Zakázané touhy a skryté pravdy

Chelsea Hillová ví, že její láska k Ethanu Walkerovi se dá jen potlačit. I když byl jejím právoplatným manželem, pravda byla složitější.
Jak by se Ethan nedal omezit? Jeho hluboce zakořeněná přitažlivost k Chelsea byla jako přílivová vlna, která smetla, ba dokonce pohltila muže, o němž si myslel, že je tak zralý a stabilní.
Má se mu oddat, nebo má udělat rozumný krok zpět, zní otázka, která se mu honí hlavou?
V hotelové lóži se kouř, opojné písně a smích prolínaly v moře radosti. Každého muže doprovázela půvabná žena a s přibývajícími drinky byla atmosféra stále vřelejší.
Jakmile Ethan vstal ze svého místa, krásná žena vedle něj ho okamžitě následovala. "Ethane, dnes večer s tebou bude Siao Mej, aby se s tebou spojila!" Ethan se na ni podíval. Jistý šéf to řekl nonšalantně.
Ethan se slabě usmál, hluboký pohled přelétl k šikmo naproti stojícímu generálnímu řediteli Yū: "Generální ředitel Yū nejezdí do hlavního města často, zřejmě něco neví.... " Jeho tón se mírně zarazil, vyhýbal se aktivnímu kontaktu s kráskou: "Já Ethan jsem slavná žena, rodina je přísně kontrolována, omlouvám se!"
Toto prohlášení šéfa velmi zmátlo, ale pak se dalšími slovy šéfa ale nechal přesvědčit, že hlavní město slavného Ethana opravdu uznává v okruhu "vzorných manželů".
Po výměně zdvořilostí se šéfy dole v hotelu nasedl Ethan do sedmimístného služebního vozu. Hned po usednutí si nalil sklenici vody.
"Pane Ethane, jedete do bytu, nebo do vily?" zeptal se. Řidič se zeptal.
V tu chvíli si Ethan náhle vzpomněl na podcenění, které právě řekl Yūině šéfové v hotelu. Slova "ženuška" a "vzorný manžel" byla jen prázdná slova!
"Kde je teď Xiaoxia?" Napil se vody a přitom myslel na svou ženu.
"Počkejte, prosím." Řidič nevěděl, kde se Chelsea nachází, a tak spěšně kontaktoval hospodyni vily.
"Pane Ethane, rodina říkala, že manželka není doma." "Co se děje?" zeptal se.
"Má službu v nemocnici?" Podle dojmu pana Ethana je Chelsea poctivá dívka, pomyslel si, že pokud není doma takhle pozdě, musí být ve službě.
"Rodina říkala, že paní šla do baru tančit..."
"Cože?" Ethan si zřejmě myslel, že slyšel špatně.
Živá atmosféra baru Nekonečná noc jako by ho nedokázala uklidnit. Každý pátek od desíti do jedenácti večer byl bar vždycky nejoblíbenější a dnešní večer nebyl výjimkou. Kaskádovitě se rozléhaly výkřiky a hosté mužského i ženského pohlaví se rozplývali nad dívkami tančícími na pódiu.
Stříbrná taneční tyč, dívčino křehké tělo jako vinoucí se vodní had, hnědé kaštanové kudrny s poletujícími... několika dráždivými tanečními kroky bude atmosféra baru vrcholit, právě když se všichni téměř zbláznili, světla na pódiu náhle pohasla, hudba náhle skončila, okouzlující postava ve tmě zmizela, scéna zvukové vlny také postupně utichla.
V zákulisí se rozpálená a zpocená Chelsea nešťastně vrátila do zákulisí a divila se manažerovi: "Co se to děje? Copak není žádné zatemnění?"
V tu chvíli k ní přistoupil muž v elegantním černém obleku a lehce jí kývl: "Madam, pan Ethan si přeje, abyste šla domů."
Chelsea se málem udusila vodou. Ani se nestačila převléknout, než ji Ethanův řidič a bodyguard vyvedli z baru a odvedli k obytnému vozu.
"Co se to tady děje a co to má Ethan sakra za lubem?!" zeptala se. Chelsea zabručela, když jí řidič otevřel dveře a nastoupila. Řidič nereagoval, a jakmile se posadila, vzhlédla a zarazila se nad postavou naproti ní!

Ethan Walker, co dělá v autě?
Přestože byli manželé, Chelsea Hillová viděla Ethana za posledních šest měsíců jen několikrát. A když ji vyzvedl osobně, Chelsea se rozbušilo srdce.
Chelsea studovala medicínu, nos jí zvedal pach dezinfekce, v autě byl cítit cigaretový kouř tak silný, že ji dusil v nose, a Ethan na druhé straně auta beze slova polykal obláčky kouře a kouř byl tak hustý, že mu neviděla do tváře. Krátká kožená sukně, kožený top na prsou, štíhlý pas, ploché břicho, nic, co by se dalo skrýt. Dokonalé linie, hluboký konkávní pupek s jasnými diamanty, zvýrazňujícími prach.
Dál nahoru... Ethanovi se v mysli vynořilo slovo "zvláštní". Mužovy oči se lehce zastavily, než se dostaly k silně nalíčenému obličeji, tváři, opravdu neznámé. Tohle vůbec není jeho dojem z Chelsea, která s ním prohodí jediné slovo, zrudne květinová dívka... není to před půl rokem ta něžná a poslušná dáma. Před ní je ať každý normální člověk neodolá sexy věc, včetně Ethana, myslím, že velmi sebeovládání člověka, který se nepořádek!
Zapálil cigaretu a lokl si vody, aby spláchl nepříjemné pálení v krku. Když se konečně pohnul, Chelsea si uvědomila, že má stále na sobě "šaty" na tanec u tyče, a v panice popadla tašku!
"Moje oblečení je pořád v šatně!" "Cože?" zeptala se. V tašce má jen peněženku, mobil, kosmetiku a ani kousek oblečení, svěsila hlavu, zatímco se v ní přehrabovala, řekla naříkavým tónem, aby zakryla rozpaky v kupé! Byli to cizí lidé, i když jí už léta ležel na srdci. ...
Najednou se jí před očima objevila černá tma, Chelsea se znovu lekla, klidná jako ona, a nevykřikla! Odkryla věci zakryté tělem, je to těžký pánský oblek. Nahoře zbytky patří jeho tělesné teplotě, tabákové a alkoholové příchuti, lehké, ne štiplavé, velmi hustý mužský dech... srdce náhle přejelo neznámé a známé teplo.
Nechápavě zírala na muže na druhé straně stolu. Složil nohy, klidné, zúžené černé oči si ji prohlížely, pohledná tvář hluboká. Zralý, klidný, nevyzpytatelný muž, ovšem pro ni také bezohledný, chladný.
"Kdo mi minule říkal, že studenti medicíny trpí a jsou každý den unavení jako pes?" zeptal se. Ethan, který dosud nic neřekl, konečně otevřel hlas. Naznačoval, že je tak unavená z práce, ale přesto má čas večer tančit.
Chelsea se právě ovívala jeho oblekem, a když uslyšela jeho sarkastická slova, smekla rty a podívala se mu přímo na čelo. "Je pátek, mám volno, pracuju až zítra odpoledne." "To je v pořádku," odpověděla. Když mluvila, usmála se, zdvořile a zdvořile.
"Když máš volno, měl bys být doma a odpočívat. Nejsi přece unavenější než z tance." "To je pravda. Tón jeho hlasu byl tak lehký, že si na první pohled myslela, že mu na ní záleží jako na manželce, ale Chelsea věděla, že takový není!
"Po celodenním spánku je dobré si v noci trochu zacvičit. Budoucí chirurg by měl být v dobré fyzické kondici." Odvětila a hrála si na hloupou.
Ethanovi se zaleskly černé oči, tahle malá holka, se skutečně naučila být výmluvná! Odfrknul si: "Manželka mého Ethana Walkera, způsob, jak si zacvičit, je přijít do baru tančit u tyče? Říkám, Chelsea, tvoje malá hlavička je vlastně nabitá čím?"
Dávno ztracený lehce dotěrný tón, náhle naučil Chelsea nos, bušení srdce.

Bylo to jako vrátit se v čase, kdy se k ní Ethan Walker choval jako k malé sestře, kdy se jí věnoval. Z toho bušení srdce se jí málem rozpadl zdravý rozum. Zhluboka, temně se nadechla, aby se vzpamatovala.
Chelsea Hillová věděla, co tím Ethan myslí. Vyčítal jí, že navzdory svému obrazu velkolepé manželky chodí tančit. ......
"Ethane, já mám svůj vlastní způsob života, a na tom jsme se dohodli, než jsme se vzali!" Než se vzali, Ethan se zasmál. Předstírala nevinnost, koutek úst jí zahýbal hravým úsměvem a dívala se přímo na protějšek. Než se vzali, vždycky mu říkala Ethane.
Ethanovy oči byly opět chladné, pohlédl na svou nominální manželku, která byla mnohem mladší než on sám. Jeho pohled ji trochu znervózňoval, přesto Ethan neřekl ani slovo.
Služební vůz vjel do domu, který byl jejím domovem, ale kde ve všední dny bydlela jen ona, hospodyně a chůva. Vystoupila první, stále ještě zahalená do Ethanova obleku. K jejímu překvapení vystoupil z auta i Ethan a následoval ji.
"Madam je zpátky!" Hospodyně ji přivítala s milým úsměvem na tváři.
"Teto Fanny, jdu si nahoru odpočinout!" "Ahoj, teto Fanny. Chelsea se slabě usměje a zamíří nahoru, aniž by se ohlédla na Ethana za sebou.
Ethan se podíval na štíhlou a živou postavu před sebou a jeho mečové obočí se mírně svraštilo: "Chelsea! Pojď do pracovny, musím ti něco říct!"
Zezadu se ozval tichý a chladný hlas, Chelsea se mírně zarazila v krocích, nakonec se neotočila, jen odpověděla: "Aha!"
Právě vešla do koupelny, Chelsea se opřela o dveře, v rukou držela těžký oblek tmavé barvy, nemohla si pomoci, ale sklonila hlavu, aby nasála vůni, která patří Ethanovi. Nos ji zabolel a oči měla najednou vlhké.
Bolest v srdci je jako přílivová vlna. Copak jsme se od začátku nedohodli, že s tímhle člověkem, který nám nikdy nepatřil, skončíme? Jen díky tomu, že s ním pár chvil mluvila, se to neklidné srdce začalo znovu bouřit!
Chelsea, nebuď hloupá. Vždyť víš, koho miluje!
Poplašená Chelsea se vzpamatovala, zasmála se sama sobě, opatrně uložila jeho oblek do koše a šla do sprchy, aby ze sebe smyla nezasloužené myšlenky, kyselost v srdci a hořkost zamilovanosti. Ano, byla do Ethana zamilovaná, už skoro deset let.
Ten rok se potkali v Kamenném městě, zamilovala se do něj na první ...... pohled, nicméně v té době už mu jeho srdce patřilo.
Ethanova pracovna je jako malá knihovna, police plné knih. S jeho svolením tu mohla pobývat a číst si, kdykoli měla volno. Opatrně zaklepala na dveře a uviděla Ethana, jak stojí před regálem s knihami zády k ní.
"Ethane!"
Ethan se otočil a v tu chvíli jí ten dokonalý pohledný obličej znovu šokoval srdce, stejně jako když ho potkala poprvé. Jak můžete někoho tak milovat, že nedokážete odolat každému jeho pohybu?
Vyhýbala se mu, předstírala, ale nikdy si proti němu nedokázala vypěstovat kamenné srdce! V tu chvíli si sundala těžký make-up, tvář měla prostou a elegantní, kudrnaté vlasy napůl uschlé a na sobě konzervativní noční košili, která odhalovala trochu elegance.
Kdysi si nechala upravit dlouhé vlasy, aby vypadala trochu dospěleji. Ticho přerušil Chelseain hlas, jasný a příjemný jako namalované obočí -
"Ethane, kvůli čemu jsi mě chtěl vidět? Vím, že jít do baru a tančit může ovlivnit tvou pověst i pověst rodiny Walkerových. Ale já chodím pod uměleckým jménem a nosím silný make-up, takže mě nikdo nepozná! Nezlob se."

Právě se ve sprše znovu varovala, že se musí k Ethanu Walkerovi chovat zdrženlivě! Nikdy nemohla dopustit, aby tento muž, který strávil čtyři roky v armádě a deset let ve světě obchodu, viděl, co si o něm myslí. Byla člověkem, který se odvažoval milovat i nenávidět, ale nemohla tenhle vztah chtít, nemohla za něj bojovat, a dokonce si připadala jako třetí strana.
Taková Chelsea Hillová, to už se Ethanovi lehce zvedl koutek úst a hluboké černé oči se mu zablýskly. I když měl ostrý pohled, nedokázal říct, co si ta holčička doopravdy myslí. Proč by jí chtěl číst myšlenky? Dnes večer vypadal trochu zmateně.
"Sněz tu polévku z ptačího hnízda na stolku! Chelsea, ty jsi přímá střela, potomek bývalého revolučního generála! Jestli na to přijdou tví rodiče, budou mi to později vyčítat!" Ethan pronesl hlubokým hlasem a jeho oči padly na ni, která se už posadila na pohovku.
"Říkal jsi, že se mi do toho nebudeš plést, ale stalo se! Nejsem dítě, mám svůj vlastní způsob, jak věci dělat!" Ethan se na ni podíval. Když Chelsea slyšela jeho slova, okamžitě zvedla obočí a postěžovala si.
Ethan bezmocně zavrtěl hlavou a koutek úst se mu opět zvedl: "Říkám, Chelsea, dřív jsi byla docela slušná, proč teď tak ráda chodíš do takových podniků?"
"Protože je tam spousta hezkých chlapů! Ethane, je mi čtyřiadvacet, obvykle pracuju v nemocnici pod velkým tlakem, když mám pauzu, taky chci jít do bublinkového baru, hledám hezké chlapy, abychom se napili a pokecali nebo tak něco... Nejsem svatá!" Řekla, přičemž neměnila barvu, přímý pohled, žádné vyhýbání, předstírala, že je velmi realistická.
Ethan ztuhl, srdce zakomplexované, ale vmžiku si uvědomil, že to, co řekla, není nerozumné.
"24 let... když ta čtrnáctiletá holka, háčkovaná háčkovaná, tenhle třas se stal malou kráskou! Žena není velká, aby zůstala ah ..." Ethan jednou rukou zaklepal na stůl, oči zabodl do stolku a zamručel.
Žena není uprostřed... ale zřejmě je to jeho zákonitá manželka! To je trochu ironické říkat nahlas. Nicméně mezi nimi je dohoda manželství, žádná láska, žádný sex, dohodli se, že si nebudou překážet.
Chelsea problesklo srdce bodavou bolestí, sklonila hlavu a ukázala hořký úsměv, který Ethan nemohl vidět. Co to bylo za pár?
"To já jsem tuhle důležitou věc přehlédl." "Chelsea, zamilovat se můžeš, ale jako tvůj... starší bratr ti radím, najdi si přítele, na takové příležitosti nechoď!" "To je v pořádku," řekl Ethan. Ethan znovu řekl, že to jsou jeho upřímná slova z obavy.
"Lidé, kteří mě znají, vědí, že jsem vdaná žena, kdo by se mnou mluvil jako s pořádným chlapem? Proč mě nepředstavíš?" Chelsea moudře opáčila a s úsměvem se na něj podívala.
Ethan se mírně začervenal, pohlédl na ni a pak zvedl zápěstí, aby se podíval na hodinky: "Dost bylo těch nesmyslů, Chelsea, přišel jsem za tebou dnes večer, abych ti řekl, že se dědeček Walker vrací domů, a ten stařík upřesnil, že u nás nějakou dobu zůstane. Zatím buď hodný chlapec a spolupracuj se mnou při přemlouvání starého pána!"
Dědeček se tedy vrací... aby začal znovu hrát! Chelsea si nemohla pomoct, ale v duchu byla sarkastická, zřejmě se k němu nemůže přiblížit, před dědou, ale přesto s ním musí hrát divadlo lásky.
"To dědeček se vrací ... Já vím. Ještě něco? Jestli ne, půjdu si odpočinout do svého pokoje, není ještě brzy, chce se mi spát ..." Chelsea líně řekla, polévku z ptačího hnízda nevypila ani pár soust, už se zvedala k odchodu.

Ethan Walker přikývl: "Nic jiného. Ale Chelsea, kdybys měla někdy potíže, klidně za mnou přijď!"

Jako muž, i když ji nikdy nemiloval, si myslel, že má vůči Chelsea Hillové stále nějakou zodpovědnost. Například pokud by se dostala do potíží, měl povinnost jí pomoci.

Děvčátko se mu za posledních šest měsíců ani jednou neozvalo, ani se nikdy nezmínilo, že by mělo nějaké potíže nebo bylo frustrované.

Vřelost těch slov byla jako náhlý příval horka a Chelsea se mu nedokázala podívat do tváře ze strachu, že se nedokáže ovládnout.

"Aha! Děkuju, Ethane, už jdu!" Řekla s úsměvem a spěchala ke dveřím pracovny, celou cestu zadržovala dech, neohlížela se a dlouze si oddechla, až když byla konečně za dveřmi pracovny.

Dveře se za ní zavřely a nechaly za sebou jen nepatrnou mezeru, nedokázala ji zavřít a tiše nahlédla dovnitř skulinou.

Jako zlodějka si prohlížela poklad za dveřmi.

Waltersův velký muž si zapaloval cigaretu s hlavou natočenou na stranu, jeho pohyby byly pohledné a zralé. Otočil hlavu, narovnal se a strčil levou ruku do kapsy kalhot, záda vypadala osaměle a hluboce.

Její srdce jako by znovu spadlo do víru, bylo jím hluboce přitahováno, potopilo se do bezedné vody .......

"Ethane! Líbíš se mi!" Mladá dívka se hlasitě vyznala muži, který stál nedaleko od řeky.

Muž se otočil, jeho výraz byl rozmazaný, dívka ho fascinovaně pozorovala. V tu chvíli se v mužově náručí náhle objevila žena.

Dívčina tvář okamžitě ztratila barvu!

"Ne..." Chelsea s trhnutím otevřela oči, jako by se probudila z noční můry. Její ústa byla suchá a jazyk těžký.

Znovu zavřela oči a dlouze si povzdechla, vděčná, že to byl jen sen!

Proč se jí ten sen zdál znovu? Ve skutečnosti se mu zřejmě nepřiznala. Dokonce i ve své dětské minulosti o tom přemýšlela.

Už se rozednívalo a prostorná manželská postel se zdála prázdná a studená, když v ní ležela jen ona.

Neměla ve zvyku spát, natáhla se a zvedla šestatřicetihodinový pohotovostní mobilní telefon a uvědomila si, že včera měla volno, přece jenom byla na stáži, takže nemocnice v noci nepřišla k telefonu, ale dostala zprávu.

Ze jména odesílatele se jí sevřelo srdce.

"Chelsea, slyšela jsem, že se vrací děda Walker, budete muset s Ethanem znovu jednat ....... Omlouvám se, že ti to ztěžuju. Sestra za to nemůže, Ethan mi řekl, ať ještě chvíli vydržím. Koneckonců, dědeček je stále hlavou rodiny Walkerů. Koneckonců, rodina Walkerových je pořád dědečkova. Stejně jsi to měl těžké, já jsem v San Francisku v pořádku, neboj se."

Chelsea se opřela o měkké polštáře postele, zírala na textovou zprávu a měla pocit, že jí srdce drtí hora, nemohla popadnout dech.

"Ségra! To jsi přehnala! Už mi nikdy neříkej takové zdvořilosti! Budu se zlobit! Jsem v pohodě, jen mám moc práce se stáží, nemám čas se s tebou spojit, nevyčítej mi to!"
Dokončila úpravu zprávy, rychle ji odeslala, už se na telefon nepodívala a šla se umýt.

Sophia byla sestra, kterou vyrůstala a obdivovala, ale jak šel čas, postupně se stala stínem v Chelseaině mysli.

Ethan totiž Sophii miloval.

Je deset hodin dopoledne v San Francisku, tři hodiny časového rozdílu od Washingtonu. Žena ve slunečních brýlích pod deštníkem zvedla mobilní telefon, a když uviděla sestřinu odpověď, zvedl se jí koutek úst a vyhrkla: "Chelsea, když to dokážeš skrýt před Ethanem, dokážeš to skrýt i přede mnou, která tě sledovala, jak dospíváš?"

Zamumlala si pro sebe, v jejím tónu bylo trochu pohrdání!

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zakázané touhy a skryté pravdy"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈