Nečekaná láska v přestrojení

1

"Co jsi říkal? Použil jsi mou fotku pro online vztah a teď se se mnou ten člověk chce setkat a ty mě žádáš, abych šel?"

"Nejdu."

Alex Cooper se s kartáčkem na zuby v ústech plných pěny prudce zastaví, oči dokořán, jako by měl sto chutí dupnout tlustému Brianu Smithovi do obličeje.

"Kámo, já si fakt nemůžu pomoct, lidi na mě tlačí."

Brian se vřele usmál a pokračoval v přemlouvání: "Prostě jdi, až se vrátíš, pozvu tě na večeři. Podívej se na sebe, jsi tak hezký, vědecký a technický školák, lidé tě uhánějí do fronty do cizích zemí, takový dobrý zdroj nevyužít, není to příliš ztrátové? Chci jen ochutnat chuť lásky."

"I když to, co říkáš, zní dobře, stejně nejedu."

Alex si pln opovržení promnul ústa.

"Zdravotní péče!" Tlusťoch zaťal zuby a vytáhl kousek.

"I..."

Alex zaváhal, málem si nafackoval, jak mohl v takové věci zaváhat? Rozhodně to odmítl: "Nebude!" "Nebude!" řekl.

"Nedá se vyjednávat?"

"Nedá se vyjednávat!"

"Pak není cesty ven, už jsem druhé straně řekl název školy, adresu, patro internátu a číslo pokoje. Jestli nechceš, aby lidé přišli až po škole..."

"Sakra, ty zloději psů!"

Alex zlostně pohlédl na malého tlouštíka před sebou, pár okouzlujících očí s broskvovými květy se mírně zúžil a odhalil náznak vražedného úmyslu.

"Chceš se zase nechat zmlátit?"

Brian se poškrábal na krku.

Hned nato kolej 201 vyrazila kvičení jako prase.

Po výkřiku seděl Brian nahý a rozcuchaný na posteli, držel si přikrývku a napůl si zakrýval obličej. Zuby pevně kousal do rtů, jakýsi žalostný pohled, výraz nesmírně ublížený, jako by obrovským ponížením.

Alex také není v pořádku, napůl obnažený hrudník, jasně je vidět obrys břišních svalů pod ním. V tu chvíli oba ztěžka oddechovali, jako by právě skončili.

"Ehm, je nevhodné, abych sem chodil?" "Ne," odpověděl jsem.

Nesl snídani vedoucí ubytovny Justin Lee vešel dovnitř, čtyři oči, tvář se špatným úsměvem, "brzy ráno, aby byl trochu umírněnější, mladí ale neznají cenu benzinu, starý pohled na silnici prázdné slzy."

Alex ztuhl, prohlédl si malého tlouštíka i sebe a pak spustil nářek: "Zloději psů, zničil jsi mi image!"

Brian rozčileně sklonil hlavu.

Zatímco všichni tři jedli snídani, Alex se nenuceně zeptal: "Justine, kde je šéf a ostatní?" "Nevím," odpověděl Brian.

Justin si žvýkal housku: "Charles a ostatní vzali Nathana, aby mu vyčistili vlasy, a Gao je vzal, aby honili holky." "Cože?" zeptal se.

Gao byl druhý nejstarší kluk na koleji a špatně se mu tak říkalo, dokud nepožádal ostatních pět, aby mu říkali "tati", a pak byl toho titulu ušetřen. "Jo, třetí třída, je čas najít si rande." Alex se usmál, sluníčko.

Všichni tři se na sebe usmáli.

Brian strčil do Alexe loktem: "Brácho, jak o tom přemýšlíš?" "Nevím," odpověděl.

Alex na něj přimhouřil oči, koutek úst zahnutý: "Zaplatíš za to."
Ačkoli Alex není nedostatek peněz, ale nechce utrácet peníze této nespravedlnosti, věc je malá tlustý muž způsobil, on nevychovával jeho kůže je považována za dobrou.

Brian se poplácal po vlastní tlusté hrudi: "Samozřejmě, že to ponesu já!"

"To je v pořádku."

Alex spokojeně přikývl, buchty byly dnes obzvlášť chutné.

"O čem to mluvíte?" zeptal se zmateně Justin.

"O ničem." "Mimochodem, dneska ráno a odpoledne se nevyučuje?" zeptal se Alex.

"No, dopoledne je hodina tělocviku, a pak už je konec." "A co?" zeptal se Justin. Justin přikývl.

Tělocvik byl druhou vyučovací hodinu a po snídani Brian vytáhl Alexe ze dveří.

"Brácho, koupím ti nějaké oblečení."

"Ne, já mám oblečení."

Alex mávl rukou a odmítl, tenhle malý tlouštík opravdu nemá dobrý zrak, najednou ho napadla otázka: "Jak ta holka vypadá?"

"Co?"

"Přesně ta, kterou jsi viděl na internetu."

"To je tvůj partner z online seznamky." Brian se zarazil: "Bratře Gu, jsi už několik let svobodný a tohle kyberrande tě zaručeně uspokojí." "Cože?" zeptal se.

Alexovi lehce cukl koutek úst, opravdu se mu nechtělo věnovat pozornost tomuhle tlusťochovi.

Najednou si však něco uvědomil.

Matně si vzpomínal, že tenhle tlusťoch se minulý měsíc na koleji chlubil, že se zamiloval, a také říkal, že mluvil o dvou. Všichni viděli fotky, obě velmi krásné, jemný a dojemný hlas.

Večer se tenhle tlusťoch prohodil a hráli hry, hlas sladký jako med, jednou nechal kolej pěti svobodným psům závidět do nekonečna.

Opravdu měl chuť toho šmejda uškrtit.

Teď se nad tím zamyslete, tenhle malý tlouštík, malý a tlustý, tvar je opravdu obyčejný. Nemyslel si, že je to špatný chlap, ale vyčítal mu, že se dokáže bavit se dvěma tak hezkými dívkami.

Ukázalo se, že ten chlap použil svou vlastní fotku!

"Brácho, upřímně, ta druhá holka je moc hezká, tenhle obchod je jasná věc. Jen musíš obětovat svůj sexappeal." Brian pokračoval.

Alex se zatvářil trochu nebezpečně, zaťal zuby a tváře mu mírně zaškubaly, jako by měl tendenci se přestat ovládat.

"Přítelova žena se nedá šikanovat. Bratře, můžeš být klidný, i když ti obvykle říkáme miláčku, ale to je v tvé kompetenci."

Brian si pro sebe zamumlal: "Na tvého bratra rozhodně nemám žádné nevhodné myšlenky, vždyť v té době jsem chodil ven jako ty, jestli jste opravdu spolu, okamžitě smažu jejich kontaktní údaje."

"Oni???"

Alex si všiml klíčového slova, zuby se mu zaťaly a tvář se mu opět pokryla vražedným úmyslem.

"Uh-huh."

Brian cítil, jak se mu napínají záda, a okamžitě si uvědomil, že řekl špatnou věc.

"S kolika lidmi jsi mluvil s mou fotkou?"

Alex se zeptal mrazivým hlasem a okamžitě se zdálo, že teplota kolem něj klesla o několik stupňů.

"Jeden." Brianovi se zachvěly nohy a vykřikl.

"Jedna?

Alexovy oči byly okamžitě divoké a děsivé.

"Dva."
"Dva???"

Alexovy oči se nebezpečně zalesknou, i když začne přemýšlet, jakým nástrojem se tlusťocha zbaví.

"Dobře, přiznávám, mluvil jsem o třech."

Alex nasál chladný vzduch, odolal nutkání zabít a pohřbít tělo a zaúpěl: "Bez urážky, bez urážky."

"Brácho, jsi v pořádku?" Brian se opatrně zeptal.

"Jo, jsem v pohodě! Jen si poslední dobou připadám trochu otupělý a přemýšlím, že si nabrousím nůž."

Alexovy oči byly plné vražedného úmyslu a jeho hlas byl chladný a strašidelný jako zimní vítr.

Brian stáhl krk, roztřásl se a vytáhl mobil: "Bratře, mýlím se, hned vymažu všechny jejich kontaktní údaje!"

"Řekl jsi jim všechny moje adresy?" Alex se chladně zeptal, jeho pohledná tvář byla bez výrazu.

"Aha."

"Tak jsi to smazal, co když najdou školu? Když mě označí za šmejda a zničí mi pověst, budeš za to zodpovědný ty?"

Alexovy oči se staly nebezpečnějšími.

"A co kdybych to nesmazal?" Brian vypadal, že nemá slov.

"Jak mám dělat stáž, když je smažeš a oni půjdou do školy? Běž se s těmi dvěma hned rozejít! O toho Benjamina se postarám sám, a až se rozejdeme, všechny kontaktní informace musí být smazány!" "To je v pořádku," řekl. Alex procedil skrz zaťaté zuby, oči jako ostré čepele, nenávistně tiskl Briana k umělému jezeru.

"Zkus být zdvořilejší, slyšíš?"

"Ano, ano, ano! Bratře, budu tě poslouchat!"

Brian opakovaně přikývl.

2

Po nějaké operaci se Alexovi Cooperovi konečně podařilo přidat WeChat této ženy. Je dobře, že v okruhu svých přátel zveřejnil spoustu svých pohledných fotografií, na kterých předvádí své břišní svaly a pořizuje si selfie obličeje. Zdá se, že tato žena je tak trochu nymfomanka, takže není divu, že ji Brian dokázal sbalit pomocí vlastních fotografií.

Zima: Zlato, proč jsi tak hezký? (Obdivný výraz)

Winter: (Zima) (Zlato, proč mě ignoruješ?) To už mě nemiluješ?

Winter: Chudák pohled.JPG

Alex: Rád bych, ale musím jít na hodinu, tak si s tebou promluvím po hodině.

Winter: (rozčileně) Dneska nemáš hodinu, lžeš.

Winter: Zlato, chci s tebou mluvit, chci se na tebe nalepit a políbit tě.

Zima: "Chci tě políbit. Až se potkáme, pojďme si dát něco dobrého, ano?

Alexovi se bezmocně svraštilo čelo, ta ženská je tak lepá, a tak odpověděl perfekcionisticky. Podíval se na Briana, který se tvářil zmateně, a zvedl mobil: "Alexi, rozešli jsme se." Alex se na něj podíval a řekl: "To je v pořádku.

Alex přikývl: "Vymaž všechny fotky v tvém prostoru, ani jednu." Alex se na něj podíval.

Podíval se na Brianův prostor, je to opravdu pořádný kopírák Alexe, dynamika je úplně stejná jako u něj, ještě víc ho štve, že si ten kluk otevřel malé číslo, to se nedá vydržet.

Když viděl, jak Brian váhá, Alexe začalo pálit u srdce.

Brian si zřejmě všiml Alexova vražedného pohledu a rychle řekl: "Vymazat, tohle bude vymazáno čistě!"

Koutek Alexových úst se zahihňal, pomyslel si, že půjde věci naproti, právě teď se hněv opět rozptýlil.

"V kolik se sejdete?" Při pohledu na mobilní telefon Winter poslal další zprávu, Alex si nemohl pomoct a zeptal se.

"V půl třetí, na nádraží v Novém Městě, vyzvedneš ji ty." Brian si strčil mobil do kapsy a usmál se: "Neboj, ta holka je moc hezká, roztomilá a má sladký hlas. Z fotek, které mi poslala, je taky vidět, že má docela dobré tělo, rozhodně dětský obličej s obrovským Ru. super pozitivní, jak můžeš nebýt spokojený?"

Alex si promnul ústa: "No tak, teď na síti věcí, zkrášlovací filtry plus make-up, retušování obrázku P, osm kroužků z tebe taky může udělat bohyni."

Brian se nad tím zamyslel a cítil, že je to pravda, v téhle době jsou věci na internetu jako čarodějnictví.

Podíval se na Alexe s trochou soucitu: "Jsi na to sám." "A co?" zeptal se.

"Kreténe, jsi ještě člověk?" "Ne," odpověděl Alex. V Alexových očích se opět objevila bezohlednost: "Tímhle přístupem mě jenom strkáš do ohně!" "To je v pořádku," řekl.

Brian se zamračil: "Není to tak hrozné, jestli je ošklivá, tak se prostě vrátíš, to je všechno, o zbytku jí řeknu, jo?"

Alex chvíli přemýšlel, zmohl se jen na přikývnutí, vzhlédl, nevědomky už kráčeli k Bubble Tea Shopu: "Pojď, dáme ti mléčný čaj!"

"Jasně, koupím ti jich deset!"

"Ahoj fešáku, můžu si tě přidat na WeChat?" Hned po zakoupení mléčného čaje k němu přistoupila pohledná dívka, která s horkýma očima zírala na pohledného Alexe, srdce jako jelen v hlavě.

Je tak hezký.

Alex opravdu vypadá docela hezky, mečové obočí a hvězdné oči, vysoký nos, tenké a sexy rty, trojrozměrné a silné rysy, světlá pleť, pod slunečním světlem vypadá ještě půvabněji, zejména pár hvězdných očí s broskvovými květy, svádí srdce.
"Promiňte, ale nehodí se mi to."

Dívka prohrála a odešla.

"Vypadá jako školačka." Brian se ohlédl za dívkou a uvědomil si, že ji následuje šest dalších dívek, které zjevně pobídl, aby přišly. "Pane Gu, kdybych měl váš vzhled, byl bych na moři každý den, nepoužíval bych pádlo, ale svůj pas."

"Kolik jsem jich napočítal? Deset? Ne, dvacet? Ne... Každopádně je to hodně, od začátku školního roku byl nejhezčím prvákem na zpovědnici a některé sestry ho dokonce honily do třídy. Dokonce si na seznamovací akci pro druháky vysloužil titul nejhezčího čtvrťáka. Celý tvůj život se točí kolem toho, že jsi hezký."

Alex se mírně nakrčil a klidně řekl: "Obecně mě takové věci nezajímají, láska není dětská hra, nechci být šupák, jen chci být v tomhle životě klidný a stabilní."

Brian si povzdechl, svrbění v jeho srdci bylo nesnesitelné, opravdu chtěl vyrvat Alexovi vzhled a žít rozmařilý život.

Společnost elektronického obchodu v budově neměla nouzi o peníze a Alexovo vychování bylo docela dobré. Nezneužíval rodinné peníze k tomu, aby mu něco prošlo, a rodiče ho odmalička učili, aby se držel při zemi a choval se k dívkám upřímně.

Žádné olizování, žádné chytání ryb.

Nelíbí se nelíbí, nezajímá nezajímá. Líbí se odvážně pronásledovat, rodina poskytovat podporu. A pokud se ti to nelíbí, neměl bys brát rodině peníze na balení holek.

Učení rodičů způsobilo, že se Alex stále nemá v úmyslu zamilovat.

Na světě je jen pár hezkých lidí, ale jen jedna zajímavá duše z milionu. I kdyby před ním stála školní kráska, nesmí se ho dotknout, láska se nedá vynutit.

Po hodině tělocviku si Alex oblékl jen ležérní šaty, tenisky, ne příliš formální, připravený vyrazit.

"Brácho, jsi můj vlastní bratr, nemůžeš se umýt?" "Ne," řekl jsem. Brian už od konce jídla žvatlá a žvatlá, a i když nechodí, má pocit, jako by chodil. Byl nedočkavější než Alex.

Alex si z toho nic nedělal a podíval se na Briana: "Uklidni se, vždyť k Benovi přece nejdeš, tak proč panikaříš?"

"Uh."

Brian se usmál: "Já tam nejdu, ale jsem toho součástí, a ty jsi rozhodně chlapácké dítě, když po sobě uklízíš."

"Nuda," utrousil Alex.

Utrousil dvě slova, otočil se a odešel. Už dávno otupěl vůči nálepce "muž-boh". Na střední škole ho traumatizovaly zamilované dívky, které Alexe prohlašovaly za svého boha.

Co jsou ženy zač? Nejsou o nic lepší než superhrdinové? Ne!

Na střední škole je známý jako "Tráva", je v centru pozornosti, je v záři reflektorů, dokonce chodí na záchod. Na vysoké škole je ještě víc a bratři na koleji to vědí.

Holky se do něj zbláznily až moc, dávají mu nejrůznější pochutiny a dobroty, z koleje se stal supermarket.

Teď bude brzy na internátě, ve škole se šušká, že je GAY, honí ho postupně čím dál méně lidí, Alexovi se ulevilo na srdci, pro přiznání zdi je "nejhezčí muž" věc se neobtěžoval vysvětlit.
Čím jasnější osoba, tím je to jasnější.

Všichni bratři ve třídě se na Alexe dívají jako na disciplinovaného muže a jeho osmibřišní svaly jsou toho nejlepším důkazem.

Odmalička je to fešák a už mu nevadí, že je "chlapácké dítě". I když není oblečený, je nepopiratelně bůh.

Hezký muž je hezký, ať se děje, co se děje; o ošklivém muži, pokud nemáte peníze, se dá říct, že je hezký jen tak tak.

Taková je realita.

Odpoledne se nevyučuje, s kartičkou může být ze školy venku. alex otevřel telefonní navigaci, rychle našel své auto, otevřel dveře, stativem upevnil mobilní telefon na natáčení.

Jeho auto, ani příliš drahé, ani levné, 140 000 jüanů, je obyčejné domácí auto nejvyšší třídy, modely SUV, dost místa. Jeho rodina má více než čtyři miliony dolarů sportovní auto, je jeho osmnácté narozeniny, když jeho otec poslal, ale Alex nemá rád řídit, vždy pocit, že prostor je příliš malý, některé dusí.

Dal přednost SUV s dostatkem prostoru a pohodlnou jízdou.

Pro ty, kteří jedou kolem, nenechte si ho ujít. Pokud neradi vidíte bratry a sestry, nehlásí se, prosím, milost. Pro mladého autora není snadné napsat knihu.

3

K dispozici jsou také řidičská oprávnění a řidičské průkazy.

Poslechněte si navigaci a vydejte se na novoměstské vlakové nádraží.

Mezitím si ta holka zase píše zprávy a pořád se objevují vzkazy, což Alexe Coopera nutí držet si hlavu v dlaních a přemýšlet, jestli ještě umí pořádně řídit.

Zastaví u krajnice, sundá telefon a otevře WeChat.

Zima: Zlato, ty se nezlobíš, nedělám nic špatného, abych tě rozzlobila (roztrpčeně).

Zima: (Zlobím se na tebe, že jsi naštvaná?) Zlato, nezlob se, dobře, umím zpívat, zazpívám ti, dobře?

Zima: (Zpívám) Zima: (Zpívám) Chuchu chudák.JPG

Zima: Mám více než 2 miliony fanoušků, jsem skvělá, ne?

Zima: Zima: Jsem ve vysokorychlostním vlaku a za chvíli přijedu do Nového města, zlato, dej mi pusu!

Alex odložil mobil, promnul si čelo, znovu zvedl mobil, ťukal a ťukal na displej a mazal a mazal upravenou zprávu.

Se slabým srdcem si položil telefon na klín: "Být zamilovaný se stalo technickou prací, jestli moje schopnosti nebudou dobré, bude se na mě moje přítelkyně v budoucnu dívat svrchu?"

Opravdu nevěděl, co odpovědět, najednou cítil, že mu ta dívka docela láme srdce.

Byla podvedena jinými, nemluvě o tom, ale také podvedena, aby přišla do současnosti.

Ne, on sám je také dost chudý.

Může za to Brian.

Zloděj psů!

Musíme ho donutit, aby zavolal svému otci, až se vrátíme!

Alex v duchu zakleje a na mobilu uvidí další zprávu.

Winter: Zlato, co to děláš? Vidím, že píšeš.

Alex: Jen řídím, právě jsem zastavil, jen jsem nevěděl, jak ti to říct, vlastně.

Winter: Já jsem ten, kdo tě zdržuje.

'Já tě vlastně neznám, to můj spolubydlící tě vyfotil a zamiloval se do tebe'.

Tak pokorná?

Alex si povzdechl, nemyslel si, že má měkké srdce.

Smazal upravenou zprávu a upravil novou: "Žádné zdržování, brzy tam budu, pošlu ti zprávu, až tam budu." "Ahoj," řekl.

Nádraží Nového města a stanice Vysokorychlostního vlaku byly postaveny společně, jedna vlevo a druhá vpravo, používaly stejný východ.

O deset minut později Alex vjel do města a za další dva kilometry byl na nádraží.

Dostal jsem od té dívky další zprávu.

"Jsem tady, zlato, kde jsi? (OBRÁZKY)"

Podíval jsem se na křižovatku před sebou, svítí červená.

Alex vyťukal zprávu a odpověděl: "Hned tam budu."

Mimochodem, podíval se znovu na obrázek, byl to obrovský nápis Kentucky Fried Chicken.

O deset minut později zastavilo SUV před nádražím.

Alex strčil do dveří, nasadil si průkaz masky, chladně vešel na nádraží, očima skenoval, zahlédl obrovské Kentucky Fried Chicken.

Pak uviděl menší postavu stojící před prodejnou Kentucky Fried Chicken.

Měla asi metr šedesát, na sobě bílé princeznovské šaty, malé kožené boty s bílými ponožkami a lýtka měla bílá jako lotosové kořeny. Dvě něžné ruce objímaly malou bílou medvědí panenku, obličej s maskou, ofina pod světlýma očima, třepotající se řasy, hlava svázaná dvěma culíky, s hlavou hledící doleva a doprava a nahoru a dolů nepravidelně se houpající doleva a doprava, za zády bílý medvědí batůžek.
Roztomilá, velmi roztomilá holčička.

"Tak malá?"

Alex se zamračil, jen tušil, že to není jednoduchá záležitost.

Zaskřípal zuby a zaklel: "Briane, to jsi vážně přehnal! Takhle malou holku nemůžeš ani sbalit! To už je moc."

Roztomilá loli spatřila v davu vysokého a pohledného Alexe, maska na tváři nedokázala zakrýt jeho pohlednost a temperament, jako by se oči malé holčičky upřely na nezvykle temperamentního Alexe v davu, oči se jí okamžitě rozzářily a klusala k němu, její dva culíky se pohupovaly nahoru a dolů.

Oči se jí zakřivily do půlměsíce a její roztomilý hlásek v kombinaci s překvapivými slovy Alexe okamžitě ohromil.

"Zlato, jsi tady!"

Původně vlakové nádraží je velmi přeplněné, mnoho lidí si všiml této roztomilé malé loli, tam jsou loli komplex chlapci dokonce chtějí jít požádat o wechat, ale nečekal jsem, že tato loli dokonce běžel do výšky jednoho metru osmdesát pět nebo tak, vzhled vysoký a pohledný muž před tělem.

Ale neuvědomil jsem si, že tahle loli běžela před vysokým a pohledným mužem s výškou asi 1,85 metru. Také mu tak jasným hlasem bez jakéhokoli studu říkala Miláčku.

V tu chvíli se na nádraží bez ohledu na muže a ženy, mladé a staré oči přelétly.

Alexovi lehce cukl koutek úst a v duchu pozdravil Brianovy předky, chladnou tvář: "Pojď za mnou!"

Děvčátko jako by si uvědomilo, že Alex je trochu rozzlobený, malá ústa se vyprázdnila, sklonilo hlavu a následovalo Alexe, dva krásné culíky už nejsou chytré, svěšené, zvadlé.

Její oči se však upřeně dívaly na Alexovu vysokou postavu a malá ústa byla mírně pokřivená: "Smradlavý Alex, zlý Alex, na internetu mi pořád říkají baby, baby. A teď se ke mně chováš takhle, co? Já tě svedu a pak tě nechám na holičkách a nenechám tě jít spát!" A tak se na ni podíval.

Malá mysl je aktivní.

Alexe trochu bolela hlava, bylo to trochu nedospělé.

Co teď dělat, sehnat toho Briana, aby přijel, nejdřív ji odsud odvést, pak jí zařídit nocleh a počkat do zítřka, až ji najde a pošle zpátky.

"Nastup si do auta, musím ti něco říct."

Alex o tom přemýšlel a napadlo ho, že bude lepší říct dívce pravdu, možná to pro ni bude velmi kruté, ale musí se to udělat.

"Aha." Děvčátko přešlo na druhou stranu auta, otevřelo dveře a nastoupilo, přičemž si na klín velmi slušně položilo školní tašku.

Alex uchopil volant oběma rukama a díval se před sebe.

"Zlato, kam jedeme?" Děvčátko se zeptalo.

"Ty, jak se jmenuješ?" Alex se zeptal, hlava ho bolela.

Holčička měla najednou červené a vlhké oči, jako by se v příští vteřině chystala pršet.

"Co se děje?" Alex zpanikařil a zeptal se.

Holčička se velmi rozhořčila: "Ty, ty si ani nepamatuješ, jak se jmenuju."

Alex:

Zapomněl jsem se té dívky zeptat na její jméno.

Alex nasadí vážnou tvář, podívá se na holčičku a zeptá se: "Jsi ještě nezletilá, jestli se to dozví rodiče, půjdu do vězení. Jestli to zjistí tví rodiče, půjdu do vězení. Až budeš venku, neříkej mi Zlato, ano?" "Ano," řekne.
Holčička se rozplakala.

"Co se děje?" Alex znovu zpanikařil.

Holčička vzlykla, obě oči měla zarudlé a zalité slzami: "Já jsem, já jsem dospělá. Zapomněl jsi, kolik mi je let, nebo jestli mám narozeniny, to jsi zapomněl." Alex se na ni podíval.

Aha.

Nedostatečná příprava.

Předtím, po hodině tělocviku, na něj Brian žvanil, jako by mluvil o narozeninách, věku a jménu té dívky.

Jo, kdyby Brian věděl, že je nezletilá, nikdy by ji nenechal jet do Vysokorychlostního vlaku samotnou.

Alex vytáhl kapesník a řekl: "Já, já jsem byl jenom trochu nervózní a najednou jsem zapomněl."

"Vážně?"

Holčičce okamžitě přestaly téct slzy, vzala si kapesník a otřela si jím obličej.

Alex se podíval na, trochu překvapeně, Briana posranou plechovku štěstí. Dívka vypadá docela roztomile, na sobě má lehký make-up, je velmi krásná, malý melounový obličej, malou bradu, s náznakem dětského tuku červené tváře, ale na horní straně visí dvě slzné stopy.

"Zlato, taky tě chci vidět." Malá loli lehce našpulila ústa, otřela si skvrny od slz na tváři, její malá ruka uchopila hedvábný papír, řekla agresivně.

Alex si v duchu povzdechl, sundal si masku a odhalil svou pohlednou tvář a hezkou stránku.

Dívčiny oči se okamžitě zakřivily do půlměsíce.

4

Alex Cooper s náznakem bezradnosti ve tváři vážně řekl: "Jsi opravdu dospělý? Nelži mi, jestli za mnou přijdeš nezletilý, tak se opravdu dostanu mezi vězně, jakmile se na to přijde."

Lori okamžitě přikývla, copánky se jí třásly, z malého sáčku z občanského průkazu podala Alexovi: "Jsem opravdu dospělá, nevěřte, že vidíte."

Alex si vzal její průkaz a naskenoval ho.

"Emma Johnsonová, 09. prosince 2002, průkaz 411." "Cože?" zeptala se.

Fotka byla krásně vyfocená a ukazovala ji jako roztomilou a zároveň trochu dětsky tlustou.

Alex si s úlevou oddechl, vrátil jí průkaz, zadíval se na podvyživenou postavu a překvapeně se zeptal: "Je ti skoro devatenáct, byli tvoji rodiče násilníci?"

Emma slyšela, tváře se jí vyboulily, tvrdošíjně vypínala hruď: "Vůbec ne, jen ještě nejsem vyvinutá."

Řekla, oči a rudé, ublíženě: "Zlato, vy kluci nejste všichni jako sexy sestra, nebudete mě mít rádi takhle malou a bez těla?"

Alex chtěl opravdu odpovědět "ano", ale když se podíval na Emminy červené oči, jeho slova se změnila v: "To nemůžeš říct, je normální, že se mužům líbí sexy holky, je to koneckonců jejich přirozenost. Ale já takový nejsem, je mi jedno, jak vypadá člověk, který se mi líbí, hlavně že je to ona, to se mi líbí." "To je pravda," řekl.

V tu chvíli prošla kolem auta vysoká sexy dívka v zavinovací sukni. alex se na ni náhodou podíval a uzel v krku se mu lehce svinul.

"Alexi!"

"Co?"

Alex na okamžik ztuhl, otočil hlavu a uviděl vedle sebe Emmu, jejíž tvář byla vyboulená, třešňové rty našpulené a oči jakoby hořely.

"Co se děje?" poškrábal se zmateně na hlavě.

Emma se trochu rozzlobila, ústa vypoulená, řekl: "Alexi, říkal jsi, že nejsi takový člověk, ale teď jsi zíral na zadek té krásné sestry!"

Řekl, její malý obličej a vyprázdnil dolů, trucující malá ústa, nějaký nešťastný řekl: "Jistě, muži jsou velká prasečí kopyta."

Alex se usmál a neodporoval: "Nejdřív tě vezmu na večeři a pak tě odvezu do hotelu." "Ahoj," odpověděl Alex.

Aha?

Hotel?

Emma vzhlédne a podívá se na Alexe.

"Mám něco na obličeji?" Alex ucítí v očích zkoumavý pohled, trochu se znejistí a podivně se zeptá.

"Miláčku, ty nejsi milá, ty mě odvádíš do pokoje." Alex se na ni podíval.

Ema se nakrčila a řekla: "Je pravda, že mi šmíruješ tělo, jestli ......" Tón jejího hlasu se změnil, ve tváři se okamžitě projevila stydlivost: "Zlato, jestli chceš, nejsem nemožná, ale je to poprvé. Nikdy předtím jsem to nedělala, ale je to poprvé, tak buď jemná." "Ahoj, miláčku.

Její malá očka stále kradla pohledy na Alexův boční obličej a ona si nemohla pomoct, ale složila svá bílá lýtka k sobě.

Tohle je můj muž, je tak krásný!

Na Alexově čele se objevilo několik černých vrásek: "Na co myslíš? Zrovna ti zařizuji místo k přespání, dneska večer se musím vrátit, příští týden nás čeká stáž a mezitím je třeba ještě něco zařídit." "Ahoj," odpověděl Alex.

"Cože? Ty se mnou nezůstaneš?"

Emmě se trochu sevřelo srdce, ústa se jí lehce našpulila.
"Jo, nezůstanu s tebou."

Alex zavrtěl hlavou, podíval se na placatou Emmu a podivil se, že je stejná jako bratr, že o tu světskou touhu neprosí.

"Aha!"

Emma se nadechla, třela malými ručičkami velkého bílého medvěda v náručí a dodala: "No, a co kdybychom šli dneska večer do kina, zlato, chceš jít?"

Alex se chytil za čelo a přemýšlel, jak tu holku přimět, aby se uklidnila, a pak najít příležitost, jak se přiznat.

Vidět Alex neříká, Ema má opět červené oči plné stížností: "Zlato, zklamal jsem tě. Já ...... přiznávám, s tebou na telefonu, když zvuková karta, vyfotografovaný, když P obrázek, ale to není úmyslně podvádět dobře."

"Neplač, nejsem zklamaná, jen nevím, co na to říct." "Ne," odpověděla jsem. Alex měl plné ruce práce.

"Hej hej, to je dobrý."

Ema se rychle vzpamatovala ze zarudlých očí a okamžitě byla zase šťastná a zatínala malé pěstičky.

"Alexi, nemůžeš mi utéct, mám tvé slabé místo."

Přistoupila k němu a zašeptala: "Bráško, mám v tašce bílé hedvábí a pařížský dům, ať už chceš dnes večer vidět cokoli, vezmu si to pro tebe."

Na tváři se objevila dívčí vůně, stále ještě začátečník Alex si nemohl pomoci a začervenal se: "To, nejdřív tě vezmu na jídlo."

Polkl plná ústa slin, tahle žena je mladá, ale ve svádění velmi dobrá.

Sakra, proč z toho mám špatný pocit?

Hej, hej!

Emma se stáhne, v očích má náznak mazanosti malé čarodějky a mrkne na červenajícího se Alexe s obzvlášť zářivým úsměvem.

Můj muž je takový kluk poklad.

Vytáhla mobil s bílým králičím pouzdrem, zablokovala displej velkým bílým medvědem v náručí a poslala zprávu své nejlepší kamarádce.

"Hotovo, pod mým skvělým hereckým umem bůh mužů podlehl! Abych pravdu řekla, naživo vypadá hezčí než na fotkách, které zveřejnil ve svém prostoru, ale nevím, jestli ty břišní svaly jsou pravé. Najdu si příležitost ho večer opít a ověřím si to. Hej, hej, hej (šťastný) (stydlivý). "

Dingdong.

Emma rychle zavře mobil a ukradeně se podívá na Alexe.

Uvědomila si, že se vážně soustředí na řízení, ale ruměnec z jeho tváře nezmizel.

"Tak to si musíš dávat pozor, ať nejsi bílý králík v tlamě velkého zlého vlka." Alex se na ni podíval.

"Neboj se, nemyslím si, že Alex je takový člověk." "Ne," řekl.

Emma drobným prstem ukázala na obrazovku, znamenitý drobný obličej pověšený šťastným úsměvem, krásně odpověděl: "Ještě jednou ti řeknu, že Alex má dvě slabiny, jedna je, že mě nevidí plakat, druhá je, že když jsem blízko něj, jeho tvář bude pouhým okem viditelná rychlostí červené."

"Páni, Alex se umí červenat, vážně? Takový kluk je poklad! Je tak roztomilý!"

BFF okamžitě odpověděla: "Tak co k tobě Alex cítí?"

"Myslím, že je se mnou trochu nespokojený, mluví trochu chladně a ve WeChatu mi neříká tak láskyplně jako baby (smutné)."

Emma se nakrčila, sevřela růžovou pěst a znovu odpověděla: "To je v pořádku, s těmihle dvěma malými slabostmi můžu Alexe určitě sežrat k smrti."
"Jsem si jistý, že můžeš! Zkus ho tentokrát pevně držet!"

"Určitě to vezmi! (Jdi do toho)"

"Dostaneme ho! (JÁSOT)"

"Zlato, kde budeme jíst?" Emma odložila mobil a šťastně se zeptala.

Dokud jsi se mnou, můžu tě sníst k smrti!

Hee hee!

Alex je z toho jména pořád trochu nesvůj a dívá se přímo před sebe: "Je tam jedna BBQ restaurace, která je fakt dobrá, ta, kam chodím, když jdu na večeři se spolubydlícími."

"Nápoje?" Emma se zeptala.

"Ne, neumím pít, bílé víno jsem nikdy nepila a v pivu se nevyznám." Emma se usmála. Alex se příliš nerozmýšlel, nic jiného ho nenapadlo, sám moc nepije, a pokračoval: "A dneska večer se musím vrátit a nemůžu pít, když řídím."

Alex nemá vůbec žádné srdce, je to takový prosťáček.

V Emminých krásných očích se zableskla stopa šibalství, ústa se lehce našpulila: "Tak si dejte BBQ bez pití, jak je to nesmyslné, já chci pít."

"Ty chceš pít?"

"Ehm, ano, víno je jídlo, čím víc ho vypiješ, tím jsi mladší."

"Vážně? Ty to vážně víš."

5

Prostředí restaurace je vynikající, maso je čerstvé a chutné a vše je čerstvě připravené.

Alex Cooper si objednal set menu pro dva, na chvíli se zamyslel a objednal si plechovku piva, mírně rozpačitý: "Já si objednám láhev, ty ji vypiješ, já moc pít neumím." "A co si dáš?" zeptal se.

"Dobře."

Emma Johnsonová se k tomu nenutila, ale v duchu tiše počítala, jak jeho boha přimět, aby se zhroutil. Lepší by bylo, pomyslela si, "spadnout" u hotelu, změřit délku a šířku auta a zjistit, jestli se vejde přes rozbahněnou silnici. Jak se Emma v myšlenkách toulala, nemohla si pomoct a potěšeně se usmála, když se jí oči zakřivily do půlměsíce.

Je po všem, po těch starých řidičích, i ona se stala špatnou.

Alex položil na grilovací plošinu kus masa, jeho oči s křivým úsměvem padly na Emminu tvář a překvapeně se zeptal: "Co se děje, vypadáš tak šťastně?"

"Co?" Ema se náhle vzpamatovala a na její drobné tváři se objevil plachý úsměv: "Ne, nic, jen jsem nečekala, že bude Honey tak hezký, dokonce hezčí než na fotce."

Řekla to, podepřela si ruce, držela si malou bradu, její jasné oči zamrkaly a upřeně se dívaly na Alexova krasavce.

V duchu si řekla: "Panebože, to je můj muž, sluší mu to ve všech směrech!" A pak se rozplakala.

Alex se podíval na Emmin výraz rozkvetlé broskve a v duchu si nemohl pomoci, ale povzdechl si. Chtěl sice něco říct, ale nevěděl, jak mluvit, mohl jen mlčky obracet pečené maso.

"Zlato, co je s tebou?" Ema naklonila hlavu a zeptala se s nevinnýma očima.

"Vlastně to nejsem já, s kým chodíš." "Co se děje?" zeptal se. Alex chvíli váhal a nakonec se rozhodl říct holčičce pravdu.

"Cože?"

"Je to můj spolubydlící." Při pohledu na Emminy zarudlé oči, do kterých se jí draly slzy, se Alex cítila trochu špatně a přemýšlela, jak mohla v tak mladém věku snést takový podvod.

K čertu s tebou, tlusťochu!

Držíc se zásady, že je lepší mít dlouhou bolest než krátkou, Alex zatnul zuby a všechno Emmě řekl.

Ema slyšela, koutek úst mírně našpulený, červené oči, z očí sklouzly kapky velikosti fazole, ublíženě: "Zlato, ty mě nechceš?"

Při pohledu na tak krásnou dívku chtěl Alex říct jen ne, ale zamrzl v hrdle. Obvykle byl velmi rozhodný, když šlo o flirtování s jinými dívkami, ale právě teď měl problém něco říct.

"Jsi roztomilá, proč bych tě nechtěl." Emma sklonila hlavu, svěšený culík, rukou se chytla za roh kabátu, slzy jí kapaly na zem, její pohled byl žalostný.

Alex si v duchu povzdechl, opravdu si chtěl dát facku, proč nepočká, až odejde, a pak to řekne jasně?

"Neboj se, já tě neopustím. Pojď, ochutnej to grilování, co jsem ti připravil, určitě jsi po celodenním sezení v autě unavená, nejdřív si naplň žaludek." Alex se na ni podíval a řekl jí, ať se na něj podívá.

"Uh-huh!"

Ema přikývla a postupně se jí objevil úsměv: "Zlato, jsi tak milá."

"Uh-huh."
Alex se lehce usmál, ale v srdci cítil bezmoc, teď už opravdu nemohl nic dělat, tahle dívka s ním definitivně zůstala. Měl opravdu rád dospělé dívky, ale tahle malá holčička před ním byla tak roztomilá.

Po obědě Alex odvedl Emmu zpátky k autu a nenuceně se procházel kolem: "Nevypiješ to pivo?" "Ne," odpověděl.

Po objednání vína se Emma už ani nepohnula a při odchodu ho přinesla zpátky. Přišlo mu to divné, moc o tom nepřemýšlel.

"Teď ne, počkáme na noční občerstvení." "To je v pořádku. Ema poslušně seděla na sedadle spolujezdce, na tváři měla sladký úsměv, ale v hloubi duše tajně kalkulovala, jak mužského boha "shodit".

Hej, ......

najít dobré prostředí hotelu, Alex s Emmou otevřely jednolůžkový pokoj, registrace s Emminou občanskou kartou, hlavně proto, že Alex nesnese na recepci divné oči. Emma vypadá příliš mladě, vypadá jako nezletilá.

"Ukliď si věci, vezmu tě do kina, a pak se musím vrátit do školy." Emma se usmála. Alex stál ve dveřích, očima přejížděl Emminu tvář, viděl, že nevypadá jinak, a pokračoval: "A pak se musím vrátit do školy."

Tentokrát Emma překvapivě neodmítla: "Dobře, dneska tu zůstanu sama, vrátíš se zítra?"

Emminy velké oči jiskřily očekáváním.

"Zítra mám hodně vyučování." Alex zaváhal.

"Já vím." Emma úsečně přikývla, Alex ji pohladil po hlavě a v duchu přemýšlel, jestli jsou všechny ženy tak nestálé?

Děvčátko se však už rozhodlo, dnes večer to nebude tak snadné odejít!

"Na jaký film chceš jít, koupím lístek." Před kinem Alex zastavil auto a podíval se na holčičku vedle sebe.

"Zlato, já si chci koupit lístek sama, ano?" "Ano," odpověděla. Emma se zatvářila vyčkávavě.

Alex, ovlivněný Emminým dychtivým pohledem, jemně kývl hlavou. Po vstupu do divadla však začal litovat, že Emma koupila dvě párová místa.

Párová sedadla jsou zřízena v poslední řadě kina, dvě sedadla dohromady jsou velmi vhodná pro intimní pohyby, uprostřed není žádná opěrka, velmi vhodná pro páry.

"Jdu si pro něco ven." Emma se jen na necelou minutu posadila, pak přistoupila k Alexovu uchu a zašeptala, jako by jím pronikl teplý dech.

Alex zrudl a dokonce se mu začal tajit dech. S úlevou, že je konečně pryč, a jeho napjaté tělo se tím uvolnilo, vytáhl mobil.

"Bratře Čene, jak to šlo, sundal jsi to!" Velký Brian poslal zprávu.

Alexovi se sevřelo srdce: Mám pocit, že mě úplně sejme, tahle malá holka, opravdu příliš chytrá!

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Nečekaná láska v přestrojení"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️