Moje malé špinavé tajemství

Kapitola 1 (1)

==========

Kapitola 1

==========

Čtyři minuty

Jen

Očistec pro dospělé.

Přísahám, že jsem tam uvízla.

Nemám čas držet krok se starými přáteli.&nbsp;Pluju v zemi nikoho, někde mezi tím, že už jsem na takové chování stará, a tím, že vystrkuju růžky.&nbsp;Protože v nejbližší době v žádném případě nebudu chtít vystrčit růžky, nakonec jsem ustoupila a nechala jsem se zkroutit kamarádkami, které jsou příliš staré na to, aby se takhle chovaly.

Dneska jsem zavřela notebook a uložila své boty Jimmy Choo do úhledně označeného kontejneru na přidělenou polici ve skříni.&nbsp;Vyměnila jsem svůj elegantní byznysový šik za roztrhané džíny, huňatou halenku a hodila na sebe své oblíbené vintage Manolos, protože mi před týdnem zavolaly kamarádky z vysoké školy SMU a přemluvily mě, abychom si oživily naše studentské časy.&nbsp;Když jsem neochotně souhlasila, neplánovala jsem, že se můj týden změní v průser, ale oni nebrali ne jako odpověď.

Za poslední čtyři hodiny jsem vypila tolik, že jsem byla lehce opilá a více než lehce nafouklá.&nbsp;Staré dobré časy už nejsou, co bývaly.

Nechci znít jako nudná babizna, ale nemám ten luxus promarnit celou neděli zotavováním se z vyčerpávající noci.&nbsp;Hned v pondělí ráno mám důležitou schůzku ohledně naší nejnovější - a největší akvizice v historii - a protože jsem právě dnes odpoledne přiletěla z New Yorku, musím zítra celý den pracovat.

Ale na rozdíl od doby před lety, kdy jsme pili Boone's a popíjeli levnou tequilu, jsme všichni přešli na martini, prvotřídní míchané nápoje a luxusní panáky, které se nesypou jako pytel hřebíků.

Pár, který stojí vedle mě u baru, se do sebe naváží už nejméně patnáct minut.&nbsp;Žonglují s pitím, které by vystačilo na malý kmen, a konečně se vydávají doručit svou velkou objednávku, jejíž vyřízení trvalo celou věčnost.&nbsp;Jakmile odejdou, něco - nebo někdo - mi padne do oka a já se nedokážu přinutit odvrátit zrak.

K baru se sklání muž, který sem nepatří, a nemá to nic společného s jeho vzhledem.&nbsp;Je vysoký, statný a zjevně nechce na nikoho udělat dojem a už vůbec ne na své okolí.&nbsp;Vlastně podle kamenného výrazu, který má vrytý do profilu, se zdá, že se baví méně než já - a to už o něčem svědčí.

Zvedne sklenici s ledovou vodou k plným rtům a napije se, až se mu prohne čelist a zakymácí ohryzek.&nbsp;Přistihnu se, že na něj bez ostychu zírám a nechávám se unášet duněním hudby a řevem davu.

Nakloním hlavu a zkoumám ho - je silný a rozhodný, ale zároveň odměřený a melancholický.&nbsp;Vyzařuje z něj nuda, i když si nenápadně prohlíží místnost, pozorný způsobem, který je na tuto dobu v sobotu večer zvláštní.&nbsp;Zatímco dav kolem nás vytváří hlučný šum, v němž se střetávají těla, on nic z toho nepřipouští a vytváří si kolem sebe široký prostor.

Nejsem si jistá, co mě k tomu vede, když očividně s nikým nenavazuje oční kontakt, ale z nějakého důvodu mi ta slova stejně vyskakují z úst.&nbsp;"Takže ty jsi DD?"

Nejdřív se mu pohnou oči, přeskočí ke mně tak rychle, že by to mohl být optický světový rekord, a následuje líný pohyb hlavy.&nbsp;Jeho tmavé oči se nepatrně zúží, ale zbytek tváře zůstává stoický.&nbsp;Prohlíží si mě nahoru a dolů, a když promluví, ani nezvýší hlas, přesto jeho tichý baryton zazní hlasitě a zřetelně.&nbsp;"Jo."

Povytáhnu obočí a přemýšlím, co se to s tím chlapem sakra děje.&nbsp;Nikdo mě nezastraší - kromě mého táty, když je naštvaný - a protože se nudím, otočím se k němu a udělám krok, čímž zmenším polovinu vzdálenosti mezi námi.&nbsp;Nejspíš je to mou osobností smíšenou s bzučením a silnou dávkou vlastní nudy, ale opravdu chci toho kluka přimět k rozhovoru.

Miluju výzvy.&nbsp;Sakra, vzrušuje mě to.

"Jak jsi přišel na to, že jsi tahal za kratší konec?"

Jeho apatický výraz se zlomí a on se ke mně otočí, postaví na bar sklenici s vodou a opře se do ní víc.&nbsp;Když se mu ruce zkříží na široké hrudi, můj pohled zamíří rovnou na tetování jakési složité mapy táhnoucí se po vnější straně jeho předloktí.&nbsp;Zrovna když se snažím rozeznat slova, která jsou v něm propletená, řekne: "My jsme si slámu nelámali.&nbsp;Jsem ve městě nová a kolegové trvali na tom, že mě dneska vytáhnou ven.&nbsp;Když jsem viděl, jakou rychlostí jedou, přešel jsem na vodu."

"Ten zodpovědný."&nbsp;Nakloním hlavu a zvednu obočí.&nbsp;"To se mi líbí."

Jednou zvedne hlavu a nezdá se, že by ho moje konverzace zajímala, ale přesto ze mě nespouští oči.&nbsp;"Tys tahal za kratší konec?"

Zavrtím hlavou.&nbsp;"Ne.&nbsp;Jen už mě nebaví tady být, ale snažím se kvůli kamarádům tvářit, že se bavím."

"Nejsi moc dobrá herečka."

"Au," předstírám, než ho opravím. "V dnešní době se používá počítačový termín herec - rovné příležitosti a tak."

Líně pokrčí rameny.&nbsp;"Politická korektnost je mi ukradená."

Z nějakého důvodu mě to rozesměje.&nbsp;Každý den v týdnu budu brát někoho opravdového místo kecalů.&nbsp;"Mělo by mě to urážet, ale protože nejsem herec, přijde mi to podivně osvěžující."

"Nejsem tu proto, abych na někoho dělal dojem," dodá.

"To je mi jasné."&nbsp;Usměju se ještě víc a natáhnu ruku.&nbsp;"Jen."

Odmlčí se a zlomek vteřiny si mě prohlíží nahoru a dolů, bojuje sám se sebou.&nbsp;Poté, co chvilku potřese hlavou, vloží svou velkou ruku do mé s velmi pevným stiskem.&nbsp;"Eli."

"Eli, politicky nekorektní, prostořeký, nový kluk ve městě.&nbsp;Vítej ve Velkém D."

Nepouští mou ruku, váhá, ale nikdy se nedozvím, co chtěl říct, protože jsme přerušeni a jeho ruka je z mé vytržena.

"Jensen-kurva-Montgomery!" Becca křičí přes hudbu, když přeruší naše sevření jako při hře na hřišti Red Rover.&nbsp;Její nedbalý úsměv je divoký a vlasy ještě divočejší od tance.&nbsp;Strčí do mě další sklenici, tahle je naplněná růžovou tekutinou a na okraji má zastrčený plátek pomeranče.&nbsp;Začnu vrtět hlavou a strčím do ní pití zpátky, ale ona mě přeruší.&nbsp;"Ti kluci, co nás poslední hodinu okukovali, konečně zvedli zadek a poslali nám pití."

Kapitola 1 (2)

Převrátím oči v sloup a podívám se přes rameno na duo, o kterém Becca mluví už snad déle než hodinu.&nbsp;Posílat pití je trapné a klišovité, nemluvě o tom, že nemám ponětí, co to je.

Becca zvedne sklenici ke rtům, napije se a pokrčí rameny. "Kosmos.&nbsp;V highballu to není ono, ale to je fuk.&nbsp;Pořád je to dobré."

Já se nenapiju, a ne proto, že bych nesnášela brusinkový džus, ale protože je pozdě a já jsem zase nafouklá a měla jsem odsud vypadnout už před dvěma hodinami.&nbsp;Nemluvě o tom, že nevím, jestli to přišlo přímo od číšníka.&nbsp;V žádném případě to nebudu pít, i když Becca to bude pít, ať se děje, co se děje.&nbsp;Je po jedné ráno, a když držím v ruce čerstvý drink od nějakého trapáka, který si myslí, že všechny ženy milují ovocné drinky, rozhodnu se, že je čas odsud vypadnout.&nbsp;Strčím do ní skleničku zpátky.&nbsp;"Tohle pít nebudu a ty bys taky neměla.&nbsp;Píšu Donnymu."

Vytáhnu mobil, abych zavolala pro auto, které je celý večer na příjmu, ale Becca prosí: "Neeee.&nbsp;Jsi zasranej workoholik a my tě nikdy neuvidíme.&nbsp;Zavíráme to tady.&nbsp;Neberu ne jako odpověď."

Zavrtím hlavou a stisknu tlačítko odeslat.&nbsp;Nemělo by trvat dlouho, než sem dorazí můj řidič.&nbsp;"Promiň, Becco.&nbsp;Co na to říct?&nbsp;Už s tebou nemůžu držet krok.&nbsp;Jestli chceš zůstat, pošlu pro tebe a ostatní holky Donnyho zpátky, abys nemusela jezdit Uberem." Všichni se na mě usmějí.

Zafuněla a šťouchla do mě loktem, čímž si rozšoupla pití, ale je ve fázi, kdy je jí to prostě jedno.&nbsp;"Děláš si ze mě srandu?&nbsp;Děláš v té firmě kolečka kolem všech a teď tu budeš stát a říkat mi, že nemůžeš zůstat ještě hodinu, abys zavřela bar?&nbsp;To je blbost."

"Víš, že nemám jinou možnost, než si odkroutit dlouhou pracovní dobu.&nbsp;Musím dokázat..."

Zakopnu o svá slova, když se jí rozšíří oči, jak se mi dívá přes rameno těsně předtím, než mi oznámí způsobem, který není v pohodě ani nenápadný: "Do prdele.&nbsp;Už jsou tady!"

Otočím se a ona má pravdu.

Sakra.&nbsp;Nejenže se musím odtrhnout od Beccy a holek, ale teď i od těchhle kluků.

"Ahoj!" Becca má příliš vysoký hlas, když si mrská prodlouženými řasami a mrští na mě cosmo.&nbsp;Vezmu si ji jen proto, abych ji neměla na sobě.&nbsp;Na své hezké tváři si vykouzlí svůj vítězný úsměv Miss Ft. Worth First Runner-Up z dob, kdy se jí to povedlo, a pokračuje.&nbsp;"Díky za pití."

"Jak to, že vás, dámy, v tuhle noční dobu ještě nikdo neunesl?"

Dělám, co můžu, abych nezasténala, a podívám se na muže ne zcela středního věku a jeho kamaráda.&nbsp;Vůdce dua má špinavě blond vlasy, které mu dokonale rozcuchané padají přes sluncem políbené čelo.&nbsp;Je konec října a pokud se neživí prací venku, o čemž silně pochybuji, to opálení nevypovídá o ničem jiném než o marnivosti. Jeho oči se na mě upírají a po jeho dokonalé, veskrze americké tváři se pomalu rozlévá úsměv.&nbsp;Když se mu roztáhnou rty, překvapí mě, že se mu zuby netřpytí jako v kresleném filmu z přehnaného bělení.

Jeho partnerka ve zločinu není o nic méně krásná... pokud vás to zajímá.&nbsp;Já sice nosím boty Jimmy Choo a mám závislost na nakupování, která by se vyrovnala kdejakému feťákovi, ale dávám přednost tomu, aby moji muži byli samí chlapi.&nbsp;Kterýkoli den v týdnu budu brát drsného než krásného, ale v jednu hodinu v neděli ráno chci jen svou prázdnou postel.&nbsp;Trpělivost není mým přítelem, když mám dobrý den, ale když jsem to přehnala s pitím takovým způsobem, že jsem jen unavená a nejsem zábavná společnice na večírku, je po mně.&nbsp;Veškerá tolerance, kterou bych normálně měla k muži, který má hezčí zuby než já, vyletěla z kurníku.

Odložím skleničku na bar mezi námi a věnuji panu Blonďákovi upjatý úsměv.&nbsp;"Díky za pití, ale pro dnešek jsem skončila.&nbsp;Můj odvoz je na cestě."

"Jen, ne!" Becca se do mě znovu pustí, ale blonďák přistoupí blíž, lehce mi položí ruku na paži a přeruší mě: "Jen jeden tanec."

Pokrčím rameny a o krok ustoupím.&nbsp;"Jak jsem řekla, ne, díky."

Blondýnův kamarád se přisune k Becce a ta se s ním nepáře.&nbsp;Natáhne se ke mně a opilecky mi stiskne ruku. "No tak.&nbsp;Ostatní holky jsou taky venku."

Becca a její nový taneční partner zmizí, když mi zavibruje telefon.&nbsp;Odemknu displej a vidím, že Donny tu bude za pět minut, ale nemám šanci zareagovat, když ucítím na bicepsu ruku, tentokrát silnější.

Vzhlédnu a snažím se odtáhnout, ale jeho stisk zesílí.&nbsp;Vidím ty dokonalé zuby uvnitř falešného úsměvu a vnitřně mě to nutí obrátit oči v sloup.&nbsp;"Měli bychom se jít pobavit s tvými přáteli, zlato."

"Pusť mě," žádám.

Nepouští mě a přitahuje mě.&nbsp;"Uvolni se.&nbsp;Všichni tví kamarádi jsou na parketu."

Kurva.&nbsp;Mé tupé bzučení se rozpadlo a já sevřu telefon.&nbsp;Posadím se na nohy a začnu tahat ruku zpátky, ale zrovna když se chystám převzít kontrolu nad situací, ucítím na malém kousku zad velkou, teplou ruku.&nbsp;Podívám se včas dolů a vidím, jak se kolem mě hadovitě obtáčí potetované předloktí.&nbsp;Je tak blízko, že rozeznávám kroužek krásného inkoustového kompasu těsně předtím, než se jeho druhá ruka změní ve svěrák na Blondieho paži.

"Je se mnou."

Když vzhlédnu, ztratím se v hlubokých tmavých očích zbavených všech emocí, které se mi dívají přes hlavu ve stejnou chvíli, kdy mě Blondie pustí.&nbsp;Eli, určený řidič, kterého jsem ještě před pár minutami považovala za výzvu, mi obtočí ruku kolem boků a přitáhne si mě zády k sobě.

Z tohoto úhlu mám několik možností, jak se z jeho sevření vymanit.&nbsp;Kdybych chtěla.

To je velké kdyby.

Z nějakého důvodu se totiž cítím bezpečněji, když předstírám, že jsem Eliho, než když se o mou pozornost uchází děsivý blonďák.&nbsp;A vzhledem k tomu, jak na mě teď blonďák zírá, udělám všechno pro to, abych se od něj dostala pryč.

Blonďák gestem ukáže na Eliho, ale mně řekne: "Pozoruji tě už hodinu a ty jsi s žádným mužem ani nepromluvila - natož s tímhle." "To je v pořádku," řeknu.

Strčím si telefon do zadní kapsy.&nbsp;"No, sice mě předtím naštval, ale jsme tady."&nbsp;Podívám se na Eliho, který poprvé od chvíle, kdy jsem ho spatřila, naklonil rty na jednu stranu, a přes hudbu řeknu: "Jdeme."

Vezmu ho za ruku a táhnu ho pryč od našeho místa u baru, ale hlavně pryč od muže, který málem dostal ránu do spodní části nosu.&nbsp;Mám pouzdro na iPhone silné jako kulka a vím, jak ho použít.&nbsp;Blonďák se možná tváří naštvaně, když odcházím se svým politicky nekorektním předstíraným kamarádem, ale netuší, že se s největší pravděpodobností vyhnul zlomenině nosu.

Kapitola 1 (3)

To by mu zničilo jeho krásnou, dokonalou tvář.

Nemám ponětí, kam jdu kromě místa, kde jsme byli, ale cítím, jak Eli pevně svírá mou ruku, když jdeme.&nbsp;Protože je tu plno, zastavím se na kraji parketu a otočím se, abych se na něj podívala.

"Děkuju," zakřičím přes šumění davu.

Je zase stoický a pokrčí rameny.&nbsp;Nakloní se a já ucítím jeho rty vedle svého ucha.&nbsp;"Ten chlap byl vůl."

Zrovna když se chystám souhlasit s jeho hodnocením, z reproduktorů se ozve dýdžej, který dělá svou práci, aby rozproudil a nabudil masy, a najednou už nejsme na okraji tanečního parketu.&nbsp;Když se změní rytmus hudby, pohltí nás těla.&nbsp;Decibely se zvyšují a energie davu, která už tak byla mimo tabulky, se dostává na úplně jinou úroveň.

Lidé se začínají hýbat, někteří drží své drinky vysoko, jiní používají obě ruce, aby dělali přesně to, co se zpívá v písni, a zkoumají svého partnera, zatímco Ed Sheeran skřehotá o klubech, tanci a milencích.

Ocitám se natlačená mezi cizími lidmi, jejichž jména neznám, a dalším, kterého znám jen jako Eliho.&nbsp;Moji přátelé jsou v nedohlednu a já cítím, jak mě ruce na bocích uklidňují.&nbsp;Eli, který mě pevně drží, stojí v davu vysoko a prohlíží si okolí, než znovu zachytí můj pohled.&nbsp;Světla mizí, kromě stroboskopů, které jiskří do rytmu hudby.

Když se podívám do jeho potemnělých rysů, nic neříká, ale nakloní hlavu a nakrčí obočí.

Pozvání.

Tiché... ale přesto pozvání.

V žádném případě bych nikdy netančila s děsivým blonďákem, ale s Elim?&nbsp;S tím novým, zodpovědným mužem s fascinujícím tetováním, který přestal pít, aby se ujistil, že se jeho přátelé dostanou v pořádku domů?&nbsp;Jo, kvůli němu můžu zůstat ještě na jednu písničku.

Jedinou odpovědí na jeho tichou výzvu je, že zvednu ruce, abych zakryla ty jeho, které mám stále nízko na bocích, a nechám se unášet hudbou.&nbsp;Možná jsem to začala pohupováním boků pod jeho velkýma rukama, ale to stačí.

Pak už je to jen na něm.
Pevně mě přitáhne a každý sval jeho těla se pohybuje s mým, od ramen až po kolena.&nbsp;A každý jeho centimetr je štíhlý, tvrdý jako skála a teplý.

Ne. Ne teplý.

Horký.

Jeho ruce se pohybují, jedna mě pevně drží na zádech a druhá se zvedá, aby mi v pěsti zkroutila vlasy, a nutí mě zaklonit hlavu a podívat se do jeho drsných tmavých rysů.&nbsp;Z téhle blízkosti je jeho silná, zarostlá čelist v jedné linii s mýma očima a moje už tak rozpálené tělo se rozbuší, když se jeho jazyk vyplíží, aby si smočil plné rty.

Do prdele.

Vydechnu vzduch.&nbsp;To muselo upoutat jeho pozornost, protože jeho oči přeskočí na moje těsně předtím, než si mě přitáhne blíž.&nbsp;Jeho dech mě hřeje na spánku, zatímco Ed zpívá dál, jeho slova a hudba jsou neuvěřitelně sexy, než jsem si kdy uvědomovala, když jsem byla v náručí cizince jménem Eli.

Zrovna když táhnu ruce po jeho těle a přes tenké tričko cítím jeho břišní svaly a široký hrudník, jeho ruka klesne na můj zadek a rychle ho stiskne, než mě otočí a přidrží si mě zády ke svému předku.&nbsp;Teď už ho ale cítím celého, jeho ruce mě pevně drží na bocích a jeho tvář se noří a tiskne se mi do vlasů.&nbsp;Nechám hlavu spadnout na jeho rameno, když se jeho slabiny pohnou proti mým zádům a zadku.&nbsp;Jeho ruka se mi plíží kolem pasu, noří se pod lem halenky, aby mi dráždila holou kůži, a já mám co dělat, abych mu nedala svou váhu.

Za celých svých třicet let jsem nezažila víc sexy čtyři minuty.&nbsp;V tuhle chvíli si myslím, že bych udělala cokoli, o co mě požádá, jen aby se mě nepřestal dotýkat.

Moje tělo se rozbuší úplně novým způsobem - lepším způsobem.&nbsp;Takovým způsobem, že se to ani nedá nazvat.

Ale všechno dobré jednou skončí.

Zdá se, že je to zatracené pravidlo mého života, protože právě když písnička doznívá, ucítím, jak mi v zadní kapse zavibruje telefon.

Teplé tělo, které mě obklopuje, se zastaví jako kbelík ledové vody.&nbsp;Jako by mě budík probudil z erotického snu plného jen hudby a cizího muže, chvění telefonu nás oba vytrhne z okamžiku.&nbsp;Ruce mého tanečního partnera se napínají a stejně tak ztrácím jeho teplo.
Pustí mě a já se musím chytit za paty ze ztráty jeho opory.&nbsp;Otočím se, abych se na něj podívala, a to, co vidím, není to, co jsem očekávala.

Jeho výraz je tvrdý a dívá se na mě, jako bych spáchala zločin - a to hrozný.

Snažím se popadnout dech a on zvedá ruku a hrubě se chytá za zátylek, zatímco jeho pohled sílí, což mi svírá vnitřnosti.&nbsp;Sakra, vždycky se ovládám - a rozhodně ne své emoce.&nbsp;Skoro nadskočím, když mi znovu zavibruje zadek, a nenávidím, že se po jediném tanci s cizím člověkem cítím odmítnutá.

Podívám se dolů na telefon.&nbsp;Je to Donny.&nbsp;Je tady, čeká na mě, dvakrát zaparkovaný u vchodových dveří.&nbsp;Jako vždycky říkal, že tam bude, dokud nebudu připravená.

Natáhnu se k němu, zastrčím si vlasy za ucho a nenávidím, že mám tvář zarudlou nejspíš spíš od jeho doteku než od horka v davu.&nbsp;Když se naposledy pokradmu podívám a doufám v nějaké vysvětlení jeho náhlé změny chování, najdu stejné bouřlivé tmavé oči.

Netoužím po ničem jiném než po útěku, a tak ani nehledám své přátele.&nbsp;Je pozdě.&nbsp;Pošlu pro ně Donnyho.&nbsp;Chabě zamávám mobilem a zamumlám: "Můj odvoz je tady."

Nechci se ho znovu dotknout, ale nemám na vybranou, protože stojí mezi mnou a mým tolik potřebným odjezdem.&nbsp;Přiložím mu ruku na širokou hruď, slušně do něj strčím a on se posune, čímž mě donutí projít kolem něj, zatímco já seberu všechnu sebedůvěru, abych šla cílevědomě.

A taky že jo.

Odcházím.&nbsp;Byly to jen čtyři minuty, kurva.&nbsp;Nic o něm nevím a on pronesl sotva hrstku slov.&nbsp;I když zachránil pana Blonďáka před zlomeným nosem, který by možná znamenal krev všude kolem mě.

Takže mě možná zachránil.

Ne, byl bych v pohodě.&nbsp;Eli byl příhodná, ale sexy záminka, jak utéct před kreténem, a já ji využila.&nbsp;Jen je blbý, že se z Eliho, toho cizince, taky vyklubal debil.

Kapitola 1 (4)

Projdu vstupními dveřmi a Donny, přesně jak řekl, stojí vedle našeho černého Escalade.&nbsp;Pro mou rodinu pracuje už léta, a protože je ve své práci dobrý, jeho oči mě sledují ještě dřív, než si ho všimnu.&nbsp;Dělá pro Montgomery Industries a na ranči pro mého tátu nejrůznější věci.&nbsp;Někdy dělá ochranku, ale v noci, jako je ta dnešní, je to můj řidič.

Právě teď jsem za něj vděčnější než kdy jindy.

Drží mi otevřené dveře na zadním sedadle, když k němu spěchám, auta se snaží objet dvakrát zaparkované SUV.

Když ho beru za ruku a nastupuju dozadu, ptá se: "Jsi v pořádku, Jenny?&nbsp;Kde jsou ostatní?"

"Jsem v pořádku.&nbsp;Jen jsem na to moc unavená a stará.&nbsp;Nevadilo by ti, kdyby ses pro ně vrátila?"

Donny, kterému táhne na čtyřicet a má plnou hlavu krásných peprně šedých vlasů, se usměje.&nbsp;"Nedělej si starosti.&nbsp;Dostanu je domů živé a zdravé."

Zabořím se do koženého sedadla a sáhnu po bezpečnostním pásu.&nbsp;Můj adrenalin se hroutí, jsem najednou vyčerpaná a nedokážu se ani trochu usmát na jednoho ze svých oblíbených lidí.&nbsp;"Díky."

Zavře mi dveře, a když se pohne, aby obešel zadní část vozu, oči mi těkají k chodníku, kde se objevil Eli.&nbsp;Je to jako den a noc, když ho vidím pod jasným pouličním světlem, ale nic to na tom nemění.&nbsp;I když vím, že mě přes tmavá tónovaná okna nevidí, mám pocit, jako by mi hleděl přímo do duše, když si před zavřením očí hrubě přejede rukou po tváři.

"Provoz není špatný.&nbsp;Za necelých deset minut bychom měli být u tebe." Donny vklouzne za sedadlo řidiče a já uslyším směrovku, jak čeká, až se zařadí.

Nechávám se ovládnout svými způsoby, které mi vštípila Hattie Montgomeryová, ale vím, že to zní neupřímně, protože nemůžu odtrhnout oči od svého tanečního partnera.&nbsp;"Děkuji."

Když se Donny odtáhne, Eli shodí potetovanou ruku dolů, a i když to zevnitř zvukotěsného cadillacu neslyším, poslední, co vidím, je slovo fuck, které mu zlostně vypadne ze rtů.

Ty samé rty, které se mi na provizorním tanečním parketu otíraly o vlasy, o kůži a hučeli mi do ucha.

Pak je pryč.

A já, který denně spravuje miliony a jedná s těmi nejchytřejšími muži v oboru, se cítím... sám.

Co to sakra je?

V tu chvíli se rozhodnu, že už nikdy nikam nepůjdu.

Kapitola 2 (1)

==========

Kapitola 2

==========

Zájmová osoba

Jen

"Máme zpoždění."

Sedím v konferenční místnosti a dívám se přes stůl na svého švagra Roberta.&nbsp;Nedávno nastoupil do Montgomery Industries a je mým podřízeným.&nbsp;Když náš dlouholetý finanční ředitel odešel do důchodu a já nastoupil na jeho místo, Robert přesvědčil mého otce, že chce přispět k rozvoji rodinného podniku.&nbsp;Po mnoha měsících diskusí jsem ustoupil, ale jen kvůli své sestře, a on převzal funkci kontrolora.&nbsp;Ne že by se do toho někdy vložila - Ellie nemá o MI zájem, je usazená mezi svým svěřeneckým fondem a tím, co vydělá Robert.

Ale bála jsem se, že doma od Roberta schytává průsery - je náročný a to z něj dělá tak trochu hajzla.

Není to ten typ hajzla, který by týral svou ženu a dítě - to se mu musí nechat.&nbsp;Kdyby si to někdo z nás myslel, Montgomerovi by se do něj pustili se zbraní v ruce a utrhli by mu koule a pak by ho odvedli na dlouhou procházku na severní čtyřicítku, aby se už nikdy nevrátil.&nbsp;Ne, Robert Ketteman je chytrý.&nbsp;Ve své poslední firmě se vypracoval na pozici viceprezidenta, ale ta firma nebyla ve stejné lize jako MI.

Ne, je to ten typ hajzlíka, který je nafoukaný a myslí si, že je chytřejší než všichni kolem něj. Ale co je horší, je tak zahleděný do sebe, že se málo věnuje svému synovi a ještě méně své ženě.&nbsp;Jestli si moje malá sestra myslela, že pořízením dítěte se to spraví, tak se spletla.&nbsp;Jakkoli je můj synovec roztomilý, narození Griffina její zatuchlé manželství ani v nejmenším nezlepšilo.

Od té doby, co Robert začal, se jeho vševědoucí osobnost rozhořela jako lesní požár a zdá se, že každá odpověď, kterou mu dám, je jen podpalovačem.&nbsp;Jeho nejnovějším sporným bodem je naše nejnovější akvizice.&nbsp;Potřebuji týmového hráče, který je ochoten nabídnout náhled a řešení na rozdíl od odsudků a blokád.&nbsp;Dva roky jsem byl controllerem, než jsem přijal pozici finančního ředitele v rámci přípravy na otcův odchod do polodůchodu.&nbsp;Není to tak, že bych jeho práci nerozuměl.

Opřu se na židli a zkřížím nohy, když se dívám přímo na Roberta a ignoruju zbytek ředitelů v místnosti.&nbsp;"Nejsme daleko za plánem.&nbsp;Převzetí veřejně obchodované společnosti do soukromých rukou se nedělá přes noc.&nbsp;Víte, že byly rozeslány dopisy s návrhy akcionářům a byli jsme v kontaktu s Komisí pro cenné papíry.&nbsp;Naše nabídky jsou vysoko nad tržní hodnotou, a protože akcie Birminghamu za posledních šest měsíců neudělaly nic jiného, než že se propadly, neměl by to být problém."

Svírá prsty a jeho hlas zůstává nezapůsobivý.&nbsp;"Jsem si vědom dopisů s návrhy.&nbsp;Ale Birmingham Refining je v červených číslech, nemluvě o negativním tisku, který je obklopuje kvůli ekologickým přestupkům.&nbsp;Čím déle to necháme plavat, tím těžší bude vyhrabat se z toho."

"Na tom se pracuje už více než rok.&nbsp;Dost birminghamských zainteresovaných stran už buď prodalo, nebo přijalo naši nabídku.&nbsp;Vzhledem k tomu, že se blížíme k hranici akcionářů, která je nutná k jejich odhlášení z burzy, jsme v ideální pozici." Birminghamská rafinerie je v háji, ale má infrastrukturu, kterou potřebujeme k expanzi na jihovýchodě.&nbsp;Kupujeme výhradně jejich aktiva, ale výměnou za to získáváme většinu jejich zaměstnanců, kteří si své pozice udrží.

Telefon uprostřed konferenčního stolu zazvoní, ale já ho ignoruju a mluvím dál.&nbsp;Moje trpělivost se vyčerpává.&nbsp;"Vaše zkušenosti jsou z oblasti technologií a služeb.&nbsp;Rafinace je jiná hra.&nbsp;Věřte mi, když říkám, že jejich majetek stojí za peníze, které vynakládáme, a náš PR tým je připraven informovat veřejnost o tom, co všechno máme v plánu udělat, abychom jejich nepořádek odstranili.&nbsp;Budeme pak vypadat jen lépe."

Prostě nepřestane.&nbsp;"Chci jen říct, že existují i jiné rafinerie, na které se můžeme podívat a které nejsou tak rizikové jako..."

"Promiň, Jen?"&nbsp;Moje asistentka Callie mě přeruší přes reproduktor.

Přemýšlím, jestli bych jí za to vyrušení neměla být vděčná, i když jsem ji požádala, aby všeho nechala.&nbsp;"Ano?"

Odkašle si.&nbsp;"Hm, můžete to zvednout, prosím?"

Zamračím se, ale když si přiložím telefon k uchu, natáhnu se pro sluchátko a stisknu tlačítko.&nbsp;"Co se děje?"

Teď, když ji mám vypnutou z hlasitého odposlechu, je moje asistentka, která není o moc mladší než já, uspěchaná a vynervovaná.&nbsp;"Omlouvám se.&nbsp;Nevěděla jsem, co mám dělat.&nbsp;Právě mi volali z recepce.&nbsp;Je to FBI.&nbsp;Jsou tady a ochranka je drží ve vstupní hale." "Cože?" zeptám se.

Co to sakra je?&nbsp;Rozhlédnu se kolem stolu po všech, kteří si mě prohlížejí se stejnou zvědavostí, jaká prochází mnou.&nbsp;"Řekli, proč jsou tady?"

"Ne, ale ptají se po tobě."

Podívám se na své nehty a ztiším hlas.&nbsp;"Co prosím?"

"Já vím!" zpanikaří přes telefon.&nbsp;"Spíš se dožadují, aby s tebou mluvili.&nbsp;A podle toho, jak to recepce popsala, nemají zájem čekat, až skončíš schůzku.&nbsp;Jen, mají zatykač!"

"Hned tam budu."&nbsp;Rozhlédnu se po místnosti a můj pohled spočine na Ricku Byrdovi, našem dlouholetém provozním řediteli a otcově dlouholetém příteli.&nbsp;"Promiňte, něco se stalo.&nbsp;Mohl bys prosím všechny informovat o provozu a plánech přechodu?"

Rick přikývne a já se na nikoho jiného nepodívám.&nbsp;Uhladím si sukni v tužce, otočím se na špičatém podpatku, ale místo abych šla k výtahu a udělala to, o co mě FBI požádala, zamířím rovnou do kanceláře našeho hlavního poradce.&nbsp;V žádném případě nebudu jednat s federály bez advokáta po svém boku.

*****

Eli

V životě neexistuje stav, kdy je všechno správně a kdy špatně.&nbsp;Dokonce i v právním systému, jehož jsem posledních devět let součástí, existuje černá a šedá - což je jiné slovo pro nevinen.

Tak jsou lidé nastaveni.&nbsp;Jsme od přírody hříšní - sakra, všechno to začalo Adamem a Evou a tím zkurveným zakázaným jablkem.&nbsp;To první zákeřné, šťavnaté sousto nasměrovalo zbytek lidstva na cestu přímo do pekla a jediné, co nás od toho drží, je naše vlastní vůle a odhodlání zůstat na severním kurzu.

To je ta šedá.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Moje malé špinavé tajemství"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈