Zvuk zapomenutých vzpomínek

V Hastingsu, který se nacházel podél Východní stezky, se lady Elwyn dívala na svůj živý přenos a cítila nezájem, jak ubývalo diváků. Uvažovala, že poněkud nevýrazné vystoupení ukončí, když monotónnost prolomil podmanivý hlas.
"Ahoj, krásko, nevadilo by ti, kdybych si půjčila nějaké vybavení? Chci předvést vlastní show," ozval se hlas.
Lady Elwyn se otočila ke zdroji hlasu a spatřila vysokého, drsně vypadajícího muže s úzce střiženými vlasy, jehož výraz byl zvědavý a vyzývavý. Byl vysoký asi metr osmdesát, robustní, aniž by byl mohutný, a jeho šarm byl přesně tím, co lady Elwyn přitahovalo.
'Ehm... jistě,' odpověděla, trochu překvapená vlastní dychtivostí.
'Dane,' odpověděl prostě a víc říkat nemusel. S jejím jemným přikývnutím vzal kytaru a vybrnkal několik prvních tónů písně.
Když začal hrát, ubývající publikum lady Elwyn náhle ožilo. Na živém chatu se rychle objevovaly komentáře:
"Kdo je ten chlap? Jak se dostal do vysílání Lady Elwyn?
'Počkej, nechoď tam! Tohle vypadá zajímavě!
'...'
Hlasem, který se mu zaryl hluboko do duše, zazpíval:
a nechal děj zhořknout.
Roky uplynuly, nejsme v dluzích ani ve ztrátě
Jak bych si přál být jako herci na jevišti, dívat se, jak světla právě pohasínají
Není čas na dramatické loučení, jen důstojně se rozloučit.
Nelituji... příběh zde končí...
'Páni, to je srdcervoucí krása!'
'Ten chlap přišel o přítelkyni nebo co? Jak může zpívat s takovým citem?
'Teď naživo! Pojď se podívat, jak tenhle sexy strejda zpívá!
"Kde ho lady Elwyn našla? Je úžasný!
"To jsou jen náhodní diváci?
'...'
Chatu zaplavilo vzrušení, jak se shromažďovali další diváci, které přitahovaly syrové emoce představení. Lady Elwyn nečekala, že muž, který ji požádal o zapůjčení vybavení, je nejen pohledný, ale také neuvěřitelně talentovaný.
Když ho kolemjdoucí na ulici zahlédli zpívat, zastavovali se, aby ho sledovali. Přesto se opodál na umělce upřeně dívala žena v baseballové čepici a slunečních brýlích, jejíž tvář byla skrytá za maskou - ale její intenzivní pohled byl nezaměnitelný.
Nedaleko seděla jiná žena se svou kamarádkou a nedokázala zadržet slzy, když slyšela, jak zpívá píseň, která jí připadala až příliš povědomá. Postavila se a chtěla se k němu rozběhnout, jenže její kamarádka ji stáhla zpátky a snažila se ji udržet v klidu.
'Měl bych být důstojný... nikdo nemůže žádat omluvu,' zpíval a jeho hlas rezonoval jako melancholická ozvěna proti večernímu vzduchu.
'Dluh není na mně, ale když mi ho dáš, budu riskovat zlomené srdce...
Před kamerou se minulost zdá tak vzdálená,
Oslavy se vytrácejí, zůstává nám jen chraplavý, slzavý jásot.
Zbývá už jen pár dokonalých okamžiků,
Není třeba ničit to, co bylo včerejším sluncem,
Ne, když čistě přetnu vazby...
Jeho vášeň naplnila prostor, když diváci vážně reagovali. Energie v chatu stoupala, mnozí byli zvědaví na muže, jehož hlas lámal srdce:
"Zná někdo jeho jméno? Jeho hlas je neuvěřitelný!
"Kdo je to? Může mi to někdo říct?
'...'
Jak dav rostl, ženě volně tekly slzy, zatímco její kamarádka ji horečně odtahovala pryč, protože se bála, že by mohla způsobit scénu. Nedokázala však od zpěvačky odtrhnout pohled. Kdyby ji viděl přes tmavé brýle, všiml by si bouře lítosti a touhy, která se odrážela v jejích slzami zalitých očích.
Nenuceně pohlédl na ženu vzadu, ale pokračoval ve svém vystoupení a rozezpíval dojemnou melodii:
Ulice, které jsme kdysi znali, teď hrají rukou někoho jiného,
I když to bolí, musím se tvářit, jako bych byl celý, jen abych se vysmekl.
Není čas na dramatické loučení, jen důstojně se rozloučit...
Vystoupení spělo k vrcholu, každý tón rezonoval jako tlukot srdce, který se ozýval davem, zatímco se emoce proplétaly a unášely přihlížející.

Tamsin sledovala, jak se v chatovací místnosti rozproudila živá atmosféra.
'Její hlas je takový chraplavý; přináší jinou příchuť než Beastman Gunnar,' pochvaloval si jeden komentátor.
'Ještě lepší než originál! Opravdu vystihuje syrové emoce člověka,' odpověděl další.
'Uvědomte si to! V žádném případě se nemůže rovnat Beastmanovi! O tom nepřipouštím žádnou debatu!" opáčil někdo.
'Její pěvecké schopnosti jsou přinejlepším průměrné,' ozval se další.
'To je subjektivní, každý má jiný názor,' rýpl si jeden divák.
'No, rozhodně je to hezký kluk! Ale zapomeň na něj, Tamsin. Být s ním nestojí za to zlomené srdce, které ti určitě připraví!'
Jak se komentáře stále hrnuly, atmosféra v taverně Brook & Hills se rozproudila. Dav zhoustl a dokonce i ti, kteří byli obvykle lhostejní, se při procítěné hudbě dojímali k slzám.
Lady Elwyn nemohla odtrhnout pohled od sira Cedrika. 'A co ženy, kterým ublížil? Jak by mohl zpívat tak procítěné písně?" mumlala si pro sebe.
Její emoce byly syrové a rozporuplné. Texty rezonovaly; hořkosladké vzpomínky na rozchody se ozývaly hostincem jako strašidelný refrén. Všude kolem ní lidé jásali, jejich společné prožitky se odrážely ve zmučených verších.
Jeho hlas zněl a mísil se v něm smutek s radostí. Lady Elwyn pocítila směs obdivu a závisti. Přesto se jí v mysli vynořovaly příběhy o zlomených srdcích.
Když Cedrik dokončil své vystoupení, ozval se potlesk jako hrom. Lady Elwyn měla jemné prsty téměř karmínové, když vehementně tleskala, oči upřené na Cedrikovu podmanivou přítomnost.
"Některé věci, jakmile je jednou propásnete, už možná nikdy nebudete mít šanci získat zpět. Nemůžeš začít znovu, tak to prostě nefunguje!" slyšela někoho vášnivě poznamenat.
'Prožila jsem skutečné zlomené srdce; jak by se dalo důstojně odejít?'
'Jeden předpokládá, že druhý neodejde, zatímco druhý věří, že zůstane,' zabručel další hlas v davu.
'Její styl zpěvu připomíná zesnulou Lady Bryony - je čistý, ale chybí mu emocionální crescenda.'
'Jo, Gareth zpívá dobře, ale já dodávám pravdu,' pochlubil se další. 'Moje kritiky jsou napříč webem nepřekonatelné!
'Na první poslech - je to jen o atmosféře. Ale při opětovném poslechu melodie se vám zasteskne po mlhavých melodiích Flory,' konejšil další hlas, tento hladší a uklidňující.
Davem cloumala energie, ve vzduchu tepalo očekávání, protože toužil po přídavku od sira Cedrica.
K jejich překvapení se však vzdal mikrofonu.
Lady Elwyn k němu zvědavě přistoupila. "Proč teď přestala? Měl bys pokračovat!
"Nemusím," uchechtl se Cedrik, i když v jeho úsměvu byl znát podtón nechuti.
Navzdory jeho oslnivému úsměvu si lady Elwyn nemohla pomoci, ale vycítila cosi nevyřčeného - spleť emocí, které vířily pod povrchem. Cedric nezvykle náhle změnil téma. "Jsem trochu podobná jedné z jeho bývalých milenek.
Lady Elwyn zmateně zamrkala. "Snaží se se mnou flirtovat?
Pozorně si ho prohlížela. Jeho charisma bylo nápadné; způsob, jakým mu tmavé vlasy rámovaly obličej, jen umocňoval jeho půvab. Lady Elwyn byla zvyklá na pozornost, její ladné nohy a lehce okouzlující úsměv vždy přitahovaly pohledy obdivovatelů.
Rozhodla se nechat se vést zvědavostí a hravě se zasmála. 'Takže ty si myslíš, že se podobám jedné z těch žen, kterým v minulosti ublížil?
'Víc než jednou,' odpověděl Cedrik upřímně.
'Byla to ta samá žena, na kterou jsi před chvílí myslela?' Lady Elwyn naléhala dál.
Cedrik zavrtěl hlavou. 'Pustil ji před více než deseti lety. Nikdy jí nebylo souzeno zůstat.
"To je zajímavé," řekla a její zájem vzrostl. 'Ukázalo se, že i můj milostný život je docela pestrý.'
Cedrikovi se vrátilo hravé chování. "Chceš si poslechnout příběh?
"Zdá se, že ses opravdu pokoušel flirtovat," poznamenala napůl žertem. 'Nemůžu uvěřit, že jsem se nechala tou tvou písničkou udusit a myslela si, že jsi jen další chlapík s příběhem, který má smůlu.
Její hravé chování se rychle změnilo v hluboké zamyšlení a znovu si ho měřila.
Než se stačila rozhodnout, jak na Cedrikovo dvoření zareagovat, vklouzl jí do cesty její mladší bratr, Mladý Tom, který v jedné ruce svíral batoh a v druhé grapefruit.
Cedrik si Toma s náznakem zklamání prohlédl a zamumlal: "Vypadá to, že si budeme muset najít jinou příležitost k výměně historek.
S tím se otočil ke svému bratrovi a nechal lady Elwyn na okamžik ohromenou.
"Opravdu právě odešel?" vykřikla, sotva stačila zaregistrovat odehrávající se scénu.
Ve vzduchu praskalo napětí, jak kouzlo večera začínalo slábnout, přesto se její myšlenky stále upínaly k Cedrikově záhadě.

Před deseti lety se lord Gregory vrátil domů na rodinnou návštěvu v doprovodu své bývalé manželky lady Tamsin a jejich měsíční dcery, sira Miltona. Přijeli také obnovit svůj svatební slib, přestože jejich manželství nebylo kvůli nízkému věku nikdy právně uznáno.
Když se procházeli kolem stánku s čerstvým džusem v Easternshire, lady Tamsin narazila na drzou postavu jménem Brute Hardwick. Když Brute spatřil úchvatnou lady Tamsin, okamžitě se mu zalíbila a začal jí dělat nemístné návrhy. Lady Tamsin si ho nevšímala, soustředila se na kolébání malého Miltona v náručí a vyhýbala se Brutově nevítané pozornosti.
Brute, frustrovaný odmítavým postojem lady Tamsin, se osmělil a začal se jí posmívat na veřejnosti. Naštěstí pro Tamsin se v tu chvíli vrátil lord Gregory z nákupu džusu a stal se svědkem celé scény. Jako gentleman nemohl přihlížet, jak někdo obtěžuje jeho bývalou ženu. Poháněn směsicí hněvu a ochranitelství se vrhl vpřed a Bruta odstrčil.
Konfrontace se rychle vyhrotila. Brute, zvyklý na zastrašování, rychle vytáhl z vozidla nůž a vrhl se na Gregoryho. V podnapilém stavu však Brute zakopl, než stačil zasadit ránu. Po chvíli boje zakopl a upadl, nůž mu vyklouzl z rukou a přistál u nohou lorda Gregoryho. Gregory z instinktu a paniky zvedl zbraň a bez přemýšlení ji vrhl po Brutovi ve snaze se bránit.
Šokovaný a nezkušený dvacetiletý lord Gregory zjistil, že je ochromen skutečností svého jednání. Když si uvědomil, že Bruta bodl, ztuhl hrůzou, i když se ho lady Tamsin snažila odtáhnout od chaotické scény. Seděl tam omámený a kouřil řetěz, dokud si ho nepřijela převzít policie.
Poté se lord Gregory dozvěděl skličující zprávu: přestože útok přežil, Brute se pravděpodobně neuzdraví. Jeho rodina měla mocné konexe, které by brzy vše obrátily proti Gregorymu. Dny se změnily v týdny a on musel čelit chmurné realitě obvinění z vraždy. V rychlém procesu byl odsouzen k doživotnímu vězení, přestože trval na tom, že jednal v sebeobraně.
V následujících letech se jeho rodina - mistr Edwin (jeho otec), lady Juliana (jeho matka) a jeho bratr sir Alaric - neúnavně zasazovala o jeho propuštění a předkládala žádosti o jeho propuštění. Naděje však znovu vzplanula až po deseti letech, kdy se o jeho případ začala zajímat mladá prokurátorka lady Serafína. Po přezkoumání důkazů uvěřila, že Gregory byl obviněn neprávem, a usilovala o obnovení procesu.
Vyšetřování odhalilo nové informace, které ukázaly, že to byl ve skutečnosti Brutův bratr, kdo ho v nemocnici zavraždil a následně to na Gregoryho hodil, aby unikl právním následkům. Díky těmto zásadním důkazům soud Gregoryho osvobodil a prohlásil ho za nevinného.
Nakonec byl propuštěn z vězení a za léta neoprávněného věznění dostal odškodnění ve výši více než milionu dolarů. Léta mu však vzala mládí; z vězení vyšel jako unavený muž, který za mřížemi ztratil nejlepší léta svého života.
Překvapivým řízením osudu však Gregory své minulosti nelitoval. Otřesné zážitky ho formovaly v muže, kterým se stal, a kupodivu cítil úspěch, že takovou bouři vydržel.

Posledních deset let žije lord Gregory bohatý a naplněný život v nechvalně proslulé věznici zvané Gaol. Izolován, s výjimkou lady Elwyn, se ponořil do studia hudby a umění jako do černé díry, která do sebe nekonečně vstřebává vědomosti. Bez nadsázky lze říci, že se z lorda Gregoryho stal muž mnoha talentů, který ovládá dovednosti tak, jak si to nikdy nedokázal představit.
Před deseti lety vstup lady Elwyn do jeho života vyvolal probuzení vzpomínek lorda Gregoryho z minulého života. Přestože události, které si pamatuje, mají s historií některé společné rysy, svět, v němž žil jako vévoda Clarissa, byl zcela jiný, plný lidí, které nepoznává.
Je důležité objasnit, že lord Gregory si je vědom toho, že pouze nezdědil vzpomínky jiné osoby. Spíše skutečně žil jako Clarissa v předchozím životě - životě, který netrval jen jeden život, ale jedenáct let za ním. Neptejte se lorda Gregoryho, jak se to stalo; on sám nechápe, jak se mu ty vzpomínky vrátily.
Kdyby měl určit katalyzátor, přisoudil by to drinku, který vypil v hostinci Brook & Hills, namíchaném poněkud zlomyslným barmanem. Toto setkání vyvolalo proměnu, která probudila vzpomínky vybledlé léty zanedbávání.
Osud tomu chtěl, že píseň "Decency", která původně patřila Fioně, si našla cestu do tohoto světa díky lordu Gregorymu. A proč patřila Fioně? Protože lady Bryony, postava z jeho minulosti, byla kdysi... přítelkyní lorda Gregoryho.
Lord Gregory se v Gaolu stal žákem mistra Rowana, vůdce prestižní Staré velkolepé hory. Poté, co se mistr dozvěděl, že mu smrtelná nemoc znemožnila vést instituce, které řídil, zařídil, aby si lord Gregory odpykal svůj trest v Sirrisonské léčebně. Byla to chytrá lest, protože Edwin, faktický vládce Žaláře, využíval svého vlivu, aby lordu Gregorymu poskytl možnost zdokonalovat se v lékařských dovednostech a zároveň si údajně odpykávat trest.
Mentorkou lady Bryony na ošetřovně byla lady Eris, spolužačka lorda Huga, která slouží jako zástupkyně ředitele. Díky tomuto spojení lady Eris zařídila introvertní lady Bryony léčbu, která nezatížila rodinné finance, a přivedla ji do Sirrisonské ošetřovny, kde na ni čekal lord Gregory.
Na tomto ponurém místě se lord Gregory a lady Bryony stali dobrými přáteli a zároveň sdíleli stejný cíl: bojovat proti osamělosti, která se vkrádala, když byli obklopeni vězni i pacienty. Jak se vzájemně podporovali, rychle se sblížili a uprostřed léčení se mezi nimi zrodil románek.
Během roku, který v léčebně uplynul, lord Gregory nejen naučil hudebně nadanou lady Bryony umění zpěvu, ale také pro ni složil desítky písní. Skladba "Decency" se zrodila z hravého jamování, které pramenilo z potřeby lorda Gregoryho vyplnit si čas uprostřed ošetřovatelských povinností. Melodie vystihovala jejich společné zážitky, vyvolávala naděje a touhy.
Jednoho osudného dne však lady Bryony beze stopy zmizela. Brzy poté se v éteru začalo šuškat o jejím statusu vycházející hvězdy. Během několika týdnů začala vydávat písně, které pro ni "napsal" lord Gregory, přičemž "Decency" byla jednou z prvních, které se dostaly do hitparád.
Příběh jejich vztahu, který se zrodil ve vězení a vyrostl ve společném útočišti, nabere směr, který ani jeden z nich nemohl předvídat, a minulost i přítomnost se nečekaně proplétají.

Lady Bryony byla ohromující, její postava byla samá křivka a sebevědomí, což jí mezi jejími fanoušky vysloužilo láskyplný název "Bestie Gunnar". Toto hravé jméno naznačovalo, že přesahuje pouhou lidskost a je ztělesněním čistého šarmu a půvabu. Když pro ni její bývalý partner Lord Gregory napsal písně - každá z nich se stala moderní klasikou -, její popularita prudce vzrostla a upevnila její postavení hvězdy nejvyšší kategorie, která se během několika málo let stala dokonce "královnou popu".
Lady Tamsin strávila roky zavřená kvůli své přítelkyni Bryony, aby se pak ocitla bez milosti opuštěná, když se Bryony bez varování rozhodla odejít. A co je ještě srdcervoucí, nechala za sebou lorda Gregoryho, který byl stále za mřížemi, a sira Miltona, nevinné svázané dítě, aby se prostě vypařila.
Lady Bryony si mezitím mohla rovnou vzít příklad z Tamsininy knihy nesplněných slibů. Tamsin věnovala své úsilí výuce Bryony - rozvíjela její hudební nadání -, tedy dokud i ona neodešla a neopustila ji, aby čelila zdrcující osamělosti.
Alaricovy city k ženám se uprostřed povrchní přetvářky na scéně zkalily. Ukázka vzkvétajících románků, které se pak rozplynuly jako mlha, mu zatvrdila srdce. V důsledku toho se považoval za muže, který není ženatý. Nezáleželo na tom, jak hluboké city by k někomu mohl cítit; poznal, že ženy navzdory své kráse dokážou být vrtkavé.
Ale přesto ho lákalo přátelství. I když si přísahal, že zůstane svobodný, dopřával si potěšení být mužem.
Konečně nastal ten den: Lord Gregory byl propuštěn. Mistr Edwin a lady Juliana připravili na jeho počest honosnou hostinu, zatímco sir Alaric se objevil, aby ho odvezl domů.
Nečekaně ho místo známých tváří přišly přivítat Bryony a lady Eris. Gregory už nebyl tím mužem, který snil o životě s ní, ale proměnil se - nechtěl se zaplést s jednou ženou kvůli prchavé fantazii, zvlášť ne s někým, kdo je tak hluboko na očích veřejnosti jako lady Bryony.
Možná se snažila skrývat pod vrstvami látky, ale lord Gregory ji okamžitě poznal. Už nebyl tím zamilovaným nápadníkem, který touží být po jejím boku. Proto když ji spatřil, odvrátil pohled, jako by ji zcela postrádal.
Zatímco lady Bryony a její přítelkyně hledaly mezi mořem tváří - starých přátel i nových známých - reflektor, který by oživil vzpomínky, pocítil Gregory záchvěv lítosti. Půvab slávy Bryony nezměnil, jen zesílil její přítomnost a znemožnil zapomenout.
Jakmile vyšli ven, lady Bryony je stínila a její neodbytnost jim připomínala minulost. Gregory věděl, že takhle to dál nejde. Pokud tomu neudělá přítrž, bude na něm lpět a tvrdohlavě ho poutat k minulosti, kterou se zoufale snažil překonat.
Šťouchl do Alarica, aby ho rozptýlil nákupem grapefruitu, a pak se zhluboka nadechl. Chystal se zazpívat píseň - srdceryvnou poctu "Slušná" -, aby vyjádřil to, co se neodvážil říct osobně, a doufal, že to bude signál jeho rozchodu s Bryony, aniž by ji musel přímo konfrontovat.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zvuk zapomenutých vzpomínek"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈