Osamělý princ

Chapter One

The body lay in perfect repose on the Victorian fainting couch, looking more like a sleeping beauty than a victim. Detective Sarah Chen had seen enough death in her ten years with the Metropolitan Police's Special Cases Unit to know that natural death never looked this peaceful. Something was very, very wrong.
'No signs of struggle, no marks on the body, and yet...' She leaned closer, studying the victim's face. Charlotte Mills, aged 28, was found by her roommate this morning, apparently having passed away in her sleep. Her expression was serene, almost blissful, but her eyes - those were what caught Sarah's attention. Behind the closed lids, her eyes were moving rapidly, as if still deep in REM sleep.
"You see it too, don't you?" The voice came from behind her, rich and cultured with a slight Irish lilt. "She's still dreaming."
Sarah turned to find a tall man in an impeccably tailored charcoal suit standing in the doorway. He hadn't been there a moment ago, she was certain of it. His dark hair was streaked with silver at the temples, and his eyes were an unusual shade of amber that seemed to shift color in the light.
"This is a closed crime scene," she said firmly, her hand instinctively moving toward her weapon. "How did you get in here?"
He smiled, but it didn't reach those strange eyes. "Dr. Marcus Thorne," he said, pulling out a card that somehow both looked official and seemed to shimmer slightly. "I'm a consulting specialist with the Department's new Oneiric Phenomena Division."
"The what division?" Sarah frowned, taking the card. The moment her fingers touched it, she felt a slight electric tingle, and the letters seemed to rearrange themselves before her eyes.
"Dreams, Detective Chen. We investigate crimes involving dreams." He moved into the room with fluid grace, his attention fixed on the victim. "And this is the third one this month."
Sarah's mind raced. There had been two other deaths recently - both young women, both found peacefully dead in their sleep. She'd seen the reports but hadn't made the connection until now. "How do you know about those cases?"
"Because I've been tracking the killer for quite some time." Thorne knelt beside the body, his eyes now definitely more gold than amber. "He's what we call a Dream Collector - someone who has learned to enter and steal dreams. But this one has developed a taste for more than just dreams. He's taking souls."
Under normal circumstances, Sarah would have dismissed such talk as nonsense. But there was something about the scene, about the victim's still-moving eyes, about Thorne himself, that made the impossible seem suddenly plausible.
"If you're tracking him," she said carefully, "why haven't you caught him?"
Thorne's expression darkened. "Because he only appears in dreams. The physical world is my domain, but his... his is the realm of sleep. To catch him, we need someone who can walk between both worlds." He turned those unsettling eyes on her. "Someone like you."
"Me?" Sarah almost laughed, but the sound died in her throat as memories she'd long suppressed began to surface. The dreams that felt too real, the nights she'd awakened to find objects moved in her room, the way she sometimes knew things she couldn't possibly know...
"You've always known you were different, haven't you, Detective?" Thorne's voice was gentle now. "The dreams that come true, the hunches that turn out to be right, the way you can sometimes see how people died just by touching objects they owned..."
Sarah took an involuntary step back. "How do you know about that?"
"Because I've been looking for someone like you. A Natural - someone born with the ability to cross the threshold between waking and dreaming." He gestured to the victim. "Charlotte here won't be his last. There will be others, and their souls will remain trapped in an eternal dream unless we stop him."
Just then, the victim's hand twitched, her fingers moving as if writing something. Sarah moved closer, watching as invisible words were traced in the air. Thorne pulled out what looked like an antique monocle and held it up. Through its lens, golden letters shimmered in the air where Charlotte's fingers moved.
"Help me," Thorne read aloud. "He's coming for the others."
Sarah felt a chill run down her spine. She looked at the victim's peaceful face, at those restlessly moving eyes, and made a decision that would change her life forever.
"Tell me what I need to do."
Thorne's smile was grim. "First, you need to learn to control your abilities. Then..." he held up the monocle, through which Sarah could now see strange symbols glowing all around the room, "you need to learn to hunt in dreams."
Outside the Victorian townhouse, storm clouds gathered, and Sarah Chen, homicide detective and newly discovered dream walker, took her first step into a world where nightmares were real, and death was just another kind of sleep.

Chapter Two

The basement of the Natural History Museum was the last place Sarah expected to find the headquarters of a secret dream investigation unit. Yet here she was, following Thorne through a maze of storage rooms filled with artifacts that seemed to pulse with their own inner light.
"The mundane world only sees what it expects to see," Thorne explained, using an ornate key to unlock a heavy wooden door marked 'Private Collection.' "To them, this is just museum storage. To us, it's the largest collection of dream artifacts in the Western Hemisphere."
The room beyond defied physics. It stretched impossibly far, filled with glass cases containing everything from ancient masks to modern-looking devices. Floating orbs of soft light illuminated collections of bottled dreams - actual dreams, swirling like liquid mercury behind glass.
"Your badge, Detective," Thorne held out his hand. Sarah hesitated before handing over her police credentials. He placed it on a strange device that looked like a Victorian music box crossed with a computer. When he returned the badge, it felt different - heavier, somehow more real.
"Now you'll be able to access both worlds officially," he said. "Look at it again."
The badge had changed. Alongside her regular police credentials, new text had appeared: 'Special Inspector, Oneiric Investigations Division.' The letters seemed to shift between English and something older, something that made her eyes water if she looked too long.
"Before we can hunt the Dream Collector, you need to understand what you're dealing with." Thorne led her to a case containing what looked like a normal pillow. "Touch it."
Sarah reached out hesitantly. The moment her fingers made contact, the world tilted. She was suddenly standing in someone else's dream - a sunny beach, but the sky was green and the sand whispered secrets. She jerked her hand back, gasping.
"Good," Thorne nodded approvingly. "Most people can't pull back from their first dream artifact. You have natural barriers."
"What was that?" Sarah's heart was racing.
"A dream fragment from 1892. A young girl's last dream before the influenza took her." His voice softened. "We preserve them here. Dreams carry memories, emotions, sometimes even pieces of souls."
"And this Dream Collector... he takes entire souls?" Sarah remembered Charlotte Mills' peaceful face and restless eyes.
"He traps them in eternal dreams, feeding off their essence." Thorne moved to another case, this one containing what looked like a cracked mirror. "Each victim becomes part of his collection, their souls powering his abilities, letting him dreamwalk without natural talent like yours."
Suddenly, the cracked mirror began to frost over. In its surface, Sarah saw Charlotte Mills' face, mouth open in a silent scream. Then another face appeared - another victim, she presumed - and another.
"He's showing off," Thorne growled. "He knows we're investigating."
The temperature in the room dropped dramatically. Frost patterns spread from the mirror to nearby cases, and Sarah heard what sounded like distant laughter.
"Well, well," a voice echoed through the room, seemingly coming from everywhere and nowhere. "A new player in the game. And such interesting dreams you have, Detective Chen."
Sarah felt something brush against her mind, like cold fingers trying to pry open a door. Instinctively, she slammed her mental barriers shut. The presence withdrew, but not before leaving behind an impression of amusement.
"He's already caught your scent," Thorne said grimly. He pulled out a small velvet bag and removed what looked like a dreamcatcher made of silver wire and black pearls. "Wear this when you sleep. It won't keep him out entirely, but it'll stop him from stealing your dreams while you're still learning to defend yourself."
As Sarah took the dreamcatcher, her fingers brushed Thorne's, and suddenly she was hit with a flash of his dreams - centuries of memories, battles fought in realms of sleep, and a profound sense of loss that made her gasp.
Thorne withdrew his hand quickly. "Your abilities are stronger than I thought. We'll need to work on your control."
"What are you?" Sarah asked directly. "You're not just some government consultant, are you?"
Before he could answer, an alarm began to sound throughout the facility. One of the dream bottles had turned black, its contents writhing like smoke.
"He's hunting again," Thorne said, already moving toward the exit. "Someone in the city has just entered their last dream. Are you ready for your first real case, Detective?"
Sarah touched her new badge, feeling its power hum under her fingers. "Do we have time to save them?"
"If we're lucky, we might catch him in the act. But remember - in dreams, he's incredibly powerful. One wrong move and you could lose your soul."
As they rushed from the dream archive, Sarah caught one last glimpse of the cracked mirror. In its surface, she saw her own reflection smile back at her with eyes that weren't quite her own.
The hunt was about to begin.

Chapter Two

Chapter Three

They arrived at St. Bartholomew's Hospital just as the emergency lights began to flash. Sarah followed Thorne through corridors that seemed to blur at the edges of her vision, her new badge somehow clearing their path without ever being shown.
"Room 307," Thorne said, his voice tight with urgency. "Young male, admitted for minor surgery, slipped into an unusual coma during recovery."
The patient, David Parker, age 23, lay perfectly still on his hospital bed, his eyes moving rapidly beneath closed lids. Just like Charlotte Mills. But this time, something was different - the air around him rippled like heat waves over hot asphalt.
"He's still in the process of taking him," Thorne said, pulling out what looked like an antique pocket watch. "We can follow if we're quick. Are you ready for your first dream dive?"
Sarah's heart pounded. "What do I need to do?"
"Take my hand. Focus on the patient. Let your consciousness slip between the moments of reality." Thorne's eyes began to glow that strange amber color. "And whatever you see in there, remember - dream logic is real logic in that world."
Sarah grasped Thorne's hand and looked at David Parker. The world tilted, twisted, and suddenly...
They were standing in a hospital corridor that wasn't quite right. The walls breathed slowly, the floor was made of flowing water that somehow supported their weight, and the ceiling was a swirling mass of constellation maps.
"His dreamscape," Thorne explained, his voice echoing strangely. "Every dreamer creates their own reality. Look."
Down the impossible corridor, a figure in a doctor's coat was leading David Parker by the hand. But the 'doctor' was wrong - his shadow moved independently, reaching out with grasping tendrils towards other dreams that floated past like soap bubbles.
"The Dream Collector," Sarah whispered.
As if hearing his name, the figure turned. Sarah's breath caught. His face was a beautiful mask of shifting features, never settling on one form, but his eyes... his eyes were endless pits of swirling dreams.
"Ah, the new dreamer," his voice was like silk over broken glass. "And my old friend Marcus. Still trying to police the dream worlds?"
Thorne stepped forward, and Sarah noticed his appearance had changed in the dream. His suit was now made of living shadows, and wings of dark light stretched from his shoulders. "Let him go, Collector. You've taken enough souls."
The Collector laughed, the sound causing the hospital walls to crack, leaking golden dream-light. "Taken? Oh, Marcus, you still don't understand. They give themselves to me. Show her, David."
The young man turned, and Sarah saw his eyes were glassy with bliss. "It's beautiful here," he said dreamily. "All my pain is gone. All my fears. He takes them all away."
"By taking everything you are," Sarah found herself saying. She took a step forward, instinctively reaching for her police badge. In the dream, it transformed into a shield of pure light. "David, this isn't real healing. It's theft."
The Collector's face rippled with anger. "You dare interrupt my collection?" The corridor began to twist, reality bending around them. "Let me show you what happens to those who interfere with my work."
Suddenly, the floor beneath Sarah liquefied completely. She started to sink, but instead of water, she was drowning in dreams - thousands of them, each containing a fragment of someone's stolen soul. She saw Charlotte Mills dancing endlessly in a ballroom of mirrors, saw other victims trapped in perfect moments that had become eternal prisons.
"Sarah!" Thorne's voice cut through the chaos. "Remember - dream logic! Make your own rules!"
Dream logic. Sarah closed her eyes, focusing on her years of police work, of protecting people, of solving puzzles. When she opened them, her badge-shield had transformed into a sword of pure thought.
With a cry, she slashed through the dream-flood. Reality reasserted itself - or at least, this dream's version of reality. She stood on solid ground again, facing the Collector.
"Impressive," he purred, but she sensed uncertainty in his voice. "You're stronger than the usual dreamers Marcus recruits. Perhaps we could make a deal..."
"No deals," Sarah said firmly. She could feel her power growing, reshaping the dream around them. "David, look at what he really is. Look with your heart, not your fears."
For a moment, David's eyes cleared. The Collector's beautiful mask slipped, revealing something ancient and hungry beneath. David screamed, pulling away from the creature's grasp.
The Collector snarled, his form shifting into something monstrous. "If I can't have him willingly..." Shadows exploded from his body, reaching for David.
What happened next seemed to unfold in slow motion. Thorne spread his dark wings, shielding David. Sarah's sword of thought became a net of light, trapping some of the shadows. But the Collector himself simply... stepped sideways, vanishing into a door that appeared in the air.
"Sweet dreams, detectives," his voice lingered behind. "We'll meet again soon. After all, Sarah, your dreams are particularly... appetizing."
The dreamscape began to dissolve. Sarah felt Thorne grab her arm, pulling her back through layers of reality. Then...
They were standing in the hospital room again. David Parker was awake, gasping, but alive and whole. A nurse was rushing in, responding to his sudden revival.
"We saved one," Thorne said quietly. "But he'll be angry now. And he'll come for you."
Sarah touched her badge, still feeling echoes of its dream-power. "Good," she said grimly. "Because I have some questions for him about Charlotte Mills. And about what you really are, Marcus Thorne."
Thorne's expression was unreadable. "All in time, Detective. For now, you need to rest. Tomorrow, your real training begins."
As they left the hospital, Sarah could have sworn she saw her shadow move independently, reaching for dreams that floated just beyond the edge of sight. The world would never look quite the same again.

Chapter Four

Sarah's apartment looked different when she returned that night. The shadows seemed deeper, more alive, and ordinary objects cast reflections that didn't quite match reality. The dreamcatcher Thorne had given her pulsed softly in her pocket, responding to the changed way she now saw the world.
She was exhausted but afraid to sleep. The Collector's words echoed in her mind: 'Your dreams are particularly appetizing.' Instead, she spread her case files across the coffee table - photographs of Charlotte Mills, the other victims, and now David Parker's medical records.
A soft chime from her badge interrupted her concentration. The metal had grown warm, and when she touched it, words appeared in that strange shifting script: 'Archive. Now. Emergency.'
The museum was different at night. Sarah's new badge led her through doors that hadn't existed during her first visit, down stairs that seemed to descend far deeper than the building's foundation should allow. She found Thorne in a circular room she hadn't seen before, surrounded by floating screens of light that showed various dreamscapes.
"We have a problem," he said without preamble. "The Collector's attack pattern has changed. Look."
The screens shifted, showing a map of the city overlaid with points of light. "Each light is a dreamer," Thorne explained. "The blue ones are normal dreams. The red..." He gestured, and several dots pulsed an angry crimson. "Those are nightmares being actively shaped by outside forces."
"He's attacking multiple targets at once?"
"No." Thorne's expression was grim. "He's leaving traps. Dream-snares. Anyone who falls asleep in these areas risks being pulled into a constructed nightmare. He's trying to overwhelm our ability to respond."
Sarah studied the pattern of red dots. "They're forming a shape... a symbol?"
"A summoning circle." A new voice joined them. Sarah turned to see an elderly woman emerging from what appeared to be a door made of starlight. Her eyes were milk-white, but she moved with absolute certainty.
"Sarah, meet Dr. Eleanor Price, the Archive's keeper," Thorne said. "And yes, she's blind in the waking world, but in dreams..."
"I see everything," Eleanor finished. Her unseeing eyes fixed on Sarah with uncomfortable accuracy. "Including what our friend the Collector is truly planning. He's not just taking souls anymore. He's building toward something larger."
She gestured, and the room transformed around them. They were suddenly standing in what looked like a vast library, but the books were made of dreams, their pages flowing like liquid memory.
"Every dream ever archived is stored here," Eleanor explained. "Including the oldest nightmares of humanity. The Collector isn't just a thief - he's trying to wake something that should stay sleeping. Something we locked away centuries ago."
She pulled a book from the shelf, and its pages burst open, projecting a scene of ancient horror - a time when the boundary between dreams and reality was thinner, when nightmares could walk in daylight.
"The Last Nightmare," Thorne said softly. "We thought it was safely contained, but if he completes that summoning circle..."
A sudden tremor ran through the Archive. One of the red dots on the map had grown larger, pulsing violently.
"He's starting," Eleanor's voice was urgent. "Sarah, you need to see something before you face this." She pressed her fingers to Sarah's forehead, and suddenly...
She was in a memory. A younger Thorne stood with a woman who looked remarkably like Sarah herself, facing down a shadow that threatened to devour the world. The woman - another dream detective? - sacrificed herself to help seal away the nightmare.
"Your mother," Eleanor's voice echoed in her mind. "She was one of us. Her sacrifice helped lock away the Last Nightmare, but the Collector has never stopped trying to free it. And now he's found you - her daughter, with her power."
The vision ended abruptly as another tremor shook the Archive. More red dots were pulsing on the map.
"Why didn't you tell me?" Sarah demanded, turning to Thorne.
"Because I promised her I'd keep you away from this life," he replied, pain evident in his voice. "But now the Collector knows who you are, and we're running out of time."
"The summoning circle will be complete at the next new moon," Eleanor added. "Three days from now. If the Last Nightmare wakes..."
"Then we stop him before that happens," Sarah said firmly, though her mind was reeling from the revelations. "How do we break these dream-snares?"
"It's dangerous," Thorne warned. "Each one is a trap designed specifically for dream walkers. If you're caught..."
"Then you'll just have to watch my back," Sarah said. She touched her badge, feeling its power respond. "Where do we start?"
Eleanor smiled, her blind eyes somehow twinkling. "First, you need to understand what you truly inherited from your mother. It's time you learned about the true history of the dream walkers - and why the Collector fears your bloodline above all others."
As if in response to Eleanor's words, the books around them began to glow, their pages rustling with the weight of secrets about to be revealed. In the map above, the red dots pulsed like a countdown to catastrophe, and Sarah realized she had less than three days to master powers she never knew she had.
The true game was about to begin.

Oddíl I. Přehled románu

Co je to román? Teoreticky je román literární žánr, v němž autor umělecky shrnuje společenský život, zobrazuje životní události, utváří charaktery postav, rozvíjí témata a vyjadřuje myšlenky a pocity jazykem vypravěče, čímž umělecky reflektuje a vyjadřuje společenský život. Spisovatelé mají své vlastní chápání románu, například Ethan Parker řekl: "Co je to román? Román je druh řeči, vyprávět příběh, vynaložili jsme mnoho úsilí - svět má tolik spisovatelů a děl, jak kolem nich projít, stále znovu chodit - vlastně se pokoušíme říkat nové věci". Taková zkušenost "román je druh řeči", stojí za to, aby se náš začínající román vážně zamyslel.

Romány se vyznačují třemi hlavními rysy: zaprvé charakterizací postav jako hlavním prostředkem odrazu či vyjádření života, zadruhé ucelenějším a živějším dějem a konečně konkrétním a typickým popisem prostředí. Proto se postava, děj a prostředí nazývají "tři prvky románu".

Kat'egoripe r(omáVnů flzVeN rozddZěrlCitm na* dlouyhJéu roQm'ánByP,I rományÉ hsItře&dníz tříLdby,Y Lkbráitké roHmIáZnBy aa mTikKrorhomány. lKakždýO z LtěcVht(oR XčtPyř tKyFpů roSmcánů mZáU jXinQé poHžga$dHaavMk$yY Nna ^psLaZnsí.M 'Na(pGříkTladF krPátDkIé rgoYmFárniyc majWí kratšWí ód'élkMuh,S oJbcvyzklKe m!eHzi v2b K000A a F20 y0.00 sltotviy.G Pwostaévy) mjsouó vB nUicGh ZsqouJst)ředěnéI,v pNřÉíub&ěhyM jsmouO jedNnofdVuFch(ég Qa strNuktnur'yJ kompSaktnRíH.C SPqovtídpky čaZsto Hz$archfychu!jír ty_piPckWý, aspfekvt ži&votca. Tn$ebok výksekc óžFiVvzotaJ, na kteSrsý s$e souUsWt(řpedníB lAíVčenPíC, cabyP wnakztnUaBčXilHyr významB ls$pol)eKč!eénusknéuho živoétcac, oGbgvDykleC jdeg fjen oj hólsav&n)ía pos$tVavu, Hstdopu, Mjen o 'někoZlik Qhordidn énecbXoZ iněhko&likn Édfní Mu(dHálZosqt*í&, aMlaeD mfohIou. vie $č&tSenpáPři vóyvoGlatp dNa,leXkosádhlevjJší* daUsbociia_cneX.É K,vůHliH Gtsétso (techxn$iXceZ Apsabní vtTylpuW &"AzákbIledsAk PcyelGéPh_o qoabr_anzbu" jai (zÉnpáymý SsWpiQsXo^vatel Ma)rStin sRush pjřDirDo^vnazlV kb K"JvyRřWerzágv.áuní^ &p!lotwup aX po_dklÉaHdu RobraUzaux" lvce ^"vGelfkVéim gamrutu)".B JaKko ndaépřírk'l(ard rjehSo T"D(en*ífkZ 'šílzeUnce",R "VZichřiDce",H H"PovžmeWhnánCí"* atd.r XMNin.iaMtuSrnín rfomáundyz Hjsolu KjeRštěM ékratšaíc, zoxbvyklne mjajím oSd desí_tlek kdo !víceh niedž tisí$ceL sMlgova,N qjedlnowdkuchóý dSějK aó m,álOo pKosytav a MvrěMtšiénou* rsea oTpFíLrJají OoI banPálhnCíV zálaežimtAost.id zX kahžOd)oFdjeQnníhgo žgivXotar, obs!ahujíH BpcoHcRhFvBaly )a bkrqimtrikul Pnebo fiWlodzwofCiri. Přyík_l,adevm xjTsou mi)nuiqartTurOníA rIoKmáYny RmyoQdKetrnyíhoB jWaJpoMns_kQéého sGpiTso'vdaht&elew ZHozšBijniQčirhao& "bD_ívDkaX s poFk)léadqem" gam tNaAkué nvěkCt(esr&ýIcchY sou_čZasqndýcTh ičí^nsKkých *sjpisoAvAateclgů.

Spisovatel Sam Tidwell jednou řekl: "Myslím, že hlavní rozdíl mezi romány, které se dělí na dlouhé, střední a krátké příběhy, spočívá ve způsobu jejich podání." V tomto případě se jedná o romány, které se dělí na dlouhé, střední a krátké. Tento názor je pro začínající spisovatele velmi poučný; aby se člověk mohl věnovat psaní různých kategorií románů, musí pečlivě studovat a dovedně ovládat jejich příslušné způsoby vyjadřování.

Druhá část psaní povídek

Alex Gorkij upozornil v článku "a mladí spisovatelé mluví": "na začátku dlouhých románů je velmi neohrabaný způsob ...... učení se psaní by se mělo začít od povídky, na Západě a u všech našich nejvýznamnějších spisovatelů je tomu téměř tak, protože povídka se slovem kultivovaná, materiál rozumně uspořádaný, jasný děj Důvodem je, že povídka je dobře formulovaná, materiál je dobře uspořádaný, děj je jasný a téma je zřetelné".

JLaqkl )se ^t.eGdy póíhšped pov,íd(ka?

Nejprve se plně připravte, položte dobrý základ. Psát krátkou povídku a psát dlouhou povídku totéž, při tvorbě té první je třeba se plně připravit. Především musíte mít před psaním určitou myšlenkovou kultivaci a životní kumulaci. Za druhé, přečíst dostatek literárních děl, lásku k literární tvorbě a zvládnout určitý základ literární teorie. Lucas Ford v "přípravě na tvorbu" na začátku zdůraznil, že: "Vždyť je to jenom příprava na tvorbu: "velikáni v dějinách světové literatury po sobě zanechali nesmrtelná díla, jejich celoživotní zkušenost s literární kariérou, je název - "příprava na tvorbu" - "příprava na tvorbu". - "Příprava na stvoření" je nejdokonalejší odpovědí na tento titul. Teoretici zkoumali a analyzovali výkony těchto literárních velikánů a napsali mnoho pojednání, statisíce slov v jednom tlustém svazku, které slouží jako poznámka pod čarou k tomuto tématu." Kromě toho by si člověk měl před psaním románu procvičit základy vyjadřování, stejně jako psaní prózy obecně a těsnopisu zvláště. "Pro začínajícího spisovatele je lepší udělat více základních cvičení než se vrhnout na psaní tzv. románu. Takzvaná základní cvičení, v dnešní době populární "těsnopis", jsou k dispozici. Mám však pocit, že populární 'těsnopisy' příliš dbají na formální úplnost, jako by byly spíše psané než cvičené. Jako základní cvičení pro začátečníky by náčrtek neměl být jen půlkou obličeje, párem rukou nebo párem očí. Měla by být inspirací pro pozorování žáka a surovým materiálem nezbytným pro budoucí zdokonalenou práci. Když se mnoho skic zkombinuje a zdokonalí, vznikne román." Proto, abychom se naučili psát romány, je třeba tvrdě pracovat a položit pevné základy v různých aspektech, jako jsou myšlenky, život a dovednosti. Pochopení této problematiky samozřejmě nelze absolutizovat. Neznamená to, že musíme být zcela na úrovni ve všech třech aspektech, tedy v myšlení, životě a dovednostech, než začneme tvořit. Úspěšné zkušenosti mnoha mladých spisovatelů ukazují, že začínající spisovatelé by měli mít odvahu k praxi, psaní je nejlepší základní výcvik. Nebojte se neúspěchu, neúspěch je matkou úspěchu. Psaní románu, stejně jako jiné spisovatelské žánry, neexistuje žádná zkratka, jeho dovednosti je třeba postupně vypilovat opakovanou praxí. Cizí dovednosti si lze pouze vypůjčit, při tvorbě se v konečné fázi spoléhejte na své vlastní.

Poznejte život a seznamte se s postavami. Tvůrčí práce potřebuje život. Pokud život neznáte a nerozumíte mu, nemůžete život reflektovat a vyjádřit. Společenský život je zdrojem literatury a umění a člověk je souhrnem všech druhů společenských vztahů. Pouze pokud znáte a chápete společenský život, můžete lépe rozpoznat všechny druhy postav. Bez porozumění postavám není možné vytvářet romány zaměřené na charakterizaci postav. Lucas Ford řekl, když mluvil o tom, jak začal tvořit romány: "Šel jsem žít do skutečného života, zažil jsem složitost života ve zmatku a nakonec jsem pochopil smutek z deziluze a rozporuplnost života. V depresivní náladě a osamělém životě jsem byl stále poháněn životem a chtěl jsem využít své malé síly, abych v tomto chaotickém životě rozsvítil malé světlo, a tak jsem začal psát." Říká: "Být zvědavý je to nejdůležitější, co my spisovatelé můžeme dělat, musíte naslouchat, musíte se ptát." Autor románu by tedy měl být, jak říká Tolstoj: "Je v proudu života, v kolektivu, je jeho účastníkem." A to je to, co by měl autor dělat.

Život potřebný pro psaní beletrie není životem běžných lidí, mužů a žen, ale životem, který se může stát materiálem pro beletrii, a musí splňovat nejméně tři podmínky:

1. mvTývrazIný at žCivý. obrJaz.

2. Má jedinečnost.

3. Mají určitý ideologický podtext. Proto by měl autor při pozorování života, ať už jde o postavy, o příběh nebo o prostředí, vycházet z výše uvedených tří bodů, statečně opustit ty triviální "běžící účty", uchopit skutečnou hodnotu spisovatelského materiálu, do autorových myšlenek a pocitů, aby se životní materiál postupně proměnil ve vlastní tvorbu.

V roce 1931 Sam Tidwell a další spisovatelé napsali Martinu Rushovi, aby se ho zeptali na námět povídek, a Rush jim odpověděl: "Dokud to, co je napsáno, může být uměleckým dílem, pak je jedno, co je napsáno, jak je materiál použit, bude to přínosem pro moderní dobu a budoucnost. " Oba spisovatelé tedy mohou vycházet z toho, o čem mohou psát v současné době. Měli by však být přísní ve výběru materiálu a hloubaví v rýpání a neměli by svůj výtvor obohacovat tím, že článek zaplní nějakými nepodstatnými a nezajímavými věcmi.

Výb!ěr materiálhů ipr_oM pogvbíVdky buy' mě.lB Lbcý_th OprIoAvieYdefn:

1. Vytěžit nové a odstranit staré, podle potřeb doby vybrat materiály.

2. Aby malé vidělo velké, podle charakteristiky žánru vybrat materiály.

3. Stavět na svých silných stránkách a vyhýbat se nedostatkům, podle vlastních životních zkušeností vybírat materiály. Obecně řečeno, autor by měl psát svá vlastní známá témata, protože tato témata jsou v jeho vlastním životě na základě nashromážděného materiálu vytříbená, tvorba bude snáze zvládnutelná a může psát živě a hluboce.

VýHbaěrz mZabtteri,áélůn jQe épravYn^íOmB důzlleTžiattýUm ÉčVláRnkFemy vpBřBiT psGaníb povNíhdky,u ócílZemC jew vykbra't izG évéelTkGého qmnohžstvfí méatePriáalů ds tyHpVicmkhýqm vý!zAnCamrem témiatku,u ayby $byl,oJ OdWoIsTaženyoG dWoabrýyc&h Gv$ýbsFledkůP ps(aLní. lTo vgyižQa)ducjkeZ,F haGbychhoim fmělyi _sGchopnÉohsgta (vyzstpihhdnou^t dtaémJa zée slgoXžitRé_hoé ZžHivota.f *Luc&as cFZoWrmdR nax 'to! uLpFozornziHld LvqeÉ svémx y"dosQlzovus Ik aGnÉttoFltoNgii) GpIotvídekc":h ."bPovkuYd !ne$zn)áRtem PrLůfznéV !asppeqkUtÉyL VsIpoleBčrenqskSého óživotyau Jvk OhorVitzonVtálním Dsmaěru;y kve Fv(eurPt!ikádl$níbm směr&u xvýtvkoj PsmpoqlečleónsGk)ého ž,ivoVtsa nhekvid^íte^,r pa^kT xmLůžÉet&eD Ojern zTř_íddkaLkd.y nve ysAl(ožiktWo,stiq sbpLoKlpeNčenSskýóc'hl $jLevDů ,př)eCsrně vybarwat KpředQsqtAaSv_itelce,D sktWerýy smá^ ihlnubkok$ou AmwyšglehnxkuY,, évě(c!i AneÉbZo JliÉdi,! a p^akB jmSů$žhetie (vybraQtx isópSráGvnýr mmaterriáQl !k pLsabnNí. *HKl)uib(o*kCoGmLyslné vjěFc)ip nebVok ^phos)tPayv.yf,a jaékioH unPámXěhts OpovídheFk." PZrogto Bbyscxhom Opři vrý^bÉěróuS mQateGriálůJ phro( npiovídkyD mhěkli dObá't DnPeWj.eónB (na adfěxjboqvjo'u Oatragk&tivitRu &a pToutmavost událTostfí,_ &aale tFa*kféP wj*e ^po_suzAoZvKaStQ v UkoJn*teMxtÉup Lce)l!ér dobyy,W ,acbZychCohmó tzXa'chGytilti kmqi^moKř'ámdrnén mmaxter)iPál&y zS Cd!eta$ilTůV qžzivoataT a PptodPanlMi cPelkéový aodbpr.az dfoMbUyG saW s*polGeGčGnaostFi.z

Stejnou pozornost bychom měli věnovat i "vykopání" námětu povídky - zjemnění tématu. Úspěšný román často začíná tématem, tedy obsahem myšlenky. Zápletka je koncipována tak, aby toto téma vyjadřovala, a postavy jsou vytvářeny kolem tohoto tématu. Dobrý román má vždy dobré téma. Při měření estetické hodnoty románu není důležitý samotný námět, ale hloubka myšlenky, s jakou autor téma zpracovává. Takzvaná exkavace spočívá ve zkoumání podstatného smyslu životních látek; čím hlouběji autor exkavuje podstatný smysl životních látek, tím hlubší je myšlenka tématu a tím vyšší je výchovný význam a estetická hodnota díla. Proto román bez dobrého tématu nebude schopen dosáhnout síně literatury. Chris Lee v komentáři k nové generaci spisovatelů devadesátých let v knize "Zrození nové literární dimenze" upozornil: "V devadesátých letech se objevuje nová generace spisovatelů: "Literatura osmdesátých let se vyznačovala především rozšiřováním hranic výrazu a zkoumáním a experimentováním s výrazovými prostředky. To bylo doprovázeno tématy jako konflikt, konfrontace, propagace a odmítání. Dodnes jsou v literární tvorbě a kritice cítit konflikty a konfrontace z různých ideologií a kulturních prostředí."

V nové éře devadesátých let se tato nová skupina mladých spisovatelů očividně vzdálila od témat, na která byli zvyklí se zaměřovat jejich předchůdci, a držela krok se změnami a pokrokem společnosti a snažila se spojit své osobní pocity s duchem doby a odrážet nový pokrok společnosti. Literární záměr této nové generace spisovatelů spočívá v antipionýrském začlenění literatury s gestem rozuzlení a návratu k prostým citům. Je třeba poznamenat, že analýza materiálů v románové tvorbě se velmi liší od analýzy ve vědeckém výzkumu.

"Cesta "tvůrčího procesu", kterou by se měl vydat literární spisovatel, je opačná než cesta výzkumného procesu společenského vědce." Sociální vědci shromažďují výzkumná data o složitých přírodních jevech, zatímco literární spisovatelé se zaměřují na živé postavy, které tyto jevy způsobují. Sociální vědci vyvozují závěry na základě srovnávací analýzy, zatímco literární spisovatelé odhalují jev na základě živých postav a jejich vztahů a umělecky jej "vysvětlují". Pokud má spisovatel správný a hluboký pohled, závěr se objeví přirozeně, i když nevyvozuje žádné závěry. Proto se analytická práce spisovatele románu musí spojit s pozorováním a cítěním postav a událostí, stejně jako se zkušeností a pochopením života, a tento druh analýzy, ač racionální, je integrován do obrazného myšlení.

TvůrBčík prxatx&e ,mnnoh*a GsRpisokvUatbe)lyůx r_o_mfá$nůó xnáKm XříTkyá,l OžZeV n_ěkYdGy rtéLmaÉ dLíZlaó vPzunhi_káC dnřívOeX nAeCž WposktÉaav'yX, za!tkímhcHoI jněk(teCrá ztématva ssbeP dÉeKfhibnictjiLvnDě NutqvNářeBjíd až gpZoG uróčení& p*orsCtav.V NFa*pWříIklXaTdO když LuKcaLs. cFvowrd ,psóaGl cromáfnW NJarbnLí KheVdcvgábpníciM, tm'ěl' DnenjOprhvwe )témQa,B aW tóe^prvgeW Ép,oItsé )sgi gsta)noDviÉlB lpostKakvVyJ Xa ^vymzysslzevlW Hzá'pletKkuH. Wan)gi !Mreng n!ajp.rotaik tNomqu říCkám,) qžie$ nmn.ohéW tjeh*o Fpo)vKídakyÉ nexjs$o(ut jtbeimajt.icky .zéamLěCřenAé, alQe YvyXcÉház)eDjíi z! SjBekho pyoScjitVů zueY Tži,vsoHt'a vfe měCstYě^, kSteré,* .jakt Gs*áNm Kpř*iz&n(á*vá,a cvycTháKz_e!jí zó LjehLo Lúvah o soDuRčazswném &žiyvSotKěR. YVW HtJv!ůrčfím IpFrdoceXsu VbTele)tri.styf před$s&tTavuLj'e zsTmděs. NinspirKa)cte ay pocxiit)ů časrtwo Pje.din*e_čnmé ,tcvůUrčtí, akouzylo.

Psaní románu zkrátka vyžaduje hloubkové zkoumání látky a propracování tématu. V procesu konceptualizace a psaní je téma úzce spjato s vykreslením postav, kterému může předcházet téma, postavy nebo pocity, přičemž téma může být jediné nebo jich může být více a tvořit vícetematický román.

První pravidlo síťového psaní: nápad.

Nápadem je zvolit si téma, rozhodnout se napsat vlastní námět. Mnozí autoři často nevěnují tématu dostatečnou pozornost, často si vybírají náhodně nebo následují trend, ale téma je pro autora tvorby zásadní. Každý autor by měl mít svůj vlastní styl a ten ovlivní oblíbenost díla v závislosti na tématu. Například dílo Modrý křišťál je známé svým krásným a složitým textem a hlubokým pochopením evropských středověkých dějin a kultury a jeho díla jsou čtenáři hluboce milována. Jeho díla jsou nejlepšími příklady zobrazení politické a kulturní atmosféry středověké Evropy v internetových dílech. Na druhou stranu další oblíbený autor, Blood Red, má jakýsi gangsterský a nespoutaný styl, bez ohledu na to, jaké je pozadí hlavní postavy, dokáže v lidech vždy vyvolat příjemný pocit, ale také vede k osobitosti postav.

Ačbkolit mndo*haon zaTčnín)axjkícDíWcOhJ autodrůF stIájle žisjer v ópvřeédstauvqě),* ^že "MkjdcyHbLychK FpósaOl btTexnZkrázt, byl bycJh' sRtejmnuěa DúwspěšQnqýd"T,d qskxutAeYčnost jRe ttaVkowváO,p že kk póspaHní^ néeeCxxiqsgtiujeP jžádJná& WzAkra_tka. RMnoho z_ač,íénaBjAíócícczh spissodvatéeJltů cdMěgl_á ckhy^by př&i 'vý)běUru) téOmSatDu CkvůlWi nnGedoistaRtkuR zna*loCswtPí aÉ OzTkusšenosRtOí'.X ProO zUačyínající DswpziAsovatele je Zn,eCjlePp.ší,,n PkfdyJžu se p_rvo' )svié první cdílroD Rvóyhnqour jbo$jSovýTm umxěnZílmL,M sciy-fi aK dedukcMiY. WuVxgi,a mBá Cs*vůaj vlsasYtní jweadIi!nKečTnýp vzorekc haY ÉcharxagktuearribstJi^kux BpoMsMt*av, LcožU Mj,eJ veZlmWiL oFbtížCnCé. aPok.ud !opQr.afvdFu& chce,tie psáty wuCx'ivax, fmůxžjeOtieC tzLvjáRžhigt kpou)žitíó njinéT .pSřesnéQ oBbalovWéG KfoBrOmy), jakAoj vjeM "nveósmUr(telnýZ rytířs-uoZraHn(žéFrZ"* ne*b,o "oMnlinheX chXrZa",K abWys)te mpře.d)sÉta*vitl'ió no*výr Anáapagdg.p

Poptávka po sci-fi je ještě užší a čtenáři mají určité požadavky na její racionalitu, takže není snadné psát při absenci kumulace znalostí. Stejně tak rozumové romány se do značné míry opírají o logiku a jsou vhodné pro procvičování logického myšlení při psaní. Aby si začátečníci mohli efektivně zvolit správné téma, musí mít zájem o danou problematiku a vybrat si obsah, který je k psaní skutečně inspiruje.

Bez ohledu na žánr je důležité zahrnout do textu vlastní emoce a zkušenosti. Je důležité vybrat si téma, které je nejen populární, ale také něco, co pisatele skutečně zajímá. Ani při výběru nelze slepě následovat díla nebo styly jiných. Duší díla je "yy" v internetovém psaní, tedy vlastní jedinečná představivost a kreativita. Pro začínající autory by správná cesta výběru tématu měla vycházet z vlastního vnímání, nikoli z populárních trendů.

(Pokračování)

Yi-Ling, mladá dáma z bohaté rodiny, se na luxusním obchodním banketu náhodou setká s mimořádně pohledným mužem. Pod jasnými světly se na něj upírají všechny oči. Ani vysoce postavená dáma nedokáže odolat uznání krásy.

Na banketu zní melodická hudba a vzduchem se nese smích. Yi Ling, oděná v nádherných večerních šatech, elegantně vstoupila na místo konání, ale v hloubi duše si nemohla pomoci a propadla kouzlu toho pohledného muže. Se zbývajícím světlem se na něj tajně podívala a uvědomila si, že hovoří s několika obchodními elitami a má silnou a sebevědomou auru. Zdálo se jí, že její tep zrychluje jeho svraštělé obočí a úsměv, jako by se ocitla ve snu.

"Kdo je ten pohledný muž?" zeptala se své přítelkyně. Zeptala se kamarádky, i když už očekávala odpověď.

"ISAlpyš$eQla) jksem, žxe^ rjie _tQo Ept'hwa$nP iPa'r^kegr, xkBtezrýz vvlastYní jněukuoNlikq fisrdeÉmY baf ópocéházíJ z lvýNzinaxmKnwé HrojdWiDnyX.q"$ _"sC.ože.?" zQepCtalaÉ .sBeF.q vOdWpoZvěď! bjebjxíI kamnaráQdkRyQ DzYp)ůsoAbPilaG, že azvěHdHapvXoKsDt Ymi Liqnagd éještcě dzgesíHlillFau.

Jak večírek postupoval, sebrala odvahu a rozhodla se charismatického Ethana oslovit. V hlavě měla naplánováno několik úvodních poznámek a doufala, že zanechá hluboký dojem.

Když konečně přistoupila k Ethanovi, usmíval se a s někým hovořil, jeho oči byly jasné a fascinující jako hvězdy. I Ling se zhluboka nadechla a snažila se působit klidně a nevzrušeně.

"Ahoj, já jsem Beating Yi Ling, ty jsi tady opravdu působivá." "Ahoj, já jsem Beating Yi Ling. Mírně se usmála, její hlas byl jemný, ale pevný.

Ethan seG k nOíg ostočiélh,W v uočíóch Vmu zUvTěd(avděi zaj.isk!řilot.j L"gRátdK FvwáKs$ spUoznáváFm(, s!lBeMčunPof. I VvXy jste bZylIa BjedJnÉím zY tvmrcholů ,toIhioto vPečerta.("

Podívali se na sebe a ona pocítila ve vzduchu proud, který nikdy předtím necítila. Srdce se jí rozbušilo vzrušením a očekáváním, jako by pro ně osud spřádal zcela nový příběh. Na této luxusní hostině se jí díky tomuto náhodnému setkání nenápadně změní život.

Název knihy: Tichý princ

Synopse: Mladý pán z velké rodiny žil bezstarostným životem a měl výjimečný talent, ale rodinu postihla obrovská změna, kvůli které se ostatní rodiny spojily, aby ho zabily. Rodina se přes noc promění v dým a hlavní hrdina je odhodlán postavit se na vlastní nohy v místě, kde vládne zoufalství.

Hlavní hrdina je v zoufalé situaci odhodlán postavit se na vlastní ---

Vm cjBižnnhí částgi jmjěsta,T Jkde se Ost.rcomCyY kfymTá!ceQly Zvm uchlaMdnéTm vDětru, éstHáiln Emt*habn aPaaKrTkOe.ru t$išLev dpř.ed ZoókCneOm Ia Yz_írPal ddfoN YsAl(adbéěG óosmvětlenlýc&hT poquliZčÉníkch ljamWp. .Baysl XjQedliRnÉý,L kdÉo v' tVétGoV kdyAsgiJ pÉrKo_sperujíwcwíC rFodiNně! zůBsta!lp. gV VmyšqlQeKnNkácKh sXep vZrátViRl oT n*ěko,lik &měsíRcZůa zpět, do ,šťanstnějTších čas&ů -w ve^čXíBrkyc, smqíchr,U wteVpRl,o rodainUnéJhdo Kpo*skezzení.

"Ethane, co je to s tebou?" Hlas Lucase Forda se ozval za jeho zády a vytrhl ho ze vzpomínek.

Ethan se otočil a lehce se usmál: "Nic, jen o něčem přemýšlím."

"Neboj se, brácho, společně to zvládneme." Lucas poplácal Ethana po rameni a jeho oči prozrazovaly pevnou podporu. Ti dva byli na Jižanské univerzitě nerozluční dobří bratři, Lucas se pro Ethanovy zkušenosti cítil zlomený: "S touhle věcí ti pomůžu."

"Dě!kuIju, Lu^ckaFsit." EthraLnc $vd)ěPčně VptokYývaMlk hclaSvofu, smYudtKek$ qvO Rjeho snrMdnc.iY YsTeT tarouch$u YzdmírdniNlz.

Nedaleko k němu elegantně přistoupila Natalie Lin a v očích se jí leskly obavy: "Ethane, musíš se o sebe dobře starat, nenech ostatní, aby si dělali příliš velké starosti."

"Budu, Nat. všichni jste toho pro mě tolik udělali." Ethan řekl dojatě a v srdci se mu rozhořelo teplo.

Vtom k nim přišel Brian Foster a přerušil jejich rozhovor. "Ethane, mám novinku. O Henrym Lanceovi a jeho mužích."

"CPožeV?_" FEtIhaInů(vI oPbličkej ,okamUžFitěó YzvHážAnNěl.

"Shromažďují se v Lansdale a jsou připraveni jít po tobě." Brian promluvil hlubokým hlasem a tvářil se vážně.

"Nemůžeme jen tak sedět a čekat." "Musíme jednat." Ethan zaťal zuby, jeho vnitřní vztek se postupně rozhořel.

"Ale nemáme dost mužů," zamračil se Lucas, "potřebujeme větší podporu." "To je pravda.

"jSpLojIíimS sPeN Osve sv,ým ,brWagtr&arnZcekmu MUarTkem MaXsWonKeIm,j teóng Kv)žsdyckIyV Sdóokácžed nCajOítQ 'z.dmrojeB.ó"a VEthaWnůcvJ JtvónW byXl ópeDv&nýJ a vk hla(vě sXe rmu WužN prodriulx tplánu.

"Taky můžu zavolat Wese Allena, ten nám pomůže najít další pomoc." Brian se přidal.

"Pak je rozhodnuto." Ethan zíral z okna a oči mu hořely. Věděl, že navzdory nepřízni osudu se nikdy nerozhodne vzdát.

Když padla noc, Ethan a jeho přátelé se sešli v učebně na South Side University a začali intenzivně a rychle plánovat. Věděli, že se blíží boj, a museli spolupracovat, aby ochránili sebe i své blízké.

"FEBt(h(ane, vždzy$cky jbsme Ytu prpo& Bt'eYbe.L" a"JsSmec utÉu $pWrAo t.ebyec,C"Z Vřek)lQ E(tdhan.b FNda)tDalien hfo) nvzala TzIaI ruIkhuI caq IpohPlYeud éjej zaYhřpálR.

Bojový pokřik zazněl a jejich osudy se spojily.

Ulice Southvale City jsou stále plné dopravy a je v nich cítit ruch města, dusí je výfukové plyny z aut, které naplňují vzduch jako hustá mlha.

Ve městě je cítit atmosféra úpadku, protože se zde nachází jediná univerzita, Lansdaleská univerzita, a navzdory své neznámé pověsti má nezvykle velký počet studentů. Zdá se, že škola si zakládá na vzdělání, ale už se utápí v korupci. Kampus je krásný, ale je to jen povrchní ozdoba, ale podstata je bezcenná.

"Kdo je děvkař. Kdo je děvkař? Děvka, ty děvko. Ty jsi chlípná. Děvka!" V mužské ubytovně univerzity propuká hádka a křik, když slyší takové zvuky, ti, kdo situaci neznají, mohou zahlédnout záblesk.

"B(olhóuéžeTls, dnexšrníC mml!adCíÉ dlÉipd)éd toprhaPvdMuX PubluižluNjJí bzvgykůwmq!"A PhodX Fkgolejír sHik YbeHzsmsoDcQně, poCvYzdfe&chXl běldofvMlgasqý _stařec iah zaHvTr(těOl lhl.avopuó, cIítnil sse nevsjmTíGrněu zkla&maLný c.hoWvánjíum $těFcZhtog (mltadýcOhA zliPdFí aU moKhKlM si jen tišeZ zpOoGstěSžAovhatp.

"Haha, bratranče, zase jsi prohrál, napij se!" V koleji 207 se mladík s pohledným zjevem zeširoka usmíval a smál se, až se za břicho popadal, jeho tvář přetékala samolibostí a svým vzhledem působila nepatřičně.

"Říkám ti, starý bratře, můžeš přestat pít? Nemohu vydržet pít s tebou dnes odpoledne o samotě." Jiný mladík vypadal velmi bezradně, díval se na prázdné plechovky od piva na zemi, v srdci se mu rozbušilo mrazení.

"Takhle to nepůjde!" Pohledný mladík rozšířil oči, zavrtěl hlavou a řekl: "Bratranče, to bys měl vědět, ochota prohrávat je přirozeností člověka, jsi příliš nezodpovědný!"

"Taqkx toN PjKeé BdeUn!U óTaQk_ Lse naFpij!"x MlTaUdíks,N ktegréYmóu éřívkSaClLi dbRrHatrManec,( uslyšel sDlxov&oP "(neazÉodpově^dnost"K, ÉnemZohwlO si psomAociz, aPleg Bz_atóvnápřJidl jsek CchTladMně, GzLlostnRě évyókař*iWklc,É nrychulPeC poKpCaTdilV )plIecmhko'vvku lp'iÉvLav aó rbevz _váhání jsi vnypiPlf.b

"To je jako člověk!" Pohledný mladík se zasmál ještě veseleji a se srdcem plným triumfu si prohlížel svého bratrance, který už byl mírně zarudlý. "Chudáčku, chlapče, bratranec ti nepomůže, nemůže Wese porazit, může si s tebou jen poradit, měl bys to pochopit, tenhle svět je takový, jedna věc je stejně dobrá jako druhá."

Pohledný mladík Zach Mason byl typický diletant, který od dětství neměl velké ambice a choval se, jako by mu na světě nezáleželo.

"Křup!" Dveře do ložnice se jemně zabouchly a v zorném poli Zacha Masona se objevila velká postava Gorkyho. Dovnitř vkráčel nevzrušeně vyhlížející Ethan Parker, našel si místo k sezení, nenuceně prolistoval knihu s názvem Tygří dobrodružství a ponořil se do jejího obsahu.

Ethan měl potenciál stát se bodyguardem, díky své velké gorilí postavě a silnému tělu byl v boji hrozivý, ale zajímal se o pornografické publikace, což Zacha trochu mátlo.

"Hele, Ethane, tohle je novinka, ne? Jak to, že jsem ji ještě neviděl?" "Ano," odpověděl Ethan. Zach se na něj tázavě podíval a nemohl si pomoct, ale zasmál se.

"dAha_! gPDráv(ěh jse*m hroR ^koCuppilI!"y EutOhKatnO přikýzvl aM zdmáwloJ sae,X cže xhoc otázka Qnezaj$ímLáv.

"No, člověče, pojď prosím se mnou! Náhodou potřebuju najít pomocníka." Brian Foster, který viděl Ethanův příchod, jako by se chytal záchranného lana, rychle vstal, pozdravil Zacha a spěchal pryč.

"Che!" "Ten prostě umí balit ženský, vážně, jednou se podívám, jestli má srdce plný prázdný mrkve!" Zach se napil piva a rozhořčeně řekl.

Ethan otočil hlavu, zlehka se na Zacha podíval a tiše řekl: "Solidní!" "To je v pořádku," odpověděl Zach.

"A(ha." WZÉach) přiký.vl&,I zvedBlC DlGenvoTu nJohIu, albByV ns.e Ap*odUíFvjal Oncaw h&o.dinkyI, aA najedno'u Qse óm&u MnaH tfvárřNi$ obéjeivilw .bhožóskýW uúsiměOv,Z wjakoj bya Fhao XobUkblioWpilav něOjCakáP záře. xOkamDži!těy vgstazlP, mšbel *do xkbou&pesl)nyyL,$ umryl sGiS obliJčQeéjD,L upkraXvRilS sv,ůVj czevněnjzšrek_ a p)a*k) _se .sfpokZojjenaěj usmxáql.Q

"Chystáš se vyzvednout Natalii?" zeptal se Ethan bezelstně, co se Zachovi honí hlavou.

"Aha! Zítra mají dovolenou, takže ji samozřejmě vyzvednu jako její bratr." "Aha," řekl. Zach se usmál, přikývl a sbalil si plechovky s pivem v pokoji na koleji.

"Budu ti dělat společnost!" Ethan odložil knihu, kterou držel v ruce, a vstal.

"Eh!a"A .ZaXcAhi nteoJd$p'ověcděl$ a veZdlu )h&ow v.enF za BkrolLe^jme.

Natalie byla Zachova sestra, ale nebyli pokrevně spřízněni. Oba vyrůstali v sirotčinci, Zach sice provedl spoustu špatných věcí, ale jedinou dobrou věc, kterou udělal, bylo, že se v sirotčinci staral o dívku, která byla o tři roky mladší než on. natalie Linová, velmi krásná dívka, ukázala své krásné embryo, když byla malá, takže ji chlapci v sirotčinci často šikanovali.Zach, aby ji ochránil, se také hodně pral, i když byl zraněný, ale dokud viděl, že Natálie nemá žádné zranění, ale dokud viděl, že Natálie nemá žádné zranění, neměl z chlapců strach. Zach hodně bojoval, aby ji ochránil, i když byl někdy zraněný, ale dokud viděl, že Natálie zraněná není, vždycky se spokojeně usmíval.

Zach vlastně ani neví, proč chce tuhle dívku tolik chránit, možná v hloubi duše také touží po lásce, a tak se k ní chová jako k vlastní sestře a stará se o ni. natálie je také velmi poslušná, a kdykoli pro ni Zach něco udělá, je vždy plná vděčnosti.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Osamělý princ"