Znovuzrození pastýřského syna

1

James Foster energicky zavrtěl poněkud omámenou hlavou a trvalo mu téměř dvacet minut, než dospěl k závěru, z něhož mu spadla čelist.

Byl znovuzrozen.

Přesněji řečeno, změnila se mu mysl a on se vrátil o devatenáct let zpátky.

Upřímně řečeno, Jamesovi nebyla záležitost znovuzrození cizí, protože v jeho předchozím životě, ať už v síťových románech nebo ve filmech a televizních dramatech, byla zápletka znovuzrození běžná. Jediné, čemu nemohl uvěřit, bylo to, že se něco takového skutečně stalo, a ještě to bylo na něm.

***

"Ahoj, tisícileté, sedmnáctileté já, nikdy by mě nenapadlo, že se takhle znovu setkáme."

James nakrčil krk, dospívající tělo a duši středního věku, čímž poprvé pozdravil jako znovuzrozený. Starý žlutý kalendář na stěně pece mu jasně říkal, že dnes je 25. června 2000 podle lunárního kalendáře.

James vykročil z pece.

Když se mu vrátí vzpomínky, všechno před ním není cizí, je to místo, kde žil před devatenácti lety, ani kousek hlíny nebo trávy není o bod víc nebo míň.

V kurníku v přední části dvora kdákal a kdákal tucet starých slepic.

Pod žhnoucím slunečním světlem si James znovu potvrdil, že právě tady viděl v předchozím životě krok za krokem vyrůstat.

Sedl si na zadek do stínu u vchodu do ohrady pro ovce na bočním dvorku, hlava se mu točila, James potřeboval víc času, aby to všechno strávil. Ty obrazy mu byly tak povědomé, a přitom tak neuvěřitelné.

"Baa-ja."

Z ovčí ohrady se náhle ozvalo bečení a ten náhlý zvuk Jamese trochu vystřízlivěl. Otočil hlavu, aby se podíval na ovce v ohradě, a koutky očí ho trochu zabolely.

Shodou okolností a smutnou skutečností bylo, že jeho znovuzrození bylo velmi úzce spojeno s ovcemi.

Ve svém předchozím životě strávil většinu života ve společnosti ovcí, běžného hospodářského zvířete.

V předchozím životě měl od svých sedmnácti let novou identitu, a to obchodníka s ovcemi. Nelze říci, že by procestoval celý svět, ale díky letům tvrdé práce je tato identita jeho pýchou, ale také zdrojem konce jeho života.

Neuvážené investiční rozhodnutí způsobilo, že léta tvrdé práce přišla v okamžiku vniveč a zanechala mu obrovské dluhy.

Ve třiceti letech, kdy by měla mužova kariéra vzkvétat, jako by si z něj Bůh vystřelil.

Ze dne na den má James bílou hlavu, rachitický pas, cítí se neuvěřitelně unavený, takové to naprosté selhání hlubokého smyslu zažil jen proto, aby se vcítil. Nebyl neporazitelný málo silný, ani odvahu k návratu se nepodařilo zvednout, celý člověk jako by se vyčerpal krev ze stejného, stal se chodící mrtvolou.

Po tolika letech života nezažil Zane manželství, nepocítil rodinné štěstí a ještě méně času doprovázet vrásky rodičů. Při pohledu na rodiče kvůli jeho věcem a smutné tváři opravdu cítil, že život nemá smysl.
Proto se zoufale a sobecky rozhodl spáchat sebevraždu.

V poslední chvíli svého života James uronil několik slz, nechtělo se mu, měl výčitky svědomí a zavřel oči se srdcem plným lítosti.

Nečekaně mu nebesa byla nakloněna a dala mu šanci na znovuzrození.

James bezděčně ronil slzy, nemohl přijít na to, zda je to štěstí, nebo větší neštěstí.

Asi půl hodiny se díval na ovce v ohradě, nakonec si zhluboka povzdechl, popadl lopatku a otevřel dvířka ohrady.

Byl čas vypustit ovce ven.

Staré přísloví říká, že v podsvětí je vůle nebeská, a protože ho Bůh znovuzrodil právě do této éry, tak ať příliš nepřemýšlí a nechá přírodu, ať se řídí svým životem.

***

Tato éra je velmi pustá, vzpomínky na dva životy to Jamesovi jasně ukazují.

2000, rok tisíciletí.

Celá Čína se koupala v jarním vánku reforem a otevírání se, v době velkých fanfár. Jarní vánek na severozápadě však měl přijít později.

A tak kromě toho, že již existoval systém smluvní odpovědnosti domácností, se rok 2000 oproti osmdesátým a devadesátým letům minulého století příliš nezměnil.

"Junzi, buď opatrný, ať ti ovce zase nevběhnou do kukuřičného pole." A tak se stalo.

Je potěšující, že se před devatenácti lety znovu narodil a stále má u sebe rodiče, díky čemuž se James cítí mnohem méně provinile.

Když hnal ovce brankou, jeho matka Emma mu řekla, že když James včera pásl ovce, ovce omylem vběhly na rodinné kukuřičné pole a požvýkaly spoustu kukuřice.

V důsledku toho ho otec Robert nechal chladným.

"Tu špičatou kozu, jestli ještě jednou bude mít hubu, zastřel ji, už je to stejně dlouho, co jsem jedl kozí maso."

James se podíval na vyššího kozla ve stádě a zamručel. To je zkušenost z dlouholetého pasení ovcí, ať je stádo jakkoli velké, vždycky se najde jedna nebo dvě malé ovce, které rády dělají problémy, vždycky rády utíkají na pole.

***

Počasí v červenci, brzy svítá, pozdě se stmívá. Bylo už pět hodin odpoledne, ale slunce ještě pálilo a Jakub ve svých starých, dobře ošoupaných botách cítil na podrážkách švy, ne chlad, ale žár země.

Protože v takovém prostředí vyrůstal i v předchozím životě, necítil se James nepříjemně.

V posledních letech má ovce téměř každá rodina, letošní jehněčí sice není nijak cenné, na rozdíl od dřívějšího znovuzrození bývá kocourkovské jehně často i za víc než čtyřicet dolarů, ale zemědělcům se kromě zemědělství daří chovat i několik prasat, kuřat, koz a dalších hospodářských zvířat, a někdy si tak mohou trochu zvýšit příjem.

V tomto období však země neprováděla žádnou politiku uzavřených lesů, ve spojení se zvláštním přírodním prostředím jsou hory i v období dešťů v létě a na podzim stále holou scenérií, vody a trávy je málo. Obávám se, že pro lidi, kteří jsou potravinově závislí na obloze, není možné rozvinout chov zvířat do velkého měřítka.
Vezměme si jako příklad Jakubův den pasení ovcí, tři hodiny ráno a tři hodiny odpoledne, což sice není krátký den, ale ovcím to nestačí k jídlu.

V horách není tráva a doma není žádné krmivo. Ovce každé rodiny jsou obecně slabé, podívejte se na cenu na trhu v posledních dvou letech, opravdu špatná. Upřímně řečeno, letos chovem ovcí mnohokrát nejen nevyděláte, ale také můžete přijít o peníze, trvale klesají, ceny ovcí nejenže nestoupají, ale někdy i prudce klesají.

Proto je rodina Jamesových, přestože má jen 27 ovcí, stále jedním z největších chovatelů ovcí mezi 100 rodinami ve Fosterově údolí.

Třemi hrobovými místy jsou kolektivní pastviny ve Foster's Valley o rozloze asi 300 akrů, které nebyly před několika lety zahrnuty do pozemkových úprav kvůli své svažitosti a nevhodnosti k obdělávání.

V posledních dvou letech se na ní dlouhodobě pasou ovce a osli.

2

James Foster zpovzdálí zahlédl na stejném poli starého Toma.

Starý Tom je známý místní pasák ovcí, je mu téměř šedesát let. Většinu života strávil pasením ovcí. V minulosti, když byl ve výrobním týmu, měl na starosti pasení ovcí, ale po zavedení systému smluvní odpovědnosti domácností v 80. letech nedělal nic jiného, než že si za tu trochu peněz, které za ta léta našetřil, koupil tucet ovcí. Po letech vývoje počet ovcí nyní přesahuje 30, čímž se stal největší rodinou s ovcemi ve Fosterově údolí.

"Starý Tome, ta tvoje ovce s velkým břichem bude brzy jehnit, že?" "Ano," řekl jsem. James a Starý Tom se přirozeně znají, žijí ve stejné vesnici a často se potkávají při pasení ovcí, takže se nemohou nepoznat.

"Když počítám čas, mělo by to být v nejbližších dnech. Hej, podívej se na tuhle ovci, jak je hubená, myslím, že i kdyby byla jehňata, nemusela by to přežít." A tak se na ni podíval. Starý Tom řekl bezradně.

Zatím se tu stále chová místní plemeno ovcí, tedy druh hliněné kozy, které rodí vždy jen jedno jehně, na rozdíl od vylepšených plemen ovcí dovezených z jiných míst, která často rodí čtyři nebo pět jehňat najednou. A vzhledem k zeměpisné poloze není ani v létě divoká tráva v horách úrodná; v posledních letech má každá rodina více či méně ovcí a navíc vlastní dobytek, takže už tak neúrodné hřebeny jsou stále více holé.

V důsledku toho některé ovce s mláďaty nestíhají vyživovat, a chovatelům ovcí, pokud nemají štěstí, nezbývá než sledovat, jak jehňata umírají hlady, a někdy uhynou i ovce. jakub otočil hlavu, aby se podíval na březí ovci ve stádu starého Toma, a na tváři se mu mimovolně objevil úsměv.

Tahle ovce skutečně vypadala trochu žalostně, měla spálenou srst a potácela se po cestě, pokud bychom ji přirovnali k lidem, byla opravdu jako stařec na sklonku života. Ale vzpomínka na minulý život mu napověděla, že tato zdánlivě podvyživená ovce vlastně vytvořila "zázrak".

"Starý Tome, co kdybychom si udělali malý obchod?" James udělal několik kroků ke starému Tomovi.

"Jaký druh obchodu chceš dělat?" Starý Tom otočil hlavu a podíval se na Jamese.

"Vyměním ti tu svou černou kozu za tu tvou ovci s velkým břichem." James ukázal na jedinou černou kozu ve svém stádu.

"Za vaši černou kozu?" Starému Tomovi se bezděčně zachvěla ruka. Popravdě řečeno, z letitých zkušeností s ovcemi znal ovčí povahu až příliš dobře. Upřímně řečeno, černá koza v Jamesově stádu, kterou si už léta pečlivě prohlížel, byla krásná. Kdyby se naskytla možnost vyměnit jeho polomrtvou březí ovci za tu černou kozu, byla by to jistá výhra, ale nečekal, že tenhle kluk teď převezme iniciativu a nabídne mu ji.

Starý Tom se zhluboka nadechl, ačkoli obvykle vyměňoval ovce s pastevci ve vesnici, ale tváří v tvář Jakubovi trochu znejistěl, protože ho napadlo, že Jakub možná jen mluví, aby mu udělal radost jako starému muži. Když na to přijde, James se nejspíš nedokáže rozhodnout.
"Jen blafuješ, ale já jsem ten, kdo prohrává, tak neříkej, že ty jsi ten, kdo může rozhodnout, nechoď večer domů a nenech se zfackovat od otce." Starý Tom dusil Jamese suchou cigaretou, schválně Jamese provokoval.

"Starý Tome, co jsi říkal, já jsem ten, kdo dal ovce do naší rodiny, já můžu rozhodovat. Co se týče tvého utrpení, to je ještě nemožnější, řekněme, jestli vyměnit, nebo ne." Jakub se v duchu chladně usmál, malá mysl Starého Toma, jak by na to mohl nereagovat.

"Panenko, opravdu se mnou chceš uzavřít tuhle dohodu? Můžu ti říct, že jakmile se jednou vyměníš, nebudeš ničeho litovat." Starý Tom se sice tvářil klidně, ale v srdci byl šťastný, cítil, že tohle je koláč z nebe.

"Kdo toho lituje, je pes." James schválně zatnul zuby, ale ve skutečnosti už bylo jeho srdce nadšené.

......

O pár minut později se ti dva dohodli a bylo hotovo: James odvezl černou kozu ze svého stáda do stáda starého Toma a pak odvezl březí ovci ze stáda starého Toma do stáda starého Toma.

"Dneska jsi mě touhle dohodou zneužil." Starý Tom, který nutil své vnitřní nadšení, se pyšnil tím, že s Jamesem nechce mluvit vážně.

"Starý Tome, je už pozdě, když toho teď budu litovat?" "Ano," řekl. James nedokončil větu, Starý Tom se okamžitě otočil a odnesl ovci pryč, pohyb byl rychlý jako opice, ne jako u téměř šedesátiletého starce.

James zavrtěl hlavou, ať se stařík nejdřív pobaví, za nedlouho bude muset plakat.

"Zázračný chlapíku, jsi první obchod, který jsem po znovuzrození dělal, musíš soutěžit." James vešel do stáda a poplácal právě vyměněnou ovci s velkým břichem.

Bylo ještě brzy, a tak zahnal stádo na další kopec a pak na jeho zadní část. Stálo tu několik meruňkových stromů, které sice kvůli dubnovým mrazům žádné meruňky nerodily, ale listí bylo stále dost. Ty nižší už byly strženy ovcemi a dobytkem jiných rodin, ale na jejich kmenech bylo stále dost listí.

James šplhal nahoru jako opice s úmyslem dostat dolů nějaké listy, aby je mohl dát březí ovci, kterou právě vyměnil. Jak výživné by to bylo, to už je jiná věc, ale aspoň by se ovce dobře najedla.

......

Tohle bylo první odpoledne, které James strávil po svém znovuzrození, a upřímně řečeno, cítil se trochu znuděně. Při pohledu na slunce, které se chystalo zapadnout na oblohu, se Jamesovi ve tváři zračila hořkost, nekonečné hory před ním, chtít jít ven, jak je to snadné? I kdyby to měl dělat všechno znovu. Obdivoval své někdejší já v obnošeném koženém kabátě, jak se prodírá písečnými bouřemi a sněhem a razí si cestu.

Osud je něco, o čem se opravdu těžko mluví, lidé, kteří zažili útrapy a boj, nemusí být nakonec schopni získat přízeň. Setmělo se, ve vzdálené vesnici zaštěkalo několik psů, James si poplácal obnošené kalhoty potřísněné hlínou, je čas vrátit se.


Čím více se blížil k domovu, tím více se mu komplikovalo srdce. Když odpoledne odcházel z domu, matku už poznal, ale otce ještě ne. Vzpomínka na otce je sice velmi působivá, ale po znovuzrození ho loučení s ním zneklidňuje. Když přemýšlí o svém minulém životě, měl by na něj mít otec velký vliv.

3

James Foster jako obvykle zavřel dveře do ovčí ohrady a šel rovnou k peci, kde rodina vařila.

Pod tlumenou petrolejovou lampou se v malém prostoru pece linul zápach, z něhož Jamesovi nedočkavě kručelo v žaludku. Známý pach. Tohle jídlo James v mládí často jedl, žlutou rýži smaženou na tarokových tyčinkách, netřeba dodávat, že v pokrmu není mnoho oleje.

Zvedl koňskou lžíci, nabral z nádrže půl koňské lžíce vody, polkl ji a neměl pocit, že by na ní bylo něco špatného.

"Jamesi, přidej ještě oheň."

Matka Emma Fosterová měla plné ruce práce u plotny a nenuceně Jamesovi řekla, že hrnec s batáty je zřejmě ještě trochu tvrdý. Nemají tu plyn ani elektřinu a vaří se tu na dřevěném měchu a hromadě sušeného oslího trusu. Možná vám to připadá primitivní a zaostalé, ale taková je realita.

James vzal lopatu a poslal do otvoru v kamnech několik hrstí oslího trusu, pak zafuněl a zatáhl za měch.

"Kde je můj táta?"

James právě přišel ze dvora a svého otce Roberta Fostera neviděl.

"Zase si hledí svého."

Emma měla ve tváři náznak mrzutosti.

"Šel do domu tvého malého otce a narazil na tvého otce, který ho požádal, aby tam dnes odpoledne šel."

"Nebo je to proto, že chceš mít syna?"

James si náhle vzpomněl. David Foster se před dvěma lety oženil a rok předtím se mu narodila dcera, takže přirozeně chtěl syna. V této době, na venkově, je představa výchovy dětí na stáří hluboce zakořeněná. Jeho otci však v posledních dvou letech štěstí příliš nepřálo, politika plánování rodiny byla stále přísnější, dokonce i v odlehlých venkovských oblastech, kádry obce a brigády také sledovaly.

A tak se snaží vymyslet, co má dělat. Jeho otec Robert Foster měl sedm sourozenců, pět chlapců a dvě dívky, a on byl třetí v pořadí. Babička zemřela brzy, podle tradice dědeček Henry Foster přirozeně následoval mladého otce Davida Fostera tímto velkým rodinným životem.

Otec Robert Foster má výraznou vlastnost, rád se stará o věci, ať už jde o tým, nebo vlastní dvůr, téměř vždy v akci. Výsledek každého řízení se však zdá být neuspokojivý, často zaneprázdněný není dobrý.

Takže podle názoru matky Emmy, která se vměšuje do podnikání, se vždy stavěla proti tomu, aby se otec Robert staral o záležitosti mimo vlastní domov. Otec Robert však často říkal, že je to jeho osud, ať se mu nedaří, jak chce, řízení nakonec nebude prospěšné.

"Můj nejmladší otec byl osina v zadku. Mohl vychovávat dceru, ale musel mít syna." A tak se stalo.

James to řekl nenuceně. Upřímně řečeno, než se znovu narodil, nezažil manželství, ani to, že by byl otcem, takže se nezdálo, že by do toho měl co mluvit. Než se znovu narodil, v době, kterou zažil, se všeobecná obliba lidí v chlapcích dost snížila.
"Život je osud, není nic špatného na tom, když vychováme ještě jednoho. Kdybych po tvém porodu neonemocněla, asi bys teď nebyl jedináček. Tvůj otec má několik bratrů a každá rodina má několik dětí a ty jsi jediná, takže se o tebe potom nemá kdo starat. Jde o to, ţe tvůj nejmladší otec a jeho ţena teď dávají přednost synovi, ale co kdyby měli ještě jednu dceru." "A co kdybychom měli ještě jednu dceru?" zeptal se.

Matka Ema zavrtěla hlavou, zdá se, že mít chlapce nebo dívku je věcí osudu. Někteří lidé mají několik synů, jiní pět nebo šest dcer, a nakonec stejně nemohou mít syna.

James přikývl, ve svém předchozím životě nebyl příliš vzdělaný, jen slyšel lidi říkat, že narození chlapců a dívek zřejmě souvisí s geny, ale konkrétní jak, to mu není jasné. Matka k vysvětlení použila "osud", také to opravdu dává smysl.

"Dnes odpoledne jsem si vyměnila ovci se starým Tomem."

Během jídla se James iniciativně zmínil o odpolední výměně ovcí.

"Vyměnil jakou ovci? Nesmysl, Starý Tom je chytrý člověk, měl by sis dávat pozor, aby tě nepodvedl."

Ema se okamžitě napjala. Starý Tom pásl ovce od chvíle, kdy se provdala za Roberta Fostera a přišla do Fosterova údolí. Starý Tom pracoval s ovcemi už léta a kdo kdy slyšel, že by při obchodování s někým přišel o peníze?

Jakmile slyšela Jamese říkat, že si se Starým Tomem vyměnil ovce, okamžitě znervózněla, protože si myslela, že by Jamesovi mohl Starý Tom v tu chvíli něco spočítat.

"Vyměním naši černou kozu za ovci s velkým břichem Starého Toma." "To je pravda," řekl James.

James pokračoval.

"Cože?"

Emma položila misku rovnou na stůl, její syn se počítal. Vyměnit černou kozu za bachyni?

Viděla hrncovou bahnici starého Toma a bylo pochybné, že by ta velká koza byla naživu, než by dokončila jehněčí, natož aby si jehně nechala.

"Proboha, jak můžeš vyměnit černou kozu za tuhle bahnici!" řekla.

Ema byla tak rozzlobená, že málem vykřikla.

"Mami, neboj se, vím, co dělám."

James nabral do úst plnou pusu osolené zeleniny a poslal si ji přímo do úst spolu se suchou žlutou rýží.

"Co je to za číslo, za tolik let, co jsi viděla, jak využívá starého Toma?"

"Počkej, až se tvůj otec vrátí, aby zjistil, jak tě potrestat."

Ema přestala jíst, vstala a otočila hlavu, aby umyla hrnec, byla na Jakuba tak rozzlobená, že se jí nechtělo jíst.

James se podíval na matčina záda, dokázal jen otevřít ústa, v "zázraku" se předtím neobjevil, obávám se, že ať vysvětluje, jak chce, nemá to smysl.

......

Ema Jamese stále milovala. Sice řekla, že počká, až se Robert vrátí, aby ho uklidil, ale když se Robert vrátil, o výměně ovcí se nezmínila. Nedlouho poté se Robert vrátil.

"Tati, chceš říct, že Malý táta a Malá máma chtějí odjet na chvíli pryč z města?" "Ano," odpověděl Robert.

Pod petrolejovou lampou James poprvé spatřil svého otce. Nebylo na něm nic neznámého, byl stejný, jaký si pamatoval, ale když James uviděl otcovu drsnou tvář, pocit viny v jeho srdci zhoustl, nevěnoval pozornost sebevraždě, nakonec to bylo příliš sobecké.
"Tak to mysleli tvůj tatínek a maminka, a jak vidím, klíčem je tvoje maminka, vypadá to, že to musí jít."

Otec Robert potáhl ze suché cigarety, o snaše svého mladšího bratra něco málo ví, zkrátka není to jednoduchý člověk.

"Takže oba odešli, a co dědeček?" "Ne," odpověděl otec.

Dědečkovi Henrymu Fosterovi táhlo na šedesát, skoro na sedmdesát, a nedokázal si sám uvařit, tak jak by mohl přežít bez někoho, kdo by se o něj postaral. james věděl, že dědeček nakonec přijede k nim domů, ale musel dělat, že to neví, a zeptat se.

"Tvůj tatínek chce, aby tvůj dědeček přijel a bydlel u nás, a až se vrátí, vezme si ho zpátky."

"Tvoje malá maminka je tak vypočítavá, že si tvého dědečka nejspíš nebude chtít vzít zpátky, až se vrátí."

Ema zamručela, zřejmě mezi švagrovými, matka ví o povaze malé matky víc.

"Tak co jsi nakonec řekla?"

"Co na to říct, můžu říct jen ano, nemůžu jen tak přihlížet, jak tvého dědečka nechávají bez dozoru."

Nebylo překvapením, že se James a jeho matka Emma na sebe usmáli, když to řekl jejich otec Robert.

4

Druhý den brzy ráno vstal James Foster a vyrazil ven se svým stádem.Letní slunce bylo tak horké, že zůstat venku před devátou hodinou by bylo nesnesitelné. Musel začít brzy, jinak by to ovce při východu slunce nemusely zvládnout.

Včera večer si James dvakrát rozmyslel, zda se o výměně ovcí zmíní svému otci Robertu Fosterovi. Věděl, že jeho otec je vznětlivý, a kdyby to udělal, vyvolalo by to bouři hněvu, otec by ho proklel ostrými slovy, nebo by ho dokonce uhodil, což by ovlivnilo náladu celé rodiny. Místo toho bylo lepší udržet to v tajnosti, dokud březí ovce neporodí, a pak už by se možná nezlobil.

Štěstí je však něco, co nikdo nemůže říct, celé stádo jen jedna černá ovce, je opravdu příliš nápadná, pravděpodobně ji před obědem objeví otec.

Paprsek Žlutého příkopu je dalším kouskem vřesoviště skupiny Fosterovo údolí a právě tady lidé z vesnice obvykle pasou své ovce. V době, kdy sem James dorazil, už tu několik rodin páslo své ovce.

"Dvojnásobné štěstí, jsi tu brzy!" Zakřičel z dálky na protější stranu příkopu.

"Jamesi, vezmi mi hrst melounových semínek!" James se na něj podíval. Zanedlouho se k němu přiblížil chlapec přibližně v Jamesově věku.

Chlapec byl o něco vyšší než James, hubený jako sláma, typický příznak podvýživy, která na venkově nebyla ničím neobvyklým. Jmenoval se Wang Erxi a byl to Jamesův nejlepší přítel, protože spolu vyrůstali.

"Nejsem pěstitel melounových semínek, jen si o ně řekni, až mě potkáš!" James se na něj usmál. James popadl z kapsy hrst melounových semínek a hodil je po Wang Erxim.

V této chudé době byla melounová semena velmi vzácná a každá rodina využívala svou půdu k pěstování batátů a pohanky, takže na pěstování slunečnic nebylo místo.

"Jun'er, kam se poděla tvoje černá ovce?" Wang Erxi měl bystré oči a okamžitě si uvědomil, že v Jamesově stádu chybí černá ovce.

"Podívej, ta ovce s velkým břichem." James zvedl bradu a ukázal na ovci s plným břichem.

"Co to znamená? Je to černá ovce?" Wang Erxi byl zmatený.

"Proč je mi tahle ovce s velkým břichem tak povědomá?" Wang Erxi svraštil obočí a vyjádřil pochybnosti.

"Vzpomínám si, není to ta ovce s velkým břichem ze stáda starého Toma?" "Jamesi, co se to tu děje?" zeptal se. Obvykle pasou ovce společně, dobře se znají, Wang Erxi samozřejmě zná stádo starého Toma.

"Uzavřel jsem dohodu se starým Tomem, vyměnil jsem tu černou ovci za tuhle břichatou." James řekl, zatímco žvýkal melounové semínko.

"Zbláznil ses, že si troufáš na takovou věc, která není spolehlivá? Nebojíš se, že ti otec zláme nohy!" Wang Erxi se tvářil nevzrušeně a myslel si, že James je prostě blázen.

"Děláš si ze mě legraci? Obvykle jsi velmi chytrý, jak bys mohl udělat takovou hloupost, starý Tom byl celý život velmi mazaný, kdo ho kdy viděl trpět na ovcích?" Wang Erxi pokračoval ve své otázce, jeho ústa neměla slitování.
Jakub byl bezmocný i němý, než velkobřichá ovce porodila, neměl co říct nikomu, kdo se ho na to ptal.

"Proč vám chybí dvě ovce?" Wang Erxi konečně přestal žvanit. jakub se bezděčně podíval na Wang Erxiho stádo a zjistil, že počet ovcí se snížil z patnácti na třináct.

"Můj otec včera večer prodal dvě z nich na trhu." Tón Wang Erxiho byl očividně tichý.

"Je tvoje máma zase nemocná?" James se zamračil a vzpomněl si, že Wang Erxiho matka byla vždycky špatného zdraví, slyšel, že to byla nemoc, která ji postihla, když porodila jeho malou sestru, a že kvůli této nemoci rodina v průběhu let zchudla.

"Máma má ráda peníze, a tak se dohadovala, že tam nepojede." Wang Erxi si povzdechla a vypadala bezradně.

"Říkal tvůj otec, že se za tu dobu změnila cena ovcí?" "Ano," odpověděla. James si v duchu pomyslel, že by mělo dojít k velké změně ceny ovcí.

"Stejně, moje dvě ovce se prodaly jen za pět set osmdesát a něco dolarů." Wang Erxi zavrtěl hlavou.

James se ponořil do hlubokého zamyšlení, cena ovcí v současné době nedoznala žádné zjevné změny, odhadoval, že musíme ještě nějakou dobu počkat, situace se může změnit na podzim.

...

V devět hodin ráno přivedl James ovce domů, ale nakonec u svého otce Roberta našel problém. V hloubi duše věděl, že se o tom včera večer nezmínil matce Emmě Fosterové a že ona to otci neřekne, vždyť je to dobrý člověk. Ale když se to jeho otec dozvěděl, musel se s tím vypořádat.

"To je ale hloupé sémě, žádné schopnosti, a ještě chce měnit ovce, to je ostuda! Starý Tom, v prvních letech mého mládí jsem tebou opovrhoval, ty ho chceš vlastně zneužít!" "To je pravda," řekl otec. Robert synovi neúprosně vynadal, obvinění nebrala konce.

James věděl, že je zbytečné se hádat, a tak mlčky zahnal ovce do ohrady.

"To je fakt k vzteku, taková hodná černá ovce za polomrtvou!" "To je fakt k vzteku," řekl Robert. Po vynadání se Robert na syna zadíval, uvědomil si, že ovce už byla vyměněna a je zbytečné se zlobit.

"V příštích dnech se o ovce dobře postarej, uvidíš, jestli se jim podaří porodit, pokud ne, připrav si kukuřici a v případě nehody se podívej, jestli se ti podaří zachránit tu velkou ovci." Během jídla se otec stále tvářil přísně a vysvětloval.

"A ty, ty hloupé sémě, jestli se to v budoucnu ještě jednou opovážíš udělat, zlámu ti nohy!"

5

Počasí v červnu a červenci je nepředvídatelné. Po vedrech přichází náhlý nápor větru, hromy a blesky a přívalové deště. Pro tuto vyprahlou zemi s tisíci strží a roklí je to dar z nebes.

Byl to pátý den znovuzrození Jamese Fostera a první den, kdy po svém znovuzrození přijal křest přírodou. Po večeři James nahý na zeleninové zahradě snadno sklízel pórek a zdálo se, že se zcela přizpůsobil novému stavu tohoto nového života. Náhlý příval deště mu nepřipadal nepříjemný, spíš se cítil jako ten samý venkovský chlapec, kterým byl, stále ve starých plátěných botách, snažící se dostat z hor.

.........

Zázračné okamžiky jsou vždy plné kouzel. V lijáku James se slabou baterkou několikrát obešel ohradu s ovcemi a všiml si na březí ovci něčeho zvláštního. S pnutím u srdce si uvědomil, že by to mohlo být rodící jehně.

James náhle zpozorněl. Za rohem ohrady se zadní kopyta březí ovce kývala na zemi a vydávala tichý, tlumený pláč. Jamesovi to nebylo cizí, za posledních několik let to viděl mnohokrát. Jen poprvé to viděl tak jako dnes, uprostřed dešťové bouře.

Obvykle se ovce berou v létě a nepotřebují zvláštní pozornost. Dnes je to však jinak, uprostřed bouřky, a tahle ovce je slabá, může se jí kdykoli přihodit nehoda, takže na ni v tuto dobu musí někdo dohlížet.

James otevřel dvířka ohrady, vyhnal ostatní ovce ven do bláta plného ovčího trusu a pak zahnal březí ovci dovnitř. Pršelo tak silně, že se obával, že ovci déšť přemůže.

V tu chvíli ovci praskla voda a James s několika slabými výkřiky uviděl, jak se rodí jehně. Mateřská láska překračuje všechny meze a James si všiml, že ovce už je unavená, ale stále se drží zpátky a olizuje své dítě.

Nespěchal s odchodem, protože věděl, že "zázrak" ještě neskončil. Březí ovce ještě jednou olízla jehně a náhle vydala tiché bečení. Jamesovi se rozbušilo srdce, protože věděl, že za chvíli uvidí scénu, na kterou čekal.

O několik minut později se narodilo další jehně. Ještě nebyl konec. Asi po deseti minutách se narodilo další jehně. Tentokrát bylo konečně po všem. Ovce s velkým břichem už není schopná života, břicho má vyprázdněné a vypadá to, že teď bezmocně leží na zemi kvůli veškeré námaze, kterou vynaložila.

I když očekával zázrak, Jamesovi se přesto rozbušilo srdce vzrušením. Tři malá jehňátka a skutečnost, že se ovci navzdory jejímu vyčerpání podařilo zachránit život, byla pro všechny šťastná situace.

Déšť ustal. James si nedokázal představit, jaké emoce se v rodičích vzedmuly, když v matném světle uviděli tři bojující jehňata. Věděl, že si už nikdy nebudou vyčítat svůj "hloupý" nákup.
"Nejsem víla, jak jsem mohla vědět, že ovce čeká tři jehňata, jen se mi zdálo, že má příliš velké břicho, tak jsem to riskla." Jakub se zamyslel a postavil se tváří v tvář rodičům, jak mohl prozradit tajemství svého znovuzrození.

"Netušil jsem, že tady naše děti potkalo takové štěstí. Je to jako jeden z životních balíčků s překvapením, a i když tady naše ovečky obvykle dávají jen jeden, kdo říká, že se nemůže nic pokazit?" Otec Robert pak pohlédl na Jamese s úlevným výrazem ve tváři.

Se třemi jehňaty a jedním velkým zachráněným to byl vynikající obchod a James si vzpomněl na starého Toma, který by se asi zadusil, kdyby věděl, jak to dopadne.

James pak přinesl dříví a rozdělal oheň. Ovce byla promočená až na kůži a on potřeboval rozdělat oheň, aby se zahřála. Po včerejším dešti bylo chladné ráno. Po nočním odpočinku se velké jehně konečně dokázalo postavit, ale protože tři malá jehňátka byla příliš měkká, rozhodl se James nechat je v ohradě bez nich a nasypat jim jako pamlsek trochu kukuřice a trávy.

.........

Uplynulo pět dní od chvíle, kdy ovce porodila a po celém Fosterově údolí se roznesla historka o tom, že porodila tři jehňata najednou. Všichni nejen žasli nad Jamesovým štěstím, ale také se smáli starému Tomovi, který si myslel, že získal výhodný obchod, ale nikdy si neuvědomil, že přišel o velkou cenu.

"Jamesi, podívej se, není to Starý Tom?" Ráno si James povídal se svým přítelem Davem ve Fosterově zátoce ve Žluté stokové, když zahlédl Starého Toma, jak žene své ovce na tuto stranu.

"Opravdu!" James se vydal za hlasem.

"Starý Tome, tahle černá ovce má mnohem tlustší tuk než předtím." James napůl žertoval, vždyť Starý Tom byl pastýř, který celý život pracoval, a v chovu černých ovcí byl přirozeně zručný.

"Přece mě nenecháš naživu, máš výhodu a ještě ji prodáváš." Starý Tom měl v těchto dnech špatnou náladu, přece jen v tom sedmnáctiletém klukovi utrpěl velkou ztrátu.

"Jak jsi věděl, že ta ovce nenosí jehně?" "Nevím," odpověděl Tom. O tom Starý Tom v těchto dnech přemýšlí hlavou také nemůže pochopit, že ovce od začátku jehně, břicho den ode dne větší a větší, on každou chvíli pozorovat, kromě toho, že ovce je velmi unavená, necítil, kde je rozdíl.

"Starý Tome, opravdu jsem si zahrál. Nejsem Bůh, jak jsem mohl vidět, že v tom bříšku jsou tři malá jehňátka? Kdybych to dokázal, proč bych choval ovce?" "To je pravda. James odpověděl s úsměvem, což byla odpověď, na kterou si v posledních dnech tváří v tvář podobným otázkám zvykl.

"Hele, máš štěstí, tyhle tři jehňata budou mít cenu o pár stovek dolarů vyšší, až vyrostou. Jestli si myslíš, že to není dobrý obchod, tak mi jedno jehně vrať." "To je dobrý obchod," řekl. Starý Tom si skutečně řekl o žádost.

Podle Jamesova názoru nebyl Starý Tom člověk, který by si zasloužil soucit, naopak, čím déle zažíval, tím byl prozíravější.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Znovuzrození pastýřského syna"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️