Kapitola 1
**Název: Moje posedlá, tragická láska** Adelaide Stoneová stála před dveřmi jednotky 2B na West River Lane 72 a znovu si ověřovala adresu na zmuchlaném dopise v ruce. Vybledlé čmáranice modrým inkoustem byly nezaměnitelné - bylo to správné místo. Byl to dům Benedicta Hawthorna, přítele ze střední školy, na kterého lady Stoneová naléhala, aby se s ním znovu setkala. Po letech odloučení se na tuto návštěvu připravila, rozhodnutá poděkovat mu za to, jak kdysi pomohl její matce. V sedmadvaceti letech bylo načase odložit zášť z mládí a chovat se jako dospělá. Ale když se její ruka vznášela nad zrezivělým zvonkem, dveře se prudce otevřely. Ven se vypotácel muž středního věku, bílou košili měl důkladně potřísněnou potem, manžety potřísněné špínou a tenisky na nohou jako by se nehodily k ničemu jinému, co měl na sobě. Zevnitř se vznášel ochablý hlas: "Nebeská bytost nemůže rozluštit osud napsaný o půlnoci. Životní cesta může být hladká nebo drsná, ale všechno je to osud - jen štěstí, jen štěstí, osud, ach, osud... Muž si hluku zevnitř nevšímal, pohlédl na Adelaide a zavrtěl hlavou. "Není moc dobrý ve čtení osudů. Věštby? Kdy to Benedikt začal dělat? Adelaide překvapeně zamrkala. Podařilo se jí zdvořile kývnout na muže středního věku a nabídnout mu upjatý úsměv. Měla slušné vzdělání a patřila do světa, který měl k mystice daleko. Zavři dveře a vynes koš, když už jsi v tom,' ozval se znovu hlas zevnitř. Muž se podíval na pytle s odpadky nedbale naskládané na chodbě a narůstala v něm frustrace, když do jednoho z nich rychle kopl a převrhl ho. Z něj se vysypaly různobarevné zbytky, až Adelaide naskočila husí kůže. Adelaide cítila, jak její odhodlání ochabuje. Byly to roky, co Benedikta viděla; nebyla si jistá, jaký člověk se z něj stal. Ale matčino napomenutí, aby si přinesla ten malý talisman, snad jako talisman pro uzdravení, se jí ozývalo v mysli a hnalo ji kupředu. Pamatovala si Benedikta jako vyhlášeného sportovce, samá energie a bujnost, poskakujícího kolem maturity ve sportovním úboru, plného života. Co dělal teď? Provozoval pohřební ústav a věnoval se věštění? Zmocnil se jí strach, sžíravá úzkost z konfrontace s mužem, který ve svých sedmadvaceti letech jako by ztělesňoval spíš podstatu zestárlého mudrce než spolužáka, kterého kdysi obdivovala. Někdy mohla smrt jednoho snu způsobit větší utrpení než zhroucení celých světů.
Kapitola 2
"Věštění se provádí jen jednou měsíčně. Přijďte příští měsíc. Adelaide Stoneová tam stála se skloněnou hlavou, ponořená do myšlenek, když uslyšela hlas přicházející zevnitř malého prostoru. Polekaně vzhlédla. Osoba před ní byla drsná, měla neupravené vousy a mírně kulhala na levou nohu. Byl bosý, prsty pevně svíraly podlahu a zvýrazňovaly viditelné žíly na nártu. Byl to nepopiratelně Benedict Hawthorne, známý svým zvykem chodit bos a způsobem, jakým při nervozitě svíral zem. Díkybohu měl na sobě ležérní tepláky, a ne nějaký čarodějný mudrlantský úbor, jak si absurdně představovala. A co bylo nejdůležitější, ten obličej byl stále stejně nápadně okouzlující jako dřív. Adelaide si pomyslela - vybledlá krása. Zdálo se, že u starších mužů je tento druh rozcuchaného, zádumčivého vzhledu na vzestupu. "Co tady děláš? Benedikt pronesl, když ji poznal, rychle se otočil a rozpačitě zamířil k jídelnímu stolu, kde ztěžka dopadl na židli. Adelaide chvíli stála jako přimražená, pak za sebou zavřela kovové dveře a následovala ho dovnitř. "Posílá mě máma. Co tvoje noha?" zeptala se tiše, její hlas sotva přesahoval šepot. Situace byla lepší, než čekala. Přeskočili zbytečné zdvořilosti a společenské zdvořilosti. Benedikt zvedl průhlednou sklenici a napil se vody, než odpověděl: "Je to v pořádku, vede se mi dobře. "Do Stonemere se vracím každý rok. Adelaide pocítila zvláštní potřebu se s ním o to podělit. Věděla, že jeho noha na tom stále není nejlépe, že se pohybově nevyrovná ostatním lidem. Slíbil jí, že bude chodit na stejnou školu na jejich zkoušky, ale nikdy ten slib nesplnil. Od té doby měla pocit, že se jí Benedikt vyhýbá, pokaždé, když ho oslovila, nikdy nebyl k dispozici nebo měl vždy připravenou výmluvu. Nakonec své kontaktní údaje změnil úplně. 'Je hezké občas navštívit domov,' řekl tiše. 'Přišel jsem tě najít.' Adelaide byla rozzlobená a frustrovaná; jak mohl dobrodinec jen tak beze stopy zmizet? Benedikt se na několik vteřin odmlčel, zjevně ztracený v myšlenkách. Několikrát otevřel ústa, než konečně promluvil: "Jak se daří tobě a Isabelle Greenové? Isabelle Greenová - třetí z jejich trojice, která skončila na stejné univerzitě jako Adelaide a později po promoci nastoupila do Domu uzdravování. "Jak se nám může dařit? Vyrůstaly jsme ve stejných hloupých šatech,' odpověděla Adelaide podrážděně. Už na střední škole dala jasně najevo, že romantický vztah s Isabelle Greenovou nepřipadá v úvahu. Teprve tehdy se na ni Benedict soustředěně podíval. Navenek se příliš nezměnila, stále byla vyrovnaná, i když její řeč se teď rychle rozléhala. 'Jste vdaná? Když pracuješ v Léčebném domě, je snadné si někoho najít,' zeptal se a jeho tón prokládala zvědavost. 'Nejsem vdaná a ani nechci,' odsekla Adelaide a její tón byl ostrý. Jako uzavřený introvert jako on měla manželství sotva na pořadu dne. 'Přišla jsem tě najít z nějakého důvodu. Moje máma je v nemocnici v Léčebném domě. Kdy ji můžeš navštívit? Chce tě vidět.
Kapitola 3
"Není lady Stoneové dobře? Benedict Hawthorne se zeptal a jeho hlas zněl klidně, přesto s obavami. "Má nádor a podstupuje chemoterapii," odpověděla Adelaide Stoneová a její tón při řeči poklesl. "A vy? Opravdu jste byla celé ty roky sama? 'Jo, už jsem si na to zvykl,' řekl s náznakem rezignace. Benedict Hawthorne byl jedním z mála outsiderů ve Stonemere, vyrostl v sousedství poté, co přišel o rodiče při autonehodě. Zanechali mu starý dům. Tehdy byl ještě středoškolák, který bydlel vedle Stounů. Lady Stoneová se nad ním slitovala a často mu posílala porce navíc, kdykoli vařila. Za deštivých dnů sdílel pokoj s Adelaide. 'Slyšela jsem od mámy, že jsi po prvním ročníku odešel z vysoké školy,' řekla Adelaide a v hlavě jí vířilo tisíc otázek. Za těch osm let, co byli od sebe, ji zajímalo, co se s tím kdysi nadějným geniálním chlapcem stalo. Jak to, že skončil sám, zahalený tajemstvím jako pohřební ústav, kde se vyprávějí osudy? "Jo," bylo jediné, co jí nabídl. 'Slyšel jsem od sestry Margaret, že obchody u vás, v Benediktově emporiu, jsou přinejlepším průměrné a ten starý slepec Vrba odvedle vám často krade zákazníky.' Každou zprávu o Benedictovi Adelaide v průběhu let aktivně vyhledávala. 'Jo,' zopakoval monotónní odpověď, jako by ho to tlachání nemohlo zajímat. Zdálo se, že ho nic nedokáže vyvést z míry. 'To je všechno, co plánuješ dělat do konce života?' naléhala. 'Jo,' odpověděl a znělo to mírně otráveně. Adelaide cítila, jak v ní bublá frustrace. Zvýšila hlas a odvětila: "Benedicte Hawthorne, nemáš srdce. Zaskočený muž několikrát zamrkal, než odpověděl: "Nemám moc schopností. Vydělal jsem si nějaké peníze příležitostnými pracemi, otevřel jsem si Benediktovo emporium a upřímně řečeno, jsem s tím spokojený. "A jak chceš potkat někoho, koho si vezmeš?" vypálila a její tón byl ostřejší. Mírně se zasmál, v hlase měl patrné sebemrskačství. 'Co by dívka chtěla po chlapovi, jako jsem já? Mám problém s nohou a nemám pořádnou práci, většina lidí by se na mě ani nepodívala. "Líbí se ti někdo? Adelaide se odvážila zeptat, srdce jí úzkostlivě bušilo. "Ano," odpověděl. Adelaide cítila, jak se jí svírá srdce. Celou dobu měl někoho rád, ale kvůli stavu nohy si myslel, že je nehodný. Ta myšlenka ztlumila její radost a vzala jim vítr z plachet. Dlouhých deset let v sobě chovala tajnou zamilovanost do Benedicta. Její srdce se tlouklo od chvíle, kdy se rozhodl nepodat si přihlášku na stejnou střední školu. Měla pocit, že ji zradil, že tíhu své lásky k někomu jinému nese daleko, ztracený v tichu. --- Když Adelaide odešla, popadla pytel s odpadky a hodila ho do popelnice. Teprve potom si uvědomila, že ho měla pozvat na večeři. Stále ještě se vztekala, její emoce byly zmatené, chvíli přemýšlela, než vytočila jeho číslo. K jejímu překvapení, když ho pozvala na večeři, rázně odmítl. "Mám tři buchty, které jsem koupil dnes ráno a ještě jsem je nedojedl. Není třeba utrácet za večeři. Nešlo o žádné utrácení; ani mu nenavrhla, aby zaplatil. Připadalo jí to od něj skutečně chladné. "Dobře, fajn. Přijď pozítří navštívit mou mámu do Domu uzdravování a dej mi vědět, jestli přijdeš. 'Jasně,' odpověděl, a když hovor skončil, vyskočil na jednu nohu k oknu a zahlédl Adelaide, jak se zdržuje u popelnice a je ztracená v myšlenkách.
Kapitola 4
Adelaide Stoneová si nemohla pomoct, ale zajímalo ji, čím Benedicta Hawthorna rozčílil. Ještě na střední škole byli blízcí přátelé, ale od té doby, co si Benedict poranil nohu, se jeho osobnost změnila. Bylo možné, že by ho teď Benedict nenáviděl? Svým způsobem to dávalo smysl. Nebýt toho zranění, Benediktův život by se pravděpodobně ubíral hladší cestou. Pro Adelaide vypadal Benedikt stále stejně jako vždycky - jeho pohledná tvář v Adelaide nadále vyvolávala pocity, kterých se nedokázala zcela zbavit. Ale na druhou stranu se Adelaide cítila provinile. Choval se k Benedictovi jako k bratrovi a přitom tajně pěstoval ambice, které měly k bratrství daleko. Někdy Adelaide pociťoval k sobě samému odpor. Koneckonců to byl právě Benedict, kdo zachránil život jeho matce, a byl jeho nejlepším přítelem už od školních let. Adelaide už nedokázal přesně určit okamžik, kdy si uvědomil, že k Benediktovi něco cítí. V době, kdy mu to bylo jasné, už byla jeho mysl zapletená do znepokojivých fantazií poháněných surovým instinktem. Adelaide vynikal ve skrývání svých tužeb. Po celé tři roky jejich studia na střední škole své city nejen maskoval, ale dokonce se snažil sblížit s Isabelle Greenovou, čímž u všech na kamenné akademii včetně Benedicta vyvolával dojem, že se do ní zamiloval. Tehdy se všichni tři procházeli společně, a zatímco si Adelaide a Isabelle všichni dobírali jako pár, Benedict pohrdavě svraštil čelo, jako by mu takové pomluvy připadaly banální a únavné. Adelaide dokonce chvíli spekulovala, že Benedict možná sám k Isabelle něco cítí. Když o něj tedy Isabelle nenápadně projevila zájem, Adelaide to spěchala Benediktovi říct a předstírala nonšalanci, když ji žádal o radu. Benedikt odpověděl neomaleně: "Jestli se ti líbí, jdi do toho, jestli ne, nenechávej ji na holičkách. Poté si Adelaide záměrně udržoval od Isabelle odstup. Osud tomu chtěl, že skončili na stejné vysoké škole. Tu konkrétní noc neměla mít Adelaide službu. Přesto se kvůli pacientovi v jeho péči, z jehož operační rány vytékala krev, vrátil do Léčebny, aby situaci vyřešil. Přitom se přistihl, že téměř půl hodiny zírá na fotografii, na níž je s Benediktem v zásuvce svého stolu. Díval se na fotku a cítil hluboce zakořeněné štěstí, zejména proto, že Benedicta viděl právě ten den. Zdálo se, že všechno směřuje k lepší budoucnosti, včetně matčiny úspěšné operace, která znamenala, že jí na tomto světě zbývá víc času. Náhle ho hlasy stážistů shromážděných na chodbě vrátily zpět do reality a on spěšně strčil fotografii do kapsy. "Doktore Flinte, jste ještě tady?" zeptal se zdvořile jeden ze stážistů, překvapený, že ho stále vidí v kanceláři.
Kapitola 5
"Má dnes večer službu stařec Willow? Můžete ho požádat, aby dohlédl na lůžko číslo šest? Díky! Adelaide Stoneová vstala a zamířila do šatny. Jen co vyšla z kanceláře, zaslechla, jak jeden ze stážistů mumlá ke svému nadřízenému: "Doktor Flint je tak hezký a pořád svobodný. No tak, Isabelle, jdi do toho! 'To se nestane! Doktor Flint o takové věci nemá zájem, haha!" Stážistka se zasmála. Ale pravda byla taková, že Adelaide Stoneové nechyběly světské touhy, jen měla pár tajemství, kterým bylo trochu těžké čelit. Adelaide snila - živě. Představovala si Benedicta Hawthorna, jak se koupe ve své levandulové lázni, průsvitné sklo se mlží a rozmazává obrysy jeho těla. Právě tato mlhavá krása rozněcovala její představivost. Pak se dveře otevřely. Objevil se Benedict v jednoduchém aldrickém spodním prádle, tmavě tmavé námořnické prádlo bylo nasáklé a přiléhalo k němu, živě zvýrazňovalo každý rys. Z jeho vlasů kapala voda, která se rozstřikovala na podlahu, na prsty u nohou a neklidně rozbušila Adelaidino srdce. V jejím snu byl Benedikt nezraněný; přešel k Adelaidině jednolůžku, posadil se na okraj a čekal, až zaregistruje, co se děje. Zarazilo ji, když si uvědomila, že si svlékl spodní prádlo, vlasy už měl suché, a svalil se do postele vedle ní. Kovový rám postele zavrzal pod vahou dvou statných mladých lidí, kteří se snažili uprostřed svých divokých pohybů pevně držet. Benedikt byl překvapivě hrubý - něco, co si s ním Adelaide nikdy nespojovala. Přesto jí tato syrová energie připadala podbarvená něhou, jakousi drsností, která byla vzrušující. Adelaide se s trhnutím probudila a zaplavilo ji zklamání, když poznala, že vášnivý románek není nic jiného než sen. Když se však otočila, odhrnula peřinu a pohlédla na prostěradlo, došlo jí to. Příliš dlouho se držela zpátky. Ten sen jí připadal tak skutečný, až se začervenala - dokazoval, že její myšlenky na Benedicta byly mnohem nekonvenčnější, než by si chtěla připustit. Ale na druhou stranu, bylo v sedmadvaceti letech tak divné mít touhy? Benedict Hawthorne byl skutečně ztělesněná touha. Jako věčný plamínek sliboval, že rozzáří stíny života a nabídne jen záblesk naděje. Adelaide neměla čas zdržovat se myšlenkami; po úklidu zamířila do Léčebného domu. Při střídání směn se ztratila ve svých snech a ředitel ji přistihl, jak sní a komentuje její roztržitost. Během polední přestávky navštívila matku ve čtvrtém patře. Sotva se posadila a vyměnila si zdvořilostní pozdravy, Ella se najednou zeptala: "Kdy za mnou přivedeš Benedicta?". Když to Adelaide uslyšela, zaskočilo ji to. Už roky se s Benedictem nestýkala, tak proč se o něj její máma najednou tak zajímala? 'Neříkala jsi předtím, že je bezcitný? A teď ho chceš vidět? Adelaide se zeptala a její tón zabarvil zmatek. 'Ať už je bezcitný, nebo ne, pořád je to ten, kdo mi zachránil život,' povzdechla si Ella po krátké odmlce. 'Upřímně řečeno, je mi mladého Zhanga líto. V jeho věku utrpět takové zranění muselo poškodit jeho ducha. Měla jsem mu tenkrát věnovat víc pozornosti, zvlášť když jsem se soustředila jen na tvé přihlášky na vysokou školu.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi přáteli a nevyslovenými sny"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️