Unraveled in the Shadows

Nezaměstnaní
Liam Ashford stál na nástupišti metra Kendrick, cítil jemné pohupování vlaku a tupě zíral do skla, v němž se odrážel jeho obraz. Před ním stála rozcuchaná postava v otrhaném oblečení s kulatými brýlemi na nose. Finn Rivers, programátor střední úrovně, se mírně hrbil, jeho divoké vlasy byly neupravené a odhalovaly ustupující linii vlasů, která naznačovala, že mu je dávno přes čtyřicet. Ve skutečnosti mu bylo teprve nedávno třicet.
Jak k tomu mohlo dojít? Pomyslel si Liam a nedůvěřivě se nad tím srovnáním zamyslel. Opravdu se nechal tak moc unést?
To poznání ho těžce zasáhlo, zvlášť poté, co si ho jeho šéf, sir Percival, lehce dobíral kvůli svobodným ženám v administrativním oddělení, které byly přibližně v jeho věku; jejich reakce mu dávaly jasně najevo, jak se na něj dívají.
Liam se do práce vždycky vrhal po hlavě, chodil do ní v devět ráno a skončil až po desáté večer. Soboty a někdy i neděle mu nedovolily ani přestávku. Kdykoli nepracoval na nějakém projektu, jeho mysl zaměstnávala optimalizace kódu, odstraňování chyb a zdokonalování jejich produktů.
Od ukončení vysoké školy byl odhodlaný uspět v Kingstonu, ve městě, kde cítil, že se může prosadit a dařit se mu. Během sedmi let se jeho plat několikanásobně zvýšil a proměnil se v klíčovou součást společnosti Ashford Technologies, doplněnou o značné akciové opce. Dokonce se mu podařilo koupit si malý byt - díky malé pomoci své podporující tety - i když měřil sotva sedmdesát metrů čtverečních a byla na něj vysoká hypotéka.
Na první pohled se zdálo, že se mu to podařilo - stál pevně na nohou svých úspěchů. V hloubi duše však věděl, že ještě nesplnil očekávání, která si stanovil. To ho pohánělo k neutuchajícímu úsilí; stále více se snažil zdokonalovat projekty v naději, že jednoho dne Ashford Technologies vstoupí na burzu, a představoval si, jak ho opce na akcie přivedou k bohatství.
Ale dnes ta zpráva udeřila jako blesk z čistého nebe. Společnost zkrachovala. Nejenže neměli dostatek prostředků na pokrytí mezd, ale ani na odstupné či kompenzační balíčky. Jako technologická firma měli jen málo hmotného majetku - jen pracovní stanice a kancelářský nábytek a spoustu nevyřešených dluhů.
Co se týče jejich akciových opcí? Ty byly nyní bezcenné, pouhé kusy papíru.
Ačkoli si byl Liam jistý svými schopnostmi a zkušenostmi, najít si jinou práci by pravděpodobně nebylo nijak zvlášť obtížné, i když za nižší plat, než na jaký byl zvyklý. Stále by mohl vyjít s penězi - alespoň to byla světlá stránka věci.
Ale všechno to odhodlání - nespočet probdělých nocí a neúnavné nasazení - vyústilo v krutou realitu.
Na rozdíl od některých kolegů, kteří řešili detaily odstupného, se Liam neobtěžoval. Chápal, že je to zbytečné. Několik z nich dokonce prohledávalo své stoly a narychlo stěhovalo své věci. Ale co si vlastně mohli vzít? Snad jen své pracovní notebooky, protože vedení by v případě bankrotu nikomu nedovolilo odejít s majetkem firmy.
Když se dveře vlaku pomalu otevřely a ohlásily zastávku, Liam pocítil touhu z toho všeho uniknout - jen na chvíli. Místo aby zamířil do práce, která se stala jeho životní náplní jen proto, aby byla přerušena, vystoupil z vlaku a zamířil k nedalekému stánku s jídlem.
Objednal si tucet piv a talíř pikantního králíka a rozhodl se pro osamělé požitkářství - snad malou oslavu života, který kdysi znal.

Liam Ashford nikdy neměl chuť na alkohol. Vlastně ho nesnášel. Nesnesl představu, že by člověk ztratil jasnou mysl a klid, podlehl opojnému oparu. Jako technik také nepatřil k těm, kdo by se rádi stýkali s lidmi; místo toho dával přednost společnosti strojů a teorií. Jeho přítel Kendrick byl většinu dní příliš zaneprázdněný, než aby chodil na skleničku nebo na sešlosti.
Liam nekouřil a nepil, spoléhal se na kávu a čaj, které ho při práci udržovaly ve střehu. Stěží si vzpomínal, kdy se naposledy napil - možná při nudné rodinné sešlosti, ale určitě to nebylo víc než jedno pivo. Z toho důvodu si nebyl jistý Zackovou tolerancí k alkoholu.
Nicméně už po jedné plechovce piva se Liamovi zatočila hlava a udělalo se mu nevolno. Místnost se kolem něj točila, žaludek se mu zvedal, jak cítil nutkání vypudit obsah žaludku. S pocitem, že je mu špatně, opustil myšlenku, že by své problémy zapil, vrátil zbývající pivo, zaplatil účet a vypotácel se ven, aby se nechal odvézt domů.
Ke stánku s jídlem to měl jen kousek - asi pět minut jízdy autem. Přestože koupil dům a předal klíče majiteli, ještě se do něj nenastěhoval. Místo toho dál bydlel ve svém pronajatém jednolůžkovém pokoji a zároveň pronajímal nový byt. Kvůli vzdálenosti jeho nového domu od cechu bylo dojíždění nepraktické; zdvojnásobení času stráveného na cestě bylo příliš. Navíc příjem z pronájmu domu se vyplácel lépe než to, co vyplácel za svůj byt. Bydlet sám a trávit většinu času v práci mu připadalo jako plýtvání místem.
Liam se vrátil do Zackova stísněného a skromného příbytku, příliš vyčerpaný, než aby se osprchoval nebo převlékl. Zhroutil se do postele a usnul dřív, než jeho hlava dopadla na polštář.
Když se nakonec probudil, oknem pronikalo sluneční světlo a osvětlovalo místnost. Jeho omámená mysl okamžitě zpanikařila a myslela si, že přišel pozdě do práce. Když se však vzpřímil, všiml si něčeho zvláštního: Zack byl stále oblečený, boty i všechno ostatní, a u postele ležel zapáchající nepořádek. V tu chvíli se mu všechno vybavilo - Cech byl pryč.
Liam si protřel spánky, aby zmírnil přetrvávající bolest hlavy, a posadil se na okraj postele, překvapený, že účinky alkoholu přes noc nezmizely. Pamatoval si, že vypil jen jedno 330ml pivo, přesto ho to zasáhlo jako nákladní vlak. Jo, Zack rozhodně nebyl na pití stavěný.
Sáhl po telefonu ležícím na posteli v naději, že se podívá na čas, ale zjistil, že je vybitý. Ve tváři se mu zračil zmatek; jasně si pamatoval, že než vyrazil na skleničku, byl nabitý na více než 80 %. Opravdu se vybil tak rychle?
Nabíjel telefon, Liam vstal a cítil, že zbytky nevolnosti stále přetrvávají. Uklidil nepořádek, který Zack udělal, a převlékl ložní prádlo, než se šel sám umýt.
Ve sprše si Liam nemohl nevšimnout, jak moc Zack zhubl. Jeho kůže ztratila lesk a získala drsnou strukturu připomínající smirkový papír. Dokonce i zuby se mu zdály mírně uvolněné.
Po sprše stál Liam před zrcadlem v koupelně a stíral ze skla mlhu. Z toho, co uviděl, mu spadl kámen ze srdce: Zackovy oči byly podlité krví a pod nimi měl hluboké tmavé kruhy. Vypadalo to, jako by si dal celonoční pauzu, naprosto vyčerpaný z předchozího večera.
"Je to opravdu tak zlé po jediném drinku? Liam to uzavřel a v duchu si slíbil, že už nikdy nesáhne po alkoholu jako po způsobu, jak se vyrovnat s problémy. Koneckonců, utápění smutků je nevymazalo - jenom při tom zničilo jeho tělo.
Liam se převlékl do čistého oblečení, vyšel z koupelny a zvedl dobitý telefon. Srdce se mu rozbušilo, když viděl, že má seznam zmeškaných hovorů prošpikovaný čísly: starými kolegy, něčím, co vypadalo jako spam, a několika od Beatrice, stejně jako několika nepřečtenými zprávami na Šeptající stezce.
Když si všiml, že Beatrice volala teprve před pětatřiceti minutami, okamžitě zavolal zpátky. "Agnes, co se děje? Potřebovala jsi mě?
"Nic důležitého. Jen jsem si všimla, že ti Zack poslal na Šeptající stezku zprávu, na kterou jsi neodpověděl, tak jsem si říkala, že se podívám, jestli je všechno v pořádku,' řekla a její tón naznačoval obavy.
'V Cechu jsem musel mít telefon nastavený na tichý režim,' odpověděl Liam a pocítil nával viny. 'Poslední dobou jsem měl hodně práce a moc jsem ho nekontroloval. Podívám se na něj později. Řekni Zackovi, ať si nedělá starosti.
Beatrice zaváhala a pak dodala: 'Takže vy už pracujete o víkendech? Opravdu se musíte starat o Zackovo zdraví. Žádné peníze za to nestojí, když není v dobré kondici.
"Co myslíš tím, že pracuješ o víkendech? Liam se na okamžik zmateně zeptal a pak si vzpomněl na události předchozí noci. Zarazilo ho uvědomění - dnes je skutečně neděle!
Což znamenalo, že Zack prospal celý den poté, co se předchozí noc vrátil domů opilý.
Tady kapitola skončila, ale otázky zůstávaly - co je oba čeká v následujících dnech?

**Kapitola: Nečekané následky**
"Agnes, v cechu je to pěkně hektické. Jakmile se situace uklidní, mám v plánu vzít si volno a přijet za vámi," řekl Liam Ashford a opatrně se vyhnul zmínce o tom, že Zachary přišel o práci. Nechtěl doma vyvolat žádné obavy. Každopádně Zachary měl nějaké úspory, o které se mohl opřít, a doufal, že si brzy najde jinou práci.
Po ukončení hovoru Liam zvedl brýle, které si předtím sundal, a otřel je. Podíval se na kalendář na svém stole - 14. července, neděle. Všechno se zdálo být v pořádku.
Ale pak se v něm ozvaly pochybnosti. Zachary byl 11. července - ve čtvrtek - venku a pil! Bližší pohled na aplikaci pro spolujízdu v jeho telefonu to potvrdil. Časové údaje jasně ukazovaly, že Zachary dorazil domů kolem 20:50. Podle toho, jak to znělo, se opil tak, že se prostě svalil na postel, aniž by se převlékl nebo umyl.
Teď byl tady, bylo 14. července v 10:47 ráno. To znamenalo, že Zachary spal téměř šedesát hodin v kuse. Jen po pár pivech? To se mu nezdálo správné.
Ještě víc ho mátlo, že po tak dlouhém spánku se zdálo, že Zachary nemá kromě mírné bolesti hlavy žádnou chuť k jídlu ani žízeň.
Liam uvařil vodu a připravil si misku instantních nudlí, ale už po několika soustech mu žaludek nepříjemně kručel. Musel se vymluvit na toaletu, kde nakonec ztratil i to málo, co se mu podařilo sníst.
'Je tohle ještě příznak kocoviny?" mumlal si pro sebe a třel si břicho, když si nazouval boty, aby se vydal pro něco lehčího k jídlu.
Když vyšel ven, prudce ho zasáhlo ostré slunce a on cítil, jak se mu znovu vrací závrať. Držel se ve stínu a snažil se vyhnout ostrým paprskům.
Když si všiml nedaleké kavárny, objednal si misku obyčejné ovesné kaše a zeleninu v páře. Jakmile se však posadil a ukousl pár soust, žaludek se mu bolestivě sevřel a donutil ho vyjít ven na obrubník, kde se znovu pozvracel a po tváři mu stékaly slzy, jak lapal po dechu. Obsluha - statný kuchař a mladá servírka - vyšla ven a vypadala zmateně nad scénou, kterou měla před sebou.
Liam si na chvíli otřel ústa ubrouskem, který mu podal servírka, a zvedl ruku na uklidnění. "To není vaše jídlo, jen jsem to včera večer trochu přehnal s pitím a můj žaludek se vzbouřil."
Po zaplacení jídla se cítil slabý, ale nijak zvlášť hladový. Kromě toho, že se mu trochu točila hlava, ho napadlo, že by měl zajít k doktoru Bennettovi na nedalekou kliniku, aby zjistil, jestli mu ještě něco není.
Na klinice ho přivítala známá postava sira Percivala, zkušeného lékaře, který před časem odešel z místní nemocnice do důchodu. Liam se cítil uklidněný, protože ho už dříve viděl.
"Strávil jste poslední dvě noci v opilosti? Sir Percival se zeptal, když měřil Liamovi puls a prohlížel si jeho jazyk a svraštělé čelo. "S tvou minulostí požitkáře v Taverně stínů a současnou únavou se tvé tělo musí nutně vymknout kontrole.
Po důkladné kontrole napsal recept. "Odpočívejte, jezte lehce, vyhýbejte se alkoholu a kouření a nezapomeňte jíst zeleninu a ovoce.
'Doktore Bennette, nebude tak dlouhý spánek vážný problém? A moje zuby - připadají mi trochu uvolněné,' odvážil se Liam.
'Spát tak dlouho je neobvyklé, to ano. Ty uvolněné zuby - pravděpodobně nějaký zánět dásní. Dodržujte ústní hygienu, pijte hodně vody, a pokud vás to stále trápí, zvažte kompletní vyšetření v nemocnici,' doporučil sir Percival a s úsměvem předal recept.
Když Liam znovu vyšel ven na hřejivé slunce, nadechl se čerstvého vzduchu a doufal, že ho křeče v žaludku brzy přejdou. Dnešek rozhodně neprobíhal podle plánu.

Ačkoli si sir Percival byl jistý, že s lady nemá žádné problémy, Liam Ashford stál před klinikou, svíral v ruce léky a sám se cítil podivně rozhozený. V duchu si předsevzal, že sní nějaké léky a odpočine si s tím, že pokud se bude cítit divně i příští den, zamíří do nemocnice na kontrolu celého těla.
Když vyšel ven, bylo už hodně po desáté dopoledne. Vůně linoucí se z různých jídelen na ulici mu zvedaly žaludek nezájmem. To ho zneklidňovalo; s kocovinou by už měl mít hlad, a přesto tu byl, zcela bez chuti k jídlu.
Přemýšlel, že si vezme chleba na později, aby se vyhnul hladovění, kdyby ho chuť na jídlo nečekaně přepadla. Když však procházel kolem Tržního náměstí, upoutala jeho pozornost nevysvětlitelná vůně, která ho bez rozmýšlení vedla vchodem.
Uvnitř tržiště už bylo jen málo lidí, a když se vydal za vůní k jejímu zdroji, byl na okamžik šokován, když zjistil, že lady Agnes zručně poráží kuřata, jejichž krev se rozlévala po dřevěném stole. Byl to kovový pach krve, který ho polapil.
V jiném rozpoložení mysli by Liam při tom pachu ucukl, cítil by jen odpor a chtěl by rychle odejít. Teď však cítil, jak se v něm hluboko uvnitř probouzí znepokojivý hlad.
Po chvíli váhání přistoupil k paní Agnes a požádal ji o kuře. Řekla mu, ať si vybere jedno ze strany, a jakmile si vybral, a když mu nabídla, že ho zabije, zarazil ji a raději si vzal živé kuře domů.
Jakmile se vrátil domů a zavřel dveře, Liam vytáhl svůj švýcarský armádní nůž. Rychle si vygooglil, jak se poráží kuře, a vzal si ho do koupelny, aby úkol provedl.
Protože však byl v tomto oboru začátečník, kuře sebou mrskalo a dělalo mu mnoho problémů, než ho konečně chytil. S jistou neobratností mu prořízl krk a nechal ho vykrvácet v nerezové misce, kterou našel.
Ještě než se mu podařilo misku zcela naplnit, Liam si nemohl pomoci, ale padl na kolena a napil se přímo z rány.
...
Když se Liam probral, zjistil, že se nachází v chaosu. V hostinském pokoji byla katastrofa, kuřecí krev byla rozmazaná po posteli, po podlaze, a dokonce se rozstříkla i na jeho košili a ústech. Kuře bez života leželo zmuchlané u dveří do koupelny a všude zanechávalo stopy krve, což vytvářelo scénu připomínající místo vraždy.
Vzpomněl si, že pocítil nepřekonatelné nutkání, které ho vedlo k tomu, aby kuře koupil na porážku a vypil jeho krev. Poté, co si ho dopřál, byl příliš unavený a téměř okamžitě po dopadu na postel usnul.
Při pohledu na hodinky si všiml, že spal více než čtyřiadvacet hodin a probudil se ze spánku, který začal včera kolem jedné hodiny odpoledne a skončil až dnes ve čtyři hodiny odpoledne.
Když ucítil v ústech nějaký pocit, plivl si do dlaně a šokovaně si uvědomil, že si vyrazil zub. Sáhl dovnitř dál a snadno vytrhl další, což ho přivedlo k panice, když vyskočil z postele.
Vydrápal se do koupelny, rozsvítil světlo, podíval se do zrcadla a s hrůzou zjistil, že má uvolněné všechny zuby. Stačil jen mírný tlak, aby vypadly, ale pod nimi už se objevily nové, čerstvé zuby.
Bylo mu teprve dvacet, bylo normální, že mu vypadávají zuby?
Ještě více ho mátl pohled na jeho kůži v zrcadle, která vypadala, jako by byla pokryta tenkou popraskanou vrstvou, podobnou roztrhanému voskovému papíru. Při bližším pohledu si uvědomil, že jeho vlastní kůže se po částech odlupuje.
Nejen jeho kůže, ale i paže, břicho, nohy - zdálo se, že se mu odlupuje celé tělo!

Liam Ashford si energicky třel drsné skvrny na kůži, čímž rychle odloupl vrstvu odumřelé kůže a odhalil pod ní hladkou pokožku. Prohrábl si rukama neupravené vlasy, lehce se ušklíbl, jak se mu napínaly, a konečně se usadil do křesla, jediného v maličké koupelně.
Po dlouhé sprše, při níž si pečlivě drhnul starosti, se Liam znovu postavil před zrcadlo a tentokrát si všiml, že vypadá podstatně lehčího ducha. Až na rozpačité držení těla, kdy si připadal nekoordinovaný, a nápadně křivý úsměv kvůli několika špatně srovnaným zubům, byl odraz, který na něj zíral, mnohem zdravější verzí jeho samého.
Malým bytem se linul slabý pach mrtvého kuřete, pozůstatek včerejšího neštěstí při vaření, který ještě přetrvával. Poté, co Liam uklidil to, co v kuchyni vypadalo jako malý masakr, si vzal chvilku na to, aby si srovnal myšlenky o zmatku událostí z posledních několika nocí.
Bezpochyby se vše odvíjelo od oné noci před čtyřmi večery, kdy se probudil po těžkém flámu v Taverně, aby zjistil, že se jeho tělo chová podivně. Ztratil chuť k jídlu a jakoukoli chuť na typické jídlo - ať zkusil cokoli, prostě se mu to vrátilo - a zároveň pocítil nevysvětlitelnou chuť na... krev. Dokonce zašel tak daleko, že si koupil živé kuře, aby podstoupil hrůzný akt pouštění žilou, ačkoli podrobnosti té noci byly mlhavé.
Podivné zážitky však pokračovaly, protože si všiml, že poté, co vypil kuřecí krev a několik hodin spal, jeho tělo se zbavilo vnější vrstvy kůže a ochlupení zcela zmizelo. Místo nich se objevila nová jemná kůže a o něco ostřejší zuby, podobně jako při podivné sekvenci proměny, kterou vídal jen v hororech. Bylo to znepokojivé.
Pokud to všechno nebyl jen výplod jeho fantazie, o čemž Liam silně pochyboval, nešlo jen o následky kocoviny, střetu s ohněm, nedostatečného spánku nebo jiné nemoci, s níž se kdy setkal.
Najednou mu hlavou bleskla věta, které se nemohl zbavit: Hrabě Alaric. Kdyby mu před tím týdnem někdo řekl, že se možná změní v nějakou mýtickou bytost, myslel by si, že se dotyčný buď zbláznil, nebo si z něj chce vystřelit. Ale vzhledem k absurdním proměnám, které jeho tělo nabíralo, byl nucen tuto možnost s lítostí přijmout.
Otevřel notebook a začal hledat informace, přičemž do vyhledávače vyťukal své příznaky. Nepřekvapivě nenašel žádné spolehlivé vysvětlení toho, co se s ním děje. Možnosti "pica ", vztekliny nebo porfyrie byly na hony vzdálené tomu, co prožíval - opětovné dorůstání zubů, úplné odlupování kůže rozhodně nepatřilo k žádné nemoci, o které se učil v hodinách zdravovědy na střední škole.
Jako programátorovi mu bylo procházení Googlu druhou přirozeností, ale i Angličan v zahraničí používající VPN dokázal najít jen pochybné legendy, žádné solidní odkazy nebo studie odpovídající jeho příznakům.
Co teď?
Měl by navštívit doktora Bennetta? Vybavení a diagnostika, které jsou v nemocnici k dispozici, by jistě pomohly rozluštit jeho zvláštní fyzický stav. Ale jak by vysvětlil, co se děje? Jak by dokázal vyjádřit, že po kocovině najednou nedokáže nic sníst, aniž by to nevyzvracel, a přesto ho podivně přitahuje chuť kuřecí krve? A že se poté probudil a zjistil, že ze sebe shazuje vrstvy, pod nimiž se objevuje čerstvá kůže a nové zuby?
Pokud by se ukázalo, že jde o určitý druh nemoci, mohlo by mlčení internetu o souvisejících případech znamenat jednu ze dvou věcí: buď byl prvním známým případem, nebo byly předchozí případy pečlivě ututlány.
Liam si rezignovaně povzdechl a cítil, jak se tíha jeho problémů znovu usazuje, hluboce se zamyslel a snažil se najít cestu, jak z této podivné situace ven.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Unraveled in the Shadows"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈