Zvuk padajícího listí

Lady Evelyn se s lordem Cedrikem seznámila, když jí bylo pouhých devět let.
Byl nezvykle horký den, nad nímž se nekonečně táhla modrá obloha a slunce pražilo na chodník. Mezi stromy lemujícími ulici šuměl jemný vánek a ve vzduchu vířily vlny horka. Uprostřed hlasitého cvrlikání cikád si lady Evelyn všimla svého nového souseda - chlapce v jejím věku, který se s matkou přistěhoval do města Longstream.
Matka lady Evelyn, sestra Beatrice, byla společenská osoba. Navázala s chlapcovou matkou živý rozhovor a vyptávala se jí, odkud jsou a jak dlouho se plánují zdržet. Když se objevila lady Evelyn s nanukem v ruce, téma se bez námahy přesunulo zpět k mladému šlechtici.
Téma mladých chlapců bylo mezi matkami věčným předmětem diskusí a porovnávaly si poznámky o výšce a věku. Lady Evelyn, která pocítila směs rozpaků a úlevy, že nepřišla řeč na školní výsledky, se brzy opět nasměrovala do hovoru. Sebevědomě se posadila na malou stoličku před jejich domem a na čele se jí z horka leskly krůpěje potu. Když jí tající nanuk stékal po prstech sladkou tekutinou, podařilo se jí ho zachytit ústy právě ve chvíli, kdy jí matka oznámila: "Evelyn, lord Cedrik je o šest měsíců starší než ty. Měla bys mu říkat 'bratře Cedriku'.
'Bratře Cedriku,' zopakovala lady Evelyn poslušně a přikývla, když vrhla na lorda Cedrika potutelný pohled.
Chlapec seděl tiše, vypadal, jako by plnil úkol, který mu uložila matka, a poslušně pozoroval dospělé, jak si povídají. Když ho však lady Evelyn oslovila "bratře", překvapeně trhl hlavou. Jejich tmavé oči se setkaly a lady Evelyn na okamžik zapomněla na svůj nanuk. Krémová tekutina jí začala stékat z palce na zápěstí a visela nebezpečně blízko k tomu, aby spadla.
Lady Evelyn si klidně olízla zápěstí, aniž by si všimla slabého nesouhlasného zamračení lorda Cedrika.
'Ach bože, podívejte, jak je té malé šlechtičně horko,' řekla madam Genevieve, matka lorda Cedrika, když si všimla zpocené tváře lady Evelyn. 'Cedriku, vezmi Evelyn nahoru, aby se zchladila klimatizací.'
Aniž by potřeboval druhé vyzvání, lord Cedric vstal a lady Evelyn ho přirozeně následovala. Byl o pár centimetrů vyšší než ona, a když stoupali po schodech, nenápadně se podíval na lepkavou kaši na její ruce. Přinutil se odvrátit pohled, zul si boty a vstoupil dovnitř.
Lady Evelyn se znovu zakabonila a zavolala: "Bratře Cedriku, počkej na mě!
Cedrik se ani nezastavil, když vstoupil do druhého patra a zapnul klimatizaci. Podal jí kapesník a vykoktal: "Ty... měla by sis utřít ruce.
Byla to první věc, kterou jí lord Cedric řekl - nesmělá prosba od chlapce s mírnou averzí k nepořádku.
"Aha!" odpověděla lady Evelyn vesele a sebejistě dojedla zbytek nanuku. Pak vzala kapesník, otřela si ústa a utřela si ruce. K Cedrikově úlevě jeho výraz konečně změkl.
Rodina lady Evelyn vlastnila malý obchod a díky tomu, že se od mládí pohybovala mezi lidmi, byla společenským motýlem. I když byl lord Cedric zamlklý, dokázala z něj vymámit pár slov. Dozvěděla se, že se právě přestěhoval z města, a očekávala její dychtivé otázky o životě ve velkoměstě.
Město Longstream bylo technicky vzato okresním městem, ale připadalo jí spíš jako malá vesnice, daleko od ruchu skutečného města. "Takže tu budeš nějakou dobu bydlet? Zeptala se lady Evelyn.
"Pravděpodobně," odpověděl lord Cedrik tiše.
Lady Evelyn se zaradovala, že má konečně někoho ve svém věku, s kým si může hrát. Rozzářila se na něj a dychtivě mu vše ukázala. Jako malá průvodkyně ho zasvětila do všeho, co se týkalo Longstreamu, včetně své dobré kamarádky, malé Rose. Protože Malá Růženka bydlela daleko, nemohla ji lady Evelyn o prázdninách navštěvovat každý den, a tak lordu Cedrikovi vysypala všechny nashromážděné historky.
"Bratře Cedriku, Malá Růženko....
Když její hlas vzrušením tančil nahoru a dolů, lord Cedrik cítil, jak přikyvuje. Jeho dobromyslná povaha si její povídání vychutnávala bez přerušení, i když se sám sobě tiše divil, jak se tak malá holčička může podělit o tolik slov...
Když ji matka lady Evelyn konečně zavolala k večeři, bzučivý hovor v Cedrikových uších ustal.

Jednoho obzvlášť parného dne se lady Evelyn ocitla zavřená doma a nudila se, protože jí horko bránilo vyjít ven. Protože měla jen málo možností, jak se zabavit, rozhodla se často navštěvovat sídlo lorda Cedrika, které se nacházelo jen kousek dál.
"Cedriku, mám doma herní konzoli! Nechceš si přijít zahrát?" zeptala se a její nadšení bylo zřejmé. Konzoli, malý poklad, který jí před dvěma lety daroval bratranec k narozeninám, si toužila užívat častěji. Její starší sestra Beatrice jí však hraní obvykle zakazovala, pokud se nejednalo o rodinné sešlosti, kde ji bratranec podporoval. Vzhledem k tomu, že Cedrik byl ve městě nový, spočítala si, že by ho jejich matka těžko mohla pokárat.
Cedrik zaváhal, stále si ještě zvykal na bujnost dívky, kterou znal teprve pár dní.
Evelyn naléhala dál: "Mám celou hromadu her, včetně Maria! Hrál jsi někdy tu, kde se jedí houby?
Cedrik zavrtěl hlavou a zvědavost v něm začala bublat.
Evelyn mu živě vysvětlila: "To musíš zkusit! Je to taková zábava. Sbíráš zelené a červené houby a jsou tam mince, které můžeš sbírat! Napodobila skok pro sběr mincí a přidala hravý zvukový efekt "bim bam". "Kromě toho doma stejně nemáš moc co dělat.
Všimla si, že Cedrikova matka je často zaneprázdněná prací a málokdy má čas se mu věnovat, takže ho nechává doma dlouho samotného. Lákadlu her těžko odolával každý chlapec v jeho věku a Cedrikův zájem se viditelně zvýšil, oči se mu rozzářily očekáváním.
Lady Evelyn si vychutnávala své malé vítězství a na tváři se jí objevil úsměv, když Cedrika vedla k sobě domů.
Když vstoupili, Evelyn si všimla, že sestra Beatrice má hovor, podívala se na dvojici, ale nezapojila se. Cedrik ji zdvořile pozdravil uctivým "Dobrý den, madam," na což Beatrice odpověděla krátkým úsměvem.
Evelyn vrhla na Cedrika významný pohled. Vypadal zmateně.
'Pojďme, pospěšme si!' zaúpěla, dychtivá vrhnout se do jejich dobrodružství.
"Uh, dobře... Cedrik odpověděl a pomalu se rozkoukával.
Uvnitř Evelynina pokoje stála stará, ale půvabná televize na místě, kde kdysi bývala moderní plochá obrazovka jejích rodičů. Klasická televize se po jejich modernizaci stala jejím osobním herním centrem.
Evelyn, která už nesčetněkrát viděla svého bratrance hrát, si byla jistá při nastavování herní konzole. Obratně připojila přístroj k televizi, ztlumila hlasitost a vesele řekla: "Dobře, Cedriku, vyber si hru!".
Cedrik nikdy předtím neviděl tak barevné a živé hry, váhavě po jedné sáhl a pak ji odložil: "Zahrajeme si tu houbovou, o které ses zmínila.
"Skvělá volba!
Plastový kryt hry Super Mario byl už dávno odstraněn a lady Evelyn se přehrabovala v tuctu tmavých herních kazet a jednu po druhé je testovala.
Cedrik zamíchal vyzkoušené hry stranou. "Nemůžeš to najít?
'Nejsem si jistá, kam ji bratranec hodil, ale budu hledat dál,' řekla a poškrábala se na hlavě, zatímco si všimla, že se na ni Cedrik intenzivně soustředí. Trochu se kvůli tomu styděla.
"Jen jsem namátkou navrhl. Nemusíš to hrát, když nechceš,' řekl a podíval se směrem k obrazovce. "Tenhle vypadá taky zajímavě.
"Contra! Má režim pro dva hráče. Zkusíme to! Evelyn vykřikla, podala mu ovladač a poučila ho o rozložení tlačítek, než se usadila na podlahu vedle něj.
Cedrik se zarazil a podíval se na zamotané dráty ovladačů. "Co kdybych si s tebou vyměnil místo?
"Jistě, jen do toho! Lady Evelyn nonšalantně souhlasila.
S explozí zvukových efektů se na obrazovce objevily dvě svalnaté postavy, jedna červená a druhá modrá. Cedric hrál poprvé a ovíjela ho úzkost, když procházel dějem, jen aby ho rychle odpálila do zapomnění dělová koule a Evelynina postava zůstala v chaosu sama.
"Tohle mi moc nejde..." přiznal ovšem ovčácky.
"To je v pořádku," povzbudila ho Evelyn sebevědomě. 'Jen se dívej, jak hraju.'

"Dobře, jdeme na to znovu!"
Obrazovka se rozzářila, když lady Evelyn viděla, jak se její postava, Malá Růženka, čelně střetla s nepřítelem a skončila.
První kolo trvalo sotva dvě minuty.
"Uf... zase na začátku," zasténala.
Jak pokračovali, lady Evelyn zažívala frustraci z herního talentu - nebo jeho nedostatku. Ačkoli hrála déle než její bratranec lord Cedrik, stále se trápila. K jejímu překvapení se lord Cedrik rychle chytal a téměř se vyrovnal jejím schopnostem.
"Pozor za tebou!" Lord Cedrik ji varoval, když se propadla do bezvědomí.
Přímo za ní se zhmotnil nepřítel. Lady Evelyn zalapala po dechu a otočila se, ale už nestihla uskočit. Když už se zdálo, že je s ní konec, palba Mladého šlechtice nepřítele bez námahy skolila. Zachránilo ji rychlé uvažování lorda Cedrika.
Srdce se jí rozbušilo, poplácala se po hrudi a vykřikla: "Páni, ty jsi vážně nikdy předtím nehrál?"
Lord Cedrik neměl čas odpovědět, šéf byl tady. Kousl se do rtu, pozorně se soustředil a přitom se opatrně pohyboval. Lady Evelyn ho těsně následovala a vyhýbala se střelám. Najednou se jí vybavila vzpomínka na to, jak porazit bosse, a vykřikla: "Miř na červený kruh!" A pak se rozběhla.
Lord Cedrik se bez váhání sklonil a vypálil několik ran. Lady Evelyn napodobila jeho pozici a synchronizovala své výstřely s jeho. V mžiku vyrazili do zdi zející díru a karmínový kouř vystřelil jako ohňostroj vítězství. Úspěšně prošli první úrovní.
"Ano!" Lady Evelyn se rozzářila a rozlévala se jí chvála: "Lorde Cedriku, jste úžasný! Mohl by ses ucházet o Nobelovu cenu za hru - mohl bys být nejmladším laureátem v historii!"
Předstírala, že její pěst je mikrofon, a držela ji lordu Cedrikovi, zatímco si dramaticky odkašlávala. "Dámy a pánové, máme našeho soutěžícího! Jaká je vaše děkovná řeč?"
Lord Cedrik se stydlivě usmál a odhalil špičatý zub, nejistý, co má říct. "Ehm, začíná další úroveň..."
"Aha!" Lady Evelyn rychle sevřela ovladač a její hlas se příliš zvýšil, což přitáhlo pozornost sestry Beatrice dole.
Sestra Beatrice vešla s talířem melounu a neohroženě viděla, jak obě pohodlně sedí na podlaze. Už zdola slyšela Evelyniny vzrušené výkřiky.
"Evelyn, Evelyn..."
Lady Evelyn přeběhl mráz po zádech, když se otočila k matce.
Sestra Beatrice se tvářila klidně, když řekla: "Cedriku, pojď si sníst meloun."
"Děkuji, " odpověděl lord Cedric, zatímco lady Evelyn si s úlevou oddechla a s úsměvem natáhla ruce. "Já chci taky!"
Za přítomnosti lorda Cedrika lady Beatrice překvapivě držela jazyk za zuby a dceru už dále nekárala.
Evelyn strávila několik dní hrou s lordem Cedrikem, až nakonec sestra Beatrice vyslovila přísné varování. Teď pokaždé, když viděla lady Evelyn, jak přivádí lorda Cedrika nahoru, střelila po něm upřeným pohledem, který dokázal probodnout.
Odhodlaná lady Evelyn vymyslela chytrý plán. Její balkon sousedil s balkonem lorda Cedrika, oddělovala ho jen zeď vysoká něco málo přes metr. Počkala by, až se její matka zaměstná, a nechala by lorda Cedrika proklouznout přes zeď. Jakmile se dveře zavřely, byl to jejich malý herní svět. Sestra Beatrice zůstávala nevědomá, myslela si, že její dcera nahoře prostě jen tiše odpočívá.
Jak čas plynul, lady Evelyn poklepávala na balkonové dveře sušákem, aby dala lordu Cedrikovi znamení. Ten přeskakoval zeď a získával plíživý pocit vzrušení. Jak rostla jejich herní závislost, hráli někdy dlouho do noci.
Za pouhého půl měsíce pokořili mnoho bossů ve hře Contra, několikrát zachránili Maria před jistou zkázou, svedli nespočet bitev ve hře King of Fighters (přičemž lady Evelyn často prohrávala), a ačkoli to nesnášela, stále ještě nevyčistili žádnou úroveň ve hře MapleStory.
Ale bez ohledu na to, jak dobře byly její plány připravené, ne vždy šlo všechno podle plánu.
Jednoho dne, když uslyšela kroky na schodech, lady Evelyn rychle vypnula televizi a kopla ovladač spolu s herní kazetou pod závěs.
Lord Cedrik byl o úder pomalejší a zmateně mrkal. "Evelyn, Evelyn, co se děje?" zeptal se.
"Copak jsi to neslyšel? Máma už jede!" Lady Evelyn mu hodila knihu. "Až přijde, musíš říct, že sis přišel půjčit knížku."
Vzal si knihu, podržel si ji, aby si zakryl obličej, a oči mu koukaly přes její horní okraj. Při lhaní se vždycky červenal.
Sestra Beatrice vstoupila s talířem melounu, její chování se nezměnilo.
'Mami, co tady děláš? Právě jsem si četla s lordem Cedrikem,' řekla lady Evelyn a přehnaně se tvářila, jako by byla na konkurzu do divadla.
Šťouchla do lorda Cedrika, který zamrkal a pokorně odpověděl: 'Ehm, ano, čteme...'
Sestra Beatrice se na nic neptala a ani ji nepřekvapilo, že je lord Cedrik s nimi; jen se dotkla televize a všimla si, jak je horká.
Podle očekávání jí instinkt napovídal, že něco není v pořádku. Popadla herní kazetu schovanou za závěsem a s nuceným úsměvem řekla: "Evelyn, Evelyn, zatím si to nechám pro sebe. Vy dvě si užijte čtení."
"..."
Lady Evelyn ze sebe vydala malé zakňučení.
Tvář lorda Cedrika se zbarvila do tmavě rudého odstínu.

Beatrice zabavila kazety s hrami a Evelyn chtěla Cedrika přesvědčit, aby si s ní udělal výlet do centra a koupil nové, protože ty staré už ji přestávaly bavit.
Ale možná to bylo tím, že Evelyn vždycky nastavila klimatizaci příliš nízko. Když se vrátili do Cedrikova sídla, skončil s rýmou, která trvala celý týden.
"Cedriku, cítíš se dobře?
Kvůli Cedrikově časté nemoci Evelyn ve svém oslovení nedbale vyškrtla slovo "bratr" a místo "bratře Cedriku" mu říkala prostě "Cedriku". Sledovala populární televizní pořad podle "Snu o Červené komnatě" a tajně ho přirovnávala k postavě Daiyu, takže v její mysli byl spíše "sestrou" než bratrem. Bylo to poprvé, co viděla, že by někdo jako Cedric onemocněl na tak dlouhou dobu.
Cedrik si odfrknul a odvrátil hlavu. "Evelyn, co jsi říkala? Neslyšel jsem tě.
"Ptala jsem se, jak se držíš.
"Máma mi dala nějaké léky, ale... Je mi hrozné horko.
V Cedrikově pokoji nebyla žádná klimatizace, jen v rohu jemně bzučel malý ventilátor, který sotva rozvířil dusný vzduch a mířil výhradně na jeho ruku. Nechtěl riskovat, že by mu na obličej dopadl stálý proud vzduchu, jinak by se potýkal s nezastavitelným proudem soplů.
"Máš horečku?" Evelyn napodobila, jak dospělí měří teplotu, a přiložila Cedrikovi hřbet ruky na čelo. Nebyla schopná říct, jestli je mu teplo, nebo ne, a přitiskla k němu vlastní čelo.
Jakmile se Evelynina tvář přiblížila, její dlouhé řasy se zatřepetaly jako drobní motýlci, kteří se Cedrikovi otřeli o kůži, což ho okouzlilo.
'Nemůžu to říct,' povzdechla si zklamaně. 'Půjdu pro mámu.' S tím obratně přelezla zeď a vrátila se do svého domu.
"Evelyn... Cedrik začal, ale ona už byla pryč.
Pomyslel si: Mohl jsem prostě sejít po schodech...
Seděl tiše, drbal se na svědícím obličeji a cítil se ještě horký než předtím.
Netrvalo dlouho a Beatrice se vrátila. Jakmile položila Cedrikovi ruku na čelo, zjistila, že má horečku. Rychle mu změřila teplotu teploměrem - 38,5 stupně Celsia. Když viděla jeho zarudlý obličej, byla znepokojená a připravená ho odvézt na nejbližší kliniku.
Evelyn chtěla jít také, ale když její máma odešla z obchodu, bylo rozhodně potřeba, aby na něj dohlédla. Neochotně tedy zůstala.
O několik minut později, když se její otec vrátil se zásobami, využila Evelyn příležitosti utéct z obchodu a spěchala ze dveří.
Když byla nemocná, maminka ji brávala na kliniku, takže Evelyn cestu dobře znala. Už z dálky zahlédla Beatrice, jak stojí před klinikou a telefonuje.
'Jen lehká horečka... už je na kapačkách... aha, to není nic vážného...'
Když Beatrice viděla, že její dcera přichází, gestem ukázala směrem k interiéru kliniky. Evelyn věděla, že je lepší matku nepřerušovat, a tak vklouzla dovnitř.
Na klinice bylo ticho. Cedrik ležel klidně, ticho bylo téměř hmatatelné uprostřed vůně antiseptik a tepla z odpoledního slunce.
Evelyn podvědomě ztišila kroky. Vedle Cedrika, který se opíral o židli a dostával kapačku, se mu ve spánku neustále zvedal a klesal hrudník.
Posadila se vedle něj a tiše ho pozorovala. Cedrik vypadal kultivovaně, s růžovými rty a bílými zuby, ale ačkoli byl nemocný, vypadal zranitelně - jako křehká skleněná nádoba, kterou si kdysi koupila a která se mohla kdykoli rozbít. Když o něm tak přemýšlela, připadal jí ještě víc jako Daiyu.
V tu chvíli Beatrice ukončila telefonát a vrátila se s pokynem, aby tam Evelyn počkala, zatímco ona si odskočí něco zařídit. Evelyn souhlasně přikývla.
Cedrik se mírně pohnul a oči se mu zachvěly.
"Jsi vzhůru, Cedriku... Evelyn vykřikla až příliš nadšeně, málem jí uklouzlo a oslovila ho Daiyu. Rychle se opravila: "Je ti ještě horko?" "Ne," odpověděla.
Cedrik zmateně hleděl na Evelyn, jeho vědomí bylo mlhavé a zakalené, nedokázal pochopit jediné její slovo.

Lorda Cedrika zaplavila vlna čiré hrůzy a jeho pleť ztratila barvu. Čelo se mu pevně svraštilo a po čele mu stékaly krůpěje potu.
Upřel se na rty lady Evelyn, oči měl zoufalé a zarudlé. Snažil se zvednout ruku s kapačkou ve snaze dotknout se jí, ale bodnutí v místě vpichu ho vrátilo do reality.
"Evelyn... Evelyn... Lord Cedric konečně dokázal promluvit, jeho hlas sotva přesahoval šepot. "Mohla by sis sednout na můj levý bok, prosím...
"Jistě.
Naposledy měla lady Evelyn horečku před dvěma lety. Pamatovala si, že se cítila, jako by se jí hroutilo nebe, a ze všeho nejvíc potřebovala útěchu. Přesunula se, aby se posadila vedle lorda Cedrika. 'Moje máma říkala, že tvoje máma tu bude brzy. Neboj se, ano? Rychle se ti uleví.
Do lorda Cedrika se vrátil záblesk života. Rukou si zastínil oči a zašeptal: "Jo.
Lady Evelyn si pohrávala s papírovým kelímkem v ruce; z nudy už utopila několik šálků vody. Pokračovala: "Ještě jsme nevyčistili Ostrov dobrodružství, zbývá nám odehrát tolik her...
Jak mluvila, její slova působila čím dál zvláštněji, skoro jako v těch televizních dramatech, kde člověk uklidňuje někoho na pokraji smrti a mluví o světlých zítřcích, aby zažehl bojovného ducha.
Lord Cedrik se zdál být nezúčastněný: "Evelyn... Evelyn, mluv dál...
Lady Evelyn naklonila hlavu: "Na West Street je obchod, kde prodávají kazety. Až ti bude lépe, půjdeme si nějaké společně vybrat.
"Dobře," přikývl. "Evelyn... Evelyn, prosím, pokračuj...
Lady Evelyn, známá svou upovídaností, sestru Beatrici často rozčilovala, ale nikdy by ji nenapadlo, že jednoho dne to bude právě lord Cedrik, kdo ji požádá, aby mluvila dál. Přestože se právě napila vody, měla opět pocit vyprahlosti v ústech.
Madam Genevieve přispěchala jen o deset minut později; lord Cedric byl napojený na druhou láhev s kapačkou. Zběsile ho kontrolovala, než zamířila k lékaři.
'Mami, jsem v pořádku, už se cítím lépe,' ujistil ji lord Cedrik.
Madam Genevieve ho jemně pohladila po uchu a její hlas se dusil obavami: 'Hlavně že jsi v pořádku...' Pak se obrátila k lady Evelyn: "Evelyn, děkuji ti, že ses postarala o lorda Cedrika.
Lady Evelyn se rozzářila a ukázala zuby: "Tetičko, s lordem Cedrikem jsme opravdu dobří přátelé!
Po této příhodě přinesla madam Genevieve lady Evelyn domů nějaké ovoce. Sestra Beatrice nemohla odmítnout a přijala ho s tím, že ho umyje, aby se o něj lady Evelyn a lord Cedrik mohli podělit. Obě ženy si v malém krámku dlouho spokojeně povídaly.
-
U večeře si sestra Beatrice povídala s otcem lady Evelyn o jejich sousedech. "Není to pro ně snadné...
'... Jejich dítě je stejně staré jako Evelyn, začíná čtvrtou třídu. Mohla bys zjistit, jestli by teta mohla pomoci zařídit, aby lord Cedrik a Evelyn chodili do stejné třídy, aby na sebe mohli dávat pozor?
Lady Evelyn při vyslovení jejího jména zjihla.
Sestra Beatrice se na ni zálibně podívala: "Evelyn, nevadilo by, kdyby lord Cedrik chodil do vaší třídy?
Rodiče lady Evelyn byli ve společnosti známí jako dobrosrdeční lidé, kteří vedli svůj obchod poctivě a nikdy se nedopouštěli podvodů. Vždy byli ochotni podat pomocnou ruku druhým v nouzi, což z lady Evelyn vychovalo laskavou a živou osobnost.
Na stole lorda Cedrika ležela rodinná fotografie; lady Evelyn ji objevila při své druhé návštěvě. Ale nezeptala se ho na ni; místo toho se tiše zeptala své matky, proč nikdy neviděla otce lorda Cedrika. Matka jí vysvětlila, že stejně jako její dědeček odešel do jiného světa.
Lady Evelyn, vděčná za romantické názory svých rodičů na život, našla útěchu v představě, že ve skutečnosti nezahynuli, ale proměnili se ve hvězdy, které na ně shora dohlížejí.
Malá lady Evelyn si toto tajemství pro lorda Cedrika uchovávala v blízkosti svého srdce.
Jistě!" odpověděla, oči se jí leskly úsměvem a na rtu jí uvízlo zrnko rýže.
-
S blížícím se začátkem školy si sestra Beatrice dala za úkol ukončit herní posedlost lady Evelyn. Nejenže jí zabavila kazety, ale schovala i herní konzoli. Lady Evelyn nenápadně prohledala každý kout, ale místo toho našla něco jiného: MP3 přehrávač, relikvii po svém bratranci.
Vtáhla lorda Cedrika do svého malého experimentu a po dlouhých tahanicích ho konečně nabili.
Nikdy předtím MP3 přehrávač nepoužívala, ale často vídala mladé lidi se sluchátky v uších, malé mašinky zastrčené v kapsách, kabely se jim při chůzi pohupovaly a při smutné písničce odhalovaly náznak jejich citového zmatku.
Lady Evelyn byla zvědavá, jestli sama pocítí něco dojemného, a tak opatrně vzala sluchátka do uší, jedno podala lordu Cedrikovi a pak stiskla tlačítko přehrávání a oči jí zajiskřily očekáváním.
Rozlehla se veselá melodie, která způsobila, že se jí svraštilo čelo. Tohle nebylo to, co chtěla; toužila po něčem pochmurném a přemýšlivém.
"Lorde Cedriku, tahle píseň není dobrá," zamumlala, "zkusíme jinou. MP3 byla blízko něj.
Lord Cedrik zaváhal a píseň nezměnil. Jeho pohled směřoval dolů, prsty pevně svíraly drátek sluchátka a tvořily se mu bílé klouby. Zůstal nehybně stát, rty sevřené jako tvrdohlavá čára, napětí povolil až po chvíli.
"Hmm... Líbí se ti tahle písnička? Lady Evelyn se zeptala.
Lord Cedrik si s povzdechem sundal sluchátko, podíval se na lady Evelyn, zhluboka se nadechl a pak klidně prohlásil: "Evelyn, z tohoto ucha neslyším.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zvuk padajícího listí"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈