Zlá dívka

Prolog

==========

prolog

==========

Varování před spouštěčem: Faulknerův svět je temný, drsný a někdy i zkurvený. Knihy, které se zde odehrávají, mohou obsahovat některé z následujících prvků: dabing, ne-zločin, zneužívání, napadení, nátlak, sdílení, sebevraždu, neomluvitelný feminismus, zanedbávání, dospělé využívající děti pro vlastní prospěch, bohaté děti bez následků, chudé děti, které nemají co ztratit, a lidi žijící v naprosté chudobě, kteří dělají věci, aby přežili a unikli, což by citlivým čtenářům mohlo být nepříjemné.

Pokud se vám nelíbí představa, že se dospívající účastní pochybných činů, jako je nechráněný sex, násilí, sexuální násilí, drogy, pornografie, hazardní hry, šikana a další projevy zhýralosti a zoufalství, tato série není pro vás. Také pokud vás uráží, že lidé berou jméno Páně nadarmo, nebo slovo kunda, vraťte prosím tuto knihu a budou vám vráceny peníze. Tento autor pravděpodobně není pro vás.

*

Royal Dolce

"Jsi připraven, synu?" Zeptá se táta a poplácá mě po rameni, jako by na mě byl tak pyšný, jako to dělá vždycky, když se ukážu jako schopný plnit jeho posrané příkazy. Většinu času na mě možná kašle, ale když potřebuje něco zařídit, je to samá pýcha a lichotka.

Já jeho lichotky nepotřebuju, nechci je.

Sevřu nůž a zírám na tu ubohou náhražku člověka, který mě kdysi mučil. "Narodil jsem se připravený," řeknu a vykročím vpřed.

To je lež. Pro tohle jsem se nenarodila. Narodil jsem se pro to znovu. Žil jsem šestnáct let jako jeden člověk a pak mě tenhle kretén a jeho rodina unesli. Šel jsem do toho sklepa v domnění, že jsem frajer, že se mě nikdo nemůže dotknout. Vyšel jsem ven jako jiný člověk.

Pan Darling škytne vysokým vzlykem, oči má celé podlité krví hrůzy. Hledím do nich, frustrace mě svírá v zubech jako neodvratný svěrák. Pokaždé, s každou pomstou, by mi mělo být lépe, ale není tomu tak. Chci, aby mě bolel stejně jako on mě, aby viděl, co to se mnou udělalo. Ale on nemůže. Nikdo z nich to nedokáže. Nikdo na celém tomhle zasraném světě to nikdy nepochopí.

"Mám ženu a děti," blábolí pan Darling. "Prosím, nezabíjejte mě."

"Ale já tě nezabiju," řeknu. "Smrt by byla příliš laskavá pro zrůdu, jako jsi ty."

Jako všechny nejlepší příšery, ani tahle se nedá zabít. I poté, co by vydechl naposledy, by ve mně žil navždy a ničil by mě každý den mého života.

"Co chceš dělat?" zeptá se, hlas má vysoký a chvěje se strachem.

Je svázaný teprve čtyřiadvacet hodin a už prosí jako malá mrcha. Sedm dní jsem mu byla vydaná na milost a nemilost.

Sedm. Kurva. dní.

Prokážu mu tolik milosrdenství, kolik ho prokázal on mně.

"No tak, synku," řekne táta.

Sehnu se a zasunu nůž do pochcané látky jeho kalhot. Máchá sebou a křičí, ale provazy ho drží pevně. Dnes jsme tu jen já a táta. Přivedl by i dvojčata, ale nechtěl jsem, aby to viděli moji malí bráškové. Můj nejstarší bratr nás kdysi chránil, ale už je pryč, žije si dál svůj život. Jeho slova na rozloučenou, když opouštěl tohle zasraný město, mě pořád pronásledují.

"Postarej se o naše bratry."

Je to těžké břemeno. Nevěděl jsem, kolik toho bude třeba, co pro nás King vydržel celé ty roky jako nejstarší, chránil nás před zlem, které jsem neznal. Ale on teď pracuje pro mafii a já jsem tady v Arkansasu.

Mělo to být naopak. I před tím týdnem, který mě změnil, jsem byl bojovník. King je ochránce.

"Prosím," vzlykne pan Darling a převalí se na záda. "Nedělejte to. Nemusíš to dělat."

"A ty jsi nemusel dělat to, co jsi udělal," řeknu. "Ale jsme tady. Příšery vytvářejí příšery, vytvářejí příšery. A já jsem tady. Tvůj démon, který si přišel pro svou libru masa."

"Neboj se," řekne táta se sadistickým úsměvem. "Bude to méně než libra."

Pan Darling hyperventiluje skrze vzlyk a převalí se na břicho.

"Na rozdíl od tebe, když jsi mučil malého šestnáctiletého kluka, který ti nikdy nic neudělal, já mám svědomí," řeknu. "Takže ti dávám na výběr. Buď si lehneš obličejem dolů a dostaneš nůž do zadku, nebo se otočíš a já ti uříznu ptáka."

"Ne," dušuje se pan Darling a svíjí se v provazech, jak jen může. "Prosím, ne."

"Jednou budeš žít, jednou zemřeš," řeknu. "Je to na tobě."

Třesoucím se dechem mu unikne přidušený výkřik, když se převalí na záda.

"Jdi," řekne táta a postrčí mě dopředu.

Přikrčím se a uchopím do jedné ruky starý scvrklý penis pana Darlinga a do druhé nůž. Křičí tak hlasitě, až mi zvoní v uších, ale já ho neslyším. I přes rukavice mě svíravý pocit jeho ptáka v mé ruce nutí zvracet. Je tak bezvládný a impotentní. Stačí jeden řez a ta věc mi v ruce ujede. Vstanu a strčím ho do táty.

"Tady máš svůj zasranej suvenýr," řeknu.

Kdybych ho mohl položit na podlahu vedle toho kreténa, kterého jsem rozřízl, udělal bych to. Je mi to úplně jedno. Je za to stejně zodpovědný.

"Vedl sis dobře, synku," řekne táta.

I když vím, že pomsta noční můry nezmizí, aspoň vím, že spravedlnosti bylo učiněno zadost. Alespoň pro jednu generaci Darlingů.

Pan Darling stále křičí a kolem něj se hromadí krev. Přikrčím se a přeříznu provazy. Do nemocnice bude muset jet sám. Neumře. Ani jsem ho nepřinutila trpět. Udělal jsem to rychle, jedním řezem.

Jak jsem řekl, mám svědomí.

Táta mě znovu poplácá po zádech. "Je poslední. Je po všem."

Není konec.

Ale pro něj ano a na nic jiného nemyslí. Pomstili jsme se jeho nepřátelům, rodičům Darlingovým, kteří se mu před dvaceti lety vyhýbali. Ale já znám pravdu. V tomhle městě je Darlingů víc, skrývají se jako švábi a nenesou to jméno.

Jeho válka skončila. Ta moje teprve začíná.

Jeden (1)

==========

jeden

==========

Harper Apple

Musím najít cestu z tohohle zasranýho města. Pomalu mi vyčerpává duši, rozmělňuje ji na prach, který bude viset ve vzduchu jako smrad z papírny v parném letním odpoledni. Zatímco pan Behr hloubá, já se škrábu na sedadle a opírám si nohy o stojan pod stolem před sebou. Kdybych tak měla dostatečně zajímavého učitele, který by mě donutil se něco naučit, možná bych měla šanci. Ale učitelé na Faulknerově střední jsou stejně uvěznění a beznadějní jako studenti. Možná ještě víc. Mají delší čas na to, aby si uvědomili, že se nikdy nedostanou ven, že celý život stráví v téhle upocené pacholíkovině.

Povzdechnu si a nechám se unášet myšlenkami, zatímco se dívám z úzkého okna na lysý trávník, na němž se skrz mrtvá místa rýsují skvrny prachu. Dobří učitelé chodí na druhý konec města do soukromé školy, kde vždycky funguje klimatizace, budovu si nepletou s vězením, když kolem projíždějí přespolní, a děti mocných lidí mají údajně stejně vášně jako peněz.

Zajímalo by mě, jaké to je. Moc. Vášeň. Peníze.

"Harpere, nechtěl bys mi na tohle odpovědět?"

I když je to řečeno monotónním tónem pana Behra, moje vlastní jméno prořízne můj zónový opar.

"Můžete zopakovat otázku?" Zeptám se, když se pár dětí zasměje. Je jen jedno místo, kde jsem výjimečná, a určitě to není na chodbách Faulknerovy střední. Tady jsem úplně dole. To mi vyhovuje. Ve velké škole, kde je příliš mnoho královen dramatu, je snadné vyhnout se pozornosti.

"Co kdybychom to nechali na Chaseovi," řekne pan Behr a otočí se.

Pokrčím rameny a znovu se shrbím na sedadle.

"Jo, a prosím, přijďte za mnou po hodině, slečno Appleová."

Zatraceně. Předčasné uvolnění.

"Jak myslíš," zamumlám a znovu se otočím, abych se podívala z okna.

Zbývají dva roky. Mám ale pocit, že už jsem si svůj čas odseděla, včetně letní školy poté, co se máma neobtěžovala nutit mě chodit do školy většinu prvního ročníku. Tehdy jsem si myslela, že to mám v kapse. Kdo by sakra chtěl chodit do školy? A nikdo ode mě nečekal, že budu přemýšlet dopředu, že budu zvažovat důsledky.

Teď už vím, jaký jsem byl hlupák, když jsem v podstatě celý rok vynechal. Chodím do několika tříd s druháky a vypadl jsem s kamarády, které jsem měl předtím. Ne že by to byli opravdoví přátelé. Jen další lidi se stejnými koníčky jako kdokoli jiný v malém, nesmyslném městě. Šukání, hádky a rychlá jízda v jejich posraných autech.

Alespoň to, že mám mrtvou mámu a žádného tátu, mě na Faulkneru nedělá výjimečným. Spousta dětí má ještě podělanější životy než já. Jsou holky, kterým na stůl spadne pozvánka do Klubu děvek, a uvědomí si, že jejich pověst je v háji, a kluci, kteří se nechají zbourat na fotbalovém hřišti a jejichž dny slávy budou vždycky patřit střední škole, i když jsou z nich zahořklí alkoholici středního věku. Děti z pěstounských rodin a ty, které žijí u různých strýčků a babiček, protože jejich rodiče jsou ve vězení. Děti, které páchnou kočičí močí a chemikáliemi, protože žijí v pervitinových laboratořích. Děti, které se nechají zastřelit nebo musí střílet na jiné lidi kvůli svým gangům.

Na to všechno kašlu. Potřebuju lístek ven.

Jen jsem nepřišel na to, jak ji získat.

Přednáška končí a já se podívám na obrazovku dárcovského notebooku na úkol pro tento den. Většina lidí v mých propadákových třídách tu není kvůli učení, a tak začnou blbnout, házet plivance a tužky na strop, poslouchat hudbu nebo se věnovat telefonům. Několik z nás ví, že to není cesta ven, a otevřeme domácí úkoly, připraveni se do toho pustit.

Na obrazovce mi vyskočí zpráva, nějaká aplikace messengeru, o které jsem ani nevěděla, že je na školních počítačích. Je to nějaká oldschoolová, jmenuje se OnlyWords a má vypadat jako retro, malá krabička se čtverečkovanými zelenými písmeny, která na mě bliká se zprávou.

PanD: Ahoj, miláčku.

Škola by opravdu měla investovat do lepšího firewallu, aby se sem nedostali ti úchylové. Chystám se z toho malého boxu vyjet, když se po první zprávě objeví druhá.

PanD: Mám pro tebe návrh.

Sklopím oči a rozhodnu se zapojit. Do konce hodiny stejně zbývá jen pět minut. Nestihnu dokončit ani jednu úlohu z domácího úkolu. Neobtěžuji se s vytvářením handle na messengeru, jen napíšu do okénka odpověď. Možná v dohledné době nedostanu stipendium na Yale, ale jsem dost chytrá na to, abych věděla, že mužům na internetu nemám věřit. To ale neznamená, že s nimi není sranda.

Faulkner189: D? Opravdu? To je originální.

MrD: Můžeš mi říkat Big D, jestli chceš.

Barf. Přesně jak jsem si myslel, nějaký úchyl se nabourává do školních počítačů, aby obtěžoval holky. Přesně to vystihuje zážitek z Faulknerovy střední.

Faulkner189: Nezeptáš se mě, jestli se mi líbí starší muži?

PanD: Opravdu?

Faulkner189: Nebo jestli jsem panna?

PanD: Jsi?

Faulkner189: Jestli to nevíš, tak jsem na školním počítači. UR prolly going to get arrested

Pan D: To si nemyslím.

Faulkner189: Vážně pochybuju, že jsi tak chytrý, jak si myslíš.

MrD: V tom se mýlíš.

Faulkner189: No, nejsme plní sami sebe?

MrD: Jen upřímně.

Faulkner189: Promeškal jsi příležitost říct, že bych mohl být plný tebe.

MrD: Myslím, že to ty jsi ten, kdo flirtuje.

Faulkner189: Byl jsem tam, udělal jsem to, dokážu předvídat hlášky.

MrD: flirtovala jsi se staršími muži na internetu?

Faulkner189: ur all the same

MrD: Neodpověděl jsi na své otázky.

Faulkner189: U 1.

MrD: Nemám rád starší muže, nejsem panic.

Faulkner189: Ditto. Skutečná otázka zní: PROČ děláš návrhy nezletilým dívkám?

MrD: Nebyl jsem si toho vědom.

Faulkner189: Nevěděl jsi, že budu ve škole????

Kéž by tahle aplikace měla emotikony, abych mohl přidat vykulené oči, ale na klávesnici umím dělat obličeje jen ze symbolů, takže to nechávám vypnuté.

MrD: Kdo řekl, že jsem ti dělal návrhy?

Jeden (2)

Faulkner189: Legálně jsi začal slovy "Mám návrh".

MrD: Řekl jsem "návrh".

Faulkner189: Jistě, jistě.

MrD: Bylo by jednodušší promluvit si osobně. Na internetu se to takhle plete.

Faulkner189: Bahahaha!!!

Faulkner189: Pěkný pokus.

Faulkner189: gg. Zkus už neobtěžovat žádné malé holčičky.

MrD: Velmi vtipné. Brzy si promluvíme.

Faulkner189: To si nemyslím.

MrD: Ale jo, budeme.

Zazvoní zvonek a já se vytasím s odhlášením a vrácením notebooku a rozhlížím se kolem sebe, jako bych dělal něco špatného. Asi jsem to udělal. Tak nějak.

Nikdo si toho ale nevšimne. Ostatní děti se zvedají ze spánku, sbírají učebnice a odcházejí z místnosti. Pan Behr má příští hodinu plánování, takže se nemusí starat o to, aby mě udržel na další hodinu. Zatímco se děti trousí ven, maže tabuli. Vrátím notebook do vozíku, sednu si zpátky do lavice a čekám, až pan Behr začne dělat svou práci.

Možná má máma pravdu. Vzpomenu si na všechny ty chvíle, kdy mi něco říkala, kdy mě varovala před úchyly na internetu i jinde.

Všem mužům se líbí mladší ženy. Mají to v biologii. Takže dnes večer zůstaň ve svém pokoji, Harper. Pozvu Jerryho.

Nebo to byl Jim, Gordon nebo D'Aron? Za ty roky jsem je ztratil z dohledu.

Když odcházejí poslední studenti, pan Behr obejde svůj stůl a posadí se na jeho přední stranu. "Všechno v pořádku, Harper?"

"Jo."

"Jak to vypadá doma?"

"Perfektně." Věnuji mu svůj nejfalešnější úsměv.

Pan Behr si uhladí košili s krátkými rukávy a knoflíky na břiše. Olízne si rty a podívá se na dveře, pak se odsune od stolu a připlíží se ke mně. "Už je to dlouho, co jsme se viděli."

"Vídáš mě každý den ve třídě."

Zavrtí se, ale já ho přišpendlím pohledem. Opojení z toho, že nad ním mám moc, už dávno vyprchalo. Teď se mi hnusí.

Kdybychom neměli zákony, všichni by si brali tak mladé holky, že by nemohli otěhotnět, aby se nemuseli starat o antikoncepci. Ne že by jim na tom záleželo, jakmile to udělají. Jen se podívej na svého tátu...

Ne že bych měl takovou možnost. Nikdy jsem ho nepotkala. Máma má spoustu řečí o tom, jaký to byl budižkničemu, ale pochybuju, že vůbec ví, kdo ji zbouchnul.

"Sejdeme se dnes po škole," řekne pan Behr a jeho hlas zní naléhavě šeptem. "Na našem obvyklém místě. Potom tě odvezu domů."

"Nevěděl jsem, že máme nějaké obvyklé místo."

"Cítíš se zanedbaná?" Myslím, že se mě snaží poškádlit, ale zní to jen jako kňourání.

"Co když mám nějaké plány?"

"Ach, Harper," řekne a narovná se. "Nemáš žádné plány. Plány vyžadují přátele."

"Možná mám rodinné plány."

"Víš, Harper, ty jsi tak chytrá mladá dáma," řekne pan Behr. "Jednou se určitě dostaneš na skvělou vysokou školu, když se budeš pilně učit a udržíš si dobré známky."

"Loni jsem měla ve tvé třídě jedničku," podotýkám. Nikdy jsem si o něm nemyslela, že by mě ohrožoval, ale na druhou stranu ve mně nejspíš záměrně vyvolal pocit, že ho ovládám. Jakou moc má šestnáctiletý kluk nad dospělým mužem?

Vím, co by na to řekla máma. Řekla by toho spoustu. Znechuceně by mlaskla a řekla: "Holky tvého věku, Harper. Chodí a vypadají, jako by patřily na roh ulice. A pak předstírají, že jsou oběti, když dostanou to, o co celou dobu žádaly.

"Ano, dostala jsi jedničku," zamumlal pan Behr. "Taky jsi byla tak dobrá studentka. Tak ochotná se učit a poslouchat pokyny. Nerad bych viděl, že budeš muset příští rok opakovat geometrii. Ale pak bych mohl požádat, abys byl zase u mě ve třídě..."

Odstrčím se od stolu, vezmu si učebnice a zamířím ke dveřím, přičemž se zastavím jen na chvíli, abych zavolala přes rameno: "Hned jsem tam."

*

Otcova láska

Kdyby věděl.

Napsal jsem tuhle sračku

Řekl by.

že jsem méně mužný.

Kdyby věděl.

Co se stalo v těch ztracených dnech

Řekl by.

že jsem vůbec nebyl muž.

Kdyby věděl.

že ve mně nezůstala žádná nenávist

Řekl by.

že jsem vyrostl.

Kdyby věděl.

Chladnou žízeň po pomstě tam, kde by mělo bít srdce.

Řekl by.

že jsem ospravedlněn.

Kdyby věděl.

že ji nikdy neuspokojí

Řekl by.

"Teď je tu opravdový muž."

Takže nic neříkám

vůbec.

Dva (1)

==========

dva

==========

Harper Apple

Doma ze sebe sundám vlhké tričko, natáhnu si tílko, vytáhnu si tmavé vlasy dozadu a zakroutím je. Pak si zalepím ruce a zamířím do sklepa, abych si praštila do pytle, který visí v rohu od stropu. Jeden z máminých přítelů si ho jednou pořídil a slíbil si, že se dostane do formy, ale už je dávno pryč, stejně jako ostatní. Nedivím se jim. Nic dobrého tady nevydrží věčně.

Mám štěstí, že si máma udržuje práci a nosí domů dost peněz, abychom se v téhle pasti plné švábů udrželi. Výplata vydrží tak akorát, aby pokryla účty a máminu rostoucí potřebu kupovat si kraviny, aby udělala dojem na své muže, což mě nutí přemýšlet, jestli jednoho dne s některým z nich nezmizí a nepřestane se vůbec vracet domů. Alespoň že tu doteď vydržela, to se jí musí nechat. Mohlo to být horší. Mohli by mě poslat do pěstounské péče, a kdo si vezme nevrlého puberťáka s problémovým chováním?

Sakra, i stěhování zpátky do přívěsového parku, kde jsem vyrostla, by bylo horší než dům. Tohle není tak špatné. Máma dává dohromady nájem tak akorát, aby nás každý měsíc nevystěhovali, a i když je náš dům díra ve Faulknerově verzi gangů, není to přívěs.

Bouchnu pěstí do tašky, a když se ke mně rozmáchne, tancuju zpátky. Pak zasadím příval úderů.

Ta je pro mámu a její upřednostňování mužů a jejich drog před potravinami a tekoucí vodou.

Další je za mého tátu, ať už je to kdokoli.

Jedna-dvě kombinace pro Colina, jehož kožená bunda a cizí přízvuk mě ve třinácti pod mostem připravily o panenství.

Je tu pravý hák pro policajta, který mě vyhnal, když jsem se snažila udělat nějaké krásné umění na zdi pod zmíněným mostem. Chtěla jsem jen dát ostatním holkám něco hezčího než bezútěšnou cementovou zeď, která by svědčila o jejich hanbě, když z nich kluk vytáhne, upustí zakrvácený kondom na zem a hodí jim cigaretu, než se vypaří.

Nejzákeřnější rány si ale schovávám pro pana Behra. Proklínám správce, který mě letos vrátil do jeho třídy. Už jsou to dva týdny, co začala škola, a já si vlastně dovolím doufat, že už se mnou nebude mluvit. Že se přesunul jinam a našel si nějakou jinou smutnou holku bez naděje, aby mohl předstírat soucit, zatímco ji bude lákat na zadní sedadlo svého auta.

Po hodině jsem vyčerpaná, nemluvě o tom, že jsem celá zpocená. Vyběhnu nahoru, napiju se vody z kohoutku a jdu do sprchy. Když tam dojdu, zarazím se. Proč se kvůli tomu starému hnusnému Behrovi tak čistím? Sundám si tílko, natáhnu si čisté tričko, a protože jsem ještě úplně nezanevřel na veškerou lidskou slušnost, hodím na sebe další vrstvu deodorantu. Džíny a pásek zabrání bloudění rukou a tenisky mi zachrání nohy na kilometrové cestě na místo, kam ani nechci jít.

Ale co mám na výběr?

Podívám se na své knihy. Dostávám dobré známky, aniž bych musela podlézat některému z ostatních učitelů. Od nechvalně proslulého volna v prváku jsem se na to nadřela. Ten rok na letní škole jsem se rozhodla, že ať se děje, co se děje, vypadnu odsud dřív, než mě to tu vcucne jako tekutý písek, jako to udělalo s mnoha jinými.

Místo abych spěchal na schůzku s Behrem, zapnu starý stolní počítač, který pořád máme - hlavně proto, že je tak pomalý, že ho nekoupí ani zastavárna -, a otevřu si domácí úkoly. Možná že když si budu všechno zapisovat a dokážu, že jsem to odevzdala, nemůže mě zklamat.

Jsem v polovině, když se objeví okno se zprávou OnlyWords.

MrD: Znovu se setkáváme.

Trhnu rukama od klávesnice, jako by se proměnila v lávu, a nervózně se rozhlédnu.

O technologiích vím prd, ale co to kurva vlastně je? Kdo je ten chlap a jak ví, že jsem to já? Jak se dostal ze školního laptopu na můj prastarý domácí desktop?

Nadechnu se a otřu si dlaně o džíny, než opatrně položím ruce zpátky na klávesnici.

Aplikace mě vyzve k vytvoření uživatelského jména, tak ho zadám a pak sedím a snažím se vymyslet, co říct. Většina ze mě chce zavřít okno messengeru a aplikaci zablokovat, ale něco mě zastaví. Zježí se mi kůže, chlupy na zátylku mi vstávají, jako by mě někdo sledoval. Jak mě našel? Musím to vědět.

BadApple: Už jsme se potkali?

MrD: Aha, my hrajeme tu hru?

BadApple: Žádné hry.

MrD: Souhlasím.

BadApple: Jak jsi mě našel?

MrD: Mám své způsoby.

BadApple: Myslel jsem, že jsi řekl žádné hry.

MrD: To není hra, to je tajemství. Kouzelník nikdy neprozrazuje a tak.

BadApple: A teď jsi kouzelník? To vysvětluje tu děsivost.

MrD: Kdybys mě potkal, nemyslel by sis, že jsem strašidelný.

BadApple: Vsadím se, že se mýlíš.

MrD: Dobře. Pojďme se setkat.

BadApple: lol

MrD: O kolik se vsadíme?

BadApple: To se nestane

MrD: 10k

Zírám na obrazovku počítače a moje mysl nedokáže pochopit číslo, které tam vložil. I když je ten chlap totální úchyl... Deset tisíc dolarů je hodně peněz na to, aby se mi dostal do kalhotek. Kdybych si myslela, že mi to opravdu zaplatí, hned bych se vydala na cestu.

Dělá to ze mě děvku? Jistě, možná. Ale je mi úplně jedno, co si kdo myslí. Je to moje tělo. Proč bych si nemohla určovat cenu? Jak mi ráda připomíná moje matka, jsem jenom přívěsová chátra, která nemá nic, co by jí prospělo. Udělala jsem už horší věci než prodávání sexu.

Sakra, když už mluvíme o cenách, tak jediné, co jsem za své panenství dostala, byla cigareta a pár zakrvácených spodků.

Nejvíc, co jsem kdy za sex dostala, bylo pár parádních tetování. Mav byl kamarád, potřeboval plátno na cvičení a já se nudil. Mezi námi dvěma, zřejmě jsme neodolali kůži a bolesti, a vzápětí jsme spolu byli v posteli. Tahle dohoda trvala asi tak dlouho, než dokončil tetování na mém stehně a boku. Pak už jsme o sebe opravdu neměli zájem, ale aspoň jsem se měla čím pochlubit. Kde jinde by holka jako já vzala peníze na tetování?

Dva (2)

MrD: Nemáte zájem?

Zavrtím hlavou a vrátím se do přítomnosti. Tenhle kluk chce očividně víc než si jen vrznout. I takový ošklivec, jako je pan Behr, si může najít někoho na šukání, když se bude dost snažit. Což znamená, že tomuhle chlápkovi jde o něco jiného. Jestli se s ním setkám, buď mě prodá, aby dostal zpátky své peníze, nebo mi odebere orgány. A to v případě, že ty peníze skutečně má, což stoprocentně garantuju, že nemá.

BadApple: ne

MrD: Vím, že holka jako ty by to potřebovala.

Znovu se otřesu, ale nenechám se jím rozhodit. Samozřejmě že by se mi ty peníze hodily. Nejsem jediná chudá holka ve městě. Skoro každý na FHS, kdo má tetování, ho má od Mavericka.

BadApple: Na co holka jako já potřebuje dolary? Mám je všechny.

MrD: Vysoká škola. Cestování. Auto. Lepší školu. Lepší dům.

Prsty mám stále na klávesnici a po zádech mi opět leze ten nepříjemný pocit.

BadApple: IDT 10 tisíc pokryje dům, ani tenhle ne.

MrD: Pokryje to nájem jednoho.

Srdce mi teď buší jako o závod. Musím si připomínat, že neví, kde bydlím, že jsme v nájmu. Domnívá se, že bydlím v domě na hovno, protože chodím na Faulknerovu střední. To je všechno.

BadApple: Jak víš, že něco z toho potřebuju?

MrD: Sledoval jsem tě, Harpere.

Celé tělo mi ztuhne.

Harper.

Zná moje jméno. Ví, kdo jsem. A jestli to ví, tak nejspíš ví, kde bydlím. Přinutím se nerozhlížet se kolem, nekoukat ven mezerami v zaprášených lamelách žaluzií.

Ne, říkám si. Neví, kdo jsem. Má to ze školního počítače, do kterého jsem se přihlásila. Neví, kde bydlím, nemá deset tisíc dolarů a nesleduje mě. A jestli se mě pokusí unést z ulice... No, může to kurva zkusit. Uvidí, jak mu to půjde. Možná mám v životě nulové vyhlídky, nemám v životě nic, co bych mohl nazývat svým vlastním, jen tělo, se kterým jsem se narodil, ale to mě naučilo jednu nebo dvě věci. Vím, jak využít své tělo k něčemu víc než jen k sexu.

BadApple: Rád se díváš?

MrD: Miluju to.

BadApple: Tak se podívej na tohle

Vytrhnu kabel počítače ze zdi, aniž bych čekala na odhlášení. Pak vstanu, zkontroluji čas na svém telefonu z třetí ruky a vyrazím ven, rád, že nechám ten děsivý pocit za sebou. Nemůžu uvěřit, že jsem se nechala tím hnusákem nachytat. Ale jakkoli to bylo znepokojivé a jakkoli je snění o větším množství peněz, než jsme kdy v životě měli, lákavé, není to skutečné.

Pan Behr je skutečný.

Pro dívku, jako jsem já, je to jediné východisko. Cena, kterou zaplatíte za sen. Vykouříš učitele, abys měla dobré známky a možná dostala stipendium na státní vysokou školu, kde nejspíš budeš muset vykouřit profesory. Nakonec se zvedneš z gauče a postavíš se na vlastní nohy.

Nejdřív jsem nechávala mámě vzkazy, když jsem šla na schůzku s panem Behrem, vždycky jsem se napůl bála a napůl doufala, že se mě zeptá, kam jsem šla. Ale máma mě přestala vnímat jako svou dceru a začala mě vnímat jako konkurenci kolem mých dvanácti let, kdy se z přítele číslo devadesát vyklubal stejný kokot jako z prvních osmdesáti devíti, které za můj život protáhla domem. Až na to, že tenhle se ukázal být kokotem toho druhu, který chtěl do kalhot její dcery místo jejích. Od té doby byla ráda, že mě má z domu. Po několika měsících kouření pana Behra jsem odešel, zatímco ona seděla přímo před televizí. Ani se na mě nepodívala.

Čím mladší, tím lepší, pokud je to na nich. Proto by ses měla raději zahalit, až přijde tenhle, Harper. Nehodlám přijít o chlapa kvůli nějakému děcku, které nerozezná zadek od lokte.

Když vyjdu z potemnělého interiéru do oslepujícího pozdně odpoledního slunce, musím se zastavit a nechat oči, aby si zvykly. Mezi naším zchátralým cihlovým domem a dalším se Blue krčí nad dětským bazénkem zpola naplněným pískem a probírá se jím starou plastovou naběračkou. Vedle ní sedí Olive na skládacím plážovém lehátku z popraskaného plastu s hliníkovými nohami, které tu nejspíš bylo už od dob, kdy byla její máma teenager. Jezdí s autíčkem na kovových tyčích židle nahoru a dolů a čeká, až jí starší sestra uklidí pískoviště.

Normálně bych tě pozdravil. Nejsme zrovna kamarádi, ale díky blízkosti a věku je mi Blue tak blízký, jak jen to jde. Mezi námi dvěma je příliš mnoho zdí. Jeden z nás by je musel chtít zbořit, aby se z nás stali přátelé, a oba jsme příliš ostražití. Ona má svou sestru a já své pěsti a obě respektujeme, že na těchto věcech záleží tomu druhému nejvíc.

"Zasraný kočky," zakleje Modrá a mrští lopatkou hovna ze dvora na silnici. "Vypadá to jako odpadkový koš?"

"Nejspíš pro ně," řekne Olive. "Oni za to nemůžou. Každý někde sere."

Blue si povzdechne a odhodí nedopalek cigarety z písku, než se postaví.

"Dobře, můžeš si hrát," řekne a sestry si vymění místa. Když mě uvidí, zamává mi, odfoukne si z očí zplihlé modré vlasy a vytáhne krabičku cigaret. Podává mi ji, když přešlapuju na propadlém místě v našem rozbitém chodníku a třu si ruce, abych se zbavila chladu, který jsem dostala z rozhovoru s panem D.

"Díky," řeknu a přešlápnu přes hliněný plácek mezi našimi chodníky, abych si zapálil. "Vrátím se pro tebe."

"Super," řekne Blue, zapálí si a podá mi zapalovač. Jen zdržuju, odkládám nevyhnutelné, ale nezastaví mě to. Pan Behr může počkat - a počká. Po pravdě řečeno ale není jediný, kdo z toho něco má. Rád sleduji lidi, studuji je, zjišťuji, co je pohání a co udělají. Vím, že vábení mého dospívajícího těla je příliš silné na to, aby mu slabý pan Behr odolal. Ani se neodváží mi vynadat, že jsem přišla pozdě. Slituju se nad osamělým starým tlouštíkem, který to jinak neumí, a oba to víme, stejně jako víme, že mě propadne z matematiky, když se vůbec neukážu.

"Jdeš ven?" Zeptá se Blue a sleduje, jak Olive projíždí autíčkem pískem a přeskakuje s ním vyhrabaný nedopalek cigarety.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zlá dívka"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️