1
29. srpna, Riverdale University. Ethan Collins se s mapou vypůjčenou od dobrovolníka a kufrem v ruce snaží najít cestu po kampusu. Kde se sakra nachází kolej ......? Ethan se podrážděně rozhlédl a uvědomil si, že se právě ocitl v kruhu a je zase na začátku. Rušný školní rok ho už vyčerpal, tahat se se zavazadly tak dlouho přirozeně není nic snadného. Slunce pálilo a Ethan už to nemohl vydržet, a tak se nakonec odběhl na chvíli schovat do stínu, připraven znovu studovat trasu. Tohle je Cafeteria, to je kolej ....... Tak tohle by měla být správná cesta. Ale proč to nefunguje? Ethan stál u svého kufru, překontroloval mapu a přemýšlel. Když vzhlédl, uviděl bezvýraznou dívku, která k němu kráčela. Vypadala žalostně malá, jako školačka. Měla krátké a pečlivě upravené vlasy, které jí sahaly jen po krk. Na krátkých černých rukávech měla dvě velká, tučná písmena ve zlaté barvě - "Železná lady". Ethan si ji v duchu prohlédl, pomalu si sáhl na hruď, pokusil se znovu posunout dolů a nakonec se zastavil na správném místě. Byla těsně pod jeho rameny. Tohle je docela roztomilá holčička. Jako prvačka by měla mít trochu sladší pusu. I když nevím, jestli je maturantka, vždycky je správné ji nazývat maturantkou. Když se holčička přiblížila, Ethan okamžitě natáhl ruku- Původně ji chtěl jemně zatahat za roh kabátu, ale neuvědomil si, že je příliš malá, a tak Ethanovi nezbylo než se dotknout jejího ramene. No, Ethan si všiml jemné změny ve tváři chladně se tvářící spolužačky. Čelo se jí svraštilo, ale brzy se zase roztáhlo. Její rty se lehce pohnuly, jako by chtěla něco říct, ale nakonec z nich žádná slova nevyšla. Tento chladný výraz lidi trochu znervózňoval. Ethan rychle sundal ruku z jejího ramene a schoval ji za záda, jako by ho pálila. Ve skutečnosti, jen co se jí dotkl, ucítil v dlani horko. Černé oblečení totiž pohlcuje teplo. Ethanovi se sotva podařilo vymáčknout úsměv a rychle se omluvil: "Omlouvám se, Iron Lady-senpai, nemyslel jsem to tak. Jen jsem se ptal na cestu, kde je Severní sál?" Železná lady se na Ethana podívala jako na blázna. Jak se dostaneš do Severní síně? Že by vystoupila kvůli tomuhle nepříliš vzhlednému spolužákovi? Tváří v tvář dívčinu podivnému pohledu si Ethan myslel, že ho neslyší, a tak zopakoval: "Severní hala." "Aha." Podivný pohled z před chvíle okamžitě zjihl. Ukázalo se, že to špatně pochopila. V tu chvíli Železná lady zvedla ruku ke straně budovy. Ethan pozvedl obočí a srdce se mu rozbušilo. Skvělé, konečně se můžeme vrátit do ubytovny a pořádně si odpočinout. Pak Železná lady řekla: "--Tamhle je spousta lidí, jdi tam a zeptej se. Já toho o tomhle místě moc nevím." Ethan: "?" Ethanovy oči se okamžitě rozšířily. Jak mohla z jejích úst vyjít tak chladná slova? Jsi starší ročník, copak to nevíš? Severní hala, budova kolejí, jak může být odlehlé místo? Ethan: "......" Cítil se uvnitř zdrcený i bezmocný a koutky úst mu cukaly, jak se snažil uklidnit. Věrný své formě, Železná lady. Slovo "Iron Man" by neměla mít vytištěné na oblečení, ale na čele. Poté, co Ethanovi ukázala přesný směr, ho obešla a zamířila do Cafeterie za sebou, aniž by se starala, jestli jí věří, nebo ne. V tomhle horkém dni, když se nejde ven najíst, to opravdu nemá smysl. Ethan naproti tomu bezmocně sledoval, jak se jeho sestra otáčí. Neviděl jí do tváře, jen na záda. Malá, vypadá velmi roztomile. Kdyby jen byla tak laskavá a vzala ho do Severní síně. Ethan si povzdechl, ale vychovatelka už byla daleko a vůbec se nezdálo, že by žertovala. Byla to očividně roztomilá holčička, ale mluvila jako chladná a arogantní královna. Nehodlal čekat, až vyjde ven, aby mohl pokračovat ve vyptávání. Platilo staré přísloví, že je lepší si o pomoc říct, než si o ni říct. Ethan tedy dál táhl kufr a při pohybu vpřed kontroloval mapu. Vtom se stalo něco zvláštního. Sotva udělal pár kroků, Železná dáma, která před chvílí vstoupila do kavárny, vyšla znovu ven. Tentokrát se učitelčino tempo zdálo být neobyčejně rychlé. Přešla přímo před Ethanem, zablokovala mu cestu a s bezvýrazným sklonem hlavy se na něj podívala. Nic neřekla, Ethan mlčel také. "......" "......" Čtyři oči se setkaly, jako by se zastavil čas. "Ironman-senpai?" Po chvíli se Ethan konečně pokusil mávnout rukou a zavolat její jméno. "Jmenuji se Sophia Hartová," řekla Železná lady bezvýrazně a sdělila Ethanovi své jméno. Jaká Železná lady? Tvářila se opravdu zle? Ve skutečnosti to byla roztomilá holčička. Ethan: "......" Neuvěřitelné. Jak může mít tak chladná holčička tak roztomilé jméno? To se prostě nehodí! Kdyby ji měl Ethan pojmenovat, vymyslel by něco vhodnějšího, třeba jméno z nějakého klasického románu, třeba "Leng Ruoshang". Hodilo by se to k image Železné lady. Jak o tom tak přemýšlela, Sophia najednou vzhlédla a neomaleně se zeptala: "Ty mě v duchu proklínáš?" "Ne!" Ethan podvědomě zapřel, upřímně! "Aha." Sophia stydlivě přikývla. Ethan nevěděl, jestli tomu věří, nebo ne, ale přikývla, takže předpokládejme, že ano. Naštěstí tím rozhovor neskončil. Sophia znovu vzhlédla a zeptala se: "Je to letošní ročník prváků?" "Ano," odpověděl Ethan. Ethan neochotně odpověděl: "....... Uh-huh." Musí se ho vůbec někdo ptát, jestli je v tomhle oblečení prvák? "Jak se jmenuje?" "Ethan Collins." V očích se jí zablesklo a její drobné ruce sevřely koutky kabátu, ale tvář zůstala klidná: "Jaký Ethan?" "Prostě Ethan z Riverdaleské univerzity." "Jaký obor?" pokračovala Sophia. "Účetnictví. Mimochodem, sestro, vy mě vyslýcháte?" Sophia ho stále ignorovala a pokračovala: "Hledáte North Hall?" "Aha." "Aha." Sophia přikývla a řekla: "Tak tu chvíli počkej, já si zajdu pro jídlo a pak vyjdu ven a odvedu tě do Severní haly." "Dobře." Ethana trochu překvapila efektivita otázky a odpovědi. Po otázce se Sophia vydala do kavárny, zatímco Ethan poctivě čekal na její odpověď. První den školy se setkal s velmi zvláštní ......Železnou paní.
2
Když potkáte cizí spolužačku, jak najdete způsob, jak uniknout pod její kontrolu? Uhm ...... Ethan Collins si myslí, že to zdaleka není tak vážné. Koneckonců, bez ohledu na to, jak děsivě školačka vypadala, byla to pořád malá holka a bylo by pro něj snadné ji chytit. "......" Když nechal tyto rozptýlení stranou, začal se Ethan znovu cítit otrávený. Sophia Hartová se ho ptala na všechny informace o jeho oboru a jménu, ale on stále nic nevěděl. Ethan se nevysvětlitelně cítí okradený, a to už mu nezbývá ani dno. Huh~ Ethan si v duchu opakoval, že se mu všechno vymyká z rukou. Například ta podivná starší sestra, která právě teď nebyla ochotná vést? Proč je ochotná až teď? Původně si myslel, že ho Sofie požádala, aby se zeptal někoho jiného, protože nechtěla vést cestu, ale neuvědomil si, že to opravdu neví. Sofie natáhla ruku a pohladila ji po tváři, pak odhalila úsměv. Už Ethanovi řekla své jméno, ale on si na něj nevzpomínal. Když bylo lidí méně, necítila to, ale když jich bylo víc, byla to skutečná zkouška její kůže. Dokázat zůstat klidná tváří v tvář zvědavým nebo pohrdavým pohledům studentů kolem ní byl úspěch. "Jak je to možné?" Sophia byla vždycky výkonná. Očividně se toho moc nezměnilo. Ale měla pocit, že se mění ve velrybu. Po těchto slovech, aby si zachovala image starší sestry, táhla Sophia svá zavazadla a šla před Ethanem, aby ho vedla. Ethan nedokázal Sophii odmítnout a ta se tlačila dopředu jako býk. Nebyla snad ona starší sestra? ...... Když studentka viděla, že se někdo ptá na cestu, na okamžik ztuhla a pak ukázala na támhletu budovu. "......" Neříkali, že se jmenuje Sophia Hartová? Jen kvůli těm dvěma slovům na jejím tričku? Sophia se však jménem neobtěžovala. Poté, co podala Ethanovi všechno jídlo, které měla v ruce, popadla kufr vedle něj. Sophia se na Ethana chvíli dívala, pak si najednou na něco vzpomněla a rychle vytáhla mobil, aby se podívala do zrcadla. Pak se zeptala: "Hej, třído, kde je Severní hala?" "Nevím," odpověděl Ethan. Ethan si v tu chvíli, po pěti minutách, měří čas na mobilu a co chvíli se podívá ke dveřím do Cafeterie. Nemohla uvěřit, že nemůže najít Severní halu. "...... Aha." Sophia to vysloví se stejnou vážností jako slova na tričku. Žák základní školy jde napřed a táhne velký kufr a studentka vysoké školy ho bezradně následuje se dvěma miskami rýže. Ano, to je ono. Otec jede na oslu, ale syn ho následuje pěšky. Ethan se zamračil a Sophia se zvedla, aby přinesla jídlo. Koneckonců Sophia ho právě tak dlouho pozorovala. Když k němu Sophia přišla, Ethan ještě zavolal: "Železná lady." Sophia se na něj podívala. "Mapa." "Co?" Sophia se zastaví, chvíli drží mapu v obou rukou, uvědomí si, že ji nemůže přečíst, a strčí ji Ethanovi zpátky do kapsy. Ethan: "......" Sophia vypadá velmi rozrušeně a tváří se protivně. Vůbec to na ni neudělalo dojem? Sophia zamrká a oči jí padnou na Ethana. Na téhle škole je už dva nebo tři roky. Sophiina tvář je tmavá. Ale ve skutečnosti byla uvnitř docela šťastná. Neuvědomila jsem si, že je to opravdu on. Z téhle budovy do téhle a pak ještě do několika dalších. Sophia nevěděla, kde je Severní hala, ale znala některé budovy, kde se vyučovalo. Ethanovi málem spadla čelist. Důležitost nákupu jídla se nedá přeceňovat. Celkově si užili rušný a naplněný výlet. Scéna připomínala jízdu otce a syna na oslu. Tak tedy dobře. Jak si můžeš říkat sestra, když ani neznáš cestu? Dole si postavili kůlnu. Jedna mluví a druhá poslouchá. ...... Ethan se odmlčí a chce něco říct. Nevím, před kolika lety byla mapa vytvořena. Tak vysoko ...... Ethane, překonej to! Někdo má na ulici stánek a prodává nějaké domácí potřeby. Kromě toho, když ji nemůžeš najít, nemůžeš se někoho zeptat? "Nehledej, je to zbytečné." Sofie se zarazila. Slovo "hledat" je velmi jemné, není přece nemožné ji najít, ne? Ethan si to myslel a spěšně jí podal mapu, kterou jí dali dobrovolníci. Zanedlouho Ethan spatřil Sophii, jak vychází se dvěma miskami rýže v jedné ruce. Nečekal, že Sophia ponese jeho zavazadla. Není to trochu neslušné? Při pohledu na drobnou ženu táhnoucí velký kufr se cítil trochu provinile, jako by vykořisťoval dětského dělníka. Ethan si tloukl levou rukou o pravou a uvědomil si pravdu. Měl by to udělat? "Sestro, proč mě to nenecháte udělat?" Ethan rychle navázal a řekl. "Eh?" Sophia mírně zvedla oči a řekla: "Najdeš tady někoho, kdo se tě zeptá, kde je Severní sál." Ethan...... Ethan: "......" Uvědomil si však, že z výšky obou mužů, od jeho úst k jejím uším, ztiší svůj hlas tak, že by pro tuto Železnou lady mohl být neslyšitelný. Ethan se tedy zeptal přímo: "Sestro, najdeme tady Severní síň?" "Ano," odpověděl. Ethanovi se zdálo, že svět je opravdu kouzelný. Na první pohled ho nepoznával, ale čím víc se na něj díval, tím víc se mu podobal. Dívka v záběru v popředí měla přísný obličej. Zatímco se Ethan děsí, Sophia vykročila dopředu a nenuceně táhla spolužačku, která se hrbila ve velkých pantoflích. Ethan: "......" Takže teď je scéna... Vyděšená a vyrovnaná Sophia vejde do jídelny a nadechne se v domnění, že si jí Ethan nevšiml. Sophia využije příležitosti, otočí se, v malém klubíčku se opře o rám dveří a zahledí se na něj. Ethan se přesune k Sophiině boku s úmyslem dostat se k ní dostatečně blízko, aby na ni mohl promluvit ztišeným hlasem. Ethan usilovně přemýšlel o svých důvodech. Sophia bez rozmýšlení odmítla: "Nejsi unavená z toho, že se po škole tak dlouho taháš s kufrem? Můžeš mi prostě nosit rýži. Za případnou rozsypanou rýži ti zaplatím." Po rozloučení je to jako za starých časů. Sophiiny pokyny byly v pořádku, protože Ethana skutečně dovedla do budovy, o které říkala, že je přeplněná. Co bylo kdysi malou holčičkou, je pořád malou holčičkou. Pak se zeptala: "Pojď, nechceš jít do Severní haly? Vezmu tě tam." Stále tam byli lidé, kteří prodávali karty. Ethan se najednou natáhl a zatahal za obličej. Pomyslel si, že Sophii musel sklonit hlavu její vlastní hezký obličej. Po bezvýrazném úsměvu si Sophia strčila mobil do kapsy. Po dotazu na orientační bod Sophia přikývla a odtáhla Ethana pryč. Běžte se posadit do Riverdale City! Ethan: "......"
3
Sophia Hartová stále pomáhá Ethanu Collinsovi nést zavazadla. Zamířili k North Hall, mužské koleji, takže počet studentů mužského pohlaví po cestě značně vzrostl. Přestože Ethan Collins kráčel ovacemi vedle Sophie a snažil se nevnímat závist, žárlivost a pohrdání ve tvářích chlapců kolem sebe, stále cítil tlak. Dvojice chlapce, který nese těžký kufr, a mladé dívky, která nese dvě misky rýže, nutí k zamyšlení, jak moc jsou si blízcí. "Ehm." Ethan si lehce odkašlal a snažil se zachránit svou image před davem: "Sophie, jsi unavená? Proč nemám ten kufr nést já?" Sophia mírně pootočila hlavu, zvedla obočí a podívala se na něj, pak pohled stáhla. "Ne, obávám se, že nedokážeš unést břemeno života." "Ne," odpověděla Sophia. "Co to má znamenat?" Ethan oněměl a přemýšlel. Byl velký muž a být zavalen kufrem bylo příliš ponižující. Sophia se na chvíli odmlčela a rozhodla se, že se pokusí najít něco, o čem by si s Ethanem mohla promluvit. "Přišel jsi sám, když začala škola? Nepřijela s tebou tvoje rodina?" "Ne." Ethan odpověděl. "Aha." Sophia pokračovala: "Dobrovolníci ze studentské rady tě nesvezli? Nechali tě, abys našel cestu sám?" "Ne, měli málo lidí. Měli málo lidí, takže mi jen dali mapu, ukázali mi obecný směr a nechali mě, ať si cestu najdu sám." Ethan řekl trochu bezradně. "Aha." Sophia se snažila být starostlivá, ale jeho slova vyvolala náznak křížového výslechu a atmosféra se stala trochu trapnou. V tu chvíli přestala hledat téma rozhovoru. Chvíli šli oba mlčky. Po chvíli si Ethan najednou na něco vzpomněl, přistoupil k Sophii a zeptal se: "Sophie, jsi opravdu starší ročník?" "Ano," odpověděla Sophie. "......." Sophia se na něj podívala pohrdavým pohledem, jako by chtěla říct, jak hloupé je to tvrzení. "Chceš slyšet, co říkáš? Seniore, jsi opravdu senior? To je jako 'Mistře, opravdu opravujete klimatizace'." "To je jako kdybychom se ptali, jestli je to pravda?" zeptá se. Ethan se odmlčel a po malé pauze pokračoval: "Tak jak to, že nevíš, kde je Severní hala, a musíš se někoho zeptat?" Sophia se na něj bezradně podívala: "Severní hala je pánská ubytovna, proč bych chodila do pánské ubytovny, když nemám co dělat?" "Ne," odpověděl Ethan. Ethan přikývl: "Aha, tak to je v pořádku." Když se chystala jít do Severní haly, cítila Sophia potřebu Ethanovi pár slovy připomenout, aby nešlápl vedle. "Ten výprodej támhle, nechoď tam nic kupovat." "To je v pořádku," řekl Ethan. "Proč?" Ethan se zvědavě zeptal. "Protože ty věci tam jsou drahé a kvalita není dobrá. A jsou tam starší studenti, kteří k tobě nadšeně přistupují, nevěř tomu." Sophia vážně podotkla. "Proč?" "Protože jsou to všichni, kdo se chystají k něčemu dobrému. Starší ročníky ti chtějí prodat karty, starší sestry tě chtějí dostat do studentské rady. A ty, co chodí prodávat do budovy kolejí, prostě odmítni, nevěř jim." "A co ty?" zeptala jsem se. Pokračovala bezvýrazně a zdůrazňovala. Ethan lehce přikývl: "Aha, dobře." Sophia se tvářila vážně, jako by mluvila o něčem velmi důležitém, a Ethan si uvědomil, že to skutečně vážné je. Koneckonců, když šlo o peníze, těžké věci se stávaly důležitými. Po krátké procházce konečně dorazili do spodní části budovy kolejí a Ethan podle zásady "jedna ruka platí, druhá dodává" podal Sophii jídlo do ruky a pak jí vzal kufr. Sophia se podívala na dvě misky s rýží, které si koupila, vybrala si tu s menším množstvím masa a podala ji Ethanovi. "Tahle je pro tebe." Řekla a otočila se k odchodu. Ethan ztuhl: "????". Než stačil zareagovat, Sophia už odešla. Nezdálo se mu vhodné jít za ní, byl zmatený, otrávila snad Železná lady jídlo? Otřásl se a ptal se sám sebe, jak ho něco takového mohlo napadnout, a pak vynesl svůj kufr po schodech nahoru. Jaký to podivný spolužák. Pomyslel si: "Až tě někdy zase uvidím, poděkuju ti. Cítil však, že šance, že ji ještě někdy uvidí, je velmi malá, přece jen se chystali na vojenský výcvik a neměli žádné kontaktní informace. Existovala také možnost, že se poté setkají jen jednou, a až se znovu potkají, možná se ani nepoznají ve tváři. "......" Sophia, která šla kousek od něj, se náhle zastavila, ohlédla se na Severní sál, tvář se jí trochu uvolnila a pak tiše zaklela: "Pitomý Ethane Collinsi, štveš mě, a ani mě nepoznáváš!" Hm, kráčela ve stínu, Sophia pokračovala v chůzi směrem k internátu a snažila se co nejvíc vyhnout horkému slunci. V Riverdale bylo horko i v srpnu a Sophia měla pocit, že se mění ve vysušené maso. Kdyby dnes nepotkala Ethana, zůstala by v pokoji na koleji a užívala si chladu klimatizace. V tu chvíli ji z myšlenek vyrušilo zavibrování mobilního telefonu. Vytáhla mobil, aby se podívala, byla to zpráva ze skupinového chatu. Ve skupinovém chatu [4A Beauty Scenic Area] poslala Ming Ru Yue zprávu: "Sophie, proč nejsi na koleji? Šla jsi se učit do knihovny?" Sophia s přísnou tváří odpověděla: "Šla jsem shánět jídlo." Věděla, že se její spolubydlící právě probudila, a právě proto, že její spolubydlící ještě spala, nehledala spolubydlící, aby se jí zeptala na cestu. Ming Ru Yue se znovu zeptala: "Aha, vypadá to, že dnes přijdou noví studenti. Vidíš nějaké hezké?" Sophia se na chvíli zamyslela a odpověděla: "Jednoho jsem viděla." V duchu si vzpomněla na Ethanův vzhled a pomyslela si, že opravdu vypadá docela dobře. Pak Sophia dodala: "Nejenže jsem jednoho viděla, ale viděla jsem i bývalého manžela, který se mě přišel zeptat na cestu." "To je pravda," odpověděla Sophia. Ming Ming Ru Yue: "????" Skupinový chat explodoval. Terminál Jih se podíval na Sněha: "???" Ming Ming Ru Yue: "Jaký bývalý přítel?" Terminal South Looking at Snow: "Máš meloun? Řekni mi to podrobně." Sophia poslala zprávu: "Ne bývalý přítel, ale bývalý manžel." Jasný jako měsíc: "......" Terminal Snow: "......" Očividně mi nevěřili, a tak mi Sophia vysvětlila: "Je mi dvacet let, není normální mít partnera na vdávání?" "Ne," odpověděla jsem. Ming Ming Ru Yue: "Nevěřím ti, dokud mi neukážeš oddací list." Konec jihu: "Ani já tomu nevěřím, dokud mi neukážete rozvodový list." Sophia zvedne obočí za displejem mobilu a rozhodne se, že se s nimi už nebude hádat. V dnešní době nikdo nevěří na to, že by měl říkat pravdu. Ming Ming Ru Yue: "Eh? Najednou jsem si vzpomněla, přidá oddací list kredity na vysoké škole?" Sofie oněmí.
4
Ethan Collins se s kufrem snažil vylézt do pátého patra. Vyšplhat pět pater je dost těžké už samo o sobě, natož nést těžký kufr. Musel najít ubytovnu 506. Když Ethan podvědomě vytáhl klíč, který dostal od správce kolejí, překvapilo ho, že dveře jsou odemčené. "Co?" Někdo se tam dostal před ním? Potichu strčil klíče do kapsy, odepnul si kufr a natáhl se, aby otevřel dveře. "Vrznutí..." Okamžitě ho zasáhl studený vzduch, jako spasitel Ethana, kterého právě přehřálo slunce. S krabičkou od oběda v jedné ruce a kufrem v druhé náhle rozevřel náruč, jako by oznamoval svůj příchod do vzduchu. Ethan samozřejmě nemohl ve skutečnosti usednout na trůn, jen si užíval chládku. "Eh?" Poté, co uslyšel otevření dveří, vykoukla z horního lůžka impozantní hlava: "Nový spolubydlící?" Hned nato seskočil z postele vysoký muž. První setkání nového spolubydlícího je vždy plné zdvořilosti a pravidel. Vysoký muž v pantoflích se k Ethanovi okamžitě natáhl, aby mu pomohl se zavazadly a krabicí s obědem, což Ethana velmi překvapilo. "Ahoj, jmenuji se Nathan White, pocházím ze severovýchodní Číny, z Chej-lung-ťiangu. Jak se jmenuješ ty? Jak se jmenuješ?" "Dobrý den, jmenuji se Ethan Collins, pocházím z města Jiccheng v provincii Tisíc jezer." "Yicheng? Pěkné místo, malebné a plné talentů." Nathan mu vysekl vřelý kompliment. Ethan chvíli mlčel, pak zvedl obočí a zeptal se: "Víš, kde je Yicheng?" "Ne," odpověděl Nathan s vážnou tváří. Ethan: "......" Tak co se ptáš? Nathan má své důvody: "Musíš říct něco hezkého!" Je to, jako když se dva rytíři poprvé setkají, vždycky se musí navzájem pochválit. Vyměnili si ještě pár zdvořilostí, Ethan chvíli postál před klimatizací a pak se posadil k jídlu. O ubytovnu se Nathan dobře staral a dlaždice na podlaze zářily, až se Ethan cítil trochu provinile. Prozatím si však musel naplnit žaludek. Sousto rýže a smažený kuřecí řízek doprovázený chladným vzduchem klimatizace přiměly Ethana zachrochtat blahem. Ach, ten dobrý život. "Mimochodem, kámo, kde máš peřinu a zavazadla?" zeptal se Ethan. Nathan se rozhlédl, ale Ethanovy lůžkoviny neviděl. "Pořád je na výdejním místě, vyzvednu si ho, až se najím." "To je v pořádku," řekl. "Jasně, zavolej mi, až tam budeš, pomůžu ti." "Díky, to je skvělé." "Není zač." Ve čtyřčlenné ubytovně byli jen oni dva a další dva spolubydlící ještě nedorazili. Ale není kam spěchat, dnes je teprve 29., do začátku školního roku zbývá ještě jeden den, očekává se, že ti dva dorazí zítra. Ethan chtěl tento den využít k tomu, aby si všechno uklidil, zítra si na koleji může odpočinout, pozítří ho ještě čeká život na vojenském výcviku prváků, to je jako další očistec. "......" Ethan pokračoval v jídle, tentokrát měl opravdu velký hlad, odpoledne skoro nic nejedl a právě se vrátil z dlouhé cesty autobusem. Hlavou mu prolétla zvláštní spolužačka, jmenovala se Sophia Hartová. Měkké a přítulné jméno, Ethan si nemohl pomoct a usmál se, když si představil tu chladně se tvářící spolužačku, když ji oslovil. Tohle neodpovídá její chladné image. Nemohl si pomoct, ale lehl si na stůl a tiše se zasmál. "Jak může být něčí příjmení Deer?" Ethan se chichotal u stolu a okusoval kuřecí řízek. Nathan, který se v tu chvíli krčil za závěsy postele, zaslechl jeho podivné chování a otočil hlavu, aby se podíval, a když tam Ethana viděl jíst s velkým soustem, nemohl si pomoct a zamračil se. Ethan dojedl bento své starší sestry, užíval si klimatizace a zůstal tam až do soumraku, než vzal Nathana s sebou, aby vyzvedl zásilku. Díky novému spolubydlícímu Nathanovo vřelé chování Ethana překvapilo ještě víc. U kiosku rozvážkové stanice si Ethan a Nathan nesli každý velkou látkovou tašku. Ethan si před lednicí dlouho vybíral a nakonec si vybral dvě obyčejné zmrzliny a dva sycené nápoje. "Tady!" Nenuceně postrčil nápoje směrem k Nathanovi. "Hej! Jak trapné." "To je v pořádku, vrátím se, až se najím. Díky, že mi neseš věci." "Nemáš zač, o nic nejde." "Díky moc." "......" "......" Oba nesli zásilku vedle sebe, a jak tak kráčeli, Ethan cítil hřejivé vibrace. Po několika dnech seznamování by nebylo tak snadné požádat spolubydlícího o pomoc. Určitě ...... "Popros mě." "Prosím." "Říkej mi tati." "Ne, jsem slušný člověk, nemůžu prodat svou duši." "Takže nechceš, abych ti bral jídlo?" "Tati!" Z úst mu vyšel suchý štěkot. Ethan se plácl do tváře a varoval se, že na takovou úroveň nesmí klesnout. ...... ...... V noci hučí klimatizace v pokoji 506 v North Hall, mužské ubytovně, kde sdílejí pokoj dva mladí muži z různých koutů světa. Ethan ležel, ale oči mu nedaly spát. Byl to úžasný pocit, když si pomyslel, že za celý svůj život nepotkal žádného skutečného emigranta. Sáhl si na mobil pod polštář a v omámení poslal Nathanovi zprávu. "Kámo, spal jsi?" Přišla mu rychlá odpověď. "Ještě ne." Ethanovi se rozzářily oči a pokračoval v otázce: "Brácho, jak je to na severovýchodě? Nikdy jsem na severovýchodě nebyl, slyšel jsem, že si tam lidé kupují auta na nákup, je to pravda?" "Severovýchod, říkám ti ......." Zmínka o Severovýchodě Nathana okamžitě nadchla, Ethan se podíval na displej mobilu, na kterém se posouvaly velké odstavce textu, dokonce příliš pozdě na to, aby je pomalu přečetl. O několik okamžiků později Ethan dočetl zprávu a zeptal se: "Vy všichni na Severovýchodě umíte zpívat Er Renju?" "Ano," odpověděl Ethan. "...... KURVA!" Po chvíli ticha se z druhé strany opony ozval Nathanův hlas, jehož tón byl plný bezmoci: "Příští léto se se mnou musíte vrátit na Severovýchod, přivážu vás ke sloupu a donutím vás zpívat duet!" Ethan se slabě usmál: "Ne, ne." Po rozhovoru byl Ethan připraven jít spát. V tu chvíli znovu zazvonil mobil, Ethan se postupně přizpůsobil světlu displeje mobilu, podíval se na něj. Systémové upozornění: [Yoyo] požádal o přidání do přátel.
5
Systémová rada: [Yoyo] si vás přidal do přátel. Zdrojové oznámení: Penguin Lookup. Blbost. Ethan Collins se okamžitě vyděsil. Mohl by to být jeho spolužák? Ne, kde se dozvěděla o jeho tučňáckém čísle? --Má jeho tučňáčí číslo. Čtvrtý ženský pokoj 103. Žádost o přátelství Sophie Hartové byla odeslána. Čekání na odpověď je vždycky časem úzkosti a v tu chvíli sundá ruce z klávesnice a přiloží si je ke rtům, neklidně si kouše nehty a tváří se celá zmítaná. Vztahy jsou vždycky hrou mezi dvěma kolejemi. Tak ať je to hra dvou kolejních pokojů. Hiss. Čtvrtý ženský pokoj 103. Jaký bývalý manžel? Nevypadá tenhle rozhovor jako normální kamarádský vztah? To jen, že dneska začala škola a všichni jsou unavení. Čemu se směješ? Je to jen nový student. Co je na tom k smíchu? Julia Moonová poplácala Sophii po rameni: "Zlato, jestli se svým bývalým manželem nějak pokročíš, nezapomeň o tom informovat oba rodiče." Je těžké na něj nemyslet, jakmile se dnes ráno připojil ke skupině. Až budu mít zítra čas, pokusím se před Ethanem ještě párkrát ukázat. Zapojili se do toho všichni členové koleje. 4A byla Sophia a Eric Bell a hezká byla Julia, která proti tomu párování vehementně protestovala, ale nakonec podlehla Juliinu šálku mléčného čaje. Stejně jí to bylo jedno. Jistě, Sophii jsem našel ve skupině prváků. Ale Ethan na to pořád nemohl přijít. Sophia s úšklebkem odpověděla: "Protože jsem měla na sobě krátký rukáv s nápisem 'Drsňák', když jsem ho odpoledne viděla." -- Díky Diakonovi [Silent Flow Year] za odměnu, Šéf je bohatý. Jako matčina rodina stojí za Sophií Erik a Julie, kteří ji drží v šachu. -- "Spát", jak říkají děvčata, znamená jít zpátky do postele a dělat si svoje věci. "Souhlasíte?" Zvědavě se zeptala další studentka na koleji a naklonila se nad počítač. Jojo: "Aha." Sophia to myslela vážně. Pokračuje: "Dobře. Dobrou noc." Pochopili to hned, jak to Sophia řekla; po dvou společných letech už viděli Sophiino exotičtější oblečení. Julia poklepala Sophii na hlavu, opravdu se takhle lidé normálně baví? Liam Collins se zeptal: "Sestra drsňačka?" Sophia se na něj podívala. Eric si zamyšleně třel bradu. Napadlo ji, že by to mohlo být znamení Sophiiny neopětované lásky. Ten školák nesmí být v Sophiiných očích obyčejný, vždyť Sophia se stále snaží najít jeho kontaktní údaje. Prošla několik velkých skupin prváků. Dokud se ke skupině připojil a změnil si poznámku, v podstatě ho mohla najít. Pokud ho nemohla najít, musela Sophia požádat Julii, aby jí pomohla kontaktovat třídního asistenta účetnictví. "Aha!" Erik vykřikl a zatahal Sophii za levou stranu obličeje: "Nemůžeš takhle odpovídat, jak můžou lidi pokračovat v chatu, když takhle odpovídáš?" Skupinová sestra ani nezměnila poznámku, stále její jméno na obrazovce. Jak znala jeho tučňáčí číslo? Po chvíli váhání Ethan přece jen kliknul na tlačítko souhlasím a pak nejprve odeslal zprávu. "......" Slova jsou jako zlato, on pak jako zlato. Jojo: "Uh-huh." Sophia je najednou v depresi. Copak takhle nemluví normální lidé? Jak mám odpovědět, když ne takhle? "Proč ti říkal Drsňáku?" Julia se zvědavě zeptala. To je ale zvědavá holka, pohrdá. Nakonec Ethan prohrál tah jako první. Byl totiž opravdu zvědavý. Díky [Not Sleepy] za odměnu tři sta knižních mincí. Sophii táhla Julie, zatímco posílala zprávu zpátky Ethanovi. Ethan najednou pocítil, že celé jeho tělo není v pořádku, je to takový ten pocit, jako když uprostřed noci uvidíte ducha a leknete se. V noční tmě se Ethan zmítal v posteli, přemýšlel a postel se s ním třásla. "Kde jsi našel moje tučňáčí číslo?" "Nevím," zeptal se. "Aha." Sophia měla hlavu plnou černých čar. Pak bez ohledu na následné kroky zamkla mobil a vtiskla ho pod polštář. Děkuji za odměnu kormidelníka syc Gotham Tears, šéf je velmi bohatý. No, tomu prý sami nevěří. Sofiina hlava je plná černých čar. Děkuji ti, Deacone, za prodej tvé nové knihy. Ve skutečnosti byli čtyři, ale kvůli nedostatku harmonie v životě se z koleje odstěhovali. Děkuji majiteli aliance za odměnu, šéfovi atmosféry, který si každý den přeje, aby byl bohatý. Poprvé jsem to viděl, když jsem byl uprostřed noci, a to jsem byl uprostřed noci, a to jsem byl uprostřed noci, a to jsem byl uprostřed noci. "Běž spát!" Nathan White strčil do vedlejší postele. Tohle se hodí na sladkou postavu zamilovaného. Ať má dobrou touhu po tom, co znamená být ve sladkém vztahu. Eric: "......" "Dobře." Děkuji [Kačerovi démonovi] Pánovi síně za odměnu, šéfovi atmosféry šéfovi Tlustému Tlustému. Díky odměně [Vítr vidí osamělý měsíc] 1 500 knih. "...... Aha." Zatímco v hloubi srdce tajně pomlouval, přerušil hru. Na jeho straně však nebyl nikdo, kdo by mu mohl poradit. Název skupiny kolejí 103 je "4A Beauty Scenic Area". Julie: "......" Jaká náhoda, že je to zrovna dnes. Při zmínce o názvu se Sophia ztratila v myšlenkách. Rozhodla se, že si zítra oblékne šaty pro "hodné kluky". Možná by to mohlo změnit Ethanův obraz v její mysli. Ethan byl také zmatený. "Dobře! Promiň." Ethan odpověděl vlídně a pak opravdu ztichl, ležel na zádech na posteli a neodvažoval se pohnout. Sophia: "......" Ahoj. Obě dívky se na sebe podívaly. Teď, když rozhovor skončil, ani jedna z nich nevidí, jak jsou ty dvě příbuzné. Julia: "......" Děkuji [Úder jako řeka a moře kondenzující jasné světlo] za odměnu tisíc pět set knižních mincí. Nedívej se na ni dál, za chvíli začne svou velkou hru. "Hej, souhlasím!" Julie okamžitě vlepila Sofii facku a znovu ji zatahala za bezvýrazný obličej: "Rychle, pohni obličejem. Koutky úst se ti šklebí nahoru. Potřebuju vidět, jak se tvoje teta před obrazovkou usmívá." "Aha, chápu." Ani náhodou, opravdu ho jeho vzhled uchvátil? Přestože se mu v hlavě honily myšlenky, Ethan se ani nepohnul, když psal Sophii zprávu, a jen odpověděl, že nechce, aby se pod ní Sophiina zpráva skrývala. Sophia: "......" "Ještě ne." Sophia zavrtí hlavou. Zavře obrazovku jejich chatu a pak zamračeně otočí hlavu: "Proč vy dva nejdete spát? Já si tady musím zahrát nějakou hru." Ve venkovní čtveřici dámských pokojů 103 byli celkem tři lidé. Yoyo: "Skupina prváků se převrátila." Ethan zíral na zprávu, kterou mu poslala Sophia, a skoro si dokázal představit, jak mu ta chladně se tvářící sestra posílá zprávu s přísným výrazem. Díky kormidelníkovi [Třešňová slova třepotají] za odměnu, šéf je velmi bohatý. Sofie si všimla, že zpráva přichází, a okamžitě sáhla po klávesnici. Ethan viděl Sophiino vysvětlení, opsal si její tučňáčí číslo a zadal ho do vyhledávacího pole v horní části obrazovky se zprávami v chatu tučňáků. Ethan naklonil hlavu a poslal Sophii zprávu: "Sestra spí, dobrou noc." "Dobře." Ethan se zeptal. Ve skutečnosti chtěli jen drbat o Sophiině vztahu s bývalým manželem, o kterém mluvila. Od Ethana k bratrovi bývalého manžela. Eric: "......" Můžeš si změnit jméno na Sophia nebo Yoyo? Plná huba protivných lidí si opravdu myslí, že není dobrá. Jakmile rozhovor skončil, Sophia využila příležitosti a změnila Ethanovu poznámku. Znovu se podívala na čas, kdy se ke skupině připojila. Děkuji [Zadejte prosím přezdívku --] za odměnu sto knižních mincí. Díky [Snění o prosperujícím hvězdném nebi] odměna sto knižních mincí. Přeji vám všem velké štěstí a doufám, že budete každý rok bohatí a každý rok budete bohatí.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Ztraceni v Riverdale University"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️