Za maskami, které nosíme

Thomas Fairfax se probudil a zjistil, že hledí do páru intenzivních, zádumčivých očí - Cedrica Sinclaira. Ty pronikavé oči ji naplnily známou hrůzou a vzpomínky na nespočet nocí strávených v jeho panovačné přítomnosti jí narušily pocit bezpečí. Instinktivně mírně ucukla a pevně sevřela okraj prostěradla.
"Bojíš se mě? Cedrikův hlas se na okamžik ztišil a potemněl.
Thomas přinutila svou obavu potlačit a s hravým pohazováním vlasy se jemně usmála. "Jak bych mohl? Musel jsem se právě probudit. Dobré ráno, strýčku.
Její pleť zářila teplem a mandlové oči při řeči sladce jiskřily v souladu s mlhavou atmosférou kolem nich.
Cedrika znala až příliš dobře; čím víc se mu bránila, tím víc ho fascinoval, jako když si kočka pohrává se svou kořistí. V jeho přítomnosti jí jakákoli přetvářka připadala všední a nepodstatná.
Věrná svým instinktům Cedrikův pohled ochladl, z jeho intenzivního pohledu se vypařil žár. Nenuceně odložil sklenici mléka, kterou jí přinesl, a řekl jí, aby se umyla do školy, načež se otočil a bez ohlédnutí vyšel ze dveří.
Thomas si s úlevou povzdechl a konečně se otočil k jejímu odrazu v zrcadle v koupelně. Dívce, která se na něj dívala, bylo něco málo přes osmnáct, měla dlouhé černé vlasy a jemné rysy. Přestože její mládí stále přetrvávalo, začínala se v ní rýsovat úchvatná krása.
Bože, jak se cítila šťastná. I poté, co se na více než měsíc vrátila do této mladistvé podoby, jí všechno v jejím současném životě připadalo neskutečné.
V předchozím životě, po smrti lady Eleanor Fairfaxové, žila Thomas se svým nevlastním otcem a nevlastní sestrou Evelyn Moonovou. Léta pilně pracovala, aby získala titul, jen aby jí ho vzali, a aby se odvděčila za domnělou laskavost svého nevlastního otce, přerušila školu, aby našetřila na Evelynino školné. Později se Evelyn pustila do zábavního průmyslu a nakonec využila Thomase jako svého dubléra - čímž ji zredukovala na někoho, kdo není hoden jejího jména.
Po neúnavné dřině se Thomas z pouhého náhradníka stal vycházející hvězdou. Přestože nikdy nelitovala svých obětí pro sestru, byla to Evelyn, kdo ji nakonec uvrhl do zoufalství.
Oheň zničil všechno; záda jí zůstala poznamenaná jizvami a od koutku oka až k uchu se jí táhlo dlouhé, ohavné znamení.
Teprve když se propadla do nemilosti, doopravdy pochopila, co to znamená být pohlcena žalem. Zdánlivě dobrosrdečný otčím byl ve skutečnosti parazit, zatímco její kdysi milovaná sestra k ní chovala bezohlednou nenávist. Dokonce i její bývalý přítel si dal záležet na tom, aby ji trápil.
A pak potkala Cedrica Sinclaira - toho největšího podivína.
K jejímu šoku se zdálo, že se vyžívá v konturách jejích jizev. Každý intimní akt se změnil v rituál, při němž jí rty obkresloval záda a zanechával na ní nesmazatelnou stopu. Čím víc toho od ní vyžadoval, tím méně se dokázala odpoutat. Přesto ji mučil dál, vychutnával si každý okamžik, každou křivku, tvaroval její tělo, jako by bylo z hlíny - svíral a přirážel, šeptal sladké noty, až nedokázala zadržet tiché sténání...
Při těch myšlenkách jí přeběhl mráz po zádech. I když ty pocity mohly být opojné, byly z velké části podbarvené bolestnými vzpomínkami.
Díky bohu, že nebyla znetvořená... snad by se k ní temné zájmy Cedrica Sinclaira znovu nepřipoutaly.
Setkání s ním krátce po jejím znovuzrození jí kupodivu připadalo téměř osudové. Živě si vzpomněla na ten poslední měsíc, kdy lady Eleanor zemřela a Thomasovi zůstaly dvě cesty: jedna po boku nevlastního otce a nevlastní sestry a druhá, aby vyhledal svého biologického otce.
Její matka byla městskou kráskou a nečekaně odešla z domova. Když se vrátila, byla v osmém měsíci těhotenství - záhada obestírající její náhlé zmizení se zdála až příliš jasná všem kromě Thomase. Až do posledního dechu lady Eleanor se v její tváři zračila hluboká lítost; jak mohl Thomas věřit otci, kterého nikdy nepoznal?
Tentokrát si rozhodně zvolila jinou cestu.
Byla to cesta bouřlivá, zvláště když se dozvěděla, že její otec už zemřel a její domnělá budoucnost s Cedrikem Sinclairem, s nímž se měla setkat o osm let později, je ve skutečnosti její strýc - má na ni zatím dohlížet.
Ale na tom už nezáleželo.
Thomas Fairfaxová se dívala do zrcadla a chtěla, aby se její ústa zkřivila do úsměvu, tmavé, rošťácké oči se hravě mihly, než se stydlivě obrátily dolů.
V osmnácti letech měla dolíčky, které se objevily, kdykoli se usmála, sladké, ale stydlivé.
Přesto právě touto dívkou Cedrik - zvrácený muž - pohrdal.

Thomas Fairfax měl pravdu, Cedric Sinclair o ni neměl zájem. Už tři dny po sobě se na panství nevrátil. Rod Sinclairů patřil k významným rodinám ve vyšší společnosti a Cedric Sinclair, známý jako panovačný dědic sinclairovského panství, této pověsti rozhodně dostál. Od svého zesnulého otce už slyšela dost o Cedrikově pověstné výbušné povaze a nezájmu o ženy. A aby to bylo ještě složitější, byla jeho biologickou neteří.
Posledních pár dní se Thomas Fairfax obával, že na Cedrika narazí, a zůstával po škole zavřený v jejím pokoji. Dnes se po poradě se sestrou Agnes dozvěděla, že se obvykle v tuto hodinu nevrací, a tak se odvážně vydala do kuchyně. Sestra Agnes, jediná zaměstnankyně panství, se o ně starala od té doby, co se k Cedrikovi nastěhoval její zesnulý strýc Julian Kent. Vzhledem k Cedrikově samotářské povaze a nechuti k cizím lidem bylo jejich uspořádání zvláštní.
Thomas, obdařená kuchařským talentem po otci, odstrčila sestru Agnes a otevřela ledničku s plánem uvařit jednoduchou mísu dlouhověkých nudlí. Poslední jídlo, které si vychutnala během svého tragického skonu v cizí zemi, byla miska jejího vlastního výtvoru a ona stále cítila teplo svých slz mísících se s vývarem. Nikdo ji nepřijde zachránit, jen ona sama může být svým zachráncem.
Thomas si otřel chlad, který se jí vkrádal do srdce, a začal krájet maso. Vtom za sebou uslyšela zvuk pevných kroků - rozhodně to nebylo spěšné šoupání sestry Agnes, ale mužský krok. Zaplavil ji sžíravý pocit neklidu a na záda se jí upřel tíživý pohled, až ji zamrazilo. Polekaně se nechtěně řízla a instinktivně zajela rukou pod kohoutek, aby si ránu omyla.
"Idiote, " ozval se za jejími zády tichý hlas protkaný potlačovanou frustrací, přesto se nepřiblížil.
"Ahoj, strýčku Cedriku. Jsi zpátky, " přinutila se Thomasová k úsměvu a sevřela zraněnou ruku.
Už dávno se naučila, že Cedric Sinclair je nevypočitatelný; nemohla mu dovolit, aby viděl její zranitelnost. Když se však opřel o rám dveří, Cedric jí pokynul, aby natáhla prst.
Thomas na okamžik zaváhal, ale vyhověl. Cedrik, vysoký metr osmdesát, se nad ní tyčil a zmenšoval vzdálenost. V rozlehlé kuchyni se jejich dech stal hmatatelným.
Nejistá si jeho úmysly, Thomasino srdce se rozbušilo a ona si vnitřně připomněla, že má zůstat poddajná. Pak na ni padl stín a jeho rty něžně objaly její poraněný prst a olízly zbytky krve s jemností, z níž jí přeběhl mráz po zádech.
Nedokázala potlačit vzpomínky na jejich žhavá setkání z předchozího života a touha se jí hromadila v těle, zatímco její mysl křičela, aby odolala.
Nedokázala stáhnout ruku, natož promluvit - vědomí vlastních reakcí ji děsilo. Cedrik však nepolevoval. Poté, co se ujistil, že je rána čistá, naklonil jí bradu a pátral v jejích očích. "Bojíš se mě?"
Vzpomněla si, jak se jí při jejich prvním společném setkání v minulém životě zeptal na totéž. Tehdy přikývla a v očích se jí zračil strach, jen aby ho slyšela zblízka zamumlat: "Strach je něco, co musíš vydržet."
V tomto životě byla přesně tím typem dívky, kterou nesnášel. Kde se to všechno pokazilo? Pochybnosti zaplavily její mysl a znemožnily jí odpovědět.
Než se zmohla na odpověď, Cedrik ji smetl z nohou a bez námahy ji odnesl na pohovku.
"Strýčku!" Thomas zalapala po dechu a srdce se jí rozbušilo, když pocítila nával paniky. Nevěděla, jak vypadá její vyděšený výraz, oči se jí leskly směsicí úzkosti a překvapení, svetr jí spadl a odhalil lákavý pohled na rameno. To jen ještě víc podnítilo jeho touhu a ona pod ním potlačila tichý, mimovolný zvuk.
Cedric měl původně v úmyslu strhnout její věčně usměvavou fasádu, ale v tu chvíli se mu do mysli vkradly temnější myšlenky. Možná ji chtěl zlomit, vidět, jak z těch jejích jasných očí padají slzy. Touha v něm vzplanula a rostla, když pod sebou ucítil její teplo.

Thomas Fairfax nechtěl znovu udělat stejnou chybu, ale Cedric Sinclair, roznícený touhou, nechtěl Julianovi dovolit uniknout. Ta scéna mu byla až příliš povědomá. V minulém životě by objemný Cedric zabořil ruce pod její halenku, hnětl by jí ňadra a pak by ji převrátil, aby políbil jizvy na zádech. Vždycky dával přednost tomu, aby si ji přivlastnil zezadu a zcela ji ovládl.
Ale tentokrát byl Cedrik jiný. Místo aby se na ni vrhl, jemně ji kousal podél krku, což byl dráždivý pocit, který nebyl bolestivý, ale vyvolával v její kůži záchvěvy rozkoše, z nichž se Thomasi Fairfaxovi mimovolně kroutily prsty. Cedrikovy teplé ruce bloudily po jejím těle, jeho netrpělivost byla zřejmá, když se o ni třel přes látku svetru a teplo mezi nimi sálalo. Thomas cítil, jak mu slábnou nohy a pod nimi se hromadí příval tepla.
Ale tentokrát to bylo jiné; kromě drtivé síly a zdrženlivosti byl jejich vztah stále zakázaný. Cedrikův dech jí brněl ucho, počáteční rozpaky se teď změnily v prvotní hlad, když jí obratně rozepínal podprsenku, jeho ruce zkoumaly její hebkost a s každou další vteřinou sály silněji.
Ten pocit ho opájel. Byla její hebkost pod ní stejně lákavá jako její kůže? S touto myšlenkou se Cedricova ruka odvážila pod její sukni. Dnes měl Thomas na sobě šaty, takže jeho ruka mohla volně klouzat na zakázané území, dráždivě rozevírat její už tak vlhké kalhotky a hledat její okvětní lístky.
Thomasovi uniklo ze rtů tlumené zasténání, přemožené rozkoší i strachem; stiskla nohy k sobě a zašeptala prosbu, aby přestal. "Ne... Jsi si jistý? Cedrikovo podráždění vzplálo. Už od začátku měl málo trpělivosti, a teď, s ohněm, který mu hořel v rozumu, vytáhl prsty z jejího nejintimnějšího místa a předložil jí je. Zdobily je mihotavé důkazy jejího vzrušení, což ho uspokojilo.
Cedrik v mžiku svlékl Thomas do naha a úplně z ní strhl šaty. Byla bezchybná - prsa jí z jeho dřívějšího sání růžověla a mezi stehny jí kapalo vzrušení. Schoulila se v jeho objetí a odolávala jeho dotekům. Kdysi se ho nesmírně bála, ale předstírala, že ho zbožňuje.
Cedrikovy oči se mírně zúžily, když si uvědomil, že ačkoli nemá v úmyslu spěchat s tím, aby si ji zcela nárokoval, jeho touha je tak daleko. Chytil Thomase kolem pasu, připravený k závěrečnému aktu. Jeho vzrušení se o ni otřelo, dráždilo ji u sametového vchodu, právě se chystal proniknout dovnitř, jen aby zjistil, že Thomas pláče.
"Nech mě... Nenávidím tě. Tebe nenávidím nejvíc na světě... Thomas vzlykala, ruce, které měla kdysi spoutané v odporu, teď bezvládně visely, hlas měla prosáklý syrovými emocemi. Cedrik se zarazil, zaplavila ho nečekaná vlna paniky. Zvedl si ji na klín a rozpačitě se jí snažil setřít slzy, jeho tichý hlas byl stále autoritativní. "Neplač, Juliane. Jestli budeš brečet dál, budeš si přát, abys nebrečela.
Ale slzy jí tekly dál, zoufalství se jí malovalo v rysech, jak plakala ještě víc. Cedrik jí vtiskl něžné polibky na uslzené tváře, dál už nepokračoval, oba se nacházeli v patové situaci, až nakonec ustoupil. Podrážděným, ale rezignovaným tónem jí pokynul: "Nech to vyjít ven a můžeme zapomenout na všechno, co se dnes stalo.
Než dokončil větu, vzal ji za ruku a položil ji na své ztuhlé vzrušení. Žár, který z něj sálal, ji téměř spálil do dlaně.
Nemohla uvěřit, že by mohl být tak velkorysý. Pravidla jeho zvrácených tužeb byla naprosto nepředvídatelná. Přesto se zeptala hlasem stále ještě protkaným vzlyky: "Opravdu?" "Ano," odpověděl.
Cedrik pohnul boky, ten kontakt byl tak důvěrný, že Thomas potlačil vzdech. 'Jestli to nedokážeš, tak tě prostě sundám.'
Pohrozil, a přesto měla pocit, že její srdce balancuje na hraně, jak se událost vyvíjela.

Thomas Fairfax váhavě uchopil hřídel Cedrica Sinclaira. Viděla ho už dřív, přesto v ní vždycky dokázal vzbudit strach z jeho velikosti.
"Soustřeď se," přikázal jí Cedric, nespokojený s jejími bloudícími myšlenkami, když jí stiskl zakulacený zadek. Thomas rychle sklopila zrak a řasy se jí zatřepotaly. Ovinula kolem něj ruku a pohybovala jí nahoru a dolů ve snaze se zavděčit.
Vyděšená, ale sbírající odvahu se odhodlala k prosbě: "Strýčku Cedriku, mohla bych se zase obléknout?" "Ano," odpověděla.
Byla úplně nahá a seděla mu na klíně. Za normálních okolností by to možná nevadilo, ale jeho intenzivní pohled ji zneklidňoval. Instinktivně si chtěla zavřít nohy, aby zabránila úniku tekutin.
"Ne," odmítl ji rázně. Cedrikovo odmítnutí bylo ještě rozhodnější, když vzal do úst její bradavku a druhou rukou ji hladil po druhém prsu, dráždil ho a vytvářel citelné tření. Pod jeho těžkým jazykem jí projela rozkoš, až Thomas vydal tiché zasténání. Rychle se kousla do rtu a oči se jí zalily vlhkostí. "Ne... Slíbil jsi, že ne... Nedokázala dokončit větu, bylo to příliš trapné.
'A slíbil jsem to pod podmínkou, že mě donutíš to dokončit,' odpověděl Cedrik se šibalským úsměvem. 'Thomasi, znáš následky. Jestli to nedokážeš, tak začnu tady. Nakreslil jí kruh na prsou a pak prsty sjel dolů, sledoval křivku jejího břicha a zastavil se v intimní oblasti. Jeho dotek ji rozechvěl, vlhkost okamžitě pokryla jeho prsty.
Vyděšeně zrychlila krok a její pohyby se staly zběsilými. Čím zoufalejší však byla, tím méně účinná byla. Ruka ji už bolela, ale jeho úd byl jen pevnější. V hlavě jí zněla jeho hrozba. Zoufale se opřela o jeho hruď, svými oblými ňadry se do něj tlačila a boky se nevědomky otírala o jeho ztvrdlý úd.
Rozkoš zaplavila její smysly. "Prosím... skonči rychle," žadonila a její hlas zněl lákavě, "strýčku Cedriku, prosím....". Napodobila jeho počínání, rty a jazykem se dotkla jeho bradavky jako kotě a jemně ji olízla.
Jeho hřídel se ještě víc nafoukl a ona ho rychle uvěznila mezi stehny, její sténání se stávalo nerozeznatelným od instinktivního nebo úmyslného. "Potřebuju... Prosím, dej mi ho..."
Taková odvážná a sugestivní slova způsobila, že Thomasova tvář zrudla. Cedrikova kontrola se vytrácela. Oči mu hořely touhou, když ji držel za boky a vnikal jí mezi stehna. Každý příraz jeho naběhlého hrotu téměř prorazil její vchod. Jejich šťávy se mísily, takže bylo těžké rozeznat, čí tekutiny jsou čí.
Jen to stačilo, aby se Thomasovy citlivé plátky zachvěly. Srdce se jí rozbušilo, dech měla krátký a zrychlený. Posledním přírazem její okvětní lístky konečně obklopily jeho špičku. Ohromující rozkoš ji donutila zakňučet, přitiskla se k Cedrikovu krku a její nitro se rytmicky stáhlo.
Cedrikova poslední nitka sebekontroly se přetrhla. Silou ji k sobě přitiskl, když se v ní uvolnil. Thomas se v tom horkém pocitu zachvěla a její dlouhé řasy zvlhly kapkami.
Po chvíli si vzpomněla na svůj úkol. Oslabenými končetinami nahmatala jeho nyní změklý úd a zašeptala: "Je venku. V jejím tónu byl náznak úlevy.

Ve vzduchu visela narážka, že může odejít. Julian Kentová se na Cedrica Sinclaira už nemohla dívat, přehodila nohy přes okraj pohovky a sehnula se, aby posbírala oblečení rozházené po podlaze. Důvěrnost, kterou právě sdíleli, ji zanechala trochu nejistou, prsty se jí kroutily na studené dřevěné podlaze pod ní. Právě když se natáhla pro oblečení, zezadu ji uchopil pár silných rukou a přitáhl ji zpět k pohovce.
Tíha na jejím těle ji zneklidnila, a když se přitiskla k jeho hrudi, hlas se jí zachvěl a zvýšil se. "Cedriku Sinclaire, lžeš. Říkal jsi, že mi nic neuděláš.
'Neudělám,' odpověděl a jeho hlas zněl štěrkovitě s náznakem uspokojení. 'Tohle je jen taková malá hádka.' Rty se mu zkroutily do úsměvu, když sledoval její zrudlou postavu, i po jejich předchozím setkání byl zjevně znovu vzrušený.
Jeho drsné ruce začaly zkoumat její křivky, pomalu klouzaly dolů, až se dostaly k jejím nejintimnějším partiím. Julian, zachvácená směsicí nervozity a touhy, cítila, jak mimovolně reaguje, jak ji tělo zrazuje, když se chvěje v reakci na jeho doteky. Cedrik ji pozorně sledoval a jeho pohled v ní vyvolával vzrušení, i když se snažila přitisknout nohy k sobě, jen aby je od sebe snadno odtrhl.
Cedrik začal pomocí kapesníku hladit její jemnou kůži a papír se začal smýkat jejich smíšenou esencí, zatímco se jeho tmavé oči zúžily touhou. "Tak sladké," zašeptal a zjevně si liboval v její bezmocnosti.
"Cedriku Sinclaire, ty..." začala, ale zaplavila ji vlna rozkoše, která přerušila její protest, jak se její mysl zahalila do nesouvislosti a z úst jí unikaly jen útržkovité sténání. Slabě se přitiskla k jeho hlavě, prsty se mu zamotala do vlasů a v hlavě se jí mísila směs zoufalství a touhy.
Jeho jazyk škádlivě tančil na okraji její touhy, čímž ji ještě více přiváděl do mlhy pocitů. Julian se úplně ztratila vášnivosti okamžiku, její tělo reagovalo samo od sebe a rudlo pod jeho obdivným pohledem.
"Přestaň... prosím... Cedric Sinclair... Už nemůžu... Dusný tón jejího hlasu se změnil v prosbu, ale to ho jen povzbudilo. Každé jeho smyslné pohlazení jazykem vyvolalo příval opojných pocitů, které jí vyrazily dech.
"Ach... Julian zalapal po dechu, když její tělo prudce zareagovalo na rozkoš, kterou v ní vyvolal, a její nitro vybuchlo touhou, až se cítila úplně vyčerpaná, jediný prst se odmítal zvednout, když se na něj rozpadla.
"Výborné," zašeptal Cedrik s hravým úsměvem a naklonil se blíž k jejímu uchu. "Med z Fairfaxu je opravdu sladký.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Za maskami, které nosíme"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈