Útěk z azylového domu

1

USA, LG Private Mental Asylum.

Uprostřed plamenů, které se šířily noční oblohou, se jako přízrak z pekla vyřítila žena v nemocničním plášti.

Na venkovské silnici se nocí řítí temně černé Lamborghini.

"Tik-tak..."

"Ach..." řidič vyjekl: "Pane Liame, duch ...... duch!"

Na zadním sedadle auta, skrytém ve tmě, muž okamžitě otevřel oči, světlomety osvětlily bledou ženskou tvář, dlouhé rozcuchané vlasy, rozcuchané oblečení, jako by se právě vrátila z pokraje smrti.

Žena se drží auta, bojí se, že odjede, a rychle obejde zadní dveře vozu, tajně zatíná pěsti.

Pokud se nemýlí, řidič vepředu je jen na částečný úvazek a skutečný pán je vzadu.

Čekala tři hodiny, objevilo se jen tohle auto, propásnout tuhle příležitost, nejspíš umrzne uprostřed pustiny.

Těšila se, jak si auto prohlédne, lehce pootevřela ústa, řekla anglicky: "Pane, můžete mi pomoci?"

Cizí hlas, který už dlouho neslyšela, ji trochu zneklidnil.

Mužovy dlouhé prsty poklepaly na vynikající kožené polštáře a okénko se pomalu spustilo.

V matných, mrtvých očích ženy se náhle zablesklo a v měsíční tmě spatřila mužovu jemnou, hranatou tvář a ztuhla, když se v ušních lalůčcích zaleskly drahé kameny.

Podle toho, jak vypadal, to, co zastavila, nebyl jen tak nějaký boháč, byl to boháč jiného druhu.

No, její "jízdné" se nezdálo být moc platné.

Sklopila hlavu, mlčky vytáhla diamantový prsten z ruky, zhluboka se nadechla a náhle zachytila ve vzduchu zvláštní vůni.

Tahle vůně ......

"Zdravím vás, pane, byla bych ráda, kdybyste mě svezl, jedu na letiště, zpátky do Říše. Na oplátku vám teď mohu pomoci zmírnit bolest, jsem profesionální parfumérka! Pokud se vám mé kadidlo líbí, byl bych rád, kdybyste mi také zaplatil letenku, děkuji." Prosila plynulou angličtinou a s očekáváním se na muže podívala.

Parfémování se věnovala už deset let a přirozeně poznala "vůni lásky", kterou tento muž používal a která byla silná, a z jeho potlačeného dechu usoudila, že vůni nepoužívá z nějaké lásky.

Nebesa jsou limitem.

Stále si však nebyla jistá, zda muž na dohodu přistoupí.

Byl totiž stále bezvýrazný, nedíval se na ni. Intuice jí napovídala, že s tímto mužem není snadné mluvit.

"Nastupte si do auta." Po dlouhém mlčení muž chladně řekl.

Řidič vystoupil z auta, otevřel ženě dveře a ty se s prásknutím zavřely.

"Můžu auto navonět, abych zmírnil účinky vašeho pachu!"

"Sakra, copak nerozumíte anglicky!" Žena zařvala čínsky.

Noc byla jako kouř, který přehlušil její vyděšený hlas.

......

Na křižovatce se řidič podíval na záda potácející se ženy a řekl: "Pane Liame, ona si o šek neřekla." "To je v pořádku," odpověděl.
Mužovy tenké rty se lehce zahihňaly a pevně pronesly: "Bude žít."

Nikdy předtím neviděl tak mrtvou, ale odhodlanou ženu.

Vůz se rychle otočil a vydal se původním směrem.

Postupně se rozjasňovalo auto, muž bezděčně sklonil hlavu, konečně si všiml třpytivého prstenu na dece .......

O dva dny později, River City, USA.

"Pane Evansi, pohřešuje se." Na druhém konci telefonu se ozval znepokojený hlas: "V domově důchodců hořelo a po dvou dnech hašení požáru jsme dnes zjistili, že je nezvěstná. ...... Je mi to líto, byla to naše chyba."

2

V nejvyšším patře luxusního hotelu Rivergate Seven Stars probíhá zásnubní večírek v River City.

"Oheň?" Na volání odpověděla Stella Evansová, která překvapeně zvedla obočí a následně se křivě usmála: "Že by někdo zemřel?"

Když o tom tak přemýšlím, kdyby zemřela po pouhých čtyřech letech trápení Charlotty, byla by to pro Charlottu skutečná výhra!

Nálada na večírku se náhle stala bouřlivou.

Stella pohlédla na taneční parket a uvědomila si, že ples už začal.

"Pane Evansi, tak to pro jistotu prohledáme ještě jednou." Její tón byl plochý.

"Aha." Stella nepřítomně přikývla: "Je dobré mít mrtvého blázna, už jen proto, aby se nemusel bát, co Drakeové najdou."

Pak mávla rukou: "Eh, jestli najdeme tělo nebo popel nebo něco takového, pošleme ho zpátky, pro případ, že bychom mohli posunout datum svatby."

Když to řekla, prohlédla si taneční parket a najednou uviděla Ethana Marshalla, jak přichází a drží nějakou ženu za ruku, a rychle zavěsila telefon.

Po sále se náhle rozhostil šum a pohled na tanečnici v jasně červených šatech, s rajcovním tělem a kudrnatými vlasy až po pás, s polomaskou, jejíž odhalená polovina obličeje naznačovala její krásu, dával jasně najevo, že je to krásná žena.

"Ta mrcha, jak se opovažuje krást mi hromy." Stella si v duchu zlomyslně pomyslela.

Stále si však zachovávala úsměv na tváři a užívala si tanec s ostatními, koneckonců teď už byla první dámou Říčního města, jak by ji mohla taková liška obtěžovat.

Ethan byl vysoký a pohledný a oba tančili v harmonii, zakončené plynulým švihem.

Stella se náhle zachvěla, tahle žena ......

"Odmaskuj se!" Okolní muži ztuhli a vykřikli.

Stellina předtucha se zhoršila, a jakmile se žena odmaskovala, instinktivně se od Ethana odtáhla.

Když byla maska konečně sundána, publikum okamžitě vybuchlo. Žena měla obočí jako vzdálenou kopretinu, oči jako zářivé mandle, líčení bylo lehké, ale na sobě měla dusné rudé šaty, přesně jako siréna vypuštěná ze světa, nevinná, ale plná osudového pokušení.

Její aura vyzařovala nepopsatelnou příchuť, stejně jedinečnou jako zbytky zimní švestky.

Stačilo to k tomu, aby se muži v publiku zbláznili.

Stellina tvář okamžitě zbledla.

"Charlotte ......Charlotte Evansová?" Zapotácela se a málem upadla.

Ethan na návštěvnici nechápavě zíral a dýchal přerývaně.

"Charlotte." Zachytila Stellin pohled a její hlas zchladl: "Stello, už je to dlouho." "Co se děje?" zeptala se.

Čtyři roky.

Od matčiny smrti se Charlotte jako první dáma Evansových změnila ze všeho na nic, uplynuly celé čtyři roky.

Před čtrnácti lety Stella následovala svou matku, vloupala se do domu a zničila Charlotte život.

Před čtyřmi lety, ta samá matka s dcerou, když Charlotte rodila na operačním stole, jedna z nich připravila matku o život přímo z jejího lůžka a druhá se snažila Charlottu na operačním sále tak rozčílit, že to nevydržela.
Přežila a porodila "hříšné dítě", které bylo jako ostuda posláno do soukromého sanatoria v zahraničí a strávilo čtyři roky jako člověk nebo duch.

Charlottě se při té představě mírně zkřivila ústa.

Ethan se náhle zhluboka nadechl, přistoupil k Charlottě a objal ji.

Pohledy kolem nich se změnily z vřelých na podezíravé a pak na pocit, že sledují představení.

"Charlotte, jsi to opravdu ty, nejsi mrtvá ....... Všichni říkali, že jsi mrtvá, já jsem věděl, že nejsi mrtvá!" "Cože?" zeptal se. Ethan vzrušeně vykřikl, koutky očí mu postupně rudly.

"Ethane?" zavolala Stella tichým, zachmuřeným hlasem.

Ethan k tomu byl hluchý.

Charlotte si ten okamžik užívala, jako by se přenesla o čtyři roky zpátky, do doby, kdy jí Stella dupla na obličej a informovala ji:

"Charlotte, všechno, co máš, bude moje."

No, všechno, co jí bylo vzato, jí bude vzato!

3

Samozřejmě včetně muže, po kterém Stella Evansová toužila celé mládí. Dnešní ženich Ethan Marshall, prezident Marshall Group, druhé nejmocnější rodiny v River City, její přítel z dětství, skutečný otec jejího mrtvého dítěte a sen, po kterém Stella toužila od dětství. Ale postará se o to, aby se jí nikdy nesplnil.

Stella se třásla vzteky a zdálo se, že ji všichni na jevišti pozorují. ethan svou nevlastní sestru miloval, věděla to odmalička, věděli to Marshallovi, věděli to její rodiče, ale co z toho? Ale, no a co? Už to není, co to bývalo!

Rychle se vzpamatovala, láskyplně předstoupila a objala Charlottu Evansovou s Ethanem. zašeptala: "Sestro, jsi ...... opravdu ty?"

Charlotte se zachvěl žaludek a okamžitě se od osoby před sebou vzdálila. stella samolibě zahihňala rty a pak si povzdechla a polkla: "Sestro, zmizela jsi před čtyřmi lety poté, co jsi porodila své dítě, a všichni jsme si mysleli, že jsi mrt....... vá. Nedávno jsme ti dokonce uspořádali pohřeb a Liam Drake si tě vzal, a všichni jsme si mysleli, že jsi mrtvá, a všichni jsme si mysleli, že jsi mrtvá. Liam Drake."

"Drakeovi z River City, prvotřídní ......" Stella zdůraznila. charlotte škublo obočí, zdálo se, že když ji Evansovi poslali do sanatoria, nenapadlo je nechat ji vrátit se a pak veřejnosti říct, že byla čtyři roky nezvěstná, aby jim mohli říct, že byla čtyři roky nezvěstná. Charlotte to prostě připadalo směšné a nepřemýšlela o tom.

Nadechla se, podívala se na Ethana a řekla: "Ethane, je načase splnit slib, který jsme dali před čtyřmi lety." A pak se nadechla. Před čtyřmi lety ji Ethan požádal o ruku. Tu noc se opila a druhý den si uvědomila, že ztratila nevinnost, zůstala přes noc v dluzích a její dítě se narodilo o sedm měsíců dřív. Vtipné je, že si neuvědomila, že je těhotná, dokud se dítě nenarodilo, ale smutné je, že se dítě narodilo do Stelliných rukou a ona zemřela.

Ethan ji pronásledoval celé mládí a nebylo o tom pochyb. Charlotte však viděla Ethanovo zjevné zaváhání.

Pak se na Charlottu bolestně podíval: "Charlie, promluvíme si až po večírku." Charlotta se usmála.

"Heh ...... "Ne, ne." Charlotte při jeho slovech ztuhla a pak se lehce zasmála, zdá se, že Ethanovy city k ní opravdu přecenila, navíc její vlastní otec by ji mohl poslat do pekla vlastníma rukama, nemluvě o tom, že... Stella v pravý čas odstrčila Ethana za sebe a hrdě se na Charlottu usmála: "Sestro, ty jsi tu dnes proto, abys nám s Ethanem dala požehnání, že? Všichni říkají, že se k sobě dokonale hodíme."

Okolní lidé, už slyší generála, ale všichni jsou plně přesvědčeni, že ta náhle se objevivší krásná žena, je bývalá ženicha, která rozbila scénu, začala spílat a obviňovat Charlottu. "Kde se tu vzala ta liška, zasnoubená se svatbou, aby dělala problémy, nedostatek morálky ach!" "Přesně tak!" Manželky, jejichž muži byli svedeni, konečně našly příležitost k nadávkám.
Téměř nikdo nepoznal, že tato krásná žena je slavná první dáma Říčního města, dcera rodiny Evansů, proslulá parfumérka z mocných kruhů, jejíž parfémy byly určeny pouze pro šlechtu a jejich cena byla příliš vysoká na to, aby uspokojila poptávku. Většina přítomných její parfém používala, ale nikdy ji neviděla osobně.

Čtyři roky, dost času na to, aby lidé zapomněli její jméno, dost času na to, aby si Stella vzala všechno, co kdysi patřilo Charlottě, a udělala to všechno svým." Stelliny rty se zahákly do úsměvu při pohledu na Charlottinu krásnou tvář, ale seschlé tělo. Poslední čtyři roky předstírala, že je blázen, aby se skryla před jejíma očima, a přesto se odvážila vrátit! Pak ji nechá dál hodně trpět, ať na vlastní oči vidí, že jí kdysi patřilo všechno, teď je v jejích rukou.

Právě když Charlottě nadávaly tisíce lidí, do davu konečně vstoupila malá skupinka postav. Pak jako malá bojovnice objala Charlottu a mléčným hlasem zvolala: "Maminko, dítě je tady, aby tě chránilo! Nekřičte na maminku!" A tak se na ni vrhla.

4

"Bože, jak může žena, která porodila dítě, přijít a ukrást svého manžela?"

Žena vedle ní byla tak rozzlobená, že si málem dupla nohou, tak rozzlobená, že zvedla nohu, aby Charlottu plácla.

Charlotta ženu rychle chytila za nohu a zápěstí, upřela na ni oči, takže tvář druhé ženy zrudla do fialova, její chladné oči způsobily, že okolní atmosféra okamžitě ztuhla a postupně se šířila napjatá aura.

Všichni lidé kolem ní ztichli.

Žena trpěla bolestí a panikařila, ale neodvážila se prosit o milost, ani se neodvážila podívat přímo na Charlottu, a v duchu si tajně pomyslela, že tahle liška ...... je opravdu příliš strašná!

"Mami, vymlať z ní duši! Ať mi vynadá!" Chlapeček, který držel Charlottu, nonšalantně vykřikl.

Charlotta se mírně zamračila, podívala se dolů a všimla si, že jí malý v náručí sahá jen ke kořeni stehen.

Prohlížela si chlapečka, na jeho malém oblečku bylo patrné logo Armani a kožené boty na nohou nesly podpis špičkového italského návrháře.

A ten malý obličejík je růžový a krásný, jeho rysy jsou nádherné, až vyroste, určitě z něj bude krásný muž.

Když chlapeček uviděl, jak se na něj Charlotta dívá, byl tak ohromený, že skoro slintal, trucoval, pevně objal Charlottinu nohu, několikrát se nadechl a vzrušeně řekl: "Mami, já jsem tak krásný! Já tak krásně voním!"

Charlotta lehce povytáhla obočí, žena najednou do chlapečka kopla jako šílená.

Charlottina tvář se značně změnila, přepadl ji vztek, odstrčila ženu a ta bolestí vykřikla: "Ach!" Charlottina tvář se změnila.

"Víš, kdo to je! Lištičko, on mě prosil, abych nežila v River City!" Šarlotka se zasmála.

"Jak bych mohla někoho uhodit!"

"To je ono, zavolej policii!"

Stella byla svědkem chaosu a na tváři se jí objevil samolibý úsměv.

"Nevím, čí dítě řádí, zrovna včas, aby mi pomohlo odhalit Charlottino skandální chování."

Ethan byl Stelliným zdánlivě neúmyslným jednáním zadržen, a když sledoval, jak Charlottu obviňují, snažil se vymanit, aby jí pomohl, ale neměl dost sil.

Stella se naklonila k Ethanově široké hrudi a zašeptala: "Ethane, moje sestra Charlotte je Drakeová a já se s ní nechci zaplést do skandálu, a on to ví."

"Rodina Drakeových", to je legendární síla, zvlášť když se nikdy nesetkal s druhým strýcem, o němž se říká, že je chladný a bezcitný, ale jen k zesnulému třetímu strýci chová lásku a náklonnost, Charlotta je v jeho očích také "třetí tetou".

"Jsem v pořádku?" Tyjátr kolem ní byl jako přílivová vlna, ale Charlotta, jako by se jí to netýkalo, se přikrčila a jemně se otřela o místo, kam chlapce kopla.

Chlapeček poslušně objal Charlottin krk, opřel si hlavičku o její hruď a jeho velké oči se rozzářily: "Maminko, miminko to nebolí, je tu moc lidí, maminka bude trpět, vezmi ho nejdřív domů."

Dítě dokáže pochopit důvod, Šarlota rozumí.
Zvedla malého chlapce a ohlédla se na Ethana.

Muž mlčel, Charlotte se ušklíbla, pak se otočila a chtěla odejít.

Obklopila ji skupina mužů a křičela, že ji odvádějí na policejní stanici.

"Uhněte z cesty." Charlotte chladně přejela pohledem po lidech, kteří ji zastavili.

Žena, která se předtím trápila, byla tak zdrcená, že se neodvážila jít dál.

Stella mávla rukou k přihlížejícím a vřelým hlasem řekla: "Zítra kvůli němu na tuhle záležitost zapomeňme a on se paní Zhangové později pořádně omluví." Stella se usmála.

"Takže je to duševní choroba ah ......"

"Překvapivě je to moje sestra? Tsk, tsk, porodila dítě, ale taky se zbláznila, opravdu tady hledá chyby, zřejmě na mě žárlí, paní Charlotte, jsem opravdu moc hodná!"

Stella se bezmocně, pronikavě a volně zasmála.

Ztišila hlas, přistoupila k Charlottě a zašeptala: "Tsk, tsk, tsk, nejstarší dcera ctihodného Evanse, je teď obviněná z šílenství, to je opravdu smutné, jestli se chce zabít, zapomeňte na to."

Charlotta se chtěla jen otočit, ale malý chlapec v jejím náručí ji pevně objal a řekl: "Mami, vezmi si nejdřív domů dítě, ať je táta spraví jindy!"

5

Sklopila hlavu, v původním chladu její tváře se objevil náznak nečekané jemnosti: "Dobře, jsou pryč."

Stella Evansová se dívala, jak Charlotte Evansová odchází, aniž by cokoli ukázala, potají spokojená sama se sebou, neschopná zadržet lehký úsměv.

Avšak právě když se Charlotte chystala dojít ke dveřím, náhle se otočila zpět ke Stelle, hluboce a významně zamžourala očima a její povýšené chování Stellu trochu vyvedlo z míry.

Dav se postupně rozptýlil a večírek pokračoval.

Stella zaťala pěsti, proč se Charlotte, která byla očividně v rozpacích, nesnažila skrýt své povýšené chování? Cítila nelibost vůči Charlottinu vznešenému chování. Uzel v jejím nitru se nedal rozvázat, nikdy nemohla zapomenout na dětství v odpadcích a nedostatek jídla. A Charlotta? Ta byla jistě miláčkem rodiny Evansových, žila ve vile, staraly se o ni chůvy, vozila ji šofér a dostávalo se jí privilegovaného vzdělání na aristokratické škole.

Přísahala, že Charlottu zničí!

Noční vítr postupně zesílil, před hotel vyšel vysoký muž a drobná postava.

Charlotta se přikrčila, zadívala se na ubohého chlapečka, který odmítal pustit její ruku, a trpělivě se zeptala: "Mám kontakt na tátu nebo mámu?" "Ne," odpověděla.

Chlapec zavrtěl hlavou.

Charlotte mu kolem malého krku přehodila šátek a s obavami řekla: "Tak zavolej policii."

Chlapec náhle popadl Charlottu za ruku, když se chystala vytáhnout mobil, oči mu zamrkaly a dramaticky mu ukápla slza.

"Mami, půjdeš domů se svým dítětem? Miminko tě ochrání, nedovolí, aby mě ti zlí lidé znovu šikanovali."

Charlotte při jejích slovech ztuhla a rozbušilo se jí srdce. Po čtyřech letech jí tento dávno ztracený pocit způsobil v srdci nesčetné vlnky. Byla fyzicky i psychicky týrána a zažila nespočet bolestí, ale v tuto chvíli pocítila dokonce i stopu srdcervoucích emocí.

"Děkuji." Charlotte jemně štípla malého chlapce do krásného nosu, koutek úst jí svěsil úsměv: "Zítra mu budu vyčítat, že mě táhne ke dnu, mámě se zlomí srdce, až uvidí mou nohu."

Takové hodné a roztomilé dítě, maminka s tatínkem musí být také moc hodní.

Charlotta si v duchu tiše pomyslela.

Chlapeček najednou svěsil hlavu, jeho malá hlavička poklesla a řekl: "Mami, doma je jen dědeček a tatínek, nechci jít domů, není tam maminka, která by měla dítě ráda." "A co?" zeptala se Charlotte.

Charlotta otevřela ústa, dlouho nemohla zareagovat, malý kluk je ...... žádná maminka?

Srdce sevřené, ale nevěděla, jak utěšit, cítila se zmatená.

Nedaleko od ní se najednou ozvalo zrychlení a pak před ní zastavil černý Rolls-Royce v prodloužené verzi na míru.

Přední dveře se otevřely, z auta vystoupili dva muži v černém oblečení se slunečními brýlemi zakrývajícími obličeje, otevřeli zadní dveře a uctivě se postavili na stranu.

Charlotte chtěla malého chlapce chránit, ale ten najednou vzhlédl, chytil ji za ruku a vzrušeně ji táhl k autu.
"Mami, pojďme spolu domů!"

Charlotta nečekala, že malý chlapec bude tak silný, nedbala na to, že jí podkluzují nohy, a málem spadla do auta.

V tu chvíli ucítila, jak z její tváře vychází smrtící a mocná aura, chladná a prázdná.

Zvenku, z matně osvětleného auta, neviděla siluetu osoby, která kráčela za ní.

Dokud se neozval hlas, chladný a tichý: "Pojď za mnou."

Ta dvě krátká slova vyzařovala silnou auru a překvapivě v ní vyvolala pocit povědomosti, který ji přiměl přemýšlet, zda se jí někdy podobná scéna nezdála.

Chlapečkova ústa se odvrátila a on se na Charlottu podíval s drobným úsměvem: "Mami, dítě si pro mě přijde s tatínkem a odvede mě domů, ahoj." Charlotta se usmála.

Pak se poslušně posadil do auta.

Auto rychle odjelo a zvedlo oblak prachu.

Charlotte na vteřinu ztuhla, než se vzpamatovala, a pohlédla na své rozcuchané vlasy na čele.

V tu chvíli jí zazvonil mobil se zprávou: "Charlotte, rozneslo se, že mám vrchní Aqualendil, a Evansovi by se to měli dozvědět do zítřka." V tu chvíli se na ni usmálo štěstí.

Charlotte se tiše zasmála a pomyslela si: "Konečně začala zábava.

Venku před autem změnil malý chlapec svůj nevinný vzhled a kráčel vedle muže, jako by byl malý dospělý, a tajně se na muže v pozoru podíval.

"Tati ......" Po chvíli malý chlapec nejistě vykřikl.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Útěk z azylového domu"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️