Mezi snídaní a tlukotem srdce

1

"Emily Parkerová, můžeš si pospíšit, nemám moc času na tebe čekat." Nathan Johnson netrpělivě seděl na pohovce se zkříženýma nohama a nepřátelským výrazem ve tváři, mrtvolně zíral na Emily, která byla zaneprázdněná v kuchyni, a chtěl říct, že holky jsou osina v zadku.

Na Emilyinu dobrou náladu jeho slova neměla vliv, a dokonce ho někteří chtěli odehnat: "Nemáš čas na mě čekat, tak jeď, to je toho, já jedu autobusem, nemám zájem jezdit tvým autem." Emily se zasmála.

Nathan mírně zúžil oči, hluboký pohled je plný hněvu, rád by viděl, Emily nakonec v čem. Ruce si strčil do kapes kalhot, vytrvale kráčel ke kuchyni a jeho oči přistály na modré krabičce s jídlem, které připravila.

"Copak škola neposkytuje jídlo? Proč mi děláš jídlo?" Zeptal se, líně se opřel o ledničku a ukázal na krabičku s obědem.

Emily mu věnovala jen letmý pohled a znechuceně opáčila: "Kdy jsem řekla, že je to pro tebe, já... to sama nesním?" Zrychlila pohyb rukou a pečlivě ukládala pečlivě připravenou snídani do tašky.

Nathan se tvářil bezvýrazně, už na ni nečekal, pak rovnou vyšel ze dveří, na rodinné auto. emily všechno sbalila, rychle zamkla dveře, nasedla do auta, zvykla si řídit strýčka Jana na pozdrav: "Strýčku Johne, ráno!"

"Dobré ráno, slečno Parkerová, jestli se o pár minut opozdíte, nemůžu vám slíbit, že dnes nepřijdete pozdě do školy." Strýček John se usmál.

Emily vždycky chodila spát, už odmalička, pokud ji z postele nenutil Nathan, bambusový kůň existence. Ale v posledních měsících se zdálo, že se zvyku být postelovým povalečem zbavila, a tak každý den vstávala v půl šesté, aby připravila snídani, a ty snídaně, jak se zdálo, nebyly k jídlu.

Oči se jí rozšířily, když odvětila: "Strýčku Johne, nedělej si ze mě legraci, poslední dobou jsem nebyla v posteli." "To je pravda," odvětila.

Strýc John se slabě usmál, Nathan vedle ní na ni upřeně hleděl a myšlenkami se vracel k snídani, kterou ráno připravila. Neuměla dělat snídaně a nebylo to tak, že by nezůstávala v posteli, ale v posledních týdnech si uvědomil, že Emily vypadá jako jiný člověk, který celý den zkoumá chutná jídla a sám si je připravuje.

Každý den vstávala brzy a nepotřebovala, aby ji hnal z postele. Dříve mu to bylo jedno, ale když dnes ráno viděl úsměv na její tváři, nemohl si pomoci a v hlavě se mu objevila myšlenka: Emily rozhodně není jednoduchá!

Zbavili se starostí základní školy a čelili výzvám střední školy, Emily měla průměrné známky a Nathan byl vždycky génius, ale jeho neochota k práci měla za následek nízké známky z každého testu. Učitelka nic neříká, protože Nathan vždycky při velkých testech vychází na jedničku.

Když přijeli do školy, Emily a Nathan vystoupili z autobusu ve stejnou dobu. Emily se otočila ke strýčkovi Johnovi a řekla "ahoj", ale jen co otočila hlavu, někoho uviděla. Okamžitě se jí rozzářily oči a nedbala na to, že za ní Nathan volá, a rozběhla se přímo k němu.
"Eric Brooks! Co děláš ve škole tak pozdě?" Vzrušeně se zeptala.

Eric, zaskočený jejím hlasitým projevem, se podíval na Emily, která byla o hlavu menší než ona, a na tváři se mu objevil jeho obvyklý mírný úsměv: "Dneska jsem šel do jiné školy hrát basketbal, takže mám trochu zpoždění."

...

2

Emily Parkerová vypadá, že si to uvědomila.

Nathan Johnson nese tašku se snídaní, která vypadá jako něco, co Emily Parkerová ještě nejedla.

Chystá se zezadu místnosti zavolat její jméno, když si uvědomí, že Emily odešla s nějakým klukem.

Párkrát o něm slyšel, ale nebyl to ten přestupující student z vedlejší třídy?

Podle toho, jak se s ním Emily bavila a smála, ho Nathan zezadu jasně viděl.

Mírně zúžil oči a pomyslel si: "Tohle je zřejmě smajlík.

Se zavrčením hodil snídani do koše.

Chyběly mu centimetry, aby ji tam hodil, ale Nathan ji vzal zpátky.

Emily takhle brzy ráno ještě nesnídala a měla takový hlad, že netrvalo dlouho a řekla, že má hlad.

Zapomeňte na to. Je to kamarádka z dětství, tak je tak hodná, že to odloží.

Emily seděla v první třídě, zatímco Grace Fosterová byla ve třetí třídě vedle. Po cestě k bráně první třídy se Emily mohla s Grace jen rozloučit.

Jen co vstoupila do dveří třídy, uslyšela silný hlas, který na ni křičel: "Emily, můžeš rychle odevzdat domácí úkol, jsi jediná, kdo ve třídě zůstal!" Emily se zvedla a řekla: "Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne!"

Netrpělivě to řekl zástupce matematické třídy a přitom si také zvedl brýle na kořeni nosu.

S palcovou hlavou a malými černými obroučkami vypadal velmi staromódně.

Emily měla z matematiky špatné výsledky a pokaždé, když opisovala z cizího domácího úkolu, byl s ní zástupce matematiky už dlouho nespokojený.

Tentokrát nevyužil příležitosti, aby jí hned řekl pár slov?

Naštěstí měla velké srdce, jinak by mu nejraději dala pěstí.

"Cože? Emily je jediná, kdo ve třídě zůstal, ještě jsem tu já.

Olivia Hayesová s krátkými hedvábnými vlasy okamžitě vynadala.

Ačkoli se matematická referentka zlobí na Emily, Olivia se zlobí i na matematickou referentku!

Matematická zástupkyně je zjevně zastrašena její "spravedlností".

Olivia sice nepochází z dobré rodiny, ale umí taekwondo, má černý pásek a je vznětlivá.

Když si s ní jen trochu pohrajete, je to jako smrt.

Zástupkyně matematiky párkrát zamumlala a vrátila se na své místo, aby si spočítala domácí úkoly.

Emily se vrátila na své místo ve stejnou dobu a připojila se k ní Olivia, její nejlepší kamarádka už od základní školy a nejlepší kamarádka na všeobecném studiu.

Ty dvě se k sobě dokonale hodily.

Emily Olivii tiše zvedla palec a vyjádřila jí tak svůj obdiv.

Zeptala se Olivie: "Počítala jsi? Já jsem včera pracovala na srdíčkových snídaních a zapomněla jsem na domácí úkol, což je co?"

Emily se právě snažila najít svůj domácí úkol z matematiky, ale uvědomila si, že vůbec netuší, co to je.

Olivia jí nadšeně řekne, co to je, a podá jí její vlastní domácí úkol: "Ne, můžeš si ho vzít, jestli ti to nevadí!"

Obě jsou si podobné a obě jsou v matematice nejlepší ve třídě.


Ale Emily to vůbec nevadilo: "Po všech těch letech mi to nevadí, od dětství jsem opisovala tvoje domácí úkoly z matematiky."

Po dokončení věty se Emily trochu obdivovala.

Jiní lidé kopírují domácí úkoly, je to změna kopírování, ale ona přímo Olivii, kopíruje víc než celý rok.

To je docela působivé.

Olivia přikývla, držela se za tváře a zeptala se: "Říkám, že ty, tam je školní šikana domácí úkoly ne kopírovat, kopírovat moje co dělat, a vy dva žijete tak blízko sebe."

Emily vykulila oči: "Myslíš, že nechci? Nevíš, kdy si ten Nathan někdy udělá domácí úkol, a kromě toho půjčovat si od něj domácí úkoly by bylo přání smrti."

Nathan je hlavní hrdina a Emilyin nejlepší kamarád, zatímco Grace Fosterová je jen Emilyina láska, tak se nenechte zmást!

3

Olivia Hayesová souhlasně přikývla s tyčinkou v puse. S Emily si v dětství moc nerozuměly, vůbec se nepodobaly dětským láskám, za které je ostatní považovali.

Nejen Emily pochybovala o svém životě, ale i Olivia Hayesová byla zmatená. Zástupkyně v hodině matematiky přistoupila k Emily, viděla, jak opisovala domácí úkol Olivie Hayesové, a s opovržením řekla: "Dvě zlobivé studentky si navzájem opisují domácí úkoly, nevím, kdo vám dal tu drzost." Emily se zasmála.

Emily to bylo jedno a dál opisovala, a Olivii Hayesové to bylo jedno, chtěla ho jen znemožnit! Hádat se s někým takovým bylo prostě ponižující. Nestáli o to, aby se hádali s malými lidmi.

Jsi pořád na konci třídy, copak nevíš, že naši třídu táhneš dolů? Jako bys byl placený za to, abys byl v naší třídě!" "To je pravda.

Emily se rozzuřila a vstala ze židle. Nebyla žádná měkkota a nebyla to osoba, kterou by bylo třeba ubíjet. Původně se s ním nechtěla hádat, ale kdo věděl, že tenhle kluk skutečně řekl, že je zaplacená za to, aby přišla.

"Ano, mám špatné známky, ale co je vám do toho? Máš plnou pusu sprostých slov, copak sis ráno nevyčistila zuby? Proč by mi jinak tvoje pusa tak smrděla? Co je špatného na tom, že jsem ve třídě? Nemůže to být tím, že jsem udělal opravdu dobré přijímací zkoušky?"

Chladně se usmála a ztěžka mu strčila do rukou dva sešity s domácími úkoly na stole. "Vezmi si je! Bah!" Poté spěšně sebrala bento v tašce s učebnicemi a vyšla ze třídy, aniž by se ohlédla.

Zástupce matematiky se tvářil tak ošklivě, že si Emily skutečně dovolila o něm takhle mluvit, a tenhle ubohý student byl tak schopný, že se nebála, že zažaluje třídní učitelku!

Z okolí se ozval výbuch smíchu, zástupce matematiky cítil, že ztratil celou tvář, a okamžitě zařval na třídu: "Smějte se, smějte se, smějte se, čemu se smějete!" Pak se vrátil na své místo, srdce plné studu.

Nathan se stále tvářil zapáchajícím obličejem a jeho oči se upíraly na zástupce matematické třídy. Daniel, který seděl vedle něj, cítil, jak teplota kolem něj prudce klesá.

"Jak to, že je... tady taková zima?" Daniel si třel paže a přemýšlel, že uprostřed léta je vlastně takhle chladný vzduch.

Podvědomě se podíval na Nathana: "Hej, Nathane, proč vypadáš tak špatně, jsi tady ... fuj, není ti dobře?" "Ne," odpověděl.

Nathan se na něj ani nepodíval, vstal a odkopl židli na stranu. Třída okamžitě ztichla.

Nathanova povaha je všem známá, vždycky byla nepředvídatelná, a tentokrát to byly ještě temnější mraky a hřmotný hluk.

Studenti se neodvážili vydat ani hlásku a upřeně na Nathana hleděli, jen když viděli, jak kráčí k místu matikáře, všem se sevřelo srdce, byli zvědaví, jestli se na matikáře chystá, že? ...

4

Je to děsivé pomyšlení a dav si nemůže pomoci, ale chvěje se.

Není divu, že Nathan Johnson byl takový, vždyť ten matematický reprezentant Jack Miller právě křičel na Emily Parkerovou a říkal o ní dost ošklivé věci, a jak se Emily, která s Nathanem vyrůstala jako kamarádka z dětství v jedněch kalhotách, mohla nechat tak urážet?

Samozřejmě, že Jack Miller sám o sobě není dobrá postava, tím, že Nathana usmrtí, není škoda. Jackovo srdce zpanikařilo než, ale navenek stále předstírá klid: "Ty ... co chceš!"

Nathan se chladně usmál, tón přes hněv: "Kdo ti dodal odvahu říkat taková slova? Jak se opovažuješ takhle mluvit o mých lidech? Ty už se v téhle škole neprosadíš?" "Ne," řekl.

Nathan je ve škole známý "velký ďábelský král". Jack polkl a tvářil se panicky:  Tohle je škola, škola tě nemůže nechat jen tak blbnout!"

Nevím, co mu dává právo mluvit, ať si dovolí říkat taková slova." Nathan se pohrdavě ušklíbl, z toho pohrdavého odfrknutí měl Jack pocit, že vidí smrt. Jak mu tenhle směšně mladý kluk, skoro stejně starý jako on, mohl nahánět takový strach? Copak se zbláznil?

Nathan se s ním nechtěl bavit, odkopl Jackův stůl, který byl posetý pracovními sešity, stranou a udeřil ho do obličeje, aniž by čekal, až něco řekne.

Jack byl omráčený a zmatený. Využil okamžiku, jako když se vypouští balonek, jako když se řekne: "Mýlím se, Emily, ten mozek, co sem přišel, musí být zaplacený, tvoje rodina je tak bohatá, možná jí dáš peníze, aby ji pustila dovnitř!"

Nathanovi se zúžily oči, rozmáchl se další ranou a pomyslel si: "Proč jsem si dřív neuvědomil, že Jack má tak velkou hubu, je to fakt otravné." Jméno hloupé dívky Emily nemohl jen tak zmínit.

Jedna rána za druhou, čistá a ostrá. Jack se však přesto nebál pokračovat v řeči: "Zdá se, že jsem měl pravdu, někdo je naštvaný a chce mě zabít. Řeknu ti, že i když je Emily tvoje kamarádka z dětství, nebojím se. Co jsem o ní říkal? Má přece hlavu plnou trávy, ne? Je tak zaostalá, že nám ve třídě dělá každý den problémy!"

Sotva ta slova vypustil z úst, dostali se s Nathanem do potyčky. Olivia, která to v místnosti nemohla vydržet, teď zuřila ještě víc.

Jack je vážně kluk, který má v hlavě problém!" Nathan se zasmál. Olivia zařvala: "Zmlať ho k smrti, jak můžeš takhle mluvit, vždyť ti to chudáci studenti zavařili, ne? V naší třídě je tolik chudých studentů, to říkáš pokaždé, to ses narodil jako génius?

Třída nejsou jen jejich dva chudí studenti, je tu spousta dalších lidí, tyhle chudé studenty Jack skoro každý den zesměšňuje, zpočátku je to netěší, časem se jim nechce dávat pozor. Mluvit s takovým člověkem je naprostá ztráta dechu.
Několik spolužáků se postavilo a začalo Jacka, který už byl v nevýhodě, pomlouvat a Nathan ho okamžitě srazil k zemi.

Nathan kopl Jacka do hrudi: "Drž kurva hubu, a jestli tě ještě jednou uslyším, jak mluvíš o Emily, tak tě vyhodím ze školy." Nathan se na Jacka podíval a řekl mu: "To je v pořádku."

Jack se už neodvážil promluvit, nečekal, že Nathanova síla bude tak silná, vůbec se mu nevyrovnal. Nemohl se Nathanovi rovnat. Nedokázal ani prosit o milost, ale vyplivl z úst plno krve.

V tu chvíli právě vešla dveřmi třídy předsedkyně třídy Sarah Reynoldsová a stala se svědkem pohledu na Jacka ležícího na zemi jako mrtvola.

5

Po křiku byl poslán na ošetřovnu. A viník, Nathan Johnson, nebyl nikde k nalezení.

...

Emily Parkerová se podívala na krabičku se svačinou v ruce, její tvář byla plná úsměvů. Hej, tohle je snídaně, kterou pečlivě připravila, nevím, jestli mu bude chutnat. Byla jsem zvědavá, jestli mu bude chutnat.

Rozběhla se ke třídě Erica Brookse a zahlédla toho úžasného chlapce. "Můžeš mi Erika zavolat?" mávla na Emily, která seděla u okna.

Dívka, která tam seděla, se na ni jen podívala a pak křikla na Erika, který si povídal s ostatními: "Eriku, někdo tě hledá!" "To je v pořádku," odpověděla Emily.

Erik uslyšel hlas, otočil hlavu a zjistil, že je to Emily, která zvedla široký úsměv a nemohla si pomoct, ale v duchu zajásala, jistě, Erik vypadal pořád stejně dobře jako dřív. Její zrak je opravdu dobrý.

Erik jí kývl, omluvil se klukovi, se kterým si právě povídal, a vyšel ze třídy. třída se okamžitě pustila do drbů a jejich pohledy se upíraly na ně.

Erikův obličej je všem jasný, od začátku školního roku dostal spoustu milostných dopisů. Tentokrát je mezi nimi další dívka, která si s Erikem zřejmě rozumí, je mezi nimi něco zvláštního? Ale tahle dívka je tak hezká, že pokud je to opravdu Erikova přítelkyně, je to jen přirozené.

Erik se na ni podíval a zeptal se: "Proč jsi tady?" "Proč?" zeptala se.

Emily hekla a vytáhla snídani, kterou měla schovanou za zády, a naplnila vzduch dráždivou vůní. "Přinesla jsem ti snídani."

"Snídala jsem tady ...." Erikovi to trochu zalichotilo.

Bezradně se podíval na Emily, Emily také znal, jeho vlastní rodiče a její rodiče pracovali ve stejné organizaci. Seznámili se právě na mámině a tátově firemním večírku. Nečekal, že s ní bude po střední škole chodit do stejné školy.

Emily obrátila kruh očí v sloup, těžko se mu dávala do rukou snídaně, kterou mu vnucovala: "Dobře, dobře, mám hlad, abych se trochu najedla, navíc jsi neříkala, že se dneska ráno hraje? Hrát fotbal je ..."

"Hej, co tady vy dva děláte!" Než domluvil, uslyšel silný hlas.

Emily a Erik se otočili, podívali se a zjistili, že je to ředitel výuky. emily se změnila tvář, bylo pozdě přemýšlet a spěšně řekla Erikovi: "Pospěš si dovnitř, já ... Já půjdu první!"

Po těchto slovech rychle utekla pryč. Ředitel pedagogického sboru není dobrý člověk, ačkoli má vypouklé břicho, v pravé ruce mu stále visí pestrobarevná taška s mobilním telefonem, přesto rychle uháněl za Emily. "Dejte mi pokoj! Co tady děláš, když už je skoro konec vyučování?"

Emily se tvářila bezradně. Ohlédla se, ale neuvědomila si, že tímhle činem do někoho vrazila. Tu druhou osobu srazila o několik kroků dozadu, a když už se chystala spadnout, ta druhá osoba se k ní natáhla, aby jí pomohla.

"Proč běžíš tak rychle, copak nevíš, kolik vážíš?" "Nevím," řekla. Ozval se známý hlas, Emily ztuhla.
Jak to, že ten hlas zní tak... povědomě? A jak to, že zní tak zadluženě? Vzhlédla a uviděla Nathanovu známou tvář. "Nathane?!"

"Stůj... stůj!" Ředitelka školy stála před ní a funěla, Emily si z toho nic nedělala a okamžitě šla za Nathanem.

Nathan se podíval na osobu, která se za ním schovávala, Emily měla ve tváři vepsanou hořkost, udělala mu ústy znamení: "Pomoz mi." "Pomoz mi," řekl.

Nathan se lehce zamračil, tahle dívka, zase dělat problémy?

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi snídaní a tlukotem srdce"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️