Deštivé dny v Summerdale

1

Počasí v Summerdale bylo nevyzpytatelné a střídalo se s nádherným slunečním svitem v poledne s lijákem při západu slunce.

Po večeři se Cedric Hawthorne nabídl, že Elenu Whitfordovou odveze domů. Náhlý naléhavý telefonát ho však donutil změnit plány.

"Promiň, Eleno," řekl a spěšně jí odepnul bezpečnostní pás. 'Thornovo auto se dostalo do potíží a já tam musím jet.'

Elena přikývla a pochopila. "Vyřeš to a zavolej mu.

"Zavolám. Než vystoupil z auta, položil jí na klín deštník.

Elena uchopila deštník a tašku a chystala se otevřít dveře auta, když ucítila silný stisk na zápěstí. Instinktivně se otočila a ucítila, jak jí na čele přistál teplý, něžný polibek. Byl to Vernon, něžný a upřímný.

"Buď v bezpečí," zašeptal.

Zvuk deště ji izoloval od městského šumu a vytvořil kolem ní klidnou bublinu.

Elena pomalu kráčela podél silnice, když dav začal řídnout a jen občas kolem projelo nějaké vozidlo. Kapky deště jí cákaly na rubínově červené boty, ale ona si toho blaženě nevšímala, ztracená v myšlenkách.

Stála pod deštníkem, dívala se na deštěm zmáčené město a zvažovala svůj další krok. Když zvažovala, že si zavolá taxi, upoutal její pozornost náhlý hluk - lijákem se nesly prudké výkřiky a zvuky rvačky.

Zvědavost ji přiměla zaváhat, mírně zvedla deštník a zahleděla se do Úzké uličky po své pravici. Zdálo se, že se ve stínech něco šustne; i když bylo světlo slabé, dokázala rozeznat několik pohybujících se postav.

Zkontrolovala hodinky: bylo teprve půl sedmé večer - trochu brzy na to, aby se vrátila a vyhnula se tomu, že ji Cedrik nedoprovodí.

To pomyšlení v ní vyvolalo vzrušení, pohřbenou touhu, která se dožadovala akce. Elena bez přemýšlení vykročila do Úzké uličky, aby měla lepší výhled.

Brzy se ocitla v chaotické scéně před sebou - asi tucet chlapců ve školních uniformách obklopoval muže oblečeného do výrazně odlišných šatů a zasypával ho ranami. Nadávky a obscénnosti, které slyšela předtím, teď přicházely od těchto chlapců, zjevně plných chvály.

Muž se pod jejich útokem vzpíral a pokoušel se zvednout, jenže dostal brutální kopanec, který ho poslal zpátky k zemi.

Elena zavrtěla hlavou a nemohla si pomoct, ale tiše se ušklíbla; dnešní děti jsou bezohledné, bijí ty méně šťastné!

Vnitřně bojovala se svými instinkty a přemýšlela, zda zavolat o pomoc - myšlenka, která ji přiměla zaváhat.

Někteří z chlapců se na ni podívali, všimli si její přítomnosti a na okamžik ztuhli. Elena nevěděla, že její elegantní deštník Little Peacock a odhalené štíhlé nohy pod sukní přitahují všechny pohledy, takže uprostřed deště působila téměř étericky - samotný obraz anděla sestoupivšího do chaotického pekla.

Přistižena v okamžiku strnulého očního kontaktu s chlapci nevinně zamrkala a předstírala nevinnost, když se chystala projít, když náhle muž na zemi popadl jednoho z chlapců za nohu a s přívalem adrenalinu se vymrštil zpět na nohy.
Stoly se dramaticky obrátily; muž se z oběti proměnil v bojový stroj, který rozdával přesné údery.

Během několika okamžiků leželi chlapci v uniformách roztroušeni na zemi, sténali bolestí a jejich statečnost byla narušena.

Elena šokovaně otevřela ústa, překvapená náhlou změnou.

Pak se mužův pohled upřel na její - jeho ostré oči prořízly déšť a zasáhly ji jako led.

Jak se kapky kaskádovitě snášely dolů, Elena si konečně prohlédla celou mužovu postavu a odhalila složitost konfrontace, která se před ní právě odehrála.

2

Déšť se lil a promáčel mladého muže stojícího před ní. Alaric Thorne, zhruba v jejím věku, měl rozcuchané vlasy přilepené k čelu a po tváři mu stékaly karmínové kapky splývající s deštěm. Navzdory rozcuchanému vzhledu v něm byla nepopiratelná divokost, kterou bylo těžké přehlédnout.

Jeho vypracovaná tvář nesla nápadné rysy; husté obočí se klenulo nad temnýma, pronikavýma očima, které byly hluboké jako inkoust. Vysoký nos mu dodával divoký výraz, zatímco tenké rty tvořily pevnou linku a prozrazovaly chladnou intenzitu. Jeho košile byla mírně potrhaná, knoflíky šikmo rozepnuté, což odhalovalo vypnuté, sluncem políbené klíční kosti a hruď pod nimi.

Náhle se odkopl přes louži a sebevědomě vykročil směrem k ní. Eleně Whitfordové se rozbušilo srdce a přimělo ji o krok ustoupit. Myslel si snad, že je s výtržníky, s nimiž se obvykle stýkal, a přišel ji konfrontovat? Nebo ji snad chtěl umlčet, protože ho viděla v tak nelichotivém světle?

Zachycená ve spleti myšlenek, jak nejlépe situaci zažehnat, se lekla, když se Alaric postavil před ni a jeho přítomnost ovládla prostor mezi nimi. Chřípí jí naplnila mísící se vůně deště a slabý nádech tabáku a ona vzhlédla, aby se setkala s jeho pohledem. Tyčil se nad ní a jeho atletická postava na ni téměř vrhala stín.

Setřel si déšť z tváře, vytáhl z kapsy krabičku cigaret a nenuceně si jednu vsunul mezi rty. "Hele, můžeš si zapálit?

Jeho hlas byl tichý a chladný, s melodickým podtónem, ze kterého jí přeběhl mráz po zádech.

Elena zaklonila hlavu, překvapená otázkou. "Proč myslíš, že mám zapalovač? Vždyť jsem jen křehká holčička,' pomyslela si.

Alaric si všiml trapnosti okamžiku, lehce se usmál, když si vyňal cigaretu z úst a strčil ji zpátky do kapsy.

Pak ale téměř instinktivně zahlédla svůj jasně modrý zapalovač a podala mu ho.

Překvapeně se na ni podíval, než si ho vzal. "Díky."

"Nemluv o tom," odpověděla a cítila se o něco lépe.

Když ho sledovala, jak se snaží zapálit si teď už promočenou cigaretu a lehce tápe, jak se ji snaží ochránit před deštěm, nemohla si pomoct, ale musela se zasmát jeho tvrdohlavému obrazu - jeho odhodlání bylo obdivuhodné, i když trochu pošetilé.

Když si Elena po letech na tu scénu vzpomněla, smála se a ptala se Alarica, jak ho vůbec mohlo napadnout, že je dobrý nápad zkoušet kouřit v dešti.

S jejich společným smíchem ve vzduchu Alaric zvedl bradu a vrhl na ni podrážděný pohled, jeho dlouhé nohy se posunuly od deště, když se naklonil blíž, aby chránil plamen před lijákem. 'Věř mi, že jakmile jsem tě uviděl, věděl jsem, že musím najít téma, abych prolomil ledy,' odpověděl a jeho hlas klesl do šepotu.

Elena však v tu chvíli nevnímala myšlenky, které mu vířily hlavou; místo toho prostě viděla někoho, kdo by mohl potřebovat zachránit sám před sebou.

Její chichotání plně upoutalo jeho pozornost a on se uvolnil, na okamžik odveden od svého poslání.
"Opatrně, mohla bys na mě moc tlačit," zažertoval napůl a oči se mu mírně zúžily, když s nelibostí zachytil její veselí.

Zrovna když jí hlavou problesklo rychlé varování před zlomyslností, která se mihla v jeho pohledu, sáhla do tašky pro další krabičku cigaret a s hravým nadhledem mu ji podala.

'Použij tyhle, třeba se ti lépe zapálí,' pobídla ho v naději, že tím naláká jeho zlomyslného ducha.

Prémiová značka se překvapivě dobře snoubila s uhlazeností její značkové kabelky, takže v jeho drsných rukou působily nápadně luxusně.

Na okamžik zaváhal a vzal si balíček, když se podíval nad sebe. 'Jsi ďábel. Chceš, abych se ještě trochu ztrapnil?

S hravým úsměvem, který se jí vytvořil na rtech, naklonila deštník výš. 'Takhle si konečně můžeš zapálit cigaretu, aniž by ti déšť zhatil plány,' zavtipkovala a z očí jí vyzařovalo teplo.

Alaric se uchechtl a vykročil zpod dešťové přeháňky směrem ke vchodu do uličky. Déšť se dál snášel, když ho následovala, a jejich škádlení jim poskytovalo společný štít proti chmurnému počasí a dodávalo jim odvahu k mladickému vzdoru vůči okolí.

Když došli k obchodu se smíšeným zbožím na okraji úzké uličky, Alaric si koupil krabičku cigaret a zapalovač a jeho dřívější rozpaky se rychle rozplynuly.

Déšť se rozpršelo, ale na tu chvíli si ti dva našli uprostřed bouře krátké světlé místo, skryté před světem.

3

Stál u vchodu se skloněnou hlavou, mezi palcem a ukazováčkem držel cigaretu, zhluboka potáhl a pak pomalu vydechl kroužky kouře. V tlumeném světle si Elena Whitfordová všimla jeho dlouhých elegantních prstů a na krátký okamžik se cítila dezorientovaná. Jeho ruce byly nápadně krásné, vůbec si nezadaly s rukama profesionálních modelů. Dokonce i způsob, jakým kouřil, byl podmanivý, navzdory modřinám, které mu hyzdily obličej.

Poslední člověk, u kterého jí kouření připadalo takhle hezké, byl Cedric Hawthorne, i když jeho závislost byla mírná.

Když konečně dokouřil, vzpomněl si na její přítomnost.

Odhodil nedopalek do nedalekého odpadkového koše a zeptal se: "Nemáš namířeno domů?"

Elena se vrátila do reality a pod nosem zaklela. Rychlým pohledem na telefon zjistila, že už je dávno po konci vyučování.

Spěšně se rozloučila a vyrazila do temné deštivé noci. Najednou ji napadla myšlenka - rána na jeho čele. Řídila se myšlenkou, že přijít o minutu později už je pozdě, otočila se zpátky k obchodu s potřebami a za chlapcova udiveného pohledu si vzala několik světle modrých náplastí a vložila mu je do dlaně.

"Tvoje zranění nevypadají dobře. Zatím použij jen tyhle."

Po improvizované první pomoci se Elena ocitla doma o půl hodiny později, než čekala.

Uvnitř Whitfordova sídla se na ni její otec Victor Whitford zadíval a zúžil oči, když si všiml jejích deštěm promočených šatů a bot. Jeho výraz ještě více potemněl.

"Proč jsi doma tak pozdě? Copak tě Hawthorne neodvezl?" "Ne," odpověděl.

"Ach, Serena Hawthornová měla malou nehodu. Šel jí pomoct," odpověděla Elena a snažila se znít co nejnevinněji.

Zdálo se, že to Viktor přijal a jeho podezření se vytratilo. "Ujistěte se, že Hawthorna kontrolujete častěji, je to přece jeho mladší sestra."

"Jo, já vím."

Elena si přezula boty a vynesla tašku po točitém schodišti nahoru. Když došla do druhého patra, uslyšela, jak si Victor v salonu srdečně povídá s Ezrou Whitfordem a předvádí scénku obdivu Hawthornovy rodiny.

Elena si už dávno zvykla na to, že Viktor dává Ezrovi přednost před ní. Někdy nedokázala pochopit, jak v dnešní době mohou stále přetrvávat tak archaické názory na pohlaví. Když ji neměl rád, proč se obtěžoval přivést ji na svět?

Po sprše Elena otevřela tašku, vytáhla z ní domácí úkoly a rozložila si papíry po stole, aby se je mohla učit. Vtom se ozval telefonát Cedrica Hawthorna.

"Co to děláš?" Cedrikův hlas byl tichý, ale nesl v sobě podtón únavy, který Elena nemohla ignorovat.

"Jen se učím. Jak se má Serena?" odpověděla.

"Už je jí dobře. Už to napravila. Říkala jsem jí, aby neřídila, ale poslechla? Samozřejmě že ne. Teď se jí stala nehoda a najednou si vzpomněla na svého drahého bratra Leifa." "A co?" zeptala se.

Cedrik si nemohl pomoct, ale zabručel.

Elena se ušklíbla. "Chceš říct, že tvoje hodnota přichází v úvahu, jen když se dostane do potíží?
Cedric a Serena byli bratrská dvojčata, Cedric přišel na svět o několik hodin dříve. Proto na něj Serena často cítila zášť. Jejich sourozenecké vztahy se mohly zvrhnout v něco, co připomínalo bitevní pole.

"Dost už o ní. Thorne, zítra mám povinnosti ve studentské radě, takže tě po škole nemůžu vyzvednout. Ať tě místo toho odveze strejda."

"Dobře, chápu."

Ještě několik minut si povídali, mluvil především Cedrik a Elena opakovala jeho slova. V jeho společnosti jen zřídkakdy vyslovovala vlastní myšlenky; zdálo se, že je jí to lhostejné.

Po zavěšení se Elena nemohla zbavit vzpomínky na toho nezkrotného chlapce v dešti. Jeho pohled byl rozhodný, neústupný.

Po takovém duchu toužila, ale sama ho nikdy nepocítila.

Zbývaly jí pouhé tři měsíce do maturity, a tak veškeré své úsilí vložila do studia, odhodlaná využít každý okamžik.

4

Ranní mléko mělo známou rutinu, uklidňující přítomnost, když si Elena Whitfordová v duchu tiše procházela svůj seznam slovíček.

Když Ezra Whitford rozespale sestupoval po schodech, ona už měla snídani hotovou a mířila ze dveří.

"Ahoj, starší sestro, vypadá to, že by dneska mohlo pršet. Zapomněla sis deštník!"

Řekl to, zatímco spěchal pro deštník, který tam nechal.

Elena ho se smíchem přijala a rozcuchala Ezrovy rozcuchané vlasy, ještě rozcuchané ze spaní. "Budu v pořádku, malý Whitforde. Kryješ mi záda."

"Jo! Jdi na ně, sestřičko!"

"To udělám! A ty taky, Whitforde."

Ve třinácti letech ji Ezra výškou téměř dohnal, ale v jeho očích zůstávala jeho starší sestrou, jeho ochránkyní. Byl nejšťastnějším dítětem v celém Whitfordově panství, a to díky jejich otci, Victorovi Whitfordovi, který ho zasypával láskou a dával mu to nejlepší ze všeho.

Jakmile nastoupili do auta, které řídil strýc Sebastian, Elena vytáhla svůj seznam slovíček a znovu se ho učila nazpaměť. Sebastian, zvyklý na tuto každodenní scénu, je pozoroval ve zpětném zrcátku.

Eleniny píle si všimli všichni kromě hlavy domácnosti.

Akademie svatého Vavřince byla nejprestižnější střední škola v Cloudhavenu, místo, kde se protínaly akademické hvězdy a bohatí. Přijímala buď špičkové studenty, nebo ty, kteří měli hluboko do kapsy. Elena naštěstí patřila k obojímu.

Když vešla do třídy a usadila se do poslední řady, její kamarádka Ivy Greenová se nedočkavě otočila.

"Co se děje? Elena zaujatě zvedla obočí.

'Říká se, že dneska k nám přestoupí studentka!' Ivy byla nadšená, protože její otec pracoval na Akademii, což znamenalo, že obvykle měla informace zevnitř.

'Můj táta ho už viděl a říkal, že je super sexy! Nemůžu uvěřit, že se k nám do třídy přidá úplný srdcař! Jsem tak nadšená!

S každým slovem byla Ivy živější a nadšeně mávala rukama.

Elena se jejímu přehánění smála. "Myslela jsem, že máš ráda Luciena Starka?

Lucien byl známý jako školní srdcař v Saint Laurent, obklopený dívkami, které se ho nemohly nabažit. Elena však slyšela, že je arogantní, takže je těžké se k němu přiblížit.

"Ale prosím tě! Dokud je hezký, můžu v mžiku změnit loajalitu! Kromě toho jsem něco zaslechla!

Ivy se spiklenecky naklonila a ztišila hlas, jako by se dělila o tajemství. Elena se se zájmem naklonila blíž.

'Tenhle nový kluk se přemístil po všech středních školách v Cloudhavenu. Saint Laurent je poslední zastávka. Prý ho ze všech škol vyhodili kvůli rvačkám a říkají, že je problémový!

Elena zírala s očima dokořán a povytáhla obočí. "Vypadá to, že je to trochu zlobivý kluk?

Vtom vešel třídní učitel, mistr Alexandr, kvůli ustupující linii vlasů známý také jako "Středozemec", a rozjasnil atmosféru svým vřelým úsměvem.

"Dobře, všichni! Ticho! Dnes k nám přišel nový student. Vřele ho přivítejme!
Místnost se naplnila bouřlivým potleskem, a když nový chlapec vstoupil na pódium, dívky včetně Eleny, která tvrdila, že je vůči kouzlu imunní, okamžitě ztuhly úžasem.

Nikdo nemohl čekat, jak malý může být jejich svět.

5

Záhadný přestupující student si její zapalovač půjčil teprve včera.

Chlapci ve třídě byli na podobné okamžiky zvyklí. Jeden z nich zvedl obočí a nenuceně se představil: "Ahoj všichni, já jsem Alaric Thorne.

Jeho magnetický hlas vzbudil mezi dívkami vlnu vzrušení.

"Zdá se, že Alaric Thorne je docela populární! To je dobré vědět. Alaricu, klidně si vyber místo, kde chceš,' řekl pan Alexander a s vřelým výrazem si nově příchozího prohlédl, když si vzpomněl, jak dobře vypadají dnešní teenageři. Nemohl si pomoci, ale vzpomněl si na svého vlastního krasavce v tomto věku.

Když se hlas pana Alexandra usadil, oči třídy se přesunuly dozadu, kde seděla Elena Whitfordová.

Elena se nenechala vyvést z míry a s klidnou sebejistotou přijala tento pohled. Koneckonců, jediné volné místo bylo vedle ní. Díky nejlepším známkám ve třídě se její žádosti většinou setkávaly s pochopením ze strany pana Alexandra. Takže když nedávno jeden student přestoupil, přirozeně si vybrala izolovanou jedinou lavici vzadu.

Když teď sledovala, jak k ní Alaric míří, přesunula si tašku z vedlejšího sedadla na háček vlastní židle. Zavanula k ní známá směs tabáku a máty, silnější než vůně, která se nesla během včerejšího deště.

Když se usadil na své místo, nedbale strčil batoh pod stůl. Elena ho chvíli pozorovala; přes jizvu na čele mu padaly zatoulané prameny vlasů a blednoucí modřina v koutku úst značně zesvětlala.

Přemýšlela, jestli na ni už zapomněl nebo jakým tónem ho má pozdravit. Koneckonců se už setkali a ona věřila, že jejich poslední interakce byla docela příjemná a položila slušný základ pro jejich budoucí výměnu názorů jako partnerů u stolu.

Když začala přednáška pana Alexandra, Elena si uvědomila, že Alaric možná ještě nemá své knihy. Chystala se mu nabídnout pohled na své vlastní materiály, když sáhl do tašky, vytáhl zmuchlanou učebnici matematiky a položil ji na stůl.

Překvapeně zamrkala. Alaric, známý školní potížista, měl učebnici?

Rychle obrátila pohled k tabuli před sebou.

Náhle ucítila poklepání na roh stolu.

"Hele, nemáš pero, které bych si mohla půjčit? Alaric se vážně zeptal.

Elena k němu vzhlédla, všimla si vážnosti v jeho tváři a podala mu modré pero s hravým jahodovým vzorem.

Vzal si pero, prohlédl si vzor a pak ho nenuceně roztočil v prstech. "Ty musíš mít opravdu rád modrou, co?

Jeho poznámka mě zasáhla. Zapalovač byl modrý, náplast byla modrá a teď bylo modré i pero. Vzpomněl si na ni.

'Modrá je hezká barva,' odpověděla a obočí se jí vyklenulo do úsměvu.

Alaric už nic neřekl, sklonil hlavu, aby si něco pilně zapsal do učebnice.

Zatímco pan Alexander pokračoval ve své přednášce, Elena si nemohla pomoct, ale v porovnání s tím, co popisovala Ivy, byl tenhle nový student překvapivě oddaný.
Pak zazvonilo, což znamenalo konec vyučování. Když Alaric zavřel knihu, Elena zahlédla jeho poznámky - náčrtek srdce.

"Whitforde! Alexander tě potřebuje. Můžeš vzít Alarica do kanceláře pro jeho uniformu?" zavolal pan Alexander, než spěšně odešel.

Několik dívek po ní vrhlo závistivé pohledy a Elena vyvedla Alarica ze třídy, když spolu vyšli na rušnou chodbu, a v hlavě se jí mísilo vzrušení a nejistota.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Deštivé dny v Summerdale"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️