Dědictví otrávených královen

Velký sál.
"Hej, Leaf! Připíjím na tvůj úspěch! Lydia Brightwoodová zavolala a se zářivým úsměvem se přiblížila k Evelyn Fairchildové se sklenkou sektu.
Dnes večer se konala oslava *Otrávené královny*, internetového seriálu, který adaptoval známý režisér Harold. Seriál, do něhož studio investovalo několik milionů, překonal všechna očekávání, co se týče sledovanosti, a na konci svého vysílání se mohl pochlubit více než miliardou zhlédnutí.
Evelyn Fairchildovou, absolventku prestižní Southshirské filmové akademie, pro tento projekt nedoporučil nikdo jiný než Serafín Link. Ačkoli plat byl jistě dobrý, důležitější bylo, že v tomto úspěšném seriálu získala průlomovou roli, kterou jí její bývalí spolužáci záviděli.
Posledních několik měsíců spolu herci a štáb úzce žili a pracovali a Evelyn si s Lydií vytvořila hluboké pouto, téměř jako sestry. Ačkoli se obvykle držela dál od alkoholu, dnes večer to bylo jiné. Přijala od Lydie skleničku a lehce s ní cinkla o tu svou. "Na další fantastickou spolupráci, Brightwoode!
V Lydiiných očích se mihl záblesk žárlivosti, který rychle zamaskovala nonšalantní pózou, když si za ucho zastrčila zatoulaný vlas, ale Evelyn si toho nevšímala. "Kdo by si pomyslel, že se obě budeme podílet na dalším projektu společně? Jsem tak nadšená!"
Evelyn měla tentokrát hrát hlavní roli, zatímco Lydia byla odsunuta do vedlejší. Jen při tom pomyšlení Lydii hlodaly vnitřnosti. Během konkurzu bojovala zuby nehty o hlavní roli a dostalo se jí nadšeného souhlasu od režiséra Harolda i producenta Serafima, aby ji o několik dní později zaskočilo, že ji povolali do vedlejší role.
Byl to Serafín, kdo jí to oznámil: Evelyn jí vyfoukla hlavní roli.
Oznámení, že Evelyn Fairchildová bude hrát ve filmu *Milenci na kole*, vyvolalo v branži šok a Lydia to těžko nesla. Oči se jí při pohledu na Evelyninu sklenici zúžily a blýskla se sladkým úsměvem, který zakrýval její vztek. 'Dnešní oslava je především o radosti, takže pozvedněme sklenky!
Poté, co Evelyn vypila svůj nápoj, cítila se malátná. Místnost se houpala a známé tváře se jí rozmazávaly ve dvojitém vidění. Vyčítala si, že nezvládá alkohol. Ta půlka sklenky jí dělala problémy a ona se zapotácela o krok zpět.
Právě včas u ní byla Lydie se starostlivým výrazem ve tváři. "Jsi v pořádku, Leaf? Nevypadáš moc dobře.
"Jen se mi točí hlava... Evelyn si třela spánky a snažila se vyrovnat s náhlým teplem, které ji obklopilo.
Lydia využila příležitosti, usmála se, objala ji kolem ramen a vedla ji k výtahu. "Jsi jen opilá. Dovol mi, abych ti zajistila odpočinek. Pořádný spánek tě vyléčí.
Výtah vyjel do třicátého třetího patra. Na konci dlouhé chodby stály pootevřené dveře apartmá.
Lydia vedla nejistou Evelyn, která se nechala unášet myšlenkami. Když došly ke dveřím, náhle Evelyn strčila dovnitř a zabouchla za nimi dveře.
"Jen počkej, až se to dostane na veřejnost." Lydia se ušklíbla a vytočila číslo. "Ano, mám pro vás skandál epických rozměrů... Evelyn Fairchildová přistižena v kompromitující situaci po jednom drinku. Jen počkej, až se o tom dozví bulvár...
Evelyn mezitím klopýtla a měkce dopadla na plyšový gobelín, který lemoval podlahu. Teplá atmosféra apartmá jen zesílila závratný pocit, který ji pohltil, a ona se cítila dezorientovaná a zároveň podivně osvobozená.

Evelyn Fairchildová měla pocit, jako by v ní vzplál oheň, a její dech byl horký a přerývaný. S námahou se postavila na nohy, země se pod ní točila.
Nedaleko se ozýval zvuk šumící vody.
Voda!
Měla vyprahlé hrdlo a při pouhém pomyšlení na vodu klopýtla směrem k tomu zvuku. "Voda, mám takovou žízeň...
Strčila do dveří a volala po vodě, když vstoupila do mlhy.
Vzduch byl hustý jako pára a její zrak se mírně rozmazal.
Když se Evelyn pohnula kupředu, narazila na překvapivě pevnou stěnu z tepla. Síla ji odmrštila dozadu, noha jí podklouzla, jak ztratila rovnováhu a upadla.
V tom kritickém okamžiku, kdy padala, se její tělo instinktivně natáhlo a chytilo se něčeho pevného - vytvarované paže.
V lázních stál pod kaskádovitou sprchou muž. Horká voda mu stékala po čele, klouzala po silném kořeni nosu a smyslných rtech, klestíc si cestu po vypracovaném hrudníku a vlnícím se břiše.
Nathaniel Blackwood měl mohutné nohy, které neústupně stály pod proudem, a kapky mu klouzaly po šlachovitých liniích těla.
Náhle se dveře lázní bez hlesu otevřely. Blížila se k němu rozmazaná postava, která se mírně vlnila.
Překvapený lord Nathaniel zvedl ruku, aby si zakryl oči. Než však stačil rozeznat, kdo to je, žena se prodrala párou a přisála se na něj jako liána.
V té chvíli šoku se k němu Evelyn zoufale přitiskla a objala ho kolem trupu, jako by byl její záchranné lano.
Nathanielovo tělo ztuhlo, v hloubce jeho pohledu se odrážel záblesk hrozby, když ji pevnou rukou chytil za krk. "Jaká troufalost! Odvažuješ se vplížit do mé komnaty?
"Kašel, kašel... Proudění vzduchu se náhle zúžilo a Evelyn Fairchildová se snažila dýchat, tvář jí zrudla sytým odstínem, jak se začala dusit.
Bojovala proti jeho sevření, dech jí přicházel v horkých nárazech. Vůně jejího utrpení byla omamná.
Nathanielův pohled se prohloubil zmatkem, a když se naklonil blíž, aby zaostřil na její tvář, nutkání ublížit vyprchalo a nahradilo ho překvapení.
Byla to ona!
"Kašel... kašel... Vzduch se ztenčil a Evelyn se bolestně zašklebila nad nedostatkem kyslíku.
Nathanielovy ostré, odměřené oči se mírně zúžily, když si prohlížel její bledost.
Myslel si, že jejich cesty zůstanou navždy oddělené, a přesto byli tady, tak nečekaně znovu spojeni.
Když se jeho stisk uvolnil, hrozivá aura kolem něj zeslábla. Pustil ji a sledoval, jak sklouzla po stěně, zhroutila se na kolena a lapala po dechu.
"Pomozte mi, prosím, tohle nevydržím... Žár v jejím nitru zesílil, oči se jí zaleskly a zoufale se chytila Nathanielovy nohy.
Nathaniel cítil, jak z její dlaně sálá teplo, a zaplavila ho vlna obav. Podíval se na Evelyn a všiml si jejího ztrápeného, horečnatého výrazu.
"Jsi otrávená?
"Prosím, pomozte mi! Hlas se jí třásl, jak jí procházely příznaky horké řasy.
Nathaniel si vzpomněl na vášeň, kterou kdysi sdíleli, na divokou noc, která se mu zdála jako před celým životem. Evelyn, tehdy nevinná a nezkušená, v něm dokázala probudit prvotní hlad.
Nikdy nebyl mužem, který by ztratil kontrolu nad svými touhami, a přesto tu byla znovu a zažehla v něm bouři, která se dožadovala uvolnění.
S tím zábleskem poznání se rozhodl neptat, proč přišla v takovém stavu. Při pohledu do jejích planoucích očí v něm vzplanula touha, když se zeptal: "Jsi si jistá, že chceš mou pomoc?

Ranní slunce pronikalo skrz závěsy a naplňovalo místnost hřejivou září.
Bílé šaty Evelyn Fairchildové ležely rozhozené po podlaze, svědectví předchozí noci. Vzduch byl stále ještě zahoustlý opojnou atmosférou, která naznačovala přetrvávající emoce. Lord Nathaniel Blackwood se probudil, natáhl se, aby rozsvítil noční lampičku, a nechtěně odstrčil lady Serafinu, když se chystal zamířit do koupelny, aby se osprchoval.
Lady Serafína tiše zamručela a její tělo ochablo, když se převalila na druhou stranu postele.
Náhle klid narušil pronikavý výkřik.
Nathaniel ztuhl uprostřed pohybu, když si všiml, že se lady Serafína probudila, oči vytřeštěné šokem, zírající na něj se směsicí strachu a nedůvěry.
Uvědomil si, že ji ten rozruch vyděsil, a už se chtěl zvednout, když se mu Evelyn Fairchildová v naprostém zmatku přitiskla na hruď a silou ho odstrčila, když se zamotala do prostěradla a vyklopýtala z postele.
Zbytky spánku se okamžitě vypařily a nahradil je příval adrenalinu, když se posadila na podlahu s omráčeným výrazem ve tváři.
Ostrý nepříjemný pocit ve svalech jí připomněl události večera. Když jí pohled padl na množství cucfleků, které jí na kůži tvořily mozaiku, její bledost potemněla do odstínu hrůzy.
To, co začalo jako absurdní sen - výplod během spánku -, nějakým způsobem změnilo její poklidnou noc v nečekanou realitu. Drsně si protřela oči, dokonce se štípla, aby si ověřila, zda je při vědomí.
"Au! To bolelo!
Byl to všechno jen velmi živý sen?
Koutkem oka zachytila Nathanielův výraz, který byl směsicí podráždění a pobavení.
"Proč křičíš?
Evelyn si kolem sebe utáhla přikrývku a hlas se jí chvěl, jak koktala: 'Kdo jsi? Proč jsi v mém pokoji?!
"V mém pokoji?" Nathanielovy rty se zkroutily do křivého úsměvu, když k ní úplně otočil hlavu a jeho hluboko posazené oči se zlomyslně leskly. "Co je to za nový trik? Předstírat, že jsi vešla na špatné místo?
Otevřela ústa, aby protestovala, ale v okamžiku, kdy se jejich oči setkaly, ztuhla, na okamžik uchvácená.
Byl neuvěřitelně pohledný - strhující pohled, který by dokázal vytrhnout z rozptýlení každého. Jeho soumračné oči byly jako hluboké tůně, v nichž se odráželo její vlastní překvapení, zatímco jeho silná čelist a vysoké lícní kosti se zdály vytesané z mramoru. Ten muž měl půvab, který jí rozbušil srdce - nebezpečná kombinace šarmu a lhostejnosti, zalitá nezaměnitelnou aurou bohatství.
Přistihla se, že ji její pohled zaskočil, a tváře jí zrudly živým karmínem. Uvědomila si, že na ni otevřeně zírá, a s rozpaky odvrátila pohled.
Když Nathaniel spatřil její reakci, udělal volný krok z postele a na rtech mu zatančil úsměv. "Lady Serafino, doporučuji vám, abyste si vzala deset minut na rozmyšlenou. Řekněte mi - opravdu jste si spletla pokoje, nebo je ve hře něco jiného? Včera večer byla vaše společnost docela příjemná. S tím elegantně vykročil směrem ke koupelně a nechal ji s neodbytnou otázkou, co přesně se minulou noc odehrálo.
Jakmile zmizel, Evelyn se posadila a prohlédla si honosné prostředí a nábytek - rozhodně ne to, co očekávala.
Všechno kolem ní křičelo luxusem a ona si nyní s rostoucím strachem uvědomila, že skutečně vstoupila do špatného apartmá.
Vrátily se jí vzpomínky na včerejší noc; byla venku s Lydií Brightwoodovou, a i když si pamatovala zábavu, detaily se jí po několika příliš mnoha koktejlech začaly rozmazávat.
"Jak jsem se tady ocitla?" pomyslela si a začala panikařit.
Včera večer byla určitě opilá, ale Lydia byla střízlivá. Proč jí tedy dovolila, aby se zatoulala do prostoru jiného pána?

V mysli jí náhle vytanul obraz LeafMana Garda; Evelyn Fairchildová zbledla, jako by ji někdo bodl do srdce. "Lydie Brightwoodová, proč...?"
Oslavný nápoj na slavnosti, tu sklenku vína, jí podala Lydia. Bez ohledu na to, kolik toho dokázala vypít, nebylo možné, aby jediná sklenička přivedla Serafínu do opilosti.
Ta sklenka vína... něco s ní nebylo v pořádku.
Nehty se jí zaryly do dlaní a zanechaly krvavé rýhy, když se otočila a pohlédla na lázeň a otřela si slzy z očí. Spěšně sebrala ze země šaty a rychle se převlékla, zoufale se snažila nechat za sebou jakoukoli pravdu.
...
Když otevřela dveře, zaútočila na ni oslepující řada blesků.
Evelyn Fairchildová zamžourala proti světlu a instinktivně zvedla ruku, aby si chránila oči. Novináři, kteří se už shromáždili venku, se nahrnuli jako vlna a obklopili ji, když jí k obličeji přitiskli nahrávací zařízení. "Evelyn Fairchildová, jsou ty zvěsti pravdivé? Opravdu jste si včera večer vyžádala mužský doprovod?
Mužský doprovod?
Evelyn na okamžik ztuhla a pak to rychle popřela: "Nikdy jsem nic takového neudělala! Mýlíte se!
Jak je možné, že je tady tolik novinářů!
Už po několika vteřinách šoku ji uvědomění zasáhlo jako nákladní vlak. Tohle byla další léčka, kterou na ni Lydia Brightwoodová ušila.
Srdce se jí rozbušilo rychleji.
Myslela si, že jsou nejlepší kamarádky, ale teď měla pocit, že ji Lydia hodlá zničit.
"Evelyn Fairchildová, je to lež?
Bystrozraký novinář si všiml značek na Evelynině krku a rázně na ně ukázal, když vykřikl: "Evelyn Fairchildová, to je cucflek na tvém krku? Vždycky jsi tvrdila, že jsi svobodná, ale odkud se vzaly tyhle? Nechceš mi to vysvětlit?
Oči nesčetných reportérů se upíraly k jejímu krku a klíční kosti, důkazy visely venku.
Ty prozrazené fialové stopy vykukovaly zpod jejích vlasů po ramena a táhly se jako stín viny.
Důkazy byly pevné jako ocel.
Novináři propukli v šílenství: "Páni, to je opravdu cucflek! Natočte to na kameru!
Všichni do jednoho ji bombardovali otázkami a jejich fotoaparáty blikaly jako divé. Evelyn Fairchildová si vztekle a v panice zakryla obličej a začala ustupovat, mumlajíc: "Nefoťte mě. Prosím, už ne!
Čím víc se snažila utéct, tím větší chaos panoval - reportéři se na ni tlačili ze všech stran jako včely na med.
Několik mužských reportérů se kolem ní protlačilo a křičelo: "Pojď tam! Podívejme se, co se děje!

Když lord Ashby a jeho přátelé vtrhli do místnosti, naskytl se jim nečekaný pohled. "Co se děje? Kde je ten chlap?" vykřikl jeden z nich zjevně zmateně.
Vtom se otevřely dveře do lázně. Z oblaku páry vystoupil lord Nathaniel Blackwood s ručníkem omotaným kolem pasu. Jeho vypracovaná postava se leskla ve světle, kapičky vody stékaly po sluncem políbené kůži a přitahovaly pozornost, která zjevně nebyla zamýšlena.
Venku byl slyšet hluk davu. Ve chvíli, kdy Nathaniel upřel oči na skupinku mužských novinářů uvnitř místnosti, jeho výraz potemněl a okamžitě se změnil z překvapení na hněv.
Novináři v domnění, že jde jen o další modelku vystupující ven, instinktivně zvedli fotoaparáty, připraveni cvaknout. Právě když se chystali začít cvakat, fotoaparát jednomu z reportérů s hlasitým žuchnutím vyklouzl z rukou.
Několik tváří zbledlo, šok a strach byly zjevné, když společně vydechli: "Lord Nathaniel Blackwood!"
Co to bylo? Jak mohli narazit na soukromé chvilky lorda Nathaniela? Nebyl snad tip, že tu místo něj budou čtyři modelky? Kdyby věděli, že je tu lord, v žádném případě by se neodvážili vniknout dovnitř.
Jeden z novinářů, viditelně otřesený, padl na kolena a vykoktal: "Lorde Ashby, my... my jsme nevěděli, že jste tady..."
"Vypadněte!" Nathanielův hlas zaburácel, chladný a velitelský, prořízl napětí jako nůž.
"Lorde Ashby, odcházíme, prostě půjdeme..." Novináři se rozpačitě rozběhli a při svém kvapném ústupu málem zakopli.
Na chodbě mezitím ochránce Gareth odváděl dav novinářů zpět a zajišťoval lordu Ashbymu bezpečí soukromí.
Evelyn Fairchildová se přitiskla ke zdi a těžce oddechovala. Byla přízračně bledá, zjevně se ještě nevzpamatovala z konfrontace, která se odehrála před několika okamžiky. Vlasy se jí při potyčce rozcuchaly, šaty měla pomačkané a na ruce modřinu od nárazu do mikrofonu.
Nathaniel se k ní přiblížil a v obličeji měl masku nelibosti. Zhodnotil její stav - rozcuchaná a rozrušená. Koutek rtů mu zacukal do sardonického úsměvu. "Tvoje taktika ti otevírá oči, Evelyn. Úmyslné vniknutí do špatné místnosti, aranžování tisku, co bude dál?"
Evelynin výraz se změnil z šoku v rozhořčení, když k němu vzhlédla: "Ty si vážně myslíš, že jsem to zorganizovala?"
"Nebo ne?" Nathaniel se vysmál a chlad v jeho očích se hluboce zařízl. Naklonil se blíž a jeho opovržení bylo hmatatelné. "I kdyby ses tu ocitla náhodou, ti reportéři měli čekat před tvým pokojem. Jak to, že se ocitli v mém?"
Připadalo jí to absurdní. 'Nevěděla jsem, že venku jsou reportéři! Jsem tady oběť, kterou nespravedlivě obviňují!
Kolem nich se ozýval Nathanielův pohrdavý smích, jeho pohled byl plný odporu, když se otočil, aby si sundal ručník.
"Ach, co to děláš? Ty úchyle!" Evelyn vypískla, instinktivně zvedla ruce, aby si zastínila oči, a odvrátila se, jak se jí do tváří nahrnula horkost.
Opravdu by mohl být tak drzý? I kdyby na to měl postavu, nedává mu to právo se tím chlubit!
Nathaniel se ušklíbl, když si s nenucenou lehkostí oblékal šaty, byl to obraz muže, který si není jistý sám sebou. "Zrovna včera večer jsi byl tak dychtivý, prakticky jsi žadonil o pozornost. A teď, když ti to oplácím, mi říkáš, že jsem úchyl?"
Vzpomněl si na její dusné chování z předchozího večera, na ten ohnivý půvab, který tak zkušeně ovládala. Při té myšlence se mu navzdory lepšímu úsudku rozhořelo srdce.
V Evelyn bublala frustrace, ale pod ní cítila záblesk něčeho jiného - možná přitažlivosti, navzdory jeho aroganci. Jak se s tímto nečekaným citovým zvratem vyrovná?

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Dědictví otrávených královen"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈