Záblesky zapomenutých tužeb

U pouličního vozíku bylo půl jedenácté.
Isolde Everhartová pocítila nutkání se k něčemu přiznat a pohlédla na zmatený výraz ve tváři Nicolase Fairweathera. Ale jen pomyšlení na to, že by měla vyjádřit své pocity, ji uvrhlo do nejistoty. S těžkým povzdechem si nalila plnou sklenici whisky a vypila ji na jeden zátah.
Nicolasovy oči se rozšířily hrůzou, když si dramaticky objal tělo. "Ne v tuhle noční dobu, Isolde! Děsíš mě..."
Isolda vykulila oči a vrhla na něj podrážděný pohled. "Čeho by ses tak mohl bát?"
Mírně se zachvěl a jeho hlas byl zabarvený posměšnou lítostí. "Bojím se, že začneš opilecky řádit! Vypadáš, jako bys chtěl sbalit nějakého kluka, aby tě rozptýlil od tvých frustrací..." "Cože?" zeptal se.
Isolda zúžila na Nicolase oči a nevěřícně zalapala po dechu.
Na okamžik zavřela oči a tvář se jí zkřivila frustrací, než se znovu ovládla. "Nicolasi, buďme upřímní, ty jsi sotva v pozici, kdy můžeš soudit." "Cože?" zeptala se.
Jeho tvář zbledla, jak předstíral ublížení. Vypadal, že se snad rozpláče, téměř připravený sehrát scénu z melodramatu.
"Podívej, nejsem takový, jak si myslíš. Jsem nadprůměrný, děkuju pěkně, " bránil se a mrskal řasami, jako by se chtěl vyhnout hravému pohlavku od Isoldy.
Jeho hravé přehánění však zasáhlo drsný nerv. Zadívala se mu do jiskrných očí, uchopila jeho bradu, aby si prohlédla jeho ostré rysy, a přitom si vzpomněla, jak snadno okouzloval dámy.
Byla naprosto poražená a bolestně si to uvědomovala. Kdysi nafoukaná tyranka Isolda cítila, jak na ni doléhá tíha prohry. Všechno bylo špatně: od jejich fyzických rozdílů až po způsob, jakým je vnímal svět - on ji bez námahy zastínil.
V tu chvíli ji zaplavila vřava v srdci. Znovu si lokla ze sklenice, mysl se jí rozostřila, když stiskla Nicolasovu tvář a zamumlala: "Nicolasi, utekl mi přítel! Utekl do Tichomoří!
Nicolas zbledl, tváře mu zčervenaly od nátlaku. "Isolde, prosím...
Zatímco se všichni ostatní cpali na zkoušky, Isolda se věnovala své zamilovanosti do Gideona Blackwooda. Když prohlásila, že má v úmyslu Gideona získat, byla nadšená víc, než kdyby u zkoušky dostala osm set bodů.
Toto nadšení však rychle vyprchalo, když Gideon oznámil, že po skončení školního roku dostal nabídku z prestižní zahraniční univerzity.
Nicolas se ani nechtěl pouštět do těch tří mizerných měsíců, které následovaly. Pamatoval si jen, jak Isolda dělala scény a zoufale se snažila Gideona přesvědčit, aby zůstal. Hádali se donekonečna a v den, kdy nastoupil do letadla, Isolda, když už neviděla naději na citovou manipulaci, mu bez milosti vynadala. Gideon se zbarvil do všech odstínů fialové a modré a vypadal jako zmatený chameleon.
Gideon byl v tomto chaotickém milostném vztahu tím nešťastným, ale ještě hůř se cítil Nicolas, který Isoldě během jejích záchvatů sloužil jako citové smetiště.
Stejně jako teď... Počkejte chvíli...
Stejně jako teď.
Nicolasovi se rozzářily oči nápadem.
Než začala škola, Isolda se zařekla, že do měsíce uloví kluka, který bude ve srovnání s Gideonem vynikat ve všech možných ohledech.
Nicolas se podíval na kalendář.
Dnes bylo 28. září a už za dva dny měli prázdniny.
Po tváři se mu rozlil jemný úsměv, když jemně pohladil podnapilou Isoldu po tváři. "Kluci přicházejí a odcházejí. Když tenhle nevyjde, najdeme si jiného. Máme čas...
Isolda se zajíkla a natáhla pravou ruku s palcem a ukazováčkem měřícím asi pět nebo šest centimetrů. Nezřetelně a žalostně si postěžovala: "Co...? Sotva vidím, co mi zbývá...
Nicolas zíral na její ruku a pak na její smutný obličej a málem vyprskl smíchy.
'Zřejmě byl dost vysoký! Byl snad tenkrát baculatý?" Isolda vykřikla a hlas se jí zvýšil ve spravedlivém rozhořčení. 'Jak jsem si ho mohla vybrat během toho debatního turnaje? Byla jsem do toho celá žhavá, a on mi předvedl jen tohle!
'Já, Isolda Everhartová, s okamžitou platností prohlašuji své srdce za zakázané!'

Isolde Everhartová se sesunula nad stůl a zvuk jejího čela narážejícího na povrch se rozléhal po otevřeném trhu.
Nicolas Fairweather potlačil smích, zakryl si ústa dlaněmi a pozoroval ji ve snaze nevzbudit příliš pozornosti ostatních hostů, kteří se dívali jejich směrem.
Po chvíli, která mu připadala jako věčnost potlačování smíchu, konečně přinesl od prodavače čistý vlhký ručník, jemně zastrčil Isoldě rozpuštěné vlasy za uši a otřel jí zarudlé tváře a krk.
Isolda byla stále chladná a Nicolas se ponořil do myšlenek.
Pět až šest centimetrů nebylo zrovna impozantních, ale reagovat s takovým opovržením? Ten Gideon Blackwood musí mít něco opravdu podstatného.
Nicolas se zamračil a dovolil, aby mu ze rtů uniklo pohrdavé "tch", když uvažoval o absurditě celé záležitosti.
Nezáleželo jen na anatomii, i on měl své vlastní působivé nadání.
Počkal, až se zavře, aby Isoldu probral z omámení.
"Je čas jít domů," řekl hravě, naklonil se k jejímu uchu a jemně ji poplácal po zádech. "Pojďme si odpočinout, Isolde... Isolde... Everhart..."
Když se konečně probrala, zmateně zamrkala a snažila se určit, kde je. Po chvíli omámení se obrátila k Nicolasovi: "Ach... ty jsi tu taky..."
Nicolas na ni mohl jen nevěřícně zírat.
Když Isolda viděla jeho zděšený výraz, propukla v smích: "Dělám si legraci! Vždyť já ani nejsem opilá..."
S námahou se postavila na nohy, ale ve chvíli, kdy to udělala, hrozilo, že se jí nohy podlomí.
Nicolas, který rychle zareagoval, ji zachytil. "Páni, ty malá lehká váha! Sedni si pevně, jdu ti pro mléko, abys vystřízlivěla." "Cože?" zeptal se Nicolas.
Když se Nicolas vrátil s igelitovou taškou ze samoobsluhy, s úlevou zjistil, že Isolda trpělivě sedí a tváří se jako školačka, která dostala pokyn nehýbat se.
Tedy až do chvíle, kdy si všiml téměř prázdné láhve od piva, která se válela na zemi.
"Co to..." Nicolas začal s vytřeštěnýma očima.
Isolda, stále se usmívající s nádechem rošťáctví, prohlásila: "Dobrým pitím se plýtvat nedá!"
S tím nechala hlavu klesnout zpátky na stůl.
Nicolas zoufale zasténal a dřepnul si s hlavou v dlaních. "Sestro, prosím, ušetřete mě."
Rezignovaně ji podepřel za pas, zvedl ji a vedl ji k nedalekému Velkému hostinci.
Jen pár kroků před nimi se však vrhly dvě dívky a zatarasily jim cestu.
"Hej, vy dva jste pár?" zeptala se jedna dívka a oči jí zvědavě zajiskřily.
"Samozřejmě že ne." Nicolas okamžitě zavrtěl hlavou.
"Tak můžeme dostat váš WeChat? Jsme z nedaleké univerzity.
"V žádném případě.
Isolda najednou zrychlila hlas: "Ani náhodou. Uhni!
Dívky zaváhaly, byly rozrušené. "Ale vždyť ani nejste pár..."
"Copak nevidíš, že se o mě stará? Vážně si myslíš, že je v pohodě balit někoho, kdo mi už pomáhá? To, že nejsme oficiálně pár, neznamená, že nás můžeš rušit. Každou noc sdílíme jednu postel, víš...
Dívky s vytřeštěnýma očima ustoupily, jako by viděly ducha.
Nicolas nevěřícně vykřikl: "Počkej, počkej! To jste si špatně vyložily, já nejsem takový typ. Nech mě to vysvětlit!
Hlava mu třeštila z trapnosti toho všeho.
Isolda se na něj podívala bokem, teatrálně odfrkla a podívala se na Nicolase: "Co se děje? Jen malá legrace!

"Jsem tak spokojená," pronesla Isolde Everhartová a zadívala se na pokřivený strom u cesty, jako by to byla ta nejúchvatnější věc na světě. Nicolas Fairweather si nemohl pomoct a nejistě přikývl: 'Pomohlo by mi uklidnit duši, kdybys mi dala pusu.
"Jistě! Isolda byla až příliš svolná, okamžitě se k němu naklonila, aby mu vlepila ohnivý francouzský polibek.
Nicolas zůstal ohromeně stát, oči vytřeštěné a dech ztěžklý vůní alkoholu. "Umm... wow...
Když se od sebe oddělili, rychle zamrkal a snažil se zpracovat, co se právě stalo.
"Ach... Isolde... Vyprskl a snažil se vzpamatovat. "Fuj...
Isoldě se opět začaly klížit oči a málem se zhroutila na chodník.
Nicolas ji spěšně chytil a pomalu ji táhl k Velkému hostinci. Všiml si, že recepční se tváří nejistě, jak naložit s jejich příchodem, a jemně Isoldu pobídl. 'Otevři oči, zaregistruj se a řekni jí, že tu nejsem od toho, abych to sbíral. Na to jsem příliš pohledný.
Isoldě se líným mrknutím podařilo otevřít oči. 'Ach... sbírá kousky...'
Nicolasovi poklesl obličej a oba se po komickém boji konečně dopotáceli do hotelového pokoje. Shodil Isoldu na postel a ona se rozplácla, končetiny roztažené jako hadrová panenka, až příliš pohodlné na Nicolasův zdravý rozum.
Klekl si vedle ní na postel, naklonil se k ní a tiše jí zašeptal do ucha: "Isolde... Isolde...
V odpověď ze sebe vydala sérii polohlasného zamručení: "Mmhmm... mmhmm...
Nicolas si nemohl pomoct, ale uchechtl se; naklonil se dopředu a vtiskl jí něžný polibek na čelo. Při pohledu na její rty pocítil nutkání přiblížit se ještě víc, nosem se téměř otřel o její tvář. "Isolde, otevři oči a uvidíš, kdo jsem.
'...Blackwood... Gideon Blackwood...' odpověděla nečekaně, sevřela mu krk a z jejího těla sálalo teplo.
Nicolas už nedokázal odolat. Sklonil se a zachytil její rty svými.
Jejich rty se na okamžik zastavily a pak se rukou dotkl jejího pasu, vychutnával hebkost jejích rtů, ochutnával teplo, které ho ještě více omamovalo.
Možná to byl ten odvážný polibek, který mu dala na cestě, co mu dodalo odvahu, nebo to možná bylo tím, že v tom příběhu nebyl zrovna ten hodný. Zavřel oči, jemně se zakousl do jejího nyní vlhkého spodního rtu a jemně sál.
Něžné spojení mezi nimi s každým dotykem sílilo. Jak alkohol rozdmýchával plameny touhy, Isolda, ztracená v polovědomí, si nemohla pomoct, ale tiše zalapala po dechu, pevněji se chytila Nicolasových paží, přitáhla si ho blíž a pokrčila nohy v reakci na hluboce zakořeněnou touhu.

Když Nicolas Fairweather vycítil reakci Isoldy Everhartové, byl ještě odvážnější. Přitiskl pod sebe její hebké a pružné tělo a dlaní jí přejížděl po útlém pasu. Její kůže byla horká od alkoholu, zahřívala zase jeho a ztěžkla mu dech.
Jejich rty se nakrátko oddělily, Isoldiny rty byly vlhké a lesklé od jeho polibků, jejich dech se mísil s vůní alkoholu. Nicolas, stejně opojený, se k ní naklonil, aby ji znovu políbil, a jeho jazyk vklouzl do jejích úst.
Intenzivní líbačka na ulici, po které se jim předtím zatočila hlava, se teď znovu vynořila. Nicolas lapal po dechu, jazykem hladil a sál Isoldu, polykal její sliny, jako by ji chtěl celou pohltit a vychutnat si každou její část.
Vlhké, vášnivé polibky jejich touhu ještě podpořily. Nicolasova bledá kůže zrudla a bolestivá boule v kalhotách se mu přitiskla na Isoldina stehna a vyvolala v jeho hrdle zasténání. Mírně rozvlnil boky, aby uvolnil napětí na pokraji výbuchu.
Isolda, jen napůl při vědomí, se nechala sát, okusovat a dráždit jazykem. Její tělo se tisklo a laskalo, vzduch houstl Nicolasovým silným mužstvím a tlačil její už tak dychtivé tělo k odevzdanosti.
"Mm... ah..."
Drsná ruka jí bloudila po citlivém pase, neuspokojila se s tím, až ji to svědilo. Cítila teplo něčeho pevného a tvrdého, co se jí tisklo k nitru, až se potila a chtěla víc.
Isoldiny ruce netrpělivě bloudily po svalnatých ramenou a zádech muže nad ní a její dech byl stále jemnější. Obtočila nohy pevněji kolem Nicolasova pasu a hbitým jazykem vytlačila jeho drsný jazyk ze svých úst: "Ehm... pospěš si..."
Nohy se jí zahákly kolem jeho pasu, jazyk svůdně vyplazovala ven. Oči měla napůl zavřené, nechtěla nic jiného než být vzata, boky se jí prohýbaly a otíraly se o Nicolasův pulzující rozkrok: "Tak svědí..."
I když věděl, že není plně při vědomí, Nicolasovu ohnivou touhu to nijak nezmírnilo. Oči mu zrudly a jednou rukou si stáhl tričko, čímž odhalil své vypracované tělo po letech cvičení.
Vklouzl rukama Isoldě pod paže, zvedl ji a hodil doprostřed postele. Mírně se odrazila, velkorysý hrudník se jí chvěl, což ho přimělo k tomu, aby jí hrubě vyhrnul vršek a strhl podprsenku.
Dvě krémová, plná ňadra se uvolnila a jejich rubínové vrcholky upoutaly Nicolasův pohled. Olízl si rty, roztáhl jí nohy kolem pasu a sklonil se, aby uchopil bradavku mezi rty.
Měkkost jejích prsou popírala jejich pevnou velikost, připomínala jemné tofu. Nicolas nenasytně sál a se slyšitelnými hlty hltal její maso, jedna bradavka mu od jeho pozornosti naběhla, než se přesunul k druhé.
Isolda intenzivním sáním vykřikla, nohy se jí rozkoply na prostěradle a z koutku úst jí vytékaly sliny.
"Sakra."
Nicolas vyplivl bradavku a zaklel. Už jen sání jejích prsou ji tak vzrušovalo, že se sotva ovládal. Toužil se do ní zabořit, převrátit ji a brát si ji znovu a znovu.

Když Nicolas Fairweather překročil práh svého odhodlání a ucítil intenzitu mezi třesoucíma se nohama Isoldy Everhartové, byla z něj cítit frustrace. Žár jejich vášně hrozil, že ho pohltí, a nutil ho stáhnout svůj pulzující úd, připravený dát jí všechno, co měl.
Na jeho naběhlý úd byl impozantní pohled, po celé délce se mu vinuly žíly a výrazné zakřivení naznačovalo blížící se uvolnění. Špička byla kluzká očekáváním a kapala z ní čirá tekutina. Nicolas ztěžka oddechoval, na krku a na čele se mu vyboulily žíly, když si dopřál několik přípravných přírazů. Pak obratně rozepnul Isoldiny džínové šortky a jedním rychlým pohybem je stáhl dolů.
Jak očekával, kalhotky už měla nasáklé skrz naskrz, tmavá, vyzývavá skvrna označovala její touhu. Klekl si před ni, přiblížil nos, aby se zhluboka nadechl, a pak jazykem sklouzl po vlhké látce a dráždil ji elektrizujícími olíznutími. Ten pocit byl ostrý; jeho jazyk kolem ní kroužil, poklepával a šlehal po jejím citlivém vnady, jeho horký dech ji rozechvíval.
Isoldina stehna se zachvěla, instinktivně se sevřela kolem jeho hlavy a její tělo reagovalo na každý intimní dotek. Bezděčně se prohnula v zádech a ze rtů jí unikaly tiché vzdechy, jak se na něm houpala a chtěla víc.
Nicolase omámila sladká, pižmová vůně jejího vzrušení. Jeho hlad rostl s každou další vteřinou, až už nemohl déle čekat. Hrubým trhnutím jí strhl kalhotky a zcela ji odhalil. Její čerstvě oholené, bledě růžové tělo se lesklo a její drobný, chvějící se otvor ho volal a prosil, aby ho pozřel.
Její vulva, jemná a lákavá, jako by se mu otevřela, když začal hodovat. Nicolas do ní vtiskl tvář, rty se přiblížil k jejímu naběhlému klitorisu a jazykem si razil cestu od vchodu k těsnému uzlíčku nervů, který se nacházel na jeho vrcholu. Místnost naplnily oplzlé, vlhké zvuky jeho pohybů, směs jeho energických lízání a vytékajících šťáv, z nichž některé mu stékaly do úst a jiné se dostávaly dolů mezi její nohy, aby zvlhčily prostěradlo.
Isoldino sténání se měnilo v zoufalé kňučení, hranice mezi rozkoší a bolestí se stírala. Nicolas byl neúnavný, hluboce ji lízal, zatímco volnou rukou hladil svůj vlastní dychtivý úd. Když ji jazykem prozkoumal dál, začal ji zkoumat, vklouzl do jejího nitra a drsnou strukturou jí táhl po citlivých vnitřních stěnách.
Představoval si, že jeho jazyk je jeho penis, který ji zcela vyplňuje, zatímco fantazíroval o tom, jak do ní oddaně vniká. Ruka na jeho pulzujícím údu se freneticky pohybovala, rozkoš byla téměř nesnesitelná. Na chvíli se zastavil, jeho oči se upřely na její kluzký otvor a ten pohled ještě zesílil jeho touhu. Brzy se spustil zpátky dolů a jeho ústa pokračovala ve zběsilém útoku.
Roztáhl její silná stehna co nejvíc do šířky a v Nicolasově mysli se zrodil divoký nápad. Tohle už bylo tak intenzivní - je opravdu nějaký rozdíl mezi jeho jazykem a penisem? Oba ji mohli uspokojovat, oba do ní mohli vnikat, jak potřebovala.
Racionální myšlení se vytratilo, protože ho přemohla potřeba. Postavil se mezi Isoldiny nohy, navedl svůj úd k jejímu kapajícímu vchodu a špičkou se otřel o její naběhlý klitoris a kluzké záhyby, aby je oba připravil na nadcházející extázi.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Záblesky zapomenutých tužeb"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈