Moje žena se se mnou chce znovu rozvést

"Dnes jsem ti jasně řekl, že si to dítě nemůžeš nechat! No tak! Jdeme hned na operační sál! V soukromé nemocnici popadla elegantní a impozantní žena mladší ženu za ruku a kráčela k operačnímu sálu.
"Proč? Mami, prosím, řekni mi proč?" Evelyn Winterová měla oči plné slz, když bolestně hleděla na svou tchyni.
Tolik se těšila, až se o novinku o svém těhotenství podělí s rodinou, ale tchyně neztrácela čas a táhla ji do nemocnice, kde trvala na tom, aby těhotenství ukončila.
"Jak se vůbec opovažuješ ptát! Copak nechápeš, jakou ostudu jsi této rodině způsobila?" "Ne," odpověděla tchyně. Vztek lady Serafiny Duvalové vzplál, když Evelyn zabodla svůj dokonale pěstěný rudý nehet do čela a oči jí sršely opovržením.
Evelyn Winterová stála jako přimražená, zcela zmatená obviněními, která na ni byla vznesena.
"Odveďte ji! Lady Serafina nařídila dvěma statným bodyguardům, kteří ji následovali.
Evelyn věděla, že proti nim nemá šanci, a marně se bránila. "Jděte ode mě pryč! Nedotýkejte se mě! Neubližujte mému dítěti!
Ale Evelyn se proti těm dvěma mužům nemohla udržet; táhli ji k operačnímu sálu.
Právě když hrozilo, že ji zoufalství pohltí celou, vtrhl na scénu lord Victor Lockhart.
Když spatřila svého manžela, připadala si jako záblesk světla uprostřed všeobjímající temnoty a vrhla se k němu. "Lorde Victore Lockharte, prosím, zachraňte naše dítě! Maminka chce, abych..." Zhroutila se mu na hruď a slzy se jí rozlévaly, jak vyjadřovala svou bolest a zradu.
Ale když si vyslechla odpověď lorda Victora, ztuhla jí krev v žilách. 'Přerušte těhotenství a stále budete mou ženou,' řekl s nezaujatým pohledem.
Evelyn stála jako přimražená, ve tváři vyrytou nedůvěru, jak zírala na svého manžela. 'Chceš říct... že chceš, abych přerušila... naše dítě?' Ta slova jako by jí vyčerpávala sílu z těla.
Lord Viktor bez náznaku zaváhání přikývl.
V tu chvíli měla pocit, že se jí zhroutil celý svět. "Viktore, to je naše dítě! Tvé vlastní tělo a krev! Jak ho můžeš jen tak opustit? Evelyn se rozplakala a s hlubokým zármutkem se na něj podívala.
Jak to, že jejich manželství dospělo až sem?
"Tvé vlastní tělo a krev? Lady Serafina se ušklíbla: 'Jsi si jistá, že je to vůbec můj syn? Že by byl od nějakého jiného muže?
Z otevřeného výsměchu v pohledu lady Serafiny přeběhl Evelyn mráz po zádech a zažehl znepokojivý strach.
"Co to říkáš?
Výraz lorda Victora byl nečitelný, ale zaťaté pěsti vypovídaly o jeho zmatku.
"Odveďte ji dovnitř! Pouhá čtyři slova zpečetila Evelynin osud, když ji bodyguardi násilím vtlačili na operační sál.
'Lorde Victore Lockharte, jestli to dítě dnes zemře, přísahám, že vám nikdy neodpustím! Budu vás nenávidět do konce života! Evelyn se na něj ještě nikdy nedívala s takovou nenávistí.
Zmatek a hněv v ní vířily. Proč to dělal? Proč jí chtěl vzít jejich dítě?
"Nezkoušej mou trpělivost! Lord Viktor vystřelil zpátky a oči mu hořely vztekem. Něha, která kdysi charakterizovala jejich lásku, zmizela a zůstal jen ledový odstup.
Kdysi ji miloval z celého srdce. Proč to muselo dojít až sem?!
"I kdyby mě to mělo odsoudit k smrti, zasloužím si důvod. Proč mi to děláš? Proč nechceš to dítě?
Mrazivý pohled lorda Viktora zanechal Evelyn napůl zlomenou.
"Chceš znát důvod? Dobře, tady máš!
S tím lord Viktor vytáhl z kapsy štos fotografií a hodil je Evelyn do obličeje.

"Je to opravdu dostatečný důvod?"
Evelyn Winterová se zapotácela a třásly se jí ruce, jak svírala rozházené fotografie na podlaze. Na každém obrázku byla ona, pokroucená a zkreslená tak, že to její mysl nedokázala pochopit. Na některých pózovala provokativně, na jiných byla přetrvávající nejasnost, z níž se jí zvedal žaludek.
"Co... co to je?" zajíkla se a srdce jí divoce bušilo.
"To se mě vážně ptáš? Hlas Victora Lockharta kypěl vztekem, čelo měl svraštělé a oči planoucí. 'Měla bys vědět víc než já! Tyhle fotky mi poslal někdo z firmy! Evelyn, čím jsem si zasloužil takovou zradu?
Od chvíle, kdy Viktor spatřil Evelyn, věděl, že je zasažen - beznadějně okouzlen. Přesto mu teď pomyšlení, že sdílela lože s jiným mužem, a dokonce s ním počala dítě, připadalo jako dýka do srdce.
"Ne, to nemůže být pravda! Musí to být upravené!" Evelyn protestovala a odmítavě vrtěla hlavou. Bylo nemožné, aby ho zradila - příliš ho milovala! Kdo by jí to udělal?
Viktorovi se zkřivily rty krutým úsměvem, když jí vytrhl fotky z ruky. "Myslíš si, že jsem blázen, Evelyn? Tohle znamení na tvé hrudi - skvrna, kterou žádný obyčejný muž nikdy neviděl - jak si to vysvětluješ?
Zuřivě ji chytil za bradu a přinutil ji, aby se setkala s jeho pohledem. Obrázky byly usvědčující: na fotografiích byl zachycen muž s identickým mateřským znaménkem, který hrdě stál vedle ní.
"Co se to děje? Evelyn cítila, jak se jí zatajil dech, když jí to došlo. Viktorovo obvinění těžce viselo ve vzduchu a pozastavilo ji ve zmatku, panice a zoufalství. Stejně náhle však Victor její tvář pustil a otřel si ruce kapesníkem, jako by byla špínou za jeho nehty.
Byl jí snad znechucený? Bolest z opuštění jí drápala srdce, když se bezmocně zhroutila na podlahu.
"Co je ještě třeba vysvětlovat, Evelyn? Došli jsme až sem, a ty to pořád předstíráš?" Jeho pohled byl ledový, zbavený jakéhokoli náznaku něhy.
'Opravdu mi nevěříš?" zeptala se, hlas se jí lehce zlomil a na rtech jí zazářil hořký úsměv.
"Jak bych mohla? Viktor se posmíval a v jeho tónu se objevilo opovržení. 'Abych si zachovala tvář, přerušíš těhotenství, a pak budeš stále mou ženou, mou paní z Lockhartova panství.
"Ne! Toho dítěte se nezbavím! Evelyn vykřikla a v hloubi duše věděla, že to dítě je Victorovo tělo a krev, i když si to neuvědomuje.
'Škoda, to rozhodnutí není na tobě! Gestem ukázal na svého bodyguarda, který popadl Evelyn a táhl ji k operačnímu sálu.
Evelyn se zoufale bránila, křičela, aby jí někdo pomohl - ale nikdo se neotočil, aby ji vyslechl. Když se jí do kůže zabodla studená jehla, cítila, jak její boj slábne a poddává se tíživému tichu. V tu chvíli věděla, že se všechno navždy změní.
Před operačním sálem stál Victor, zíral na jasná světla nad sebou a byl ztracený v myšlenkách. Nikdo nedokázal říct, co se mu honí hlavou.
Marcus Jiang vtrhl dovnitř právě ve chvíli, kdy se zákrok blížil ke konci. 'Lorde Lockharte, jak jste mohl nechat Evelyn přerušit těhotenství?' křičel, chytil Viktora za límec, jeho emoce byly syrové a zběsilé.
"Musím vychovávat cizí dítě? Lady Serafina Duvalová se vmísila do hovoru, odtáhla Marcuse a její mateřské instinkty se rozhořely na obranu syna.
"Jste si oba jistí, že to dítě nepochází z Lockhartova panství? Marcus namítl a rysy jeho tváře se rozzářily přesvědčením. Věřil Evelyn; nebyla to taková žena.

"V žádném případě! Někdo jako ona do Lockhart Manor v žádném případě nepatří! Lady Serafina Duvalová prohlásila s neochvějnou jistotou.
Marcus Jiang se na obě ženy díval jako na naprosto cizí lidi a ve tváři měl prázdný výraz.
'Znáte historii Evelyn Winterové lépe než kdokoli jiný, že? Zkoumala jste to vůbec? Vtrhly jste sem a dožadujete se spravedlnosti! Lorde Victore Lockharte, budete litovat toho, co jste dnes udělal! Zklamání naplnilo Marcusovy oči, když si vzpomněl na Evelyn Winterovou ležící v bezvědomí na operačním stole a podrobenou brutální operaci.
Lord Victor Lockhart mlčel. Popravdě řečeno, když se dveře ordinace zavřely, netoužil po ničem jiném než vtrhnout dovnitř a vykřiknout, aby toho nechali. Ale v hlavě se mu míhaly strašidelné obrazy, které ho připravovaly o citlivost. Ty obrazy mu neustále připomínaly ženu, kterou kdysi miloval nade vše a která ho bezcitně zradila.
Evelyn Winterová se probrala z kómatu o celý den a noc později.
Doktor Harold Pruitt nebyl nikde k nalezení; po jejím boku zůstal jen Marcus Jiang.
"Evelyn Winterová, konečně ses probudila! Jsi... jsi v pořádku? Marcus se zeptal a úleva ho zaplavila, když Evelyn konečně otevřela oči.
Neodpověděla, pohled upírala tupě do stropu, i když jí z koutků očí tiše vyklouzly slzy. Tahle verze Evelyn, tak prázdná a zbavená ducha, Marcuse bolestně tahala za srdce.
'To bude v pořádku... budeš mít další šanci, Evelyn,' řekl Marcus tiše a nebyl si jistý, jak plačící ženu před sebou utěšit.
Ale Evelyn jako by ho neslyšela, zůstala ztracená ve svých myšlenkách a dál zírala do stropu. Teprve když do místnosti vstoupil asistent lorda Victora Lockharta, konečně odvrátila pohled.
Přišel jí snad doručit rozvodové papíry? Muž jako lord Victor Lockhart by přece nikdy nechtěl ženu, která patřila jinému.
Zrovna když se připravovala na tuto možnost, asistent ji přišel pouze doprovodit a o rozvodu se nezmínil.
Po návratu do Lockhartova sídla stála Evelyn váhavě u vchodu a zírala na kdysi hrdé místo, které teď působilo tak zlověstně. Měla by opravdu vejít dovnitř?
Zatímco o tom přemýšlela, vstupní dveře se otevřely a zevnitř se ozval smích.
Při pohledu na ně se Evelyn zastavilo srdce v hrudi.
"Proč máš tu drzost se sem vracet, ty nestydo? Úsměv lady Serafiny Duvalové zmizel, když se na Evelyn zadívala.
Vedle lady Serafiny stála žena, která v ní dříve vzbuzovala radost - Cassandra Linwoodová, zamýšlená nevěsta jejího syna a Evelynina blízká přítelkyně ze studií.
"Mami," zavolala Evelyn tiše.
'Neříkej mi tak, nechci to slyšet!' Lady Serafína se vysmála a odstrčila Evelyn stranou pohledem, který by dokázal zmrazit oheň.
Evelyn se zapotácela a její výraz byl nečitelný.
"Promiň, Winter. Byla jsem s tvou matkou na nákupech a úplně jsem zapomněla, že tě dnes propouštějí,' řekla Cassandra a láskyplně objala lady Serafinu kolem ramen. Nasadila zářivý úsměv, zcela postrádající jakýkoli pocit lítosti.
"Evelyn Winterová, moc se neuklidňuj. Je jen otázkou času, kdy se s mým synem rozvedeš! Lady Serafína vrhla na Evelyn další zuřivý pohled, než se otočila zpět ke Cassandře a zašklebila se. "Jen ještě chvíli počkej, Linwoode. Jakmile se Victor rozhodne, nakopne Evelyn Winterovou do chomoutu nadobro!
S tím Evelyn zcela ignorovali a odešli.
Evelyn stála jako přikovaná, v hlavě jí bolestně doznívala slova lady Serafiny a pohlcovala ji moře smutku.

Evelyn Winterová nechápala, co se děje. Neudělala nic špatného, ale zdálo se, že jí nikdo nechce věřit. Dokonce ani její manžel Victor Lockhart, jediný člověk, o kterém si myslela, že při ní bude stát, ji neobvinil ze zrady.
Potlačujíc smutek, Evelyn sledovala, jak její tchyně, lady Serafina Duvalová, a Cassandra Linwoodová odcházejí a jejich siluety mizí v dálce. S těžkým srdcem se stáhla do svého pokoje.
Když vešla dovnitř, zdrcující smutek se vrátil s pomstou. Kdysi teplá a přívětivá ložnice jí připadala cizí, jako by narazila na špatné místo. Tam, kde dříve na stěnách hrdě visely jejich svatební fotografie, teď zela jen prázdnota. Evelyn těkala očima po místnosti a uvědomila si, že všechny jejich společné fotografie byly sundány.
Byli svoji teprve rok, takže by měli být ještě ve fázi líbánek a užívat si své lásky. Ale teď byli uvězněni v této bezútěšné realitě.
Když stála jako omráčená, ticho prořízl Viktorův hluboký hlas. "Tento pokoj je stále tvůj, Evelyn. Stále jsi paní Lockhartova panství. Jeho tón postrádal křehkost, kterou kdysi míval. Když se setkala s jeho pohledem, který nyní postrádal vřelost, sevřelo se jí srdce.
"Victore Lockharte, ať si myslíš, co chceš, přísahám, že já, Evelyn Winterová, jsem nikdy neudělala nic, čím bych ti ublížila nebo zneuctila panství Lockhart! Naděje, kterou si tak dlouho uchovávala, se začala vytrácet s vědomím, že Viktor, kterého kdysi tak hluboce milovala, je pro ni navždy ztracen.
"Evelyn Winterová," odpověděl chladně, "tím, že jsem ti dovolil zůstat tady, jsem se nad tebou smiloval. Nepokoušej své štěstí.
Od operace byla Evelyn zbavena svobody. Byla uzavřena v Lockhartově sídle a nemohla se vydat za jeho brány. Zpočátku se tomu bránila, protože chtěla odhalit, kdo to na ni hodil. V hloubi duše podezřívala jednu osobu, ale potřebovala důkaz.
Victor ji bedlivě sledoval. Kdykoli se přiblížila ke dveřím, jeho neviditelní strážci ji doprovodili zpět dovnitř. Tím Evelyn přišla o svobodu a místo ní ji čekal život ve vězení a šeptanda za zavřenými dveřmi.
Navzdory Viktorově snaze vymazat po ní v sídle jakoukoli stopu se po Merville šířily zvěsti jako požár a prolétávaly městem rychleji, než si dokázala představit.
Jednoho odpoledne, když se nudila ve svém pokoji s knihou, si všimla elegantního černého Bentley, které projíždělo branou. Na okamžik se jí srdce zachvělo očekáváním, ale tíha situace ho rychle utlumila. Téměř zapomněla na realitu svého vztahu s Victorem.
Předpokládala, že se Viktor neodváží vstoupit do jejího pokoje, ale když k ní kráčel, srdce se jí v hrudi bolestivě rozbušilo.
Náhle se vzduchem rozlehl ostrý zvuk facky. Evelyn tam stála jako omráčená, tvář jí hořela bolestí a ponížením, zatímco zvonění v uších přehlušilo všechny myšlenky.
Zakryla si obličej rukama a podívala se na Viktora. Její výraz zastřelo zklamání, ale mísilo se s podtónem vzteku. Viktor, muž, kterého milovala; muž, za kterého by dala cokoli, aby s ním mohla vybudovat společný život; ji tak brutálním způsobem připravil o důstojnost.
"Evelyn! Nestydíš se? Viktor zkřivil tvář hněvem, když se na ni podíval.
Evelyn se cítila ztracená, nechápala, co v něm vzbudilo hněv. "Co jsem udělala, že jsi tak rozzuřený?" kousla se do rtu a zoufale se snažila zadržet slzy, které hrozily, že se rozlijí.
Už se pokořila dost; nemohla si dovolit před ním znovu vypadat jako slaboch. Byl to boj, který si nikdy nepředstavovala, že bude muset vybojovat - proti tomu, o němž kdysi věřila, že bude stát při ní, ať se děje, co se děje.

"Ty máš opravdu talent na drama! Nemusíš ani vycházet z domu, aby se tvůj skandál dostal na veřejnost. Bojíš se snad, že se o tvé aféře nikdo nedozví? Toužíš prostě světu oznámit, že ty, Evelyn Winterová, manželka prominentního muže, jsi k mání pro kohokoli?"
Lord Victor Lockhart viděl rudě. Ve chvíli, kdy zahlédl riskantní fotografie Evelyn Winterové, které zaplavily sociální sítě, nechtěl nic jiného než vydloubnout oči každému, kdo na ně pohlédl.
"Nechápu, o čem to mluvíte. Od té doby, co jsi mi zakázal odejít, nevím, co se tam děje," odpověděla Evelyn a její obočí se nechápavě srazilo nad Viktorovým zuřivým výlevem.
Victor Lockhart však neslyšel ani slovo z jejích slov. Jeho mysl pohlcovaly obrázky, které se objevovaly na Síti. Zuřivost, která v něm hořela, uhasila poslední záchvěv rozumu, který mu zbýval, a převalila se přes něj jako tsunami.
S přísnou tváří vstoupil do Evelynina prostoru, pevně ji chytil za bradu a ztišil hlas do zuřivého syčení. "Proč, Evelyn Winterová? Jak jsi mi to mohla udělat?"
Evelyn se při jeho tvrdém stisku zkroutila a tvář se jí zkroutila bolestí, když se setkala s jeho hněvivým pohledem. Stála beze slova, zmatená mezi svým zmatkem a ohromující intenzitou jeho hněvu. Pro Viktora však bylo její mlčení tou největší urážkou; měl pocit, že se Evelyn ani neobtěžuje bránit, což znovu rozdmýchalo plameny jeho hněvu.
"Evelyn Winterová, to, co jsi mi udělala, ti já, lord Victor Lockhart, desetkrát vrátím! Pokud si nevážíš toho, co spolu máme, pak nemám důvod být k tobě laskavý," prohlásil Victor a pohrdavě ji od sebe odstrčil.
Evelyn se nepřipravená na náhlý pohyb zapotácela a upadla na podlahu. Viktor kolem ní proběhl a pohrdavě si odfrkl.
Když Viktor odešel, přišel asistent se znepokojivou zprávou: Evelyn má klečet na nádvoří. Otevřela ústa, aby protestovala, ale zarazila se, když uslyšela další asistentova slova.
"Lord Lockhart mě pověřil, abych ti to řekl - pokud neuposlechneš, společnost tvého bratra by mohla čelit nešťastným okolnostem."
Evelyn zmlkla a tvář jí zalila hořkosladká úzkost. Takže teď se lord Victor uchýlil k výhrůžkám vůči její rodině?
Té noci se obloha zlověstně zatáhla; déšť vytrvale bušil a bubnoval do tmy. Křehká postava Evelyn klečela v bouři a její tělo snášelo nápor, aniž by se pohnulo o píď. Jen ona věděla, jak má ztuhlé nohy, jak jí ztuhly končetiny, když zůstala ležet pod prudkým lijákem.
Ve Viktorově pracovně stál u okna a celou noc bděl. Nenáviděl její zradu, ale nedokázal se zbavit záchvěvu bolesti, který pocítil při pohledu na její křehkou siluetu v dešti.
"Sire Alaricu, dohlédněte na ni, " přikázal Viktor v obavě, že by se mohl vůči Evelyn znovu obměkčit, a nařídil svému podřízenému, aby na ni dohlédl, když se odvrátil a stáhl se do útrob svého pokoje.
Druhý den ráno dorazila Cassandra Linwoodová právě včas, aby viděla, jak se Evelyn vyčerpáním zhroutila na dvoře.
Sir Alaric k ní spěchal a požádal o pomoc, aby Evelyn odnesl dovnitř.
"Co se stalo?" Cassandra se zeptala a sledovala, jak se personál snaží zvednout Evelynino bezvládné tělo.
"Pán ji potrestal tím, že ji nechal celou noc klečet na nádvoří. Pravděpodobně se nachladila a omdlela," odpověděl Alaric.
Při zmínce, že to byla Viktorova práce, se Cassandře v koutku úst zkřivil úsměv. Evelyn se právě chystala lorda Viktora úplně ztratit. Vypadalo to pro ni nadějně.
Zatímco Cassandra stoupala po schodech, povzbuzená myšlenkou na Evelynin pád, Victor zůstal sedět, zíral do deště a byl ztracený v myšlenkách po celou tu dlouhou, bezesnou noc.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Moje žena se se mnou chce znovu rozvést"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈