěšně odešel.
Druhý den brzy ráno vyšel Ethan Lewis ze své pracovny s tmavými kruhy pod očima, protože noc strávil listováním v knihách. Připravil všem snídani, ulevilo se mu, že jeho tchán George Sherman byl profesorem na univerzitě a rodinná pracovna byla jako malá knihovna, kde si Ethan obvykle četl.
Včera se probíral bohatě ilustrovanými knihami, které se mu, jak doufal, budou v budoucnu hodit.
Ethan jako obvykle otevřel obchod dřív, před dveře postavil reproduktor a přede dveřmi si četl knihu. Ačkoli měl v ruce knihu o hledání a sbírání pokladů, v hlavě mu stále ležela bublina Lucky Koi a přemýšlel, jak ji použít.
"Bratře Ethane... mohl bys mi půjčit sto tisíc dolarů?" zeptal se. V uších mu zazněl známý hlas, vzhlédl a ve tváři měl zjihlého Liou Šenga.
"Co se stalo, strýčku Lou, je v pořádku?" Ethan zavřel knihu, vstal a všiml si, že Liou Šengovi visí na tváři neuschlé slzy.
Partner strýce Loua brzy zemřel, vychovával Liu Šenga sám, viděl, že těžké časy konečně skončily, ale nečekaně došlo k takové změně, ale naštěstí je Liu Šeng synovský syn.
"Doktor říkal, že se má vyměnit srdce, teď není žádný vhodný dárce... ať se nejdřív připravím na poplatek za operaci." Pro Liou Šenga je to astronomická částka, ale raději použil vlastní srdce, aby nahradil otcův život.
"Srdce ......" Ethan zašeptal, pak se otočil a řekl: "Počkej, já ti to přinesu."
Včera, když listoval knihami, náhodou narazil na lékařskou knihu a dozvěděl se o základních funkcích jednotlivých orgánů v lidském těle. V tu chvíli mu hlavou bleskl smělý nápad.
Ale Ethan stále váhal, přece jen chtěl Amelii tou bublinou překvapit .......
Ale život je k nezaplacení, když pomyslel na zdravé srdce, které viděl včera večer, Ethan se rozhodl.
"Potřebuji život zachraňující srdce ......" Když se bublina v jeho dantianu rozptýlila, objevilo se ve vzduchu lesklé srdce velikosti pilulky.
"Funguje to!" Ethan mávl rukou, aby rozptýlil kouř, a našel malou lahvičku, do které ho uložil. Pak vytáhl ze zásuvky bankovní kartu, byly to peníze, které mu včera dala Gretchen Howellová, plánoval je někdy vrátit, ale teď se zdálo, že je může použít jen pro případ nouze.
Ethan došel ke dveřím a zavřel je za sebou.
"Pojďme, do nemocnice." Řekl Liu Shengovi.
Slyšel, jak se o tom otec zmínil, a Liou Šeng věděl, že Ethanova rodina je poměrně bohatá, a přestože byl zeť podomní obchodník, jeho tchán byl univerzitní profesor s velmi dobrou pověstí a jeho broskve a švestky byly po celém světě, tchýnina restaurace s horkým hrncem ve městě mohla vydělávat statisíce dolarů ročně a díky vedoucímu postavení jeho ženy ve firmě dosahoval roční příjem rodiny až několika milionů dolarů.
Lidé poznají hodnotu peněz, jen když je to těžké, závidí Liou Šeng trochu Ethanově ženě, tomuto chlapci s měkkou rýží.
Po příjezdu do nemocnice Ethan nejprve zaplatil poplatek za hospitalizaci a další výdaje, následovala jednotka intenzivní péče, chtěl vidět stav strýce Lou.
V té době strýček Lou náhle přestal dýchat, na oddělení byl nepořádek.
"Adrenalin! Rychle!" Záchranáři křičeli.
"Šéfe, u pacienta dochází k poruchám mozkových vln ......"
"Zorničky se začínají rozšiřovat ......"
"Zvyšte dávku!
Ošetřující lékař a skupina zdravotníků se shromáždili u lůžka, udělali vše, co mohli, a zbývala jen Boží vůle a pacientova touha žít.
"Tati!" Liou Šeng jako by ucítil něco za dveřmi a nemohl si pomoci, ale vběhl na oddělení a rozplakal se.
Lékař se nezastavil, pokud se pacienta nepodařilo zachránit, bylo lepší nechat rodinu, aby se s pacientem rozloučila.
Ethan a strýc Lou měli hluboký vztah, když viděl tuhle scénu, srdce mu zkyslo, skoro mu tekly slzy.
Udělal pár kroků dopředu, aby se na strýčka Loua naposledy podíval, ale na jeho čele našel jasně červený nápis "Si".
Při vzpomínce na strýčkovo čelo předtím se Ethanovo srdce zaradovalo: "Není mrtvý, můžu ho zachránit ....". .
Ošetřující lékař se už chystal vzdát, chtěl si sundat rukavice a odejít, když náhle zaslechl Ethanova slova a překvapeně otočil hlavu: "Co jsi to právě řekl?"
Okolní lékaři to zaslechli také a mysleli si, že se muž zbláznil.
"Řediteli, říkal, že to dokáže vyléčit." Brýlatý doktor zopakoval Ethanova slova s opovržením a zdůraznil slovo "on".
Lékaři byli zvyklí vidět život a smrt, smutný hlas Liou Šenga je nedojal, ale Ethanova slova je pobavila.
Ethanovi to bylo jedno, natáhl ruku a sundal strýci Louovi kyslíkovou masku z úst a nosu, vytáhl lahvičku se srdcem a nalil mu ji do úst.
Když to ošetřující lékař uviděl, okamžitě zpanikařil a vykřikl: "Zastavte ho!" "Zastavte ho," řekl.
Lékař s brýlemi měl rychlé reflexy, chytil Ethana za ruku a spěšně prohlédl strýčkovi Louovi ústa: "Čím jste ho to sakra nakrmili?"
"Jestli je s pacientem nějaký problém, jste za to zodpovědný vy!" "Ne," řekl. Ošetřující lékař rozzlobeně ukázal na špičku Ethanova nosu.
"Jen jsem se ho snažil zachránit..." Ethan to řekl s jistým rozechvěním a nejasnou obavou v koutku mysli, přece jen to bylo poprvé, co použil lék.
Jedinou pilulkou mohl pacientovi vdechnout živé srdce? Ta představa zněla neuvěřitelně a Ethan byl zmatený.
"Myslíš si, že jsi bůh? Myslíš si, že jsi nějaký bůh, že můžeš pacientovi jen tak něco podat a zachránit mu život?" Doktor s brýlemi v pacientových ústech nic nenašel a když viděl, jak bezcenné oblečení má Ethan na sobě, rozzlobil se a chtěl ještě víc nadávat.
"Já nejsem víla, jen jsem strýčkovi Louovi dala srdce." "A co?" zeptal se Ethan. Ethan si nemohl pomoct a vyhrkl, když se ho dav vyptával a tlačil na něj.
"Blázen!" Ošetřující lékař málem vzteky vyplivl krev.
"Ještě nechoďte na policii!" Lékař v brýlích křičel na dav přihlížejících.
"Tik!"
"Hej? Všichni se podívejte, pacientovi tluče srdce!" Sestra vykřikla a všechny oči na jednotce intenzivní péče se obrátily k monitoru.

Ošetřující lékař překvapeně rozšíří oči, rychle si nasadí rukavice a nejprve zkontroluje nástroje a pak pacientovy zornice.
"To není možné, to je naprosto nemožné." Ačkoli jeho ústa říkala, že je to nemožné, ruce začaly provádět záchranná opatření.
"Odpojte mimotělní oběh, srdeční funkce pacienta se zcela obnovila." "Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne.
"To je neuvěřitelné." Ošetřující lékař byl stále ponořen do šoku, logika v jeho srdci byla zcela zlomena, vše, co měl před sebou, se vymykalo jeho lékařským zkušenostem.
Otočil hlavu, aby našel mladíka a zeptal se ho na situaci, ale zjistil, že druhá strana zmizela.
"Počkejte!" Ošetřující lékař vykřikl, když se Ethan Lewis chystal nastoupit do výtahu.
Ethan, který si nepotrpěl na problémy, sledoval, jak strýc Lou zahnul za roh a krvavě rudý nápis na jeho čele zmizel, a pak v klidu odešel.
"Opravdu se za to předtím omlouvám, já jen..." Ředitel trochu zaváhal, nevěděl, jak má mluvit.
"Myslím, že nikdo nemůže pochopit, co jsem udělal." Ethan se usmál, v jeho tónu nebyl žádný náznak hněvu.
"Zbylo ještě něco z toho život zachraňujícího léku, který jste pacientovi dal, ehm, zbylo něco?" Ředitel se zeptal koktavě, jeho tón byl překvapivě uctivý.
Když Ethan viděl dychtivý pohled lékaře před sebou, na okamžik se zamyslel a řekl: "Nejsem si jistý, možná je toho víc, budu se muset vrátit a zkontrolovat to."
Byl si také trochu nejistý ohledně použití a výroby bylin.
"Dobře, tady je moje vizitka." Ošetřující lékař mu podal vizitku a tvářil se plný očekávání: "Musíte mi zavolat, až se vrátíte, týká se to... velmi důležitého pacienta."
Ethan si vzal vizitku a dal řediteli i své telefonní číslo, otočil se a vešel do výtahu.
Cestou nahoru Ethan přemítal, jestli koi bubliny mají něco společného s léčením.
Když se Ethan vrátil do obchodu, uvědomil si, že v jeho dantianu jsou další dvě bubliny.
Nakonec si uvědomí, že i když jde o záchranu životů, více bublin se může objevit jen v případě, že jde o úplný lék, a on včera přinesl jen duši strýčka Loua, ne skutečný lék, takže koi vyplivl jen jednu bublinu.
Použije bublinu tak, jak byla určena, a nahradí ji zdravějším srdcem, v malé lahvičce.
Zrovna když se chystal zavolat lékaře, vešel do obchodu muž středního věku s venkovskou tváří.
"Mladý muži, máte tady pero?" "Ano," odpověděl.
Ethan vstal a ukázal na uličku s psacími potřebami před sebou: "Támhle jsou nějaké novinky." Ethan se na něj podíval. V jeho binárním obchodě se nacházely i poměrně drahé psací potřeby a hračky.
Muž středního věku si jednu vybral, přistoupil k Ethanovi a zaplatil: "Mladý muži, jak jdou obchody v těchto dnech?" "Ano," odpověděl Ethan.
Ethan se upřímně usmál, tohle místo se nachází ve starém městě, většina obyvatel jsou staří lidé a děti, slyšel jsem, že tohle místo se má v blízké budoucnosti zbourat, jak může být obchod dobrý?
"Není to špatné." Ethan se podíval na černé pero: "Dvacet dolarů."
Muž středního věku se lehce usmál, chystal se vytáhnout peníze, najednou mu ztuhlo tělo a pak pomalu klesl.
Ethan ztuhl na místě.
Porcelán? Vydírání?
Obával se potíží, a tak spěšně zavřel dveře obchodu, než se otočil, aby zkontroloval, jak muž středního věku dýchá.
Okamžitě ho polil studený pot, když si uvědomil, že jeho dech je slabý a přerušovaný, a muž středního věku se začal zmítat po celém těle!
Ethan rychle vytočil číslo tísňového volání: "Haló, dolarový obchod vedle ulice 101 Middle Street v Haven City, někdo omdlel a nedýchá!" "Dobrý den," odpověděl Ethan.
"Bang Bang!"
"Ethane, proč zamykáš dveře uprostřed dne? Otevři dveře a zaplať nájem!" Hlas paní domácí byl hlasitý a ohlušující, když zabouchla na dveře obchodu.
Ethan málem upustil mobilní telefon na zem a ve spěchu zavěsil, velmi zpanikařil, kdyby paní domácí viděla tuto situaci, i kdyby byl nevinný, vedlo by to k pomluvám a nikdo by se v budoucnu neodvážil do obchodu přijít.
Když o tom přemýšlel, vzpomněl si na bubliny koi.
Tenhle muž středního věku nemá na čele ani slovo, zřejmě jde o recidivu staré nemoci, pokud má teď nějaké lékařské schopnosti, není třeba se tolik bát.
Ethanova mysl přemýšlela o léčení nemocných a záchraně lidí, bublinky v jeho dantianu se náhle shromáždily do slova "léčení" a rychle vyrazily k jeho nebeskému duchovnímu bodu.
Celé jeho tělo se zachvělo a jisté místo v jeho mysli se rozzářilo.
"Mám to!"
Ethan se znovu přikrčil, získal trochu více jistoty, obratně zkontroloval pacientův stav a natáhl ruku, aby muži středního věku změřil puls.
"Je to těžká epilepsie." Ethan si pro sebe zamumlal, když stiskl dva akupunkturní body na mozku muže středního věku a následně mu jemně udeřil do hrudi.
Po jednom kole usilovné práce muž středního věku postupně zrudl, jeho dýchání začalo být plynulé, ale stále byl v mírném kómatu.
"Bum!" Dveře obchodu se zabouchly.
Dovnitř vtrhli čtyři policisté, za nimi lékař s krabicí a několik přihlížejících, kteří sledovali scénu.
"Panebože, na zemi leží člověk!" vykřikla domácí. Domácí vykřikla.
"Nehýbejte se, ruce za hlavu!" "Nehýbejte se, ruce za hlavu!" ozvalo se. Policista ukázal na Ethana a luskl.
Ethan spěšně udělal, co mu řekla, ale v duchu byl nepřesvědčený: "Já .... Já mu ukážu dveře."
Policista se opovržlivě ohradil: "Jít k doktorovi, aby se podíval na člověka, který leží na zemi? Nechte těch keců a pojďte s námi!"
"Soudruhu policisto, už dlouho cítím, že ten člověk má problém, říkáte velký člověk, aby dělal, co není dobré, ale chce být zeťákem, to jíst měkkou rýži, obávám se, že to není dobré!"
Hospodyně se zřejmě chopila příležitosti a táhla přihlížející lidi stranou dál: "Říkám vám, nevypouštějte to, ten člověk má problém s mozkem, ale slyšela jsem, že před pár dny starý Lou onemocněl..."
Muž středního věku byl převezen do nemocnice, zatímco Ethan na policejní stanici.
Lékař prohledal tělo muže středního věku kvůli identifikaci a byl okamžitě šokován.
"Pane, pane, tento muž je nově přeložený zástupce starosty." Mladý lékař, který jel za autem, uviděl průkaz v jeho ruce a jeho tvář se dramaticky změnila.
Starší lékař se zamračil, když si vzal doklad, na němž bylo napsáno jméno John Carter, zástupce starosty Stálého výboru města Haven, a opatřený jasně červenou vládní pečetí.
"Rychle to oznamte rodině."

Když Ethana Lewise odváděli do výslechové místnosti, následovalo oznámení rodinným příslušníkům a on zavolal své ženě Amelii Shermanové.
V poslední době Amélii zaměstnávalo udržování firemních záležitostí a skutečnost, že projektový manažer Howard Corporation nebyl na schůzce k zastižení, znamenala, že RFP, které jejich společnost předložila, nebylo bráno vůbec vážně. Pokud by projekt nezískali, výkonnost jejich oddělení za druhé pololetí by byla v troskách.
"Cože? Policejní oddělení?!" Amelie se ve své kanceláři postavila, srdce se jí sevřelo, když slyšela, že Ethana zatkli, Ethan byl vždycky strašpytel, jak se mohl dostat do problémů?
Ale teď, když zavolali a oni jsou pořád pár jen podle jména, by od ní bylo nezdvořilé, kdyby mu nešla na pomoc. Díky osobnímu vztahu mezi viceprezidentem Paulem Paynem a ředitelem veřejné bezpečnosti v Havenu mohla jen pokorně požádat o pomoc.
Oddělení už kontaktovalo nemocnici, kde jí řekli, že muž, kterého přivezli, je v pořádku a že propouštějí Ethana, který už byl propuštěn, když ho Amelia šla zachránit.
Cestou zpátky k autu se Paul Payne, viceprezident společnosti, podíval do zpětného zrcátka na Amelii, krásnou ženu, které bylo dopřáno vdát se tak brzy. Její manžel byl naštěstí smolař, takže příležitostí bylo dost.
"Paule, děkuji ti za tento čas." Amelie si všimla dvojsmyslnosti v Paulových očích, zejména proto, že atmosféra v autě jí byla krajně nepříjemná.
"Ale, to vůbec nevadí, jenom na slovíčko." Paulův pohled zůstal nedotčený, jeho oči bloudily po Ameliině těle.
"...Paule, co kdybychom tady vystoupili, jdu s manželem do Antique Street," Amelia se cítila nervózní a náhodně se vymluvila, že chce vystoupit.
Když ji slyšel zmínit slovo "manžel", Paulovo srdce se rozbušilo a potají si říkal, že ztráta času opravdu překáží.
"Aha, Ethan se také zajímá o sběratelství? Ve Starožitnické ulici v Haven City jsme s panem Li bratři, mám odtamtud tuhle cetku, celková cena je několik milionů, není to drahé." "A co?" zeptala se. Paul držel ozdobu v ruce, aby ji všem ukázal, bylo to speciálně pro Ethana, aby to slyšel.
Paul o Ethanovi něco málo věděl, nepracoval, neměl schopnosti, ale byl ženatý s bohyní jako Amélie.
"Mám takový malý průzkum, tuhle jsem dostal modrou porcelánovou čajovou misku..." "A co?" zeptal se. Ethan se chtěl podělit o porcelánovou misku, kterou dostal, ve výborném stavu.
Než však domluvil, Amélie mu náhle skočila do řeči: "To by stačilo." "Aha," řekl. Pomyslela si, že on Ethan může mít to, co si modrý porcelán, který má necelé dva tisíce dolarů měsíčně přebytek může dovolit.
"Zastavte auto!" Amelie náhle požádala řidiče, aby zastavil, otevřela dveře a křikla na Ethana: "Proč rychle nevystoupíš z auta, když čekáš, až tě někdo pozve?" "Ne," odpověděl Ethan.
Ethanovi zhořkl koutek úst, rozpačitě otevřel dveře auta a vystoupil.
Amelie, která čekala na Paulovo auto opodál, chladně zírala na Ethana s očima plnýma opovržení: "Neměla jsem tě ráda, chudáčku? Teď se chlubíš svým bohatstvím jako někdo jiný, to je nechutné!"
"Nejsem." Ethan to nikdy nevyvrátil, dnes se prostě cítil dotčený.
Amélii to ohromilo, pak se rozzuřila.
"Co se nestalo? Vzal jsi máminy peníze a koupil jsi ten modrý porcelán?" "Ano," odpověděla. Dnes jí do práce volala Gretchen Howellová, že Ethan souhlasí s rozvodem a že peníze, které jí dal, začínají přicházet. Vždycky si o Ethanovi myslela, že je to muž s páteří, a i když ho matka penězi šikanovala, pořád stál na její straně. Ale teď svou sázku pohřbila.
"Ty peníze byly na moje účty za léčení." Ethan se Amelii nedokázal podívat do očí, ale věděl, že to, co dělá, není špatné.
"No, Ethane, jak se vůbec opovažuješ mi lhát?" "Ne," řekla. Ameliiny tváře mírně zrudly vztekem a ukázala Ethanovi na nos. "Která tvoje část onemocněla a stála sto tisíc dolarů? Dostal jsi nové srdce?"
"Aha." Ethan přikývl a tvářil se vážně.
Amelie se nemohla dočkat, až vybuchne, Ethan před ní byl úplně jiný, než si představovala, tak zvláštní, až to bylo neuvěřitelné! Natáhla ruku, aby zastavila projíždějící taxík, byla opravdu unavená, s takovými lidmi se dál zaplétala, bála se, aby se k smrti nerozzlobila.
Ethan se podíval na Amelii, která silou zavřela dveře, vzdálená postava je plná bezmoci, v srdci je také tisíc stesků.
Co udělal špatně?
Když Ethan ve tři hodiny odpoledne dorazil ke dveřím svého obchodu, uviděl kudrnatého domácího, jak se sklání a vyhazuje věci. Většina zboží už byla naskládána přede dveřmi.
"Co to děláte?" Ethan vykročil vpřed, aby zastavil domácího.
Domácí zjevně nečekala, že Ethan vyjde tak brzy, ale nedala se odbýt a trhnutím svého obézního těla se jí podařilo Ethana donutit ustoupit o několik kroků zpět.
"Proč? Takovým lidem, jako jsi ty, už nechci pronajímat, zavírám krám!" "To je v pořádku," řekla Ethan. Pronajímatel na ni rozzlobeně křičel.
Ethan byl příliš trpělivý na to, aby se s nerozumným pronajímatelem, který bez předchozího upozornění a bez jeho souhlasu vyhazoval věci z obchodu, příliš hádal.
"Obchod můžete zavřít, ale musíte vrátit zálohu, ne?" "Ne," řekl. Ethan vstoupil dovnitř a do batohu si uložil nedopalky cigaret a sáček s bílými tabákovými kuličkami.
"Vrátit mi zálohu, když někoho zabiješ v mém domě, kdo se odváží si můj dům znovu pronajmout?" Domácí měl divoké oči a byl tvrdý jako hřebíky.
Ethan chtěl ještě něco říct, když do dveří vešli dva muži.
Jeden byl muž středního věku, který ráno omdlel, a druhý byl mladík s brýlemi se zlatými obroučkami a aktovkou v ruce.
"Mladý muži, co jste zač?" Zeptal se muž středního věku.
"Je vám dobře?" Ethan poznal muže ve dveřích a pak si povzdechl: "Vyhodili mě a záloha se nevrací." "Cože?" zeptal se.
"Aha? Kvůli tomu, co se stalo dnes ráno?" Muž středního věku se zeptal mírně rozpačitě.
Ethan zavrtěl hlavou a mlčel.
"Siao Liou, jdi vyjednávat." Muž středního věku se otočil k brýlím se zlatými obroučkami vedle sebe a řekl.
"Malý Liu" se šel dohadovat s majitelem domu a okamžitě se spustil hluk.
"Kdo sakra jsi, ať tě nevidím!" ozvalo se za ním.
"Už jsem zavolal synovci, je to kapitán pořádkových sil v Havenu, jak se opovažuješ šikanovat ženu, jako jsem já? Jestli máš odvahu, budeš muset počkat!" "Cože?" zeptal se.
Malý Liu, který nevypadal dobře, zašeptal muži středního věku do ucha a ustoupil.
"Mladý muži, děkuji vám mnohokrát, tohle je vaše odměna." Muž středního věku podal Ethanovi sumu peněz a sledoval, jak domácí vyhazuje věci, zatímco se k němu blížil.
Ethan si vzal peníze a vyměnil si je s mužem středního věku: "Je to jen laskavost, když vidím, že nejste v pořádku, pokud se nebudete léčit, budete mít v budoucnu velké problémy, myslím, že jste v dětství trpěl silnou alergií."
Muž středního věku nechápavě zíral: "Mladý muž se vyzná v medicíně?" V mládí byl alergický na některé léky kvůli své neopatrnosti při užívání léků, což zanechalo kořeny jeho nemoci, o které se ostatním nikdy nezmínil.
Jeho nemoc nebyla jednodenním ani dvoudenním problémem, navštívil mnoho nemocnic, ale odborníci s ní nedokázali nic udělat a mohli se spolehnout pouze na léky, které udržovaly jeho stav.
"Trochu."
"Dá se to vyléčit?" Muž středního věku se na Ethana podíval s nadějí, a když Ethan přikývl, byl šťastný jako dítě.
Ethan mu vysvětlil, že použije čínskou medicínu s pomocí akupunktury, ale než stačil dokončit větu, na krajnici přijelo auto městské policie a za sebou táhlo zchátralou tříkolku.
"Kdo tady sakra dělá problémy?" zeptal se. Z auta vystoupili čtyři lidé v kloboucích, vedoucí vysoký muž držel cigaretu a tvářil se zuřivě.
"Druhá sestro, ti dva tě šikanovali?" Vysoký rozšlápl cigaretu a bez váhání dal Ethanovi facku.
"Sakra, ty si dovoluješ šikanovat mou druhou sestru!"

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Dva dolary za sen"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈