Kapitola 1
Večerní obloha se ochladila a jemný déšť vytvářel klidnou kulisu. Ve zdobené chodbě se servírky v elegantních čípách ladně proplétaly mezi soukromými kabinkami. Zvuk tekoucí vody se mísil s pleskáním deště venku, kde živě kvetly divoké růže a půvabně se pohupovaly v kapkách. V nejvnitřnější kabince však panovala napjatá atmosféra. Na podlaze ležela zhroucená žena s rozcuchanými vlasy, potrhanými šaty a celá od krve, připomínající žebračku. Oči měla prázdné, dech mělký - těžko říct, jestli je naživu. "Liame, co teď budeme dělat? Strážný vedle ní mluvil se zjevnými obtížemi. Situace na život a na smrt řešil už nesčetněkrát, ale tohle bylo jiné. Tohle byla nová nevěsta Edgara Stonea, čerstvě vdaná. Stráže si vyměnily ostražité pohledy, nevěděly, jak postupovat, a pohlédly na muže sedícího na pohovce uprostřed kabiny. 'Odvezte ji zpátky do Stoneova sídla a řekněte Evelyn, že pokud se to bude opakovat, měla by být připravena přijmout tělo. Chladný, teskný hlas prořízl vzduch, zbavený emocí. Všichni kolektivně zalapali po dechu a na okamžik zatajili dech. Nemilosrdná pověst Liama Harringtona, nejmladšího z rodu Harringtonů, byla naživo skutečně mrazivější. Ležela tam jeho novomanželka, a přesto s ní zacházel jako s odpadem, který bez milosti odhodil. Jako by vycítila známý hlas, žena na zemi se pomalu pohnula. Edgar Stone otevřel oči, vědomí zamlžené, každá část jejího těla byla jako rozdrcená nákladním vlakem, bolest vycházela z jejího nitra. Potlačila kovovou chuť krve, která jí stoupala do krku, a podívala se na muže na pohovce, zbaveného jakéhokoli tepla. "Liame Harringtone, možná si myslíš, že jsem ten náhrdelník vzala bez následků, ale můj otec je nevinný... Tohle mu nemůžeš udělat. Její hlas byl slabý, téměř šeptal, ale slovo 'nevinný' upoutalo Liamovu pozornost. Posmíval se, rty mu zkřivil chladný úsměv a jeho přítomnost se sevřela s ledovou krutostí. Naklonil se blíž a sevřel jí bradu. Jejich pohledy se uzamkly, katalogizoval odhodlání zářící v jejích slzami zalitých očích, bez viditelné známky strachu. Tlak na její čelist v ní vyvolal bodavou bolest, ale větší bolest jí způsobila Liamova slova. Tohle byl muž, kterého milovala deset let. Měla jeho tělo, ale ne jeho srdce - krutý, výsměšný osud. "Liame, já jsem si ho nevzala, musíš mi věřit... byla to Anna Sinclairová. Zlomená slova jí pomalu vycházela ze rtů, její odhodlání ochabovalo. Edgar Stone sevřel okraj Liamovy košile a v jeho nitru se rozhořel záblesk naděje. Věřil by jí, že ano? Za deset let musel vidět její pravé já. Ale než si tu naději stačila vychutnat, vypařila se jako mlha. "Edgare, nikdo neokrádá své vlastní a Anna nemá důvod se takhle chovat. "Co když touží po tvém postavení Liamovy manželky? Edgar vykřikl, silně se kousl do rtu a zoufale se snažil soustředit. "Ha! Jaký důvod by měla Anna, aby ti rozrušila tvůj malý svět, miláčku? Liam se odmlčel a v očích se mu sarkasticky zablesklo. "Ta pozice nikdy nebyla tvoje. Až budeš příště lhát, určitě si vyber nějakou věrohodnější výmluvu. S těmi slovy na rozloučenou Edgar sledoval, jak Liam vstává a násilím si vytrhává košili z Edgarova sevření. Měl pocit, jako by se mu kousek po kousku rozpadal každý kousek naděje, kterou v sobě dosud měl. "Pokračuj ve výslechu, použij všechny prostředky, dokud ti neprozradí, kde je ten náhrdelník. S tím Liam opustil kabinu, otočil se k ní zády a ani se neohlédl. Edgar Stone se díval na chladnou, odhodlanou postavu vzdalující se do dálky a na rtech mu přetrvával trpký úsměv.
Kapitola 2
Scéna před ní se pomalu rozmazávala, ale stále slyšela naléhavé výkřiky: "Edgar Stone." V omámení se jí zdálo, že zahlédla jeho postavu... Když se znovu probudila, byl už další den. Edgar se snažil otevřít oči; jasné světlo bylo ohromující. Jakmile si oči zvykly, uvědomila si, že není v Harrington Hall ani ve Stone Manor, ale přivítala ji známá postava. Muž před ní měl na sobě bílou košili s rozepnutým límcem, takže lehce odhaloval náznak jeho svůdné postavy pod ním. Jeho tenké rty se mírně ohrnuly, jak se uvolněně opíral, dlouhé nohy zkřížené s nenucenou elegancí na kožené pohovce. "Jsi vzhůru." Jeho klidný, jemný hlas ji vrátil do reality. "Dariusi Knighte, co tady děláš?" Jak se mohl vrátit? Jak věděl, že je tady? Temný stín se nad ní náhle vznášel, přibližoval se, ostrá vůně jeho kolínské přebila drsný pach antiseptik. Edgar se automaticky zaklonil a o chvíli později ucítil, jak se jí na ramenou usadilo teplo. Blejzr, ještě teplý od jeho těla, jí přetáhl přes ramena, ale Edgarovi bylo to gesto podivně nepříjemné. "Kdybych se nevrátil, mám podezření, že Liam Harrington by s tebou dokončil, co začal." Darius se natáhl a popadl polštář, aby jí podepřel záda. Vtom vešel správce a něco jí pošeptal. Darius odpověděl: "Pusť je dovnitř." "Kde to je?" Edgar si prohlédl okolí. Tohle nebyla Harrington Hall ani Stone Manor. "Koupil jsem místo, kde můžeme dočasně bydlet. Kdybych nepřijel včas, ležela bys teď v márnici." "To je v pořádku," řekl. "Dariusi, neměl ses vracet." Edgaře se na čele udělala vráska, na tváři se jí vyryly obavy. Liam Harrington kvůli záležitosti Anny Sinclairové nemilosrdně zasáhl proti všem jejím blízkým. Kdo se k ní dostal příliš blízko, měl jen malou šanci vyváznout bez úhony. Dariusův vzhled působil, jako by mu na záda přilepil terč, a Edgar se obával, že Liam se příště obrátí proti němu. "Čeho se bojíš? Teď už se tě nikdo nemůže dotknout..." Než to stačil doříct, dveře se s prudkým trhnutím otevřely. "Edgare, takže jsi opravdu tady." Ve dveřích stála nápadná žena, dlouhé vlnité vlasy jí kaskádovitě padaly na ramena, rty měla natřené svůdnou rudou barvou a oči jí jasně zářily, jako by očekávala představení. Nenuceně se opřela o muže za sebou a ze svého pohledu shlížela dolů na všechno v místnosti. Edgar ztuhl, periferním viděním zahlédla Liama Harringtona stojícího za Annou Sinclairovou. Jeho výraz byl temný a bouřlivý, chladné oči zúžené a vyzařující auru hrozby. Způsob, jakým spolu s Dariusem seděli, byl nepopiratelně... důvěrný. Když se jí zachvěly řasy, Edgar se nezvedl, ale místo toho se přitiskl hlouběji k Dariovi a hledal v jeho objetí větší útěchu. Liam Harrington jí dokonale zahrál do karet; nebylo třeba, aby se déle držela zpátky. Anna Sinclairová, která byla svědkem scény před sebou, však rozpoznala jedinečnou příležitost. "Liame, zdá se, že jsme se ocitli v docela zajímavé chvíli." Anna se hravě usmála a z jejího hlasu kapala radost z jejich neštěstí. "Všichni musíte odejít. Musím si o něčem promluvit s Annou Sinclairovou." Edgar měla pocit, jako by jí srdce rozkousaly tisíce mravenců, když sledovala, jak se dvojice objímá, a ta bolest byla tak ostrá, že jí vyrazila dech.
Kapitola 3
"Jen rytíř," zvedla Anna Sinclairová obočí a přikývla. "Jsem jedno ucho." Po dlouhé odmlce zůstali v prostorné místnosti jen oni dva. "Anno, vím, že mi to o Liamovi Harringtonovi neuvěříš, ale mám jen jednu prosbu: ušetři rodinu Stoneových." "Cože?" zeptal se. Edgar Stone seděl na nemocničním lůžku a jeho tvář tvořila klidnou masku. Zdálo se, že Anna našla v situaci humor, krutý úsměv jí tahal za rty. "Co když řeknu, že to nemůžu udělat?" "Můžu ti dát titul lady Harringtonové." Její tón zůstal plochý, přesto Annu zaskočil; chápala, jak moc si Edgar cení jejího postavení lady Harringtonové. Jednoduše se vzdát toho, o co tak tvrdě bojovala, bylo ohromující. Anna potlačila překvapení a nepřítomně si pohladila čerstvě upravené nehty, čímž dala najevo svou lhostejnost. "Myslíš, že titul lady Harringtonové stačí?" "Co ještě chceš?" Edgar vycítil, co tím myslí, a klidná fasáda začala praskat. "Opravdu si myslíš, že Liam neví, že ten náhrdelník nebyl tvůj? Jenom proto, že jsi to ty, ti to neodpustí." "Navíc akvizice Stone Industries je v závěrečné fázi a ten náhrdelník je jen poslední kapkou." Annina slova ho zasáhla jako hrom a zněla mu v uších. "Ne... to není možné." Edgar zoufale potřásl hlavou a snažil se Annu přesvědčit, ale hlavně se snažil přesvědčit sám sebe. Když Anna viděla jeho trápení, rozesmála se - hlubokým, posměšným smíchem, který ji rozechvěl. "Až se Stone Industries stane Harrington Industries, určitě tě pozvu na oslavu." "Jsi opovrženíhodný." Vztek jí projel jako bouře, v uších jí hučelo, přesto se cítila naprosto bezmocná. Anna se vysmekla, usadila se na kraji Edgarovy postele a sevřela její ruku železným stiskem. "Je jedno, jestli se rozvedeš, nebo ne, já budu mít Stone Industries." Její hlas, tlumený, ale divoký, rezonoval jen pro ně. Než Edgar stačil zareagovat, Annin výraz se prudce změnil, ucukla a odtáhla od něj ruku. "Ach!" Pokojem se ozval čistý, zoufalý výkřik, když se skleněný pohár ležící na nočním stolku převrhl na zem a střepy se rozletěly po okolí. "Edgare, co to děláš?" Zpoza jejich zad se ozval temný hlas. Edgar se otočil a uviděl známou postavu, která se vrhla na Annu, zatímco on byl hrubě odstrčen stranou. Očekávaný náraz však nepřišel, místo toho se ocitl v hřejivém objetí. Liam Harrington rychle sebral Annu z podlahy, jeho hněv sálal jako bouře, v očích mu plál vztek. Z Liamovy náruče se vynořil Annin hlas, jemný jako šepot: "Liame, Edgar to tak nemyslel, nevyčítej jí to..." V příštím okamžiku se její krásné oči naplnily slzami a schoulila se hlouběji do Liamova objetí. "Liame, bolí to..." "Edgare." Liam zaťal zuby, když mu její jméno proklouzlo mezi rty, jeho tělo se chystalo k akci, ale než stačil udělat krok, byl přerušen. Darius Knight napřáhl svou dlouhou paži a zahradil Edgarovi cestu s jasným vzkazem. "Je to naše rodinná záležitost, nepleťte se do toho, prosím." Liam svraštil obočí, muž před ním mu připadal neznámý, ale přesto podivně rozpoznatelný. Edgar si velmi dobře uvědomoval Liamovy metody, pokoušel se odstrčit Dariovu ruku stranou, ale bylo to jako snažit se pohnout horou. Frustrovaný Edgar odhodil přikrývku a snažil se Daria odtáhnout pryč. "Tohle je záležitost mé rodiny, nepleť se do toho - odejdi." Darius se na něj podíval. Dariusovy tmavé oči pobaveně zajiskřily, když jemně odpověděl: "Jen tak obyčejná Harringtonova rodina se mě nemůže dotknout."
Kapitola 4
Edgar Stone nakrčil čelo a uvědomil si, že osoba před ním se změnila... V uších jí zazněl zvuk kosti narážející do masa. Darius Knight nečekaně zasadil úder, kvůli kterému se Liam Harrington zapotácel o několik kroků dozadu, než se sotva vzpamatoval. Z dokonale tenkých rtů mu odkapávala karmínová krev, stékala mu po bradě a pomalu dopadala na paži. Nikdo se na něj nikdy neodvážil vztáhnout ruku; ti, kdo se o to pokusili, se nikdy nesetkali s dobrým osudem. Jakou drzost měl tento muž? Liam si pevnou rukou setřel krev ze rtů, pomalu se narovnal a znovu se postavil. Anna Sinclairová stála jako přimražená, šokovaná náhlým zvratem událostí. Edgar Stone měl stejný pocit. Oči se jí rozšířily, zděšené pohledem na Liamovu karmínovou šmouhu, živou a jiskřivou na jeho kůži. Darius Knight se ho skutečně odvážil udeřit. Ale proč ji tentokrát srdce tolik nebolelo? 'Není to někdo, koho se můžeš dotknout,' řekl Darius, jeho výraz byl prázdný, ačkoli v inkoustově černých očích mu bobtnaly temné podtóny. 'Nezapomeň, že je to moje žena.' Liam se setkal s Dariovým pohledem, neochvějným, zatímco atmosféra v místnosti byla napjatá jako napjatá struna připravená prasknout. "Jestli se chce rozvést a stát se tvou bývalou ženou, bylo by to až příliš snadné. Darius se ušklíbl, jeho hlas zchladl a vzduch kolem nich se stával stále mrazivějším. "Kdo přesně jsi? Liam znovu zpozorněl a v duchu pátral po mužově totožnosti, ale dočkal se jen prohlubujícího se zamračení. "Chu. Stačí Darius. Dariusův výraz zůstal netečný, když lehce roztáhl rty, aby vyslovil své jméno. Když to Anna uslyšela, zbledla a z tváře jí vyprchala krev. "Ty jsi Darius Knight z Města čtyř devítek. Nemohla tomu uvěřit, hlas jí stoupal do výšky. Liamův výraz potemněl. Ačkoli neměl jasnou představu o lidech ve Městě čtyř devíti, v tomto městě byla jen jedna rodina s příjmením "Chu". Annina slova jeho podezření jen potvrdila a jeho tvář se ještě více zachmuřila. Nebylo divu, že se Steward tvářil tak podivně, dokonce projevil náznak lítosti, když je před chvílí vedl dovnitř. "A teď vypadněte. Darius ji bez námahy zvedl a jemně položil na postel, jako by manipuloval s drahocenným majetkem. Liamova tvář byla potemnělá vztekem, jeho pohled vstřebával vše před sebou. Pohlédl na Edgara, který se schovával za Annou, a koutky úst mu zacukal posměšný úšklebek. Ta žena mluvila o lásce, ale za jeho zády si našla mocnou oporu. Anna se cítila nesvá, instinktivně sevřela Liamovu paži pevněji a kousla se do rtu, zatímco jí v očích plápolala žárlivost. Nikdy si neuvědomila, že Edgar skutečně zná Dariuse Knighta z Města čtyř devíti... Tomuhle ubožákovi se vždycky dařilo držet ji pod patami. "Liame, to bolí... Když viděla, jak Liamův pohled ulpívá na tom nešťastníkovi, Annin hlas ztichl a byl protkán naléhavostí. '...jdeme. Liam stáhl svůj významný pohled a konejšivě zašeptal své křehké partnerce. Edgar ležela na posteli a zářivá scéna před ní už nevzrušovala hlubiny jejího srdce. Její rty se mírně roztáhly a svůdný hlas v sobě skrýval ledový chlad: "Dávej si teď pozor, ať tě na cestě ven nepraští dveře.
Kapitola 5
Anna Sinclairová se podívala na Edgara Stonea, který s nimi neměl slitování, když je propouštěl. Okamžitě se posadila z objetí Liama Harringtona a z jejího hlasu kapal sarkasmus. "Páni, mít podporovatele ti asi opravdu dodává sebevědomí, co? "Ty ho taky nemáš? Edgar bez váhání vystřelil zpátky. 'Liame, proč si nevezmeš svou královnu krásy a nevypadneš? Nebudu tě zdržovat. Darius Knight si nemohl pomoci, ale při té výměně názorů se mírně pousmál; od dob jejich mládí se nezměnila. "Edgare, nelituj toho. Liam Harrington frustrovaně zaskřípal zuby, ale v přítomnosti Daria Knighta nemohl otevřeně oplácet. "Litovat? Jen nezapomeň při odchodu zavřít dveře,' řekl Edgar chladně a doutnající hněv ho tlačil do hrudi, až se mu z toho točila hlava. Jakmile dvojice zmizela z dohledu, už se neudržela na nohou; pohltila ji tma a ona upadla do bezvědomí. Pozdě v noci bylo v místnosti šero, osvětlovala ji jen malá stolní lampa vrhající měkkou záři, která obkreslovala rozmazanou postavu. Darius Knight ležel na židli, dlouhé nohy měl ležérně zkřížené. Na stole ležel rozsypaný štos hlášení. V ruce držel cigaretu, která ve slabém světle blikala a pohasínala, zatímco druhou rukou si třel čelo a v ostrých rysech se mu zračila únava. "Pane. Darius pohlédl na osobu stojící ve dveřích a jeho rty se sotva pohnuly. "Jak se daří Edgarovi? "Doktor říkal, že stav Evelyn Stoneové je stabilizovaný a měla by se brzy probudit, ale... Správcova tvář se zkřivila obavami, když se mírně uklonil: "Stav lady Stoneové se zhoršil. Lord Eldric Stone se rozhodl, že nechá její osud plynout a odřízne ji od léčebných výloh, pokud Evelyn nepůjde do nemocnice. Pokud se tak stane... "Rozumím. Můžeš odejít,' přerušil ho Darius a stiskl rty. Rychle uhasil napůl dohořelou cigaretu v popelníku, vstal a zamířil k sousednímu pokoji. Za svítání se obloha rozzářila prvními náznaky světla. Edgar Stone se pomalu probouzel k vědomí. Když otevřel oči, přivítala ho známá tvář. Jednou rukou si podepřel hlavu a posadil se na okraj její postele. Na čelisti mu stínilo strniště, což bylo jasné znamení, že si dal celonoční pauzu. Pohled na její krásnou tvář v něm cosi hluboko uvnitř vzbudil. Natáhl k ní ruku, chtěl se jí dotknout, ale zaváhal a pak ruku stáhl. "Darie... Olízla si popraskané rty a cítila se vyprahlá, jako by jí z hrdla odtekla všechna vlhkost. Už po několika slovech měla v ústech sucho. Zdálo se, že ho její tichý hlas probudil, jeho tmavé oči se náhle otevřely. Když ji uslyšel, nalil si sklenici vody a podal jí ji. Pozorně sledoval, jak se napila, dokud nedopila celou sklenici, a nakonec svůj pohled upřel jinam. "Chceš ještě? Edgar zavrtěla hlavou, tenkými prsty sevřela přikrývku, která jí zakrývala hruď, a víčka jí poklesla. "Omlouvám se za to všechno. Její situace s Liamem Harringtonem byla rodinnou záležitostí, která se teď nevysvětlitelně obnažila, aby ji viděl celý svět. Dariův výraz se změnil, za jeho klidným zevnějškem se objevil mrazivý hněv a on pevněji sevřel pohár v ruce. Byl z ní frustrovaný, ale nedokázal se přimět, aby ji pustil. Měla být tou nejzářivější, nejživější ženou v Oblačném městě, zasluhující si každou hvězdu, každou radost, kterou svět nabízel. Přesto se k tomu snížila kvůli muži, jehož srdce jí nikdy doopravdy nepatřilo. Jemně položil šálek na stůl, prsty jí klouzal po vlasech, tón jeho hlasu byl lehký, ale neochvějný. "Nezaslouží si tě. "Pojďme do nemocnice. Lady Stoneová je na tom špatně. Edgarova hlava vystřelila vzhůru, zorničky se jí rozšířily znepokojením, hlas se jí zvýšil. "Moje matka? Vezmi mě tam, rychle... V panice odhodila přikrývku. Její tvář ztratila barvu, jak ji zaplavila úzkost. Jakmile se nohama dotkla podlahy, nohy se jí podlomily, klopýtla dopředu a ztratila rovnováhu. "Edgar. Darius se rychle pohnul, chytil ji dřív, než stačila spadnout, a pevně ji objal.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zrušené sliby a skryté pravdy"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️