Záblesky touhy a klamu

1

**Klenot nebes**

**Souhrn díla:**

**Úryvek**: Edric Fairchild, dnes se Selene nesetká s žádnými hosty.

O zimním slunovratu sedmnáctého roku vlády Jeho Veličenstva císaře Ignáce porodila lady Viridis Quinová Alaricu Silverovi sedmou dceru, která dostala jméno "Elara Měsíční stín". Za její ctnost byla její matka, lady Arabella Brightová, odměněna vzácnými perlami a obě dostaly sídlo v Síni květů.

Ve dvacátém roce vlády, v Den pozdního léta, zemřela v Síni květů lady Viridis Quinová v mladém věku třiceti let. Alaric Silver v truchlení uctil jejího jemného a ctnostného ducha tím, že posmrtně povýšil její titul na královnu Arabellu Jasnou a uložil ji do Královského pohřebiště. Zesnulá královna po sobě zanechala tři syny: Thorne Blackwood, kterému bylo čtrnáct let, a sedmá dcera Alarica Silvera, teprve tříletá Elara Moonshadow - oba byli umístěni do Pavilonu Azurového moře, aby se o ně starali.

Ve třicátém roce vlády, o podzimní rovnodennosti, zemřel v Pavilonu Azurového moře sám král Alaric Silver. Ve své závěti na rozloučenou Alaric Silver prohlásil Thorna Blackwooda za svého nástupce a zahájil tak svou vládu v Eastvale, která se stala známou jako "Hrdý císař". Svou dceru Elaru Moonshadow pojmenoval "princeznou Selene" a udělil jí sídlo v Síni květů vedle matčina pomníku, kde bude pro svůj půvab a výmluvnost oslavována jako "Klenot nebes", známý po celém království Eastvale jako člověk s povahou jemnou jako nefrit a hlasem, který by dokázal vyprávět tisíce příběhů.

2

V sedmnáctém roce Serafíniny vlády, v den zimního slunovratu, porodila lady Viridis Quin sedmou dceru krále Alarica Silvera, pokřtěnou Elara Moonshadow. Její matku, lady Arabellu Bright, král poctil bohatstvím a sídlem v Síni květů.

Ve dvacátém roce Serafinu, v den pozdního léta, lady Viridis Quin zemřela v Síni květů v mladém věku třiceti let. Král Alaric Silver, dojatý její jemnou povahou a nezlomným duchem, ji posmrtně povýšil na uctívanou královnu a uložil ji do Královského pohřebiště. Po ní králi Alarikovi zůstali tři synové: Thorna Blackwooda, kterému bylo čtrnáct let, a sedmiletou Elaru Moonshadow, kterou poslal na výchovu do Pavilonu Azurového moře.

Ve třicátém roce Serafiny, v den podzimní rovnodennosti, zemřel král Alaric Silver v Pavilonu Azurového moře. Jeho poslední dekret jmenoval Thorna Blackwooda jeho nástupcem. Thorne měl nastolit sto let míru v království Eastvale a získat titul "Pyšný císař". Elara Moonshadow byla poctěna titulem princezny Seleny a bylo jí uděleno sídlo v Síni květů, proslulé po celé zemi svou krásou a půvabem, známé jako "Klenot nebes".

Letos se zdálo, že zima v Eastvale je obzvlášť krutá. Už pět dní po sobě zasypávalo království sněhem, který pokrýval ulice a těm, kteří se odvážili vyjít ven, sahal téměř po kotníky. Obyvatelé zůstávali zalezlí doma a zdráhali se odvážit se mrazu.

Před svítáním, kdy slunce teprve začínalo vycházet, se ve velkém sále Eastvalského paláce shromáždili dvořané. Pod jemnou září studeného kadidla vládla klidná a věcná atmosféra. Po přednesení různých důležitých záležitostí stáli šlechtici v tichosti a čekali na rozloučení s králem Cedrikem Fairchildem.

"Za sedm dní oslaví princezna Selene patnácté narozeniny. Co si o tom myslíte, moji páni? Hlas z trůnu byl jemný, ale nesl se v něm podtón královské autority. Mezi dvořany se při pohledu na nově korunovaného krále, který na rozdíl od předchozího panovníka nosil tmavé vlasy kaskádovitě spadající na ramena bez ozdoby v podobě zlaté koruny, zavlnil pocit neklidu. V jemné nenucenosti jeho chování se skrývala arogance, která dvořany zneklidňovala. Jeho pobavený pohled je přelétl a nechal šlechtice pocítit záchvěv obav, když sklonili hlavy a skandovali: "Pokorně se podřizujeme vaší vůli, Vaše Veličenstvo."

Císař Ignác Thorne vládl už více než dva roky. Stará garda řídla a do svých rolí nastupovaly nové tváře, mnozí rádci se stále snažili pochopit povahu nového panovníka. Zůstávali naprosto obezřetní a hyperaktivně si uvědomovali bouřlivý přechod po Ignácově nástupu na trůn, který se rozhořel po nediplomatickém incidentu, jenž se týkal slz princezny Seleny. 'Raději si přivodit hněv krále Alarica Stříbrného, než aby princezna plakala,' ozývalo se v jejich myslích, vědomi si toho, že nespokojenost císaře Ignáce by mohla být nebezpečným hazardem. Způsobit újmu jeho princezně Seleně by mohlo vést k ještě těžšímu osudu, protože mnozí věděli, že za takový přestupek se často platí zahozením života v paláci.
"Jelikož nikdo z vás nemá námitky, můžete se rozloučit. Záležitosti spojené s narozeninami princezny Seleny budou svěřeny vám, Oddělení obřadů a řemesel," prohlásil král a mávnutím ruky propustil dvůr, který povstal za sborového "Ať žije Vaše Veličenstvo," ozývajícího se sálem. Císař Ignác neboli Gideon Fairchild, jak mu říkali v soukromí, vyšel z trůnního sálu.

"Vaše Veličenstvo, princezna Selene vstala a připravuje se na den. Komorná Lyra Gentleová a služebná Redwyn se starají o její potřeby,' hlásil komoří, když Gideon kráčel k Seleniným královským komnatám. Gideon zprávu potvrdil krátkým přikývnutím a pokračoval dál palácem, kde se mu služebnictvo a ošetřovatelé hluboce klaněli.

3

Cedric Fairchild, mladý princ známý svou odměřeností vůči obsluze, většinu dní vyzařoval kultivované a klidné chování. Když však šlo o důležité záležitosti, jako bylo blaho jeho mladší sestry, princezny Seleny, proměnil se v postavu ledově odhodlanou, která s ostrostí čepele prořízla jakoukoli přetvářku. Ve chvílích týkajících se Seleny bylo napětí v místnosti tak hmatatelné, že si přítomní přáli, aby se nikdy nenarodili.

Když Gideon Fairchild vystoupal po schodech do Květinové síně, naskytl se mu pohled na křehkou postavu, která v ní královsky stála. Právě když se chtěl přiblížit, ozval se ze sálu velitelský hlas: "Ty tam! Zastav se tady! Zavři dveře, Lyro Gentle! Princezna Selena dnes nemůže nikoho vidět! Gideon stál v ohromeném tichu a sledoval, jak se před ním dveře pevně zavírají.

Vedle něj se ozvalo tiché zachichotání, které přerušilo napětí. Vycházel od jediné královské lékařky v paláci, Serafíny Požehnané, která se sunula vpřed s podnosem s léky. "Nikdy jsem si nemyslela, že se dožiju toho, že Jeho Veličenstvo císaře Ignáce zavřou," škádlila Gideona a povytáhla obočí.

Gideon v odpověď tiše zafuněl: "Je na tom princ Měsíční stín lépe?" "Ano," odpověděl. Serafína se rozzářila a odpověděla: "Ó, mnohem lépe! Dnešní dávka je poslední - zbývá už jen jedna. Rychlým pohybem předala podnos nedalekému sluhovi, vymluvila se, že potřebuje nasbírat další byliny, a pak spěšným krokem zmizela.

Gideon přimhouřil oči, přistoupil blíž ke dveřím a promluvil tichým hlasem: "Princi Měsíčníku, otevřete dveře. Zevnitř ho přivítalo tíživé ticho. 'Seleno, pusť mě dovnitř,' naléhal a ještě víc ztišil hlas. Služebnictvo poblíž zatajilo dech; vědělo, že když Gideon takto ztiší hlas, následují potíže. Ještě včera tu byla princezna Selene, aby vše urovnala, ale dnes... dnes se to zdálo nevyhnutelné.

Po dlouhé odmlce se ve dveřích ozval hlas princezny Seleny. "Pouze pokud král Alaric Silver slíbí, že Lyru Gentleovou nepotrestá, Elara Moonshadow dveře otevře. Gideon, když slyšel sestřin vzdor, se nemohl rozhodnout, zda se má zlobit na její pohrdání jejich královskou autoritou, nebo obdivovat její smělost. Potrestat ji bylo něco, k čemu se nedokázal přimět, přesto ho její výstřelky přiváděly k rozrušení. 'Elaro Měsíční stín, otevři dveře, já tě trestat nebudu,' povzdechl si a s náznakem rezignace se uvolil.

Tichou chodbou se ozval zvuk těžkých stahujících se závor, a když se dveře otevřely, Gideon vstoupil dovnitř. Vyžádal si místo uprostřed a s vytříbenou grácií si nalil šálek čaje. Přiblížil šálek ke rtům, napil se a pak škádlivě poznamenal: "Ještě před chvílí jsi byl tak smělý, že jsi krále Alarica Silvera umlčel, a teď se schováváš. Co je tohle? Smířila se Elara Měsíční stín se svými prohřešky a připravila se na nějakou královskou disciplínu?

"Zřetelně si vzpomínám, že jsi slíbil, že mě nepotrestáš! Elara, která se zdržovala u bočního vchodu, se vrhla ke Gideonovi a hravě zaprotestovala. Gideon se láskyplně otřel prsty o sestřinu jemnou tvář a odpověděl: "Jak by mohl bratr své drahé sestře ublížit? Ale řekni mi, cítíš se už lépe?

4

Škádlení a odplata

Gideon Fairchild objal Elaru Moonshadow kolem ramen, přitáhl si ji na klín a jemně ji políbil na porcelánovou tvář. "Vypij svůj lék, ano?" vyzval ji a podal jí bílou porcelánovou misku, kterou přinesla Lyra Gentleová.

"Tímhle tempem se proměním v soudek s léky!" Elara otočila hlavu a zabořila obličej do bratrovy hrudi. "Já ani nejsem nemocná... jen... no..." Tváře jí zteplaly, jak se zarazila a rozhodla se nepoužívat titul "Veličenstvo".

"Co to je? 'Jen co?'" Gideon jí uhladil záda a jeho hlas zněl škádlivě. "Jde o to, jak jsi mi včera večer přerušila chvíle se Zinnií Laceovou? Nebo o to, jak ses přitiskla k barmance Redwyn a tvrdila, že vykrvácíš a zemřeš?" Redwyn, která stála opodál, při jeho slovech zamrazilo a uvědomila si, že musí zůstat na Gideonově straně a držet si od Seleny odstup.

"To neříkej! Vypiju to!" Elara, zrudlá a rozrušená, neochotně přijala misku a plánovala, že bude předstírat, že ji upustila a lék vylila, aby unikla svému osudu. Když se však podívala dolů, všimla si, že ruka, která kdysi spočívala u jejího pasu, sklouzla nahoru a obratně jí sevřela hruď ve výstřihu. Jeho prsty jako by měly vlastní mysl, když téměř bezstarostně přejížděly po jejích křivkách. "Nezatoulala se ruka krále Alarica příliš daleko?" "Ne," odpověděla. Elara předstírala klid.

"Opravdu?" Gideon odpověděl a hravě zkřivil rty. "Vlastně si myslím, že tahle poloha je docela příjemná." V hluboko posazených očích se mu leskly zlomyslnosti, v jeho chování nebyla nikde vidět hrdost královského dvora. "Vlastně si myslím, že když půjdu ještě o něco výš, bude to ještě lepší." Bez varování se jeho ruka odvážila ještě dál a zakryla její bujná ňadra. Jeho prsty se přitiskly na její citlivou kůži a jemně ji třeli.

"Elara si ještě nevzala léky. To chceš, abych tě nakrmil sám?" Jeho hlas zněl škádlivě, téměř radostně, když se jeho rty dotkly jemné mušličky jejího ucha, aby ji náhle uštkly. "Nevadilo by mi, kdybych princeznu Měsíční stín nakrmil sám," řekl s provokativním úsměvem, když jeho rty sklouzly po jejím půvabném krku a dlouho ochutnávaly její kůži.

Lyra Gentle a Redwyn se mezitím stáhly na nádvoří, když viděly, jak Gideon polapil jejich dámu. Ačkoli byla Selene známá svou neposedností a pohotovým důvtipem, ani její četné talenty jí nemohly pomoci, aby nezlepšila své šance proti Jeho Veličenstvu, císaři Ignáciovi. Nebylo jasné, zda Ignác Selenu přechytračil, nebo zda to byla Selenina odolnost přes nesčetné prohry, která jí vynesla respekt.

"Uf... Můžu to vypít sama! Králi Alaricu, nemusíš..." Začala Elara, ale její protest opadl, když se Gideonova ruka osmělila a přitiskla se jí přes šaty na hruď. Nebohá princezna se zachvěla a ztratila sevření porcelánové misky, která se převrhla a vylila svůj obsah na podlahu.

Gideon misku rychle zachytil, než se stačila úplně převrhnout, a na rtech mu tančil úsměv. "Podívej se na sebe, jak plýtváš mým speciálním elixírem na doplnění krve, vyrobeným z esence peří Sněžného skla! Řekni mi, jak bych tě za to měl potrestat, princezno Měsíční stín?"
"Já to vypiju! Já to vypiju!" Vyděšená princezna vyhrkla a spěšně vypila celý lektvar jedním rychlým pohybem, aniž by věděla, že poslední dávka je ze všech nejhořčí.

Gideon, který už měl chvíli zpoždění, aby ji zastavil, se nemohl ubránit smíchu, když pozoroval, jak se Elara šklebí a její velké oči se lesknou neprolitými slzami, jak ji přemáhá ta strašná chuť. "Ach, ty chudinko, " zasmál se, "dovol mi, abych ti s tou hořkostí pomohl."

5

Když mluvila, jemně přitiskla své rty na jeho.

"Mmn...oh..." Edricovy rty byly obklopeny, jeho smysly tančily při něžném doteku, sužovány jemným drážděním Gideonova jazyka. Každý lehký polibek, každé olíznutí se zdálo jemné, přesto v něm byla ohromující intenzita, mísící se s Gideonovou slabou vůní santalového dřeva. Náhle Gideonův jazyk vklouzl dovnitř, točil se a hrál si, sál Edricův jazyk. "Mm..." Edric tiše zasténal, nedokázal včas polknout a nechal jejich smíšené sliny stékat po rtech.

Gideon se neochotně odtáhl od sladkého objetí, mezi nimi se natáhla stříbrná struna. Gideon se jemně usmál a pak si svůdně olízl vlastní rty, takže vypadaly ještě svůdněji a lákavěji. Přitažený Edric ho následoval svýma omámenýma očima a nechal svůj vlastní jazyk, aby sledoval okraje Gideonových úst a očistil je od zbytků.

"Už jsi spokojený, Edriku? Gideon zašeptal, jeho neposedná ruka pokračovala v průzkumu Edricových něžných prsou, sklouzla po jeho zádech, aby ho pohladila po hýždích, a občas se otřela o citlivá místa mezi jeho nohama. Navzdory dráždění zůstávaly Edricovy oči zamlžené, citlivost jejího těla byla pod útokem na dvou frontách. V podbřišku se jí hromadilo teplo, které způsobovalo, že se její boky nekontrolovatelně pohupovaly a otíraly se o Gideonovu rostoucí tvrdost.

"No, Elaro, vzala sis svůj lék. Teď se musím věnovat některým záležitostem na Fialovém vršku. Gideon byl očividně potěšen účinkem, který vyvolal, a poplácal Elaru Moonshadow po tváři, přičemž se rošťácky usmál.

Ztracená ve vlastním zamyšlení Elara ztuhla. Zklamaně zasténala; Gideonův půvab ji opět zcela přemohl. Odhodlaná znovu získat kontrolu, upřela na usmívajícího se císaře dusné oči, vsunula ruku do jeho tuniky a prohrábla mu pevnou hruď, dráždíc jeho napjaté bradavky. Se svůdným úsměvem sklonila hlavu a začala látku olizovat a okusovat.

V okamžiku se Gideonovi zrychlil dech a ztratil klid, jak se mu rytmicky zadrhával dech. Jeho ruka, stále usazená mezi Elařinými stehny, se začala silněji tisknout k jejímu citlivému místu a zuřivě se jí otírala o sukni. Navzdory intenzitě zůstával každý dotek letmý a zvyšoval Elařinu touhu. Její okouzlující tvář nyní hořela zrudlým vzrušením, velké a výrazné oči měla zakalené chlípným oparem.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Záblesky touhy a klamu"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️