Za zavřenými dveřmi touhy

"Mladá Maud, tohle je domov té Genevieve. Od té doby, co lordi odešli na Akademii, sem slečna Tress chodí každý druhý den. Mám podezření, že ta lady Serafína má ve svém domě schovaného pana Jorvika..."
"Buď zticha. Bakerová není ten typ, který by se zapletl s ledovým mužem." Když Henry Hawthorne zaslechl strážcova slova, střelil po něm chladným pohledem. Výrazné rysy pana Jorvika ještě více potemněly. Hawthornův rod měl jako legitimního dědice pouze jeho, zbytek byly sestry Bakerovy. Svoji sestru Isabellu odmalička pečlivě vychovával a vždycky si jí hluboce vážil, zvlášť když vyrostla do krásy - okouzlující bobulka zralá pro potenciální nápadníky. Ale teď, když dospěla, se nemohl zbavit pocitu, že něco není v pořádku. Jeho instinkty mu napovídaly, že se Bella dostává do potíží. Jeho obavy se potvrdily, když mu jeho stínoví strážci nahlásili, že často navštěvuje Westside Town, aby navštívila lady Serafínu. Zaplavily ho vlny znepokojení.
"Dobře, dobře, mluvil jsem z cesty. Jde jen o to, že v Johnsonově obchodě s tofu ji a jejího bratrance, lorda Bernarda, viděli spolu..." "Cože?" zeptal se. Když se Sam Pekař odmlčel, pohlédl na nedaleko stojícího Richarda Písaře a pak se naklonil blíž k Henrymu. "Povídá se, že mladá vdova v obchodě vede svůj malý podnik, zatímco její bratranec studuje v zahraničí. Ale v zákulisí... je to skandální! Ta žena... Sir Donovan je pěkná podívaná! Celé dny jsem číhal před Johnsonovým obchodem a místní říkají, že i když nemá děti, nějak se jí daří každý den po výrobě tofu produkovat mléko. Tvrdí, že do dezertu přimíchává vlastní mléko. Dokonce jsem si pár misek dopřál..."
Henrymu se sevřelo srdce. Byl to vskutku hanebný příběh. Hluboce se zamračil, jeho hněv mířil nejen na pomluvy, které o lady Serafině kolují, ale také na její vliv na jeho sestru. Jak mohla Bella, tak nevinná a naivní, podlehnout kouzlu takové ženy? Při pomyšlení, že ji svádí k něčemu tak nevhodnému, jako je výroba tofu z mléka té ženy, ho spaloval vztek. Pocítil nepřekonatelné nutkání vtrhnout do Bernardovy chaty a okamžitě se té skandalistce postavit.
"Mladá Maud, slečna Tressová už je uvnitř a já vám je můžu hned sebrat..." "Cože?" zeptal se.
"Chytit? Ne! Moje sestra má svou důstojnost, jak bych mohla jednat zbrkle?" Ačkoli si každým kouskem své bytosti přál přivést Bellu okamžitě zpátky, představa, že by dovnitř vtrhlo pár nešikovných strážců a našlo ji v kompromitujícím stavu, jak dělá něco tak směšného, jako je napodobování paní z Gervaisy, byla nepředstavitelná. Mladá Maud se rozvážně nadechla, vyrovnaná, ale znepokojená, a konečně promluvila: "Půjdu se s tou ženou setkat sama. Vy všichni zůstaňte tady."
"Ano, pane..."
S tím pan Jorvik odešel a s vážným výrazem zamířil k Malému nádvoří Bernardovy chaty.
"Ach, lady Serafíno, drahá sestro, co se stalo? Není vám dobře?

Henry Hawthorne vešel podle svého zvyku bočními dveřmi do Bernardovy chalupy s klíčem, který mu dal lord Bernard. Dnes však bylo na dvoře nezvyklé ticho. Protože Bernard odjel na studia do zahraničí, dveře paní byly přirozeně zamčené. Hledal společnost, a tak se potichu vydal do pokoje své sestry, lady Serafiny, a doufal, že si s ní popovídá. K jeho překvapení, jakmile vstoupil dovnitř, spatřil na malém stolku misku s léky a v ní, lenošivě opřená o bambusový polštář, ležela lady Konstancie, známá jako Ledová žena, a její dlouhé vlasy se kaskádovitě vlnily kolem ní, jak tvrdě spala.
Ačkoli byla lady Konstancie o osm let starší než Henry, její krása byla natolik nápadná, že její vzhled byl podmanivý. Její jemná tvář měla růžový nádech, jako by se z ní dala vymačkat rosa, takže vypadala téměř jako mladší verze Henryho. Podnebí na hradě Hawthorne bylo teplejší než ve většině oblastí a pro vdané i svobodné dámy, jako byla Celine, zde nebylo neobvyklé, že rády spaly nahé a často se probouzely s leskem voňavého potu. Zvláště lady Constance byla nápadně smyslná. Její dvě bujná ňadra připomínala dokonale kulaté zralé melouny, líně se povalovala na posteli, když ležela na boku, a vzbuzovala závist slečny Elowenové, která tu scénu zahlédla. Slyšela však lady Serafínu zmínit, že mít takovou hojnost může být zatěžující, zejména v létě, a tak Elowen cítila spíš soucit než závist.
"Ach, slečno Hawthornová, jaké překvapení! Neměla jste být dnes na akademii? Lady Genevieve, která se stále ještě vzpamatovávala z vyprovázení své přítelkyně, si na chvíli dopřála trochu cukrové vody. Cítila se trochu ospalá z vedra, které ji provázelo, a tak si dopřála minutu odpočinku navíc, jen aby ji přivítal nečekaný příchod slečny Elowenové. Lady Constance se rozpačitě posadila a tvář jí zrudla rozpaky při pomyšlení, že se před nevinnou slečnou Elowenovou vystavuje. Rychle si prohrábla tmavé vlasy, protřela si oči a tiše nabídla: "Slečno Hawthornová, posaďte se, prosím, než se převléknu do něčeho vhodnějšího. S tím lady Constance vyklouzla do malé přilehlé místnosti určené k převlékání a očistě.
Mezitím Henry, který právě přišel, na okamžik zapomněl požádat Sama Pekaře o podrobnosti o uspořádání Malého nádvoří. Vešel dovnitř a cítil se mírně dezorientovaný. Jeho pohled však rychle upoutaly jemné vyšívané střevíčky patřící jeho sestře. Obával se, že by ji přiblížením k nim mohl vyrušit, a tak se opatrně nasměroval do nedalekého zákoutí, aby v místnosti nezpůsobil žádný rozruch.

Henry Hawthorne nemohl uvěřit svému štěstí. Právě potichu prolezl zadním oknem porodní asistentky a stál těsně vedle porodní asistentky Agnes, když se rozhrnul závěs malého výklenku. Dovnitř vešla lady Genevieve, oděná jen do průsvitného županu, s výrazem plným lehkosti a bezstarostnosti. Henry na místě ztuhl.
Jeho dětství bylo zastíněno dědečkovými nerozvážnostmi. Jeho dědeček, starý vévoda, byl notorický sukničkář; jedním z nejhorších incidentů bylo, když ho přistihl při pokusu o napadení Henryho vlastní matky. Jako zvrácenou formu pomsty si jeho dědeček dokonce vydržoval dvě konkubíny, které se nápadně podobaly Henryho matce. Jeho chůva, která se nestyděla, také využila příležitosti a svedla starého vévodu a od té doby zůstala v královském městě, aby se mu věnovala. Jindřichovi se proto taková prostopášnost hnusila a nesnášel ženy, které se tak nestydatě vrhaly na muže. V jeho mysli byla kromě milované matky, kterou otec odvezl do pohraničního města, čistá a rozkošná jen jeho sestra Isabella. Věřil, že ženy by měly být stejně nevinné a půvabné jako jeho sestra; každá jiná byla v jeho očích jen bezcenná poběhlice.
Přesto teď, když stál a otevřeně zíral na smyslné tvary lady Genevieve, nemohl si Henry pomoci a cítil, jak v něm vzplál oheň. Její kůže byla hladká a růžová jako zralé broskve, pas štíhlý a snadno se držel. Protože byla od něj mírně odvrácená, zdálo se, že její kypré a zaoblené pozadí provokativně vystupuje. Při pohledu na tuto podmanivou ženu Henry cítil, jak se mu nekontrolovatelně rozbušilo srdce, a v duchu si nadával: "Jak může existovat taková nestoudná husička?" "Ne," odpověděl.
Zdálo se, že lady Genevieve si Henryho přítomnosti blaženě nevšímá. Sáhla po hedvábné žluté stuze visící opodál a svázala si s ní dlouhé ebenové vlasy, které jí jako vodopád padaly přes jedno rameno. Pak si začala zkušeně masírovat svá plná, naběhlá ňadra a její obratné prsty z nich vytahovaly kapičky mléka. Henry si přál, aby se mohl od takové obscénní scény odvrátit, ale zůstal stát na místě. Obličej ho pálil a on si šokovaně uvědomil, že jeho tělo reaguje způsobem, jakým to nikdy předtím nedělalo.
Vytáhla mořsky modrou misku a sbírala do ní mléko, přičemž mačkala svá bujná ňadra, až do misky stříkaly husté proudy mléka. Tento intimní akt jen umocnil horko, které Henry pociťoval. Zděsil se vlastního vzrušení, cítil, jak se mu erekce napíná proti kalhotám - něco takového se mu ještě nikdy nestalo. Frustrovaně a rozpačitě se k sobě tiskl a snažil se znovu ovládnout.
"Zatracená děvka," mumlal si Henry pod nosem a snažil se ovládnout. Pak ale zaslechl podivné zasténání a vzhlédl, aby spatřil ještě více šokující pohled. Lady Genevieve se nejen dojila, ale také si hrubým ručníkem třela své hladké pohlaví bez chloupků. Přitom jí z nejintimnějšího místa unikala čirá tekutina.
'Ale ne, už zase,' zamumlala si pro sebe lady Genevieve a tvářila se rezignovaně. Za ta léta si na zvláštnosti svého těla zvykla, i když ji to stále uvádělo do rozpaků. Její menstruace vždycky vyvolávala produkci mléka a zřejmě i vaginální vzrušení. Jako vdova neměla žádného intimního partnera, který by jí pomohl ulevit od touhy, a tato skutečnost jen prohlubovala její smutek. Když si masírovala prsa, aby jí mléko nepromáčelo šaty, v očích se jí zaleskly slzy.
Henry, ohromený tím pohledem, cítil, jak mu z nosu stéká horký proud. Ochromeně sledoval, jak lady Genevieve dál tiše sténá a utírá se ručníkem.
Klid přerušil hluk. Lady Genevieve vzhlédla, vyděšená náhlým zvukem něčeho padajícího.

Lady Serafína se začervenala a nervózně si třela látku blůzy. Ledový muž, její společník, rychle vytáhl ručník navlhčený vodou, nervózně si utíral nohy a přitom si ji znepokojeně prohlížel. "Co se děje, slečno Hawthornová?" zeptal se a pohlédl ven.
"Nic! Omylem jsem vám převrhla vyšívaný stojan, ale už jsem ho uklidila,' odpověděla slečna Elowenová, jen co odhrnula závěs, aby mohla vstoupit. 'Sestro, proč se tak dlouho oblékáte? Pomůžu ti!" škádlila ji a její smích se rozléhal místností.
Ale Henry, který přišel o něco vážněji, zahlédl lady Serafínu jemně zabalenou do šatů. Oči se mu rozšířily údivem. "Páni, sestro, proč ještě nemáte vlasy?" Henry se zmohl na slovo, sám ještě dítě, sotva překročil první rok svého pobytu zde. Přestože lady Serafína byla už dávno v pubertě, její mládí vypadalo téměř nevinně. Přesto si v okamžiku, kdy ucítila žár jeho pohledu, instinktivně zakryla ústa a přinutila slečnu Elowenovou, aby se vzdala svého zvědavého zkoumání.
"Ty nezbedná slečinko Elowenová," podařilo se lady Serafíně říct. I po letech vdovství cítila, jak se jí při Henryho necitlivé poznámce vrací osten ruměnce; pan Jorvik jí nikdy neposkvrnil nevinnost. Navíc jako plachá a nic netušící dívka nebyla pro jejich škádlení žádným soupeřem.
Nenechala se vyvést z míry, slečna Elowenová pokračovala jako rozpustilý šprýmař, tahala se za šaty a dožadovala se: "Chci to říct! Sestro, paní Serafína nemá žádné vlasy! Dovolte mi, abych se podívala! S úsměvem byla připravena nechat dekorum za sebou.
"Přestaňte! Nedotýkejte se! Vážně! Lady Serafína vypískla se směsicí znepokojení a rozpaků, svou výškou poněkud vzdorující výstřelkům mladší dívky. Přesto se silná dívka za okamžik ocitla přitisknutá na lavici Henrym, který nevědomky přiléval olej do hravého chaosu.
Nedaleko stojící Henry Hawthorne, který vše sledoval ze stínu, cítil, jak mu hoří tváře, když byl svědkem sestřiných rozpaků. Nejenže byly na odiv vystaveny obnažené emoce lady Serafiny, ale mléko, které nedávno rozlil, to dělalo ještě skandálnějším. Zatímco se dáma zmítala, Jorvik se přistihl, že je zmatený a nedokáže se odvrátit. Dokonce přemýšlel, proč by se k té zábavě nechtěl připojit, nicméně když si všiml, že se mu tvář příliš zahřívá a do hlavy se mu hrne krev, rychle se otočil a utekl oknem ven, přičemž si rukou sevřel nos.
"Mladá Maud, co se ti stalo? Jsi zraněný! Odvedu tě k lékaři!" křičel na ni Sam Pekař, který stál venku a staral se o ni.
"Ztrať se. Vraťte se na dvůr,' vyštěkl pan Jorvik příkře a rozpaky přemohly jeho úsudek, když si rukou zakryl polovinu obličeje. Mladý Henry mezitím naskočil na koně a cválal zpátky do Dancewellského panství, vnitřně rozzuřený na lady Renatu, zpochybňující její charakter a ty, s nimiž se stýkala. Jak se mohla jeho sestra stýkat s takovými prostopášnicemi? Copak Renata nemyslela na své postavení? Vrhl se dovnitř, aby ji odtáhl zpět ze spárů lady Serafíny.
Jakmile se Jindřich zavřel do samoty své komnaty, zjistil, že ho chaotické události dne stále ovlivňují. Odpolední slunce příliš prudce pražilo a brzy ho pohltila únava. Vypil osvěžující čaj, který Celine připravila, pak se zhroutil na měkkou pohovku a hluboce zachrápal. Myšlenky však přetrvávaly. Kdykoli se jeho sestra vrátí, nezapomene ji poučit o jejích stycích s takovými neskromnými děvami a představoval si, jak by se Renata dala oklamat.
"Winstone! Winstone! Konečně ses probudil - pojď, uvařila jsem ti guláš!
Henry už nějakou dobu ležel, když na něj zavolal tichý hlas. Winston bylo jméno, které jeho matka často používala. Možná se vrátila. S nadějí otevřel oči, aby před sebou spatřil krásnou služebnou Celinu, jejíž postava byla elegantní a připomínala nevinný půvab jeho sestry, ale v jejích očích bylo něco podmanivého. Její tělo nezdobila žádná látka, když se k němu naklonila až příliš blízko. Nečekaný náznak zranitelnosti mu vyrazil dech - bylo to snad nemorální chování lady Renaty?
"Děvče! Co tady proboha děláš?" Henry zalapal po dechu a bojoval s matoucími pocity, které ho zaplavovaly.

"Winstone, o čem to mluvíš? Lady Johnsonová je tvoje žena!" Když slyšela, jak ji pan Jorvik nazývá nestoudnou ženou, cítila se lady Genevieve naprosto ukřivděná. Střelila po něm dusným pohledem plným rozhořčení i touhy a zanedlouho se jí do očí začaly drát slzy.
"Cože? Vidět lady Genevieve, jak náhle začíná plakat, byl pro pana Jorvika pohled, který mu trhl srdce. V okamžiku se přistihl, že změkl, spěšně se posadil a sáhl po rukávu, aby jí utřel slzy. Ale lady Genevieve se na něj dívala něžným pohledem, její hlas byl jemný a konejšivý. "Winstone, pojď si vzít svůj lék."
"Uh-mm... Když ji slyšel, jak ho žádá, aby si vzal nějaký lék, myslel si pan Jorvik, že má na mysli nějaký bylinný odvar. Když se však podíval po misce, lady Genevieve mu náhle přitiskla hlavu na svá měkká, bujná ňadra a nabídla mu svá plná, sladce vonící ňadra přímo do úst. Ohromený Henry šokovaně seděl a snažil se udržet klid před sladkým pokušením, které měl před sebou.
Ta chuť... byla božská. Jak může existovat něco tak lahodného? Oči se mu rozšířily a zíral na její křivolakou postavu. Jak se ztrácel v tom okamžiku, jeho ruce instinktivně začaly bloudit, tlačit a hníst její jemnou, pružnou kůži.
"Ach, Winstone! Ano, silněji! Takhle ji sát! Lady Genevieve pištěla rozkoší a pobízela ho, zatímco její jemné paže držely jeho hlavu pevněji na jejích ňadrech. "Ach, Winstone! To je tak příjemné! Děláš mi takovou radost!
V uších mu znělo její sténání a pan Jorvik se cítil ohromen. Jak může být tak chlípná a zároveň tak opojná? Její tělo bylo voňavé a plyšové, takové, jaké ještě nikdy nezažil. Ztracen v její přitažlivosti lačně olizoval její sladkost a měl pocit, že se topí v extázi. Bylo to naprosté blaho, ale brzy si uvědomil, že ho drží příliš pevně, že ho téměř dusí. Zoufale se chtěl nadechnout, a tak zaklonil hlavu, jen aby ucítil ostrou bolest na špičce nosu, která ho probrala.
"Pane! Pane? Konečně jste se probudil! Vyděsil jsi mě k smrti! Když otevřel oči, zjistil, že místo na smyslnou ženu hledí na svou sladkou sestřičku Isabellu. V ruce držela jemnou sponku připomínající vážku a Henry pocítil, jak ho zaplavil pocit zmatku. Bolest v hlavě mu připomněla znepokojivý sen a on se na ni zamračil. "Co tady děláš?
Henry se zmateně rozhlédl po místnosti a brzy si uvědomil, že se mu to jen zdálo. S úlevou si oddechl, ale pak si vzpomněl na vdovu, kterou předtím viděl v Bernardově domě, a jeho pohled se změnil v zamyšlený, když si Isabellu pozorně prohlédl. "Kam jsi dnes šla?
'Šla jsem do obchodu s tofu! Podívej, přinesla jsem několik misek. Sam a Richard mě požádali, abych se s nimi také podělila! Veselá a pyšná Isabella se pohnula a vzala si misku ze stolu. Při pohledu na bílé, lesknoucí se tofu se mu na okamžik vrátila vlna vzpomínek - konkrétně živé obrazy z jeho snu. Henryho náhle zaplavila hrůza. "Přestaň! Nehýbej se! Ničeho se nedotýkej!

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Za zavřenými dveřmi touhy"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈