Za zrcadlem tajemství

**Souhrn knihy:**
V knize Williama Blackwooda *Vyvolený* sní náš hrdina o tom, že se stane budoucím legendárním rytířem, který je předurčen k záchraně světa.
Tento sen se překvapivě stane skutečností.
Jedná se o příběh plný dobrodružství a romantiky z univerzitního prostředí, v němž vystupují rytíři a princezny a který se prolíná s životy obyčejných, ale neobyčejných studentů.
**Kapitola 1: Sen**
Když nad Královskou akademií v Kingsbridge vyšlo slunce, jeho zlaté paprsky se rozlily do koleje, kde ležel a snil William Blackwood. Srdce se mu rozbušilo představami o statečnosti, bitvách a elegantní princezně, kterou měl chránit. V mysli třímal lesklý meč a bojoval proti temným silám ohrožujícím království - scénář, který často zobrazoval na svých náčrtcích během vyučování.
Když zazvonil zvonek, probudil se a zasténal nad ztrátou svého dobrodružného snu. "Další den přednášek z dějepisu a domácích úkolů," zamumlal a vstal z postele. Rychle se oblékl, rozhodnutý nezmeškat snídani.
V rušné jídelně se studenti tísnili u dlouhých stolů a jejich štěbetání naplňovalo vzduch. William si všiml svého nejlepšího přítele Zacharyho Morningstara, který už byl zabraný do snídaně s vajíčky a slaninou.
"Už jsi dopsal tu práci z dějepisu?" zeptal se Zach s plnou pusou.
William se zasmál: "Ani náhodou. Byl jsem příliš zaneprázdněný sněním o tom, jak se stanu zbrojnošem.
Zach vykulil oči: "Víš, že tě nechtějí jen tak kouzlem pasovat na rytíře, protože o tom sníš, že?
"Jasně, ale je to hezká představa. Kromě toho, není život se sny vzrušující? William odpověděl a na tváři se mu rozlil široký úsměv.
Vtom do sálu vpadla Elena Brightová, energická kapitánka lukostřeleckého týmu. S ohnivě rudými vlasy a sebevědomím, které z ní vyzařovalo jako maják, ji bylo těžké přehlédnout. "Hej, kluci! Jste připraveni na víkendový turnaj?
Williamovi se při pohledu na její nadšení rozbušilo srdce. "Rozhodně! Spoléhám na to, že nám to první místo vyfouknete!
Elena po něm střelila škádlivým pohledem. "Jen když mi slíbíš, že tentokrát přestaneš snít a budeš opravdu trénovat.
Dopoledne uběhlo rychle, hodiny byly plné kamarádství a mírného chaosu. Přednášky paní Beatrice o rytířství byly obzvlášť poutavé. William občas zabloudil myšlenkami a představoval si sám sebe v galantním souboji, jak zachraňuje dámy v nesnázích.
Po vyučování se studenti shromáždili na cvičišti, kde kapitán Gregory řídil denní cvičení. Byl vysoký a impozantní, jediným pohledem vzbuzoval respekt. "Dnes budeme cvičit hru s mečem a lukostřelbu. Do dvojic!
William se spojil se Zachem, oba toužili předvést své dovednosti. Pot z nich kapal, když se utkávali pod bedlivým dohledem svých vrstevníků. Když se však William přemístil, aby provedl otočku, ztratil rovnováhu a spadl a přistál přímo do louže.
Kolem něj propukl smích a Elena si nemohla pomoct, ale zachichotala se, když mu hodila ručník. "Vypadá to, že sis dnes vybral špatného rytíře!
William se začervenal a s úsměvem ze sebe smetl špínu. "Pořád vás můžu všechny sundat, jen počkejte.
Jen co trénink skončil, začaly se ve škole šířit zvěsti o nadcházejícím Velkém turnaji. Ve vzduchu se vznášelo vzrušení. Legendy hovořily o šampionech, velkolepých bitvách a příležitostech pro každého, kdo se odváží soutěžit. Slibovalo to slávu - ideální pro mladého muže, jako byl William, plného snů o rytířství.
Dny ubíhaly jako voda a s blížícím se turnajem se zintenzivňovaly tréninky. Každý člen tréninkové jednotky se motivoval navzájem, ale Williama obzvlášť motivovala myšlenka, že udělá na Elenu dojem.
V předvečer turnaje stál William ve svém pokoji a žaludek mu svíraly nervy. Co když zase upadne? Co když se před Elenou ztrapní?
"Přestaň, Wille," vynadal si. "Pro tohle ses narodil.
Když v den Velkého turnaje vyšlo slunce, vzduch naplnilo vzrušení, které se mísilo se slabou vůní čerstvého chleba z kuchyně. William to cítil v kostech - tohle byla jeho chvíle.
S bušícím srdcem vstoupil na pole hradního areálu, připraven všem ukázat, že není jen snílek, ale soupeř. Shromážděný dav řval, očekávání praskalo jako letní bouřka.
Turnaj se chystal začít a s ním i šance pro Williama vžít se do role, kterou si vždycky představoval - rytíře hodného legendy.

**Znovuzrození**
V učebně Královské akademie v Kingsbridge byla na tabuli bílou křídou napsána velká věta "Přijímací zkouška". Studenti se hrbili nad lavicemi a úzkostlivě si čmárali odpovědi, až na jednu dívku sedící v rohu. Malá Annabelle tupě zírala na svůj testový papír snad celou věčnost. Proktorka, paní Beatrice, ji už několikrát přejela ostrým pohledem, dokonce se zastavila u její lavice a lehce poklepala na její povrch.
William Blackwood se vrátil do reality a měl pocit, že tenhle sen je příliš živý - každá tvář kolem ní, každý zvuk letních cvrčků byl křišťálově jasný. Pokud to byl sen, rozhodla se, že by ho klidně mohla přijmout. Zvedla pero ležící na stole a s nově nabytým odhodláním začala odpovídat na otázky.
Po chvíli, která jí připadala jako věčnost, vyšel William Blackwood z vyšetřovny, stále zmatený tím, jak je možné, že tenhle sen zahrnující Elenu ještě neskončil. Za ní se ozvaly rychlé kroky: "Blackwoode! Blackwoode! Proč jsi na mě nepočkal?"
William se otočil a uviděl dívku s jedním culíkem, která k ní sprintovala a plynule s ní spojila ruce. William se zahleděl na tu známou, ale přesto cizí mladou tvář a ztratil se v myšlenkách; byla to dvanáctiletá Elena Brightová, její kamarádka z dětství. Elena se před rokem přestěhovala do Ameriky a nedávno dostala zelenou kartu. Naposledy ji William viděl o Vánocích před několika lety. Williamovi došlo, že se jí zdá o jejich společných začátcích a přijímací zkouška byla jen odrazem jejich počátečního rozřazovacího testu - není divu, že se zdála tak snadná! Vzpomněla si, jak se při té zkoušce trápila; její rodiče, sir Edward a lady Margaret Blackwoodovi, museli tahat za nitky, jen aby ji dostali do stejné třídy jako Elenu...
'...Blackwood! Blackwood! Kulatý obličej malé Annabelle připomínající jablko se náhle přiblížil k jejímu a vyvolal v ní pocit naléhavosti: "Posloucháš mě vůbec? Doufám, že budeme zase chodit do stejné třídy. Nechci se od tebe odloučit!
William se vrátil do reality a usmál se na Elenu. "Já taky.
Oba přátelé se zasmáli, když se společně vraceli domů. Když procházeli čtvrtí, nemohl se William zbavit pocitu, že tenhle sen je neuvěřitelně skutečný. Chvíle byla přerušena, když vzduchem proletěl fotbalový míč a tvrdě zasáhl její nohu. Třela si bolavé stehno a záblesk bolesti ji přivedl zpět k vědomí. Au! To bolelo! Štípla se - pořád to bolelo.
V náhlém přílivu energie vyběhla po schodech nahoru a dorazila ke vchodu do domu. Mírně se zachvěla, vylovila z batohu klíče a otevřela dveře, které jí byly až bolestně povědomé, ale zároveň podivně cizí. Její rodina se během studií přestěhovala do prostorného domu o rozloze 1200 metrů čtverečních, ale pro ni zůstával domovem tento starý dům o rozloze 900 metrů čtverečních. Byl to úplně první dům, který sir Edward Blackwood a lady Margaret Blackwoodová měli, když se vzali. V devadesátých letech si jako mladí profesionálové nemohli dovolit téměř nic; dům prošel jen jednoduchou rekonstrukcí. Stěny byly vybílené, na nich byly ještě vidět její pastelkové čmáranice z dětství, obývací pokoj zdobily dřevěné pohovky a odpovídající konferenční stolek, na dřevěné skříňce stála robustní televize.
William vešel do její ložnice; vpravo stála nízká postel, kterou si koupila, protože na ni ráda lezla, i když byla doma jediné dítě. Nalevo stál její psací stůl, který ji provázel po celá léta jejího dospívání, zavalený učebnicemi pro šestou třídu a jejím prvním deníkem.

William Blackwood přejížděl prsty po stole a sledoval jméno své oblíbené anime postavičky Man-at-arms, kterou mu jeho sestra namalovala lakem na nehty. Připadal mu úžasně skutečný, každý detail odpovídal jeho živým vzpomínkám... Vzhlédl a zachytil svůj odraz v zrcadle v plné délce u okna. Přistoupil o krok blíž a prohlížel si dívku v zrcadle.
Dlouhé vlasy měla stažené do culíku a rámovaly srdcovitý obličej, který vyjadřoval čirý údiv. Na tvářích měla ještě náznak dětského tuku a její pleť byla čistá a porcelánová. Když stiskla rty, objevily se jí ve tvářích dva dolíčky, které zdůrazňovaly její velké výrazné oči mandlového tvaru, jemný ohrnutý nos a krásně tvarované rty připomínající třešňové květy. Mohla by být opravdu tak krásná? I když tetiny rysy přesně odrážely ty jeho, byly jemně zjemněné, což jí dodávalo uhlazenější vzhled.
William stál před zrcadlem, studoval odraz snad celou věčnost a snažil se mu porozumět. Vtom se domů vrátila lady Margaret Blackwoodová.
"William se vrátil! Lady Margaret vykřikla a sjela z vysokých podpatků. "Ty ses dneska nedívala na televizi? Pojď mi pomoct s večeří!
Lady Margaret Blackwoodová byla státní úřednice, často zaneprázdněná svou náročnou prací a často se domů vracela pozdě. Dnes překvapivě předběhla hodiny a vrátila se domů na večeři. William ji poslušně následoval do kuchyně, kde se na něj s údivem podívala, jak ochotně se chová. Po celou dobu svých studentských let měl tendenci se dobře chovat, až na chvíle v šesté třídě, kdy ho přepadlo období rebelie. Před chvílí se na matku vrhl, když mu bratranec omylem rozbil jeho drahocennou hrací skříňku. Tento incident zanechal ve Williamovi trvalý dojem a stále si pamatoval na tehdejší hněv.
Jakmile byla večeře hotová, dorazil domů sir Edward Blackwood. Sir Edward, stoický univerzitní profesor, byl známý svou rezervovanou povahou a obtížemi navázat kontakt se synem. Jejich vztah nikdy nebyl nijak zvlášť blízký, a jak stárli, William nenacházel čas, aby toto pouto napravil. Tříčlenná rodina neměla ve zvyku při jídle mlčet; lady Margaret obvykle přinášela živou konverzaci.
"Williame, jak jsi dopadl u přijímacích zkoušek? Lady Margaret se zeptala a její hlas rozjasnil stůl.
William se zarazil uprostřed sousta. "Vedl jsem si docela dobře. Pokud vše půjde podle očekávání, dostane se do nejlepší třídy, do stejné, do které ho kdysi lady Margaret zatahala za nitky.
"Jen si pamatuj, že po nástupu na střední školu se musíš pilně učit. Nesmíš jen tak sedět a koukat na televizi, škodí to tvým očím..."
William nevědomky ucítil, jak ho pálí v očích, když poslouchal její známé rýpání. Tiše zamumlal souhlas a soustředil pozornost na svůj talíř.
Po jídle William pomáhal s nádobím a lady Margaret ho pobízela, aby cvičil na klavír. Přešel k cennému rodinnému majetku - klavíru, důvěrně zvedl utěrku proti prachu a pak otevřel víko a vytáhl stoličku.
Už je to věčnost, co se naposledy dotkl klíčů. Od dětství se učil hrát na klavír, což byl štědrý dar od rodičů, kteří do jeho vzdělání hodně investovali. Nástup na střední školu však znamenal bydlení na koleji a nedostatek času na cvičení. Během let zjistil, že téměř všichni kolem něj umí hrát mnohem lépe než on, a tak to jednoduše vzdal.
Nyní znovu seděl před známým nástrojem a nejistě pokládal prsty na klávesy - ale žádný zvuk se neozýval. Bylo to už příliš dlouho. Prolistoval noty a začal s prstovými cvičeními, aby znovu probudil svou dlouho spící dovednost.

Stále ještě byly letní prázdniny a Blake si bez domácích úkolů vychutnávala posledních pár dní svobody, než jí příští týden zase začne škola. Po skončení cvičení na klavír William Blackwood zapnul televizi; v devět večer už ji matka, lady Margaret Blackwoodová, pobízela, aby se osprchovala a připravila do postele, a trvala na tom, aby do deseti hodin usnula, a podpořila tak svůj růst.
William vešla do koupelny, svlékla si nadměrně velké tričko a džíny a podívala se na sebe do zrcadla. Na okamžik ji to ohromilo. Přejela si rukama po břiše a otočila se, aby se v zrcadle lépe viděla. Vzpomněla si, jak od páté třídy bojovala se svou váhou a jak prožívala dospívání s pocitem těžkosti a rozpaků. Ale teď před ní stál odraz někoho, kdo je štíhlý - žádná kila navíc, jen tělo, o kterém vždycky snila. Žasla nad svými štíhlými pažemi, rovnýma, vypracovanýma nohama, úzkým pasem, plochým břichem a jemnými rameny. V očích se jí zaleskly slzy radosti. Ti, kdo jsou přirozeně štíhlí, nikdy nepochopí neustálý boj s váhou, kterému čelí ostatní. Sen nebo skutečnost, na tom teď nezáleželo - chtěla tento okamžik oslavit. William se otočil před zrcadlem v koupelně a vydal ze sebe tichý výkřik radosti.
Po téměř padesátiminutové sprše to bylo znepokojivé klepání lady Margaret zvenčí, které Williama konečně přimělo vyjít ven, i když neochotně. Když se jí William zeptal na její dlouhou koupel, cítil, jak jí tváře zrudly rozpaky. Jak mohla ona, zralá žena, přiznat, že strávila téměř půl hodiny obdivováním vlastní štíhlé postavy? Bylo to tajemství, které zůstane uzamčeno v jejím srdci.
Té noci se William pokusil usnout nezvykle brzy. Myslela si, že se bude chvíli převalovat, ale navzdory zvukům televize z obývacího pokoje rychle usnula. Když usínala, prolétla jí hlavou myšlenka: pokud se zítra probudí a bude vypadat stále takhle, musela se znovu narodit...
Když William druhý den ráno otevřela oči, zjistila, že se dívá na měkké vzory peřiny z dětství a opotřebovaný dřevěný rám své nízké postele. Nemohla se zbavit pocitu, že se skutečně vrátila v čase. Část jejího já si sice uvědomovala, že návrat zpět znamená čelit starým výčitkám, ale svůj současný život si skutečně zamilovala. Nyní byla postgraduální studentkou, usadila se ve svém oblíbeném městě, našla si uspokojivou práci a čekala už jen na obhajobu diplomové práce. Přenést se zpět do dob svého mládí - nebylo to stejné jako znovu prožívat obávané zkoušky?
S povzdechem se William smířil se svou zvláštní novou realitou a opatrně vylezl z postele. Když si prsty prohrábla vlasy, náhle se ozval dětský hlásek: "Williame Blackwoode, Williame Blackwoode!".
William se polekaně otočil a uviděl neobvyklé stvoření, kulaté a okřídlené, s širokýma, animálníma očima upřenýma na ni.
"Co to proboha je? Přestože se jí zmocnila hrůza, vzpomněla si, že je víkend a její rodiče, sir Edward Blackwood a lady Margaret Blackwoodová, ještě spí, a tak se jí podařilo zadržet křik.
Tvor zamával drobnými křídly a vznesl se blíž. "Neboj se, jsem tu, abych si s tebou promluvil.
"Co... jsi? William konečně našel uprostřed šoku hlas.
'Jsem posel z budoucnosti,' zvolal a hrdě se nadmul (nebo tak hrdě, jak jen tvor bez hrudi mohl). 'Jsi vyvolená, předurčená k záchraně světa!
William zamrkal, zaskočen naprostou hloupostí toho prohlášení. Jako teenagerovi jí možná podobné myšlenky přicházely na mysl, ale teď už byla dospělá a až příliš si uvědomovala absurditu takových tvrzení.
"To myslíš vážně? To je nějaký žertík z reality show nebo co?
Stvoření si otráveně odfrklo. "Ne, to není! Říkám ti pravdu.

**Úsvit moci**
William Blackwood nepatřil k těm, kteří by věřili na podivné příběhy. Když však stál ve svém pokoji, vyslechl si ten nejnepravděpodobnější příběh, jaký si lze představit. Zvláštní bytost, která se představila jako sir Henry Stone, tvrdila, že pochází z roku 2120. V té době třída válečníků známá jako "Man-at-arms" čelila vyhynutí. Oddělení z Oddělení času a prostoru jej proto vyslalo zpět do současnosti, aby pomohl vyvolenému Člověku ve zbrani změnit běh dějin.
'I... Já jsem 'vyvolený Člověk ve zbrani'?" William na sebe nevěřícně ukázal.
Sir Henry Stone měl tvář zabořenou do sladkých želatinových pochoutek, které William přinesl, a nezřetelně mumlal: "Jo, jo.
Když William sledoval sira Henryho, jak s chutí hltá svačinky, nemohl se ubránit pocitu, že to sotva bude spolehlivý zachránce světa, jak předpokládal. "Nechci mít zodpovědnost, " řekl a snažil se znovu nabýt klidu.
Sir Henry konečně vytáhl hlavu z cukrové propasti, oči vytřeštěné obavami. "Proč ne?
'Protože jsem jen obyčejný dvanáctiletý kluk! Nemám na to, abych zachránil svět. A jestli Člověk ve zbrani vyhynul, stane se to až za několik let po mém odchodu. To není můj problém,' prohlásil William pevně a setkal se s pohledem toho tvora.
Sir Henry Stone se zjevně nepřipravil na možnost, že by vyvolený Muž ve zbrani mohl tak monumentální úkol odmítnout. Začal zběsile přešlapovat. "Když nezachráníš svět ty, kdo ho zachrání?
"Najdi si někoho jiného, já se na tuhle záchranu světa nehodím," odpověděl William neomaleně. Nikdy ani neuvažoval o tom, že by se ujal vedoucí role ve školních klubech, natož aby na svá bedra vzal osud celé třídy Člověka ve zbrani.
Sir Henry byl stále zuřivější: "Ne, musíš to být ty! Jsi jediný, kdo má očistné schopnosti." "A co ty?" zeptal se.
"Jaké schopnosti? William nechápavě povytáhl obočí.
'Ano! Ve dvaadvacátém století čelí třída Člověk ve zbrani nájezdu druhu známého jako 'Žravá bestie'. Nemají fyzickou podobu, ale přisají se na ty, kteří ve svých srdcích ukrývají temnotu. Posedlí se stávají zvrácenými, zesilují veškeré své zlo a vedou je k páchání nevýslovných činů. Brzy Nenasytná bestie pohltí jejich životní sílu a oni zahynou. Sir Henry se odmlčel a usrkl trochu mléka. "Přísným vědeckým zkoumáním jsme zjistili, že Nenasytná bestie se poprvé objevila v 21. století. Tehdy byla jejich síla slabá a jejich počet malý. Kdyby se je podařilo včas očistit, dalo by se budoucí katastrofě předejít.
Sir Henry se s vážným výrazem naklonil blíž k Williamovi. 'Takže jsi jediným zachráncem aliancí, vedoucím Mužem ve zbrani, vědců všech oborů a všech občanů Země ve 22. století.
William si nemohl pomoci, ale usmál se: "Nedramatizujme to. I...'
"William Blackwood! Vstávej! Snídaně je připravena! Lady Margaret Blackwoodová zavolala zpoza jeho dveří a otočila klikou.
William rychlými reflexy strčil stále ještě žvatlajícího sira Henryho do zásuvky svého stolu. Stvoření zapištělo, jak bylo rozmačkáno, a protestovalo: "Budeš v pořádku! Tvoje máma mě nevidí!
William se při tomto podivném ujištění zarazil. Sir Henry využil chvíle, aby se zavrtal v zásuvce. Vtom vešla lady Margaret, která si vůbec nevšímala svíjejícího se sira Henryho, a jednoduše vyzvala Williama k snídani.
Jakmile lady Margaret odešla, William zpozoroval, že se sir Henry stále snaží dělat v zásuvce rozruch. Mávl rukou, a když sir Henry ztichl, William rychle strčil stvoření do skříně.
"Pusťte mě ven! Co to děláš? Sir Henry zavolal, jeho hlas byl nyní tišší a podbarvený náznakem paniky.
"Pořád ti nevěřím," odpověděl William, pevně rozhodnutý. "Nechám tě tam, dokud nedosnídám. Vyšel z pokoje a bez rozmýšlení za sebou zavřel dveře.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Za zrcadlem tajemství"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈