Znovuzrození zmařeného snu

Kapitola 1

Noc byla ztěžklá tmou, na Brookhaven doléhala tísnivá tíha, oblohu sžíraly hromy a občasné blesky udeřily jako divoké tesáky.

"Ty malej spratku, pořád doufáš v záchranu?" Prázdnou rozlohou Velké síně se rozléhal pronikavý jedovatý hlas a prorážel ticho.

Miriam Riversová vítězoslavně pohlédla na Evangeline Hayesovou, která se rozvalovala u paty schodiště a kolem ní se hromadila krev z těžkého zranění.

Se zaťatými zuby proti agónii, která ji pohlcovala, se Evangeline snažila otevřít oči. Celým tělem jí prostupovala hluboká bolest a zanechávala ji slabou a bezmocnou. Krev a plodová voda z ní dál vytékaly a z jejich kovového pachu se jí dělalo nevolno.

Byla téměř v osmém měsíci těhotenství, její dítě se mělo narodit každým dnem, a nikdy by ji nenapadlo, že krutá Miriam bude mít tu drzost shodit ji ze schodů...

Zatímco v ní bublala nenávist, Evangeline upřela pohled na Miriam, která byla také těžce těhotná. "Miriam, i ty se brzy staneš matkou. Jak můžeš být tak bezcitná a nebát se hněvu osudu?" "Ne," řekla.

"Ale prosím tě, proč bych měla snášet hněv já, když bys ho měla snášet ty? Kvůli tobě, tvému dítěti a tvé umírající matce jsou všichni chyceni do této sítě utrpení. To ty si to zasloužíš, " odpověděla Miriam s mrazivým, nezaujatým úsměvem.

Krutým pohybem se spustila a škubla Evangeline za vlasy, aby jí vytáhla hlavu nahoru. "Víš to? Od chvíle, kdy jsem proti tobě před třemi lety začala intrikovat, jsem očekávala tenhle krvavý výsledek, a dnes jsem čekala dost dlouho."

Každé škubnutí bylo jako nůž kroutící se Evangeline ve vlasové pokožce. Tvář měla téměř bledou jako duch, přesto bolestí nezadýchala. Místo toho jí oči zrudly vztekem. "Byla jsem slepá, když jsem si do života pustila takovou zvrácenou ženu, jako jsi ty."

Miriamin výraz ztvrdl. "Zvrácenou? Ha! Vzal jsi mi všechno, proč si neuvědomuješ, že jsi to ty, kdo je větší zvrhlík?" Bez varování plácla Evangeline přes obličej.

Evangelině se v reakci na to v mžiku napuchla tvář.

"To tvoje matka mi ukradla otce, a přesto se nějak můžeš chovat jako princezna, zatímco já zůstanu jako nepřijaté nemanželské dítě. Proč je to fér?"

Miriam se v očích zalesklo chorobné uspokojení a brzy se přesunula na Evangelino nafouklé břicho. "Myslela jsem si, že odhalení skandálního videa, na kterém jsi s mužem, zničí tvou pověst, zostudí rodinu Hayesových a donutí Martina, aby tebe i tvou matku vyhnal. Pak bych konečně právem získala zpět své místo. Ale..."

"Ale co? On tebe a tvou matku nevyhnal? Místo toho nechal Cyruse, aby se zasadil o očištění tvého jména, a z tvé aféry udělal romantický příběh o útěku. Víš, jak mě to rozzuřilo?"

Miriamina tvář se zkřivila do démonického výrazu plného vzteku.

Při pohledu na zuřivost v Miriaminých očích Evangeline snášela muka, která se rozhořela s každým slovem. "Ty... jako Cyrus Morganthe."

Miriam se zachechtala, což záhy propuklo v srdečný smích, z něhož se ozývala mrazivá ozvěna. "Evangeline, sladká Evangeline, ty jsi idiot. Já nemám ráda Cyruse! Je to jen pěšák, kterého jsem postavila do tvé blízkosti, připravený kdykoli ti přinést smrt."
"Mimochodem, možná ti to ještě nedošlo: ležíš tu dnes částečně kvůli němu."

Evangelina vytřeštila oči a ve tváři měla vepsanou nedůvěru. "Ne... to nemůže být pravda..."

"Proč, ty to pořád popíráš? Copak tě nenapadlo, proč je v Hayesově sídle tak strašné ticho? Spadneš ze schodů jako těhotná žena a nikdo nepřijde? Důvod je prostý - Cyrus, nastávající zeť, poslal pryč všechny ostatní v domě. Myslíš, že to pro něj bylo těžké?"

V tu chvíli Evangelina tvář popelavěla.

Znala Cyruse dva roky - muže, jehož teplo jí obepínalo srdce jako hedvábí. Jak ji mohl takhle zradit?

Na okamžik však zapomněla, že její spojení s Cyrusem vzniklo díky Miriaminým machinacím...

Miriam si vychutnávala zoufalství, když sledovala, jak Evangelina tvář ještě víc klesá. "Lituješ teď, že mě znáš? Nemůžu se dočkat, až budu sledovat, jak přede mnou trpí tvoje matka, ty a ten tvůj malý parchant, jeden po druhém."

"Ne, ne, ještě si užiju trápení tvé matky - té staré čarodějnice, která mi vzala všechno, co mi patřilo -, než si užiju s tebou."

Blýskla šíleným úsměvem, vrhla pohled na Evangelino břicho a její úsměv se groteskně rozšířil. "Co se týče toho malého bastarda v tobě? Neboj se, zachráním ho - možná mi ještě bude k užitku..."

Když se Evangeline začalo rozostřovat vidění, uviděla, jak Miriam zpod šatů něco vytahuje - polštář. Právě tak jí připadalo břicho podivně ploché.

Miriam... vůbec nebyla těhotná...

Evangelině se rozbušilo srdce a zmocnil se jí šok. Otevřela ústa a hledala slova, ale rychle ji zahalila inkoustová temnota a znovu se propadla do zapomnění...

Kapitola 2

Čas plynul pomalu, jako století, a přesto se řítil jako prchavý stín. Když Evangeline Hayesová znovu nabyla vědomí, pocítila v celém těle ohromnou tíhu, zejména kolem pasu, kde byla pevně svázaná a bolestivá.

Evangeline vytřeštila oči a ruka se jí instinktivně přesunula k břichu, aby zjistila, že... je ploché.

"Zlato! Moje dítě...

Evangelině se třásl hlas, když se podívala dolů a srdce jí sevřela hrůza.

Nohy jí visely ve vzduchu a z kdysi výrazného břicha se stala pouhá plochá plocha. Kolem pasu měla pevně uvázaný silný látkový popruh, který ji zavěšoval několik pater nad zemí, visela na boku vysoké budovy.

Při pohledu dolů se zdálo, že rušná ulice pod ní zmenšuje lidi a auta na velikost mravenců. Evangelina zbledla, strach ji zaplavil a připravil o řeč.

Neshodila ji Miriam Riversová ze schodů? Jak to, že se ocitla takhle zavěšená před budovou? Byl to snad další Miriamin plán?

A co její dítě... unesla ho Miriam?

Kolem proletěl poryv větru a způsobil, že se Evangeline nebezpečně zakymácela.

Navzdory přívalu otázek, které jí vířily hlavou, ji zachvátila panika. Horečně hledala něco, čeho by se mohla na drsném povrchu budovy chytit, ale štěrkovité cihly nic nenabízely a ona se při svých zběsilých pohybech přistihla, že sklouzla o pár centimetrů níž.

Náhlý sestup jí z obličeje vysál barvu, takže vypadala téměř průsvitně. Věděla, že je nesmírně důležité zůstat v klidu. Jakmile se ustálila, třesoucíma se rukama uchopila popruh a přitáhla si ho blíž k tělu.

Evangeline na okamžik zavřela oči a zocelovala své odhodlání. Nemohla zpanikařit; možná Miriam její boj sledovala ze stínu a vychutnávala si její neštěstí.

Nebyla si jistá pevností popruhu kolem pasu a uvědomila si, že viset tam není schůdné řešení. Nechtěla zemřít, ale zároveň věděla, že volání o pomoc by mohlo místo záchrany přivolat jejího věznitele.

Evangeline nikdy nepodlehla strachu a soustředila se na hledání způsobu, jak se zachránit.

Podívala se nahoru a zahlédla velké okno asi dva metry nad sebou. Kdyby jen mohla vylézt po popruhu...

Zrovna když si upravovala polohu, její tělo znovu sklouzlo a bezmocně viselo dole. Propukla v ní panika a prudce se nadechla, protože poznala, že vylézt nahoru není možné. Její pohled se přesunul na balkon nalevo, na dosah skoku.

Byl vzdálený něco přes tři metry - ne daleko, ale ani ne dost blízko na to, aby se cítila pohodlně. Kdyby skok špatně odhadla, mohla by ho snadno úplně minout.

S odchodem od stolu jí zbývala jediná možnost, jak skočit. Možná to byla její jediná šance na útěk.

Odhodlaně si Evangeline prohlédla popruh uvázaný kolem pasu. Byl uvázaný na uzel, a kdyby za jeho konec dostatečně silně zatáhla, uvolnil by ji.

Pád z takové výšky by byl pravděpodobně smrtelný; kdyby ho správně načasovala, mohla by dopadnout na balkon a utrpět jen jednu nebo dvě zlomeniny.
Protože předtím lezla s přáteli po skalách, pocítila jistotu. Bez dalšího přemýšlení se levou rukou pevně chytila popruhu, aby se udržela nahoře, zatímco pravou rukou svírala volný konec popruhu, připravená na rozhodující okamžik...

Kapitola 3

V příštím okamžiku se však Evangeline Hayesová vůbec nepohnula a její pohled klesl na hřbet pravé ruky.

Tam byla, kdysi poznamenaná velkou, divokou jizvou po popálenině, nyní se zdála být dokonale hladká, neposkvrněná. Tato jemná, bledá ruka byla v příkrém kontrastu se vším, co právě zažila.

Ještě před chvílí se plně soustředila na útěk z nebezpečné situace, ale teď jí došlo, že od chvíle, kdy se probudila, jako by všechno nabralo podivný směr.

Její ploché břicho neneslo žádné známky toho, že by nosila dítě. Ve spojení s její nepoškozenou pravou rukou se jí vnucovala otázka: Co se to proboha stalo?

Evangeline si náhle vzpomněla, jak byla v osmém měsíci těhotenství, když se zřítila ze schodů sedmi nebo osmipatrové budovy, zakrvácená a bezmocná, neschopná přivolat si pomoc ve chvíli nejvyšší nouze. Miriam Riversová ji chtěla zabít, a přesto tu byla, dýchala a žila.

Mohla by být duchem, přízrakem?

Ale kdyby byla duchem, proč by stále cítila prudkou bolest, která jí pronikala tělem? Štípla se do stehna a v tu chvíli jí projel pocit vitality.

Ten podivný jev... půjčila si snad při svém znovuzrození nějak cizí tělo?

Že by Bůh viděl její utrpení a dal jí další šanci na život?

Pokud by tomu tak bylo, čím by si ještě měla být nejistá?

Dokud byla Evangeline Hayesová naživu, bylo jí jedno, jakou na sebe vzala podobu, hlavně že mohla znovu zažít vzrušení ze života.

Žít byl jediný způsob, jak těm, kteří jí ublížili, stonásobně zaplatit.

V tu chvíli se Evangelině v očích zračila nespoutaná nenávist, natolik prudká, až se zdálo, že by mohla rozbít samotná nebesa.

Evangelina se rychle vrátila do reality; její prioritou bylo uniknout bezprostřednímu nebezpečí. Koneckonců, jen když přežije, může se pomstít svým nepřátelům.

Evangelina upřela pohled dolů ke Sluneční palubě a začala uvažovat o nejbezpečnějším způsobu, jak skočit, aniž by zvýšila riziko.

Ale právě ve chvíli, kdy vypočítávala svůj krok, se nad ní ozvaly hlasy.

"Podívej! Je přímo tam! Rychle, chyť ji!

Evangeline ztuhla, krev jí stydla, když zvedla hlavu. Z okna, kde viselo lano, se nebezpečně vykláněli dva hroziví muži.

V jediném okamžiku jim visela ven polovina těla, jak pevně svírali lano.

"Ty malej spratku! Jak se opovažuješ utíkat? Raději sem potichu pojď, nebo přísahám, že ho přeříznu a nechám tě v kaluži bahna,' odplivl si jeden z mužů, oháněl se nožem a přitiskl jeho ostrou čepel na samotné záchranné lano, které hrozil přetnout.

Evangeline cítila napětí ve svalech a věděla, že pokud neuposlechne, nebudou váhat své hrozby splnit.

Nejistá si svou identitou v tomto novém těle, ale dostatečně uvědomělá na to, aby rozeznala, že uzel uvázaný kolem jejího pasu je smyčka, si poskládala dohromady děsivou pravdu: někdo ji tu chtěl uvěznit a ti dva muži nebyli přátelští, což vysvětlovalo její zoufalý útěk.
Nějakým způsobem se při tomto útěku její duše zmocnila tohoto těla, což vedlo k okamžiku, ve kterém se nyní nacházela.

Evangelina si uvědomila, co se děje, a zpevnila své odhodlání - nemohla se nechat chytit těmi muži nahoře. Raději bude čelit neznámému, než aby se nechala zajmout.

Nyní jí zbývala jediná cesta.

Evangelina pevněji sevřela provaz, náhle vzhlédla a vyzývavě vykřikla: "Jen do toho a přeřízněte ho, vyzývám vás! Já nahoru nepůjdu!

V jejím výrazu se zračilo neochvějné odhodlání, zuřivé odmítání ustoupit.

Muž s nožem, zaskočený její odvahou, se mírně zapotácel, zasažen její nebojácností a výzvou v jejích slovech.

Přesně na takovou reakci Evangeline čekala. Když zaváhal a tiše počítal do tří, trhla sebou a prudce se odstrčila od stěny, přičemž si vytrhla provaz od pasu.

"Měj se!

Vzduchem se ozývala její letmá slova; v tom okamžiku Evangeline pod zklamanými pohledy obou mužů ladně vyskočila, přistála přímo na Sluneční palubě dole a zmizela z dohledu.

"Zatraceně! Ten malý spratek! Až ji chytím, tak se toho nedožije! Muž zlostně zaklel a rychlým úderem přeťal lano nad sebou, než oba zmizeli zpět oknem a nechali ji v noci za sebou.

Kapitola 4

Mužův hlas byl chladný a nemilosrdný, ale temná hlaveň zbraně byla ještě chladnější a nemilosrdnější. Evangeline Hayesová, která se nikdy předtím nesetkala se skutečnou střelnou zbraní, naprosto zkameněla.

'I... Přísahám... Nelžu...' zakoktala se a hlas se jí třásl. S náhlým záklonem hlavy omdlela.

Poté, co byla svědkem pádu z výšky a pak na ni mířila zbraň, by se každý normální člověk pod tím tlakem zhroutil!

Dorian Blackwood hleděl na mladou dívku, nyní v bezvědomí a zjevně vyděšenou, s klidným, ale bezmocným výrazem. Po chvíli schoval pistoli do pouzdra.

Přežít skok z více než dvaceti pater jen proto, aby přistál přímo na své terase - jaká neuvěřitelná náhoda!

Dorianových rtů se dotkl úsměv, když odsunul levou ruku z Evangeliny hrudi a místo toho se opřel o podlahu.

Podíval se na své vlastní břicho, které předtím poranil; skrz látku prosakovala krev a potřísnila jeho bílé roucho i lem Evangelininých růžových šatů.

Dorian zúžil oči, ulevilo se mu, že je dívka venku. Kdyby někdo zjistil, že je zraněný, nejspíš by to vzbudilo spoustu nechtěné pozornosti.

Vydechl si a právě se odstrčil, když zaslechl rozruch u dveří.

O chvíli později vešel vysoký a impozantní muž, připravený promluvit, dokud si nevšiml dívky v bezvědomí na podlaze. Zarazil se, byl zaskočený.

"Pane, kdo je ta dívka? Felix Goodwin se zmateně zeptal a nakrčil čelo.

Dorianův výraz potemněl, když si upravoval volně uvázaný plášť a znovu si zapínal pásek. "Spadla z nebe.

"Spadla z nebe?" zopakoval Felix a pohlédl na noční oblohu nad terasou. Kdy začal plukovník s těmi vtipy?

Když Felix obrátil pohled zpátky, rychle si všiml krve, která prosakovala Dorianovi od pasu. Spěšně k němu přistoupil: "Znovu se ti otevřela rána? Dojdu pro lékaře.

Dorian zavrtěl hlavou. "Není to nic vážného.

"Ale... Felix se na něj podíval, protože věděl, jak vážná jsou plukovníkova zranění břicha, což jen zvýšilo jeho obavy.

'Znám své tělo lépe než kdokoli jiný. Nemusíš se bát,' přerušil ho Dorian rázně.

Felix se viditelně uvolnil, ale stále se tvářil ustaraně. 'Tak jak se tahle dívka ocitla tady? Než ses nastěhoval, prohlédl jsem každý kout tohoto bytu; po žádném návštěvníkovi nebylo ani stopy.

Dorian střelil po Felixovi pohledem. "Musíš zapracovat na svých vyšetřovacích schopnostech!

S tím se otočil a odkráčel zpátky do velké haly.

Felix tam zmateně stál. Pouze se snažil pochopit, jak k němu dívka přišla, a přesto to nějak vedlo ke kritice jeho schopností?

Zklamaný Felix se vrátil pohledem k omdlévající Evangelině.

Vypadala asi na šestnáct nebo sedmnáct let, měla světlou pleť a byla docela hezká. Pomyslel si, že z ní nejspíš vyroste krasavice.

Padá z nebe? Felix tu myšlenku zahnal. Tomu nevěřil!

Vystoupil k zábradlí terasy a prohlédl si okolí. S rozbitým lehátkem ležícím na zemi si začal dávat věci dohromady.
Vrátil se do velkého sálu, vzal ze stolku notebook a rychle vytáhl záznam z bezpečnostní kamery před terasou. Netrvalo dlouho a pochopil, proč byl Dorianův výraz tak zachmuřený.

Ukázalo se, že dívčin pád byla metafora; ona Doriana skutečně srazila!

Kdyby se rozkřiklo, že hrozivého vůdce speciálních jednotek Zelorie zranila mladá dívka, byl by to skandál, který by všechny šokoval.

Horší bylo, že plukovník nebyl jen sražen - bylo tu ještě něco zásadního...

Kapitola 5

Velitele domu přelstila malá holčička!

Felix Goodwin sledoval záznam na monitoru a na tváři se mu rozlil úsměv.

Tohle bylo příliš pikantní, než aby si to nechal pro sebe!

-

Dorian Blackwood vyšel ze svého pokoje poté, co si převázal rány a převlékl se do čisté uniformy. Když vyšel ven, zahlédl Felixe u počítače, jak se pro sebe pochechtává.

Co tě tak rozveselilo?" zeptal se Dorian se směsicí zvědavosti a opatrnosti.

Felix rychle vstal a maskoval své veselí vážným chováním, které se od vojáka očekává. "Hlásím se, pane. Právě jsem kontroloval záznamy z kamer z venkovního balkonu, abych si ověřil totožnost té holčičky.

Ačkoli v hotelu chyběly bezpečnostní kamery, povaha jejich velitelského postavení ospravedlňovala preventivní bezpečnostní opatření všude, kam se vydali. Obvykle, pokud to nebylo nezbytně nutné, neriskovali narušení velitelova soukromí sledováním záznamů.

Dorian zúžil oči, hlas měl pevný a neutrální. "Tak co, viděli jste něco?

Když Felix zaváhal, srdce mu poskočilo. 'Na záznamu je vidět, že se dívka přivázala k lanu a skočila z horního okna. Stále však musíme prozkoumat její totožnost a důvody skoku.

Nikdy by se neodvážil zmínit o tom, že při tomto incidentu viděl kompromitovaného velitele; to by ho pravděpodobně vykázalo na hranici do mírové služby.

Dorian střelil postranním pohledem po Felixovi, než se vrátil pohledem ven, kde už bylo místo činu vyklizené.

"Kde je teď?

"Pořád v pokoji pro hosty," odpověděl Felix a chvíli přemýšlel, než dodal: "Právě jsem to kontroloval a neměla u sebe žádné zbraně, takže by neměla představovat velkou hrozbu.

'Právě věci, které se zdají být neškodné, často nakonec představují skutečné nebezpečí,' řekl Dorian a v koutcích úst mu zatančil úsměv, když se zabořil do pohovky.

"V této souvislosti mi to připadá docela zábavné.

"Opravdu? Dorian zvedl obočí, zaujatý.

Felix vytáhl na počítači záznam a přistoupil k Dorianovi blíž. "Podívejte se na to, veliteli.

Podal mu notebook. Dorian očima prohlédl obrazovku a zjistil, jak Evangeline Hayesová vyskočila na balkon.

Bylo to vskutku zábavné.

'Ta holka to umí, zvlášť s tím ladným skokem. Být to já, tak bych to přistání tak působivě nezvládl,' poznamenal Felix a v jeho hlase se ozval obdiv.

Ale pokud měla skutečně postranní úmysly, skončit v Dorianově sevření by pro ni nemuselo vést k příznivému výsledku.

"Cítíš se závistivě, co? Dorian se zeptal a v očích mu zableskla zlomyslnost, když se podíval na Felixe.

Felix se poškrábal na hlavě, mírně zmatený velitelovým tónem.

'Počínaje dneškem budeš stokrát denně trénovat lezení po skalách,' opáčil Dorian a po tváři se mu rozlil úsměv.

'Počkejte, pane, tohle mi nedělejte!'

'Vlastně dvěstěkrát.'

Felix cítil, jak ho zaplavuje zoufalství: "Neeee!

Jak se do téhle šlamastyky mohl dostat jen tím, že pochválil neznámou dívku?
Už sto výstupů denně bylo náročných, teď se jejich počet zdvojnásobil. Dokázal si jen představit, jak se bude jeho život vyvíjet dál!

Věděl jen, že velitel chová zášť - samozřejmě bez krveprolití.

Felix si vnitřně povzdechl a na něco si vzpomněl. 'No jasně, veliteli, než jsem přišel, moji kolegové tu přistihli dvě podezřelá individua, která se tu potloukala. Napadlo mě, jestli nehledají tu dívku.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Znovuzrození zmařeného snu"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️