Zničené sny a nové začátky

Kapitola 1

Ráno začalo jasně a zřetelně, ale když se sir Alderwick probudil, počasí se dramaticky změnilo.

Do oken bušil prudký liják, dešťové kapky velikosti kuliček se sypaly jako buben a míchaly se s občasným hlubokým duněním hromu, který se otřásal vzduchem, jako by každý úder vybuchoval přímo vedle ní a způsoboval jí mrazení v zádech.

Sir Alderwick, stále oděný v měkkém hedvábném pyžamu, vylezl z postele a rozhrnul těžké závěsy u oken sahajících od podlahy ke stropu. Blesk, silný jako její prst, jen na okamžik ozářil tmavnoucí oblohu a bodl ji do očí, když se mihl.

V srdci se jí vzedmul nevysvětlitelný pocit neklidu a podráždění. "Tati? Mami?" zavolala nejistě a zamířila ke dveřím.

Odpovědělo jí ticho.

'Paní Gwendolyn!' zvýšila hlas a v hrudi se jí sevřel uzel úzkosti, když sestupovala po schodech.

Rod Alderwicků si nikdy nepotrpěl na hluk. V jejich rozlehlém domě byla zaměstnána pouze paní Gwendolyn a nepřítomnost rodičů znamenala, že ji sir Alderwick musel vyhledat.

V tu chvíli vyšla paní Gwendolyn z místnosti pro služebnictvo a nesla si zavazadla. "Slečno, jste vzhůru, " řekla s úsměvem.

Srdce jí mírně pokleslo, když sir Alderwick stál na schodišti a díval se dolů na odcházející paní Gwendolyn. S jemně svraštělým obočím se zeptala: "Paní Gwendolyn, vy... odjíždíte?

Paní Gwendolyn se jemně usmála a její věk se projevil v jemných vráskách na tváři podbarvených smutkem, když se ohlédla na sira Alderwicka. 'Slečno, můj pán a paní předtím spěchali ven a ještě se nevrátili. Než odjeli, vyrovnali můj plat, takže už není třeba, abych se vracela.

"To není možné. Sir Alderwick překvapeně vykřikl. Jejich domácnost, kde byla jen paní Gwendolyn jako osamělá služebná, se bez ní nemohla obejít.

Paní Gwendolyn se bolestně, ale vlídně usmála. "Možná jsem udělala něco špatně. Ale nedělejte si starosti, slečno. Můj pán mi velkoryse vyplatil měsíční plat navíc.

Sir Alderwick pocítil vlnu paniky, seběhl ze schodů a chytil paní Gwendolyn za paži. "Ani s příplatkem nemůžete odejít! Prosím, počkejte, až se vrátí moji rodiče. Promluvím si s nimi o tom. Musíš zůstat!

'Slečno, tak to bude nejlepší,' paní Gwendolyn jemně odtrhla ruku sira Alderwicka od své. Vrhla na ni láskyplný pohled. 'Vy a můj pán a paní jste ti nejúžasnější zaměstnavatelé, v jaké jsem mohla doufat. Nic mi nepřipadalo nespravedlivé. Čekala jsem, až se probudíte, abych se s vámi mohla rozloučit osobně. Teď, když jste se probudila, musím jít.

S těmito slovy paní Gwendolyn otevřela dveře a s deštníkem vstoupila do lijáku, který ji nechal za sebou.

Doširoka otevřené dveře vpustily dovnitř kousavý vítr smíšený s deštěm a zdálo se, že studený vzduch obklopuje sira Alderwicka nepříjemným chladem. Když teď zůstal sám v rozlehlém, ozvěnou se ozývajícím tichu domu, prázdnota mu připadala děsivá.
Pak strašidelné ticho prořízlo pronikavé zvonění telefonu, jako by ticho proťala dýka.

Sir Alderwick si nevšímal poryvů větru a deště, které se hrnuly ode dveří, vrhl se k telefonu a spěšně ho zvedl.

'Malá Jett,' ozval se hlas jejího otce, lorda Bartholemewa, ale zněl o deset let starší a bez sil.

Sir Alderwick se snažil setřást podivný pocit, který se jí vkrádal do páteře. 'Tati, proč jsi poslal paní Gwendolyn pryč?'

Místo odpovědi lord Bartholemew pokračoval: "Malá Jett, je mi to líto. Odteď se musíš o svou matku dobře starat.

"Jsem k ničemu. Jsem příliš slabý. Je mi to líto. Slíbili jsme ti příští měsíc velkolepou oslavu plnoletosti, ale teď ji s tebou nebudu moci oslavit.

Kapitola 2

"Tati, prosím, nemysli takhle. Nedělej hlouposti. Máma a já tě pořád potřebujeme. Hned přijdu.

Sirem Alderwickem projela vlna úzkosti, která jí sevřela hruď, jako by ji něco dusilo. Jako by jí na srdci seděla tíha, která jí ztěžuje dýchání. Z očí se jí začaly nekontrolovatelně řinout slzy, jako když se protrhne přehrada.

'Jsem v podkrovním patře Alderwick Enterprises,' ozval se na druhém konci linky hlas jejího otce, lorda Bartholemewa. 'Venku je liják, není pro tebe bezpečné sem chodit.

Ale sir Alderwick cítil, že už nemůže nečinně sedět. Prudce vstala ze židle, připravená zavěsit a převléknout se, než vyrazí ven.

Lord Bartholemew ji však přerušil pouhými třemi slovy.

"Omlouvám se, maličká."

V tu chvíli uslyšela v pozadí hlasitou ránu, po níž následoval tón, který naznačoval, že hovor skončil.

Siru Alderwickovi přeběhl mráz po zádech, nervózní záchvěv, který ji na okamžik ochromil, když třesoucími se prsty uchopila telefonní sluchátko. "Tati," zašeptala nevěřícně.

Projela jí pronikavá bolest, až jí telefon vyklouzl ze sevření a dopadl na podlahu.

Roztřeseně znovu zvedla sluchátko a znovu a znovu vytáčela otcovo číslo, jen aby se setkala se stejným chladným, mechanickým hlasem: 'Číslo, na které voláte, už není v provozu.

Přešla na volání lady Evangeline, své matky, ale výsledek byl stejný - neústupný hlas opakovaně říkal: "Osoba, které se snažíte dovolat, má jiný hovor.

Siru Alderwickovi stékaly po tváři slzy, když se zvedal, a její spací úbor se najednou zdál směšně nevhodný pro návštěvu Alderwick Enterprises.

Pak telefon zazvonil znovu a ona k němu plná naděje přiskočila. "Tati?

"Je to někdo z rodiny lady Evangeline?

"Ano," odpověděla a srdce se jí sevřelo. Nebyl to hlas jejího otce, ale cizího člověka. "Jsem její dcera.

'U tvé matky, lady Evangeliny, došlo ke kritickému zdravotnímu problému a v současné době je v bezvědomí kvůli krvácení do mozku. Leží v nemocnici Mercy Hospital v pokoji 1014 ve třetím patře. Potřebujeme, abyste přišla co nejdříve; vyžaduje okamžitou operaci a potřebujeme k tomu souhlas rodinného příslušníka.

Hlas z nemocnice působil jako blesk, který zasáhl sira Alderwicka.

Netušila, jak opustila dům Alderwicků ani jak se jí podařilo vyjet z garáže.

Než dorazila do nemocnice Mercy, čekaly ji zachmuřené tváře lékařů a sester. 'Je mi to líto, slečno Jane,' řekl jeden z lékařů. 'Lady Evangeline navzdory našemu úsilí před pouhými deseti minutami zemřela.'

"Ne, to není možné! Sir Alderwick trval na svém, nechtěl tomu uvěřit. 'Volal jste mi, abych se podepsal pod její operaci!'

Jedna ze sester s tváří zbarvenou lítostí sklopila zrak, když mu sdělovala novinu. "Slečno Jane, těsně předtím, než jsme zavěsili, nám na telefon vaší matky někdo zavolal a tvrdil, že pan Fenwick skočil z budovy a zemřel. Všimli jsme si, že srdeční tep vaší matky prudce stoupá a pak klesá, a bylo už pozdě spěchat na operaci.
Když sestra pokračovala, vrhli truchlivý pohled na sira Alderwicka.

V tu chvíli se dozvěděla zprávu o dvou nejbližších lidech svého života a měla pocit, že se pod ní zhroutila zem. Jak by někdo mohl unést tak těžké břemeno? Zvláště někdo jako ona, kdo vypadal tak křehce a mladistvě.

Krev jí vyprchala z tváře, když klesla na podlahu, pohled měla zakalený a odtažitý a stále dokola mumlala: "To není možné. To není možné. Ne, tomu nevěřím.

Ještě včera večer se navzdory otcově únavě usmíval a sliboval jí: "Malá, za měsíc ti uspořádám narozeninovou oslavu, na kterou nikdy nezapomeneš. Všichni ve Valestonu budou vědět, že ty, sire Alderwicku, jsi můj poklad.

Její matka od protějšího stolu zažertovala: "Pořád ji rozmazluješ, a kdo ví, jaká zrůda se z ní stane, až vyroste. Bude si ještě schopná najít manžela?

"Jak by si ho nemohla najít? Moje dcera, sire Alderwicku, je předurčena k tomu, aby ji všichni pronásledovali a domácnosti stály fronty na sňatky do naší rodiny. A kdyby všechno ostatní selhalo, vždycky je tu kancléř Whitford.

'Ach, kéž by moje sladká holčička mohla zůstat navždy mladá,' přemítal její otec.

Siru Alderwickovi stékaly po tvářích slzy, zatímco pěsti se jí pevně sevřely po stranách. Ještě včera večer se všechno zdálo být dokonalé. Jak se to všechno mohlo během jediné noci rozpadnout a rozbít její svět do ztracena?

Sir Alderwick bojoval s realitou, která před ní ležela.

V šoku a odmítání chtěla instinktivně utéct z nemocnice Mercy Hospital, jako by ji útěk mohl zachránit před touto noční můrou.

Klopýtala ven, pohybovala se, jako by ji pronásledovaly neviditelné příšery, a zoufale prchala do bouře.

Pršelo jako z konve.

Kapky deště tvořily kaskády, jakmile vyšla z nemocnice, okamžitě ji promáčely a rozmazávaly jí zrak.

Připadalo jí, že je pouhou loutkou, která bezcílně bloudí světem zbaveným její duše.

Na ulici zaslechla skřípavý zvuk, jak se pneumatiky v neustávajícím dešti smykem zastavily.

"Chceš se snad nechat zabít?" ozval se rozzuřený hlas řidiče, ale sir Alderwick mu nevěnoval pozornost.

V mžiku se před vozidlem zhroutila...

Kapitola 3

Řidič, který zpočátku dýmal hněvem, náhle vytřeštil oči, když viděl, jak se sir Alderwick zhroutil. Otočil se k zadnímu sedadlu a řekl: "Pane, ta mladá dáma, kvůli které jsem dupl na brzdy, právě omdlela. Co máme dělat?

Lady Evangeline vzhlédla od svého časopisu a nespokojeně svraštila obočí.

Takhle bezohledná jízda v tomhle počasí si koledovala o malér. Tak omdlela - dobře jí tak, možná to dokonce splní její přání zemřít. Kromě toho byla nemocnice Mercy Hospital hned po cestě, takže nebylo třeba, aby nad tím příliš přemýšleli.

Zrovna když se chystala říct: "Jeďte pryč, nemocnice je blízko, " zarazila se. Ta dívka právě vyšla z nemocnice, vypadala v dešti ztraceně, možná ji potkalo něco znepokojivého. Chladné chování lady Evangeline se zmírnilo, když konečně promluvila: "Pomozte jí nejdřív do auta.

Řidič zvedl sira Alderwicka do vozu a lady Evangeline zahlédla dívku, úplně promočenou a roztřesenou, což ji přimělo k pohrdavému příkazu: "Odvezte ji do nemocnice.

Než však stačila dokončit větu, ruka sira Alderwicka ji pevně sevřela.

'Prosím,' žadonila, oči měla stále zavřené, pleť bledou a přízračnou. 'Neberte mě do nemocnice, já tam nechci. Prosím, vezmi mě do... Její hlas se vytratil a ona už podlehla bezvědomí.

Řidič vrhl soucitný pohled do zpětného zrcátka a tiše naléhal: "Pane, když ji vidíte tak ztracenou a zoufalou, jak utíká z nemocnice, nebylo by správné ji tam jen tak vrátit.

Lady Evangeline po něm střelila ostrým pohledem. "Takže ji chcete zachránit?

Zaskočený Řidič rychle spolkl své sympatie a řekl: 'Prosím, Mistře, nestavte mě do této situace. Musím živit děti; jestli tu dívku přivedu domů, moje žena mě zabije. Narovnal se na sedadle a zdržel se dalších komentářů.

Lady Evangeline svraštila obočí. Navzdory svému znechucení se nakonec rozhodla, že sira Alderwicka do nemocnice neodveze, a pověřila Řidiče, aby je místo toho odvezl zpět do Starhaven Manor.

Starhaven Manor.

Lady Evangeline stála v obývacím pokoji a zírala na sira Alderwicka, který se rozvaloval na její neposkvrněné bílé pohovce, stále mokrý, a její výraz se otráveně stáhl.

Jaké šílenství ji posedlo, že si domů přitáhla takovou věc?

Zvlášť teď, když tam dívka ležela se znepokojivou horečkou, nesouvisle mumlala a občas své blouznění doprovázela tichými vzlyky. Slova byla tak rozmazaná, že lady Evangeline nedokázala rozeznat nic z toho, co říkala.

"Ahoj. Lady Evangeline přistoupila blíž, aby ji šťouchla do ramene. "Jsi v pořádku?

Její teplá dlaň se dotkla dívčina ramene a lady Evangeline si náhle uvědomila, že teplota sira Alderwicka je nebezpečně nízká - má vysokou horečku.

Když do ní někdo šťouchl, zmatená mysl sira Alderwicka se začala mírně vyjasňovat. Bojovala, aby otevřela oči - cítila se těžká jako olovo, víčka se jí odmítala zvednout, ať se snažila sebevíc.
Když konečně otevřela jedno oko, spatřila mlhavý obraz muže.

Měl na sobě bílou košili s rukávy vyhrnutými až k zápěstí, která odhalovala svalnatá předloktí, a černé kalhoty. Vypadal jako uhlazený městský profesionál. Měl ostré a výrazné rysy, oči barvy rozbouřeného moře, podmanivé a hluboké. Přesto se tvářil odměřeně, jeho chování bylo chladné a odtažité, jak tlačil na zmatek, který jí zatemňoval smysly.

Kapitola 4

Chlad ve vzduchu byl téměř hmatatelný a zmírňoval pulzující horko, které pulzovalo za očima sira Alderwicka. Když se její horečnatý pohled soustředil na neznámého muže před ní, zaplavila ji vlna zmatku. Proč tu byla a proč ji probudil z omámení?

Sir Leon si všiml jejího pokusu otevřít oči a stáhl ruku. "Jsi v pořádku?" Jeho tón byl odtažitý, téměř klinický.

"Jsem v pořádku," zamumlala sir Alderwick a snažila se sebrat sílu, aby se zvedla z pohovky. Místo toho pocítila, jak ji zaplavila vlna slabosti, která ji učinila bezmocnou a nedovolila jí nic jiného než se zabořit zpět do polštářů, zatímco ji sir Leon pozoroval z impozantního postoje.

"Nevypadáš dobře," poznamenal sir Leon a nalil si z nedalekého džbánu sklenici vody. Prohrábl lékárničku a našel dvě tablety na snížení horečky, které jí podal. "Vezměte si je." Na okamžik zaváhal, všiml si vlhkosti jejího oblečení a pak vycouval po schodech nahoru.

O chvíli později přistálo na pohovce čisté bílé tričko. "Jestli se na to po užití léků cítíš, můžeš se osprchovat v koupelně pro hosty. Tohle tričko jsem na sobě ještě neměla." Gestem ukázal směrem k pokoji a pak pokračoval: "V pokoji pro hosty je na dnešní noc deka. Neruš mě, pokud to není naléhavé. Doufejme, že do svítání odejdeš."

...

Po spolknutí léku a opření se, aby si odpočinula, se siru Alderwickovi postupně vracela část sil. Sevřela měkké tričko a zamířila do koupelny pro hosty.

Teplá voda na ni kaskádovitě stékala, mísila se s vlhkými vlasy, vsakovala se do oblečení a omývala studenou pokožku. Jak tam tak stála, ztracená v myšlenkách, stálý proud vody jí rozmazával vidění a způsoboval, že se jí po tvářích rozlévaly slzy.

"Mami... Tati... Sir Alderwick se přikrčil a objal ji kolem kolen jako vyděšené dítě, teplo vody kontrastovalo s chladným vědomím její ztráty. Vzpomínky se na ni valily jako neúprosné vlny a ticho v místnosti vyplňovaly vzlyky, které se postupně stupňovaly v srdcervoucí pláč.

I když plakala, realita zůstávala nezměněná.

Svět venku pokračoval, zatímco uvnitř ji sžíralo zoufalství. Během pouhých několika hodin se z ní stal sirotek, který se musí protloukat životem bez rodičů. V hlavě se jí honily plány do budoucna - do dospělosti zbýval pouhý měsíc, slibná budoucnost na jedné z nejlepších univerzit se rýsovala už za pár týdnů. Ale teď byla úplně sama, jediná osoba, na kterou se mohla spolehnout, byl kancléř Whitford.

Odstrčila rozbouřené myšlenky, zatnula pěsti a kousla se do rtu, když jí po tváři opět stékaly tiché slzy.

Kapitola 5

Po noci plné přívalových dešťů Valeston konečně přivítal slunce, jehož ohnivé paprsky se vznášely vysoko nad zemí, což bylo v ostrém kontrastu s chaosem předchozího dne.

Lady Serafina si upravila motýlek a chystala se vyjít ven. Když se otočila k odchodu, vrhla pohled do pokoje pro hosty, ale ten byl prázdný; nepřítomnost jakékoli stopy jí napověděla, že osoba, kterou očekávala, je už dávno pryč.

Při tomto pomyšlení se lady Serafině na čele mírně uvolnilo napětí.

...

Sir Alderwick se oblékl a vyšel ze Starhaven Manor. Odhodlaná vyřídit záležitosti svých rodičů bez prodlení, si tento okamžik snad nesčetněkrát během noci nacvičovala ve snech. Nyní se chovala vyrovnaně, když mířila do nemocnice a do Strážní věže, aby si vyzvedla ostatky svých rodičů. I když byla svědkem jejich proměny v popel, neukápla jí z očí jediná slza.

'Má drahá, kdyby někdy přišel den, kdy já i tvá matka náhle zemřeme, necíť se zdrcená. Celý život jsme tvrdě pracovali a přáli jsme si, abychom neleželi v hrobech přeplněných jinými. Stačí, když náš popel rozprášíš do moře. Možná, že uprostřed těch vln ještě zahlédneme záblesky světa, na který jsme si nikdy nenašli čas.

Tato slova kdysi pronesl lord Bartholemew, když jí něžně čechral vlasy, aniž by ho napadlo, že Alderwick Enterprises bude nucena zbankrotovat, což bude mít za následek jeho smrt, nebo že ho lady Evangeline doprovodí ve smrti. A co je nejtragičtější, sir Alderwick nemohl vědět, že peníze vyčleněné na jejich kremaci budou jejími posledními zbývajícími prostředky.

Sir Alderwick stál u břehu, v náručí držel urnu a na tvář se mu vkrádal hořký úsměv. 'Tati, mami, doufám, že jste šťastní, ať už jste kdekoli. Vaše holčička se o sebe postará sama.

Jemný přímořský vánek jí prohrábl dlouhé vlasy, když sklopila zrak a rozptýlila popel do moře. 'Tati, mami, slibte mi, že budete šťastní.'

...

Na zpáteční cestě sir Alderwick kráčel pomalu. Na LED obrazovkách lemujících silnici se neustále zobrazovaly zprávy: "Společnost Alderwick Enterprises včera oznámila bankrot. Nejbohatší muž města, předseda Fenwick, tragicky spáchal sebevraždu. Jeho žena, lady Evangeline, včera odpoledne podlehla krvácení do mozku, nedokázala se s touto ztrátou vyrovnat.

"Kdysi slavná Alderwick Tower se během několika dní rozpadla v prach. Tato zkáza vyvolává mnoho otázek. Zejména pokud jde o sira Alderwicka, jehož dramatická ztráta obou rodičů ji proměnila z vůdčí osobnosti v sirotka. Její děsivý osud vzbudil soucit mnoha lidí.

Moderátor na obrazovce projevil dokonalou kombinaci empatie a soucitu, než přešel zpět k optimističtějšímu tónu. 'Vyšlo však najevo, že před bankrotem Alderwick Enterprises se Fenwick a jeho milovaná dcera sir Alderwick v tichosti dohodli na zasnoubení s kancléřem Whitfordem z Whitfordova konsorcia. Nyní se spojme s tiskovou konferencí kancléře Whitforda.
Obrazovka plynule přešla do živého vysílání tiskové konference.

Sir Alderwick zůstal stát na místě a upíral oči na záblesky fotoaparátů. V davu rychle zahlédla kancléře Whitforda.

Kancléř Whitford, oblečený v elegantním černém obleku a ozdobený osvěžujícím úsměvem, procházel davem.

"Kancléři, co si myslíte o bankrotu Alderwick Enterprises?" ozval se někdo.

'Pane kancléři, říká se, že Whitfordovo konsorcium udržuje s Alderwick Enterprises úzké vazby. Je pravda, že mezi jejich dětmi byly domluveny tajné zásnuby?" "Ano," odpověděl jsem.

...

Otázky týkající se rodiny Alderwicků se jen hrnuly, novináři se k němu hrnuli jako můry k plameni.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zničené sny a nové začátky"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️